#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národnich Listů“ k číslu 19. ze dne 19. ledna 1901.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Nebezpečné serum proti diftorii. Z Mi
lana se oznamuje: Po celé severní Italii způsobují
v poslední době značný poplach případy úmrtí teta-
nem, nastavší po očkování serem proti difterii, po-
cházejícím z milánské laboratoře. První tři případv
udály se ve Valdobiadene v kraji trevisském, těchto
dnů pak zemřely dvě osoby v Chindunu v kraji
bergamském, tři v Prato Sessia v kraji novarrském
a jedna v Brescii. Milánská laboratoř dodává 90 0
veškerého sera proti difterii, jehož se užívá v Italii.
Sera, nakaženého bacilly tetanu, dostalo se do ob-
chodu celkem 305 láhviček. Většina těchto láhviček
byla již zabavena. Uřady oznamují, že nejsou obavy.
že by nakaženého sera mohlo býti užito ještě nyní
ani v nejodlehlejších obcích, poněvadž časopisy
oznámena byla zpráva o případech tetanu násled-
kem použití sera proti difterii do nejširších kruhů
Jsou však obavy, že u osob dříve očkovaných ob-
jeví se tetanus teprve později, poněvadž bacilIy te-
tanu mnohdy teprve dlouhou dobu po vstříknutí po-
čínají se vyvíjet. Milánská laboratoř pro úpravu sern
byla zavřena a veškeré zásoby sera budou zničeny
Vyšlo na jevo, že ředitelství laboratoře, aby ukonej
šilo vzniknuvší paniku, dopustilo se vědomé ne-
pravdy, oznámivší, že v laboratoři nevyrábí se serum
proti tetanu. To není pravda. Laboratoř vskutku má
oddělení pro přípravu sera proti tetanu a kůň, očko-
vaný bacilly tetanu, jest chován v ústavu. Poněvadž
pak místnosti pro přípravu sera proti difterii a ser
proti tetanu spolu sousedí, nebylo ovšem nikterak
divno, že bacilly teanové dostaly se do sera proti
difterii.
= Trojnásobná sebevražda. Z Nottinghamu
docnazí zprava o podivné tragedii. V řece Trentu na
lezeny těchto dnů mrtvoly tří dívek, svázané mezi
sebou pruhy flanelu a objímající se vzájemně kolem
šije. Nebylo pochybnosti, že dívky spáchaly sebe
vraždu. Minulého čtvrtka večer vrátila se Ethel Mary
Dilkesova, hezká 17letá dívka, zaměstnaná v továrně
na stávkové zboží, k sedmé hodině z práce k čaji
Krátce před 9. hodinou navštívila svoji přítelkyn
Mary Bickleyovou, jež byla zaměstnána v cukrář-
ském krámě a obě odešly spolu neobyčejně veselé.
Na ulici přídružila se k nim 14letá Ethel Masonova.
zaměstnaná ve strojnické továrně a všechny tři
dívky odebraly se potmě na osamělé místo na břehu
Trentu a pečlivě vše připravivše, vrhly se do vody.
Na břehu nalezen druhého dne ráno dopis, pode-
psaný Masonovou a Dilkesovou, v němž oznamo-
váno, že chtějí učiniti, životu svému konec a žádají,
aby to bylo oznámeno jejich příbuzným. Vedle listu
nalezeny dva slaměné klobouky, soukenný biret, dvě
stříbrné jehlice, několik kusů šatů a v každém klo-
bouku peněženka. V jedné byly tři prsteny a čtvrt
penny; v biretu byly dva penny. Policie ihned pro-
hledala řeku a o jedné hodině s poledne nalezeny
tři mrtvoly nedaleko místa, kde byly odloženy klo-
bouky. Příčinu tragedie nebylo lze zjistit. Ethel Ma
sonova sice hrozila, že spáchá sebevraždu, ale matka
její těmto hrozbám nedávala víry.
= V zajetí ledu. Z Amsterdamu se ozna-
muje: Podivná událost, připomínající poněkud pří-
hody polárních cestovatelů odehrála se těchto dnu
na moři Zuiderském. Ačkoli na moři bylo neoby
čejně mnoho ledu, odhodlal se kapitán parníku » Stac
#4
alto_textblock
#4
Zwolle«, jenž koná pravidelné plavby mezi hlavním
městem a východními přístavy moře Zuiderského, že
popluje. Na lodi nalezalo se mimo značný náklad,
určený pro Zwolle, as 20 pasažerů, jež však kapitán,
než vyplul, upozornil na možné nepříjemnosti, ba
nebezpečí této plavby, ale žádný z pasažerů nedal
se s cesty zradit. »Stad Zwolle« musila hned při vy-
plutí z přístavu amsterdamského zápasiti s velkým
obtížemi a namáhavě prodírala se mezi velkými le-
dovými krami. Když pak parník minul ostrov Mar-
ken, poskytovalo Zuiderské moře dokonalý obraz moře
polárního. Kry byly tu nakupeny v takovém množ-
ství, že parník záhy uvazl v ledu a nemohl ku předu
ani zpět. Po 48 hodin pracovalo lodní mužstvo i pa-
sažeři, aby uvázlou loď uvolnili. Avšak veškeré snahy
jejich byly naprosto marny, tím spíše, jelikož neměli
vhodných nástrojů k rozbíjení ledu. Poněvadž nebylo
možno poslati do Amsterdamu jakoukoli zprávu,
anebo jen dáti znamení, odhodlali se všichni, vydati
se pěšky přes led na pevninu, což bylo spojeno
s velkými nebezpečími a obtížemi. Mezi cestujícími
byly také ženy a děti a 75letý stařec. Děti a starce
nesli plavci na zádech. Při pochodu, jenž trval sko-
rem 4 hodiny, pasažeři na kluzkém ledě nejednou
upadli, avšak konečně dosáhli tvrze Dungerdamu na
ostrově Markenu, kdež je užaslý velitel tvrze při-
vítal, občerstvil a vyčastoval. Tím však nebyly sví-
zele ještě skončeny; neboť mezi ostrovem Markena
Amsterdamem bylo zatím moře zamrzlé tou měrou,
že žádná loď nemohla tudy proplout. Nebozí pasa-
žeři musili tudíž po krátkém odpočinku pokračovati
v pochodu přes led a po opětné, několikahodinné
chůzi dostali se konečně na pevninu u Nieuwen-
damu, odkud koňskou dráhou byli dopraveni do Am-
sterdamu. Budou asi dlouho vzpomínati na svůj
skorem třídenní výlet po zamrzlém Zuiderském moři.
»Stad Zwolle« pak dosud ještě se svým nákladem
vězí v ledu.
= Povedený šejdířský kousek. Z Paříže
se oznamuje: Příručí rakousko-uherského konsulátu
v Lissabonu, pan Storch. přibyl těchto dnů z Pešti.
ubíraje se na svoje místo, do Paříže, kdež se hodlal
na několik hodin zdržet. Odebral se do Café dela
Paix a objednal oběd. Poblíže něho usedl jakýs pán,
jenž si objednal maďarský časopis a jal se čísti jej.
Pan Storch se domníval, že tento pán bude asi jebo
krajanem a oslovil jej po maďarsku, neboť se počal
o samotě nudit. Soused jeho vskutku ochotne mu
odpověděl a zapředl s ním srdečný hovor. Neznámy
zdál se náležeti k nejlepší společnosti a byl jak ná-
leží obeznámen se zvyky pařížskými. Zkrátka okouzlilp.
Storcha tak dokonale, že konsulární úřadník, jsa po-
těšen, že nalezl průvodce tak roztomilého, oahodlal
se odložiti svůj odjezd do Lissabonu. Poněvadž však
měl ve své tobolce toliko německé peníze, tázal se
svého nového přítele, ví-li o nějakém směnárníku.
»Ovšem že« odpověděl jeho soused. »Směnárna jest
hned v sousedství v »Grand Hotelu« — a jal se vy-
kládati panu Storchovi, kde se směnárna nalézá. Po-
něvadž pak se zdálo, že cizinec dobře nechápe, pra-
vil k němu: »Chcete-li, půjdu tam sám. Jsem lépe
obeznámen s takovýmito operacemi než. vy.« —
»Prosím«, pravil pan Storch důvěřivě a svěřil svému
soudruhu dvě bankovky po 500 markách. Ale marně
čekal na návrat ochotného přítele. Konečně, vida,
že čeká marně, zavolal vrchního sklepníka a svěřil
se mu se svými nesnázemi. Vrchní sklepník nemohl
#5
alto_textblock
#5
než potvrditi mu, aby udal věc policejnímu komisař-
ství. Podle udání okradeného jmenuje se šejdíi
Szirmay, avšak jest velice pravdě podobno, že to
není jeho pravé jméno.
#6
alto_textblock
#6
Zemřelí v Praze.
Dne 12. ledna 1901: Hladíková Františka,
manželka lakýrníka, 25 roků, 194—VII. Kříž Bedřich,
majitel domu, 42 roky, 677—II. Matoušek František,
syn roznášečky, 9 měsíců, 176—V. Moliner Josef.
obchodní sluha, 74 roky, 188—V. Suchan Emanuel.
20 dní, 114—IV. Juristová Marie, švadlena, 60 roků,
41—V. Peterková Kateřina, vdova po krejčím, 73 r.,
1422—II. Smetanová Marie, vdova po tesaři, 78 roků,
1796—II. Aronová Marie, manželka kustoda, 77 roků,
236—V. Wotitzká Sára, porodní bába, 85 roků,
184—V. Joffé Ida, 5 roků, 964—II. — Ve všeob.
nemocnici: Klouček Karel, zámečník. Kohout
František, hajný, 50 roků. — U milosrdných
sester: Šťastný František, čeledín, 36 roků. Sýko-
rová Antonie, manželka kotláře, 56 roků. — V jo-
sefovské nemocnici: Weiselesová Anna,
vdova, 50 roků. Singrová Františka, vdova, 76 roků.
— V chorobinci: Putz Josef, krejčovský pomoc-
ník, 72 roky.
#7
alto_textblock
#7
Král. české zem. divadlo v Praze.
Národní divadlo.
111. hra v předpl
3. čtvrtka.
V panském čeledníku.
Obrázek ze staročeské domácnosti o 1 dějství.
Napsal Ladislav Stroupežnický. Režisér:
Jaroslav Kvapil.
Zkouška státníkova.
Veselohra o jednom dějství. Napsal Eman. Bozděch.
Režisér: Edmund Chvalovský.
Po hře »V panském čeledníku« přestávka.
Konec před 10. hod.
Začátek o 7. hod.
#8
alto_textblock
#8
V sobotu dne 19. ledna.
#9
alto_textblock
#9
Švandovo divadlo na Smichově.
Začátek o 3. hod
V sobotu 19. ledna
#10
alto_textblock
#10
U jesliček.
Vánoční hra dětská od J. Košťálka.
Začátek o 7. hodině.
Třetí lidové představení za poloviční ceny.
Sever proti jihu.
Obraz z americké občanské války od Gilleta.
Hudba K. Čapka.
Denní předprodej lístků v knihkupectví pp. Urbánka
1533
Kapra a Kotka na Smíchově.
#11
alto_textblock
#11
Zboží podšívkové,
#12
alto_textblock
#12
jakož i veškeré okrasy a potřeby k ša-
tům doporučuje v nezvýšených cenách
firma
#13
alto_textblock
#13
JOa
v Praze, Vodičkova ulice
117
„U Štajgrůd.
Kolín, Rubešova ulice.
#15
alto_textblock
#15
56
#16
alto_textblock
#16
— 53-
#17
alto_textblock
#17
— Což chcete ukazovati měho muže, strýčku ? za-
hovořila hlasem drsným, který se mne dotkl jako falešná
nota a kývla na pána v uherském kabátě s nesmírným
opovržením.
— Fomo Bogdanoviči! řekla rychle Anna Vasil-
jevna, sedící po celou dobu rozmluvy jako na špendlí-
kách, červenajíc se a přerývajíc každé slovo, a já my-
slím, k čemu nějaké rozčilování? Možná, že Erazim
Ivanovič v tak velké společnosti ...
— Nuže dobrá, ať se stane dle vašeho! zvolal
Foma Bogdanovič, mávaje rukama. Vždyť jest známo, že
se ženskými ničeho se nepořídí! Po obědě musí pěvci
zazpívat. Možná, že neznáte, Ljubov Petrovno, jednu
naši píseň:
#18
alto_textblock
#18
Muž seje žito.
žena poroučí síti máki
A spěchaje ke generálovi, kterému podával právě sluha
mísu s pečení, uchopil Foma Bogdanovič vidličku, vbodl
ji do tučného kusu krocana a položil kus na talíř ge-
nerálův.
Jakýsi opovržlivý a hořký úsměv Spohrával kolem
rtů Ljubje Petrovny. Zdálo se mně, že oběda nebude
konce. Trval již dvě hodiny, hosté se stávali hovorněj
šími a hřmotnějšími. Konečně se ozval třeskot zátek
šampaňské šumělo.
Generál Ryndin se zvedl ze svého místa s pohárem
v ruce. Odstrkujíc a převrhujíc s hlukem své židle ná-
sledovala polovina mužské společnosti jeho příkladu. Žena
okresního hejtmana, sedící naproti Sašovi, která po celou
dobu oběda ani očí od něho neodvrátila, vyskočila též,
ale vidouc, že ostatní dámy se nehýbaly, opět usedlaa
potom jaksi velmi dlouho na svém místě sebou vrtěla.
#19
alto_textblock
#19
— Na naše! odpověděl chladně Zalatarenko a vypi
malou sklenku vína.
— Ty ho znáš? zašeptal jsem Peťovi.
— Ne, odbyl mne lakonicky, nebyl při jídle ho-
vorným a naložil si plný talíř křepelek s omáčkou.
— O, ten jest pravý mistr, díky! ozval se za námi
známý, hlasitý smích Fomy Bogdanoviče. Hlasité políbení
mlasklo na plné tváři Petově, jako znamení hospodářovy
vděčnosti. S hlasitým smichem se valil dále.
Dobrý Foma Bogdanovič! Zdál se býti tak šťasten,
chodil tak vítězoslavně kolem stolů, jakoby byl dobyl
města, začež mu byl udělen generálský klobouk. On sám
si nesedl, nejedl a nepil a nasytil se dle přísloví pouhým
pohledem. Ačkoliv neuplynuly od sytě snídaně ani tři
hodiny, jedli hosté Fomy Bogdanoviče, jakoby se byli
celý týden před tím živili korou se stromů.
Za to se jevila nesmírná únava na tváři ubohé ho-
spodyně. Seděla na čestném místě, mezi matuškou a ge-
nerálem, mlčíc zarputile. Jak známo, nebyla naše dobrá
Anna Vasiljevna mistryní v bavení svých hostů. Generál
jedl za čtyři. Matuška, odsunuvši se ve svém křesle, za-
krývala pozorně zivání šátkem. Vedle ní seděla mlčky
Ljubov Petrovna. Krásná, bílá růže ležela na jejím talíři.
Nesvlekla rukavice a kromě polévky ničeho nejedla. Ne-
byla to pouze nuda, která se jevila na její tváři ; nezdála
se ani rozhněvanou ani zádumčivou, byla však zaujata
jakousi stálou a neveselou myšlenkou. Sledoval jsem
pilně její nejmenší pohyby, zapomenuv na slavný sobě
daný slib, sedaje k stolu, slib, nedívati se na ni a zapo-
menouti vůbec, že jest na světě. Seděla dlouho nepo-
hnutě, bledá jako růže, ležící před ní, ku které se často
skláněla vdechujíc něžnou vůni, jakoby se obávala do-
Zapomenutá otáska.
14