#1
alto_textblock
#1
Slyšení u sultána.
Z Cařihradu, 14. dubna. (C.-B.) Princ J a
Jiří Saský, kníže František Tecka
rakousko-uherský velevyslanec v Londýně hrabě
Mensdorff-Pouilly - Dietrichstei
byli dnes představeni po selamliku sultánovia
to první německým velevyslancem svob. pánem
Marschallem a oba druzí anglickým vele-
vyslancem O'Connerem a rakousko-uher-
ským velevyslancem svob. pánem z Calice.
Představení byli vyznamenáni sultánem řády.
Hrabě Mensdorff-Pouilly-Dietrich-
stein obdržel velkokordon řádu osmanského.
#2
alto_textblock
#2
Domnělý úmysl císaře Františka
Josefa — odstoupiti.
Pod tímto záhlavím uveřejňují mnichovské
»Neueste Nachrichten« dopis z Vídně, ve kte-
rémž se praví:
»Pověsti o císařově odstoupení roznášejí se
z Pešti přese všechna vyvracení s neústupnou
tvrdošijností. Jest v tom arci systém a úmysl.
V Uhrách vědí zcela dobře, že císař nikterak
nepomýšlí koruny se vzdáti a jest nevýslovnou
pošetilostí, tvrdí-li se, že panovník »následkem
politických potíží v Uhrách« unaveným se cítí a
s trůnu sestoupiti chce. Neboť, nechť jsou tyto
potíže jakkoli veliké, císař překonal za dosavad-
ních 57 let svého panování už horší svízelea
nebezpečí než jaké mu nyní hrozí z adressy
pánů Apponya a Eötvösa a podceňoval by pa-
novníkův vojenský cit a smysl pro povinnost,
kdož by se domníval, že císař nyní vyhnouti se
chce zodpovědnosti za rozhodnutí, jež v Uhrách
se bude musit učinit.
To vědí, jak už praveno, pánové v Pešti
zcela dobře. Avšak oni, šíříce a oživujíce stále
pověsti o císařově odstoupení, chtějí tím jenom
politickou svoji agitaci novou vzpruhou roznítit.
Tato štvanice nebyla by srozumitelna, kdy-
by se nebral ohled na poměr mezi Ma-
ďarstvem a následníkem trůnu. Ná-
sledník trůnu není v Uhrách příliš
oblíben a tam soudí se, že arcivévoda
František Ferdinand Maďarů také
hrubě nemiluje. V Pešti pak vyvinulo se
domnění — zdali právem či neprávem nechci
rozhodovat — že následník trůnu, až na trůn
zasedne, pokus učiní, aby neobme-
zené panství Maďarstva v Uhrách
zlomil. Proti tomu chtějí se Ma-
ďaři předem již zařídit, chtějí si
svůj »národní státe vybudovat, s vo-
ji vlastní, samostatnou armádu
pod maďarským vedením si poří-
dit a tak dále, aby pro pozdější dobu na
všechny případy byli vyzbrojeni.
Z tohoto přání a úmyslu plynou všechny jejich
politické boje nynější. Avšak uherská krise trvá
již dva měsíce, čásť voličů stává se netrpělivou
#3
alto_textblock
#3
mohou slepci všem požadavkům dobré massáže
Hostáti. Proto nelze uvésti podstatných výtel
proti massáži slepců.
Dr. Moldenhawer, který celý svůj život obě
toval péči o blaho slepců, praví:
„Kde se práce vidomého zcela bez kritiky
za dobrou přijímá a malé nedostatky za bez
významné se pokládají nebo se ani nevidí, zpy
tuje se práce slepého očima Argusovýma a vy-
skytne-li se nějaká závada, přičte se ihned na
vrub slepoty. Tak docela nespravedlivě škodí se
slepcům i když práce jejich s prací vidomých
jest úplně rovnocenná.“
Skoro ve všech hlavních městech dály se
již pokusy s výcvikem slepců k massáži. Ale je-
dině Rusko, o jehož středověkém zpátečnictví
závistivě šířené klevety též některým našincům
líbiti se začínají, má v Petrohradě vzorně zři-
zený první ústav pro výcvik slepců v massáži.
Slepí masseuři ruští a japonští mají tedy
nyní — neblahou náhodou — asi stejně hojně
práce, uváděti zhojené údy svých, ve válce zra-
něných rodáků k opětné životnosti a činnosti.
Naproti tomu vídeňský operateur dr. Ger
suny otázku o massáži slepců ve svém směro-
datném referátu zkrátka odbyl malichernou na-
mítkou: „Poněvadž nemocní již svou vlastn
chorobou jsou rozrušeni, zajisté by neliběa
těžce snášeli pohled na slepého masseura.“
Tímto bezpodstatným výrokem byl zájem
o massáž slepců ve Vídni rázem utlumen a ná-
sledkem toho též u nás.
Avšak poměry ty jistě se zlepší, až důleži-
tost fysikální léčby lázeňské vůbec bude u nás
mezi lékaři a mezi obecenstvem lépe pochopena
a oceněna. Jake vždycky, dopomůže i v tomto
případě přirozený vývoj životních a zdravotních
potřeb a pomůcek Hobré věci k náležité platnosti.
#4
alto_textblock
#4
a druhá čásť jich hledí s obavami vstříc bu-
doucnosti, tušíc, že z tohoto sporu parlamentní
většiny s korunou Uhersku veliké hospodářské
škody vzejíti mohou. Bojovnosti ubývá a ná-
klonnost ke kompromisu vzrůstá.
Vůdcové ostrého hnutí vědouce o tom po-
třebují silnějšího dráždidla a takovýmto popudem
má býti pověsť, že císař hodlá odsoupit. Ve vo-
ličstvu má býti vzbuzen dojem, že je nebezpečí
v průtahu, že se musí železo kouti, dokud jest
žhavé a že musí být národní požadavky madar
ské vynuceny, dokud je k tomu ještě čas ..
Avšak úspěchu tyto štvanice míti nebudou.«
Dopisovatel jmenovaného mnichovského o-
gánu může míti ve hlavní věci pravdu, jeho vý-
klad o vnitřní »ženoucí myšlence« a o významu
kolující pověsti je snad správný, avšak on mýlí
se jistě, domnívaje se, že bojovnosti v Uhrách
ubývá a že touž měrou ochoty ke kompromisu
přibývá. Události ukáží mu asi brzo, že se o
povaze, smýšlení a vytrvalosti maďarského volič-
stva klamal. Jeho věštba pak, že nynější zápa
spolčených stran uherských nebude míti úspěchu,
vzbuzuje u zkušených lidí jenom — úsměv.
#5
alto_textblock
#5
Četnictvo.
Instituce četnická, jež vznikla v době ba-
chovského absolutismu, je nejpodařenějším vý-
květem policejního státu. Jest pravda, že prů-
během let akomodovalo se toto zařízení pomě-
rům doby a že pozbylo valně svého původního
odporného rázu, však zamlčeti nelze, že ze
strany politické správy i dnes ještě všemožně
se činí, aby obyvatelstvo nezapomnělo, čím bylo
četnictvo původně a jaké bylo jeho povolání.
I dnes ještě zneužívá se četnictva se strany po-
litických a zejmena policejních úřadů ke špic-
lovství a že přenášejí se na četníky úkolya
funkce, jimž naprosto nemůže dostáti a které
činí je na úkor služby, zřízenci nenáviděnými.
Četník je dnes na venkově velikým pánem
a činitelem nemalého vlivu. Četníku uloženo ne
pouze bdíti nad bezpečnosti osobní a majetkem
obyvatelstva, četnické relace jsou dosud nejdů-
ležitějším pramenem z něhož čerpají okresní
hejtmani poučení a smýšlení lidu o proudech,
jimiž se dává unášeti veřejné mínění. U čet-
níka vyptává se okresní hejtman na osobní
vlastnosti vynikajících v okresu lidí a četníkovi
zůstaveno, aby ve své zpravidla originální zprávě
fotografoval duševní habitus člověka, o něhož
se chef politického úřadu z toho či onoho dů-
vodu interesuje.
Nejintimnější záležitosti, k jejichž vyšetření
a posouzení zapotřebí zvláštního taktu, pone-
chává pan okresní hejtman četníka a jde-li oto
má-li být ten či onen občan vyznamenán něja-
kým titulem a řádém, má ve věci té důležité,
ne-li rozhodující slovo — četnický strážmistr.
Ba i o tom podává četník zprávu, hoden-li bás-
ník, vědec, umělec státního stipendia, eventuálně
mu přisouzeného.
Pokládáme za svou povinnost připojiti
k tomu, že četníky samé funkce tyto nijak ne-
těší, naopak, že by si přáli, aby zbaveni byli
povinností, jež správně ani plniti nemohou
jež jsou na úkor dobré shody orgánů těch
s občanstvem. Jestli poměr ten dosud je ob-
stojný, nesluší přičísti zásluhu o to ani dost
málo dozorčím úřadům — ani politickým ani
vojenským — nýbrž tomu, že většinou jsou
četníci slušní a rozumní lidé, kteří sami o to
pečují, aby přátelské soužití s obyvatelstvem
zbytečně nerozrušili. Dozorčí úřadové — jak
jsme se již zmínili — naproti tomu jakoby jim
poměr ten byl nevhod, všemožně o to usilují,
aby četníci a instituce četnická vůbec stala s
u obecenstva co možná neoblíbenou.
V rozpočtovém výboru poslanci čeští Dvo-
řák, Ryba a Stránský, k nimž připojil se též
polský poslanec Grek, poukázali na to, co děje
se najmě se strany četnického zemského velitel-
ství a to zajisté za souhlasu ministerstva zem-
ské obrany, aby četnictvo stalo se co možná
hodně nepopulární a jak četníkům nakazují se
věci, jež novým jsou toho dokladem, že pořád
ještě centrálním úřadům jde mnohem více než
o účelnost a obecný prospěch o panstv
němčiny.
Němčině a její povýšenosti že obětují
všechno, takže mnohem většího hříchu dopusti
by se četník, jenž by napsal české oznámení
než ten, jenž by nechal uklouznouti loupež-
nému vrahu.
Dobře pravil posl. Grek, že nejeden četník,
než by napsal německé oznámení plné chyba
zjevných nesmyslů, raději nenapíše oznámení
vůbec a právem tázal se posl. Ryba nového
ministra zemské obrany, chce-li plniti sliby, uči-
#6
alto_textblock
#6
něné stran četnictva jeho předchůdcem. Může-liž
býti většího nesmyslu a větší nezákonitosti, než
nutiti české, němčiny neznalé starosty obecní,
aby potvrzovali v německých četnických knížkách
věci, jimž ani za mák nerozumějí. A co si oso-
buje zejmena pražské četnické komando, o tom
drastický příklad uvedl dr. Dvořák. U okresního
soudu v M. byl vyslechnut v jisté trestní věci
četník. Toť se ví, že česky. Byv vyzván, aby
podepsal protokol, odepřel to, dokazuje, že má
to zakázáno, i žádal intervenujícího soudce za
překlad do němčiny. Týž, jak přirozeno, to od-
mítl, ponechav četníku na vůli, aby podepsal
či ne. Četník konečně podepsal, ale ze strachu,
aby neměl z toho potahování — byl již jednou
disciplinován k vůli téže věci — učinil o tom
oznámení. A co se stalo? Zemské četnické
velitelstvo mělo odvahu »vyzvati« zemský
soud, jako představený úřad, aby
se postaral, by četníci nebyli nu-
ceni k českým výpověděm. Četnický
oficír opovážil se soudu diktovati, jak si má
v úřadě počínati.
Pan ministr zemské obrany vyslechl všechno
to, co ale odpověděl na vyzvání, jak se chce za-
chovati a chce-li dostáti slibům, jež byl učinil
poslancům českým hr. Welsersheimb, když šlo
o to, aby povoleni byli rekruti? Neodpověděl
nic. Řekl pouze, že také on si přeje, aby četník
s obyvatelstvem dorozuměti se mohl!
Děkujeme pěkně, za milostivý tento projev.
To by tak ještě scházelo, aby s každým četníkem
vláčel se tlumočník. Co jedině omlouvá pana
polního zbrojmistra Schönaicha, že nalezá se
teprve několik dnů v úřadě a že snad o věci
není náležitě zpraven, aspoň ne do té míry, aby
ji mohl samostatně posouditi. Kdyby se ale do-
mníval, že dáme se odbýti v těchto věcech tak,
jak se mu zlíbilo a to definitivně, byl by na
omylu. Jistí páni ve Vídni mají za to, jako by
již byla ruka v rukávě a kabinet bar. Gautsche
měl již vyhráno.
Připomínáme, že Filipi, u něhož s panem
ministrem zemské obrany se sejdeme, není daleko
a že nejmenší nemáme chuti, dáti se týrat ar-
mádní němčinou tam, kde armády žádné ani
není, tím méně dáme si to líbiti v době, kdy
Vídeň na Maďarech vyprosila si dvouletou lhůtu,
po kteréž bude vůbec učiněn konec jednotné ně-
mecké řeči velící a služebné.
#7
alto_textblock
#7
Otázka válečného kontrabandu
v anglické sněmovně lordů.
#8
alto_textblock
#8
Z Loňdýna, 14. dubna. (C.-B.) Lord Resy obráti
pozornost panské sněmovny k otázce válečného kon-
trabandu, za kteroužto příčinou vyměněno s Ruskem
několik úřadních dopisů; táže se dále, zdali vláda
přijala pozvání presidenta Roosevelta ke druhé
haagské konferenci míru a zdali na konferenci té
jednáno bude též o válečném kontrabandu a postavení
neutrálních velmocí. Ministr zahraničních záležitostí,
markýz of Lansdowne, odpovídá, že pokud jeho
ressortu se týká, nemůže s obzvláštním nějakým uspo-
kojením vysloviti se o výměně listů s Ruskem, nebot
právě tato korrespondence jest svrchovaně neutě-
šenou illustrací neblahých poměrů, ve kterých, pokud
se týče důležitých otázek mezinárodního práva, za-
hraniční politika právě se ocitá. Prohlášení anglické
vlády o nárocích, jaké má oproti Rusku, nezůstalo
však zcela bez výsledku. Ruská vláda přiznala angli-
cký výklad že potraviny a některé jiné předměty
jen podmínečně a nikoliv paušálně dlužno považovati
za válečný kontraband. V příčině otázky uhlí, kterou
Anglie hájila, že také jen za jistých podmínek smí
býti považováno za kontraband, bohužel setrvala ruská
vláda na svém původním stanovisku a to přese všech-
ny anglické důkazy i zjištěnou okolnost, že plnomoc-
něnci Ruska na berlínské konferenci v roce 1884 právě
zcela opačné stanovisko zaujali v příčině otázky uhlí.
Ačkoliv Anglie v záležitosti této se strany Ruska ne-
obdržela tedy uspokojivé odpovědi, přece dlužno se
zadostiučiněním poukázati na výsledek, jaký jeví se
v celé akci v tom, že ruský ministr zahraničních zá-
ležitostí, hrabě Lamzdorf, vydal dodatečná na-
řízení, věci té se týkající. Řečník konstatuje, že žádná
anglická loď, vezoucí válečný kontraband, od léta
minulého roku nebyla ruskými křižáky zadržena. Po-
kud týče se pozvání ke druhé konferenci míru v Haa-
gu, jež došlo od státního sekretáře Haye, praví řeč-
ník, že má na programu četné zajímavé body k pro-
jednání a to zejmena otázky práva a povinností neu-
trálních velmocí, zvláště pak záležitost válečného
kontrabandu. Pozvání americké bylo anglickou vládou
bez průtahu přijato arci s tou výhradou, že anglická
vláda v příhodné době uváží, které otázky mají kon-
ferenci býti předloženy. Americká vláda s návrhem
druhé haagské konference míru bez výjimky došla
souhlasu, ale téměř všechny státy vyžádaly si výhrady
v příčině programu jednání a projednávaných otázek.
V jediném jen případě dala jistá velmoc na jevo, že
nehodlá se zúčastniti konference míru potud, pokud
trvá válka rusko-japonská. Pokud se týče otázek, jež
na konferenci mají býti projednávány — praví řeč-
ník — bylo by si přáti, aby všechny velmoci se pře-
dem na programu usnesly. Anglická vláda, jež pova-
žuje za nezbytně nutné, aby ohraničilo se všemi mož-
nými prostředky území, na němž se válčí, a aby
vzniklá tím utrpení a škody na nejmenší míru byla
zredukována, vítá návrh Unie americké srdečněa
v příhodný čas připojí se s radostí po bok Spojených