e

Číslo 328.

V Praze, dne 30. listopadu 1902.

Ročník VI.

Redakce, administrace a er- pedice: Praha, Pštrossova ulice, číslo pop. 200—II. Nefrankované dopisy se ne- přijímají a rukopisy se ne- vracají. Nezapečetěné re- klamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci poskytu- jeme zvláštní výhody. Vycházejí denně o šesté hodině ranní. — V ponděli a po svátku, vždy o dva- nácté hodině polední. Jednotlivé číslo za 8 haléřů. Účet cís. a král. poštovní spořitelny číslo 880. 790. Telefon redakce čislo 1126a).

KAl

LIKt

l

Předplatné pro Prahu s do- náškou měsíčně. . . K 2.g0 čtvrtletně . . . . . . K 8.40 celoročně . . . . . . K 33.60. Předpl. pro tuzemsko poštou: měsičně . . . . . . K 3.— čtvrtletně . . . . . K 9.— celoročné . . . . . K 36.— Předplatné do cizozemska Německa a Srbska obnáší: čtvrtletně . . . . . . K 12.— celoročně . . . . . . K 48.— Předplatné do Ameriky, Fran- cie, Švýcarska, Italie, Belgie a Anglie: čtvrtletně K 13.20 celoročně K 52.80 Telefon administrace i knih- tiskař. závodu číslo 1126b)a

Slunce vychází v 7 hodin 37 minut ráno. Slunce zapadá ve 4 hodiny — minut večer.

Neděle: Sv. Ondřeje.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně: u sv. Jiljí u Domin. od 28. list. do 2. pros.

Dnešní číslo jest se zábavaon a ponč- nou přílohóu »Nedělí« o 14 stranách. Příští číslo vyjde v poudělí o 12. hodině polední.

Moderní židé a otázka sociální. Pod tímto přlnášejí mnlchovské po calém světé známé šluté sešlty stať, z níž vyjímáme: Mezl tím, co denní listy a knihy, lidoví řečníci, fdosofové na katedrách a parlamenty velmi mnoho soslální otázkou a její řešením se zabývají a různé léky navrhují: o jedné věci, totiž o valikém množení se žldovského obyvatslstva, o převládání vlivu žldov- stva, jež nalézá se již na cestě, vytlačlti křesťany z universit, ze škol a mnohých učených povolání — zachovávají naprosté mlčení. Ba, což více: státníci, publicisté všech národů považují za povlnnost, po- každé se omlouvatl, mají-li časem poukázatl na ně- který čistě židovský š vindl, anebo na židovský zlo- dějský kousek. Kterak to přichází, že veřejný tlsk na všecky oststní konfasse a racy, na katolíky, prote- stanty, Řsky, tak málo brává ohledu a pro jejich chyby nenalézá omluvy, kdežto přímo nutí se, na žl- dovských spoluobčanech odkrývati vlastností, jichž vůbec ani nestává? Tisk — tak aspoň praví anti- semité — nalézá se v rukou židů, hebrejci jsou re- daktory, majítell, akclonáři ovládající peněžní trhy. Židá mohou každý list, každý literární podnik k úpadku přivésti, jakmlle by chtěl otázku židovakou nakrojlti, což je důkazem nedů stojného otroctví, v němž kře- sťanstvo od židovstva je držáno. Tímto se vysvětluje, že tak málo denních listů otázkou židovskou se za- bývá. K čemu by se měly vydávati v nebezpečí úpadku v bezvýsledném boji proti všemohoucímu vlivu Israele, zejména když vldí, že publikum ve své vět- šině nejen Israeli důvěřuje, ale i v obchodech před křesťany mu přednost dává. Židé budou ještě po několik desítiletí v tlskua v parlamentech nalézati své ohnivé obhájce, ale ko- nečně nepodaří se jim přece proud lidu, janž začíná si již všude raziti cestu, zadržeti. Nevole a odpor proti dnešnímu roztahování se židovstva stává se po- řád hlubší a rozšiřuje se již I na země, v nichž antl- semltismus až doposud malé nalézal ozvěny. Francie až do nedávna platila za zemi židům přátelskou. Napoleon I. 1 III. židům přízeň svou pro- kazovali a je na důležitá místa dosazovali; republika dokonce každé protlžidovské hnutí potlačovala. Avšak v posledních letech veřejné mínění ve Francli šmahem se proti nlm obrací. Příčlnu k tomu zavdala aféra Dreyfusova. Židé tu zkoušeli, čeho všeho mohou se proti francouzskému národu odvážitl. A obtěžkací

zkouška vypadla pro ně nepříznivě. Na to Israel ve spojení se zednářstvem začal se mstíti pronásledová- ním řádů. Boj ten v této chvíll vypadl v neprospěch řeholí, ale v lidu to vřa. Zatím ale v Rasku vláda konečně nahlédla, jakým nebezpečným soclálním fakto- rem žldovstvo je a začala lid protl němu chránitl. Rusko je s Franclí spojeno, a tu způ sobem přiroze- ným autisemitlsmus z Ruska začal přecházetl do Franucle. Hlsvními baštaml židovstva až doposud byla Anglle a Spojené amarlcké stíty. Nuže, popatřme, jak to vypadá tam. Ty krásné časy, v nichž John Buli byl hrdý na to, že mohl všem clzím z Ruska a Rumunska vyhostěným Israelitům poskytovati po- hostlnského útulku a je ovoce anglosaské civilisace činitl účastny, časy ty již minuly. John Buil konečně přesvědčl se, že jeho dobroty bylo zneužito, že země jeho byla necivilisovanýml židy zaplavena, kteří děl- níkům mzdu stlačují, je ze závodů vytlskují, a ž mohutné rozmnožení proletáře a zvýšení daně chu- dlnské způsobili. Honosivé ujlšťování, že Anglie do- vedla se židy se amalgamovatl, z nich vlastenecké občany vytvořitl a ty ironické a pohrdavé poznámky o R asech a Rumunesh, kteří si se židy poradití ne- uměli, nyní již umlkly. Již se v Auglil neříká, kdykoliv se píše o vy- ssávacím systému židů v Rusku, Rakousku a Néme- cku: zcela dobře, přlpravíli je tam židi o statky, vy- hánějí-ll se za dvorů a šlechtických hradů, on svůj úpadek si zaslouží-li svou labostí, svou netečností, nedostatkem obchodní výchovy a opatrnost!; naprotl nám vuchrýři žldovští jsou bezmocni; v zemi, jež zmohutněla svobodnou konkarrencí, jsou vítáni všlckni žldé, kteří svou pracovitostí a fortelností obchody a žlvnostl fedrují. Čim jsou člnnější a neunavnější, tím více pohánější nás k nasazení všecky naší síly. Naproti tomu Angličan White ve svém spise: »The Modern Jew« (Londýn 1898) napsal: Cizozemští židé jsou zpravidla zámožní. Oní si neod- pírají ničeho, oni skoro rozhazují paníse, jež svýml ostrými praktikami na domorodcích ulovili. Oai na- plňují lóže v divadlech, oni najímají si nejlepší po- koje v hotelích, oni sl neodeprou žádného vyražení, žádné divadlo byť bylo i sebe dražší, oni ale vyzou- vají se z plnění svých soclálních povinností. V Anglicku rozeznává se dnes čtvero druhů židů: 1. Židovské arlstokraty, kteří pokládají si za čest ostatním Angličanům státi se rovnými, s nimi stej- ného smýšlení býtl, manželské sňatky s křesť any vy- hledávati a velikou blahovolnost vůči křesťanským konfessím na jovo dávati. 2. Tento co do solidity, vzdělání a obchodní znalosti málo sl zadá naproti

prvnímu, rozeznává se ale od něho tuhým přidržová- ním se staré víry a její tradicí, a dále svým kastov- nictvím. Oni čerpají ze všech občanských výhod, do- tlačují se ku vllvným úřadům (Aldermanství a lord- mayorství v Londýně. Pozn. red.), ale jsou při tom přece exkluslvní a štítí se nejen obcování s jino věrci, ale snaží se je z výhodných míst vytlačovati. 3. Tento utvořuje se z tak zvaných Aschkanasim, t. j. z německých a slovanských zemí, naproti Sephar- dim z portugalských a španělských žldů, a tento nezná vyššího cíle nad hromadění bohatství, nad honbu za zlatem a za pošitky. Tito jsou stejně tvrdí a bezcltní k židům jako ku křesťanům a učinili se svým chvástavým a drzým chováním v lepší společ- nosti nemožnými. A o této třídě židů platí svrchu uvedený úsudek Whiteho. A konečně 4. druh skládá s3 hlavně z polských a ruěkých šidů, kteří aby ušli konskripcí, vykrádají se z hranice a právě teď na- dělají Angličanům muoho ároskf. Oni by je rádi od svých křídových skal zaháněli, avšak žldé odvolávají se na angllcké svobody, na anglické ústavní dogma, že Anglle je úločištěm všech utečenců, všech úskoků, všech chuďasů. Amerlcký kong ses učlnll již vhodné opatření proti záplavě židů a ta nezbude Angličanům nic jiného, než amerlcké státy násle- dovatl. Ol r. 1892 v Loudýně pozorují, že Israel opa- noval všecky ulíce okolo Whitechapelu a kře- sťany z něho vypudll, následkem čehož množství an- gllckých dělníků a židů ze závodů bylo vytlačeno, což působí neblaze na klidný rozvoj otázky sociální. Konečně proti tomu ozývá se lId. A tu opětně objevil se historlcký zlozvyk židů. Místo, aby jitření lídu ko- nejšlli, měli pro ně pouze svůj pověstný posupný po- směch. John Bull snese mnoho. Dělá-li si cizinec na jeho zvláštnosti vtipy, směje se sebou; upírá-li ale vtipkář, jak se v zidovských listech děje, anglickému dělníku všecku Intelligenci, nazývá-li jej prostě pa- dělkářem, bezcitnou a bezmyšlénkovitou pivní houbou, pak Angličan od plic si zakleje a praví: a tohle máme si nechat líbit od přiběhlých židů? Nuže, uká- žeme jim, že dosud jsme pány ve svém domě. Židé učlnili se v Angllcku nenáviděnýml svým odporem plníti občanské povinnosti. V Anglicku je čtvero mísslonářských spolků k obracování židů na křesťanství, jež mají ročně úhrnných příjmů 130.000 liber šterlinků. A tu vše- obecně překvapilo, když se dokázalo, že mnozí židé nechali se pokřtíti několikráte — za peníze — a že pak těm hloupým Angllčanům se vysmáli. C, je ale nejvíce dopaluje, je, že se jim smějou I Amerikánía ve svých humoristických listech na hloupé Angličany

KULTURNÍ LISTY.

V Praze, dne 29. listopadu.

K.— Farář z venkova vypravoval mi nedávno ze svých zkušeností následující: Jednoho večera někdo na okno v přízemí ťuká. Farář se zvedne a jde ven. Zde vidí před sebou člo- věka již staršího. Co si přejete ? — Prosím, velebný pane, mám takové hrozné pokušení. — Jaké pak? — Něco mi pořád říká: jdl a oběs sel — A proč byste chtěl sl zoufat? — — Víte, je to zkrz tu záložnu — — — Co udělala konkurs ? — — Ano, ta. Víte, velebný pane, oni ml chtějí sáhnout na barák, na který já jsem se po celý život dřel. Já jsem můj dluh do záložny poctivě zaplatil a teď chtějí, abych platil i za jiné. Já jsem rád, když jsem zaplatll za sebe, jak pak bych já měl ještě plati za ty, kteří tu záložnu sežralí. — — To je to neobmezené ručení, — odvětil na to farář. (Tehdy byl uvalen konkura na jednu ven- kovskou záložnu) — Ať si ručil kdo chtěl, já neručil za nikoho. Velebný pane, to vám povídám, stane se nějaké ne- štěstí. Kdo mi na můj barák sáhne — toho já sra- zím — — buď já nebo on. Cnodím již po několik

dní jako zmámený, nevím, co dělám, nemohu spát — — něco se staue — — — já již z těch myšlenek se nevymotám. — Ale dříve ml vypravujte, jak jste se do té záložny dostal. — To bylo, vel. pane, tak. Znáte mne dobře, víte, jak jsem se od mladosti dřel, nepromarnil jsem ani krejcaru. Mým jediným přáním bylo, abych měl svůj barák. A ten jsem si s pomocí Boší vydřel. Později zachtělo se mi 1 polí. A tu se mi naskytla příležitost, koupitl několik korečků polí za 1000 zl. Čtyři sta jsem měl, ale odkud vzíti těch šest set? Šel jsem tedy do záložny. Kéž bych byl tehdy na cestě zlámal nohu! Zrovna jako bych se byl zapsal tomu rohatému. V záložně jsem to všecko pánům vy- pověděl. Oni na to zavolali si majetníka těch rolía tázall se ho, potřebuje-ll těch 600 zl. Oa řekl, že je nepotřebuje. — Tak dobře — řekli mu — my vám vystavíme knížku na vklad 600 zl., na které nám kupující vystaví směnku. Záložna bude vám dlužna 600 zl. a kupující bude zase dlužen nám na splátky. Tak se to i stalo. A ve 14 dnech na to záložna praskla. Byl prohlášen konkurs (který trval někollk let a konečně skončil se vyrovnáním 13 proc. Pozn. red.). Ten, co ty pole prodal, nedostal ani stovku, já ale musil zaplatit všech šest i s úroky, a teď ke všemu ještě chtějí mi sáhnout na barák, na můj celý majetek, na který jsem se po celý život dřel. A to mně tak leze do hlavy! Já jak živ neutratil marně ani krejcaru, já sušil hubu, a jiní prolévali si hrdla,

a za ty že bych já měl platit? — — — Prosím vás, velebný pane, řekněte mi na své dobré svědomí, jako můj zpovědník, jsem já povinen za jiné platlt? Před zákonem jste, ale před Bo- hem nejste. Po těchto slovech člověk ten se zamlčel a po chvilce sl opakoval: Před zákonem jsem, ale před Bo- hem nejsem. Když si to několikráte opakoval, políbil knězi ruku a pravil: Zaplať vám to Pán Bůh, vy jste mne potěšil. Tedy před Pánem Bohem za to odpovídati nebudu — — Odcházeje ještě si opakoval: Před zákonem jsem, ale před Pánem Bohem nejsem. — Později jsem se dověděl — dodal venkov- ský farář — že při konkursu k tomu nejhoršímu nedošlo a že soud a zástupce konkursní podstaty sami uznali, že bylo by svrchovaně nespravedlivé, sáhnouti chuďasu na jeho barák a na ty kousky jeho krvavými mozoly zúrodněné pole, přivádět lidí do zoufalství a státi se bezděčnou příčinou krveprolití. Ale vykládejte chuďasu s tvrdýma udřenýma rukama, že svým podplsem stal se členem záložny s neobme- zeným ručením a že při konkursu propadá s celým svým jměním, že mu z chléva odvedou kravku, kozu, že mu sfendují peřiny a pak že ho vyženou s dětmi od rodinného krbu, z chaloupky, k níž ho poutají tl- sícaré upomínky, a to proto, že po celý život se dřel, strádal a střádal, a jiní že prolévall svá hrdla, po-