#1
alto_textblock
#1
1908
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní LListye
ranní a odpďední
předplácí s
v Praze
v administruci
na měsíc 2 K —
ve filiálkách
na měsíc 2 F. 30h
Poštou
na měsíc 3 K. 20h
s dvojí zásill o
na měsíc 3 K. 80h
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve středu dne 5. února.
#5
alto_textblock
#5
JpNí
#6
alto_textblock
#6
BSli
#7
alto_textblock
#7
K číslu 35.
Čislo v Praze za 2h
a na venkově za 4h
#8
alto_textblock
#8
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
am je též redakce
a expedice.
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#10
alto_textblock
#10
Políže z úpravou důstojnických platů.
Z Vídně, 5. února. »Fremdenbl. « stelegra-
fují z Pešt, že maďarští delegáti soudí, že zvý.
šení platů dtůstojnických stane v popřed
delegačních debat. Strana neodvislosti
setrvá na svém dosavadním stanovisku, ž e de-
legacim nepřísluší právo záleži-
tost tu vyříditi. Rakouská delegace může
ovšem, pokud o ní jde, záležitost platů důstoj-
nických rozřešiti, ale maďarská dele-
gace, která jest toliko parlamenťním
výboremi, překročila prý by svoji kompe-
tenci, kdyby tak učinila. Maďarská delegace
otázku tu přikázala parlamentu a
tím považuje svůj úkol za odbytý
Ale chovámí se rakouské delegace způsobiti
může těžké konflikty, které musí být
urovnány dříve, než počne v delegacích práce.
protože zsedání delegační může býti prohlášeno
za zkončeiné teprve, když jest konstatován na-
prostý souhlas usnesení obou de-
legací. Kdyby rakouská delegace učinila
usnesení o zvýšení platů důstojnických, bude
navrženo, aby porady maďarské dele-
gace se odročily a tato sešla se teprve,
až usthesení rakouské delegace
bude odvoláno. Kdyby takový návrh na
odročení se nepřijal, potom členové strany ne-
odvislosti z delegace vyjdou a učiní dele-
gaci k usnášení nezpůsobilo u.
Proč ttyl hrabě František Thun v Berlíně?
Z Vídně, 5. února. Lvovskému »Przegladu
sdělují, že měl hrabě František Thun
Berlíně za své poslední návšťěvy pra
zvláštní věci vyříditi. Býlo prý mu
totiž uipženo, aby připravil Berlin na
možnost velmi prudké debaty o
prus ké politice protipolské vo ra-
kouské delegaci. Baronu Aehrenthalovi
tato diskuse ovšem byla velmi nepříjemnou
nevítanou, nemohl však jí zabrániti ani zmírniti
a proto vyslán prý hrabě Frant. Thun do Ber-
lína, aby informoval císaře Viléma a kaneléře
říšského o situaci a při tom nepokrytě a docela
#11
alto_textblock
#11
zřejmě konstatoval, že rakouská vláda se na-
prosto nechce mísiti snad do vnitřních, záleži-
tostí pruských, ale že vlivem okolností nemů-
že vzíti v ochranu pruskou po li-
tiku protipolskou. Hrabě Frant. Thun
provedl prý toto své poslání s velikou obratností
a diplomatickou routinou.
#12
alto_textblock
#12
Krvavá změna na portugalském
trůně.
#13
alto_textblock
#13
Očitý svědek vypravuje, jak atentát
byl proveden.
Z Londýna, 5. února. Očitý svědek
při kralovraždě líčí celou událost, jež
letí celým světem, takto: Královský vůz jel
před ostatními. Pojednou vyskočil hu-
bený, černovlasý muž na vůz krá-
lovský a vystřelil z revolveru na
krále. Tento chopil se za krka
klesl na levo. Následovala s cé na
nevylíčitelného zmatku. V tom ná-
sledovaly nové výstřely. Vozka
práskl do koní a jel tryskemm
ke třídě Arsenální. V tom momentě
bylo viděti královnu, jak postavila se ve
voze a jak levici klade na krále, jakoby ho
chtěla chrániti a jak kytici fialek a
kamelií, které jí byly podány na nádraži,
hodila útočníku do obličeje.
Tento křečovitě držel se kočáru. Hne
po první ráně vyskočili oba prin-
cové a střelili ze svých revolveru
na útočníky, kteří obklopovali vůz
a již zápasili urputně s policií.
Když královský vůz vjel již do ulice Arsenální,
vypálil malý muž, také černý, dlv
rány z karabiny, kterou měl ukrytou pod
pláštěm, na korunního prince, druhá
rána prince smritelně zasáhla. Na
to následovalo několik výstřelů z davu. Když
byl muž s karabinou obě rány vystřelil, prchl
v obecném zmatku a v boji policie s útočníky
k budově ministerstva vnitra, kde ž s třelil
po královně, pořád ještě stojící ve
voze a po princi Manuelovi. Tento
#14
alto_textblock
#14
čtyřikráte vystřelil ze svého re-
volveru,
Značné krveprolití, které úte čníci chystali,
bylo by se nepochybně vykonalo, kdyby se ne-
byl vrhl na útočníka prostý vojín
12. pěšího pluku Valente a nebyl ho chopil za
hrdlo. On chtěl se vyprostiti, ale v tom přiskočil
miláček králův Sir Airas a míř i
mu několikrát dýkou po hlavě, byl
však přitomod něhodo nohy raněn.
Valente raněn do kyčle. V tom však již přispě-
chal policejní strážník a z blízka střelil na útoč-
níka, jenž koukal do světa jako divé zvíře. Chtěl
ještě jednou střeliti po královně, síly ho v šak
opustily a on klesl k zemi. Policie vy-
střelila několikráte a dav rozprchl
se za velikého pokřiku. Všude byl
zmátek.
#15
alto_textblock
#15
Úleva tisku.
Z Lissabonu, 5. února. Prvým aktem nove
vlády jest ohláška, že z astavené noviny
mohou se opět vydávati. Královna
Amalie a mladý král Manuel II. vyslovili přání,
aby diktatura se co nejdříve zru-
#16
alto_textblock
#16
šila.
#17
alto_textblock
#17
Socialistický projev v belgické
sněmovně.
Z Brusselu, 5. února. Ve sněmovně před-
seda a ministr zahraničních záležitostí věnovali
smuteční projevy králi a násiledníku
portugalskému. Socialista Van-
derveld připojil se jménem své strany k to-
muto projevu, řka, že tato pamětliva jest úcty,
náležející všem mrtvým před živými, že však
královské oběti nejsou jedinou obětí válečného
stavu, jaký byl mezi národem portugalským a
králem. Jsou také jiní, ktelří ny ní
trpí v žalářích, poněvadž bojovali proti
diktatuře a vládě persekuční. Řečník pakl skohčíl-
takto: »Klaníme se v úctě všem mrtvým, a le
posíláme své pozdravy také trpí-
cím živý m«.
Stihání republikánů.
Z Paříže, 5. února. „Frmdbl.“ sděluje, že
byla učiněna z rozkazu dřívější vlády policejní
opatření, aby všichni předáci replu-
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Dom Carlos I.
#20
alto_textblock
#20
Erál Carlos, jak nutno k vysvětlení krvavého
dramatu konstatovati, nebyl u svého národa oblíben.
Dosáhil věku 45 let a z toho vládl skoro 19 let
ježto nastoupil na trůn 17. října 1889. Byl velmi těl
natý a zevnějšek jeho prozrazoval na první pohled
germánský původ. Politikou se až do posledních let
neza býval, obmezuje se jen na nejnutnější státní
výkony. Za to jevil velký zájem o umění a vědu,
zvláště oceanologti. Jeho bohaté vědecké sbírky i galerie
obrazů jsou toho svědectvím. Jak známo, maloval
také sám a dosáhl zvláště svými akvarely a pastely
i na výstavách v Paříži úspěchu. Při tom byl také
velkým přítelem hudby a hrál virtuosně na cellc.
Teprve od té doby, co se Franco dostal k veslu,
všírnal si král více politických záležitostí a dával se
pra videlně informovati. Přes to však nevyrušil se ze
své vrozené lhostejnosti a nevěřil ve vážnost situace,
ani když kolem něho již vše vřelo. Úsudek o něm
bude zníti různě dle toho, hledí-li se naň jako na
vladaře nebo jako na člověka. Byl prost předsudků
a obeházel dvorní ceremoniel, pokud jen bylo možno.
Vstával časně, konal velmi mnoho tělesných cvičení
pod širým nebem a vášnivě holdoval různým sportům.
k čemuž jej nutil již jeho tělesný objem. Několikrái
actl se při tom i v nebezpečí života.
Jeho záliba pro býčí zápasy byla tak veliká, že
Htysi prohlásil, že by sám rád vkročil do arény jako
zápasník, i kdyby zvířata neměla polštáře na rozích
jak jest v Portugalsku obyčejem a tento úmysl jed
nou také provedla.
Ačkoli chtěl zůstuti nepoznán, valily se tisíce
jobecenstva do arěny, poněvadž se zvědělo, že kra
svystoupí jako zápasník. Král očekával býka s kopím,
tuskočil pak stranou a ihned upadl. Výkřik hrůzy
jz tisíců hrdel pronikl arénou a král zachránil se
bjen rychlým skokem za barriéru, o vteřinu později
bylo by jej rozzuřené zvíře nabodlo. Několikrat
však zachránil také jiným život. Jednou, když spatřil
blíže Lissabonu tuláka, útočícího nožem na mladíka,
přiskočil a srazil útočníka holí k zemi. Miloval také
#21
alto_textblock
#21
veselá dobrodružství a zejména rád cestoval. Nejra-
ději dlel v Paříži, která jest vůbec Doradem veselých
kralů. Charakteristický jest jeho výrok: »Je velmi
hezké býti králem portugalským — v Paříži.« V Lis-
saboně cítil se nevolným, ježto nemohl se tam po-
bybovati tak nenuceně.
Vznešený způsob života celé královské rodiny,
zvláště královny Amalie, pohltil velké obnosy, jež
nebylo lze hraditi zákonným způsobem. Když pak
nastala v královském domě finanční tíseň, vypomá-
hal hrabě Burnay, přistěhovalý z Anglie, velmi po-
božný pán a hlavní sloup klerikální strany v Portu-
galsku. Materiálními laskavostmi, jež prokazoval krá-
lovské rodině a vůdcům klerikální strany, domohl se
v zemi neobmezené moci. Financoval tabákový mo-
nopol, velké pivovary, elektrárny, stavby silnic a jiné
podniky, stál také za projektem herny na Madeiře a
dokonce v Lissaboně chtěl zříditi hernu, což však
narazilo na odpor cortesů. Burnay živil a živí
zchudlé šlechtické rodiny, jako jsou Poellové, Faru-
sové, Suzové a jiní, pro královskou domácnost pak
byl nevysýchajícím pramenem. Nepříznivý finanční
stav, který krale nutil, aby si bral zálohy ze stát-
ního pokladu, lze částečně vysvětliti také tím, že ci-
vilní lista, jež po celá desítiletí zůstala nezměněna,
jest v Portugalsku menší než v jiných královstvích
Evropy, kdežto výdaje královy úžasně vzrůstaly.
Proto prodal král i korunní diamanty a použil všech
příjmů ze statků rodu braganzského k zaplacení sou-
kromých dluhů, ačkoli k tomu vlastně neměl práva.
Když totiž stará dynastie Braganzů byla vyhnána
ze země, bylo movité i nemovité jmění její zabaveno.
Statky tyto měly pak býti Braganzům vráceny, ale
ti odmítli z legitimistické zásady přijati cokoli z ru-
kou uchvatitelů a tak stal se král Carlos správcem
braganzského jmění. K tomu náležel i drahocenný
poklad klenotů, zvláště několik krásných diamanu
a z těchto prý král Carlos některé rozdal, jeden da-
roval prý loni také králi Eduardu.
Zálohy, jež král obdržel ze státního pokladu,
obnášely 4 miliony franků a diktátor Franco chtěl
véc urovnati tak, že královský dům postoupil yachtu
»Amalii« za 13/4 milionu franků námořnímu mini-
sterstvu a k zaplacení zbytku měl se královský dům
vzdáti nájemného, které dostával z jistých nemovito-
stí, ve prospěch státního pokladu. Tyto okolnosti ne
#22
alto_textblock
#22
hnutí.
#23
alto_textblock
#23
světa.
#24
alto_textblock
#24
mohly ovšem přispěti k povznesení vážnosti králov-
ské rodiny a proto šířilo se v zemi republikánské
#26
alto_textblock
#26
Belgičtí králové. Má-li, jak brusselské listy
sdělují, král Leopold II. skutečně v úmyslu uděliti
synkovi, kterého mu darovala baronka Vaughanová,
jeho morganatická manželka, vévodský titul, způso-
bilo by to v Belgii zajisté velké pobouření, ačkoli
mnoho vévodských rodů mělo podobný původ. Případ
tento připomíná jisté události, jež se sběhly za ži-
vota otce nynějšího krále, prince Leopolda Sasko-
kobursko-gothského, jenž jako Leopold I. se stal pa-
novníkem nově utvořeného neodvislého belgického
státu. Princ Leopold pojal za choť dceru anglického
krále Jižího IV., ale mladistvá choť byla mu záhy
osudem vyrvána i s dítětem, jemuž právě dala život.
V následující leta jeho života spadá episoda spojení
jeho s krásnou herečkou Karolinou Bauerovou, jež
v letech dvacátých minulého soletí byla miláčkem
berlínského obecenstva. V Berlíně se s ní princ se-
známil, získal její náklonnost a k vůli němu opustila
divadlo. Jakého druhu bylo spojení mezi ní a prin-
cem, o tom se údaje různí. Bauerova líčí ve svých
memoirech tento poměr jako skutečné, v určité formě
uzavřené manželství a není důvodu pochybovati o
tom, že to bylo aspoň jakési manželství svědomí.
Jako družka princova nazývala se hraběnkou Mont-
gomeryovou, ale ne dlouho, neboť když princ Lec-
pold byl zvolen za krále Belgů, odloučil se od ní a
Bauerova vrátila se po necelých dvou letech opět
k divadlu. Ještě jedno romantické dobrodružství pro-
žil otec nynějšího belgického krále. Věnoval svou
přízeň slečně Arcadii Claréeové, později provdané
Meyerové, jez se stala matkou dvou synů, Jiřího
Meyera a Arthura Meyera. Oba povýšil vévoda Ar-
nošt II. Koburský na svobodné pány z Epinghovenu.
Starší stal se pak koburským dvorním štolbou, mladší
koburským dvorním maršálkem. Dvorní štolba před
několika lety zemřel. Baron Arthur z Eppinghovenu.
polorodý bratr krále Leopolda II., žije nyní v hod-
nosti čestného domácího maršálka ponejvíce na fran-
couzské Rivieře a náleží tam k nejznámějším osob-
nostem pestrého mezinárodního aristokratického