#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXII.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v pátek dne 6. února 1903.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 36.
#4
alto_textblock
#4
Na ranní a odpol. Iisty
předplácío sei
v Praze v admlnisi raci
2r
na měsía . . . . .
6 k -
na čtvrt leta . . .
s dveli čenáškou
K (o
na měsl
na čtnit leta . . . . 7 K 50h
ve slialkách: a K po
za něsie-
Feštent
a mě síe
: R
na čtvrt lela
s drojí zlsilkou
na měsíe
:::
na čivrti leie
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodeji:
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpoladní
za 2h
Vo úlislkách nn venkovš:
ranní česla. . . . . .
odpolodní . . . . . . . . 3h
Inseráty
plati ze hotové sapřel.
Předplrcení a inserty přijímá dmini-
strace v Marinuské ulkci č. 3.
Tam v arházejí se též ro daben
tlskárna s ezpešice. Národnich Leistáe,
Rukopbsy se nevrserji.
#10
alto_textblock
#10
Pozor na hru !
Nevíme, je-li zkušeností potvrzeno přísloví
že z nejhorších pytláků bývají nejlepší hajní
ale že z nejrabiátnějších německých obstrukč
níků včerejška mohou se změnou politického
povětří státi »vzorně ctnostní milovníci a ob
hájei« parlamentního řádu, toho jsme dne
svědky v onom Bábelu nad Dunajem, zvaném
parlamentem Cislajtanie. Titiž křesťanští sociá-
lové, kteří do posledka vytrvali v táboře něme-
ckých obstrukčníkův a svou vídeňáckou suro-
vostí nadávek snad nejhůře poškodili pověs
parlamentarismu cislajtánského, titíž Luegrové
Patlaiové usilují dnes s horlivostí novopečených
vrchnostenských hajných o dokonalé vyhubení
ohavného obstrukčního pylláctví v revíru posla-
necké sněmovny ostrou změnou jednacího řádu.
Ostatní němečtí obstrukčníci byl
snad tímto náhlým výpadem všech klerikálně
konservativních matadorův — neboť také alpští
klerikálové (dr. Fuchs) a naši »historičtí« kon-
servativní šlechticové nalehají s nimi pojednou
svorně na vypuzení dábla obstrukčního z těla
nemocného parlamentu — v první chvili nemile
překvapeni, aspoň se tvářili velmi ky s ele,
horlíce o zpátečnickém úkladu, o spiknutí kleri
kálů, feudálův a Mladočechův za účelem znovu-
zřízení bývalé pravice, kteráž by pak, obrněna
jsouc drakonickým jednacím řádem, vílězně
mohla čelit nájezdům odzbrojené a spoutané
německé levice.
Proto nechtěli v první chvíli němečtí
nacionálové a pokrokáři o změně jednacího
řádu ani slyšet, i tleskali zapáleně pochvalu
Pernerstorfferovi, když tento pilné návrhy
sociálních klerikálův jako reakcionářský úklad
na svobodu parlamentu vášnivě potíral.
Leč neuběhlo mnoho vody Dunajem a hle,
jaký to zajímavý obrat v celém ně-
meckém táboře! Pánové si to, jako již
tisíckráte, s tou věrností ke svobodě moudře —
rozmyslili a dnes jsou již ve zdrav
všickni pro revisi jednacího řádu,
i pověři prací tou na zejtři valný výbor sně-
movny. Pouze o jedno německým levičákám
běží: aby ta změna nevypadla proti nim, a by
jejich německé opposici nevymkla
níkdy účinnou zbraň obstrukee
z rukou, nýbrž aby ostří celé re-
vise bylo obráceno proti nám Slo
vanům, a zvláště proti nám Če
chům. Četným menšinám v parlamentě,
jakou jsou dnes na př. němečtí levičáci
má býti oproti tyranii většiny v jednacím řádu
vždy vyhrazeno s dostatek prostředků k ob-
strukci. Nikoliv však stranám početně slabším.
Těm mají býti novým jednacím řádem pod-
vázána tak důkladně křídla, aby se nemohly ani
hnouli.
Zejmena Slovanům nemá býti dovoleno.
aby na budoucně v parlamentě říše převážně
slovanské mluvili jinak než po německu. —
Slovem, němečtí nacionálové a pokrokáři jsou
ochotni svolit ke každé sebe zpá
tečničtější změně jednacího řádu.
jen když se jim vyhradi v něm
možnost poraziti vždy každou
formaci většiny slovanské neb
slovansko-konservativní.
Však budou li Slované kdy takými blázny
aby si dali podobný na sebe uplésti bič?
A prolo přispišila si již onehdy officiosní
»Reichswehr«, aby domlouvala německým levi
čákům k rozumu: aby se zhostili přece již
jednou toho svého pošetilého strachu před mož-
ným z mrtvých vstáním nebožky pravice, vůči
níž hledí si vyhraditi naprosto nemožný
privilej, ba monopol na svoji a pouze svoju
německou obstrukci. To že přece dnes již nejde
ani — v Rakousku ! Raději ať prý se občerství
pomyšlením, že může se kolem německé
levice skupiti většina parlamentní,
jakmile jen bude jednou všeliká možnost ob-
strukce všem stranám odňata. — Za týden na
#11
alto_textblock
#11
to přišel linecký zemský hejtman, známý dr.
Ebenhoch, aby rovně utěšil německé levi-
čáky výrokem, že znovuzřízení staré
pravice jest již zhola nemožné. —
A nyní přichází hlavní řečník revisionářů, vůdee
křesťanských sociálů dr. Pattai, aby teprre
důkladně rozptýlil obavy a podez řen
německých levičáků, jakoby snad přiskočením
vídeňských antisemitů mohla bývalá pravice kdy
znovu obživnouti! —
»Bojíte se stále« — pravil dne 4. t. m
v parlamentě k německým ústavákům doslova
»že starý železný kruh pravice znovu se spáji
Toto strašidlo železného kruhu činí vás
tak opatrnými a nedůvěřivými. Nuže, přihléd-
něme blíže tomu »strašidlu« ve tvář. Dle plat-
ného volebního řádu mají němečtí po-
slanci, pakli jen svorně k sobě drží, v tomt
parlamentě vždy ještě většinu, nebo bezmála vět-
šinu. Kdyby tedy Němci na způsob Poláků v Če-
chách v národních věcech vždy svorně k sobě
drželi, nemohlo by se jim žádné násilí přihoditi
a to tím méně, jelikož Italové, jakmile se s nim
přátelsky zachází, vždy spíše s námi, Němci.
nežli se Slovany jdou. — Co přivodilo prvně
rozkol mezi námi Němci?
Těžká chyba staré liberální čili ústavo-
věrné strany, že nás tak zv. klerikály, však
správněji konservativce, neomluvitelným způso-
bem odpudila a tak přímo do železného kruhu
slovanské pravice vehnala. Leč poslední dobou
železný ten kruh již tak pevně nedržel: nebot
v klerikální straně hnulo se již
živě svědomí, že přicházi v otázkách
národních ve dvojaké postaveni
které jest neudržitelným. Nyní však ne-
obáváte se již ani tak tyrolských klerikálů.
nýbrž — mluvím od plic — spíše nás kre-
sťanských sociálů, že bychom mohl
v otázkách národních od vás odpadnouti. Však
lze-liž tuto obavu odůvodnit skut-
ky? Za celé doby národního boje vydržela
naše křesťansko-sociální stran
až do posledka věrně při něme-
ckém souručenství. Ano, my dostál
této své povinnosti, ač jsme věděli, že nán
ostatní strany německé nejsou zvlášť přátelsky
nakloněny.
Nuže, představte si, že by nyní opě
mohlo dojíti ke zřízení parlamentn
většiny. Můžete si pomyslit, že
za nynějších poměrův — kterěž jsou
nad to sešinuty tím, že z obou slovanskýeh
klubů (polského jako českého) vyloučilis
živlové výstřední — mohl by opět vznik
nouti onen útvar pravice? Sou
dim, že jest to pouhý přízrak.
Přirozeně vyvinou se věcí tak, že se sně-
movna rozděli na tré velký ch
skupin, čimž sama sebou již vy
loučena jest možnost každého
koliv majorisování.«
Posléze dodává vůdce křesťanských sociálů
vídeňských Pattai svým milým komilitonům na
levici ještě srdnatosti poukázáním na spojení,
jaké mají Němci až do vládnoucie
kruhů státních, pročež nemohou být
zde jak živi přitlačeni ke zdi, leč by se do
pustili sami politických hloupostí: »ale nikdy
nějakým bloudícím přízrakem znovu vzkřišenéh
železného kruhu pravice , . «
Jak známo, stavěl ve svých předvánočníel
úvahách orgán dra. Stránského celou politickou
konstrukci vytoužené budouenosti na obnovent
bývalé pravice s přibráním vídeňských křesťan-
ských sociálů. Nuže, včera pobořil vůdce těchže
křesťanských sociálů, p. Pattai, moravský ten
plán nemilosrdným odřeknutím svým do zá-
kladů. Tu pak ovšem vzniká logieky otázkai
Nenř-li naprosto žádné vyhlídky na restitue
autonomistické většiny a kyne-li nám tedy pro
budoucnost dozírnou jen nezvratně posta-
vení opposiční menšiny v parla
mentě tom — nekáže-li tu prozíravost,
abychom vůči té akci na změnu jednacího řádu
#12
alto_textblock
#12
počínali si co nejostražitějí a ne-
pomahali uplésti naposled provazy na vlastn
ruce své?
#13
alto_textblock
#13
Politické zprávy domácí.
V Praze, 5. února. (K situaci.) Sobotní
schůze klubu Národní strany svobodomyslné
nedělní porada výkonného výboru poutaly ve
značné míře pozornost politických kruhů v Ra-
kousku. Známý parlamentní zpravodaj Ivovské
„Gaz. Narod.“ tvrdí, že „právem zraky všeeh
politických kruhů byly upjaty na Prahu, ježto
směle možno tvrditi, že se tam řešil osud par-
lamentu, parlamentarismu a vůbec nejbližší bu-
doucnosti vnitřní polítiky rakouské.“ Výsledel
obou sehůzí upokojil jak ve Vídni, tak v HIaličii
ve Vídni, jak už sděleno, kojí se nadějí, že na
mladočeskou obstrukci již nedojde, Poláci pak
vyčlli sice z pražských řečí správně, že ostří če-
ských zbraní obrátí se nyní hlavně proti dru.
Körbrovi, celkem však očekávají, že se možno
nadíti aspoň na čas klidného jednání říšské rady-
V tom smyslu zpravuje krakovský „Czas“ stálý
vídeňský referent tohoto listu. „Abych charakte-
risoval dnešní sítuaci — píše — musím stvrditi.
že dnes jest všeobecné mínění, že další parla-
mentní práce budou se rozvíjeti poměrne
pravidelně. Již sám fakt, že strany se
shodly na rozpravě o jednacím řádu, věští ob-
stojnou budoucnost.“ Přecházeje ke změně jed-
nacího řádu, zpravodaj pokračuje: „Těžko se
oddávati naději na takovou změnu jednacího
řádu, která by zamezila každou obstrukci.
Praxe posledních let dala platnému dosud jed-
nacímu řádu takový smysl, že by k úplnému zne-
možnění obstrukce bylo třeba změn od samého
základu a tedy nezvyklých. K takovým změ-
nám nesvoli ani německá levice a tím méně
sociální demokraté. Možno se však naditi změn
jež by znemožnily aspoň obstrukci malých par
lamentních skupin. Dnes celá sněmovna uznává
již obstrukci za zbraň nebozpečnou a velk
strany lehkomyslně jí uživati nebudou (?), jak
mile bude zkrocena svévolnost malých skupin
jež se necítí za nic odpovědnými a hlodají na té
cestě jen „slávy“ a mandátů.
#14
alto_textblock
#14
„Czas“ tu referuje, jak praveno, o náladě
panující ve Vídni. Nám však se nezdá, že ch
rakterisuje správně mínění, panující na př. v
kruzích německé levice. Nevěříme, že by se
velké německé strany chtěly na vždy vzdáti ob
strukce a také se nám nezdá správným, že by
chtěly znemožniti obstrukci jen malým sněmov-
ním skupinám. Dle projevů orgánů německé le-
vice jdle této o to, aby znemožnila obstrukci všen
neněmeckým stranám, tedy i velkým stranám
ale zachovala možnost obstrukce pro sebe. Ta
kový jest smysl všech nedávných projevů strany
pokrokové i nacionální, k nimž se připojí i všecky
ostatní liberální strany německé, kdykoli půjde
o to, aby se zamezilo spravedlivé rozdělován
práva národům neněmeckým
V Praze, 5. února. (Vládní předloha
o vojenských přípřežích v dobe
miru,) podaná včera sněmovně poslanců
měníci ustanovení z let 1782 a 1784, obsahuje
následující návrhy: Od povinnosti, dodávati při-
přeže, mají býti osvobozeni panovník a členové
panovnického domu rakouského, panující kníže
lichtenštejnský, pokud se týče jeho dvorů ve
Vídni a v Lednici, členové diplomatického sboru,
příslušníci vojska, státní hřebčince, držitelé vo-
jenských koní, propůjčených jim k užívání, pošt-
mistři, duchovní a lékaři, pokud potřebují koní
a vozů ke konání svých povinností. Může-li vo-
jenská osoba, jež najímá připřež, najati tuto
lacměji, než připouští zákon, může si ji opatřiti
soukromě. Jinak jest povinna se žádostí o pří-
přež obraceli se k obci, jež má povinnost pří-
přežní děliti co možná stejnoměrně a ručí za
správné vykonání této. Nestačí-li na vykonání
přípřežní povinnosti jedna obec, má ji politický
úřad rozděliti na několik sousedních obcí. Pro
potřeby místní ponechává se zemskému zákono
#15
alto_textblock
#15
dárství, aby v mezích tohoto zákona učinilo po-
drobná opatření. Přípřež se může žádati bud
na určité prostranství neb na čas, a sice buď na
celý den, neb na půl dne. Vzdálenost při přímé
jízdě nesmí převyšovati 30 kilom., v horách 20
kilometrů. Při jízdě dle času pokládá se osmi
hodinná jízda za půl dne, delší jízda za celý
den. Náhrada za přímou jízdu určuje se dle
počtu kilometrů. Přípřeže vzaté na půl dne plat
se tak, jakoby jely na vzdálenost 20 kilom.
celodenní na 30 km. Za 1 km. platí se táž cena.
která v té které krajině se platí poště; cena
ta se určuje vždy na pět let. Mimo to jsou
předloze zvláštní odstavce, týkající se náhrady
za najaté jízdecké koně, za soumary a povozy
s průvodčími. Náhrada za přípřeže odevzdává
se obei. Při poškození vozů neb zvířat má jich
majetník právo, žádati za slušnou náhradu. Ne-
dodá-li se přípřež v čas neb v dostatečném množ-
ství, může si osoba, přípřeže potřebující, najati
tuto za cenu i vyšší. Nedbalý dodavatel přípřeže
jest pak povinen nahraditi obci, oč musila pří-
přež zaplatiti dráže. Může býti také potrestán
pokutou do 200 K neb vězením do 20 dní.
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy zahraničně.
V Praze, 5. února.
#17
alto_textblock
#17
Arnanté ztrýznili ruské mnichy.
Dopis »N. L.
#18
alto_textblock
#18
Derviš paša r. 1881 arnautské povstalce
krutě pobil u Ferizoviče na Kosovu. Od té doby
mnoho vody uplynulo a Arnauté již dávno ne
cíti na svých zádech výprasku Derviš-pašova
Teprve nynější krotitel arnautský, Šemsi paša.
opět na ně vyzrál. Ale Arnauté obrátili se do
Cařihradu a žalovali naň, že rozkazy sultánovy
příliš věrně plní. Ferid paša, nový velvezir, sám
Arnaut, nemeškal a telegraficky nařídil Šemsi-
pašovi, aby přestal Arnauty pronásledovat, t. j.
zdržovat je od pálení, drancování a vraždění
srbského obyvatelstva, Šemsi paša byl nucen
podrobiti se vyššímu rozkazu, a vztek Arnautů
rozpoutal se se zdvojenou prudkostí, při čemž
turecké úřady jsou jim jako dříve na ruku. Tak
v giljanském okrese propuštěni na svobodu
všichni arnautští zbojníci, loupožníci a zloději
kteří dosud byli zehytáni. U Kolašína ibarského
uloupili Srbům 100 kusů ovcí atd.
Ale nejznamenitějším jejich kouskem je
ztrýznění ruských mnichů, kteři byli ze Svaté
Hory Athosské přišli do srbského monastýra
Vysokých Dečan. Přišlo jich pouze několika
ještě několik mělo přijíti za nimi. Účelem jejich
příchodu bylo, aby chránili svou přítomností
Vysoké Dečany od arnautské divokosti. Ale
vidno, že ani tito ruští mniši, ani ti, kdož je
poslali, neznají pánů Arnautů. A neznají ani
Turků. Jakmile ruští mniši stihlí do Peči, byli
podrobeni policejní prohlídce, nejsou-li to pře-
strojení kozáci. Ale turecká policie nic pode-
zřelého při nich nenašla. Když pak se zdvihli
z Peči na cestu do Vysokých Dečan, rozjela se
za nimi žandarmská hlídka, sestávající vesměs
z Arnautů, dohonila je v širém poli, obklopila,
hrozila postřílením a některé i zbíla. Na to je
sebrali a svázané dohnali nazpět do Peči, kde
okružný náčelník ovšem ihned je propustil na
svobodu, prosil za odpuštění a omlouval Ar-
nauty žendarmy, že tak učinili z nevědomosti.
Že se tím ruští mniši nespokojili a ozná-
mili to ruskému vyslanci v Cařihradě, rozum
se samo sebou.
Včera (31. ledna) byla v poutech do Skoplje
dovedena Srbka Vidosava ze vsi Goraždevee
jež zavraždila Arnauta, který jí před rokem za
vraždil otce a bratra.
#19
alto_textblock
#19
Milanevy hosti zůstanou zachovány
Rakousko-Uhersku.
Bělehradské noviny oznamují, že ostatky
Milana Obrenoviče nebudou z monastýra Kruše-
dolu přeneseny do Bělehradu. Císař Františel
Josef vyslovil se proti takovému přání krále
#20
alto_textblock
#20
Alexandra z té příčiny, že Milan v poslední vůli
si vyžádal, aby byl pohřben v Krušedole a
nikoli na půdě království srbského.
Tím padá kombinace některých novin, že
slavným přenesením kostí Milanových měla být
králi Alexandrovi urovnána cesta do Vídně.
Milan Obrenovič plnou měrou si zasloužil,
aby tělo jeho neodpočívalo po smrti v půdě vlasti,
nýbrž v půdě Rakousko-Uherska, k jehož pro-
spěchu obracelo se všechno jeho náružiívé pů-
#21
alto_textblock
#21
sobení.
#22
alto_textblock
#22
Němeům se již nelíbí v Rusku.
Mezi německými kolonisty v Rusku kolují
provolání, jež mezi ně pustil pruský spolek pro
tak zv. „kolonisaci Poznaňska“, t. j. pro vy-
hlazeni poznaňských Polákův, aby se odebrali
do této země zaslibené, že jim tu všechno bude
připraveno ku pohodlněmu bytu. Skutečně již
na 5000 kolonistů se chystá, že se na jaře
vystěhují do Poznaňska.
Poznaňským Polákům nebude příznivé toto
přenesení působiště pionýrů všeněmectví ze slo-
vanského východu na slovanský západ. Kolo-
nisté, které dosud hakatisté ze západních pro-
vincií německých vodí do Poznaňska, mají pro
vyhlazovací účely německé vlády tu vadu, že
nejsou cvičeni k zápasu se Slovany a že jsou
k němu lhostejni. S kolonisty, kteří se v tom
boji vycvičili na ruské půdě, přijde Polákům do
Poznaňska nepřítel nebezpečný, bojovný a fa-
natický. Německé nebezpečí v Rusku se tím
přemístěním neumenší. Zůstane jich tam pořád
ještě dost, zůstane i jejich tajná, vojenská or
ganisace a všeněmecké cíle.
#24
alto_textblock
#24
K zrušeni cla na polské knihy do
Ruska.
Oznámili jsme již, že ruská vláda zrušila
elo na polské knihy do Ruska. Varšavské »Slovo
Polské« vysvětluje, jak toto elo vzniklo. Bylo
zavedeno r. 1891 na žádost vydava-
telů náboženských knížek pol-
ských v Častochové, kteří se tím chtěli
zabezpečiti proti zahraničné konkurenci. Ale
polští nakladatelé varšavští sťarali se po všechnu
tu dobu, aby nespravedlivý harač opět zrušen,
čehož nyní dosáhli.
#25
alto_textblock
#25
Městská zdravotni komise
#26
alto_textblock
#26
konala dne 4. t. m. za velikého účastenství schůzi, jíž
předsedal primátor p. dr. Srb. Fysikus dr. Záho
referoval nejprve o pohybu infekčních ne-
mocí (v listopadu bylo hlášeno nemocí in-
fekčních 266, v tom: spály 81, planých neštovic 57,
spalniček 52, tyfu břišního 23; v prosinci: 325,
v tom spály 89, planých neštovic 59, spolniček 71, tyfu
břišního 89; v lednu: 390, v tom spály 42, planých
neštovic 30, spalniček 32, tyfu břišního 220), načež
přednesl zprávu o nynější epidemii tyfovč,
která počala po druhé polovíci prosince r. 1902, když
nastala veliké obleva po předcházejících silných mra-
zech, jež trvaly od 17. listopadu. Od 19. prosince do
31. ledna hlášeno bylo 295 připadů, z nichž zemřelo
21; v tomto počtu jsou zahrnuti vojáci: 24 případy
z nichž zemřel 1. Místně jsou nejvíce stíženi Hole-
šovice 83 případy; dále vykazují Staré město 46,
hořejší Nové město 45, dolejší Nové město 39, Hrad-
čany 16 případů (a 24 vojáků): nejméně vykazují Li-
beň 16, Menší město 14. Josefov 9 a Vyšehrad 3. Dle
pohlaví jest mužů 159 a žen 136.
V Holešovicích jest sídlo nemoci v okolí ulic Ka-
mennické a Vinařské: ve veliké většině případů bylo
zjistěno pití vody z vodovodu.
Příčiny jsou tyto: Za nízkého stavu spodní
vody dostavily se v polovici listopadu silné trvalé
mrazy a nastalo klesnutí hladiny spodní vody.
Tím objevil se citelný nedostatek vody pitné ve stud-
nách a obyvatelstvo bylo téměř přinuceno píti vodu
řičnou z vodovodu. Dne 15. prosince nastala náhlá
obleva, sníh r led náhle roztál a spláchl veškeré od-
padkové látky dlouho na povrchu hromaděné do ně-
kterých špatně chráněných studen a do řeky.
Jaká opatření byla provedena, je známo ze zpráv
časopiseckých. Lze očekávati, že tylus břišní v únoru
do svých starých mezí se vrátí.
Tyfus břišní, který jest v Praze endemický, jev
občasné vzplanutí a to tím způsobem, že vždy po
dvou letech nastává pohyb silnější. Příčina opozdění
pravidelného tohoto stoupnutí po 2 letech vysvětluje
se, že zřízením městské zkušební stanice studny po
#27
alto_textblock
#27
FEUILLETON.
#28
alto_textblock
#28
—a. V Praze, 5. února.
Před pěti léty byl to ješté zdravý, svěž
muž, plný jarosti a života, s myslí veselou, silný
a energický. Však jakýsi potutelný přítel mu
vnutil tehdy knihu s nadpisem: »Umění, jak
ve zdraví a s myslí svěží dosíci vysokého stáří,e
a muž byl ztracen.
»Pro bůh, co je ti, člověče ?« zvolal jsem
udiven, když jsem se s ním asi před půl létem
na ulici setkal.
»Nic, pranic, však kdybých při tomto
ostrém vzduchu jen několik ještě slov s tebou
promluvil, zeela jistě by mne schvátila angina.
Znám to, příteli, a varuji tě. Zdraví jest příliš
vzácný poklad, než aby směl s ním člověk ha
zardovati.«
Poroučel se a zmizel.
Však nemohl jsem na něho zapomenouti
pátral jsem po něm a po jeho osudech dále.
bylať mi hrozná změna, jež se s ním udála,
nevyšvětlitelnou. Puzen zvědavosti, odhodla
jsem se navštíviti pana Václava Flaštičku. Tatik
jeho sice tak se nejmenoval, však my mu jako
studentovi jinak neřikali, poněvadž nosil v kapse
stále lahvičku s inkoustem, který několikráte s
mu vylil na světlé kalhoty.
Zde pak stůj věrohodné popsání mě ná
vštěvy a všeho toho, co se při této příležitost
událo.
Mimochodem řečeno, byl to muž velice zá
možný. Kapitalista.
Bydlel v prvním patře elegantního domu
jehož byl majitelem. Okna měl částečně na
ulici, částečně do zahrady.
Před vchodem do domu ležely dvě pravé
anglické rohožky z kaučuku, jedna z nich
#29
alto_textblock
#29
ostrá, druhá měně ostrá. Vedle rohožek upou-
talo mou pozornost velké jako mísa zdravotn
plivátko s mírným roztokem kyseliny karbolové
Na chodbách všude samé koberce a ve vzdále
nosti dvaceti kroků přichystány všude trepky
Na zdech rozvěšeny v rámeích průpovědío
zdraví od Hippokrata, Gelena, Paracelsa
prof. Hamerníka, polom nejnovější zdravotni
pravidla od rady dra. Pelce a od dra. p. Záhoře
Zaklepal jsem na zdař bůh na jedny dvéře.
Zvonec zazněl a po chvilce objevil se Flaštička
v dlouhém perském županu s cigaretou v ústech
a s čepičkou se zlatým střapcem na hlavě. Dle
té poznal jsem nade vši pochybnost, že je
panem domácím.
Podal mi ruku, ale pozoroval jsem, jakse
obrátil ihned ke stolku toilettnímu a jak si po
sypal dlaň jakýmsi práškem. Bylo to antisepti-
kum, by chránil ruku před nákazou.
Zavrtěl jsem hlavou, však byl bych musi
míti hlav tolik jako lernejská hydra, kdybyeh
byl nade vším ji vrtěl. Vyzval mne, abych od-
ložil svrchník. Učinil jsem tak, však on nedo-
pustil, abych hodil ho přes pohovku nebo za-
věsil ho na věšák, nýbrž sáhl po něm a zavřel
ho do jakési zvlášť sestrojené skříně. Za úče-
lem desinfekce a potom, aby měl náležitou
temperaturu, až si ho opět navléknu a vyjdu
s ním na vzduch.
»Človéče, jak to vypadáš?« — obořil se
na mne ne právě zdvořile, když si mne byh
pozorněji prohlédl. »Máš v nejvyšším stupni
oční katar!« I byl tu ihned s Horstovou vo
dičkou, kterouž mi oko vystříkal. A já zatím
o kataru neměl ani tušení.
»Jak se máš a co děláš?« spustil konečne
na mne, když byl zavřel vyhlídku u jednoho
z oken a do výklenku rozžhavených kamen po-
stavil mísu s vodou.
»Mám se normálně, však jak tobě přítel
se daří? Nenudí tě věčné to stříhání kupono
#30
alto_textblock
#30
z cenných papírů a ukládání úroků a činže
Čím po celý den se baviš, jaké je tvé zaměstnán
a tvá práce ?«
»Člověče! Pravím ti, že od rána do noc
jsem na nohou a že bych ruce ve klín nesložil
kdybych měl čtyři, misto dvou. A věř, že ne
činím ničeho jiného, než že plním poctivě zdra
votní předpisy a činím, jak se sluší na člo-
věka intelligentního, veškerá hygienická opatření.
jež věda ukládá. Zdali pak věříš, že's vnikl ke
mně vlastně způsobem nezvyklým? U mne
každý host, i ten nejmilejsí, podrobiti se musí
čtyřhodinné karanténě, než ho pustím dále. Mám
k tomu zařízenou zvláštní komůrku. Pravím ti,
že je to opatření velenutné. Vzduch je plný
mikroorganismů, jež vniknuvše do těla, rozru-
šují hrozným způsobem organismus. Člověk
jdoucí po ulici rozhrnuje milliardové shluky
bacillů a tu je přirozeno, že jich na tisíce, b
na milliony zůstane lpět na něm a tolikéž že
jich vnikne do něho. Jest zázrakem, že nás
více neumírá. O, příteli, jak lehkomyslně, jak
frivolně se u nás žije!«
»Snad věc poněkud přepináš, kdybychom
všichni měli se říditi příkladem tvým, kde by-
chom nabrali času k jiným nutným pracím
»Hleď, sám o tom někdy přemýšlím, al
nemohu si pomoci, já po celý život vedu bo-
pro život. Samo sebou se rozumí, že budeě
mým hostem.«
Na to vzal mne za ruku a uvedl do nád
herně zřízené jídelny.
Polévka a la reine. Po česku polévk
z kuřátek. Byla dobrá, ale — neslaná. Ohlíže
jsem se po slánce. Zpozoroval to i pravíl
»Z mé kuchyně je sůl vypovězena. Má za ná-
sledek zpuchřelost cév a mnohdy netušený ko-
nec katastrofou. Člověk soli nemá zapotřebí, je
to pouhý zvyk, ošklivý a škodný zvyk. Proč
sypati do polévky a na ostatní jídla právě
#31
alto_textblock
#31
chlorid sodnatý, proč ne jinou sloučeninu s ha
#32
alto_textblock
#32
logeny ?«
»A což hovězí maso ?«
»Nejím je!« Ve větším množství požitc
způsobuje dnu a různé choroby orgánů vymě-
šovacích. Zdali pak, příteli, zkoušíš urin každého
dne lakmusovým papírem? O, toho nikdy ne
zanedbej, je veliký rozdíl, zbarví-li se na modro
nebo na červeno. Největším hříchem prot
vlastnímu zdraví je požitek masa tučného. Kdo
v tom si libuje a požívá při tom lihovin, zhyne
zcela jistě na zlučnění srdce. Mám nesčetné
k tomu doklady. Ostatně jsem v ohledu tom
sám na vlastním organismu konal poučné expe-
rimenty. Zjistil jsem, že k neutralisaci čtvrt kila
tučné uzeniny a dvou litrů piva je zapotřeb
dvakrát v hodině vyšplhati se na Nebozízek.«
»Lihovin tedy také nepiješ? Dle měho
mínění sklenička nebo dvě dobrého plzeňského
nemůže škodit.«
»O pivu v mé přítomnosti ani nemluv. Co
nezničila kořalka, to dodělává pivo. Uhlohydráty
jsou lidskému organismu nejnebezpečnější jedy
nechť již se vyskytují v jakékoli formě. Kdybyeh
byl poslancem, všechno úsilí bych soustředil ve
snaze prosaditi zákon, jímž by pití piva byl
zapovězeno. Hlasoval bych pro to, aby kdo po-
stižen bude při piti piva, potrestán byl ztrátou
svobody na určitou dobu a mimo to ztrátou
čestných práv občanských, kdo by usvědčen byl.
že pivo vaří aneb prodává, toho bych ztresta
na hrdle.«
A což kouření připouštíš?« I byl jsem
zvědav, co mi odpoví, neboť nehorázně bafal
»Kouření bych nazval chronickou sebe
vraždou.«
»Vždyť ale kouříš sám.«
»Ale co! Cigaretty proti obtížím asthma
tickým.«
»A což koupání?«
#33
alto_textblock
#33
»Skočiti do řeky, nebo do bassinu, nebo
do vany, do vody teplé, do vlažné nebo do
studené je nesmysl. Kdyby byl bůh chtěl,
abychom se koupali, byl by nás sestrojil tak,
abychom se udrželi na vodě a nemusíli za
umění to platiti hříšné peníze na plovárně.
Všechna zvířata plavou, musí plavati, poněvadž
jinak by se nedovedla očistiti, jen člověk ne, na
doklad, že čistiti se má mytím. Myti musí býti
ale účelné. Já na příklad užívám k němu střiku.
Mám pro každý úd těla zvláštní střik« . . .
»Jsi tedy kneippianem ?«
»Ani mne nenapadne. Neznám látky dost
důkladné, jež by nohy mé chránila před na-
stuzením. Kdo pak by bosýma nohama trávu
šlapal ?«
»Nejsi tedy ani vegetariánem ?«
»Také tím nejsem. Vypočítal jsem, že
kdybychom nejedli telecí, zmohlo by se v krá-
lovství českém za sto let tolik volů, že by po-
tom sežrali nás. A to by mne právě ne-
těšilo.«
»Teď ale, milý příteli — tak obrátil se po
dessertu ke mně — odpustíš, vyzvu-li tě, abys
pobyt svůj v měm jinak hostinném domě ne-
prodlužoval. Hodinu musím nyní spát, potom
podrobiti se musím massáži.« — —
Poroučel jsem se. Měl jsem návštěvy bez-
toho až po krk.
Proč to vypravuji? Poněvadž mne včera
došlo phrte s oznámením, že pan Václav Flasti-
čka odebral se na věčnost.
Bylo mu sotva 48 let.
Znám v jedné jihočeské vesnici tak zva-
ného »obecního lumpa«, jenž vypil více ko-
řalky, než co by jí navařil za rok dobrým
kontingentem opatřený lihovar, jenž polovinu
noci, nechť je jakékoli počasí, prospí v přikopě
a člověk ten obtěžuje své spoluobčany již
bezmála 80 le.