#1
alto_textblock
#1
21. prosince 1903.
#2
alto_textblock
#2
Číslo 348.
#3
alto_textblock
#3
NÁRODNÍ LISTY
#4
alto_textblock
#4
Strana 8.
#5
alto_textblock
#5
ku památné sbírce zlatkové, kterouž pod pseudo
nymem »Starý vlastenec« Václav Seidl
navrhl a kteráž — jak známo — Národnímu
divadlu značnou část vynesla.
Jakožto soudce a právník vynikal bystrost
a příslovečnou pracovitostí, užívaje práva soud
covského s onou spravedlivosti, kteráž zdobl
toliko soudce zkušeného a poměry sociální úplně
ovládajícího.
Svěžesť duševní zachoval do posledních le
svého žiti a pro bodrou, milou povahu svoj
zůstane zajisté v trvalé upomínce všem, kdož
jej znali neb s ním co činiti měli, neboť ne
zištně pomáhal všude, kde pomoci třeba bylo
nečekaje nikdy na vyznamenání a díky.
Se zesnulým odchází rázovilá posťava na
šich osmačtyřicátníků, muž, jenž národu svému
síly své zasvětil a do posledního dechu žití svého
také věnoval. — Budiž nehynoucí čest jeho pa
mátce!
Pohřeb konati se bude zejtra o 10. hod
dopolední z kollegiátního chrámu sv Petra
Pavla na král. Vyšehradě.
#6
alto_textblock
#6
— Arcibiskup a katolický orgán pražský
Všemi listy pražskými proběhla již zpráva o sporu
mezi kardinálem Skrbenským a českým katoli
ckým denníkem pražským pro domnělý »radi
kálně český směr« naznačeného listu. Spor tento
vedl prý až k tomu, že arcibiskup odňal katoli
ckému orgánu obvyklou subvenci. Poněvada
řečený list dosud nevyvrátil tuto zvěst, také kralo-
hradeckým klerikálním listem šířenou, lze z těžka
o její pravdě pochybovati. Byla-li mu arcibiskup-
ská subvence skutečně odňata, jest otázka, jak
s ní bude naloženo. Nebude-li splácena jakožte
lhůty za svatováclavskou výpomoc Drozdem p
léta poskytovanou, není vyloučeno, že obrácena
bude ve prospěch některého z obou katolicko-
židovsko-německých listů Frindových v Praze,
»Bohemie« aneb »Prager Tagblatlu«. Tyto aspor
hájí v otázce rozdělení diécesí stanovisko panu
kardinálu příjemnější.
= Těžce zarmoucená srdce duchcovská. Osu
čtyř zvětřilých duchcovských policajtů, poštvaných
tamním bůrgermeistrem na české Sokoly o sletu
dne 26. června t. r. a pro bezpříkladné surovosk
na Sokolech spáchané odsouzených k 48hodinnému
vězení, jak jsme o tom zevrubnou zprávu v rubrice
ze soudní síně podali, náramně dojal německé Duch-
covany. Dne 18. t. m. konali zástupcové všech něme
ckých spolků v Duchcově schůzi, na níž usnesena ná
sledující rosoluce: „Velectěné městské radě německéha
města Duchcova! Zástupcové německých spolků duch
covských, dnes shromáždění, se srdci těžee
zarmoucenými připomínají si tvrdého rozsudku
vyneseného včera nad naším, povinnosti své věrným
policejním mužstvem i přistupují k velectěné měst-
ské radě, jakožto sboru v tomto případě jedině roz-
hodujícímu, veškeré obyvatelstvo města zastupu-
jícímu, aby naše udatné policejní mužstvo
(1!) s veškerou rozhodností vzala v ochranu.“ — Tu
útěchu mají tedy duchcovští sveřepí drábové, že vzal
či vezmou s sebou těžce zarmoucená srdce předsedů
německých spolků duchcovských do vězení. Patři
by tam ještě intelektuální původce jich veřejnýcl
násilností, pan bürgermeister sám
— Obecn“ volby v Českých Budějovicích. Po vy-
řízení českých reklamací, podaných ke správnímu
soudu proti volebním seznamům, přesunuta byla
olázka obecních voleb v Č. Budějovicích blíže k zře-
teli. Nález správního soudu, jímž z 850 českých vo-
ličů obecní reklamační komisí škrtnutých, bylo če-
ské straně neméně než 400 vráceno, s důstatek ozna-
čuje prostředky, jimiž taschkáři budějovičtí udržet
hledí náklonek germánské slávy v městě Budivojově
Nyní čeká se podle zpráv „Jih. Listů“ ještě na vy-
řízení stížností podaných českou stranou k okresnímu
hejtmanství a k místodržitelství českému, o čemž
bude možno jednati až dojdou spisy od správního
soudu. O českých vyhlídkách při volbách, jež budou
podle jmenovaného listu konány asi na podzim, aneb
v zimě r. 1904 — tedy téměř o 4 léta později než
podle zákona mělo býti voleno, ježto poslední volby
kenány hnedle před 4 léty, rozhodne nejv. správní
soud. Rozhodnutí to týká se klikou Taschkovou na
dělaných „měšťanů“ a sice kategorie „nečestných“
Jmenování to bylo, jak známo, okr. hejtmanstvín
pro formální chybu zrušeno, i lze očekávati, že an
správní soud nebude jiného názoru. Vždyť samo okr
zastupitelstvo, ve své většině Taschkovi na krev od-
dané, zrušilo 44 případů těchto jmenování. Sem ná
leží také podařený vzoreček lidí pro své zásluhy mě-
šťanským právem opatřených, na pět let pro pokus
vraždy odsouzený Albrecht Zlegler. Bude-li tento dru
německých voličů, Josefem Taschkem nadělaných
k volbě připuštěn i v tom případě jest volební vítěz-
siví české ve třetím sboru pravděpodobno, nikol
však jisto. Jistým bylo by, kdyby se správní soud
postavil na stranu zcela zřejmého práva proti německé
nestoudnosti a jmenování Taschkových subjektů mě
šťany zrušil, jistým při žádoucí svornosti a obezřei
nosti v táboře českém. Vítězství ve třetím sboru bu-
dějovickém znamenalo by ovšem počátek německých
konců a lze očekávati, že k jeho zamezení vynaloží
Ludějovické Němectvo všechny známě prostředky
nejzoulalejším záchvatem sil.
— Pan baron Vasilko získal si o pan
dra. Körbra a jeho tělesný orgán neskonalou
zásluhu. Pustil se totiž v sobotním sezení ra-
kouské delegace do dra. Kramáře a jal se s ním
»po slovansku« k velkému gaudiu Němcůva
vlády polemisovati, odřikati se autonomie a
federalismu a přísahati jménem ruského národa
na centralismus jako jedině spásnou formu státní
pro tuto říši. Byl to pro slovanské srdce »bla-
žený« okamžik, když pan Mikuláš Vasilko
jal se vykládati své stanovisko o tak zvané
»národní autonomii«, která by nás připravila
o nejsílnější národní oporu, totiž o svou » českou
zemi« a když mu chorus německý z dolní
i z panské sněmovny přitakoval. Sjednocení ve
svém sdružení Němci, kteří všickni stojí soli-
dárně s moravskými svými druhy proti české
universitě v Brně, jakkoli deviti desetinám z nich
po škole té nic není, mnuli si radostí ruce
když viděli, jak vypadá to v táboře slovanském.
kde dychtivě jednotlivci lapají po odhozených
zbytcích z bohaté politické tabule, aby se na
nich nasytili a kde páně Bärenreitherova a Kör-
brova národní autonomie zvučného docház
ohlasu. A to všechno jen k vůli tomu, že
Poláci jsou v Haliči pány, doznáváme,že
naproti bratrskému národu tvrdými pány
kteří bez příčiny a z nepochopitelného nepřátel
ství proti národu ruskému, či rusínskému,
jak se dnes Rusové haličtí označují sami, pře-
kážky kladou národnímu a kulturnímu rozkvětu
svých slovanských spoluobyvatelů, jak toho
opětně smutným dokladem byla v poslední době
#7
alto_textblock
#7
afféra vyššího rusínského gymnasia ve Stanisla-
vově. Litujeme a odsuzujeme takovéto cho-
vání se Poláků, ale litovati a odsouditi
musíme též chování se Rusínů, kteří ve svém
zajisté ne závidění hodném postavení u tíkaje
se k Němcům, k Vídni, ke společ-
nému a nebezpečnému nepříteli
Slovanůvšech, aby byli chráněni. Slo-
vanům, kteří v zápasu za své speciálně kmenové byt
ochoten je vyměniti za národnost svou třeba
němčinu, který v zoufalém boji druhého národa
slovanského Němci pomáhá, k němu se hlásí
v jeho ruce odevzdává osud svůj, velkého
hříchu se dopoušti na myšlence solidarity slovan-
ské. Na Němce působila řeč Vasilkova jako balsám
na palčivé rány, kterými je posel dr. Kramář a
pan dr. Körber bude moci pokrčiti rameny a v
vnitřní radosti nad tím, jak snadno se vládnouti
dá ve státě, kde je tolik různých národů, stran
a zájmů, řekne prostě: »Nemohu, pánové, vám
vyhověti, neboť, jak vidíte, jsou i nejbližší vaš
přátelé proti tomu«.
— Stálý vyrovnací výbor na sněmu zem-
ském podle osvědčeného (!) vzoru moravského
»Podřipan«, vydávaný říšským a zem. poslan
cem E. Špindlerem, přináší v posledním svém
čísle prohlášení, že nemá příčiny, aby ze své
zprávy o připravách k zaražení stálého vyrov
nacího výboru na zemském sněmu království
českého podle osvědčeného vzoru moravského
odvolal i jen jediného slova, nýbrž potvrzuje
před celou veřejnosti, že úvaha ta uveřejněn
byla »beze všeho předchozího dorozumívánís
s vedením klubu nebo strany, poněvadž k tako
vému dorozumívání vůbec nebylo podnětu. Opa
kujeme prostě, že dotčená zpráva či úvaha
»Podřipanova« byla se strany vedení klubu pro-
hlášena před týdnem za úplné bezpod
statnou. Co by »Podřipan« mohl s nej
klidnějším svědomím odvolat, jest aspoň to, že
moravský vzor smiřovaček jest — osvědčený
— Důstojnické zkoušky z češtiny podle
nového nařízení? Z Budějovic telegrafuje se
německým listům zdejším: V důsledeích nejno-
vějšího výnosu ministerstva války konaly se zde
již zkoušky důstojníků z českého jazyka před
zvláštní komisí. Předsedy zkušební komise byli
generálmajoři Přeiffer a Böllmann.
— Z Vídně, 21. prosince. Dr. Kramář
došly tyto projevy: Mužný projev Váš, kterým
vyznačil jste stanovisko českého národa ve víru
současných politických událostí, vzbudil v nás
ohlas radostný. Přijměte náš srdečný dík Vý-
bor českého politického spolku
v Prostějově. — Za vzácné a mužné
obhájení stanoviska národa českého na místech
nejkompetentnějších přijměte, slovutný pane,
projev naší oddanosti. Purkmistr měst
Hlinska.
— Z Nové Kdýně. Okresní zasťupitelstv
novokdýňské usneslo se ve schůzi dne 18.
prosince jednomyslně připojiti se jmenem okresu
ku protestu královského města Plzně proti drzým
požadavkům německým. E. Tšída.
— Z Citolib. Slovulnému panu poslane
dru. Kramářovi. Vaše mužná slova, v delegaelch
pronesená, nechť rozhlaholí se po našich vla-
stech a razí cestu k lepší budouenosti našeho
národa. Pěvecko-zábavní spolek v Ci-
tolibech.
— Z česko-francouzského života kultur-
ního. Náš život kulturní, národní, politický, je
čím dále tím hojněji pozorován a studován ve
Francii. Tento zájem o českoslovanský svět
jeví se v nejrůznějších formách. Takovým vzáe-
ným projevem duševního a uměleckého prouděn
sympatie mezi dvěma ragemi je román »Fil-
lette slovaque« (Slovácká dívčina), vydaný
známým francouzským romancierem a esthetikem.
p. Williamem Rittrem. Pan William Ritte
napsal krásnou, poetickou knihu, v níž vystih
půvab slovácké krajiny, slovácké písně, slovácké
lásky, v níž živě maluje život slovácký a lič
též pestrý ráz pražské výstavy národopisné.
Upozorňujeme zatím na tento román, jenž za-
jisté vzbudí pozornost v české i slovácké ve-
řejnosti. Moltem každé kapitoly románu je nějaká
písnička slovácká s naznačením melodie. V textu
románu, vydaného proslulým nakladatelstvím
mladé literatury franeouzské, společnosti »Me
cure de France« je mnoho citátů českých
slováckých bezvadně tištěných. Pan William
Ritter, jenž vynikl jako originální krilik, autor
monografii výtvarnických, oznamuje, že kromě
jiných děl románových a kritických připravuje
knihy: »U Slováků« a »Umění česko slovácké«.
— Jiný zajímavý případ uměleckých a literár-
ních styků česko-francouzských oznamuje se
nám z Paříže, odkud nás došla skvostně vypravená.
na holandském papíru tištěná knížka, obsahujíeí
francouzský překlad dvou článků našeho spolu-
pracovníka Václava Hladika z jeho serie
článků »Pařížské dojmy a skizzy«, uveřejňované
letos v »Národních Listech.« Dotýčné
dva články obsahují vylíčení činnosti p. Charlesa
Normanda, proslulého architekta, archeologa.
publicisty francouzského, jenž je znám svou
propagandou uměleckého vychování lidu a háje-
ním starých památek. Články Hladikovy přeložii
p. Raoul Klépal. Brožura je opatřena touto před
mluvou Václava Hladíka: »Má serie studií životu
uměleckého i intellektuálního »Pařížské do-
jmy a skizzy«, uveřejněná v »Národ
ních Listech«, je částí připravované knihy.
která bude tvořit obraz té Paříže, jež pracuje
sní a tvoří; bude to též jakýsi chvalozpěv na
počest těch, kteří vykonávaji ušlechtilý vliv.
— »Hradčanské písničky.« Nechceme vsko
čiti literárnímu našemu referentu tak říkajíc do
péra, když na tomto místě zmiňujeme se něko-
lika slovy o nejnovějším květu české lyriky.
nadezvaném »Hradčanskými písničkami« a také
jest zmínce této dalek jakýkoli účel reklamn
s předvánoční banálností. Rozruch, jaký způso-
bila tato kniha veršů, výjimečně nádherně J. R.
Vilímkem vypravená, ode dne svého objevení na
trudném světle současnosti české, dávno by tento
úmysl byl předstihl. Je to tón nových básní
Procházkových, který hlásí se o ozvěnu v tomto
sloupci i nelze mu ji upříti; horoue
národní tón nejen snad lidové písničkové
formy, ale z obsahu poetických apostroí,
jimiž rozezvučel básník zasněný, siré Praze
v oči němě se dívající královský hrad český
kameny jeho přiměl pěti truchlými písněmi.
Vzácný tón elegické satyry a hořké ironie hrad-
čanskými dojmy protknuté české duše, vzácný
pro to, že ozval se ze strun, kteréž neozývají
se každodenně, ani každoročně z citové klavia-
#8
alto_textblock
#8
tury, značící objem české lyriky. Není sice ne
dostatek hradčanských místrů v našem pěkněm
písemnictví veršem i prósou, ale celého posti
ckého díla naplněného Hradčany, jich osiřelosti,
opuštěnosti, žalem jich prázdnoty, trpkou výčitkou
křivdy, bolestně zvučíci přes řeku k městu, až
po knihu »tuláckých písniček o Hradčanech, je
nom po tichu bzučených pod starou hruší na
mezi« bělohorské pláně, jak se praví ve vstupní
písni Hradčanských písniček. Žal nad obrovitým
pomníkem české slávy královské nebyl dosud
vyzpíván tak žhavě hořce a hněvem tak níti ě
jako Procházkovými písničkami, plnými význam-
ných symbolů, o nichž každé srdce české zvi
co pověděti chtějí. Je to zcela nový dosuo
neslyšený druh českého verše mohlo by se říe
— státoprávní poesie lyrické, čímž by
snad přiléhavě vystižena byla tendence „Hradčan
ských písniček“, kteréž nadehnuly V. Olívu k nej
krásnějším illustracím, jaké kdy zhotovil. Básníl
odzbrojuje starou výtku o politické šeredn
písni, co v jeho písni politického, musí vzbudit
ozvěnu, nad jejímž nedostatkem lká, řka: „kdyby
ji bylo, stotisíc srdcí by zpívalo spolu“, mus
víc než stotisíckrát. Neboť některé z „Hradčan-
ských písniček“, jako „Šípková Růženka“, „Kvě
ty smuteční“ (královská hrobka na Hradčanech)
„Sirý trůn“, „Čekanka“, „Sliby“, „Milost jeh
Milosti“, „Poutnická“ atd., a je jich většina
samy stačí na zabezpečení jména a na odčiněn
stesku, že není v básnictví českém ozvuku nej-
horoucnějších snah českých... Proto byl
dlužno na čelném místě na „Hradčanské písnič
ky“ upozorniti.
#9
alto_textblock
#9
— Osobní. Slečna Maruše Kummrova, dcer
obchodníka a náměstka purkmistrova v Litomyšli
vykonala 19. t. m. na filosofické fakultě české uni
versity zkoušku z řeči a literatury francouzské s vy
znamenáním. — Assistent ve dvorní knihovně a sou
kromý doc. dr. V. Vondrák jmenován byl mimoi
profes. pro slovanskou filologii na universitě vídeňské
Osobní z kruhů soudních. Jmenová i byli
auskultanty finanč. konceptní praktikant dr. Ladislav
Balabán a právní praktikant Ladislav Rejha
adjunktem ředitelstva pomocných úřadů u nejvyššíh
soudu officiál Adolf Hrdlička; přednostou kance-
láře v Olomouci kancel. assistent Josef Volavýv
Brně; kancelářským officiálem kancelista Josef Va
cek v Písku; kancelistou v Přibyslavi úřadní sluha
Emil Konopásek ve Vysokém Mýtě; žalářníkem
v Mladé Boleslavi vězeňský naddozorce a náměstek
inspektora vězeňské stráže Frant. Horák. — Pře-
ložen byl kancel. officiál Josef Dom. Horálek
z Přibyslavi do Českého Brodu. — Úřadu se vzdal
auskultant Jaroslav Obešlo v Praze. — Na trvalý
odpočinek dán byl po své žádosti kancel. officia
Frant. Doležal v Berouně.
— Promoce. Pan JUC. Josef Sehie sz l, ze
Ždánic na Moravě, právní praktikant při zemském
soudě v Praze, byl dne 18. prosince 1903 na c. k.
české universitě Karlo-Ferdinandově v Praze z
doktora práv veřejně prohlášen. — Paní M. Věra B
báková, roz Opolecká, choť universitního docenta
byla v sobotu dne 19. prosince 1903 doktorem filo
sofie české university Karlo-Ferdinandovy veřejně pro
hlášena.
— Úmrtí. V Libiši zemřel minulou sobolu dne
19 prosince dp. August z Nagy, evang. reform
farář v 58 roce věku svého, raněn byv mrtvicí. Po-
hřeb zesnulého konati se bude v úterý dne 22. pros
1903 o 10. hod dop. z evang. chrámu v Libiši.
— Pohřeb pana inž. J. Kodla, předčasně a ne-
očekávaně zesnulého českého podnikatele, konati se
bude v Písku zejtra v úterý dne 22. t. m. z děkan-
ského chrámu na hibitov sv. Trojice. Zádušní boho-
služby budou slouženy v témže chrámu ve střodu
dne 23. t. m. o 9. hod. dopol. — Ovdovělé paní Ko-
dlové zaslán byl z Prahy tento telegram: Zpráva
o úmrtí Vašeho pana chotě nás velice překvapila.
vždyť ještě v úterý dne 15. t. m. rokovali jsme v Praze
o důležitých podnicích. Vyslovujeme Vám i milým
Vašlm dítkám naší nejsrdečnější soustrast. Vlasť ztrác
ve zvěčnělém muže ryze vlasteneckého srdce v tech-
nických vědách úplně dokonalého, přičinlivého a svě-
domitého pracovníka. František a Vilém Saller, šta-
vitelé.
— Dohročinnost. Odborný spolek hostinskéh
pomocnictva v Praze sděluje: Na základě §z
lit. c) stanov hlavního spolku bude poskytnuto potřeb
ným členům podpory vánoční. Kdož na podporu re-
Ilektuji nechí podají své žádosti do 20. t. m. v úřa-
dovně spolku v Marianské ulici č. 16 n. v Praze. —
Výplata stálých podpor za prosinec pro chudé I. okr
t. j. pro chudě bydlící v Praze ve farnosti u sv. Ště-
pána, koná se ve středu dne 23. prosince o 2. hodině
odpolední
— Z Umělecké besedy. Řádná valná hromad
Umělecké besedy koná se dnes v pondělí dne 21
prosince o 7. hod. več, ve velkém sále svatováclav
ské záložny v Praze, Řelězová ul. č. 5 n.
— Paní Eliška Falková, choť obecního staršího
král. hlav. města Prahy, darovala chudé škulní mlá
deži obecné a měšťanské školy dívčí na Starém mě
stě množství prádla a teplého oděvu, začež ji uči
telský sbor jmenované školy vzdává nejsrdečnějs
— Ognisko Polskie v Praze pořádá dne 12
ledna 1904 v Národním domě na Král. Vinohradeeh
o 8. hodině večerní represenlační veče
Adama Miekiewicze. Večer, jehož bližší pro-
gram sdělíme v těchto dnech, bude dojista velko
lepým svátkem shody českopolské a důstojnou osla
vou polského genia Adama Mickiewicze. Pozván
budou rozesílána v těchto dnech. Reklamace pozvání
přijímá dr. B. Prusík, Král. Vinohrady, 1106.
— Sjezd berních exokutorů a soudních poslů
koná se již o vánoční svátky dne 26. prosince
v místnostech Českoslovanské obchodnické besedy
v Jerusalemské ulici v Praze. Program sjezdu: 1.
Rozhovor o vydaném ministerském výnosu ze dne
15. srpna 1902. 2. Upravení platů a definitiva,3.
Podání petice vládě ve příčině poměrů přísežných
i nepřísežných berních exskutorů a soudních poslů
4. Rozhovor o poměrech berních exekutorů a soud
ních poslů. — Jednati se počne o 12. hod. v po
ledne.
— Z městské knihovny pražské. Za příčinou
svátků vánočních a čistění míslností zůstane knihovna
ode čtvrtka 24. prosince 1903 do Nového roku 1904
uzavřena. Pravidelné půjčování počne opět v sobotu
2. ledna od 3 do 7 hod. večer.
— Ruch vánoční. Zdálo se, že den ani nenastane
Obloha byla zatažena mraky olověné barvy, jen n
spadnutí. Mlha rozprostírala se nad domy a v ulicích
v pravé poledne panovalo šero. Po celý den se svítilo
Byl to takový nelákavý den k vycházkám. A přece
jak živo bylo v ulicích. Obchody měly v tento ne-
dělní den mimořádné úřadní hodiny a těšily se hojné
návštěvě. Na všech stranách konaly se přípravy
štědrovečerní
— Vánoční nadílka byla v sobotu uspořádána
v mateřské škole ve Vratislavově ulici na Vyšehradě
č. 64—VI. Obdarováno bylo 106 dívek a 88 chlapců
oděvem a hračkami. V opatrovně v Holeš ovicích č. 64
bylo obdarováno 160 dívek oděvem, obuví, ovocem
a pečivem. —V Malostranské besedě bylo včera ob-
darováno 130 dítek oděvem, obuví a pečivem. — v
mateřské škole na Rudolfově nábřeží podělen« 60
chlapců úplným zimním oděvem a obuví, 70 chlapců
pečivem. — Ve škole u sv. Křiže Většího obdarováno
bylo 245 chlapců oděvem, ovocem a pečivem. —
Spolek baráčníků hradčanských obdaroval 24 dítek
oděvem asobuví, 26 starců a stařen peněžitými ob-
nosy. — První vzáj, se podporující spolek v Žižkově
obdaroval 24 chlapců a 36 dívek oděvem a obuví, 5
dívek a 40 chlapců ovocem a pečivem. — Spolel
„Dales“ v Žižkově obdaroval 6 dívek a 11 chlapců
oděvem a obuví. — Spolek kuřáků v Žižkově daroval
6 vdovám po 8 korunách. — Spolek baráčníků „Ka-
menná Lhola“ v Žižkově podělil 15 dívek a 15 chlapců
oděvem a obuví a 74 dítek ovocem a pečivem. —
Dobročinný čtenářský spolek „Žižkovan“ poděli! 15
dívek a 20 chlapců oděvem a obuví a 35 dítek ovocem
a počivem.— Spolek vzáj. se podporujících obchod-
níků s potravinami „Slovan“ v Žižkově podělil 5 dívek
#10
alto_textblock
#10
diky.
#11
alto_textblock
#11
a 9 chlapců oděvem, 3 dítky obuví a oděvem a 4
dítek ovocem a pečivem. — Dobročinný a vzděl
spolek bratrská pokladna zřízenců topíren veškerých
drah, v Praze ústících, v Žižkově podělil 14 vdov po
členech spolku a sice po 10 kor.
— Zatýkání žebráků. V minulém týdnu Byl
v pražském policejním obvodu zatčeno 98 osob pro
žebrotu.
— Drobné místní zprávy. Na křižovatce Pala
ckého třídy a Máchovy ulice na Král. Vinohradech
jel kočí Rudolf Řada ze Smíchova č. 411 s nákladem
cihel tak neopatrně, že způsobil srážku s motorovým
vozem elektrické dráhy č. 83. U tohoto vozu byla
přední stěna proražena. Trestní řízení bylo zavedeno.
— Služka Antonie Záková domovnici Josefě Hybne-
rové na Havlíčkově náměstí č. 32—II. odcizila remon-
térky, náramek, špičku na doutníky a j. a darovala
tyto věci plavci Pavlu Karivilovi. Oba milenci byli
včera odvedeni do vazby k trestnímu soudu. — V ho-
stinci „U bílé růže“ v Korunní ulici na Král. Vino-
hradech v noci na včerejšek způsobil výtržnost 27letý
Arnošt Schober. Aby nastal klid, hostě jej chtěli vy-
vésti na ulici. Schober postavil se však na odpor
roztřištil tabuli ve skleněných dveřích, při čemž na
pravé ruce těžké poranění si způsobil. Po poskytnuie
první pomoci lékařské byl zraněný odkázán k léčen
do všeobecné nemocnice. — Vrchní respicient finančn
stráže Fr. Kubín předvčírem odpoledne v Jungman-
nově třídě na Král. Vinohradech agentu Josefu Offne-
rovi z č. 365 tamtéž zabavil 20 kusů saských losů
Domovní prohlidka, u agenta podniknutá, neměla vý
sledku.
— Zemřel ve službě. Poštovní výpravčí, p. Ant
Pokorný, 50 roků starý, otec pěti dítek, v Karlíněč
387 bydlící, byl včera ráno v budově poštovního ředi
telství stížen chrlením krve a za krátko zemřel. Mrtvol
byla převezena do pathologického ústavu
— Pomstil se. Do hostince č. 2 ve Vávrově ulic
po 1. hod. v noci na dnešek přišel 27letý agent Frant
Šindelka a dal si nalít pivo. Poněvadž neměl peně
k zaplacení, byl Šindelka vyzván, aby hostinec opustil
Vyzvání tomu Šindelka sice vyhověl, ale pak ze zlo
myslnosti hodil kamenem do okna hostince a rozbi
velikou tabuli skla. Pachatel byl zatčen
Konduktor vypadl z vozu. Karel Mls, konduk-
tor elektrických dráh pražských, včera o 7. hod. več
v Plzeňské třídě v Košířích opřel se mezi jízdou
dvířka, jež posažér po vysloupení nezasadil, a spad
na dlažbu. Pádem ulrpěl konduktor poranění na prave
— Šílenec u výkladní skřině. U krámu obchodník
p. Ant. Šercla na Karlově náměstí předvčírem zastavil
se starší muž, který činil tam rozmanité posuňky
z nenadání pěstmi roztřištil velkou tabuli skla v ceně
120 K. Muže toho policista předvedl na strážnici ve
Štěpánské ulici, kde zjištěno, že jest to 67letý býv. ob-
chodní sluha Ant. Winkler. Poněvadž lékař shledal
na něm známky šílenosti, byl sluha dopraven do
ústavu choromyslných.
— Zoufalec na železničních kolejích. Tovární
dělník Antonín Jalovec, 23 roky starý, byl dne 16
t m. propuštěn z práce a ocill se tim ve velmi mrzuté
situaci, neboť rodiče nechtěli jej doma trpěti na za-
hálce. Toníček tedy ze zoufalství utratil veškeré úspory
a pak se chtěl rozloučiti se světem. V sobotu večer vy-
lezl na železniční násep severozáp. dráhy na říšské
silnici nedaleko mýtního domku, položil se tam na
koleje a čekal, až přijede vlak, jehož kola měla mla-
díka připravit o život. Dříve než vlak, dostavil se
k cnomu míslu železniční hlídač, který zoufalce od-
stranil z kolejí a odevzdal policistovi. Na libeňské
strážnici byl Jalovec uklidněn a s otcem svým na-
stoupil cestu domů — k novému životu.
— Nebezpečí ohně povstalo v dílně čalouníkap
Viléma Seidla v čís. 927 v Žižkově. Z kamen vypadle
žhavé uhlí, od něhož se vzňala zásoba mořské řasy.
Za přispění sousedů byl oheň záhy uhašen, takž
škoda není značná.
— Párek milenců nebyl v ssutinách slícené zdi.
Až místní některý historik bude popisovati život
ruch páté čivrti před její assanováním, pak zajisté
význačnou kapitolu věnuje místnosti, pojmenované „u
dennice“. Tam bývalo hlučno a veselo od večerního
soumraku až do bílého jitra, tam mnohý jinoch stápě
žal a bolest srdce svého. Při zvoncích rozladěné harfy
nebo rozviklané harmoníky nočňátka bavila se a byla
přesvědčena, že „v dennici“ je nejkrásněji na světě.
poněvadž tam hraje muzika. „Dennice“ tichá byla ve
dne, ale ryčná v noci. Kdež jsou ty doby, kdy bylo ve-
selo „u Dejlů“, „u Lojzíčka“, „u Kaprů“, „v Dennici“
Vše už je převráceno na ruby. Na místo nízkých, učou-
zených špeluněk, kde bývalo tak milé posezení pro ty
kdož noc chtěli prožít v jiném ovzduší, postaveny
nové moderní komfortem opatřené domy, jichž štíty
nejsou opatřeny bývalými názvy. A příští pokolen
jen ze zkazek bude věděti o místnostech, které činí-
valy pátou čtvrt pověstnou. Bouravé motyky právě
ničily poslední zbytky proslulé „Dennice“ A než zdivo
její bylo úplně srovnáno se zemí, ještě se „Dennice“
jednou ozvala. Bylo to včera před 6. hod. večerní
V Rabínské ulici panoval obvyklý večerní ruch. Li
obého pohlaví a různého věku procházel se tudy, tvoři
hloučky a rozmlouval. Najednou zraky upřeny v ta
místa, kde stávala „Dennice“. Už z ní mnoho nezbý-
valo. Vysoká zeď průčelní trčela do výše, aby za ne-
dlouho již podlehla motykám a lopalám dělníků. Ale
doba její trvání byla kratší. Zeď neměla žádného spo-
jení se zdí protější, v základech svých byla otřesena.
nepotřebovala mnoho, aby se se závratné výše po-
roučela do přízemí. A ten okamžik nastal včera před
6. hod. večerní. Když nastal podezřelý šramot u trosel
„Dennice“, lidé zděšeně prchali s nebezpečného místa-
A hned potom veliký kus průčelní zdi sřítil se na dlaž-
bu Rabínské ulice. Ještě se nerozplynul prach ze sří-
ceného zdiva, a už kdosí roznesl zprávu, že stalo se
neštěstí. U zdi „Dennice“ stál prý párek milenců, vojín
s buclatou služkou a ti jsou prý pohřbení v ssutinách
sřícené zdi! Toť se rozumí, že pověst tato nacházela
víry a když se v Rabínské ulici shluklo několik tisíc
lidí z páté čtvrti a ze Starého města, už tvrdil
každý, že sřícená zeď „Dennice“ zničila dva nadějné
životy lidské. Někteři „očití svědkové“ dokonce věděli,
od kterého pluku je nešťastný vojáček, kolik měl hvě
zdiček a že vyvolená jeho srdce jmenovala se Boženka.
Že prý sloužila na Starém městě a že zrovna dávala
vojáčkovi hubičku, když ta zeď na ně spadla. Ubožácil
Zrovna když si lásku přísahali, oba zemřeli! Tak ho-
nem, alespoň ať chladnoucí jich mrtvoly jsou záhy
vytaženy ze ssutin! Nejčilejšími v takovém případě
jsou hasiči. Takoví svalnati ramenáči nepotřebují dlou-
hé doby, aby všecko převrátili na ruby. A nemají oba-
vu, že mohou býtt také pohřbeni při novém sessutí zdi
Tak tedy hasiče na pomoc. Byli povoláni rychlým po-
slem a za chvilku přijeli ze staroměstského obecního
dvora s ředitelem p. Vejdělkem. Hned se dali do práce
Kopáči a lopatami odstraňovali zdivo, odvalovali bal-
vany a když ssutiny skrz na skrz prohledali, oznámil
hasiči svému veliteli, že v ssutinách nikoho nena-
lezli. Ani živého ani mrtvého. Když tedy u zdi „Den-
nice“ vojáček stál s buclatou Boženkou, oba se útěkem
v čas zachránili. Katastrofa zdi pověstné „Dennice“
nezpůsobila tudíž žádného neštěstí. Po zjištění tohote
fakta hasiči odjeli. Práce hasičů byla tím namáhavější
poněvadž pátrání v ssutinách konalo se při záři po
chodní. Pochodně vydávaly světlo tak intensivní, že
to vzbudilo klamný poplach o vzniknutí požáru. Občar
neznámého jména zpozoroval velikou zář v sousedstv
synagogy v Rabínské ulici a v domnění, že tam vypuk
požár, oznámil to ve Valentinské ulici domovnici která
měla v uschování klíček od požárního automalu. Do-
movnice sdělení uvěřila, automat zatáhla a za chvíl
přijeli hasiči. Po zjištění příčiny tohoto klamného po-
plachu hasiči vrátili se do centrály. V nastalé tmě
nebylo možno zjistit, zda zbytky zdi „Dennice“ ješt
několik hodin vydrží ve své spojitosti. Aby se při dal-
ším padání zdi nestalo opravdu neštěstí, byla ulice
Rabínská v okolí „Dennice“ policejními hlídkami u za-
vřena. Zpráva o sřícení zdi byla dnes ráno sdělena
magistrátu a slavebnímu úřadu, aby učinil potřební
opatření k ochraně sousedů „Dennice“
— Děti uhožely. Ve světnici domku nádenníka J -
sefa Zlámala v Hodějicích u Slavkova vznikl v těchto
dnech oheň, který se rychle šířil. Ve světnici byla 4letí
dceruška Zlámalova Kristina se 16měsíčním bratří-
čkem Josefem. Když vrátila se jejich matka, odskočivší
jen asi 300 kroků pro vodu, spatřila, že kolébka se
synáčkem je celá v plameni, kdežto dceruška plakala
u dveří. Zlámalová vynesla sice hocha s kolébkou na
dvůr, ale neměla vody k uhašení plamenů. Hošík byl
popálen na celém těle a druhého dne skonal. Jak vznike
oheň, který zničil Zlámalův i sousední domek do zá
kladů, není známo. Se Zlámalovou zavedeno vyšetřo-
vání pro zanedbání povinně péče k dětem. — V obci
Březině u Brna nalévala v bytu domkáře Jana Ho-
#12
alto_textblock
#12
ruce.
#13
alto_textblock
#13
spodina večer služka petrolej do hořící lampičky
počínala si tak neopatrně, že jí upadl knot a petrole
zapálil. Při výbuchu láhve rozstříkl se hořící petrolej n
manželku domkáře, která seděla na druhé straně stolu
chovajíc malé děvčátko. Jelikož se na ní šaty vzňaly
vhodila Hospodinová dítko do kolébky a jala se na sob
hasiti plameny. Když se jí to nedařilo, vyběhla na
dvůr, kde s pomocí manžela hořící šat uhasila. Pr
návratu do světnice nalezli kolébku s děvčátkem v pla-
menech. Zlámalová, kladouc do ní dcerušku, v leknut
si nevšimla, že také šaty této hoří. Děvčátko druhého
dne popáleninánm podlehlo. Hospodinová i její muž
byli značně popáleni.
#14
alto_textblock
#14
— Loutková divadla. Na loutkovém divadle klubu
moravské besedy na Betlémském náměstí su
Halánků«, hrajou se dnes o 5. hodině »Loupežníci
na Chlumu«
#15
alto_textblock
#15
Různé zprávy.
#16
alto_textblock
#16
= Uzavřené školy. Ze Szatmaru-Nemeli
20. prosince. (C-B.) Zdejší obecné školy, které pro
vypuknuvší spálu na tři neděle uzavřeny byly, byly
uzavřeny na další tři neděle
= Dozvuk barlínského procesu hraběnky Kwile-
cké. Jak oznamují polské listy, je spor v rodině Kwi
leckých nadobro již vyrovnán. Hrabě Mečislav Kwi
lecki, syn hraběte Hektora, dopsal hraběnce Isabell
a prosil ji i jiné členy rodiny za odpuštění, prohlá
siv zároveň, že se berlínskému rozsudku plně podro
buje a že mladé hrabálko, jež v procesu vystupovalo
jako podvržené děcko, za dědice vroblevského fidei-
komisu plně uznává.
= Útok na zionistu Nordana při plesové zábavě
Známý zionista a spisovatel ve svém oboru, dr. Mar
Nordau, stal se při plesové zábavě, pořádané spol-
kem zionistů, předmětem zvláštního útoku. Proved
jej muž, o němž dosud nebylo zjištěno, je-li šíleným
nebo jednal-li snad z náboženského fanatismu. Zra-
nění Nordauovo jest nepatrného rázu. Zprávy tiskové
kanceláře o afféře, z které se ovšem vytlouká jistou
stranou kapitál, vyznívají v úřadním textu: Z Pa-
říže, 19. prosince: V salonech Charrasových pořá-
dána byla včera spolkem zionistů plesová zábava.
jíž se zúčastnil také spisovatel dr. Max Nordau.
půlnoci náhle vypálil na něj mladý, chudobně
oděný muž dvě rány z revolveru. Prvou z nich po-
raněn Nordau na povrchu ruky, druhou postižen je
den z hostí, jménem Ostovecki. Útočník, jenž byl ne-
prodleně zatčen, prohlásil, že se jmenuje Chaioselik
Luban, že jest 23 roky stár a že se narodil na Rusi
Dále uváděl, že prý jest »revolucionářem« a že byl
k útoku na spisovatele určen losem. — Z Paříže.
20. prosince. Úločník Luban prohlásil konečně, že
zamýšlel Nordaua jen proto zastřeliti, protože v od-
poru s původním programem zionistů, vysloveném na
basilejské konferenci, vystoupil pro návrh Chamber-
lainův v příčině založení zvláštní autonomní osady
židovské v anglickém území východní Afriky.
= Princezna Louisa Koburská v domácím vězení
Drážďanské listy zaznamenávají tuto noticku: Ve
zdejších kruzích mluví se poslední dobou o domácím
vězení, jímž potrestána byla princezna Louisa Ko-
burská, kteráž, jak známo, internována jest v jistém
sanatoriu blíže Drážďan. Pokud zjištěno, dala se
princezna v nestřežené chvíli, patrně v nedostatku
jiné společnosti, do hovoru s vrátným ústavu a ba-
vila se s ním chvili. Vrátný byl neprodleně ze
služeb majitele sanatoria propuštěn, princezně pak
zakázáno, že nesmí na několik dní opustiti pokoj.
#17
alto_textblock
#17
Z myšlenek a výroků Frid. Ludv.
#18
alto_textblock
#18
Jahna,
#19
alto_textblock
#19
zakladatete německého turněřství.
#20
alto_textblock
#20
Výňatek z knihy proslulého v Německu
zakladatele turněřství, nadepsané »O něme-
ckém národství« (d. Volksthum), učinila
přeložil náš Jos. Jungmann (viz Kobrova na-
rodní bibliotheka, Jungmannových sebraných
spisů sv. II. str. 147). »Otec turnéřstva« prav
tu mimo jiné: »Kdo snažen jest, národy zem-
ské sehnati v jedno stádo, vydává se v nebez-
pečenství panovati nad povržlivým smetím lid-
ského pokolení. Čím národ čistější, tím lepší —
čím smíšenější, tím k banditům podobnější.
Všeobecného vzoru, průměru neb obrazce pro
veškeren a každý národ nikdy nebylo, nemohlo
a nemělo býti. Protož každý zhaslý ná-
rod jest neštěstím člověčenstva
(slyšte páni Germanisátoři!), ztrátou hi-
storie a nedopustitelnou mezerou
lidstva.
V jednom toliko národu ne-
může se ušlechtilost člověčí vy
jádřiti, nýbrž ve všech se všemi
Nikde není stejného obyčeje, nikde jednoho
smýšlení, jedné povahy. Ne jeden a týž karakter,
ale svůj vlastní má sobě každý národ a člověk
vzděláním přiosobiti a tak řka samotvorcem
býti. Přitel i nepřitel pohrdají bezkarakterným,
ničemným člověkem, majíce v úctě původnost.
Národové, jako jedinký člověk, mají své slabé
chvíle — války. Vlny navalují se na skály
bouře na čela horstev, země se třese a — ostává.
Karakter nezlomně vytrvává i v nouzi, zotavený
povstává jako ochřadlý kvítek, napojený rosou
nebeskou. Jen Tamerlan, jehož denní prací za-
hubování bylo, chtěl po celé zemi Páně toliko
jeden národ, jeden jazyk, jedn
náboženství míti. O založení a zacho-
vání rovné váhy evropských vladařství dlouhé
vojny vedeny byly, — budoucnost dočká se
vojen o meze národní; ale to budou vojny
svatě . . .«
Dále pokračuje Jahn: »Starých jmen, da-
ných větším a menším krajinám a osadám ná-
silně rušiti nehodno. Stará nazvání vů-
bec jsou ctihodný odkaz předkův
napomenutí potomstvu, že u něho jest také
sebe zvěčniti. Kdo jiným paměli nepřeje, jeho
hvězda po smrti bude hasnouti. (A přece Němei
překřtívají v Prusku a kde mohou jmena slo-
vanská!) Občanská poctivost, dobré svědomí
potřebny jsou i tam, kde zákon a právo prů-
chod mají. Samostatnost může odňata, ale ne
tak brzy vštípena býti.«
Politura není kultura, i přilišné vzdělán
jest sodomské jablko, vně sličné, vnitř plno po-
pele, který do očí lítá. — Nezralé knihy jsou
nebezpečnější než nezralé ovoce; špatné knihy
záhubnější než nezdravé maso. — Vychování
není bez učení, toho možnost pomoci jazyka.
Člověk má jednu matku a jedné řeči mateřské
je mu dosti.
Běda ssajícím, kterýmž chůvy potřeba,
běda nemluvňatům, kterým vedle
mateřského jazyka ihned chůvi-
ným mluviti dlužno — — — Učiti s
z mládi v tuze útlém věku dvěma nebo více
jazykům způsobuje neshodu v mysli, přetrže-
nost a pomatenost celého člověka. Jen v mateř-
ském jazyku ozývají se všechny hluboké city
od prvního hlasu v kolébce, až do přesladk ého
rozhovoru milosti. Jenom v jednom ja-
zyku možno velkým býti! Kdo miluja
svůj národ, přičiň se o jeho dějiny, kdo je ví,
ten je piš; kdo psáti umí — uč se dějinár.
Vesvém jazyku ctí se kaž dý národ;
v pokladu jazyka pamět vzdělání jeho složena.