ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 3 c248a070-70ea-11dc-9eeb-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 3
ALTO TextBloky — 20
#1 alto_textblock #1
21. prosince 1903.
#2 alto_textblock #2
Číslo 348.
#3 alto_textblock #3
NÁRODNÍ LISTY
#4 alto_textblock #4
Strana 8.
#5 alto_textblock #5
ku památné sbírce zlatkové, kterouž pod pseudo nymem »Starý vlastenec« Václav Seidl navrhl a kteráž — jak známo — Národnímu divadlu značnou část vynesla. Jakožto soudce a právník vynikal bystrost a příslovečnou pracovitostí, užívaje práva soud covského s onou spravedlivosti, kteráž zdobl toliko soudce zkušeného a poměry sociální úplně ovládajícího. Svěžesť duševní zachoval do posledních le svého žiti a pro bodrou, milou povahu svoj zůstane zajisté v trvalé upomínce všem, kdož jej znali neb s ním co činiti měli, neboť ne zištně pomáhal všude, kde pomoci třeba bylo nečekaje nikdy na vyznamenání a díky. Se zesnulým odchází rázovilá posťava na šich osmačtyřicátníků, muž, jenž národu svému síly své zasvětil a do posledního dechu žití svého také věnoval. — Budiž nehynoucí čest jeho pa mátce! Pohřeb konati se bude zejtra o 10. hod dopolední z kollegiátního chrámu sv Petra Pavla na král. Vyšehradě.
#6 alto_textblock #6
— Arcibiskup a katolický orgán pražský Všemi listy pražskými proběhla již zpráva o sporu mezi kardinálem Skrbenským a českým katoli ckým denníkem pražským pro domnělý »radi kálně český směr« naznačeného listu. Spor tento vedl prý až k tomu, že arcibiskup odňal katoli ckému orgánu obvyklou subvenci. Poněvada řečený list dosud nevyvrátil tuto zvěst, také kralo- hradeckým klerikálním listem šířenou, lze z těžka o její pravdě pochybovati. Byla-li mu arcibiskup- ská subvence skutečně odňata, jest otázka, jak s ní bude naloženo. Nebude-li splácena jakožte lhůty za svatováclavskou výpomoc Drozdem p léta poskytovanou, není vyloučeno, že obrácena bude ve prospěch některého z obou katolicko- židovsko-německých listů Frindových v Praze, »Bohemie« aneb »Prager Tagblatlu«. Tyto aspor hájí v otázce rozdělení diécesí stanovisko panu kardinálu příjemnější. = Těžce zarmoucená srdce duchcovská. Osu čtyř zvětřilých duchcovských policajtů, poštvaných tamním bůrgermeistrem na české Sokoly o sletu dne 26. června t. r. a pro bezpříkladné surovosk na Sokolech spáchané odsouzených k 48hodinnému vězení, jak jsme o tom zevrubnou zprávu v rubrice ze soudní síně podali, náramně dojal německé Duch- covany. Dne 18. t. m. konali zástupcové všech něme ckých spolků v Duchcově schůzi, na níž usnesena ná sledující rosoluce: „Velectěné městské radě německéha města Duchcova! Zástupcové německých spolků duch covských, dnes shromáždění, se srdci těžee zarmoucenými připomínají si tvrdého rozsudku vyneseného včera nad naším, povinnosti své věrným policejním mužstvem i přistupují k velectěné měst- ské radě, jakožto sboru v tomto případě jedině roz- hodujícímu, veškeré obyvatelstvo města zastupu- jícímu, aby naše udatné policejní mužstvo (1!) s veškerou rozhodností vzala v ochranu.“ — Tu útěchu mají tedy duchcovští sveřepí drábové, že vzal či vezmou s sebou těžce zarmoucená srdce předsedů německých spolků duchcovských do vězení. Patři by tam ještě intelektuální původce jich veřejnýcl násilností, pan bürgermeister sám — Obecn“ volby v Českých Budějovicích. Po vy- řízení českých reklamací, podaných ke správnímu soudu proti volebním seznamům, přesunuta byla olázka obecních voleb v Č. Budějovicích blíže k zře- teli. Nález správního soudu, jímž z 850 českých vo- ličů obecní reklamační komisí škrtnutých, bylo če- ské straně neméně než 400 vráceno, s důstatek ozna- čuje prostředky, jimiž taschkáři budějovičtí udržet hledí náklonek germánské slávy v městě Budivojově Nyní čeká se podle zpráv „Jih. Listů“ ještě na vy- řízení stížností podaných českou stranou k okresnímu hejtmanství a k místodržitelství českému, o čemž bude možno jednati až dojdou spisy od správního soudu. O českých vyhlídkách při volbách, jež budou podle jmenovaného listu konány asi na podzim, aneb v zimě r. 1904 — tedy téměř o 4 léta později než podle zákona mělo býti voleno, ježto poslední volby kenány hnedle před 4 léty, rozhodne nejv. správní soud. Rozhodnutí to týká se klikou Taschkovou na dělaných „měšťanů“ a sice kategorie „nečestných“ Jmenování to bylo, jak známo, okr. hejtmanstvín pro formální chybu zrušeno, i lze očekávati, že an správní soud nebude jiného názoru. Vždyť samo okr zastupitelstvo, ve své většině Taschkovi na krev od- dané, zrušilo 44 případů těchto jmenování. Sem ná leží také podařený vzoreček lidí pro své zásluhy mě- šťanským právem opatřených, na pět let pro pokus vraždy odsouzený Albrecht Zlegler. Bude-li tento dru německých voličů, Josefem Taschkem nadělaných k volbě připuštěn i v tom případě jest volební vítěz- siví české ve třetím sboru pravděpodobno, nikol však jisto. Jistým bylo by, kdyby se správní soud postavil na stranu zcela zřejmého práva proti německé nestoudnosti a jmenování Taschkových subjektů mě šťany zrušil, jistým při žádoucí svornosti a obezřei nosti v táboře českém. Vítězství ve třetím sboru bu- dějovickém znamenalo by ovšem počátek německých konců a lze očekávati, že k jeho zamezení vynaloží Ludějovické Němectvo všechny známě prostředky nejzoulalejším záchvatem sil. — Pan baron Vasilko získal si o pan dra. Körbra a jeho tělesný orgán neskonalou zásluhu. Pustil se totiž v sobotním sezení ra- kouské delegace do dra. Kramáře a jal se s ním »po slovansku« k velkému gaudiu Němcůva vlády polemisovati, odřikati se autonomie a federalismu a přísahati jménem ruského národa na centralismus jako jedině spásnou formu státní pro tuto říši. Byl to pro slovanské srdce »bla- žený« okamžik, když pan Mikuláš Vasilko jal se vykládati své stanovisko o tak zvané »národní autonomii«, která by nás připravila o nejsílnější národní oporu, totiž o svou » českou zemi« a když mu chorus německý z dolní i z panské sněmovny přitakoval. Sjednocení ve svém sdružení Němci, kteří všickni stojí soli- dárně s moravskými svými druhy proti české universitě v Brně, jakkoli deviti desetinám z nich po škole té nic není, mnuli si radostí ruce když viděli, jak vypadá to v táboře slovanském. kde dychtivě jednotlivci lapají po odhozených zbytcích z bohaté politické tabule, aby se na nich nasytili a kde páně Bärenreitherova a Kör- brova národní autonomie zvučného docház ohlasu. A to všechno jen k vůli tomu, že Poláci jsou v Haliči pány, doznáváme,že naproti bratrskému národu tvrdými pány kteří bez příčiny a z nepochopitelného nepřátel ství proti národu ruskému, či rusínskému, jak se dnes Rusové haličtí označují sami, pře- kážky kladou národnímu a kulturnímu rozkvětu svých slovanských spoluobyvatelů, jak toho opětně smutným dokladem byla v poslední době
#7 alto_textblock #7
afféra vyššího rusínského gymnasia ve Stanisla- vově. Litujeme a odsuzujeme takovéto cho- vání se Poláků, ale litovati a odsouditi musíme též chování se Rusínů, kteří ve svém zajisté ne závidění hodném postavení u tíkaje se k Němcům, k Vídni, ke společ- nému a nebezpečnému nepříteli Slovanůvšech, aby byli chráněni. Slo- vanům, kteří v zápasu za své speciálně kmenové byt ochoten je vyměniti za národnost svou třeba němčinu, který v zoufalém boji druhého národa slovanského Němci pomáhá, k němu se hlásí v jeho ruce odevzdává osud svůj, velkého hříchu se dopoušti na myšlence solidarity slovan- ské. Na Němce působila řeč Vasilkova jako balsám na palčivé rány, kterými je posel dr. Kramář a pan dr. Körber bude moci pokrčiti rameny a v vnitřní radosti nad tím, jak snadno se vládnouti dá ve státě, kde je tolik různých národů, stran a zájmů, řekne prostě: »Nemohu, pánové, vám vyhověti, neboť, jak vidíte, jsou i nejbližší vaš přátelé proti tomu«. — Stálý vyrovnací výbor na sněmu zem- ském podle osvědčeného (!) vzoru moravského »Podřipan«, vydávaný říšským a zem. poslan cem E. Špindlerem, přináší v posledním svém čísle prohlášení, že nemá příčiny, aby ze své zprávy o připravách k zaražení stálého vyrov nacího výboru na zemském sněmu království českého podle osvědčeného vzoru moravského odvolal i jen jediného slova, nýbrž potvrzuje před celou veřejnosti, že úvaha ta uveřejněn byla »beze všeho předchozího dorozumívánís s vedením klubu nebo strany, poněvadž k tako vému dorozumívání vůbec nebylo podnětu. Opa kujeme prostě, že dotčená zpráva či úvaha »Podřipanova« byla se strany vedení klubu pro- hlášena před týdnem za úplné bezpod statnou. Co by »Podřipan« mohl s nej klidnějším svědomím odvolat, jest aspoň to, že moravský vzor smiřovaček jest — osvědčený — Důstojnické zkoušky z češtiny podle nového nařízení? Z Budějovic telegrafuje se německým listům zdejším: V důsledeích nejno- vějšího výnosu ministerstva války konaly se zde již zkoušky důstojníků z českého jazyka před zvláštní komisí. Předsedy zkušební komise byli generálmajoři Přeiffer a Böllmann. — Z Vídně, 21. prosince. Dr. Kramář došly tyto projevy: Mužný projev Váš, kterým vyznačil jste stanovisko českého národa ve víru současných politických událostí, vzbudil v nás ohlas radostný. Přijměte náš srdečný dík Vý- bor českého politického spolku v Prostějově. — Za vzácné a mužné obhájení stanoviska národa českého na místech nejkompetentnějších přijměte, slovutný pane, projev naší oddanosti. Purkmistr měst Hlinska. — Z Nové Kdýně. Okresní zasťupitelstv novokdýňské usneslo se ve schůzi dne 18. prosince jednomyslně připojiti se jmenem okresu ku protestu královského města Plzně proti drzým požadavkům německým. E. Tšída. — Z Citolib. Slovulnému panu poslane dru. Kramářovi. Vaše mužná slova, v delegaelch pronesená, nechť rozhlaholí se po našich vla- stech a razí cestu k lepší budouenosti našeho národa. Pěvecko-zábavní spolek v Ci- tolibech. — Z česko-francouzského života kultur- ního. Náš život kulturní, národní, politický, je čím dále tím hojněji pozorován a studován ve Francii. Tento zájem o českoslovanský svět jeví se v nejrůznějších formách. Takovým vzáe- ným projevem duševního a uměleckého prouděn sympatie mezi dvěma ragemi je román »Fil- lette slovaque« (Slovácká dívčina), vydaný známým francouzským romancierem a esthetikem. p. Williamem Rittrem. Pan William Ritte napsal krásnou, poetickou knihu, v níž vystih půvab slovácké krajiny, slovácké písně, slovácké lásky, v níž živě maluje život slovácký a lič též pestrý ráz pražské výstavy národopisné. Upozorňujeme zatím na tento román, jenž za- jisté vzbudí pozornost v české i slovácké ve- řejnosti. Moltem každé kapitoly románu je nějaká písnička slovácká s naznačením melodie. V textu románu, vydaného proslulým nakladatelstvím mladé literatury franeouzské, společnosti »Me cure de France« je mnoho citátů českých slováckých bezvadně tištěných. Pan William Ritter, jenž vynikl jako originální krilik, autor monografii výtvarnických, oznamuje, že kromě jiných děl románových a kritických připravuje knihy: »U Slováků« a »Umění česko slovácké«. — Jiný zajímavý případ uměleckých a literár- ních styků česko-francouzských oznamuje se nám z Paříže, odkud nás došla skvostně vypravená. na holandském papíru tištěná knížka, obsahujíeí francouzský překlad dvou článků našeho spolu- pracovníka Václava Hladika z jeho serie článků »Pařížské dojmy a skizzy«, uveřejňované letos v »Národních Listech.« Dotýčné dva články obsahují vylíčení činnosti p. Charlesa Normanda, proslulého architekta, archeologa. publicisty francouzského, jenž je znám svou propagandou uměleckého vychování lidu a háje- ním starých památek. Články Hladikovy přeložii p. Raoul Klépal. Brožura je opatřena touto před mluvou Václava Hladíka: »Má serie studií životu uměleckého i intellektuálního »Pařížské do- jmy a skizzy«, uveřejněná v »Národ ních Listech«, je částí připravované knihy. která bude tvořit obraz té Paříže, jež pracuje sní a tvoří; bude to též jakýsi chvalozpěv na počest těch, kteří vykonávaji ušlechtilý vliv. — »Hradčanské písničky.« Nechceme vsko čiti literárnímu našemu referentu tak říkajíc do péra, když na tomto místě zmiňujeme se něko- lika slovy o nejnovějším květu české lyriky. nadezvaném »Hradčanskými písničkami« a také jest zmínce této dalek jakýkoli účel reklamn s předvánoční banálností. Rozruch, jaký způso- bila tato kniha veršů, výjimečně nádherně J. R. Vilímkem vypravená, ode dne svého objevení na trudném světle současnosti české, dávno by tento úmysl byl předstihl. Je to tón nových básní Procházkových, který hlásí se o ozvěnu v tomto sloupci i nelze mu ji upříti; horoue národní tón nejen snad lidové písničkové formy, ale z obsahu poetických apostroí, jimiž rozezvučel básník zasněný, siré Praze v oči němě se dívající královský hrad český kameny jeho přiměl pěti truchlými písněmi. Vzácný tón elegické satyry a hořké ironie hrad- čanskými dojmy protknuté české duše, vzácný pro to, že ozval se ze strun, kteréž neozývají se každodenně, ani každoročně z citové klavia-
#8 alto_textblock #8
tury, značící objem české lyriky. Není sice ne dostatek hradčanských místrů v našem pěkněm písemnictví veršem i prósou, ale celého posti ckého díla naplněného Hradčany, jich osiřelosti, opuštěnosti, žalem jich prázdnoty, trpkou výčitkou křivdy, bolestně zvučíci přes řeku k městu, až po knihu »tuláckých písniček o Hradčanech, je nom po tichu bzučených pod starou hruší na mezi« bělohorské pláně, jak se praví ve vstupní písni Hradčanských písniček. Žal nad obrovitým pomníkem české slávy královské nebyl dosud vyzpíván tak žhavě hořce a hněvem tak níti ě jako Procházkovými písničkami, plnými význam- ných symbolů, o nichž každé srdce české zvi co pověděti chtějí. Je to zcela nový dosuo neslyšený druh českého verše mohlo by se říe — státoprávní poesie lyrické, čímž by snad přiléhavě vystižena byla tendence „Hradčan ských písniček“, kteréž nadehnuly V. Olívu k nej krásnějším illustracím, jaké kdy zhotovil. Básníl odzbrojuje starou výtku o politické šeredn písni, co v jeho písni politického, musí vzbudit ozvěnu, nad jejímž nedostatkem lká, řka: „kdyby ji bylo, stotisíc srdcí by zpívalo spolu“, mus víc než stotisíckrát. Neboť některé z „Hradčan- ských písniček“, jako „Šípková Růženka“, „Kvě ty smuteční“ (královská hrobka na Hradčanech) „Sirý trůn“, „Čekanka“, „Sliby“, „Milost jeh Milosti“, „Poutnická“ atd., a je jich většina samy stačí na zabezpečení jména a na odčiněn stesku, že není v básnictví českém ozvuku nej- horoucnějších snah českých... Proto byl dlužno na čelném místě na „Hradčanské písnič ky“ upozorniti.
#9 alto_textblock #9
— Osobní. Slečna Maruše Kummrova, dcer obchodníka a náměstka purkmistrova v Litomyšli vykonala 19. t. m. na filosofické fakultě české uni versity zkoušku z řeči a literatury francouzské s vy znamenáním. — Assistent ve dvorní knihovně a sou kromý doc. dr. V. Vondrák jmenován byl mimoi profes. pro slovanskou filologii na universitě vídeňské Osobní z kruhů soudních. Jmenová i byli auskultanty finanč. konceptní praktikant dr. Ladislav Balabán a právní praktikant Ladislav Rejha adjunktem ředitelstva pomocných úřadů u nejvyššíh soudu officiál Adolf Hrdlička; přednostou kance- láře v Olomouci kancel. assistent Josef Volavýv Brně; kancelářským officiálem kancelista Josef Va cek v Písku; kancelistou v Přibyslavi úřadní sluha Emil Konopásek ve Vysokém Mýtě; žalářníkem v Mladé Boleslavi vězeňský naddozorce a náměstek inspektora vězeňské stráže Frant. Horák. — Pře- ložen byl kancel. officiál Josef Dom. Horálek z Přibyslavi do Českého Brodu. — Úřadu se vzdal auskultant Jaroslav Obešlo v Praze. — Na trvalý odpočinek dán byl po své žádosti kancel. officia Frant. Doležal v Berouně. — Promoce. Pan JUC. Josef Sehie sz l, ze Ždánic na Moravě, právní praktikant při zemském soudě v Praze, byl dne 18. prosince 1903 na c. k. české universitě Karlo-Ferdinandově v Praze z doktora práv veřejně prohlášen. — Paní M. Věra B báková, roz Opolecká, choť universitního docenta byla v sobotu dne 19. prosince 1903 doktorem filo sofie české university Karlo-Ferdinandovy veřejně pro hlášena. — Úmrtí. V Libiši zemřel minulou sobolu dne 19 prosince dp. August z Nagy, evang. reform farář v 58 roce věku svého, raněn byv mrtvicí. Po- hřeb zesnulého konati se bude v úterý dne 22. pros 1903 o 10. hod dop. z evang. chrámu v Libiši. — Pohřeb pana inž. J. Kodla, předčasně a ne- očekávaně zesnulého českého podnikatele, konati se bude v Písku zejtra v úterý dne 22. t. m. z děkan- ského chrámu na hibitov sv. Trojice. Zádušní boho- služby budou slouženy v témže chrámu ve střodu dne 23. t. m. o 9. hod. dopol. — Ovdovělé paní Ko- dlové zaslán byl z Prahy tento telegram: Zpráva o úmrtí Vašeho pana chotě nás velice překvapila. vždyť ještě v úterý dne 15. t. m. rokovali jsme v Praze o důležitých podnicích. Vyslovujeme Vám i milým Vašlm dítkám naší nejsrdečnější soustrast. Vlasť ztrác ve zvěčnělém muže ryze vlasteneckého srdce v tech- nických vědách úplně dokonalého, přičinlivého a svě- domitého pracovníka. František a Vilém Saller, šta- vitelé. — Dohročinnost. Odborný spolek hostinskéh pomocnictva v Praze sděluje: Na základě §z lit. c) stanov hlavního spolku bude poskytnuto potřeb ným členům podpory vánoční. Kdož na podporu re- Ilektuji nechí podají své žádosti do 20. t. m. v úřa- dovně spolku v Marianské ulici č. 16 n. v Praze. — Výplata stálých podpor za prosinec pro chudé I. okr t. j. pro chudě bydlící v Praze ve farnosti u sv. Ště- pána, koná se ve středu dne 23. prosince o 2. hodině odpolední — Z Umělecké besedy. Řádná valná hromad Umělecké besedy koná se dnes v pondělí dne 21 prosince o 7. hod. več, ve velkém sále svatováclav ské záložny v Praze, Řelězová ul. č. 5 n. — Paní Eliška Falková, choť obecního staršího král. hlav. města Prahy, darovala chudé škulní mlá deži obecné a měšťanské školy dívčí na Starém mě stě množství prádla a teplého oděvu, začež ji uči telský sbor jmenované školy vzdává nejsrdečnějs — Ognisko Polskie v Praze pořádá dne 12 ledna 1904 v Národním domě na Král. Vinohradeeh o 8. hodině večerní represenlační veče Adama Miekiewicze. Večer, jehož bližší pro- gram sdělíme v těchto dnech, bude dojista velko lepým svátkem shody českopolské a důstojnou osla vou polského genia Adama Mickiewicze. Pozván budou rozesílána v těchto dnech. Reklamace pozvání přijímá dr. B. Prusík, Král. Vinohrady, 1106. — Sjezd berních exokutorů a soudních poslů koná se již o vánoční svátky dne 26. prosince v místnostech Českoslovanské obchodnické besedy v Jerusalemské ulici v Praze. Program sjezdu: 1. Rozhovor o vydaném ministerském výnosu ze dne 15. srpna 1902. 2. Upravení platů a definitiva,3. Podání petice vládě ve příčině poměrů přísežných i nepřísežných berních exskutorů a soudních poslů 4. Rozhovor o poměrech berních exekutorů a soud ních poslů. — Jednati se počne o 12. hod. v po ledne. — Z městské knihovny pražské. Za příčinou svátků vánočních a čistění míslností zůstane knihovna ode čtvrtka 24. prosince 1903 do Nového roku 1904 uzavřena. Pravidelné půjčování počne opět v sobotu 2. ledna od 3 do 7 hod. večer. — Ruch vánoční. Zdálo se, že den ani nenastane Obloha byla zatažena mraky olověné barvy, jen n spadnutí. Mlha rozprostírala se nad domy a v ulicích v pravé poledne panovalo šero. Po celý den se svítilo Byl to takový nelákavý den k vycházkám. A přece jak živo bylo v ulicích. Obchody měly v tento ne- dělní den mimořádné úřadní hodiny a těšily se hojné návštěvě. Na všech stranách konaly se přípravy štědrovečerní — Vánoční nadílka byla v sobotu uspořádána v mateřské škole ve Vratislavově ulici na Vyšehradě č. 64—VI. Obdarováno bylo 106 dívek a 88 chlapců oděvem a hračkami. V opatrovně v Holeš ovicích č. 64 bylo obdarováno 160 dívek oděvem, obuví, ovocem a pečivem. —V Malostranské besedě bylo včera ob- darováno 130 dítek oděvem, obuví a pečivem. — v mateřské škole na Rudolfově nábřeží podělen« 60 chlapců úplným zimním oděvem a obuví, 70 chlapců pečivem. — Ve škole u sv. Křiže Většího obdarováno bylo 245 chlapců oděvem, ovocem a pečivem. — Spolek baráčníků hradčanských obdaroval 24 dítek oděvem asobuví, 26 starců a stařen peněžitými ob- nosy. — První vzáj, se podporující spolek v Žižkově obdaroval 24 chlapců a 36 dívek oděvem a obuví, 5 dívek a 40 chlapců ovocem a pečivem. — Spolel „Dales“ v Žižkově obdaroval 6 dívek a 11 chlapců oděvem a obuví. — Spolek kuřáků v Žižkově daroval 6 vdovám po 8 korunách. — Spolek baráčníků „Ka- menná Lhola“ v Žižkově podělil 15 dívek a 15 chlapců oděvem a obuví a 74 dítek ovocem a pečivem. — Dobročinný čtenářský spolek „Žižkovan“ poděli! 15 dívek a 20 chlapců oděvem a obuví a 35 dítek ovocem a počivem.— Spolek vzáj. se podporujících obchod- níků s potravinami „Slovan“ v Žižkově podělil 5 dívek
#10 alto_textblock #10
diky.
#11 alto_textblock #11
a 9 chlapců oděvem, 3 dítky obuví a oděvem a 4 dítek ovocem a pečivem. — Dobročinný a vzděl spolek bratrská pokladna zřízenců topíren veškerých drah, v Praze ústících, v Žižkově podělil 14 vdov po členech spolku a sice po 10 kor. — Zatýkání žebráků. V minulém týdnu Byl v pražském policejním obvodu zatčeno 98 osob pro žebrotu. — Drobné místní zprávy. Na křižovatce Pala ckého třídy a Máchovy ulice na Král. Vinohradech jel kočí Rudolf Řada ze Smíchova č. 411 s nákladem cihel tak neopatrně, že způsobil srážku s motorovým vozem elektrické dráhy č. 83. U tohoto vozu byla přední stěna proražena. Trestní řízení bylo zavedeno. — Služka Antonie Záková domovnici Josefě Hybne- rové na Havlíčkově náměstí č. 32—II. odcizila remon- térky, náramek, špičku na doutníky a j. a darovala tyto věci plavci Pavlu Karivilovi. Oba milenci byli včera odvedeni do vazby k trestnímu soudu. — V ho- stinci „U bílé růže“ v Korunní ulici na Král. Vino- hradech v noci na včerejšek způsobil výtržnost 27letý Arnošt Schober. Aby nastal klid, hostě jej chtěli vy- vésti na ulici. Schober postavil se však na odpor roztřištil tabuli ve skleněných dveřích, při čemž na pravé ruce těžké poranění si způsobil. Po poskytnuie první pomoci lékařské byl zraněný odkázán k léčen do všeobecné nemocnice. — Vrchní respicient finančn stráže Fr. Kubín předvčírem odpoledne v Jungman- nově třídě na Král. Vinohradech agentu Josefu Offne- rovi z č. 365 tamtéž zabavil 20 kusů saských losů Domovní prohlidka, u agenta podniknutá, neměla vý sledku. — Zemřel ve službě. Poštovní výpravčí, p. Ant Pokorný, 50 roků starý, otec pěti dítek, v Karlíněč 387 bydlící, byl včera ráno v budově poštovního ředi telství stížen chrlením krve a za krátko zemřel. Mrtvol byla převezena do pathologického ústavu — Pomstil se. Do hostince č. 2 ve Vávrově ulic po 1. hod. v noci na dnešek přišel 27letý agent Frant Šindelka a dal si nalít pivo. Poněvadž neměl peně k zaplacení, byl Šindelka vyzván, aby hostinec opustil Vyzvání tomu Šindelka sice vyhověl, ale pak ze zlo myslnosti hodil kamenem do okna hostince a rozbi velikou tabuli skla. Pachatel byl zatčen Konduktor vypadl z vozu. Karel Mls, konduk- tor elektrických dráh pražských, včera o 7. hod. več v Plzeňské třídě v Košířích opřel se mezi jízdou dvířka, jež posažér po vysloupení nezasadil, a spad na dlažbu. Pádem ulrpěl konduktor poranění na prave — Šílenec u výkladní skřině. U krámu obchodník p. Ant. Šercla na Karlově náměstí předvčírem zastavil se starší muž, který činil tam rozmanité posuňky z nenadání pěstmi roztřištil velkou tabuli skla v ceně 120 K. Muže toho policista předvedl na strážnici ve Štěpánské ulici, kde zjištěno, že jest to 67letý býv. ob- chodní sluha Ant. Winkler. Poněvadž lékař shledal na něm známky šílenosti, byl sluha dopraven do ústavu choromyslných. — Zoufalec na železničních kolejích. Tovární dělník Antonín Jalovec, 23 roky starý, byl dne 16 t m. propuštěn z práce a ocill se tim ve velmi mrzuté situaci, neboť rodiče nechtěli jej doma trpěti na za- hálce. Toníček tedy ze zoufalství utratil veškeré úspory a pak se chtěl rozloučiti se světem. V sobotu večer vy- lezl na železniční násep severozáp. dráhy na říšské silnici nedaleko mýtního domku, položil se tam na koleje a čekal, až přijede vlak, jehož kola měla mla- díka připravit o život. Dříve než vlak, dostavil se k cnomu míslu železniční hlídač, který zoufalce od- stranil z kolejí a odevzdal policistovi. Na libeňské strážnici byl Jalovec uklidněn a s otcem svým na- stoupil cestu domů — k novému životu. — Nebezpečí ohně povstalo v dílně čalouníkap Viléma Seidla v čís. 927 v Žižkově. Z kamen vypadle žhavé uhlí, od něhož se vzňala zásoba mořské řasy. Za přispění sousedů byl oheň záhy uhašen, takž škoda není značná. — Párek milenců nebyl v ssutinách slícené zdi. Až místní některý historik bude popisovati život ruch páté čivrti před její assanováním, pak zajisté význačnou kapitolu věnuje místnosti, pojmenované „u dennice“. Tam bývalo hlučno a veselo od večerního soumraku až do bílého jitra, tam mnohý jinoch stápě žal a bolest srdce svého. Při zvoncích rozladěné harfy nebo rozviklané harmoníky nočňátka bavila se a byla přesvědčena, že „v dennici“ je nejkrásněji na světě. poněvadž tam hraje muzika. „Dennice“ tichá byla ve dne, ale ryčná v noci. Kdež jsou ty doby, kdy bylo ve- selo „u Dejlů“, „u Lojzíčka“, „u Kaprů“, „v Dennici“ Vše už je převráceno na ruby. Na místo nízkých, učou- zených špeluněk, kde bývalo tak milé posezení pro ty kdož noc chtěli prožít v jiném ovzduší, postaveny nové moderní komfortem opatřené domy, jichž štíty nejsou opatřeny bývalými názvy. A příští pokolen jen ze zkazek bude věděti o místnostech, které činí- valy pátou čtvrt pověstnou. Bouravé motyky právě ničily poslední zbytky proslulé „Dennice“ A než zdivo její bylo úplně srovnáno se zemí, ještě se „Dennice“ jednou ozvala. Bylo to včera před 6. hod. večerní V Rabínské ulici panoval obvyklý večerní ruch. Li obého pohlaví a různého věku procházel se tudy, tvoři hloučky a rozmlouval. Najednou zraky upřeny v ta místa, kde stávala „Dennice“. Už z ní mnoho nezbý- valo. Vysoká zeď průčelní trčela do výše, aby za ne- dlouho již podlehla motykám a lopalám dělníků. Ale doba její trvání byla kratší. Zeď neměla žádného spo- jení se zdí protější, v základech svých byla otřesena. nepotřebovala mnoho, aby se se závratné výše po- roučela do přízemí. A ten okamžik nastal včera před 6. hod. večerní. Když nastal podezřelý šramot u trosel „Dennice“, lidé zděšeně prchali s nebezpečného místa- A hned potom veliký kus průčelní zdi sřítil se na dlaž- bu Rabínské ulice. Ještě se nerozplynul prach ze sří- ceného zdiva, a už kdosí roznesl zprávu, že stalo se neštěstí. U zdi „Dennice“ stál prý párek milenců, vojín s buclatou služkou a ti jsou prý pohřbení v ssutinách sřícené zdi! Toť se rozumí, že pověst tato nacházela víry a když se v Rabínské ulici shluklo několik tisíc lidí z páté čtvrti a ze Starého města, už tvrdil každý, že sřícená zeď „Dennice“ zničila dva nadějné životy lidské. Někteři „očití svědkové“ dokonce věděli, od kterého pluku je nešťastný vojáček, kolik měl hvě zdiček a že vyvolená jeho srdce jmenovala se Boženka. Že prý sloužila na Starém městě a že zrovna dávala vojáčkovi hubičku, když ta zeď na ně spadla. Ubožácil Zrovna když si lásku přísahali, oba zemřeli! Tak ho- nem, alespoň ať chladnoucí jich mrtvoly jsou záhy vytaženy ze ssutin! Nejčilejšími v takovém případě jsou hasiči. Takoví svalnati ramenáči nepotřebují dlou- hé doby, aby všecko převrátili na ruby. A nemají oba- vu, že mohou býtt také pohřbeni při novém sessutí zdi Tak tedy hasiče na pomoc. Byli povoláni rychlým po- slem a za chvilku přijeli ze staroměstského obecního dvora s ředitelem p. Vejdělkem. Hned se dali do práce Kopáči a lopatami odstraňovali zdivo, odvalovali bal- vany a když ssutiny skrz na skrz prohledali, oznámil hasiči svému veliteli, že v ssutinách nikoho nena- lezli. Ani živého ani mrtvého. Když tedy u zdi „Den- nice“ vojáček stál s buclatou Boženkou, oba se útěkem v čas zachránili. Katastrofa zdi pověstné „Dennice“ nezpůsobila tudíž žádného neštěstí. Po zjištění tohote fakta hasiči odjeli. Práce hasičů byla tím namáhavější poněvadž pátrání v ssutinách konalo se při záři po chodní. Pochodně vydávaly světlo tak intensivní, že to vzbudilo klamný poplach o vzniknutí požáru. Občar neznámého jména zpozoroval velikou zář v sousedstv synagogy v Rabínské ulici a v domnění, že tam vypuk požár, oznámil to ve Valentinské ulici domovnici která měla v uschování klíček od požárního automalu. Do- movnice sdělení uvěřila, automat zatáhla a za chvíl přijeli hasiči. Po zjištění příčiny tohoto klamného po- plachu hasiči vrátili se do centrály. V nastalé tmě nebylo možno zjistit, zda zbytky zdi „Dennice“ ješt několik hodin vydrží ve své spojitosti. Aby se při dal- ším padání zdi nestalo opravdu neštěstí, byla ulice Rabínská v okolí „Dennice“ policejními hlídkami u za- vřena. Zpráva o sřícení zdi byla dnes ráno sdělena magistrátu a slavebnímu úřadu, aby učinil potřební opatření k ochraně sousedů „Dennice“ — Děti uhožely. Ve světnici domku nádenníka J - sefa Zlámala v Hodějicích u Slavkova vznikl v těchto dnech oheň, který se rychle šířil. Ve světnici byla 4letí dceruška Zlámalova Kristina se 16měsíčním bratří- čkem Josefem. Když vrátila se jejich matka, odskočivší jen asi 300 kroků pro vodu, spatřila, že kolébka se synáčkem je celá v plameni, kdežto dceruška plakala u dveří. Zlámalová vynesla sice hocha s kolébkou na dvůr, ale neměla vody k uhašení plamenů. Hošík byl popálen na celém těle a druhého dne skonal. Jak vznike oheň, který zničil Zlámalův i sousední domek do zá kladů, není známo. Se Zlámalovou zavedeno vyšetřo- vání pro zanedbání povinně péče k dětem. — V obci Březině u Brna nalévala v bytu domkáře Jana Ho-
#12 alto_textblock #12
ruce.
#13 alto_textblock #13
spodina večer služka petrolej do hořící lampičky počínala si tak neopatrně, že jí upadl knot a petrole zapálil. Při výbuchu láhve rozstříkl se hořící petrolej n manželku domkáře, která seděla na druhé straně stolu chovajíc malé děvčátko. Jelikož se na ní šaty vzňaly vhodila Hospodinová dítko do kolébky a jala se na sob hasiti plameny. Když se jí to nedařilo, vyběhla na dvůr, kde s pomocí manžela hořící šat uhasila. Pr návratu do světnice nalezli kolébku s děvčátkem v pla- menech. Zlámalová, kladouc do ní dcerušku, v leknut si nevšimla, že také šaty této hoří. Děvčátko druhého dne popáleninánm podlehlo. Hospodinová i její muž byli značně popáleni.
#14 alto_textblock #14
— Loutková divadla. Na loutkovém divadle klubu moravské besedy na Betlémském náměstí su Halánků«, hrajou se dnes o 5. hodině »Loupežníci na Chlumu«
#15 alto_textblock #15
Různé zprávy.
#16 alto_textblock #16
= Uzavřené školy. Ze Szatmaru-Nemeli 20. prosince. (C-B.) Zdejší obecné školy, které pro vypuknuvší spálu na tři neděle uzavřeny byly, byly uzavřeny na další tři neděle = Dozvuk barlínského procesu hraběnky Kwile- cké. Jak oznamují polské listy, je spor v rodině Kwi leckých nadobro již vyrovnán. Hrabě Mečislav Kwi lecki, syn hraběte Hektora, dopsal hraběnce Isabell a prosil ji i jiné členy rodiny za odpuštění, prohlá siv zároveň, že se berlínskému rozsudku plně podro buje a že mladé hrabálko, jež v procesu vystupovalo jako podvržené děcko, za dědice vroblevského fidei- komisu plně uznává. = Útok na zionistu Nordana při plesové zábavě Známý zionista a spisovatel ve svém oboru, dr. Mar Nordau, stal se při plesové zábavě, pořádané spol- kem zionistů, předmětem zvláštního útoku. Proved jej muž, o němž dosud nebylo zjištěno, je-li šíleným nebo jednal-li snad z náboženského fanatismu. Zra- nění Nordauovo jest nepatrného rázu. Zprávy tiskové kanceláře o afféře, z které se ovšem vytlouká jistou stranou kapitál, vyznívají v úřadním textu: Z Pa- říže, 19. prosince: V salonech Charrasových pořá- dána byla včera spolkem zionistů plesová zábava. jíž se zúčastnil také spisovatel dr. Max Nordau. půlnoci náhle vypálil na něj mladý, chudobně oděný muž dvě rány z revolveru. Prvou z nich po- raněn Nordau na povrchu ruky, druhou postižen je den z hostí, jménem Ostovecki. Útočník, jenž byl ne- prodleně zatčen, prohlásil, že se jmenuje Chaioselik Luban, že jest 23 roky stár a že se narodil na Rusi Dále uváděl, že prý jest »revolucionářem« a že byl k útoku na spisovatele určen losem. — Z Paříže. 20. prosince. Úločník Luban prohlásil konečně, že zamýšlel Nordaua jen proto zastřeliti, protože v od- poru s původním programem zionistů, vysloveném na basilejské konferenci, vystoupil pro návrh Chamber- lainův v příčině založení zvláštní autonomní osady židovské v anglickém území východní Afriky. = Princezna Louisa Koburská v domácím vězení Drážďanské listy zaznamenávají tuto noticku: Ve zdejších kruzích mluví se poslední dobou o domácím vězení, jímž potrestána byla princezna Louisa Ko- burská, kteráž, jak známo, internována jest v jistém sanatoriu blíže Drážďan. Pokud zjištěno, dala se princezna v nestřežené chvíli, patrně v nedostatku jiné společnosti, do hovoru s vrátným ústavu a ba- vila se s ním chvili. Vrátný byl neprodleně ze služeb majitele sanatoria propuštěn, princezně pak zakázáno, že nesmí na několik dní opustiti pokoj.
#17 alto_textblock #17
Z myšlenek a výroků Frid. Ludv.
#18 alto_textblock #18
Jahna,
#19 alto_textblock #19
zakladatete německého turněřství.
#20 alto_textblock #20
Výňatek z knihy proslulého v Německu zakladatele turněřství, nadepsané »O něme- ckém národství« (d. Volksthum), učinila přeložil náš Jos. Jungmann (viz Kobrova na- rodní bibliotheka, Jungmannových sebraných spisů sv. II. str. 147). »Otec turnéřstva« prav tu mimo jiné: »Kdo snažen jest, národy zem- ské sehnati v jedno stádo, vydává se v nebez- pečenství panovati nad povržlivým smetím lid- ského pokolení. Čím národ čistější, tím lepší — čím smíšenější, tím k banditům podobnější. Všeobecného vzoru, průměru neb obrazce pro veškeren a každý národ nikdy nebylo, nemohlo a nemělo býti. Protož každý zhaslý ná- rod jest neštěstím člověčenstva (slyšte páni Germanisátoři!), ztrátou hi- storie a nedopustitelnou mezerou lidstva. V jednom toliko národu ne- může se ušlechtilost člověčí vy jádřiti, nýbrž ve všech se všemi Nikde není stejného obyčeje, nikde jednoho smýšlení, jedné povahy. Ne jeden a týž karakter, ale svůj vlastní má sobě každý národ a člověk vzděláním přiosobiti a tak řka samotvorcem býti. Přitel i nepřitel pohrdají bezkarakterným, ničemným člověkem, majíce v úctě původnost. Národové, jako jedinký člověk, mají své slabé chvíle — války. Vlny navalují se na skály bouře na čela horstev, země se třese a — ostává. Karakter nezlomně vytrvává i v nouzi, zotavený povstává jako ochřadlý kvítek, napojený rosou nebeskou. Jen Tamerlan, jehož denní prací za- hubování bylo, chtěl po celé zemi Páně toliko jeden národ, jeden jazyk, jedn náboženství míti. O založení a zacho- vání rovné váhy evropských vladařství dlouhé vojny vedeny byly, — budoucnost dočká se vojen o meze národní; ale to budou vojny svatě . . .« Dále pokračuje Jahn: »Starých jmen, da- ných větším a menším krajinám a osadám ná- silně rušiti nehodno. Stará nazvání vů- bec jsou ctihodný odkaz předkův napomenutí potomstvu, že u něho jest také sebe zvěčniti. Kdo jiným paměli nepřeje, jeho hvězda po smrti bude hasnouti. (A přece Němei překřtívají v Prusku a kde mohou jmena slo- vanská!) Občanská poctivost, dobré svědomí potřebny jsou i tam, kde zákon a právo prů- chod mají. Samostatnost může odňata, ale ne tak brzy vštípena býti.« Politura není kultura, i přilišné vzdělán jest sodomské jablko, vně sličné, vnitř plno po- pele, který do očí lítá. — Nezralé knihy jsou nebezpečnější než nezralé ovoce; špatné knihy záhubnější než nezdravé maso. — Vychování není bez učení, toho možnost pomoci jazyka. Člověk má jednu matku a jedné řeči mateřské je mu dosti. Běda ssajícím, kterýmž chůvy potřeba, běda nemluvňatům, kterým vedle mateřského jazyka ihned chůvi- ným mluviti dlužno — — — Učiti s z mládi v tuze útlém věku dvěma nebo více jazykům způsobuje neshodu v mysli, přetrže- nost a pomatenost celého člověka. Jen v mateř- ském jazyku ozývají se všechny hluboké city od prvního hlasu v kolébce, až do přesladk ého rozhovoru milosti. Jenom v jednom ja- zyku možno velkým býti! Kdo miluja svůj národ, přičiň se o jeho dějiny, kdo je ví, ten je piš; kdo psáti umí — uč se dějinár. Vesvém jazyku ctí se kaž dý národ; v pokladu jazyka pamět vzdělání jeho složena.