ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 c22d0950-70c2-11dc-8a5e-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 31
#1 alto_textblock #1
Ročnik XXXXIII.
#2 alto_textblock #2
v Praze, v neděli dne 8. února 1903.
#3 alto_textblock #3
Číslo 38.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. listy předplácí ne v Praze v alminhstraei — na měate . . . . . . 2 1 sa čtvrt leta . . . . 6 K —h s dvojí čenáškou na měste . . . . 7 K. 50 h na čtent lyta ve mlislkšch- na měsíc . . ... . 2 K 30h Poštpn: na ma ěsšc arrtia . . . . 9 K oo s dvejí zásilkoe a niža . s čtvrt lata . . . . 1i K toh
#5 alto_textblock #5
l
#6 alto_textblock #6
k
#7 alto_textblock #7
V drobném prodejit ranní číslo o sobě . . . za odpoladní : . . nzk Vo mlialkách na venkověr ranul čílo. . . . . . . . p0 vápeležsí . . . . . . . . 3h Inserát plati se hotsvě tapěel. Přečplaceni a insesty pliemi dmění straee v Maslauský elici č.. Tem vsclěrelí se tžž ro aa tiskirnt ačapadite Násednich tž ta- Eukěily se nevnnie
#8 alto_textblock #8
Dnošní číslo pro Prahu le o 18 stranách.
#9 alto_textblock #9
Když mravokárce nerozvážně přestřeli.
#10 alto_textblock #10
Není dávno žádným tajemstvím, že vůdcové všech tři českých stran na Moravě nejsou právě přáteli taktiky obstrukční proti parlamentu vi- deňskému, poněvadž obávají se, aby tato ostrá forma opposice naši nepřivodila snad konen parlamentu a nastolení němčícího absolu tismu, který by mohl věc naši na Moravě krutě poškodit. — Strach má velké očí, však neosvědčils býti v politice národův utlačovaných jestě nikdy rádcem zrovna šťastným, i pochybujeme, že by tentokrát naděšla výminka. Nieměně býchom pominuli i včerejší řeč dra. Stránskéh proti obstrukei shovivavým mičením, kdyby nebyl ve své filipice tak osudně přestřelil, že to vy pad jako sebezmrskání české obstrukee na úkor dějinné pravdy, na úko vážnosti, opravdovosti a sprave- dlivosti opposice národa našeho »Co jest obstrakce?« nadhodil si dr. Stránský řečnickou otázku a odpověděl kní před tváři nepřátel v manéži videňského parla- mentu doslovně takto: »Ničím jiným, ne velkým pokrytectvím, velkou lz a tartufřerií vůči veřejnosti, vůč těm, které zde zastupujeme a také vůči sobě samu. Jest lží, protože ti, ktoří dělaji obstrukci, praví: »Nechceme, aby se dělaly zá- kony, aby se provedl rozpočet, necheeme vyko- návat vrchní dozor, zaručený nám státními zá kladními zákony. Myslite tak opravdu? Víte zeela dobře, že se v lidské společnosti musí vlásti, nemajíli věci dospěti k anarchii, která zajisté není politicky mravnou. Nechcete li tomu, dokažte to svými činy. Kdyby se neměla najn nemravnost obstrukee v tom, naleznete ji v jiné okolnosti. Obstrukce spekuluje na to- aby vláda určité věcí vykonala neb trpěla. Pak je to nátlsk, je to politicke vyděračství a nemyslím, že by, provádí-li se co ve velkém, bylo měně nemravné, než vy- děračství, které podléhá zákonu trest- nímu. Obstrukce jest mimo to na pro sto nemorální, jsouc ve přímém odporu s svým účelem, je perversní. Obstrukce není tedy u porovnání s úkoly parlamentu než perver- sitou, chorobným psychopatiekým zjevem veřejného života, pohtickým 81len stvím... a žádná strana neměla b prohlašovat, že si musí tuto zbran ponechati... Jak je to možno, že nicměn mnozi této nemravné zbraně používají k vynu cení svých účelův? Příčina toho spočívá po měm soudu ve velikém nedostatku citu pro zodpovědnost v této sněmovně vůči millionům, jež zde zastupu- jeme .. Tento nedostatek citu pr zodpovědnost a nedostatek po- rozamění pro ústřodní parlame n jest příčinou toho, co se zde děje . .. Obstru kce musí se již proto z této slně nav ždy vv pudit, poněvadž kompromituje konstituční zá- sady v jich zákley.« Postaviv tak otázku n břitké ostři: zda se obstrukce má opusti jednou pro vždy a na všech stranách končil dr. Stránský: »Činili jsme obstrukci poněvadž jsme vám chtěli dokázat, že dove- deme vlásti stejnou silou, jakouž vy jstepo čtyři roky znásilňovali parlament. Kdybrste vy nebyli přišli se svou obstrukcí a nebyli jste ji po léta provozovali, nebyli bychom měli my žádné pohnutky a žádné přičiny, abychom k těže zbrani sáhli. My neučinili ničeho jiného než co jste učinili vy. My chceme se ob
#11 alto_textblock #11
strukce pro jednou a pro vždy vzdáti, pakliže vy tak učiníte!« — Tážeme se, které upřímné srdce české není touto mluvou českomoravského poslance bolestně dotčeno a vzrušeno? Jaká to boda vá křivda a nezasloužená výčitka učiněna tu nejlepším úmyslům národu věrných zástupcův se strany morav- ského výtečníka tímto paušálním zatracováním veškeré obstrukce jako naprosto per- versní nemravnosti, jako čirého šílenství, anebo jako podvodné šalby vůči vlastnímu lidu a vy- děračství vůči vládě ! — Jediná upomínka historická stačí, aby cel ta křivá definice dra. Stránského byla na hro- madě. Bylo prostřed května roku 1893 na sněmu českém, když vláda Taaffova chtěla vyplniti žádost Němcův a zahájiti ná- rodní dělení vlasti naší zřízením nového německého soudu kraj- ského v Trutnově. Podala sněmu před- lohu o sestrojení ryze německého kraje pro tento soud. Celý národ český byl proti tomu. Avšak ohromná koalice punktačních stran Némců, slechty a Staročechů byla ochotna přes odpor naši mladočeské menšiny na sněmu před lohu vládní schválit. Uprostřed rokování o zem ském rozpočtu ohlásil nejvyšší maršálek zem ský, že klade trutnovskou tu předlohu na pořad příští schůze dne 17. kvělna 1893. Našine protestovali proti tomu násili, vyjednávali, do- mlouvali — vše marno. Bylo ustanoveno odpou náš stůj co stůj udolat a předlohu dne 17. května schválit. Co nám tu zbývalo, než obránit národ proti hrozicímu násilí také násilím ? A tak jsme strhli v českém našem parlamente bouřnou obstrukci, že nemohl německý zpravo- daj dr. Funke po celé hodiny ani ke slovu se dostati a neulevili jsme, až vláda telegraficky sněm zavřela. Tážeme se pana dra. Stránského: může jako poctivý český vlastencc odsoudit tuto naši první obstrukci? Může na ni obrátit svou de- flnici a říci, že byla nemravností, lží, šalbou, bláznovstvím nebo vyděračstvím? Nemusí spíše doznati, že byla to v daných okolno- stech jediná sutná a rozumná sebe- obrana svrchované ohrožené vla- sti a národa? — Nebýti té naší obstrukce z 15. a 17. května 1893, měli bychom již na desálý rok roztrhanou vlast a jařmo vídleňských puaktací na šíji. Jediný dojem této obstrukční scény na sněmu českém rozhodl pád celého »machtausgleichu«. I sebe střízlivější, však vlastenecký politik český měl by se tudiž chránit vůči nepřátelské nám vládě takovým paušáluím z straeová- uím. všeliké obstrukce vůbec v- hati stín bezpráví a nemravnost na poctivou obrannou posicia dráhu českého národa. Či snad neměli jsme sáhnout k obstruke po 17. říjnu 1899? Kde se v dějinách soudo bých stalo druhému vzdělanému ná rodu mimo Turecko podobného příkoři a bez prá ví jako nám? I jest to spravedlivé, tuto obstrukci naši po níž volali millionové nejlepších synův národa českého, házeti v jeden koš s frivolní, bezdů vodnou obstrukel německých násilníkův, metat také po ní anathema a nabízeti se vládě, že jsme ochotni od ní pro vždy upustit, jakmile němečtí hegemonové prohlásí se své strany ochotu podobnou. Kdo oprávnil pana dra. Strán ského k podobnému nabidnutí? Po našem vědomi nebylo dodne revotováno proslulé us ne s e n klubu českého, prohlášené slavně drem Pacákem dne 23. května m. r. v plném parla- mentě: »Nestane-li se národu českému po právu, zůstane li křivda na něm spáchaná dále, ze
#12 alto_textblock #12
nepropustíme parlamentní po rady o rakouško-uherském vyro nánl.« Opětujeme, toto usnešení klubu našeho, jež dr. Pacák ve svém misdroyském listu označi jako zrale a dlouze uvážený krok naši dele- gace nebylo žádným pozdějším usnešením ani klubu, ani strany odvoláno; neboť posledn usnesení výkonného výboru zůstavujíc delegaci naší úplnou volnost vhodných taktických pro- středků od případu k připadu, přece nikteral nevylučuje použití výdatné zbraně věcné ob- strukce proti rakousko-uherskému vyrovnání. Jakým právem smí tudiž místopředsed klubu p. dr. Stránský svým paušálním zavrho- váním veškeré obstrukce vůbec a nabízením se Němcům, že ji odložíme pro vždy, jakmile jen oni taktéž učiní, zbavovati národ náš snad je- diného dočasně nejúčinnějšího prostředku obran- ného vůči nepřátelskému nám systému vlád nímu? A povážil, jakou zbraň to nerozvážně zabazuje oproti nebezpečím, jimiž hroziti nám může nedaleká budoucnost? Dejme tomu, že by dnes byla změnou jed- nacího řádu všeliká obstrukce pro všecky zne možněna. Čím a kterak chce dr. Stránský háji pak v tom nespravedlivě složeném parlamente národ náš, kdyby spiklá nepřátelská koalice chtěla nám uštédřit Körbrův ja zyko v zákon se státní něměinou? Pomohly by nám tu sebe plamennější řeči a protestyi Nerozvážnou politickou chybou byla tudíž řeč dra. Stránského, proti níž máme za povinnost svou důrazně se ozvati.
#13 alto_textblock #13
Branná předloha a zahraničné
#14 alto_textblock #14
poměry.
#15 alto_textblock #15
V uherské sněmovně trvá neochabující zá- pas o brannou předlohu mezi stranou vládní stranami opposičními, ba možno říci, že se při- ostřuje, protože účinky jeho vládě a vládní straně nepříznivé již se objevují i mimo sněmovnu. Ne- lze sice pochybovati o tom, že vládní strana má ve sněmovně velikou početní převahu, ale rovněž jest pravda, že od samého počátku v zápase tom postavení její není závidění hodné. Nejprvé se dostaly způsobem dosud ne- vysvětleným na veřejnost zvláštní požadavky jež oznámil vládě hrabě Apponyi jménem one skupiny vládní strany, jež tvořila dřive samo statnou stranu, tak zvanou národní, a tím na- byly nové opory pověsti, již delší dobu o tom kolující, že ve vládní straně jest více nespoko- jengů, než pouze stoupenci bývalého předsedy ministerstva barona Hanffa.
#16 alto_textblock #16
A sotvr že začalo jednání v plné sněmovně o branné předloze, promluvil člen vládní strany hrabě Evžen Zichy silnou řeč proti ní, opíraje se při tom hlavně o přetížení obyvatelstva posa- vadními břemeny a prohlásil za jásotu levice, že vystupuje ze řad většíny. Krok tento zavdal podnět k agitaci i mimo sněmovnu; minulé neděle pořádán byl okázalý pochodňovy průvod v Pešti ku poctě jeho a strany neod- vislých, jehož se kromě vlastních pořadatelův. universitních studujících, zúčastnile na padesát tisíe osob. Účastníci na konec táhli z Pešti do Budína a tam provedli demonstraci proti mi- nistru honvédů baronu Fejérvárovi. Současně zahájena agitace i na venkově, aby se posílaly do sněmovny hromadné depu- tace ku podpoře opposice; počátek učinilo město Nyeredháza, jež pošle deputaci stočlennou svolává zároveň veřejné shromáždění lidu; mě- sto Debrečín vyzvalo ostatní města ke společné akei, zastupitelstvo peštské prohlásilo se rovněž proti branné předloze.
#17 alto_textblock #17
To jsou vesměs známky, že opposice pra cuje proti branné předloze s úspěchem a že má
#18 alto_textblock #18
pro sebe v samé Pešti sympatie mass i zastu
#19 alto_textblock #19
pitelstva. Ovšem snad nikdy se nenakupilo proti za mýšlenému rozmnožení počtu vojska v míru to- lik důvodů jako právě nyní, a opposiční fečníei jich velmi výdatně využitkuji. Jedni domáhají se důsledků soustavy dua listické i ve vojsku, dokazujíce, že armáda spo- lečná není totéž jako armáda jednotná; při tom pak zvláště útočí na německou armádní řeč. Druzí srovnávají počet důstojníků a dospívaj k výsledkům pro Maďary nepříznivým; jiní opě probírají stav vojenských ústavů, škol, vychován na nich a všude odhalují účinky snah germani sačních. Nejvýdalnější zbraň však poskytují opposie poměry hospodářské a finanční. Proti evrop- skému militarismu staví hospodářsko mohutnost severní Ameriky; vypo čitávají, jaké obrovské sumy platí Evropa na ar mády za to, aby Německo bylo bezpečné v El- sasu a Lotrinkách, a srovnávají chudnoucí takto státy a národy evropské s obrovským vzrůstem a rozvojem Spojenýeh států, jež nejsou ve svém hospodářském vývoji upoutány vydržováním ne- spočetných vojsk i v době míru. Avšak opposice zabývá se i jinou ještě stránkou poměrů hospodářských a vojenských, upozorňujie na nehotovost jak vyrovnání rakou- sko-uherského, tak obnovy smluv obchodníe s cizinou, na tíseň hospodářskou, doznanou vlá dami a nedovode pochopiti, proč právě do tétc těžké hospodářské situace zapadly požadavky na rozmnožení branných sil? Vším tím vehnána byla uherská vláda do značné tísně, a tu sáhla ku prostředku, dosud obvyklému, který ještě nikdy neselhal a ze řad vládní strany ujal se slova bývalý ministr Hiero- nymi — jenž uvedl za důvod rozmnožení bran- ných sil nebezpečí zahraničné, hlavně pak možný postup Ruska na polo- ostrov balkánský. Vládní strana sotva se nadála, jakou zbra tím podala opposici. Vyvstal jeden z její nej- vážnějších členů Beöthy a posvítil na — ru- ského bubáka. Rozebrav všecky výklady vládní. dospěl k úsudku, že vlastně jediným zbývajícím vládním důvodem rozmnožení vojska jest sou- peření s Ruskem o Balkán. Ale, po- kračoval Beöthy, já byl čtyřikráte členem de- legaci a nabyl jsem zkušenost, že pokaždé se objeví „ruský bubák“ a že na našich východních hranicích vždy trči les ruských bodáků, k dy- koliv vojenská správa nedovede odůvodniti své požadavky. A když ministr války obdrži, co chce, ruské bodáky opět zmizí a přijde ministr zahraničných zále- žitostí a prohlašuje s úsměvem, že panuje všude mir a shoda. Ale zůstaňme u vý- chodní otázky; o té vyslovil se známý diplomat Chceme-li, vzniká otázka východní, jen když se tam serve několik lidí; nechceme-li však míti otázku východní, mohou tam povražditi tisíce lidi — a nikdo o to nedbá. Připustím-li, pokra- čoval Beöthy, že jest antagonism mezi námi a Rusy, pak jest tento stav naprostým odsouzením naší dřívější zahraničné politiky. V r. 1886 slyšel jsem, že se něco chystá a otázal se tehdej- šího ministra války hraběte Bylandta, jsme-li vyzbrojeni. „Neschází ani jediný knoflík,“ zněla jeho odpověď a za několik měsíců žádal přes padesát millionů zlatých na výzbroj vojska. Mi- nistři války, pokračoval dále Beöthy, trpí manii nákupní, ale ještě horší jsou změny osobní a organisační. Stav vojska v míru rozmnožen byl od roku 1885 o 40.000 mužů, a nyní se odů- vodňuje potřeba opětného rozmnožení zave- dením houfnicových batterií. Proti komu; proti spojenci italskému či proti malinké Černé Hoře? Nebyl-liž by to směšný důvod? Podobně je to s rozmnožením válečného loďstva; monarchie nikdy se nestane státem námořním. Nejsou tedy
#20 alto_textblock #20
nové požadavky, končil Beöthy, odůvodněny ani se stanoviska obrany, ani shlediskamezi- národního a nutno proto učiniti zde podob- ným báchorkám a smyšlenkám konec. Úspěch Beöthův byl tak pronikavý, že vládní strana vyslala na to do řečnického zápasu hr. Julia Andrásse, syna spolutvůrce trojspolku, ale ač týž maloval zahraničné poměry barvami nej- temnějšími a dospěl až k výroku: „I dnes je st situace taková, že můžeme státi každým dnem před propuknutím války“ a snažil se podepříti názor svůj: „aspi- racemi, tradicemi a ambicí“ ruskou, vše bylo marné, ruský bubák pozbyl na opossici uherskou všeho účinku .. Když pak hrabě Andrássy jal se hájiti něm- činu v armádě, vznikla taková bouře ve sně- movně, že stěží domluvil, a rozčilení přeneslo se i do schůze následující, tak že vlastně byla úplně zmařena. Vzhledem k této části důvodů pro brannou předlohu, týkající se poměrů zahraničných, jest zvláště pozoruhodný článek petrohradského No- vého Vremene“ ze dne 4. t. m., v němž se rozmnožení vojska u nás provází posudkom zeela klidným, ba příznivým pro stanovisko vojenské, a v ohlédu mezi- národním se tam praví: Rokousko-Uhersko na- prosto nepomýšlí na soupeřství se svými moc- nými sousedy. Jsouce daleci toho, abychom se znepokojovali pro rozmnožení rakousko-uherské armády, vyslovujeme spíše své úplné uspoko- jení. My jsme na štěstí nikdy s Rakouskem ne- bojovali a bůh dá, že bojovati nebudeme. Naše styky se rok od roku lepší a společné zájmy poli- tické i hospodářské se rozšiřují; bývalá ne- důvěra miz í. Má pravdu Hieronymi a hrabě Andrássy, či Beöthy anebo „Nov. Vremja“?
#21 alto_textblock #21
Politické zprávy domácí.
#22 alto_textblock #22
V Praze, 7. února. (Branná předloha v rakouské sněmovně.) „Grazer Tag- blatt“ zaznamenává zprávu, že vláda upustila o svého nátlaku, aby se branná předloha ve vý- boru projednala co nejrychleji. Soudí se prýz toho, že vláda pozbyla jistoty, že její předloha bude výborem přijata beze změny. Poněvadž prý členové německo-nacionální strany a Poláci se ve výboru ku předloze chovají odmítavě, Čechové pak, Vlachové a radikálové zaujali proti ní po- stavení rozhodně opposičné, není přijetí předlohy ve výboru skutečně zabezpečeno. K tomu do- dává „Gr. Tagbl.“: „Kdyby proti očekávání branecká předloha ve výboru nenalezla většiny. vláda jest odhodlána, sněmovnu poslanců ihned odročiti a zákon provésti pomocí § 14.“ Pisatel zprávy zapomněl tu na jednu věc; na to totiž, že nová branná předloha nezávisí jen na schvá- lení sněmovny rakouské, nýbrž také na sehválení sněmovny uherské, kde, jak známo. jest proti ní dobře zorganisovaná opposice a že uherská vláda nemá po ruce nijakého § 14., jímž by si mohla vypomoci z nouze, když jí selže ap- parát sněmovní. V Praze, 7. února. (Apresla bataill e.) Naši Všeněmci už dávno se netají plány o takové „ůpravě“ Rakouska, dle niž by se Halič s Bu- kovinou a Dalmacie oddělily od ostatního Před- litavska, toto pak vstoupilo v tak úzký styk s ně- meckou říší, aby se Terst stal přístavním mě- stem Německa na Středozemním moři. Týdenník „Gegenwart“ obírá se těmito plány, jež pokládá za zcela vážné, jak vysvítá z celé stati. „Gegen- wart“ vychází z axiomatu, že dojde jistě k boji mezi světem germánským a slovanským a tento boj že rozhodne o dalších osudech Rakouska. A zápas prý nemůže skončiti jinak, než že boji vznikne v Evropě „zvětšené Německo“, spočíva- jící snad na trochu jiných základech, než nyní, a vedle něho nové Rakousko, skutečná „říše vý-
#23 alto_textblock #23
FEUILLETON.
#24 alto_textblock #24
V Praze, 7. února.
#25 alto_textblock #25
6— (Kronika.) Už vám byl jednou před staven domáci čtvernožec ušlechtilého rodu, čer nosrstý, dobré pověsti, Lap Brokovin Cěsarovič z krve statného slídiče Broka Césaroviče Pluto nova a Lédy Plutonové z Vokovic, krátce zvaný Lap! To bylo před několika lety, za přiležité chvíle. Tenkrát byl mladý Lap Césarovič nadějný mládec, plný nevědomosti a slepých nezkroce ných pudů. Zatim si odbyl svoji skolu života. viděl kus světa a stal se svého druhu, čemu se řiká, osobností. Možno dnes už vystihnout určitější obraz jeho čtvernohé psychy. Je stvoření velmi bystrého vnimání. Pro vše co bliže souvisí s oborem jeho stavu, jeví čily zájem a živou paměť. Má dobře zaznamenáno kde v okrsku naší čtvrti který uhlíř nebo ho kynář chová králiky nebo kočku. V přízemíel domů je řada takových doupat. I morčata už se našla. Kdykoliv Lap prochází ulici, neopo mene u dotyčných dveří vykonati návštěvu Vlastní intelligence není u něho ostatně valna. Všeliké mravní naučení, vštěpovaná mu pečlivým vychovatelem, pouští nejraději hned zase dru- hým uchem ven a jenom přispěním nejcitel nější donucovací methody bylo lze dokázati, že dnes, uveden do společnosti, dává na jevo způsoby, jaké se sluší na kavalíra jeho rodu. Jinak je zcela dobromyslné hovado. Kotěti ještě neublížil a sice nejen proto, že podle zákonů civilisace nevychází z domova jinak, než vyšňo- řen pěkným náhubkem, nýbrž hlavně proto, že vůbec ani nemá úmyslu někomu ubližovat. Má, pravda, spadeno na příslušníky všelikých rodů zvířeny nižšího vzrůstu, ať ssavce, ať plákya vůbec na vše, co se na zemi hýbe, vrtí, běží, letí, třeba to byl i nový klobouk, jejž vítr ně komu smetl s hlavy. Pohyb vůbec a vše, co jev podobu života, budí jeho zvědavost. Kotě sedi skrčeno před hokynářským krámem. Lap je
#26 alto_textblock #26
zočil, ihned se vrhl do lovecké posice, blížíse pozorně krok za krokem. Dopliživ se na dva kroky, stane vyjeven, všecek hypnotisován- Oči má strnule upřeny na předmět, péro v zadu vodorovně napjaté, přední jednu tlapku delikátně vyzdviženu. Tu chvíli nevidí a neslyší, cos kolem děje. Všecka pozornost je soustředěn k podivnému vidmu. Chtěl by je ohledati blíže se všech stran, poznati jeho přírodu, vniknout v jeho tajemství. Leč toho potěšení nebylo mu dosud nikdy dopřáno. Předmět pozorovaný z pra- vidla náhle s sebou trhne, Lap se lekne, vy- padne z posice, vybafne, vrhne se hloupě ku předu, ale — kotě dávno zmizelo v krámě. Jindy podlehne Lap Césarovič prostému klamu smyslů. Drobný předmět na dlažbě ulice vzbudil jeho pozornost. Zdá se mu, že by to mohlo být něco zajímavého. Jistě nějaká zvěř, pták, snad koroptev, aspoň vrabec ! Fantasie se rozehrála ! Rychle do lovecké pósy. A plíží se podle všech pravidel stavěcích .!. Dospěl na dostřel, rozeznal omyl. Nebyl to vrabec, vůbec žádný živý tvor ! Prostý předmět, drobný, kulatý. jaké už se válívají po dlažbě, nezametených ulic. Rázem odhodil Lap všecky známky na- pjetí a rychle jako zahanben obrátil se v jinou stranu. Jako někdo, jenž při divadelním effektu nahlédl za kulisy a rozeznal místo idcálu — šerednou skutečnost. Tedy schopnost illuse ! Považovati zdáníz skutečnost, věřiti chvili ve skufečnost něčeho co není! Velmi kulturní schopnost — u čtver- nožce, ne-li?
#27 alto_textblock #27
Co se mravní stránky dotýče, není Lap Ce sarovič zrovna žádným pytlem etností. Nejnut néjší kázeň zachovává jen právě pokud ví, kam že by rameno — lépe řemeno — spravedlnosti mohlo dosáhnouti. Vrozenou všemu co žijea tyje zbabělost, rád vydává za statečnost, jsou-li jen okolnosti poněkud příznivé a nebezpečí právě tuze nehrozí. Naproti malým a slabým vede si pyšně a pánovitě, někdy až hrubiánsky, za to,
#28 alto_textblock #28
tuší-li přesilu, schouli oháňku a zmizí rychle z nejbližším rohem. Není tuze výmluvný. Jenom v silnějším afřektu chápe se slova. Někdye kathedra, s okna prvního patra dolů do ulice. Ale nejzuřivěji láteří, když se mu na hřbole srať nejvíce — strachem ježí. Orgán má při- jemný, hlubokého timbru, pravé zvonoviny. Jinak je velmi společenský tvor. Nemálo potrpí na obřadnosti. Konvenční předpisy čtver nohé své společnosti co nejsvědomitěji zachovává Na procházce ulicí neopomene u žádného pat níku na nároží, u žádného soudku s okurkamí nebo u pytle brambor před hokynářským krá- mem odevzdati visitku. Na polkání se známým. i neznámými provádí neustupně všecky obvyklé úvodní důvěrnosti očmuchávací a vyšetřovací. Na rozchodnou pak, na znamení přátelství, po- zvedne zadní nohu graciosně do výše. A proce- duru opakuje. Jednou velectěnému protějšku u hlavy a potom zase u zadní stránky. Je- případ obzvláště vážný, ještě do třetice u hlavy- Je ovšem náruživý lovec a holduje své vášní příležitostně do únavy po polích a stráníeh venku v přírodě. Z vyšších hnutí nejvíce však vyvinuta je u něho — ctižádost. Ač je povaha jinak chtivá a hltavá a za kus bídného zisku dovede zapomenouti všecku svoji důstojnost snížiti se k nejhanebnějším kouskům, bývá přece hotov, je-li v dobré náladě, pro lichotné slovo a známku uznání povrhnouti třeba nejlepší po- choutkou. Aspoň na chvíli. Má nesmírně vyvinutý smysl pro pochvalu a vyznamenání. V tom směru je něco uměleckého v jeho povaze. Umi ledacos provozovat a za kousek cukru dá ochotně na ukázku, co umí. Ale nej- šťastnější je uprostřed obecenstva, které ne- skrblí pochvalou a obdivem. Tu by své umění jako nějaký tenor, produkoval do nekonečna. Za nejkrásnější výkon považuje, přinášet mezi tesáky, cokoli popadne, polinko dřeva, střevíc, košíček, Zvedne pyšně hlavu a nosí, podáváa nabízí, nechá se obdivovat a chválit, hladita šimrat a tluče při tom oháňkou přítomné ra- dostně přes kolena. Hýří v pochvale. Pro při
#29 alto_textblock #29
větivý tón hlasu, a lichotné potřepání na hlavě má nesmírně vyevikovanou vnímavost: A pro- tože na toho druhu vlídné projevy jsou vždýcky štědrejší dámy, dává nápadnou přednost společ nosti damské. V domě má ve všech patrech známosti s paničkami a slečinkami. Co chvíle v některých dveřích zmizí a nelze se ho do- volati Za to pro dobrodiní opravdové, vážné jev jen velmi pochybné porozumění. Ke svému vy chovateli, jenž spravedlivě odměňuje a tresce. maje na mysli skutečné jeho blaho pozemské stojí v poměru jen velmi odměřeném. Jedva temný pocít odvislosti mu brání, že od svého velitele někdy na dobro — neuteče. Bestie nevděčná
#30 alto_textblock #30
Jistý stupeň estetického smyslu nelze La povi Césaroviči upříti. Vnímá pozorně jevy okolní, dovede se zahloubat nad dojmem, který jej mocněji zaujal. Ovšem to platí o dojmech jediného smyslu, který sedí v teninké kůžičce jeho tmavolesklých, jako povidlových nozder- Zraku a sluchu nevěři, dokud se čichem ne- přesvědčil. Ale tím za to rozeznává nejjemnější odstíny, celé stupnice tónů a barev. Procházku ulicí považuje za výlet do luzného kraje, plného nejrozkošnějších požitků čichomalby. Těší se na ni celý den a když nadejde obvyklá hodina, hlásí se pln nedočkavosti. Nároží a kouty ulie, lešení staveb, hromady cihel a podobné překážky pasáže jsou pro něj nevyčerpatelným zdrojem smyslných rozkoší. Spěchá od před- mětu ku předmětu, vnímá a zaznamenává v pa- měti, srovnává a libuje si. S hlavou skloněnou zastaví se nad kamenem v dlažbě, ssaje do sebe libopachy z ného vystupující, měří a odhaduje v duchu se zápalem odborníka, který se nedo- vede od své studie odtrhnouti. Zapomene na vše kolem, na ohled společenský, na povinnost, na svého pána, jenž, laik nevědomý, bez poroz- umění někde u nároží čeká, Stalo se už, že sa oba ve hluku velkého města zcela od sebe odtrhli.
#31 alto_textblock #31
Ale takový případ nekončivá tragicky. Dik několika- lelému pobytu obeznámil se Lap Césarovič jak náleží s místními poměry. Plán města nosi, jak se říká, v malém pazouru u levé nohy. Je-li zle, najde si cestu z nejvzdálenějších čtvrtí, z Men- šího města, ze Smíchova i z Poříče. Jednou se rozešli s pánem na promenádě na Letné, ale vrátil se domů na Zderaz dávno dřive, než sám všemocný jeho velitel. Je vůbec dítě civilisace. Ba, do jísté míry je i »oběti moderní kultury«. Okolnosti velko- městského života zavinily, ačkoliv už dávno překročil léta mužnosti, že vlastně dosud nemá pravého poněli o nějakém rozdllu pohlaví. Jeví v té věci naivnost novorozeněte. Žije klidně spokojené svůj garconský život, nestravován ni- jakým žárem neukojných vášní a tužeb. Nevě- domost je tu patrné matkou moudrosti. Té okol- nosti sluší asi přičísti, že si do svého, poměrné pokročilého věku zachoval nepopiratelnou dětin- nost mysli a hravost. Fantasii má čilou, jak svědčí živé jeho sny. Stočen do kotouče na svém místě, kdese v pokoji křižuji koberce, prožívá ve snu rozči- lující ud losti, zápasy, honby, rvačky a hrůzo strašná dobrodružství. Hluboké vzdechy, střídavý káukot a chňapot podává o tom neklamné svě- dectví. Před chvili právě si odbyl svojí dopolední pohnutou dřímotu. Néjský čas už nelrpělivě po- bíhal po pokojí. Teď se přibližil ke psacímu stolku, posadil se na bobek a dívá se vyzývavé na svého velitele. Teď mu položil téžkou přední pracku na klin a vzadu mete oháňkou nalehavé po zemř — Co si přejí, Vaše Vysokoblarodí, L.ape Césaroviči Brokovíne ? Máte už té biografie dost? Věda a literatura nedosahuje k Vašim no- zdrám? A na mou věru! Vždyť už máme tři čtvrti na dvanáct! Hodina vaší procházkyl Nábřeží a Ferdinandská už se nemohou dočkat! Přineste si náhubek, cher chevalier! Půjdeme