ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 c120e110-681d-11dc-a979-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 29
#1 alto_textblock #1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 259. ze
#2 alto_textblock #2
dne 19. září 1900.
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy.
#4 alto_textblock #4
= Ze zápisků kapitána Slocuma podáváme ještě následující zajímavé podrobnosti: Kapitán Slo- cum chtěl vlastně plouti Středozemním mořema Suezským průplavem, avšak zkušení námořní důstoj- níci zrazovali jej z toho a varovalí jej před námoř- ními lupiči na Rudém moři. Také na Atlantickém oceanu měl srážku s marockým piraty, avšak unik jim. Cesta do Brazilie trvala 40 dnů. Avšak loď ne byla zcela bež průvodu. »Jakýs delfin následoval Spray« — vypravuje Slocum — »a spokojoval se s odpadky, jež jsem vyhazoval z lodi. Byloť zvíře raněné a nemohlo vydávati se na lup. Poznával jsem delfina podle jeho jizev. Zvykl jsem mu a po- strádal ho, konal-li delší výlety. Jednoho dne vrátil se s třemi soudruhy a malá společnost držela se po- hromadě. Život delfinů byl často ohrožován hlado- vými žraloky. Tu se rozprchli, každý jiným směrem takže žralok, pronásledoval-li jednoho z nich, byl druhými odlákán. Po nějaké době pak se opět vrátili a dali si dostaveníčko u mého člunu. Po dvakráte oklamal jsem žraloky plechovou pánví, již žraloci považovali za skvoucí rybu a když se přiblížili, roz- střelil jsem jim kulí lebku«. U mysu Hornova setkal se kapitán Slocum opět s námořními lupiči. »Poně- vadž jsem nechtěl prozradit, že jsem na člunu samoten, odebral jsem se do kabiny a převlékl se, takže se zdálo, že jsou na lodí dva lidé. Opakoval jsem to ještě jednou a člun měl posádku tří mužů. Když se přiblížili na 80 vardů, střelil jsem a když se přes to ještě blížili, vystřelil jsem podruhé, načež odpluli. Když se setmělo, posypal jsem palubu drob- nými hřebíky. Když člun minul Žlodějskou zátoku, následovaly mne dva čluny domorodců. V noci, když jsem spal ve své kabině, přišli divoši na palubu, ale počali řvát jako posedlí, když šlápli na hřebíky, takže jsem nepotřeboval použít ani pušky. Vrhli se o překot do svých člunů a někteří také spadli do moře.« — Ve všech australských přístavech byl Slo- cum přivítán s velkými poctami, jen na ostrově Mauritius považovali jej domorodci za vtěleného
#5 alto_textblock #5
ďábla.
#6 alto_textblock #6
hodovala. Záhy vznikla mezi žasnoucími sousedy pověsť: »Gonzalez vyhrál velký los a zároveň s ním někteří jeho dělníci, s nimiž pospolu hrál v loterii.« Vskutku zdálo se, že na tom cos pravdy. Na stave- ništi na Calle de Ambajadores měli všichni peněz jako želez, zrovna jakoby zedníci kopali zlato. Bylo tu neustálé častování a hýření a nejlepší španělská vína tekla proudem. Podivné bylo jen, že dělníci, majíce tolik peněz, ještě pracují. Nový majitel dověděl se o podivných kouscích dělníků na staveništi. Slyšeo tak značném a nenadálém bohatství chtěl věci při- jít na kloub, pátral a vyptával se a záhy objevil zdroj zlata: poklad nalezený ve vlastním jeho domě. Gönzalez a jeho lidé nevyhráli v loterii, nýbrž při bourání stěn objevíli ve starém zdivu prastarý po- klad a nikoli jeden, nýbrž hned několik po sobě. Na konec vykopali velkou zinkovou truhlu, jež obsaho- vala mimo drahocenné šaty a náčiní 40.000 duros ve zlatě. Tento nález ovšem zabrali a užili ho pro sebe. Vždyť to byl statek bez pána, jeden z oněch báječných, tajných pokladů, o nichž jšpanělské le- gendy tolik vypravují. Don Luis de la Mata se roz- zuřil. Rozběhí se ke Gonzalezovi a jeho lidem : ti však zapřeli vše a vysmáli se mu, tázajíce se ho, zdali se mu něco nezdálo, aneb není-li opilý. Na to spěcha! Don Luis k soudci, jenž objevitele pokladu obeslal. Zavedeno vyšetřování a zjištěno, že ve sta- rém domě skutečně objeven poklad. Celý Madrid nyní netrpělivě očekává, co se stane dále, zdali šťastní zedníci budou moci podržeti jcelý poklad, či budou-li musít polovici jeho odevzdati majiteli domu, jak toho žádá španělský zákon. = V pustině. Z El Paso, Tex., se oznamuje Professor U. Cook a jeho dva průvodčí byli by bývali na cestě z Mexika do Texasu bezmála žízní zahy- nuli. Chtěli tuto cestu vykonati na kolech, při tom však musili projeti písečnou pouští v šířce 70 angl. mil. Když pak se uprostřed pustiny nalezali, jejich kola v žhavém písku porouchala se tou měrou, že nebyla k další jízdě k potřebě i nezbylo jim tudíž nic jiného nežli putovati dále pěšky. Byl to hrozný pochod. Konečně dovlekl se jeden z mužů ke dvorci Josefa Colea, byl však tak vysílen, že jen s velkým namáháním mohl dáti na srozuměnou, že se na poušti nalezají ještě dva lidé beze vší pomoci. Ihned byli odesláni na místo jezdci se zásobou vody a 15 anglických mil ode dvorce nalezli jednoho z mužů, který ležel ve stavu bezvědomí. Pět angl. mil dále nalezli v podobném stavu prof. Cooka, a není po- chybnosti, že oba muži by byli žízní zahynuli, kdýby se nebyla pomoc v čas dostavila.
#7 alto_textblock #7
Jarolimová Marie, švadlena, 19 roků, 324—I. — Ve všeobecné nemocnici: Kolenatý Jos., dělník, 40 roků. Tichá Františka, manželka dělníka, 48 roků. Trávníčková Antonie, služka, 27 roků. — U Alžbě- tinek: Honcová Kateřina, trafikantka, 47 roků. — U milosrdných bratří: Vopička Matěj, po- mocník krejčovský, 33 roky.
#8 alto_textblock #8
Král. české zem. divadlo v Praze,
#9 alto_textblock #9
Národní divadlo. Odpol. o 3/43. hod. Ve středu 19. záři. Jak se vám líbí. Hra o pěti dějstvích. Napsal William Shakespeare. Překladem J. V. Sládka.
#10 alto_textblock #10
8. hra v předplacení. (4. čtvrtka.) LOHENGRI N. Romantická zpěvohra o 3 dějstvích od Richarda Wagnera. Text přeložil V. J. Novotný. Po druhém dějství delší přestávka. Začátek o 7. hod. Konec po 10. hod.
#11 alto_textblock #11
Ve středu 19. září.
#12 alto_textblock #12
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech.
#13 alto_textblock #13
Začátek o 1/27. hod. Ve středu 19. září. Dvacáté lidové představení za polovičních cen. Pohostinské vystoupení manželů Spurných. Zvoník u Matky boží. Romantická činohra v 6 jedn. s předehrou: Loupež toulavých cikánů v 1 jedn. od V. Huga. Dle K. Birch- Pfeiferové volně vzdělal F. N.
#14 alto_textblock #14
Arena na Smíchově. Ve středu 19. září. Začátek o 1/27. hod. — Cyklus frašky XIX. — Paní doktorka.
#15 alto_textblock #15
21776
#16 alto_textblock #16
Divadlo ,Urania“ na výstavišti v Kr. Gboře. Ředitel V. Suk. Začátek o 1/27. hod. Ve středu 19. září. Po druhé 21758 Milín—Bilín
#17 alto_textblock #17
= Nalezli poklad. Z Madridu se oznamuje Dobrodružná historka vzbuzuje zde všeobecnou sen- saci. Jest to historie dosti tajemná a zněla by jako pohádka, kdyby samy soudy se touto záležitostí ne- zabývaly, aby záhadné tajemství, jímž jest obklo- pena, vysvětlily. Na Calle de Ambajadores stál dům čís. 24 a 26 — nyní nazývá jej lid toliko dům bo- hatství, la casa de las dichas — jenž v posledních 30 letech pro každého, jenž tu měl co činit, byl ho- tovým domem neštěstí, casa de la desdicha. V domě obývali toliko nejchudší lidě a zdálo se, že neštěstí stíhá každého, kdo se tam přistěhoval. V poslední době koupil »dům neštěstí« jakýs don Luis dela Mata, spekulant a lichvář. Odhodlal se zříditi dům, jenž byl chatrný a na spadnutí a dát jej obnovit. Svěřil práci zednickému mistru Maxímovi Gonzale- zovi, chudákovi s četnou rodinou; Gonzalez najal půl tuctu dělníků a dal se do práce. Práce netrvaly ještě dlouho; zedníci právě bourali některé stěny. aby světnice rozšířili, když pojednou stalo se cos neslýchaného. Hodný, pracovitý Gonzalez, jenž se dosud živil co nejnuzněji, stal se pojednou lenochem a marnotratníkem a celá jeho rodina každodenně
#18 alto_textblock #18
Zemřelí v Praze. Dne 12. září: Stromeyer Ludvík, syn truhláře. 15 roků. 712—VII. Rubriciusová Marie, soukromnice 83 roky. 157—II. Oliva Augustín, soukromník, 66 roků 1627—II. Jakubcova Marie, dcera truhláře, 13 dní 281—V. — V chudobinci: Novoselská Marie vdova, 87 roků. — Ve všeobecné nemocnici Křivka František, pilnikář, 27 roků. Dne 13. září 1900: Jiroušková Marie, dcera dělníka, 5 roků, 1132—II. Bayer Karel, rytmistr v. v., 74 roky, 44—III. Pašek Antonín, sedlář, 62 roky. 1334—II. Kombercova Marie, dcera tesař. pomocníka, 4 týdny, 172—V. Sochůrek Josef, hostinský, 60 roků 60—III. Kodiček Ignác, syn obchodníka, 6 měsíců, 1053—fI. Beneš Michael, býv. tesař, 80 roků, 995—
#19 alto_textblock #19
nejlevnějších cenách
#20 alto_textblock #20
J. NOVÁK v Praze, Vodičkova ulice, „U Štajgrá“.
#21 alto_textblock #21
Trikstové košile, trikotové žvůtky,
#22 alto_textblock #22
trikotové spodky,
#23 alto_textblock #23
trikotové punčo- chy, ponožky, ná- tepničky a veške- re zboží pletené doporučuje v nej- větším výběrua 2576
#24 alto_textblock #24
— 119——
#25 alto_textblock #25
— 109 —
#26 alto_textblock #26
Veliteli, odvětil nezhámý se smíchem, je na - čase učiniti konec žertu; chceš-li, půjdu s tebou na úřad. — Půjde s tebou i neviditelný tvůj muzikant Márche--Terre? — Kdo? Marche-a-Terre? tázal se námořníkse všemi známkami nejneličenějšího překvapení. ál — Nehoukal nyní právě? — Nuže, odvětil cizinec, v jakém spojení jsem já s tímto houkáním, tážu se tebe. Myslil jsem, že vojáci, které jsi sem komandoval, aby mě zatkli, tě takto zpra- vili o svém příchodě. — Opravdu jsi se tak domníval? — Můj bože, zajisté! Ale napij se přece bordeaux- ského, je znamenité ! . b Překvapený nelíčeným úžasem mladého námořníka, neuvěřitelnou nenuceností jeho chování, mladistvým vý- razem jeho tváře, kteréž kučery jeho plavého, pečlivě zkadeřeného vlasu dodávaly vzhledu téměř dětského, ko- lísah velitel mezi nesčetnými pochybnostmi. Tu zpozoroval paní de Gua, jež se snažila uhodnouti tajemství pohledů, kterýmiž syn její stíhal slečnu de Verneuil, a otázal se jí zhurta : — Kolik je vám let, občanko? — Běda, pane důstojníku, zákony naší republiky stávají se příliš krutými. Je mi osm a třicet. — A kdyby mě zastřelili, přece bych tomu ne- věřil. Marche--Terre je tu, on to houkal, vy jste zaku- klení chonani. U sta hromů! Dám celý hostinec obklíčit a prohledat ! V tom okamžiku přerušil řeč velitelovu nesrtikulo vaný hvizd, kterýž se dosti podobal dřívějšímu houkání a vycházel, jak se zdálo, ze dvora; Hulot vyřítil se na
#27 alto_textblock #27
— Ach, pak se mi povede zle; byli jsem polapen se zbraní v rukou. Při tom podával veliteli sklenici bordeauxského. — Nemám žízně, odpověděl velitel. Nuže, sem s průvodním listeml V tom okamžiku zazněl, z ulice řinkot zbraní ozvaly se kroky několika vojínů; Hulot přistoupil k oknu a v tváři jeho se zračil výraz spokojenosti, nad čímž se slečna de Verneuil mimovolně zachvěla. Tato známka účastenství přivedla mladého muže, jehož tvář nabyla chladného a hrdého výrazu, opět k novému životu. Pro- hledav kapsu svého kabátu, vyňal elegantní tobolku a podal veliteli průkaz, kterýž tento počal zvolna pročítati, srovnávaje popis v průvodním listě s tváří podezřelého cestujícího. Při tomto vyšetřování ozvalo se opět houknuti sovy, ale tentokráte nebylo nesnadno v něm rozeznati přízvuk a modulaci hlasu lidského. Velitel vrátil potom mladému muži jeho průkaz s posměšnou tváří a pravil: — To vše je hezké a dobré, ale půjdeš se mnou na úřad. Já této hudby nemám rád! — Proč jej vedete na úřad? tázala se slečna de Verneuil chvějícím se hlasem. — Slečinko, odvětil Hulot, ušklíbaje se obvyklým způsobem svým, po tom vám nic není. Roztrpčená tímto tonem a výrazem starého vojína a ještě více tímto ponížením, jakého zakusila před mužem, jemuž se líbila, povstala slečna de Verneuil a upustila ihned od dosavadního svého prostomyslného a skromného chování. Jeji tvář se rozohnila a oči jiskřily. — Rcete, učinil tento mladík zadost všem před- pisům zákona? pravila mírně, ale hlasem poněkud s chvějícím. ován
#28 alto_textblock #28
Chouaní.
#29 alto_textblock #29
28