#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 24. ze dne 25. ledna 1908.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy
#3
alto_textblock
#3
Krádež irských korunnich klenotů.
#4
alto_textblock
#4
Záhada, která obklopuje zmizení irských korun-
ních klenotů od minulého léta, zatemňuje se každý
den ještě více, ačkoli se vláda snaží vnésti do zále-
žitosti světlo a ustanovila k tomu úřadní vyšetřující
komisi.
Tyto korunní klenoty irské pozůstávají z dia-
manty posázené řádové hvězdy, kterou velmistr řádu
sv. Patrika při slavnostních příležitostech nosí n
prsou a z diamanty vyložených odznaků velmistro-
vých. Kromě toho náleží ke korunnímu pokladu pět
emailovaných náhrdelníků pro rytíře řádu sv. Patrika
a dlamanty a rubíny posázené kříže, jakož i hvězdy
téhož řádu, jehož velmistrem jest král Eduard. Pe-
něžní hodnota tohoto haraburdí, jak by byl asi řekl
lord protektor Oliver Cromwell, obnáší asi 50.000 li-
ber šterlinků, tedy více než milion korun. Irské ko-
runní klenoty byly ode dávna uloženy ve věži du-
blínského zámku a byly svěřeny dozoru sira Arthura
Vicarsa, jenž jako „ulster king of arms“ jest za státní
klenoty zodpověden.
Tento úřadník prohlížel klenoty posledně dne
11. června minulého noku a zamknul řádně truhlici
v povznášejícím vědomí, že je vše v pořádku. Dne 6.
července, když král Eduard navštívil sesterský ostrov
měly býti ládové hvězdy a kříže vyňaty, aby pi
slavnostním přijímání zdobily prsa velmistra a ry-
tířů. Když však úřadník sirem Arthurem zmocněný
onoho dne truhlici otevřel, byly korunní klenoty pryč
a s nimi i některé skvosty z vlastního majetku sira
Arthura, jež si uložil ve věži, bezpečné proti požáru
Zděšení mezi zámeckými úřadníky bylo nesmírně
poněvadž přijímání krále a velmistra mělo se konati
za několik dní, ale konečně se musili obejíti bez
klenotů.
Od té doby se korunní klenoty hledají, ale mar-
ně. Šířily se zprávy, že budou v nejbližší době na-
vráceny a ve veřejnosti kolovaly o krádeži nejpodiv-
nější pověsti, ba říkalo se, že v Londýně i v Dublíně
zloděje znají, ale z různých důvodů nechtějí zakro-
čiti. Zloděj patrně musil použíti klíče, který si dal
zhotoviti dle paklíče sira Arthura Vicarsa, neboť ne-
byly nalezeny žádné stopy násilného vylomení tru-
hlice. Proto ukrad klenoty zajisté někdo dobře obe-
známený se zvyky zámeckých úřadníků a především
zira Arthura Vicarsa.
Britská vláda vypsala odměnu tísíc liber šter-
linků na vypátrání zlodějů, ale bez výsledku. Dle
všeho byla vypsaná odměna příliš nízká, aby přilá-
kala zrádce. Ke konci podzimu dosadila pak vláda
vyšetřující komisi, jež měla zasedati při zavřených
dveřích a vyslechnouti především zodpovědného
úúřadníka sira Arthura Vicarsa. Komise sešla se před
týdnem v dublínském zámku a pozvala sira Arthura
k výslechu. Tento úřadník prohlásil však prostředni-
ctvím svého právního zástupce v prvním sezení, že
bude vypovídati jen při veřejném výslechu a tajné
vyšetřování odmítá. Na to došlo k vyjednávání mezi
ním a irským generálním prokurátorem, jenž jmé-
nem vlády vyšetřování řídí a výsledkem jeho bud
asi veřejné vyšetřování.
Proslýchá se, že korunní klenoty nejsou rozta-
veny. Vlastní zloděj jest posud na svobodě, ale je-
Ben z jeho pomocníků, jenž ví, kde jsou ukradené
#5
alto_textblock
#5
věci ukryty, nalézá se za mřížemi v anglickém vě-
zení. Soudí se, že tento vězeň bude ochoten vystoupiti
jako korunní svědek a že se mělo vyšetřování konati
tajně proto, aby nebyl kompromitován jistý vysoce
postavený úřadník.
#6
alto_textblock
#6
= Osud básníka. V londýnském ústavu pro cho-
romyslné zemřel právě Francis Thompson, jenž ná-
ležel k nejnadanějším mezi novějšími anglickými
básníky. Dle přání svého otce lékaře studoval nej-
prve medicinu, poněvaldž však nemohl překonati
odpor proti pitvě a operacím, vzdal se studia a roz-
hněvaný otec se ho odřekl. Mladý muž přišel pak
úplně bez prostředků do Londýna a po několik let
bídně živořil v hlubinách milionového města. Sláb
a chorobný, bez přátel a známých, nemoha nalézti
zaměstnání, bloudil bez přístřeší ulicemi, spal na
hromadách smetí, prodával zápalky, konal nejnižší
nádennické práce a večer stával u východu z divadla
mezi rozedranými tuláky, kterí otvírají dvířka dro-
žek, aby dostali almužnu. A při vší této bídě básnil.
Na kusy papíru, jež sebral na ulici, psal své verše
a zasílal je vydavatelům časopisů a nakladatelům.
Jeden takový rukopis dostal se také k řediteli časo-
pisu „Merry England“. Ten odložil špinavý a málo
vábný svazek listů stranou, až kdysi náhodou, když
byl nedostatek příspěvků, do něho nahlédl a úžasl
nad originalitou básní a článků, z nichž některé ihned
otiskl. Ale všechny pokusy, nalézti pisatele, byly
marny, Thompson udal jen adresu poste restante.
Nešťastný básník byl zatím dohnán na pokraj zou-
falství a rozhodl se učiniti konec svému životu, jak
kdysi učinil mladý básník ranní anglické romantiky
Chatterton. Opatřil si jed, ale když ho čásť požil,
vzpomněl si, že druhý den po sebevraždě Chatterto-
nově došel do jeho bytu list, jenž by ho býval vy-
svobodil z nouze. Tato naděje zachovala ho ještě
na živu a také ho nezklamala. Několik hodin na to
byl skutečně v bídném stavu nalezen vydavatelem
časopisu „Merry England“ a dopraven do nemocnice.
Nyní nastaly lepší časy, jeho talent byl objeven, zá-
možní přátelé se ho ujali, jeho knihy básní měly
skvělý úspěch a jeho oda na zapadající slunce byla
směrodatnými kritiky prohlášena za nejkrásnější bá-
seň po Shelleyovi. Ale štěstí a sláva přišly pozdě.
Dlouhé strádání a požívání opia, v němž hledal za-
pomenutí svých útrap, otřásly jeho duševní a tělesné
síly, spěl do tmy šílenství a smrti. Mezi květinami.
jež zdobily jeho rakev, byl také věnec, který zaslal
básník George Meredith se slovy „Pravému básníku.
jednomu z nemnohých“
#7
alto_textblock
#7
Sportovní věstník.
#8
alto_textblock
#8
Zimní sporty-
** Mistrovské závody v Mladé Bole-
slavi jsou vyvrcholením naší bruslařské sezony.
Mistrovství v rychlobruslení má letos ovšem méně
příznivé auspicie než minulá léta, kdy jeho stálým
konkurentem a vítězem býval Bohumil Polůček.
Soutěž jeho odstoupením se zmenšila početně a, ne-
splní-li Myslbek do posledního puntíku všechny na
děje, i jakostně. Myslbek jest prozatím nadějí če-
ského bruslařského sportu, v němž sedm biblických
let neúrody se žalostně prodlužuje. Jaroslav Potůček
za příznivějších podmínek trainingových by ovšem
#9
alto_textblock
#9
ještě dnes mohl býti jedním z nečetných pilířů
slávy českého bruslařského sportu. Po čtyřech nebo
pěti dnech trainingu ovšem nemůžeme od něho žá-
dati více než ukázku krásného jeho slohu; s ním
spojená energie však povyšuje Potůčka na nejváž-
nějšího Mýslbekova soupeře. Vytrvalý Rath a hor-
livý Charvát přicházejí — za normálních okolností —
v úvahu teprve pro místa za Myslbekem a Po-
tůčkem.
V mistrovství hockeyovém jest tipování takořka
vyloučeno. Slavia musí poraziti Ruch, o tom ne-
třeba pochybovati. V druhém zápase těžko se roz-
hodnouti pro favorita mezi Spartou a Mladou Bole-
slaví. Sparta v poháru ukázala pěkný pokrok od
mistrovství Rakouska, o Mladé Boleslavi od tohoto
mistrovství nebylo slyšeti. Klesla její forma v ne-
činnosti nebo si dovedla opatřiti vlastními prostředky
příležitost k trainingu? Od odpovědí na tuto otázku
záleží vše ostatní. Ať však už to nebo ono mužstvo
pronikne do rozhodného kola a svede boj se Slavií,
jisto jest, že návštěvníci mladoboleslavského mee-
tingu uzří prvotřídný sport a vysoce napínavé zá-
pasy, jimž přejeme regulérní průběh. Do Mladé Bo-
leslavi se chystá hotový vpád Pražanů. Nechť jsou
všechna mužstva pamětliva, že úkol jejich není vy-
čerpán více méně dobrou hrou, nýbrž, že důležitou
jeho součástí jest i bezvadná representace sportovní.
Tím prokáží sportu v Mladé Boleslavi a jeho obě-
tavému tamnímu průkopníku S. K. Ml. Boleslavi
službu nejlepší.
#10
alto_textblock
#10
Henry.
#11
alto_textblock
#11
Dary a příspěvky.
(Složeno u pokladny „Národních Listů-
#12
alto_textblock
#12
Ústřední Matici školské.
Bor u Zaječaru v Srbsku. Český- horní spo-
lek »Carbonia«
. K
Doksany. Občanská beseda zasílá splátku
na diplom 10 K a desátek z výhry od
tarokářů 5 K 74 hal., úhrnem .. . . .
Opočno. Měšťanská beseda
Stará Paka. Při svatbě novomanželů Paida-
lových vybráno mládencem p. J. Šimůn-
kem .
. . .
Hudlice. Při svatbě sl. A. Paterovy s p. J.
Kulhánkem vybraly slečny A. Černá a
B. Malá . . . . . . .
#13
alto_textblock
#13
190.—
#14
alto_textblock
#14
15.70
10.—
#15
alto_textblock
#15
10.—
#16
alto_textblock
#16
15.—
#17
alto_textblock
#17
. .
#18
alto_textblock
#18
Úhrnem
240.70
K tomu z č. 17. odp. z 18. ledna 1908 K 635.023.86
V celku odevzdáno K 635.26 4.56
Národní jednotě pošumavské.
Praha. Hosté »u Fleků«.
60.—
K tomu z čís. 17. odp. z 18. ledna 1908 K 15.986 65
V celku odevzdáno K 16.046.65
#19
alto_textblock
#19
Národní jednotě severočeské.
Opočno. Měšťanská beseda. . . . . . K. 5.—
Praha. Hosté »u Flcků«
#20
alto_textblock
#20
60.—
#21
alto_textblock
#21
65-
#22
alto_textblock
#22
Uhrnem k
#23
alto_textblock
#23
K tomu z čís. 17. odpol. z 18. ledna 1908 K 23.520.28
#24
alto_textblock
#24
V celku odevzdáno . . K 23.585.28
#26
alto_textblock
#26
228 —
#28
alto_textblock
#28
225
#29
alto_textblock
#29
Jordison zvolal :
»Co chcete mně učiniti? ... Chcete mne opravdu
usmrěiti ?«
Tázaje se tak, Vilém Jordison věděl, že otázka jeho.
jest vlastně zbytečnou a že není třeba na ni ani odpovědi.
Chtěl ale získati rozhovorem dalším aspoň ještě
trochu času!
Získati času — v tom bylo všecko pro něj!
Lpěl houževnatě na jediných aspoň a posledních
těchto záblescích naděje.
Hraběnka odtušila však:
»Ano, usmrtím vás!«
Pronesla slova tato s přízvukem nejchladnější opět
krutosti.
A dodala:
»Chci uspořiti vám hrůzy naší soustavy trestní:
pohled na šibenici a na kata, kukli černou, hrob za živa
vykopaný, příchod kněze, modlitby mrtvých, čtené člověku
ještě živému . . .«
Hlasem povznešeným dodala pak hraběnka:
»Já soudila vás již, já vás odsuzuji a já vási
usmrtím touto vlastní rukou svojí ...«
Nebohá žena připojila pak hlasem stlumeným a
skorem teskným:
»Snad naleznu potom poněkud útěchy a míru, až
pomstěn bude synáček můj — — mé dítě jediné, kteréž
o pomstu volá ke mně ve snech každé noci.«
Jordison mlčel . ..
Bývalý trestanec pomyslil bezděčně sám na doby
inkvisice.
Tehdy, v době středověku, osoby zastřené škra-
#30
alto_textblock
#30
až sem k oknu, ovšem zcela tiše, mohl by náhle skočiti
této příšeře na šíji, zvláště když seděla téměřaž u okna
a mohl by ji na ráz skoliti ..
Avšak jak se zdálo, hraběnka Heatherstonová uhodla
myšlenky Jordisonovy.
Statečná žena povstala totiž a přikročila k oknu,
napolo obrácena k němu a napolo k vetřelci.
Když došla až k němu, uzavřela je levou rukou
svou, nespouštějíc zlosyna ani na okamžik s očl.
Potom děla ještě klidněji a sebevědoměji nežli před
tim již:
»A nyní, muži rytířský, rcete mi, kdo jste a co
chcete zde.«
A dívajíc se pronikavě na lupiče, hraběnka z Hea-
therstone dodala:
»Obličej váš nezdá se mi ostatně býti neznámým . ..
Zdá se mi, jako bych ho byla někde již viděla!e
Bylo cosi v tomto pohledu chladném a až do duše
vnikajícím, což Viléma Jordisona mátlo.
A zmatek mysli jeho zvyšovala zuřivost, že nemůže
sám spatřiti obličeje této ženy odvážné a hrdé, kteráž
měla život jeho v rukou svých.
Odpověděl, mumlaje spíše jen, vyhýbavě, aby získal
času aspoň:
»Moje jméno věru nemůže vás zajímati příliš,
paní . . .«
Hraběnka z Heatherstone upřela na lupiče nezná-
mého pohled ještě pronikavější.
Ale děla zvolna:
»Ne, nezáleží mi skutečně na tom, jak se jmenu-
jete . .. Stačí mi, vím-li, že jste lupič i vrah zároveň le
-Černý automobil-
57