ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 c1bdca90-66ef-11dc-b7b0-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 34
#1 alto_textblock #1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 257. ze dne 17. září 190l.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy.
#3 alto_textblock #3
= Spořivost na anglickém dvoře. Z Lon- dýna se oznamuje: Znamením, že nastal konec do- savadního dobráckého hospodářství u královského dvora anglického, jest následující vyhláška, uveřej- něná kastelanem zámku windsorského: »21. srpna 1901. Oznamuje se tímto, že ode dneška veškeří sluhové smějí si počítati toliko lístky třetí třídy při jízdě na dráze na svých služebních cestách.« — Až dosud nahražována úřadníkům královských zámků cesta na dráze v první třídě a sluhům cestovné ve druhé třídě. = Podivný případ otravy. Z Paříže se oznamuje podivný případ otravy černě barvenou obuví. Záložník 15. pluku pěchoty Philippon nastou- pil před několika dny 28 denní cvičení ve zbraniu svého pluku. Erární střevíce, jež mu byly dodány. nepadly mu a způsobovaly mu bolesti, pročežs sám koupil pár střevíců. Poněvadž však byly ze žluté kůže, koupil si lahvičku s černou barvou na kůži a obarvil jí koupené střevíce. Den na to vyko- nal se svým plukem delší pochodové cvičení a když se vrátil z pochodu do vykázaného obydlí, bylo mu podivným způsobem nevolno. Ve všech údech cítil podivnou sklíčenost a nehty, rty a oční víčka mu zmodraly. Poděšen odebral se ke svému bratrovi a ulehl. Bratr poslal ihned pro lékaře, avšak dva z nich nevěděli si rady. Teprve třetí lékař rozpo- znal, že to případ otravy anilinem, způsobený černou barvou na obuv, jenž se mu byl již jednou v jeho praxi naskytl. Černá barva na obuv, obsahující anilin pronikla kůži a když se nohy následkem dlouhého pochodu rozpařily, vníkla i do těla. Na rychlo uži tými vhodnými prostředky podařilo se záhy odstra niti nebezpečí hrozící pacientovi. = Budova se sřítila. Bernitt Hall v Hobo kenu, New York, vlastně přední třípatrová budova,v které se nalezaly hostinec, místnosti pro schůze lóží a ložnice majitelky paní Heleny Bernittové, sklepníka Geo. Koernera a kuchařky Emy Reischové, se těchto dnů sřítila. Bohužel, přišel při tom sklepník Geo. Koerner o život, neboť z trosek byl vytažen již jako mrtvola. Neštěstí přihodilo se ráno po 6. hodině. Koerner v hostinci čistil, když náhle zpozoroval, že se zdí kolísají a totéž pozorovala i kuchařka Emma Reischova, která byla právě v kuchyni. George po- mocí mluvící roury upozornil paní Bernittovou, která byla dosud ve své ložnici, na hrozící nebezpečí. avšak hned na to budova se sřítila. Paní Bernittová utrpěla sice dosti vážná poranění, přece však dostala se konečně na ulici, načež byla v ambulanci dopra- vena do hospitálu. Za to byl George Koerner v tros- kách zasypán a když byl konečně vytažen, byl již mrtev. Kuchařka Reischova vyvázla beze všeho po- ranění takřka zázrakem. Možno mluviti o štěstí, že se budova nesřítila večer, kdy bývala v hostinci vždy četná společnost. Po poslední bouři, kterou bylo Ho- boken postiženo, pozorovala paní Bernittová, že bu dova jest vážně poškozena, a po poradě se stavebnim inspektorem Steigleitrem pomýšlela na to, že se vy- stěhuje, nežli však k ťomu došlo, nastala katastrofa. = Ohavný zločin, jehož pachatel sám na sobě vykonal trest, spáchán minulého týdne v lon- dýnském předměstí Camden Toweru. Pod lživým předstíráním, že jest synem bohatého velkostatkáře. zapředl prodavač v obchodě s plátnem 20letý E. W.
#4 alto_textblock #4
Reymond s neobyčejně krásnou a vzdělanou 18letou Alicí Dellowovou, dcerou majitele »Railway Tavern« na Sandell Roadu známost, jež konečně vedla k za- snoubení. Otec dívčin úplně uvěřil údajům mladíko- vým a dovolil mu, aby vedl dceru jeho na ples, jenž prý měl býti pořádán u jeho vdané sestry na Bryan- ston Square. Mr. Dellow svolil též k tomu, aby dívka zůstala přes noc u sestry Reymondovy. Ve škeré tyto údaje mladíkovy byly vylhány. Pod zá- minkou, že se obleče na ples, vzal dívku do domu svých rodičů na Carlton Roadu. Byt byl prázdný Reymond zavedl dívku do salonu, kdež, jak se zdá, po hrozném zápase dopustil se na dívce násilí, na- čež ji usmrtil kladivem. Potom usmrtil se sám, otráviv se. Rodičové, žijící v poměrech dosti skrov ných, vrátili se k ránu a naleznuvše byt z vnitřku zamčený, musili vniknouti dovnitř oknem. V pokoji nalezli obraz hrozné spousty. Dívce byly strhány všechny šaty s těla, takže měla na sobě toliko stře- více, punčochy a rukavičky. Ústa nešťastnice ucpána byla hadry z roztrhané košile. V hrozných bole- stech, jež vrah zakusil následkem otravy, svalil se k nohám své oběti, kde zůstal ležet v kaluži krve. = Jubileum Cooperovo. Dne 14. září 1851 zemřel jeden z nejpopulárnějších romanopisců ame- rických, James Fenimore Cooper. Byl původcem tak zvaných »indianských historií«, v nichž život far- mářů a Indiánů dobrodružně přibarven a idealiso- ván a jež dosud jsou oblíbenou četbou mládeže, jakkoli napodobitelé jeho, padělající toliko vnější ráz a ústředí těchto historií, značně poškodili pověsť to- hoto druhu literatury. V jejich indiánských histo- riích není ani stopy poeticky dojemného líčení ži- vota v pralesech amerických, jako ve slavných dí- lech Cooperových »Posledním Mohykánu« atd. Vedle krás a brůz pralesa vábilo jej mocně moře. Jeho náklonnost k námořnickému životu přiměla jej v mladistvém věku, aby vstoupil do námořnictva, jež však záhy opustil, aby se věnoval literatuře. Ná ruživá láska k moři neopustila jej po celý život jeví se nejzřejměji v jeho námořnických románech. jež byly vzorem nejnadanějšímu jeho žáku Frede ricku Marryatovi. Díla jeho byla přeložena takřka do všech jazyků a dosud působí zvláštním kouzlem na mladistvé čtenáře, třeba by nebylo lze zvát je mo derními.
#5 alto_textblock #5
Zemřelí v Praze. Dne 11. září 1901: Černochová Josefa, man želka rukavičkáře, 27 roků, 221—III. Bunzlová Julie manželka soukromníka, 67 roků, 55—V. Lhotanová Aloisie, manželka strojníka, 41 rok, 1479—II. Pekár kova Bohumila, dcera krejčího, 3 roky a 3 měsíce 1932—II. — Ve všeobecné nemocnici: Hej- kova Marie, služka, 25 roků. Kheil Beno, obuvník. 54 roky. Šach Josef, dělník, 28 roků. — U milo- srdných bratří: Pokorný Jaroslav, truhlářský nčeň, 17 roků. — U milosrdných sester Tůmova Anna, služka, 23 roky. — V josefovské nemocnici: Schüttenhofen Juda, 78 roků.
#6 alto_textblock #6
Pštkovo divadlo na Král. Vinohradech.
#7 alto_textblock #7
Začátek o 1/27. hod.
#8 alto_textblock #8
V úterý 17. září.
#9 alto_textblock #9
Ve prosněch pohořelých v Novém Bydžově. 22183 Hamlet, prine dánský, Drama o 5 jedn. od W. Shakespeara.
#10 alto_textblock #10
Král. české zem. divadlo v Praze.
#11 alto_textblock #11
Národní divadlo 297. hra v předplacení V úterý 17. září. 1. čtvrtka. Romeo a Julie. Tragedie o 5 dějstvích. Anglicky napsal Wiliam Shakespeare. Nově přeložil J. V. Sládek, Režisér: Jaroslav Kvapil. Po prvním a čtvrtém dějství přestávky. Začátek o 7. hod. Konec o 1/211. hod.
#12 alto_textblock #12
Aréna na Smíchově. V úterý 17. září. Začátek o 7. hod. Poloviční ceny míst. Cyklus her Anonymových II. Hraběnka z Podskalí, 22168 Lidová hra o 5. jednáních. Režisér p. Karel Lier.
#13 alto_textblock #13
Novotiny jemných latak
#14 alto_textblock #14
na svrchníky a zimníky jakož i jemné látky na podzimní a zimní obleky, doporučuje v neví- daném jinde výběru 3669
#15 alto_textblock #15
J. Novák v Praze, ve Vodičkově ulici, „U Štajgrů
#16 alto_textblock #16
0000000000000
#17 alto_textblock #17
Antikvárn
#18 alto_textblock #18
učebnice
#19 alto_textblock #19
pro veškeré ústavy v Praze i na venkově nabízí levně antikvariát a knihkupectví
#20 alto_textblock #20
A. Storch syn v Praze,
#21 alto_textblock #21
Staroměstské nám., 20.
#22 alto_textblock #22
Objednávky vyřizují se přesně dle předepsaných vydání obra- tem pošty-
#23 alto_textblock #23
Knihy nové vždy na skladě. 21884 000000000000000
#24 alto_textblock #24
em
#25 alto_textblock #25
pro expedici továrny na bavinu, ku pletení a práce z tapisserie k nastoupení hned se hledá. Vyžaduje se znalost obou zemských jazyků a slušný rukopis. Slečny z obchodů se zbožím střížným a tapisserním obdrží přednost. Lask. nabídky s udáním nároků služebných vyprošují se pod šifrou „Továrna 1147“ na insertní kancelář Jana Grégra v Praze, Jindřišská ul. č. 19. 3709
#26 alto_textblock #26
312
#27 alto_textblock #27
309 —
#28 alto_textblock #28
košné osadě se společností, odpovídající tolik vlastnímu jeho vkusu. Spřízněné duše všude se najdou, víte, slečno Vichersova! Tak jest! tak jest! Ještě jednou: přeji dobré odpoledne !«
#29 alto_textblock #29
*
#30 alto_textblock #30
Sylvie propukla ve smích, když dvéře za knězem se uzavřely. Podotkla zároveň: »Jaký to směšný tvor! Požehnán buď tento muž se svými rukavičkami, se svým slunečníkem, svými nakade- řenými vlasy a se svojí voňavkou. Mám-li si tak pomysliti, že tento vyfintěný panáček má mi ukazovati cestu k nebi! Věru, raději mám starého Boweesa, tatínku, ač jest slepý jako krtek a ačkoli zlobí vás tolik, když vynáší své trumfy, jak vy tomu říkáte.« Vichers pravil ale vážně: »Drahá moje Sylvie, víš však, že pan Meekin jest kněz!« Sylvie opáčila: », ano, vím to, ale kněz má mluviti jako muž — což on nedovede tak? Proč sem posílají takové lidi? Jsem jista, že by doma spíše mohli prospěti. Ale u příležitosti té chci ti ještě něco říci, tatínku: starý Donny se opět vrátil. Řekla jsem mu, aby šel do kuchyně. Nemáš nic proti tomu, tatínku?« Vichers, polibiv dítě, děl: Budeš míti brzy plný dům takých tulákův, kotě. Jak vidím, budu ho musit zde již nechati. Co dělal ale teď?« Dcerka odvětila :
#31 alto_textblock #31
—
#32 alto_textblock #32
»Z muže, jenž byl s námi, z druhého muže však víš?« »Z ubohého Batesa ?« »Ne, z Batesa nikoli. Z trestance! Jak jen slul?« Frere děl, jakoby byl sám jméno zapomněl: », ano, z trestance! Nu, víš přece, miláčku, že byl poslán do Port Arturu.« Sylvie tázala se, zachvěvši se: »Ach — a jest ještě tam?« Frere, svraštiv čelo, jakoby tento předmět hovoru byl nepříjemným, odpověděl: »Myslím, že ano!« Vichers vmísil se v rozhovor: »Myslím, že chlapík ten bude musit být dopraven sem k vůli výslechu! Budeme musit zjistiti totožnost ni- čemův lapených. Frere namítl, zřejmě jsa znepokojen: »Což nemohli bychom tak učiniti vy a já?« »Nemyslím! Po pěti letech minulých nechtěl bych s klidným svědomím přísahati ani na jednoho muže.« Frere zvolal: »Při svatém Jiří — já ano! Viděl-li jsem jednou tvář muže některého — pro mne to stačí.« Vichers, jenž chtěl ukončiti rozhovor o tom, pravil: »Bylo by lépe dopraviti sem některé trestance, kteří v oné době byli v Macquarie Harbouru. Nechtěl bych za žádnou cenu, aby ničemové mně mezi prsty proklouzli.« Meekin tázal se: »Jsou trestanci v Port Arturu již staří lidé ?« Vichers odvětil mu:
#33 alto_textblock #33
Ztracen pro život.
#34 alto_textblock #34
79