Číslo6.

„Nový Jihočeský Dělník“

Strana 5.

poskytla jistou částku na nutné šatstvo, event. alespoň obnos, kterým by přípověď ku spole- čenstvu zaplacena býti mohla. Odpověď však plně dává nám práva, by jednání tamního obecního úřadu, obce, kde hoch za žvanec byl nucen ztrá- vit dětský věk v práci nad jeho síly, označili jsme za sprosté a úřadu, který místo aby ho- chu, který projeví náklonnost vyhledati si místo a zajistiti si lepší budoucnost napomáhal, brist- kně jej odmítal, nedůstojné. A všichni ti, kteří v těchto poměrech žijí, pěstě v zkrytu nad zvůlí všemocných zemanů zatínají, a na slušné a odů- vodněné žádosti chudáků po způsobu dunaji- ckého starosty zpupně odpovídají, „že mohl zů- stat u sedláka sloužit a nechodit na řemeslo a proto prý mu nic nedají,“ nechť nikdy nezapo- mínají na všecky urážky a potupy, které jim ane- bo jim rovným se kdy stali a v době, kdy agrár- ník, potřebující k posílení své politické a ho- spodářské moci hlasu každého občana a lstivým způsobem důvěry plebejce se domáhá, jemu při- držel zrcadlo činů jeho vrstevníků před očima, a hrdě postavil se v řady bojujících proletářů. Z Veselí n./Luž. V r. 1901 vstoupil v plat- nost nový domovský zákon, že pracující vrstvy lidové, jichž údělem jest obraceti se na ona úze- mí a místa, kde se jím naskytá častější práce a s tím související výživa, byly honěny z jedno- ho místa na druhé jak ta štvaná zvěř jen proto, by ta která obec nemusila jím přiznat novým zákonem zaručené domovské právo. Proti tomu- to nezákonnému postupu našich vlasteneckých radnic a obecních zastupitelstev byli jsme nuceni dovolávati se ochrany u c. k. úřadů, poněvadž ta vlastenecká láska byla pro nás přímo trýzní, takže c. k. ú řady musily poučit naše samospráv- né korporace o tom, že dělník jest také člově- kem a ne nějakým předmětem bezcenným, jímž se může libovolně nakládat. Měli jsme pevně za to, že po jedenácti letech dostavilo se klidnější nazírání na volnost pobytu v obci již do té míry, že nebude se opakovat to, co dosvědčuje jistou zaujatost vůči svým spoluobčanům jen z těch důvodů, že neměli to štěstí narodit se v tako- vých poměrech, jenž by jím zaručovaly svou hospodářskou samostatnost. Skutečnost nám do- kazuje však něco jiného. Dostal se nám do ru- kou následující výnos obecního zastupitelstva, jež zní následovně: „Ob.... č.... P. N. N. Usnesením obecního výboru zastupitelstva ze dne 27. prosince 1911 vyhosťujete se s celou rodinou svojí dle § 11. obecního zřízení z obvodu obce Veselí n./Luž. do 14 dnů dnem doručení nálezu tohoto počínaje. Domovský list se Vám vrací. Veselí nad Lužnicí, dne 23. ledna 1912. Starosta: Baštecký.“ Vezměte do ruky náš obecní zákon- ník, který čítá již pokročilejší lidský věk, nebot dnešním dnem jest stár 47 roků, 9 měsíců a 16 dnů, a vyhledejte si odstavec sedmý § 11., jenž zní: „Úhonný život“ ve smyslu § 11. zř. ob. ve- de ten, kdo dává veřejné pohoršení v obci bud životem svým nebo byl soudně neb policejně tre- stán. (Nález ze dne 17. října 1879, č. 2003, B 690.) Na základě tohoto skorem půl století sta- rého zákona, kdy tehdejší zákonodárce z daleka netušil, jakých pronikavých změn doznají po- měry v jednotlivých obcích a místech, byli tři občané dle shora citovaného nálezu z obce ve- selské vyhostěni. A to ve všech třech případech manželé úplně bezdětní. Tedy by se dalo sou- diti, že jejich soudní rubrika jest velice bohatá na hříchy, jež se dotýká citelně úcty a vážnosti našeho místa, čímž by obec utrpěla velice na svém významu. Kdyby se ale mělo použiti cito- vaného § 11. vůči všem těm, proti nimž se po- užiti dá, jako se ho použilo pro nepatrný pokle- sek vůči oněm třem občanům a aby celá veřej- nost mohla posoudit, která s těmito třemi kdy do styku přišla, jací jsou to lidé, proto nevá- háme také jejich jména do slova uvésti, jež jsou následující: Frant. Suda, Jan Prášek a Josef Za- vadil, pak by to ale v naší obci náležitě pro- řídlo. Tento paragraf byl na ony tři občany pří- mo za vlasy přitažen, jelikož tito tří občanéa zejména prvnější dva pracují již po leta ve Vídni a proto ta zášť, že nechtí zdejším agrárníkůmv polích pracovat, kteří by sice rádi zdražili i to modré s nebe, ale sami myslí, když platí o ně-

kolik haléřů oproti platům dřívějším více, že snad konají veliké milosti. Nejzajímavější na celé věci pak jest, že v našem obecním zastupitelstvu z velké části jsou velicí vlastenci a za patro- nace těchto se vyhotovují takovéto vypovídací fermany. Tím má snad v lidu býti probouzena nálada pro historické státní právo koruny zemí českých? Jak by pak asi toto státní právou nás vypadalo, dá se již dnes do jisté míry dle různých fermanů a nálezů našich samosprávných korporací narýsovati. To by nám naši slovutní státníci nastavěli vlasteneckých kriminálů a šibe- nic, a snad ještě více, než jich mají Italové v Tripolisu. Jak pak by nám blaze bylo, když skrz mříže kriminálu, v jehož štítě by byl ve- tknut stříbrný „Lev“ v bílém poli, hleděli by jsme do ovzduší té „české vlasti“, jak se v ní „Kramaří“! A jak šťastné okamžiky zažil by takový „český delikvent“, veden jsa na „šibe- nici“ národním praporem zdobenou. Možno, že by se pak hlásili někteří dobrovolně voliti tuto cestu, by unikli tomu blahobytu z tak šťastného státního území. Jest možné, že pp. bude se zdáti tato kritika trochu silným tabákem. Než konsta- tujeme holá fakta, co se stalo a z toho odvozu- jeme, co by se státi mohlo. V letech 1897 vyha- zovali jste nás z národa bez státního českého práva a za éry tohoto došlo by pravděpodobně k oněm činům, jež shora uvádíme. Týn n. Vit. - Netolice. Z Purkarce. Schůze, kterou svolal u násv minulých dnech politický spolek „Budoucnost“ z Budějovic, vykonala plně svůj úkol. Referát soudr. Křečana pohnul hladinou shnilého života naší obce. Jednotlivé kreatury, které ze samé křesťanské lásky by svého bližního utopili na lžíci vody, sice nadávali a snažili se schůzi roz- bíti, ale nepovedlo se jim to a veřejnost, která byla schůzi přítomna, učinila si o charakteru těchto lidiček náležitý úsudek. My se s nimi dnes obírati nebudeme. Škoda tiskařské černě. — Ma- lou zmínku jen o našem faráři. Dotaz vlastně! Pane faráři: Kristus v Jerusalemě vyhnal kupčí- ky z chrámu a Vy užíváte kazatelnyk tomu, abyste z ní ohlašoval cenu umě- lých hnojiv? Má to co společného s nábo- ženstvím? Anebo je úkolem kněze z kazatelny jedněm dělat agitátora pro návštěvu věne- čku a návštěvu druhého věnečku pod trestem hříchu zakazovat? Uvažujte, velebný pastýři! Schůze, konané v neděli dne 4. února t. r. v Hráštanech, Hladné a v Kolodějích nemálo při- spěly k rozšiření zásad soc. dem. v tamnějším o- kolí. Vzdor třeskutému mrazu (30% C.) a sněho- vým závějím byly místnosti v nichž schůze konány, prvých dvou jmenovaných míst přeplněny. Schůze v Kolodějích nebyla tak četně navštívena, jednak přičítána vina velkému mrazu a večerní hodině. Programem těchto schůzi bylo „Venkov a socialní demokracie“ na nichž za souhlasu přítomných re- feroval s. Křečan z Budějovic. Vylíčiv poměrya zájmy jednotlivých vrstev na venkovč, zmínil seo dnešní politické situaci, a ukázal, že malý lid ži- jící jednak v městech i na venkově může jedině sám sobě pomoci, když spojen úplně v jeden celek, může pak všem nám společného nepřítele (kapitál) porážeti.

Trhové Sviny - Kaplice. Dar. Politická organisace sociálně demokrati- cká v Soběnově odevzdala z výtěžku plesu 15k správě školy na zakoupení věcných potřeb pro chudé školní dítky. Kvitujíc příjem tohoto daru, vyslovuje zaň správa školy dík nejsrdečnější se zdvořilou žádostí, aby i v letech budoucích na dobročinný účel ten laskavě pamatováno bylo.

Krumlov - Prachatice- Z Přísečna. Pro nemocného soudruha Perní- ka bylo při plese tamtéž vybráno a svému účeli odvedeno K 13.87, za což všem srdečný dík.

Literatura. Jos. Jiří Kolár Narozen 9. února 1812. Vzpomínky ke dni 9. únoru 1912. Jos. Jiří Kolár narodil se v Praze dne o. února 1812. Po studiích filosofických byl vycho-

vatelem u mladého uherského šlechtice, s nímž vykonal mnoho cest v cizině. Když se vrátil do Čech, seznámil se s Jos. Kaj. Tylem a jím získán byl pro divadlo. Nej- prve působil od r. 1837—1842 u českého divadla jako ochotník, od 1842—1846 u stavovského di- vadla zemského, kde hrál pouze v představeních českých, posléze od roku 1863—1873 jako člen divadla a zároveň režisér divadla českého. R 1873 odešel na odpočinek, vystoupil ještě něko- likrát na Národním divadle v Praze jako host, naposled 12. března 1895. Zemřel dne 31. ledna 1896. Kolárův význam tkví v jeho tvorbě drama- tické. Byl první, který překládal Shakespeara. Přeložil „Hamleta“ (1855), „Makbetka“ (1868), „Kupce benátského“ (1858, 1880), „Zkrocení zl ženy“ (1872); dále Goethova „Fausta“ (vyšel 1863 pouze I. díl), „Goetze z Berlichingu“, „Eg- monda“; ze Schüllera „Loupežníky“ a „Vald- štýna“. Z původních jeho prací vynikají zejména Žižkova smrt, Smiřičtí, Magelona, Primatora Mistr Jeroným, vesměs tragedie, pozoruhodné svým scénickým zpracováním. Menšího významu jsou veselohry: Dáblova legenda, Umrlčí hlava, Mravenci, Tři faraonové a Dejte mi čamaru. Vedle tvorby dramatické spisoval Kolár také romány, básně. Látkou, kterou zpracovával, nebyl Kolár vždy původní, rád čerpal ze spisů jiných cizích básní- ků a spisovatelů. Jako umělec dramatický tvořil charakteristické postavy ve hrách Schüllerových, Shakespearových, Goethových. Jméno jeho však zůstane nerozlučně spjato J. V s českým dramatem. Právě vyšlo: Dr. Frant. Soukup: Cizojazyčný slovníček. Druhé doplněné vydání. — Ve vkusné trvanlivé vazbě k pohodlnému nosení v kapse. Cena K 1.20. — Potřeba velmi naléhavě cítěná vyvolala druhé, velmi rozmnožené a autorem pře- pracované vydání této praktické knížečky, kterou čtenáři časopisů a knih radostně ocení. Čím více vyspívá všeobecné i politické vzdělání lidu, tím častěji jest se mu setkávati se slovy cizojazyč- nými, která v češtině buď ještě nezdomácněla. anebo čtenáři z lidu nejsou běžná. Tomuto nedo- statku odpomoci, toť úkolem knížky, upravené se zřetelem k potřebám moderního života, s vel- kým množstvích novodobých pojmů a vyznače- ním správné výslovnosti. Nikterak nepochybuje- me, že knížka této nepopíratelné praktické cen setká se v naší veřejnosti s naprostým úspě- chem. Vyšla v nakladatelství „Záře“, Praha-II., Hybernská ul. č. 7. O mladé Evropě, mladém Německu, Čechii Polsce, jichž úkolem bylo provésti velký evrop- ský převrat ve prospěch osvobození národů od absolutismu, dovídá se čtenář v 9. sešitě právě vycházejícího revolučního románu „T ajnosti pražské“ od Jos. Svátka. Román ve velmi sličné úpravě a bohatě illustrovaný mistrem Hu- dečkem vychází v levných sešitech (po 20 h) nákl. F. Topiče v Praze.

Hlídka sociální.

Kovodělníci varují se přísně před ce- stováním do Prahy a jiných míst, výlukou stižených. Výluka kovodělníků je v druhém týdnu svého trvání. Možno říci, že nálada mezi vy- loučeným dělnictvem je výborná a dává nej- lepší naději do budoucna. Dělnictvo jisto jest svým vítězstvím. Přirozeno, že výlukou vzniknou veliké hospodářské ztráty nejen děl- níkům, ale také zaměstnavatelům. Protáhne-li se výluka déle 3 týdnů, bude to znamenati existenci řady menších závodů, které k vý- luce byly jen svedeny. Veřejnost stojí na straně vyloučeného dělnictva, vyjímaje ovšem kapitalistický tisk. „Národní Listy“ štvou proti dělnictvu, jednotliví mladočeští vůdcové, Kra- mář a Pacák, postavili se proti tomu, aby na zemském sněmu zakročilo se ve prospěch vyloučených kovodělníků. V neděli konaly se v Praze četné schůze vyloučených kovo-

Ryzí pravda jest, že nejlepší uhli hnědé, smolné a kamenné má František Sobota, obchod uhlím v Pekárenské ulici 93. — Obchod tento co nejvřeleji doporučujeme všem našim soudružkám

soudruhi