#1
alto_textblock
#1
Při převezení byly ulice navzdor dešti pře-
plněny obecenstvem.
Z Dunkerku, 17. září. (C.-B.) Po krátké
zastávce na prefektuře dospěl president Lou-
bet za volání: »Ať žije Loubet!« a »Ať žije
republika!« a za provolávání slávy mini-
strům Waldeck-Rousseauovi a Delcasséovi
na radnici. Ulice byly vyzdobeny prapory
francouzských a ruských barev.
Starosta uvítal presidenta Loubeta
a pronesl mu, jakož i caru Mikuláši přípi-
tek, v němž pozdravil jej jako velikého
přítele Francie a jako syna muže, jenž ne-
měl jiných snah na zřeteli, než zachování
míru.
President Loubet odvětil, že je šta
sten, že přišel do Dunkerku, aby mohl po
zdraviti carské manžele z veliké říše, věrné
spojence Francie. Bude tlumočiti vznešeným
hostům pozdrav a důkaz sympatií obyvatel-
stva Dunkerku. Francie vidí známku bezpeč-
nosti své v úzkém přilnutí obou zemí. Slova
presidentova byla provázena bouřlivým sou-
hlasem. President Loubet na to za deště
prohlížel přístav. Večer uspořádal Loubeh
hostinu a odevzdal starostovi města 1000 fr.
pro chudé a 500 fr. pro osoby, jež utrpěly
ztroskotáním lodí.
#2
alto_textblock
#2
Výbuch plynu v krámě.
#3
alto_textblock
#3
Na Tylově náměstí kupí se před domem pana
Leopolda Böhma, v němž nalezá se obchod s potra-
vinami p. Leopolda Lauera, zničený s vedlejším
místnostmi při včerejším odpoledním výbuchu plynu,
od časného již rána stále zástupy zvědavého obe-
censtva, ačkoli u krámu p. Vohryzka jest roleaux
úplně stáhnuto a u krámu p. Lauera spuštěno jes
do polovice a ostatní část dveří a výkladních skřín
zakryta jest přibitými prkny. Roleaux úplně stáh
nouti se nepodařilo, poněvadž jest poroucháno.
Oba krámy i byt domovníka Šippicha hlídán byl
po celou noc policejní hlídkou, která stále jest po-
stavena před domem i na dvoře.
O 7. hod. ranní počali dnes dělníci vyklízeti
byt domovníkův a zadní skladiště obchodu Lauerova.
Z bytu domovníka vyvezeny do 9. hodiny dopolední
téměř již všechny cihly ze sřítivší se zdi, načež te-
prve bylo možno přehlédnouti spoustu, kterou v něm
způsobíl včerejší výbuch. Veškerý nábytek v bytě
roztříštěn a zničen. Stůl, židle, skříň na šaty a prá-
delník byly řítící se zdí rozbity a dnes vyneseny
trosky z nich na dvorek. Před zkázou ušetřeno jen
šatstvo a prádlo, jež však znečištěno jest prachem
ze zdi a cihel.
Domovník Šippich měl ve skříni a v zásuvc
stolu něco peněz a některé cenné předměty, které
vesměs z nich vyhozeny a zasypány. Dělníci dnes
po odklízení cihel a nábytku po nich za přítomhosti
strážníků pátrají a hledají je v prachu a zemi na
podlaze a nalezli do 9. hodiny dopolední zlatý prsten
a hodinky. Z peněz nenašli ještě ničeho.
Také skladiště obchodu Lauerova dělníci vy-
prazdňují. Vynesli z něho již četné bedny, koše
pod. Jest v něm také vše zničeno; zachovalo se cel-
kem neporušených jenom několik beden a 4 pecny
chleba.
Přední krám Lauerův a krám Wohryzkův pone-
chají se netknuty tak, jak byly po výbuchu, až do
příchodu komise, jež vyšetřiti má škodu, výbuchem
způsobenou. Zatím podepřeno bylo klenutí nad ob-
chodem p. Lauera, ve kterém jeví se trhliny, třem
podpěrami a sklenutý oblouk nad sřítivší se střední
stěnou mezi oběma průčelními krámy, který prorván
jest uprostřed značnější příční trhlinou, podpěrou
jednou.
Krám pana Lauera bude třeba vyklízeti se
zvláštní opatrností. Jeho majitel udáva, že jeho chot
při výbuchu měla v ruce za 700 zlatých papírových
peněz, které dosud nenalezeny.
Zasypány jsou buď na podlaze, nebo byly př
výbuchu popáleny a vyhozeny s ostatními věcmi na
ulici. Dosud však nepřihlásil se nikdo, že by byl
z nich nalezl aspoň sehe menšího zbytko.
Mrtvola nešťastné pí. Lauerové bude dnes pi-
tvána. Rodiče její do dnešního rána nevěděli jak
tragický osud ji stihl a těšili se stále, že se uzdraví
Teprve, když dnes ráno přijeli do Prahy te-
legraficky povolaní příbuzní paní Lauerové.
sdělili jí zdrcující zvěsť, kterou sami zvěděli od obe-
censtva při jízdě ve voze elektrické dráhy, že totiž
jejich dcera jest mrtva a že zemřela již včera krátce
po převezení do všeobecné nemocnice.
Osobám, jež při výbuchu byly zraněny, daří se
poměrně lépe.
Tak ulevilo se na dnešek v noci i těžce zraně-
nému zřízenci pražských plynáren Strohschneidrovi
který leží na klinice p. prof. Janovského, a také paní
Vohryzkové, jež dosud leží, jest lépe. Domovník
Šippich, raněný na hlavě a na ruce, chodí obvázán.
#4
alto_textblock
#4
Pan Lauer, který včera chodil a vyslechnut byl
soudní komisí, dnes zůstal ležeti, avšak zdravotní
stav jeho nevzbuzuje vážnějších obav. Paní Wohryz-
ková stěžuje si stále na bolesti v zádech a léka
zjistil, že utrpěla vnitřní zranění v boku.
#5
alto_textblock
#5
Denní zprávy.
#6
alto_textblock
#6
— Velkostatkářský kompromis pova-
žuje dnešní »Bohemia« za věc hotovou. Podle
jejích zpráv sejde se dnes odpoledne ústavo-
věrné velkostatkářstvo, aby »vyslechlo usnesení,
učiněná ve včerejší schůzi konservativních velko-
statkářů, či lépe řečeno, aby je schválilo a při-
jalo. O nic jiného se nejedná, leč o tuto formu,
neboť jak orgán německého kasina sděluje, je
s to, sděliti, že podle smýšlení na
obou místech panujícího lze se na-
díti, že bude docíleno dohodnutí.«
Canossa našich konservativních velkostatkářů,
jinak českou šlechtou zvaných, odbyla se vlastně
už včera po schůzi jejich, kdy poslal hr. Fran-
tišek Thun hraběti Osvaldu Thun-Salmovi se
vzkazem, že jej hodlá navštiviti. Na tento
oznam hraběcího hlasatele spuštěn padací most
na paláci Thun - Salmovském a do hradu
vjelo české panstvo, skládající se z pánů: hr.
Karla Buquoye a hr. Frant. Thuna nesoucích
zelenou ratolest kompromisu, jímž se posky-
tuje ústaváckému velkostatkářstvu celkem 21
mandátů, počet to, žádaný velkostatkářskými
ústaváky v kompromisním jednání r. 1896.
Bylo to zajisté nejhrdší poselstvo, jaké kdy ze
středu pánů českých vysláno bylo . . . Po-
drží-li totiž »Bohemia« pravdu, jakž o tom již
velice těžko pochybovati dlužno, neboť ofici-
ální potvrzení zvěsti té, kteréž český sluch tak
ztěžka uvěří, lze očekávati až dnes večer.
Dokud nebude tato zpráva vydána, jsou vlastně
všechny rekriminace předčasny, zdá se však už
neodvolatelně, že den 18. září bude zaznamenán
černě v dějinách vývoje poměru mezi šlechtou
a národem českým. Je-li pravda, co dí »Bohemia«
zemřela včera vychrtlá bytost, stínu podobná.
kteráž zvala se národní uvědomění historické
šlechty české a dnes večer bude její neslavný
pohřeb. Před udivené oči národa českého před-
stupuje pak nejskvělejší politická vidina, kterou
kdy mohl jen tušiti, jediný, celistvý
agrární tábor v Čechách, o němž až
potud snily dvě genialní hlavy, Alfons Šťastný a
princ Bedřich Schwarzenberg. Neschází nic ji-
ného, leč aby velká tato intrika byla dnes večer
formálním zdarem korunována.
#7
alto_textblock
#7
— Němečtí liberálové namáhají se,
až krev potí, aby zachránili državu svou.
Posílají na bojiště již poslední výzvu a tam,
kde marně usiloval před rokem o vítězství nad
Wolfem dr. Werunský, letos vypravili druhého
svého historika, universitního professora B a ch-
manna. Také tento pán neučinil nic jiného,
než že točil kolovrátkem staré písničky, jež už
za Herbsta a Auersperga byly antikvovány. To
se ví, že pro primo žádal zákonné uznání ně-
mecké státní řeči. Jednotný stát musí prý
míti též svou státní řeč a ta prý nemůže býti
v Rakousku jiná, než německá. V tom Rakou-
sku, jaké chtějí mít Němci, ovšem, ne ale v onom.
jaké chceme my, ne pouze na základě právoplat-
ných závazků, nýbrž i na základě dějinné lo-
giky. Jednotný stát má zapotřebí státní řeči,
tvrdí dr. Bachmann, ale ihned z něho chce vy-
jmouti Halič, Dalmacii, jižní Tyrolsko a Buko-
vinu. Připouští tedy ihned tři státní jazyky, je-
nom národu po Němcích nejčetnějšímu a zrovna
tak kulturnímu a pokročilému jako jsou Němci,
jenom národu našemu právo to od-
pírá. Zdali pak desetkrát milejší nám nemá
býti upřímný nacionál, jenž bez škrabošky a po-
kryteckého fňukání o rakouském patriotismu
doznává: »Jsme Prušáci a chceme ne kus Čech,
nýbrž celou zemi, vás všechny. Chceme tak, po-
něvadž nám překážíte a poněvadž jsme silnějšími!«
Pan posl. Bachmann byl za to ale tak milo-
stivým, vyložiti Wolfovi a jeho stoupencům, že
s germanisací nás Čechů tak snadno to ne-
půjde. Zejmena prý nyní ne, kdy všechno sna-
žení se podřizuje myšlence národní. Ani třísky
národnostní od hlavního tělesa odloupnuté nelz
dnes již odnárodnit, jak toho dokladem jsou
Poláci v Poznani, Francouzi v Elsasku a Lo-
trinkách, Dánové ve Šlesviku, tím méně pak celý
český národ. Ale ve svém území prý chtějí
býti Němci pány, tam se jim čeština vtírati ne-
smí, za to ale smí němčina, pod firmou řečí
státní, nejen vtírati se k nám, nýbrž zde
se roztahovati jako jazyk první a privilegovaný.
Tak rozuměji Němci rovnému právu. —
Pan Bachmann vykládal o tom též, čeho je za-
#8
alto_textblock
#8
potřebí, aby obyvatelstvo této země ne pouze
osvětově, nýbrž i hmotně se povzneslo. Marné
naděje. Dokud nebude v této zemi vyřízen spor
jazykový po právu a spravedlnosti, marné
všechno úsilí našich odpůrců, dospěti ke klidné
práci hospodářské. Spekulovati na to, že
bychom se dali oslniti milliony, které třepe-
tají se nám před zrakem, aniž bychom po
nich sáhnouti mohli a že své tužby národní a
zejmena jazykové odstavíme, je spekulace po-
chybená. Chceme především právo!
Až se ho domůžeme, pak klidně a spokojeně
zasedneme k dílu. Dříve ne!
— Na stínoherním divadélku národně
sociálním této chvíle civí třetí politický bubák,
upletený vynalézavými pány vůdci volebního
ruchu v řečené straně. Jak známo, prvním z
těchto strašidel byl ministr dr. Rezek s do-
mnělou nabídkou vládní pomoci Mladočechům
k nastávajícím zemským volbám, za uschopnění
parlamentu říšského na podzím, druhým pak
neznámý muž s tajnými punktacemi. První zje-
vení zažehnáno bylo prostým výkladem, žev
národě českém zabita by byla na vždy každá
strana, kteréž by poskytovala při volbách vláda
svou »pomoc«, o níž ovšem nepanuje aniv
bystrých jinak hlavách národně sociálních správná
představa, tajný punktační informátor národně-
sociálního listu zahozen definitivně do propadliště
dnešní »redakční tobolkou« zmíněného listu,
v níž redakce jeho sděluje, že neudělá náma
celé řadě jiných českých listů radost, aby jme-
novala osobnost, kteráž ji informovala o ujed-
nání pp. Kramáře, Pacáka a Kaizla s Körbrem.
Jednak neučiní to proto, že prý by nám to způ-
sobilo radost, a jednak také proto, že si »ctěný
její příznivec výslovně vyžádal zachování redak-
čního tajemství o jeho osobě a na přání tom až
dosud trvá a že ctí jeho přání a jeho osobu
nepoměrně více než celou tu revolverskou
kliku mladočeské žurnalistiky«, jak se ele-
gantně vyjadřuje národně-sociální plozór. Končí
tudíž zábavná fraška národně-sociální, jejímž
hlavním rekem byl muž bez ducha a bez těla
— jakýsi politický kapitán Nemo. Třetí
národně-socialní bubák vystupuje dnes ráno jako
úvodnikář řečeného listu, článek svůj podepisuje
slovem Učitel. V článku tom odhaluje se důle-
žité tajemství, proč dosud není schvá-
len zákon o platech učitelských
na zemském sněmu letos přijatý.
Všeobecně prý jest mezi venkovským učitelstvem
ustáleno mínění, že zákon nepředkládá
se proto ke schválení, poněvadž nejsou
dosud vykonány volby do sněmu království če-
ského. To znamená prý, dovozuje národně soci-
ální učitel, že jak se zachová učitel-
stvo při volbách k Mladočechů m,
dle toho že se zachovají onia
vláda. Tento výmysl jest nejsmutnější ze všech
dosavadních volebních smyšlenek národně sociál-
ních a to nikoli jen proto, že tak jest pro intelligenci
národního učitelstva tak málo lichotný, nebot
list od ní očekává, že uvěři takovému pošeti-
lému mámení zdravých smyslů učitelstva na-
šeho. Ale hlavně proto, že nikdy nebyla oči-
vidná pravda tak směle ve tvář udeřena. Jest
známo, že schváleni zákona o učitelských pla-
tech jest té doby nejdůležitější starostí ná-
rodní strany svobodomyslné a nezasvěcen-
cům, kteří jsou ochotni uvěřiti všelijakým
báchorkám mandátových hladovců, musí přece
býti jasno z dnešní telegrafické zprávy z kon-
ference o financích zemských ve vídeňském
ministerstvu financí, že záležitost ta nikoli nespí
i musí naznati, že líčení obtíží, provázejících
akci národní strany svobodomyslné ke zlepšení
poměrů stavu učitelského, nebylo žádným prázd-
ným povídáním. — Schválení zákona o platech
učitelských jest věcí zaručenou, neboť jak
viděti, vycházi vláda vstříc požadavkům
zemského výboru s ochotou, jakou si na
ní vynutila národní strana svobodomyslná
vážným a přímým svým vystoupením. Tvrdí-li
se vůči tákovémuto stavu věcí, že neschvalování
zákona jest repressalií vlády na učitelstvo, anebo
že závisí na jeho chování při volbách, pak se
loučíme s posledními zbytky zdravého rozumu
národně sociálního. Neboť jest přece zřejmo,
že právě neschválení zákona toho ve lhůtě do
voleb musilo by míti na učitelstvo ty vlivy, jež
se snaží vyvolati v učitelstvu národně-sociální
»učitel«, který je spíš vším jiným než —
učitelem.
— Proti českému úřadování ve Slez-
sku. Okresní soudce ve Frýdku, rada Wanit-
schek, který svého času vyvolal společně s vra-
tislavským biskupem drem. Koppem známý spor
o české přípisy farních úřadů v těšínském Slez-