#1
alto_textblock
#1
Ročník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu 28. června 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 175.
#4
alto_textblock
#4
la ranni a večerní liety
předplácí se
V Praze v administracle
na měste.
na čtvrt iota . . . . 8 R —
s dvojí donáškou-
na ztvrt íeta : . . . 7 K alh
ve fIlAlkách
na měsío . . . 2 K s0h
Poštou.
na města.
na čtvrt ista : . . . 9 K o0
s dvojí zásilkou
a měslo.
na čvriota: . . : ke
#9
alto_textblock
#9
V drobném prodejle
ranní člsle o sobě . B le
večerni
Ve ňliálkách na venkově
ranní čislo
. .
večerní.
. :
Inseráty
plati se hotově napřed
Předplacení a inserty přijímá
administrace v Marianské ul., 3.
Tam nacházeji se táž
redakcn, tiskárna a ezpedine
„Národních Listů
Rukopisy se nevracel.
#10
alto_textblock
#10
Dnešní číslo pro Prahu jest o 8
s přílohou pro venkov o 12 stranách
#11
alto_textblock
#11
Předseda ministerstva hrabě
Stürgkh a finační nesnáze na-
šeho království.
#12
alto_textblock
#12
Ve včerejší schůzi panské sněmovny
navázal hr. Stürgkh na význačný projev
knížete Karla Schwarzenberga o situacív
království Českém, ve kterémž zvláště dů-
razně bylo upozorněno, že jest potřeba
trvalé, důkladné a pronikavé sanace zem-
ských poměrů finančních — část svých vý-
kladů, věnovaných otázkám vnitřním i za-
hraničním. Hr. Stürgkh slíbil tu, že vláda
co do financí zemských v našem králov-
ství, pokud možná, „uvolní ony po-
mocné zdroje, kteréž nevy-
schly z vnitřních, hospodář-
ských, nýbrž z politických po-
hnutek“.
Označiv takto nesnáze zemské po-
kladny jakožto stav uměle přivoděný z ú-
myslů a záměrů politických, učinil nejen
správné rozpoznání nynější finanční tísně
království našeho, ale vyloučil zároveř
všeliké jiné příčiny její, jež by lidmi neza-
svěcenými mohly snad býti hledány jinde.
zejména v úbytku hospodářské zdatnosti
obyvatelstva.
Zároveň předseda ministerstva ve vče-
rejší své řeči prohlásil, že vláda v určitém
okamžiku tímto způsobem zasáhne, aby
odvrátila nebezpečí, jež z této finanční
krise hrozí obyvatelstvu; dále, že přesně a
svědomitě vystihne onen okmažik jenž pro ní
nadejde, když autonomní zemská správa
(zemský výbor) odmítne odpovědnost za
vedení zemského hospodářství. Při této
akci, stane-li se nutnou, bude prý co nej-
více možná dbáti zásad samosprávy.
Toť jádro projektu hr. Stürgkha, jímž
zároveň vláda přímo a veřejně zaujímá sta-
noviško — k důsledkům svévolné obstrukce
německé sněmovní menšiny.
Finanční krise zemská jakožto účinek
politický, jakožto úmyslně přivoděný stav
jenž poškodil a poškozuje jak naše králov-
ství tak i stát sám, jest něčím nebývalýma
neslýchaným v dějinách finančních nejen
našeho království, ale vrhá co nejostřejší
světlo na zvrácenost vídeňských vládních
názorů vůbec. Vina tato spadá ovšem na
vládu, kteráž za vedení bar. Bienertha a
finančního ministra Biliňského pomáhala
v r. 1909 z politických zájmů ucpávati pra-
meny zemských příjmů, chtějíc dopomoci
německé obstrukci — k vítězství. Stalo se
to tak, že jednak odepřela zvýšení zem-
ských přirážek o deset procent, čímž by
bylo přibylo zemské pokladně ročních
příjmů nejméně o 8 mil. korun, jednak ne-
svolila, aby se prodloužila pivní dávka 1 K
70 h, čímž odpadlo zemským důchodům
13 mil. korun, čili ročně dohromady 21
mil. korun.
Schodek financí zemských činil tehdy
asi 26 mil. korun a byl by těmito dvěma
položkami býval uhrazen až na pět milionu
korun. Království bylo ovšem nuceno o-
patřovati si nutné peněžní prostředky na
úvěr, a ježto v posledních letech míra ú-
roková vůbec stoupla a tíseň peněžní se
stala všeobecnou, přibylo od konce roku
1909, tedy za čtyři léta, na sto milionů
korun dluhu a roční potřeba zemská nad
to ještě stoupla o výší jejich zúrokování.
Vedle této finanční ztráty bylo králov-
ství nuceno, obmezovati svá vydání, čímž
#13
alto_textblock
#13
znemožněná podpora četných blahodár-
ných podniků a zastavena všeliká pod-
nětová činnost.
Při záležitosti pivní dávky mimo to
zmařen důchod, rostoucí a přibývající se
vzrůstem počtu obyvatelstva, aniž by kon-
sumenti piva byli měli z toho nějaký pro-
spěch, že přestalo placení pivní dávky
zemské. Pivovary a páni hostinští podělili
se o pivní dávku; prvé zvýšily — jak
známo — cenu piva, a hostinští setrval
na ceně, jakou mělo pivo dříve za plat-
nosti zemské dávky.
Pravili jsme již, že německá obstrukce
těšila se protekci pp. bar. Bienertha a Bi-
liňského, kteří při tom zapomenuli, že fi-
nanční zkáza země musí nutně zasáhnouti
i finance státní, a že jest neprominutel-
ným přehmatem, když z ústředí státní
vlády se vnáší rozvrat finanční do které-
koliv části státního organismu. Věc byla
tím osudnější, že obstrukce německá če-
lila k rozkladu jednoty království a roz-
vrat finanční byl jí vítaným jakožto pro-
středek nátlaku na obránce jednoty krá-
lovství a rovného práva obou národů,
něm obývajících. Musila tedy jak německá
menšina sněmovní tak tehdejší vídeňská
vláda věděti, že zástupcové našeho náro-
da nikdy takovému nátisku povoliti ne-
mohou, a tak věci dospěly tam, že ny-
nější vláda, pokud se týče předseda její
poznávají, že finanční krise království musí
býti zažehnána.
Co před čtyřmí lety bar. Bienerth a
tehdejší finanční mínistr Biliňski mohli vy-
říditi hladce, pouhým příznivým vyřízením
návrhů zemského výboru, aby se zvýšily
přirážky a prodloužila pivní dávka, to bu-
de nyní po čtyřech letech za okolností ne-
obyčejně stížených, svízelně urovnávati
vláda hr. Stürgkha — při čemž ji tížiti bu-
de vědomí, že tento složitý úkol jí nadě-
lila vedle lehkomyslné obstrukce německé
vlastní její předchůdkyně na ministerských
křeslech vídeňských.
Bývají to zvláště vídeňské časopisy.
jež na všech stranách podezíravě slídí po
domnělých slovanských vnitřních odpůr-
cích zájmů státních, tuto mají klasický do-
klad, jak se uměle, za politickými cili vná-
ší rozvrat i tam, kde při nepatrné jen pro-
zíravosti vlády vídeňské mohlo v samých
počátcích zabráněno býti posavadním
dalším jeho následkům. Či ani tyto zkuše-
nosti nepomohou ve Vídni, a bude se dále
pracovatio podlomení autonomie zemské
a tím i otřásati celou budovou státní?
#14
alto_textblock
#14
Spor srbsko-bulharský.
#15
alto_textblock
#15
Rumunská pohrůžka Bulharsku?
#16
alto_textblock
#16
Z Bukurešti, 27. června. Dnešní ranní l-
sty oznamují, že rumunská vláda včera ve-
čer odeslala do Sofije notu, ve které bul-
harské vládě oznamuje, že Rumunsko oka-
mžitě zahájí válečnou akci, učiní-li bulhar-
ská vláda nějaké pohyby proti bývalým
spojencům. Potvrdí-li se zprávy, že Bulhaři
napadli srbské vojsko, bude ihned vydán
mobilisační rozkaz. Veškerá opatření pro
urychlení mobilisace byla již učiněna. Ru-
munsko je v tomto případě pevně odhodlá-
no vzhledem na stanovisko Bulharska, kte-
ré ohrožuje mír Evropy, co nejrozhodněji
zakročit a zaujatí stanovísko proti Bul-
harsku.
#17
alto_textblock
#17
Poloúřadní informace rumunská.
Z Bukureští, 27. června. (K. k.) Oficiosní
„Politigue“ uveřejňuje tuto informaci: Z
ciziny docházející zprávy zřejmě zavdávají
#18
alto_textblock
#18
důvod k obavám veřejného mínění, pokud se
týče jakésí akce Rumunska. V Rumunsku, tak
jako v cizině ví každý, že by novábalkán-
ská válka nemohla nechati Ru-
munskolhostejným. Proto učinila vlá-
da včasně všechna opatření as
jich provedením počala již za pří-
tomnosti krále v Konstanci. Ru-
munsko je připraveno a kdyby zahra-
niční situace to vyžadovala, podá o tom
ihned důkaz. To neznamená, že
byly vydány mobilisační rozka zy
a že i přes pesimismus, zavládající dokonce
v Petrohradě a v Paříži, nezmizela do-
cela vyhlídka na mír. Jestlíže ministr-
presidenti čtyř balkánských států odeberou se
do Petrohradu, bude to dojista prvá
etapa na cestě k urovnání obtíži
#19
alto_textblock
#19
Řecká odpověď na bulharskou notu.
Z Athén, 27. června. Odpověď Řeck
na bulharskou notu odmitá výčitky ohledně
pronásledování Bulharů a tvrdí, že Řekové
mnohem více zkusiti v územích, obsazených
Bulhary. Řecké úřady zatýkaly jen v při-
padech nutnosti vzbledem k udržení pořádku
a pokoje. Mírumilovnost Řecka jest ostatně
dokázána srážkou u Nigrity. Nutno se tázati
— praví se v notě — proč Bulharsko na-
vrhuje, aby Solun a okolí bylo Řeky
Bulhary společně obsazeno? Dále zdůrazňuje
nota, že Řecko je vždy ochotno předložiti
sporné záležítosti smírčímu soudu a že sou-
hlasí se současným odzbrojením všech čtyř
balkánských států.
#20
alto_textblock
#20
K situaci.
#21
alto_textblock
#21
V Bělehradě, 24. června.
#22
alto_textblock
#22
(Pův. dopis „Nár. Listů-)
#23
alto_textblock
#23
Na tyhle dny nezapomene slovanský svět tal
brzy. A jestli jsme dosud se klamali v příčině
osnov slovanského hnutí neb jen poněkud oddávali
se idyllickým nadějíní, v těchhle dnech musíme
rázně zrevidovati své mínění.
Na hranicích srbsko-bulharských
stojí proti sobě po zuby ozbrojen
dva bratrští národové a ještě v této chvíli
nelze s určitostí říci, je-li válka opravdu zažehnána.
Všechny naše prosby a všechna naše zapřísahání
byla marna. Byli jsme nazváni sentimentálci
Bude-li spor přece jen mírně rozřešen, netřeba i
tajití, že ne naším mravním vlivem, nýbrž po
tlakem vyšši iysické sily. Máme prote
viniti oba národy? Nesmíme. Máme proto ochlad-
nouti ve svých synpáátch k nim? Máme proto
ochladnouti ve svém zájmu pro slovanské hnuti?
Ani to nesmíme.
Naopak pro slovanské hnutí musíme z něho
čerpati nová poučení. Nebylo by dnes tohoto spo-
ru, kdyby byly smlouvy a konvence řádně uza-
vřeny i kdyby každá jich změna byla ihnod kon-
statována a důsledky z ní vyvoděny. To se bohužel
nestalo, nýbrž věci byly ponechány samy sobě.
čímž stvořen jistý psychologický moment.
jenž se postavil jako hráze proti dodatečnému do-
rozumění. Pan Pašič v rozmluvě se mnou řekl, ž
spoléhal na to, že pravda a srdce zvítězí. Bohužel-
pravda a srdce, toť pojmy příliš roztažité a ne-
zaručené. Spokojeněji se spává, je-li vše — jak
se říká — černě na bílém, ví-li se, na čem vlast-
ně jsme. Dobré srdce jest krásná věc, ale špatn
se vyplácí, padne-li do rukou sudiče. Srbsko sice
několikráte upozorňovalo průběhem války, že bude
žádati kompensace, jenže učinilo to vždy ve formě
příliš všeobecné a skoro plaše. Nedovedu si roz-
hodně představiti, jak se to stalo, že už schůzk
p. Pašičova s bulharským ministrem financí Todo-
rovem v Niši ještě před Novým rokem nepřinesla
jasno do věci. Bulharsku třeba vytknouti, že i
počíná jako pravý sudič, jemuž se dostalo kue
psaného papíru do rukou. Takové jednání platí
#24
alto_textblock
#24
sice pro soudy, ale kromě soudní jest ještě spole
čenská othika, jež soudí často onoho, jemuž soudy
daly za právo. Krutá neústupnest Bulharska do-
hnala věci do tak krajního peychického zaostření
že i po mírném rozřešení sporu zůstane mezi
oběma národy na dlouhou dobu hluboká jizva.
plná roztrpčení a snad i jedu. Na bulharském
místě nikdy bychom nesrovnali s hlasem svědom
podceňování srbské pomocí u Odrinu. Všechna čest
a sláva bulharské armádě. Ale srbská pomoc měl
se cenit ne dle dívisí, nýbrž dle morážního svého
významu, neboť aťsi byly tu strategické výpočty
jakékoliv, národu, jenž tu bojoval, bylo jasno jen
to, že bojuje za cizi. A byl to národ, jenž nosil
vzpomínky na Slivnici, proto tim citlivější, řevni-
vější i v každé nahodilosti úmyslnost spadtřujíci
O tom se mělo trochu vnímavějí uvažovati
Tyto rekriminace nejsou zbytečny dosud a dlouho
ještě nebudou. Myslím vůbec, že v celém spor
nalezneme spoustu momentů, jež bude třeba zpra-
covati s hlediska slovanské mravnosti, ač ne-
chceme-li obviniti ze lži ony, kteří ve slovanském
hnutí spatřují především mravní živel.
Tedy dvojího postrádáme v srbsko-bulharskům
sporu: náležitou přesnost, kterou si musíme osvo-
jiti, a ony prvky slovanské mravnosti, jež pěstujeme
ve slovanském hnutí. Vytýkajíce tento druhý při-
znak, pranic nemusíme se dáti mýliti unáhlenými
výroky vzdoru: „co je nám po Slovanstvu?“ a pod.
Nic není lehčího než odmítnouti, co je nám ne-
pohodlno a nezávislé slovanské mínění bylo
tomto sporu nepohodlno všem šovinistům..
Válečné strany tu i tam nutí do války. Právě
to je okolnost, jež politickým stranám musí
zaklepati na čelo. Neboť není věcí válečných stran
mysliti o tom, co bude po válce. Jejich poslání
končí na bitevním poli zahrabáním padlých. O vše
ostatní mají se starati politícké strany. Prorokuje
se, že by to byla válka velmi krátká — snad ně-
jaký měsíc — ale strašně, strašně krvavá. Tu by
nebylo smilování, nebyto by onoho gentlema nství.
jež se prokazovalo častokráte poraženým Turkům.
nýbrž furie krvežíznivé vášně by hnaly tyto šiky
proti sobě do boje. „Kdo ti vykopal tvé oko?
„To brat, proto tak hluboko!“ Tak dí srbské při-
sloví. Někde jsem četl, že by po válce docsla
dobře mohl býti stvořen spolek atd. Uvádí se z
příklad Italie a Rakousko-Uhersko, Rakousko-
Uhersko a Německo, Rusko a Anglie. To nejsou
vhodné příklady. Tu jsou dva malí národové, jich
státní organismy jsou úplně závisly na národní vůli
jež nemohou sbližit veliké státni zájmy, nýbr
především mravní svazky národů. Teprve z ních
mají vyrůsti státní zájmy. Idea balkánského spolku
je rovněž v prvé řadě mravní a pak teprve poli-
lickou ideou. Pro ni jsou balkánšti národové vy-
chovávání od druhé poloviny minulého století.
tom všem povinni jsou uvažovati státníci, kteři
převzali a mají dějinnou zodpovědnost. A to ne-
jsou válečné strany.
Podivno, že dříve vůči Turecku nynější spo-
jenci projevovali mnohem více blahovůle, než nynt
vůči sobě. Ještě si vzpomínám výroku páně D-
nevova, proneseného svého času v rozmluvě s
mnou: „Přejeme si jen, aby našim bratřím v Ma-
kedonii dány byly takové reformy, aby jejich nářek
nedolétal k nám, neboť to demoralisuje náš život.
V Srbsku prokazovalo se mnoho přátelství mlado-
tureckému režimu, ačkoli měla jím býti posílena
celistvost osmanské říše. Idea balkánského spolku
s Tureckem v čele měla býti uskutečněna právě
na osnově celistvosti Turecka s autonomni Make-
donií v jejim rámci. A nyní tolik zuřivosti mez
sebou a tolik lačnosti ..
Věru, to třeba říci bez obalu, že balkánšt
národově neprojevili tímto způsobem porozumění
pro myšlenku, kterouž se tolik honosili před Evro-
pou. Balkánští národové dělají — bohužel — n
nás dojem do fraků navlečených hladovců, kteří za
stolem při spatření mísy zapomínají všech salon-
ních a společenských způsobů, a odhodivše vidličky
a nože, všemi desiti prsty ženou se do misy.
#25
alto_textblock
#25
Hořko je nám při tom přirovnání zajisté všem, ale
jiného, jež by stejně vystihlo situaci, snad ani není.
I musilo přijíti zakřiknutí až z Petrohradu, za-
křiknutí tak jadrné, že se po původci udiveně
ohlédly hlavy na všech stranách, že se I svářící se
brača zarazila a snad i zastyděla. To vykříknutí
jakoby bylo vyšlo z hrdel nás všech. Jeho poli-
tická hodnota zhola je nám vedlejší věcí. Lhostejno
je nám, zda je spolupodepsal Sazonov čí nikoli.
Jsme jen vděční, že tento náš výkřik pronesl
někdo, jehož hlas více pronikl i působil než nák.
Č. Slepánek.
#26
alto_textblock
#26
Říšská rada.
#27
alto_textblock
#27
Panská sněmovna.
#28
alto_textblock
#28
Z Vídně, 27. června.
(Zvl. telef. zpráva »Nár. Listů-.)
Velikou 7hodinovou debatu, věnovanou
vnitřní a zahraniční politice, měla panská
sněmovna v dnešní schůzi, v poslední před
letními prázdninami. Mnoho řečí promluveno
a zajímavých. Poměry v království Českém
a na Balkáně nalézaly se v popředí jejich. Za-
znamenáváme důležitou metu: s několika
stran uznáno bylo národopisné faktum, že ra-
kousko-uherská monarchie má většinu slovan-
skou. S největším klidem konstatujeme tuto
prostou skutečnost bez jásotu sice, ale ni-
koli bez povděku, jaký způsobuje vítězství
pravdy.
Hr. Otakar Czernin, člen ústavověr-
ného velkostatku, zaujal vůči nynějšímu mini-
stru zahraničních záležitostí linii středni, dl-
lem ho bráně, dílem jej odsuzuje, ale rozhod-
ně postavil se proti jeho předchůdci hraběti
Aehrenthalovi, poněvadž, vydav sandžak Tu-
recku, podle jeho soudu způsobil alianci srb-
sko-černohorskou a protože v příčině Alban-
ska uzavřel smlouvu s Italií, kterou Rakou-
sko-Uhersko posíláno jest postrkem. Měl za-
jisté pravdu, pravě, že tato říše neuměla bal-
kánské státy hospodářsky si naklonit, uměla
jen zavřít jim své hranice, čímž sesílily, Ra-
kousko nenávidíce, ale nebojíce se ho; toli-
kéž vyzýval-li monarchii, by podala Srbsku
první ruku ke smíru a volal-li, že nynější po-
měry v Chorvatsku nemohou být déle trpěny
a že obyvatelstvo bosensko-hercegovské ne-
může zůstati občany druhořadnými, nejsouc
zastoupeno v delegacích.
Nynějšími neutěšenými pomě-
ry v Čechách, zvláště pokud jsou povahy
finanční, a česko-německým vyrovnáním za-
býval se kníže Karel Schwarzenber
velmí zevrubně. žádal trvalou, důkladnou
pronikavou sanaci poměrů těch, nikoliv jenom
dočasnou a přechodnou.
Zahraničními výklady vůdce pravice pan-
ské sněmovny prokázal místy antipatie proti
Srbsku a Rusku. Též on minil, že nesmí být
provozována politika, která zaviňuje ve vni-
tru stav, jenž mimo hranice říše naprosto se
nezdá následování hodným. O Srbsku pravil,
že nalézá se nyní na politické úrovní a má
sebevědomí tak velké, že nedá si své smýšle-
ní vůči Rakousko-Uhersku odkoupit několika
tisíci voly, do monarchie dovezenými. Podobá
se, že vůdce konservativního velkostatku z
království Českého hospodářské styky mezi
Rakouskem a Srbskem podceňuje. Zajisté pro
několik tisíc volů Srbsko se od Rakouska ne-
odkloní, ani nepřikloní, avšak těchto několik
tisíc volů je v hospodářské politice rakousko-
srbské položkou hodně důležitou. Kn. Schwar-
zenberg doporučoval Rakousku, aby, je-li tře-
ba, ukázalo Srbsku pěst a dalo mu na sroz-
uměnou, že nestrpí žádných dalších aktů ne-
přátelských, zejména pak nestrpí, by Srbskem
bylo obkličováno. To bylo thema, které jsme
od tohoto šlechtice slyšeli již v delegacích.
Položil též otázku, nač je třeba ještě balkán-
#29
alto_textblock
#29
FEUILLETON.
#30
alto_textblock
#30
Dnešní materialism.) Od třiceti
let je znát ve francouzské literatuře, ve fran-
couzském umění i filosofii úsilné hnutí, jak
vybřednout z materialistického názoru na ži-
vot, jejž vytvořila společnost třetího císař-
ství. K prvním, ojedinělým hlasům připojily
se brzy celé družiny vyznavačů nového ná-
zoru na život, svět a umění, spojily se časem
v mocný proud, jenž vsahuje do všech oborů
lidského dění, strhuje a vede nové pokolení
staví nad mechanickou zákonnost vesmíru
sílu vůle a tvořivou genialitu jednotlivce, při-
klání se od hmoty k životu, od systematického
zkoumání rozumu k tajemným hlubinám citu
od vědění k víře.
Ale třicetiletý odboj nestačil ještě zlomi
moc materialismu. Materialistické theorie, jež
nejen se vžily do lidských myslí, ale staly se
také základem faktické moci jistých skupin
společenských, ovládly všechny společenské
útvary, nemizí tak rychle z života, třeba již
jsou přezrálé a svadlé, beze vší vnitrné hod-
noty. Změnily se v hybné síly sociálního dění
a udržují se svou setrvačností, i výhodami.
jež poskytují těm, kteří z nich odvodili svoji
moc. Nový životní názor, jenž z počátku pod-
nikl jen theoretický boj se starými ideami
musí, rozkvétaje, bojovat o místo a uplatnění
ve společenských institucích, ve všech dru-
zích lidské práce a o vliv na všechny lidské
mysli, na celou massu lidstva, jdoucí bezděčně
a vytrvale starým směrem.
Dnes octla se Francie na prahu této nov
fase myšlenkového zápasu. Básníci, výtvar-
níci, filosofové i politikové cítí již dosti síly
neomezovat se jen na theoretické projevy
osamělé pokusy, na působnost jen v úzkém
kruhu vlastních vyznavačů a odvažují se ne-
jen v boj s veřejným míněním, ale i s držitel
#31
alto_textblock
#31
staré moci, vytvářejí samí nové veřejné míně-
ní, strhujíce za sebou vždy širší vrstvy, je-
jichž nová generace vyrůstá již pod vlivem
nových myšlenek.
V takových chvílích bývá radno ohléd-
nout se po bojišti a vystihnout situaci. Něko-
lik význačných mužů nového hnutí podniklo
takovou revisi řadou přednášek, na podně
redaktora listu Foi et Vie, Pavla Doumerguea
Přednášky vyšly před nedávnem v bibliotěce
vědecké filosofic“) a podávají přehled dosa-
vadního vlivu materialistické filosofie v růz-
ných oborech lidského ducha a charakter no-
vých snah, materialismu odpírajících.
Nové hnuti není nijak jednotné. Má nej
různější odstíny víry od novokatolicismu, jejž
hlásá Le Roy až po mystický atheism Maeter-
linckův a Bergsonův pantheism, v umění ce-
lou stupnici od schválného zdětinštění a opro-
stění až po nejrafinovanější, složitý výraz, ale
sjednocuje se nejvýrazněji v odporu proti ma-
terialistickému a deterministickému názoru
minulé doby. Kniha vydaná redakcí listu
„Víra a život“ dává výraz tomuto odporu v
vědě, v umění i v životě, a je zároveň různým
filosofickým názorem svých autorů charakte-
ristická pro různé tendence ideové nového
hnutí.
Boj proti materialismu ve vědě vedou
Bergson, H. Poincaré a Friedel. Bergson, po-
dávaje v článku „o duši a těle“ résumé svých
tří filosofických knih, bojuje za neodvislost
duševního života od mozku a jeho trvání i po
smrtí těla: duševní život přesahuje značně
život mozkový, mozek převádí v dění jen
malou část toho, co se děje ve vědomí a pře-
svědčení, že duše přežívá tělo, „stává se tak
pravděpodobným, že povinnost důkazu při
padá spíše tomu, kdo je popírá, než tomu, kd
) Le matérialisme actuel. Par M. M. Bergson,
H. Poincaré, Ch. Gide, Ch. Wagner. F. Roz. De
Witt-Guizot, Friedel. C. Ríou. Paris, Flammarion
1913. 8° 261 SS. fr. 3.50.
#32
alto_textblock
#32
je tvrdí“. H. Poincaré, slavný matematik, před
nedávnem zemřelý, ukazuje, jak fysické theo-
rie o hmotě se dnes odklánějí od materialisti-
ckého názoru na svět. Věda neustále kolísá
mezi theoriemi atomistickými o složení hmoty
z nejmenších částic, a theoriemi o trvalé jed-
notnosti, mezi nůzory o mechanickém a dy-
namickém složení světa. Ví, že z tohoto ko-
lísání nevyjde nikdy, ale přes to pokračuje
neustále ve své práci. Aby osvětlil naše úsilné
zkoumání atomů hmoty, konstruuje si příklad
Nesmírný obr s obrovským dalekohledem míř
z temných hlubin nebes na mléčně zabarvený
oblak: naší mléčnou dráhu, myriady světů,
mezi nimiž je i naše země drobounkým prá-
škem. Přemýšlí, je-li ten oblak z jednotné
hmoty, či je-li složen z atomů. Dalekohledem
objeví v něm myriady světlých bodů. „Ah, te
to mám,“ řekne si, „tu jsou, postihl jsem ato-
my.“ Nešťastník netuší, že jsou to slunce se
svými planetárními systémy, na nichž žijí mi-
liony bytostí hádajících se, jsou-li i ony slo-
ženy z atomů, či z jednotné hmoty. A spor ten
bude trvati věčně, neboť je založen ve dvou
nesmířitelných touhách lidského ducha: chá-
pat — chápat můžeme jen to, co není neko-
nečné — a vidět — vídět však můžeme jen
to, co je v prostoru, jenž je nekonečný. Jenn
Friedel končí úvahy o materialismu ve vědě
přednáškou o dnešním stavu „vědy o životě“
o bytostech ústrojných, závisících jednak na
týchž zákonech chemických jako neústrojná
hmota, jednak na projevech života, nezávi-
slých na zákonech hmoty. Dochází ku pře-
svědčení, že vědy o životě nemohou být za-
loženy na materialismu, studují sice jen úchvat-
né změny živoucí hmoty, způsobené střídáním
smrti a života, ale zastavují se před tajemným
tím Vědomím, jež proniká vesmír, a k němuž
možno se přiblížiti jen hlubokým cítem vlast-
ního nitra.
De Witt-Guizot, Gaston Riou a Firmin
Roz studují vliv materialismu na literaturu-
#33
alto_textblock
#33
De Witt-Gnizot ptá se, co stalo se s uměním
vlivem materialistického světového názoru,
jak prospěl lidské společnosti. A jeho odpověd
zní, po kritice naturalistického románu a jeho
dozvuků v moderní době, naprosto zamítavě.
Gaston Riou pokračuje pak studií o idealismu,
jenž vzešel po naturalismu. Vidí především
ve Francii obrození víry v naší době. Po r-
mantismu první poloviny 19. stoleti přišly
theorie Tainovy a Renanovo učení, doba, kdy
„vládl mozek“. Dnes vládne srdce. A postup
nového hnutí je vyznačen několika význam-
nými knihami. R. 1882 vyšel „Roman natura-
liste“, studie Ferdinanda Brunetičra, jež je
odsouzením theorií, pronesených 1853 Tainem
v úvodu do anglické literatury. Roku 188
„Roman russe“ od vicomta Melchiora de Vo-
güé byl zjevením nového myšlenkového svě-
ta, jenž byl pravým protikladem francouzské-
ho naturalismu. R. 1889 Bourgetův žák vy.
volal mocný odpor proti Taineovým theoriím.
R. 1890 Faguet „Osmnáctým stoletím“, kriti-
kou filosofie osvícenské vzbudil bouři mezi
přívrženci naturalismu. A příští desetiletí tou-
ží již po ideálu, jemuž by mohlo sloužíti, Paul
Desjardins dává výraz této touze knihou „Dé-
voir présent“. Nové hnutí sílí, a nabývá stále
určitěji sklonnosti k víře náboženské, již po-
číná otevřeně hlásat Brunetičre 1895 člán-
kem „Aprs une vísíte au Vatican“. Symbo-
listické hnutí literární chce vidět dál než na
povrch věcí, dostihnout až ke hluboké, ta-
jemné skutečností, již věcí hmotné jen prcha-
vě naznačují. A autor, jenž sám jeví v novém
hnutí sklonnost k tendenci náboženské, obrac
se i proti těm, kdo, jako Maeterlinck, spoko-
jují se s mysticismem filosofickým, a tvrdí n
konec, že „mladá Francie hledá pravého
Boha“. — Firmin Roz vídí v současném di-
vadle Francie, mimo malé výjimky, naprostou
převahu materialistického názoru. Divadlo
jako značná část nakladatelské literatury, sta-
lo se obchodem, jenž prostě vyhovuje starým
#34
alto_textblock
#34
návykům, počítá s účinkem na smysly, se
všedními, hrubými požitky, z nichž lze nej-
snáze těžit, se sensacemi, výpravou, a osoby
jednající nejsou než panáci, papouškující běž-
né fráse a bavící obecenstvo se zřetelem na
množství cizinců, kteří zaplavují Paříž a spo-
kojují se se sensacemi. Rozbor moderních di-
vadelních kusů, jejž autor podává, zasluhoval
by u nás opravdové pozornosti. Dle jeho ná-
zoru je v divadle nejméně naděje, že nové
hnutí myšlenkové a citové zvítězí nad mate-
rialistickým duchem dramatické tvorby a ob-
chodním vedením divadel. Vlivem nového
úsilí změní se moda a zevnějšek, ale duch
zůstane týž, dokud místo dnešního divadel-
ního obchodu nevyroste nové divadelní umění.
Ch. Gide a Ch. Wagner konečně měli dvě
přednášky o materialismu dnešní společnosti.
Gide uvažuje, zda vskutku politická ekono-
mic, jak bývá tvrzeno, musí býti založena na
názoru materialistickém. První pojem bohat-
ství, praví, byl zcela materialistický. Bohat-
stvím bylo jen to, co poskytuje země, a pro-
dukty průmyslové byly bohatstvím jen potud,
že spracovávaly poklady země. Na druhém
stupní bohatstvím byl plod lidské práce. Hod-
notu věcí určovalo jen množství lidské práce,
v nich nashromážděné. Na třetím stupni však
hodnotu neurčuje ani hmota sama, ani práce
v ní nastřádaná. Bohatství je založeno jen na
ceně, hodnotě věci, a cenu neurčuje ani obsah,
ani práce, ale „uspokojená žádost“. Pojem
bohatství není ve věci samé, ale v člověku.
Tytéž věci nabývají nebo pozbývají hodnoty
dle toho, probouzejí-li lidskou touhu po sobě,
čili nic. „Hodnota není tedy než odleskem
naší touhy po věcech.“ Co však vyvolává tuto
touhu? Víra ve vytoužené uspokojení. I když
je tato víra klamná, pochybená, stačí, že jest.
Toužíme po zlatě, alkoholu, vlastním domě,
spoléhajíce, že uspokojí naši touhu. Bursa není
založena než na důvěře v nějakou událost.
která vyjde vstřic naším tužbám. Bohatství