Ročník XXXX.

V Praze, ve čtvrtek dne 27. září 1900

Číslo 267.

Na ranr a odpol. lisw přodplšsí set v Praze v sdministral a měaíca . . .. . ns čtvrt leta. . . . 6 K — a dvojí donáškou- s měs vt lets. 7 K 50 vo asách , K so ne mzěeíc . Peštont s dvojí zásllke na něske čtvrt lla : : : nk e

nbil node

nboněn neigl

lel n t

lnnn bozůa ol žsei .leoncnsonrvo

o lčnmogea

sl

šás

čtčsi

V drobném prodejii rnaní číslo v zošr . . . za sh vdpoladní . . . . za s Ve dlislkách na venkovís- ranní dulo. . . . . . . . . . . B Inserst plati se hotevě napřel Piedplnceni a jevnsty pžiiinrá sdmlei strace v Marisnské ulici č. s Tan nacházejí se těz redakee tiskárna a ezpstise „Nárpdnich Listá“ Bukopisy se novraeeii

Německo samo proti Číně. Nejnovější zvěsti o věcech čínských znějí velmi poplašně. V několikeré stránce zároveň. Začneme s nejposlednější a nejhluě- nější, která oznamuje, že Německo má v umyslu opověděti samo o sobě Číně válku. Druhá zpráva ohlašuje, že cí- sařský dvůr čínský se usnesl, pokračovati ve válce proti cizím velmocem stůj co stůj. A třetí novina zvěstuje, že vojsko ruské z Pekina už odešlo a vojsko americké že odtamtud odejde příštiho pondělka. Každá z těchto tři zpráv sama o sobě by byla dosti důležitá a závažná; všechny tři spo- lečně značí, že Evropa s Činou tak brzy nebude hotova, ale že k vůli ni velmi snadno sama ve svém nitru už nosí veliké nebezpečí války. A příčinou toho všeho jest Německo. Hoříť neuhasitelnou mstivostí proti Čině, méně k vůli zavraždění svého vyslance, však více k vůli přebohatým uhelným dolům a ložiskům železa a mědi, jichž by se rádo zmocnilo na východním pobřeží čín- ském. Německo obralo si zavraždění svého výslance zákeřníkem čínským jen za vhod- nou záminku, aby své nepřátelství proli Číně stupňovalo a podpalovalo, až by z něho vy- pukla válka.K válce směřovaly všechny posavadní projevy císaře Viléma, k válce čelí i nejnovější okružní nota, kterouž pan Bülow chtěl strhnouti všechny ostatní- vel- moci evropské a Spojené státy severoame- rické do německého vleku proti Číně. Tato nota minula se ovšem svého účelu. Vláda německá totiž chtěla souhlasně se všemi ostatními velmocemi, kteréž vypra- vily před dvěma měsíci válečné lodi a po zemní vojsko proti Číně neb aspóň do Číny vyzvati Činu, aby vydala původce všech bouři a vražd soudům mimočínským, totiž vlastně německým, jichžto hlavou by byl general Waldersee. Ale proti tomuto německému ná- vrhu dvě velmoci, Rusko a Amerika, ihned vyslovily se záporně, Francie vyhýba- vě; ostatní posud mlči. Listy německé ovšem s drzým čelem zalhávají tento roz- hodný diplomatický neúspěch své vlády a tvrdí přímý opak pravdy. Však co platno lháti? Severní Amerika a Rusko už daly svou zamítavou odpověď k návrhu něme- ckému na veřejnost a už vyvádějí vojska svá z Pekina, což by nedělaly, kdyby chtěly Německo v jeho podnicích proti Čině pod porovati. Odvoláním a vyvedením vojsk ame rických a ruských z Pekina genera Waldersee zároveň přestal být hlavním velitelem veškeré moci branné, která evropskými velmocemi a Spo- jenými státy severoamerickými do Číny byla vypravena. Však nejpatrnějším důkazem, že Něme- cko v Číně osamělo a že proti ní vystupuje a jedná na dále samo, na vlastní vrub, jes předvčerejší zpráva, rozeslaná z Londýna. že generál Waldersee očekává se v Taku dne 25. t. m. a že prý vydá ihned ultima- tum, v němž vyzve vládu čínskou, aby do pěti hodin vydala mu pět vůdeu povstání proti cizincům, jinak že opoví Číně vál ku. Pravdiva-li jest tato předvčerejší zvěst londýnská, už dnes válka Německa proti Čině jest událostí hotovou. Neboť tolik

jest jisto, že se strany čínské žádosti Ně- mecka se nevyhoví. Vždyť by generálu Walderseeovi mezi těmi pěti strůjci a vůdci čínské revoluce proti cizincům musili býti vydáni princ Tuan a s ním císařovna vdova. Však dle zpráv, kteréž »Köln. Zeitg. « uve- řejňuje z téhož dne 25. záři z Berlínaj prine Tuan byl povolán do prvního úřadu státního samou císařovnou. Tato tedy nevydá ně- meckému generálu ani sebe samu ani přince Tuana, jehož právě povýšila na hodnosta moc státní, v nynějších poměrech velmi roz- ž diiní nžlonácg v hodující. Rusko a spojené státy severoamerické ve své odmítavé odpovědi k návrhu něme- ckému poznamenaly, že se nejeví vhodným krokem diplomatickým, žádati na Číně vy- dání hlavních pěti strůjcův krvavého odporu proti cizincům ve chvíli, když chce se sní zahájíti vyjednávání o mír a navrhly, aby co nejpřísnější potrestání původeův vřazd. spáchahých na cizincích, bylo položeno jako první podmínka míru. Toto potrestání mělo pak býti zůstaveno samé vládě čínské, aby autorita její v zemi byla tím způsobem vel- mocmi podporována. Však zdá se, že k ně- jakému vyjednávání o mír za siťuace nynější, podstatně změněné, jest velmi daleko. Prine Tuan, plnomocník císařovnin a nejühlavnější nepřítel zvláště Němcův a Angličanův, ne- bude míti ani nejmenší ochoty k úmluvám míru s velmocmi, které mezi sebou už fakticky se rozešly a z nichž jedna, totiž Němeeko, žádá vlastní hlavu jeho ještě dříve, než vyjednávání o mír by počalo.sleo Naopak, Čína jest odhodlána k válčen dalšímu, rovněž jako Německo. Londýnský »Standard« už včera oznámil ze Šanchaje. že dle zpráv čínských úřadníkův princ Tuan jmenem císařovny vdovy vydal tajnou vy- hlášku, kterouž všem vysokým úřadům v cele říši čínské se sděluje, že dvůr císařský se usnesl pokračovati ve válce proti cizím vel- mocem. Toť se rozumí, že toliko proti vel- mocem, které by nádále samy válečně vy- stupovaly proti Číně. A tu již dnes Rusko a Spojené státy severoamerické zaujaly sta- novisko od ostatních velmocí, prvotně sdru- žených, podstatně odlučné. Ba, o Spojených státech severoamerických už dnes se ozna- muje, že co nejdříve uzavrou s Činou mín pro sebe samy. Rusko dle všeho bude ná- sledovatř jejich příkladu. Anglie má právě nyní doma plné ruce prácě s novými vol- bami a už vypočítala, že by na ochranu svých prospěchův musila poslati proti Číně aspoň 200.000 vojákův! Kde pak je vzít když nemá ani novou armádu 20—30 tisíe mužův, jichž prý by bylo potřebí na pokra- čování v partyzánce s Bury? Z toho jest jasno, že Anglie opravdově ani nepomýšlí. aby si rozdělala válku s Čínou. A Francie? Nejspíše bude se říditi radou a příkladem Ruska, tak že pro další válčení s Činou zů- stane jediné Německo. Dost možná. že se bude dovolávati závazkův troj- spolkových a chtít přinutit Rakousko Italii k činnosti společné. Nebylo by to s jeho strany pranic divného. Stane-lis tak skutečně, budeme míti velmi zajímavou podívanou na diplomatické umění hr. Golu- chowského a na pokřik všech pangermánův v Rakousku. Té chvíle jest jisto, že se strany ně-

mecké provozuje se zimničné úsilí, aby už hotová osamocenost politiky berlínské vzhle- dem k Číně se zalhala a zakřidovala, a že se strany čínské s největším spěchem se vy- kořisťüje roztržka mezi velmocmi, které aspoř na pohled před dvěma měsíci byly proti ní svorný. Že to bylo toliko na pehleda že mezi nimi od samého počálku byl zá- sadný spor, důkazem toho jest nynější už dosti jasná situace. no Německo vytklo si samo úkel veliký a těžký, vykonati pomstu nad Čínou. Provedení toho úkolu bude velmi obtížně a může vyžádati si na Německu obětí větších, než samo se domýšlí.v A tyto oběti ještěske všemu mohou býti zcela marny! To by byla pohroma, která by Německu paki v Evropě zadala ránu těžkou a osudnou. Osamocené válečné vystoupení jeho proti Číné svědčí zajisté o jeho hrdém sebevě domí, ale může vésti ke koncům zcela jiným, sh l než jakých v Berlíně očekávají.

slm

Politické zprávy domácí.

d V Praze, 26. záři. (Kdo mluví z dr Ebenhocha?) Dle vídeňského zpravodaje »Glosu Narodu« nikdo jiný, než „stánek mou- drosti a spravedlnostil, ministrpresident dt Körber. »Proti českému státnímu právu, ale zároveň také proti státní němčině — píše »Gl. Nar.« — to je klíč od situace. Jak hluboká myšlénka a jaká obezřetnost v tom ! Moudřeji nemohl py vec zářidie ani sám p. Javorský . . Na nás však — pokračuje »Gl. Nari« — vý- roky dra. Ebenhocha nečiní dojmu nijakého, poněvadž v nich vidíme jen ohlasy tupé vládní politiky. To, co mluví dr. Ebenhoch, možno čísti skoro každý den, jak v německých, tak v polských »Fremdenblattech«. Jen tolik se zdá, že i předsedovi ministerstva bylo přes příliš, když němečtí nacionálové vystoupili si progra- mem mediatisování Rakouska, a proto uznalza dobré poslati z Lince mravní podporu zbankro- tělým politikům polským. Mají nyní nové heslo; ani to, ani ono ! Co tedy vlastně? Na tuto od- pověď bude třeba ještě nějaký čas počkati neboť tisková kancelář se ještě nerozmyslila. Předseda ministerstva pilně zatím stylisuje pa- trně novou frási, a jako obyčejně, opět — re zanku«. Ze Lvova, 25. záři. (Sněm y. S t á tn podpora.) »Gaz. Nar.« dovídá se z jistéh pramene, že haličský sněm mál býti v druhe polovině října svolán na několik dni, aby vy- řídil otázku úpravy zstských financí. Týž list dodává, že ve Lvově koluje pověst, že současně budou svolány i jiné zemské sněmy, že však v kompetentních kruzích zpráva. ta dosud nebyla potvrzena. — Ze státní subvence 24 millionu korun pro kraje stižené povodní počaly se prý již vydávati podpory na osev polí té části oby- vatelstva haličského, jež nejvíce utrpéla po vodněmi. Ze Lvova, 25. září. (Volební ru c mezi Rusy haličskými a bukovin skými.) Národně-radikální strana ruská vy- dala v »Děle« volební provolání, v němžse praví, že Rusům jest třeba takových poslanců. kteří jsou netoliko dobrými syny matky Rusi, nestydí se za její řeč a víru, nýbrž nedajís také vlákati do cizích služeb, před nikým ne- budou skláněti šíje, budou dbáti jen cti a dobra svého národa, ale ne cizí milosti. »Naši po-

slanci — praví se dále v prosölání — musej státi o národní autonomii, abylkaždý národ by sám pánem ve své chatě, hespodářem na své zemi, aby v každém národě Všichni měli stejná práva a všíchni všeobecnýmhlasováním sí vo- lili své zástupce do všech rad a sněmů, aby našich věcech rozhodoval náš náro dn sněm, aby úřady * našit zenil byly ví naších růkou, tak abý káždý obývarel všude a vzdy našel své právo.« Dále mají se ruští poslane domáhati zásadních hospodářškých reform snažiti se o povznesení osvěrě lidu ruského. Provolání podepsáno 11 členy sNárodního vý- boru« s Julianem Romančukem v čele. Vseverní Bukovině uchaznose v ruských okresích o mandát opětně barl Mrkul! Vasilko, člověk mladý, avšak vysoce čtižádostivý, při tom i obratný politik. Jeho miínění má nejen značný význam mezi Rusy bukovinskými, nýbrž i v Haliči a proto výroky jehoo zasluhují po- všlmnutí. Minulý týden mluvil ve voličské schůzi v Zastavně, kdež se dotknul i po- měru ruských poslaneů na říšiske radě kdelegaci čle s ké. V řeči s pravil! »Rusové nemají příčíny, aby v zápase Čechů s Némci stavěli selo na stranú oněch. Když to bylo, v zájmu Čechů, přátelili se našimi největšími neprátely a za doby »želez- něho kruhu« v parlamentě, zaněhož se vyvi nula autonomní většina, podporovali naše ne přátely v Haliči a v Bukovině.meh« le »Rožšíření autonomie v Halíči a v Buko- vině přivedlo by Rusy k úplnému úpadku proto zádný svědomitý poslanec ruský nemůže a neodváží se stánouti po straně Čechů v jich boji proti centrálnímu parláměntu. Všschno čeho jsme my Rusnvé na polit dsvětovém dobyli na našich nepřátelich, vděčíme Vídnit anebte okolnosti, že jsme si tam mohli postěžovat. I zté příčiny nemůžeme podporovati nynější politiku českou přese všechny sympatie, které chovám k bratrskému národu. Rusově, t kteří představují v Rakousku millionový proletariát, potřebují ho spodářských reform, a těch se nedomůžeme an v haličském, ani v bukovinském sněmě, třeb jen z příčin finančních . .s Jest nám lito, že jsme nueeni zaznamenat tak nepříznivý pro nás hlas politika ruského Bohužel stesk bar. Vasílka jest z části opráv něn; někteří naši poslanci se po poslednich volbách zbytečně vmísili do domácího spor polsko-ruského a sice na prospěch. Poláků.

Politické zprávy zahraničné.

znru en V Praze, 26. zář. Srbské oběti bulharského Hakedon- ského komitétu v r. 1899. »Cpoópan« podává seznam vážených ma kedonských Srbů, v r. 1899 bulharským Make- donským komitétem násilně se světa sprovoze- ných, a tím přihlašuje Srby k řízení proti Makedonskému komitétu, což, jak praví, tím spíše učiniti musí, že snahám Makedonského výboru dostává se od některých rakouských listů výslovného schválení a povzbuzení, tak že je i »svatými« nazývají, ačkoli jsou poblouze- ním, vedoucím k zločinům. Podáváme seznam povražděných makedon- ských Srbů dle zmíněného listu. 1. a 2. Srbský duchovní Todor Antonovi v Prilipu a jeho sluha zavražděni členy Mak- donského komitétu dne 25. ledna. 3. Srbský předák Djordje Dimitrijevi

z Dojranu smrtelně raněn rukou zákeřného vraha, najatého Makedonským komitétem, dne 31. března.bi aol ah 4. Toma Jovanovič, srbský obéhodníkz Skopí, zavražděn 4. düb. pěti ranami zi revol- veru. losi sgonv e , 5. Ředitel srbské školy v Djevdjelijamu, Pavlovič, zavražděn dne, 12: května. 6. Srbský učitel Jovičevič v Kukuší pře- paden členy Makedonského komitétu dne 13. května a ubit 7. Srbský duchovní Jauja z Patarosu vy- pustil ducha pod ranamí členů Makedonského komitétu dne 21. krětna. 8. Srbský knihkupec y Bitolji smrteli raněn najatými vrahy Makedonského komitétu dne 8. června. 9. Srbský obchodník Andrija Vandjelovič v Solunu zavražděn Makedonským komitétem dne 29. červenc 10. Ředitel srbské školy v Ochridu, Grda- novič, zavražděn Makedonským komitétem dn 7. srpna. 11. Srbský vlastenec Naum Srbinovič z Ko zičiny zavražděn členy Makedonského komitétu dne 26. srpna. 12. Danko Pandovič z Velesu smrtelně raněn třemi ranami z revolveru dne 19. září. 13. Vážený Srb Djeleta Matič zavražděn dne 2. října. 14. Srbský igumen Jovan Maksimovič z Kratova zavražděn Makedonským komitětem dne 20. října 15. a 16. Matka a dcera srbského učitele z Kruševa přepadeny členy Makedon- ského komitétu dne 26. října a do smr utlučen. 17. Ředitel srbské školy v Dojranu za- vražděn Makedonským komitétem dne 19. listep 18. Sebský duchovní Jevtimije v Kočanech zavražděn úkladně Makedonským komitétem dne 26. prosince. 19. Srhský obehodník Teofl Pavlovič z Go- stivaru zavraždén dne 28. prosince. Jén za dvě leta bylo v Makedonil zavra- ždéno přes 40 srbských předáků, jež si vz na svědomí. Makedonský komitét. Ano i nyní co ještě neskončeny účty pro zavraždění Ru- muna Mihajleana; Makedonský komitét pokračuje ve vraždéní Srbů. V poslední době zavřažděn ve Skopí ve vší üichosti jeden srbský duchovni a před několika dni padl zákeřnou rukou nej- váženější skopijský Srb Joca Jovanovič. O všem tom vědí nejen v Bělehradě, nýbrž i v Cař- hradě, Petrohradě, vědí o tom všečky velmo- censké vlády. A přece, ačkolí jim udána i jmena pachatelů a podány všecky důkazy viny, žádná vláda ani slovem se neozvala proti tomuto boxerství na půdě evropské.

O cílech Ruska v Asii. Pod tímto názvem vyšla ve Vídni ve 2 vydání důkladná studie setníka gen. štábu Josefa Schöna. Spisovatel ukazuje na pravidelné vzrů- stání počtu obyvatelstva evropského Ruska, je- hož přebytek musí se přelévati do Asie, nemaje otevřené dráhy jiným směrem. Obyvatelstvo Ruska rozmnožilo se za 173 let šestkrát (obyvatelstvo Francie dvakrát, Rakousko- Uherska 3lskrát, Anglie 4.4krát). Potřebu kolonisace zvyšuje rolnické zaměstnání Rusů, jímž se zabývá 88 procent obyvatelstva. V Sibiři a na Amuru Rusko má 1,187.000 čtv. km. rolné půdy a při tom jen 4.5 mill. obyv.

FEUILLETON.

Edvard Albert. Se střechy krásné, velké Albertovy villy v Žamberce vlaje široký, černý, smuteční prapor Pán domu odešel a není ho více mezi živými. Nebude se více mihati mezi haluzemi parku po širokých, žlutých stezkách rozložitá, rázovit postava s mohutným černým, prokvětalým již vousem, v němž si ruka majitelova tak často a ráda hrála. Truchlivá zvěst ohromila celou českou ve- řejnost a nás české lékaře nejvíce. Vždyť viděli jsme Alberta ještě nedávno a v plné, svěží síle. Člověk chtěl by pověděti vše a vše, ze ši- roka i důkladně o velkém českém učenci a pére zatím padá z rukou, srdce bere něco jako do kleští a slza skrápí oční víčko, křečovitě se mihotající. Zemřel velký, geniální člověk, zemřel velký učenec a velký Čech . . Vstoupili jsme před lety do německého de- kanatu německé lékařské fakulty. Hrklo v nás jako ve starých hodinách. Mluvili na nás cizl, neznámou řečí. Bylo nám úzko a cize. Trvalo to dlouho, nežli jsme se vzpamatovali a nežl se s námi smluvili Škoda gymnasijních let, škoda staroslavného gymnasia akademického, kde s člověkem mlu vili česky. Tady tedy už přestává panství české řeči. Hlava se nám točila a srdce bilo mocně snad studem, snad rozechvěním, když sli jsme po prvé po schodech z německého dekanatu Za rok bylo jinak. Otevřeli češkou universitu, české fakulty Mluvilo se mnoho o tom, že na lékařskou f kultu přijde Lambl a Tomsa z Ruska a Alber z Vídně. Těšili jsme se na velké, světové své krajany. Přišel do Prahy jen Tomsa; Lamb zůstal v Rusku a Albert ve Vídni. Říkalo se nám, že se Albert snažil velice, aby se dostal do své drahé domoviny, však osud rozhodl jinak Světový český učenec byl zachován velké ví deňské německé universitě a spolu se geniálním Billrothem byl hvězdou prvního řádu na pol německé chirurgie. Dvě ta jmena, Albert a Bill- roth, vábila na vídeňskou fakullu lékařskou n tisíce a tisíce cizinců, jmena ta učinila v nej-

novějších dobách vídeňskou universitu tím, čím byla kdys za Škody a Rokitanského. Inferioritu národa našeho, házenou nám stále do oči hyperkulturních Němců, dokazuj nejlépe tři velká světla, která plála na nebí ně mecké lékařské vědy a vědu tuto učinila mo derní. Škoda, Rokitanský a Albert. Nositelé jmen těch byli Čechové, synové — inferiorního národa .. * .. Edvard Albert promoval na vídeňské f kultě lékařské v 26. letech věku svého v roce 1867 a hned brzo na to stal se sekundárním lékařem vídeňské všeobecné nemocnice, ope račním chovancem a v r. 1869 assistentem chirurgieké kliniky professora Dumreichr Timto rokem počala Albertova ohromná práce vědecká. Pracuje v ústavu pro experimentálni pathologii prof. Striekra, osvětlil svými po- kusy na mnoze nanku o zánětu. Bylo o tomto thematu vydáno Albertem několik prací a všecky byly obohacením vědy. V roce 1872 se Albert habilitoval na vídeňské universitě. Roku 1873 stal se řádným professorem chirurgie a před- nostou chirurgické kliniky v Inšpruku; r. 1874 nabízeli mu stolici chirurgie na universitě lu- tyšské v Belgii, kterou nepřijal. Roku 1881 pře odpor mnohých professorů, kteří se báli ne- ohroženého Čecha, jmenován Albert řádným professorem chirurgie na vídeňské lékařské fakultě. V r. 1883 počal měřiti kymografem tlak krevní u člověka; zdvižením těla se tlak krevní zvýšil; totěž následovalo, zavinuta-li byla jedna končetina člověka. Pokusy tyto vedly k zavinován končetin při velikých, dlouho trvajících ope- raefeh. Ve své práci »O otřesení mozku« v roce 1888 dokázal, že při otřesení mozku nepřipadá tekutině cerobrospinální té důležitosti, jakás jí dříve připisovala. Veliké zásluhy dobyl si Albert o anato- mickou skládbu pochev, šlach a synoviálních míšků i o pohyb v různých kloubech a vůbec o léčení chirurgické kloubových nemocí. Sta- novil pevně a odchylně od věků předešlých pravý střed přední plochy obratlové, jakožl i střed zadní plochy; stanovil taktéž poměr obratlů k celé páteři při jejich zkřiveninách. Vedle zdravých kloubů a onemocnělých určitými chirurgiekými

nemocemi obrátil Albert hlavně pozornost svou také k diformitám kloubovým. Studoval pohyh a celé složení deformovaného kloubu, ať se již diformita týkala kolena nebo kloubu hleznového a kloubů nožních. O kýlách velice úspěšně taktéž pracoval byl jedním z prvních, když se zastával toho aby každý kýlou stížený člověk podrobils operaci a tím unikl velkému nebezpečí, kter by mu mohlo přivoditi uskřinutí kýly, jemu často následuje smrt Albert objevil vrozené, praelacrymální ole jové cysty, zvláštní onemocnění papil na jazyku a šlachy Achillovy na dolních končetinách. V technice chirurgické existuje od něho velice mnoho method nebo úchylek od stáva jících method, rozumí se že úchylek pro chi rurga i nemocného výhodnějších a prospěšněj ších. V roce 1877 zavedl Albert na svou kli niku ještě v Inšpruku antiseptické léčení Liste rovo, jemuž doposud nebylo mnoho chirurgů nakloněno. Když uveřejnil popis operací svých vykonaných za antisepce po způsobu Listerově razil tím cestu učení novému a spasnému pro tolika trpicích, již jindy umírali ne operaci, n nemocí svou vlastní, pro kterou se dali opero vati, nýbrž odůmrti, růží atd., která byla při voděna tím, že neoperovalo se čistě, že nerušila se činnost zhoubných mikroorganismů, které jsou největšími nepřáteli lidského pokolení. Kdy nebylo se třeba báti podružných ne mocí při použití antisepse a kdy mohlo se ope rovati klidně a rozvážlívě při necitelnosti pacien- tově, způsobené narkosou, odvažoval se geniální chirurg do všech hlubin a zákoutí lidského těla. Operoval na mozku, na žaludku a orgánech břiš- ních, však nebyl fanatikem v operacích. Užíval vždy svého kritického ducha a vědecké rozvážli- vosti. Když někteří chirurgové ve velkém svém nadšení a odvaze radili k operování plic př doupatech v nich nebo při krvácení (Ruggi), vy stoupil Albert a varoval před podobným počíná- ním, uváděje vědecky opodstatněné námitky prot podobné pliení chirurgii. Při operaci na kámen močový stal se Albert přívržencem vysokého řezu na kámen a po něm snad stali se přívrženci této operace všickni mo- derní chirurgové. Albert navrhoval první na zá- kladě pokusů na zvířatech úplnou extirpaci ža- ludku a prioritu svou slavně obhájil ve společ

nosti vídeňských lékařů ve schiůzi dne 22. dubna roku 1898. zodlA nes Nebylo a není oboru v rozsáhlých hvozdec ranlékařských, kde by nebyla patrna stopa Al bertova bádání. I v historii svého oboru pra coval a vydal četné práce. Historické úvody Albertovy ku každé práci staly se světoznámým a nejeden badatel čerpal z nich. Větších věde ckých prací Albertových je přes 200, jsou ulo ženy v četných časopisech německých a v časo pisu českých lékařů, v odborné pathologii a th rapii Eiseltově a v českém lékařském sborníku Mimo to vydal Aibert velikou čtyřdílnou chiru gickou učebnici, která je přeložena do frančtiny a ruštiny. Je nejhledanější a nejoblíbenější chi rurgiekou knihou z četných německých chirurgi ckých učebnic. V roku 1897 vyšla v pátém vy dání. Dále napsal Albert světoznámou svou dia- gnostiku chirurgických nemocí, přeloženou do jazyka ruského, francouzského, italského a če- ského. Do češtiny přeložil ji dr. Vladimír Prei ninger, Albert napsal k vydání tomu předmluvu vřele zaujatou pro českou vědu lékařskou. Poslední vědeckou prací česky psanou byl článek o skladbě kosti, uveřejněný v prvním čísle časopisu českých lékařů. Když Albert práci tuto posílal do redakce tohoto listu, provázel ji vysoce vlasteneckým dopisem, jenž by mnohým mohl sloužiti za vzor. Veliké dílo vědecké jednoho z největšíeh chirurgů nového věku způsobilo, že vznikla celá škola Albertova, do niž počítají se vynikajíeí jmena: Maydl, Hofmokl, Nikoladoni, Hochenegg. Schnitzler a celá řada znamenitých chirurgů. Z nich všech pro českou vědu vychován a této zachován zůstal jediný Maydl, Vedle své vlastní velké literární působnosti vědecké byl Albert také dlouhá léta redaktorem časopisu »Medicinische Jahrbücher« a vydava- telem časopisu »Deutsche Zeitschrift für Chi urgies. Velice mnoho chirurgických stati ve velikém díle Eulenburgově eneyklopedii lékař ských věd pochází z péra Albertova. lo e * Zvláštním na charakteru Albertovy literární práce je to, že nebyl jenom spisovatelem, učen- cem a historikem chirurgickým, nýbrž práce jeho je vidna i na jiných polích literárních to na poli belletrie a poesie. V tomto ohledu je Albert zjevem literárně velice zvláštním a ojedi- nělým. Genius jeho byl všestranným. Příroda

.

obdařila jej všemi krásami velkého ducha. Ne- známe a nemůžeme zde uvésti všecka jeho díla poetická a beletristická, ale to zde budiž uve- deno na česť a slávu ducha Albertova, že uží- val svého talentu belletristického a básnického jen k rozšíření českého jmena. Albert překládal českou poesii starší i moderní do němčiny,o čemž svědčí tři svazky knih: »Poesie z Čech«, »Nová poesie z Čech« a »Nejnovější poesie z Čech«. Touto anthologil, již Albert sám s ne- všední bystrostí sestavil a ve které většina básní je přeložena jím samým, je česká poesie zna- menitě representována ve svých nejlepších nejoriginálnějších zjevech. Albert byl snad nejlepším znatelem poesie Vrchlického, k jehož dvacetiletému básnickému jubileu napsal nadšený článek ve »Světozorue r. 1893 a o němž vydal zvláštní samostatný spis »Jaroslav Vrchlický«. Příprava k budou- cím studiím jeho lyriky a epiky.« V předmluvě k tomuto spisu praví autor: »Dvacetiletá bás- nická činnost Jaroslava Vrchlického u nás posu nebyla soustavně posouzena a oceněna. Nedo- statek ten nesl jsem těžce i já pro sebe. Chy- staje totiž do tisku anthologii z básní Vrchli- ckého v překladě německém, nemohl jsem se obejíti bez úvodu, v němž by život a práce básníkovy byly blíže vylíčeny. I musil jsem se dáti sám do práce, abych tak cizině pověděl, jak veliká a rozmanitá je práce tohoto muže. Neslušelo by se, aby o tom mluve no bylo před cizinou dříve nežli doma. A tak podávám tuto skrovnou práci, jakožto první kroky, domnívaje se, že ten, kdo přijde za mnou, bude míti stezičku aspoň trochu vyšlapanou . . .« V rozboru poesie Vrchlického vidíme, jak velikým a jak obsáhle vzdělaným byl velký vídeňský professor a krajan náš Albert napsal česky velikou monografii rodáku žambereckém Prokopovi Divišovi, o němž dokázal, že v Evropě první postavil stroj, který měl chrániti proti bouřkám a první počal po- užívati elektřiny k léčení nemocl. derrno S Albertovým jménem stykali jsme se v všech vážnějších časopisech a eneyklopedilch českých: »Osvětě«, »Květech«, »Ottové Na- učném slovníku«, »Českém lidu«, »Časopise musea království českého, kde uveřejnil r. 1890 »Památka po bratřích českých v Žamberce «; v r. 1891: »Památka po bratřích českých