#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 346. ze dne 16. prosince 1905.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
#4
alto_textblock
#4
Mstitel zavražděné sestry
O tragedii, kteráž obsahem děje připomíná krev
Othellů, zmiňuje se v jednom z posledních čísel angli-
ckého denníku korrespondent jeho z Djibutilu.
Ras Byzance, chrabrý náčelník patnácti tisíců
osmahlých bojovníků, pojal před nedávnem za chot
sestru náčelníka sousední říše. Mladí manželé žili
z počátku šťastně v Adis-Abebě, až konečně se Ras
Byzance stal žárlivým na jednoho ze svých přátel.
A věci dospěly až tam, že Byzance, schvácen šílenou
náruživostí, zavraždil svou ženu a šest služebných..
Bratr zavražděné vznesl dle habešského práva
žádost k nejvyššímu soudu za vydání vraha, a uvá-
děl, že tak činí proto, aby se na něm za spáchaný
zločin pomstil.
Sám Menelik, jenž si jinak žalovaného velm
vážil a jemu přál, předsedal soudu a protože Ras
Byzance nemohl své choti nevěru dokázati, vynes
soud nález, aby vydán byl bratru své ženy k vyko
nání pomsty . .
Hlasem chvějícím se a zrakem slzami zaro-
seným jal se Menelik přimlouvati za Byzance, jenž
těšil se jeho přízni. Obrátiv se ke bratru zavražděné.
promluvil k němu měkkým tonem: »Prosím za
milosť pro odsouzeného. Útratíšili, pane, nešťastného
vraha, neoživíš tím bytosť, kteráž ti byla tak drahou.
Daruj mu tedy život a provedeš tím pomstu největší
Pohleď jen na něho! Ve tváři jeho čteš prosbuo
slitování. Prosím sám za něho...«
Ale bratr zavražděné měl srdce z kamene a Ras
Byzance odveden do vězení.
Čety vojsk pospíšily si do města, aby zamezily
hrozící nebezpečí vzpoury . ..
A jednoho dne za nedlouho potom o 4. hodině
ranní vyveden byl Ras Byzance za obvod městský
v průvodu ozbrojené stráže a vydán svému švakru
A rozlícený bratr zavražděné choti náčelníkovy
chopil se meče a sťal vrahovi hlavu.
A když město prociťovalo v mlze prvních ranních
par, spatřili lidé zohavenou mrtvolu Ras Byzancovu
na niž se právě vrhl Ras Walda Georgis, blízký pří
buzný a miláček panujícího dvora.
A hořce při tom štkal a naříkal.
*
#6
alto_textblock
#6
nem Olgy z Köppenů. Jinak zůstalo vše při starém.
Mimo jiné uchvátila za poslední doby mladého mu-
že z přední berlínské rodiny, jejž přemluvila, aby se
s ní vypravil do Londýna. Předevčírem sešel se pá-
rek na nádraží, kdež však zjistil totožnosť mladé
šejdířky policejní detektiv, jenž ji poznal dle podo-
bizny, kterou u sebe náhodou měl. Byla zatčena
úmysl odjezdu do Londýna překažen.
#7
alto_textblock
#7
Dary a příspěvky.
Složeno u pokladny „Národních Listů“
Ústřední Matici školské.
Maleč. Při poslední léči na honu pana Hra-
baně dne 9. t. m. vybráno sl. Dale-
šickou ..
. . . . . K
Budyně nad Ohří. Při mikulášské zábavě
Sokola vybrano
.
. . . .
Kamenice nad Lipou. Pokladna Zemské ústř.
jednoty hasičské král. českého zasílá od
sboru hasičů v Maršovicích na Benešov.
sku, župy »Ostromeč«. II. splátku na diplom
skutečného členství 50 K a od sboru ve
Stanově u Vysokého župy podkrkonošské
další splátku na diplom skutečného člen-
ství 10 K, úhrnem
. . . . . . .
Šachov, pošta Borohrádek. K uctění památky
zesnulého říd. učitele pana Jana Hilgart-
nera zasílá místní školní rada místo
věnce na rakev
. . .
.
Volkov na Rusi, volyňská gubernie. Při sňatku
pana Fr. Hluštičky se sl. Marií Mráčko-
vou vybrali družička Eliška Mikšovaa
mládenec Vladimír Zíval 15 rublů. Výmě-
nou . . . . . . . . . . . .
Sadová. Při poslední léči pana Kocourka vy-
brano . . . . . . . . . . . .
Praha. Malá společnost »u peckovského
stolu« v dolejší restauraci Měšťanské be-
sedy odvádí z týdenní maxlové trapulky
třicátou osmou (třetí jubilejní) pětku . .
Hlinsko. Spolek paní a dívek »Vlasta« za-
sílá obnos, věnovaný členy za omluvenky
gratulační na rok 1906 . .
.
Králové Městec. Pp. Tlapák a Šrůtek zasílají
vyhranou sázku . . . . . . . .
Kraborovice, p. Vilímov. Při honu v Oubrově
»Na sklepích« dne 10. t. m. vybráno .
Vinoř. Z pokladničky v hostinci pana Josefa
Řepky . ..
#8
alto_textblock
#8
37.50
#9
alto_textblock
#9
11.06
#10
alto_textblock
#10
60.—
#11
alto_textblock
#11
10.—
#12
alto_textblock
#12
37.80
#13
alto_textblock
#13
10.—
#14
alto_textblock
#14
10.—
#15
alto_textblock
#15
12210
#16
alto_textblock
#16
10.15
#17
alto_textblock
#17
5.—
#18
alto_textblock
#18
20.—
#19
alto_textblock
#19
sílá . .
#20
alto_textblock
#20
Národní jednotě pošumavské.
Ronov u Přibyslavi. Pan dr. Fr. Malínský za-
sílá na vánoční nadílku . . . . . K 40.—
K tomu z č. 339. odp. z 9. pros. 1905 K 12.185.64
V celku odevzdáno . . . K 12.175.6
Spolku „Komenský“ ve Vídni.
Ronov u Přibyslavi. Pan dr. Fr. Malínský za-
. . . . . . . . . K 40.—
sílá . . .
K tomu z č. 339. odp. z 9. prosin. 1905 K 47.946 17
V celku odevzdáno K 47.986.17
Na Husův fond.
Vinařice u Kolína. Paní Rosa Pernerová za-
. . . . . . . . . . K 10.—
sílá . .
K tomu z č. 339. odp. z 9. pros. 1905 K 20.915.49
V celku odevzdano K 20.9254
#21
alto_textblock
#21
Na štědrovečerni večeři pro ne-
majetné studující.
Vinařice u Kolína. Paní Rosa Pernerová za-
. K
#22
alto_textblock
#22
Rodinám
#23
alto_textblock
#23
zabitých, raněných a uvězněných Čechů
#24
alto_textblock
#24
při brněnských demonstracích.
#25
alto_textblock
#25
Praha. Knihtiskárna Venta a spol. v Haštal-
ské ulici odvádí od nejmenované jednoty
v Německu pro rodinu Pavlikovu . . K
Vrdy u Čáslavi. Tělocvičná jednota Sokol
rodině Pavlíkově . .
Úhrnem
20.70
K
K tomu z č. 339. odp. z 9. prosince 1905 K 2788.66
Odvedeno Národní radě v Brné K 2809.36
#27
alto_textblock
#27
Rodinám uvězněných a zraněných dělníků
#28
alto_textblock
#28
při pražských demonstracích.
Kolín. Obchodní zřízenci .
. . . . K 7.80
K tomu z č. 339. odpol. ze dne 9. pro-
since 1905
K 21198
#29
alto_textblock
#29
V celku odevzdano
#30
alto_textblock
#30
. . K 2127
#31
alto_textblock
#31
5.-
#32
alto_textblock
#32
5.—
#33
alto_textblock
#33
15.70
#34
alto_textblock
#34
= Ze života prohnané šejdířky. Na jednom z ber
línských nádraží zatčena byla těchto dnů mladá žen-
ština, čítající teprve 23 roky stáří. Olga Meuselova
pohybovala se kdysi v kruzích sportovních. Věřilo
se, že jest dcerou pruského důstojníka, žijícího na
Rusi a že ji rodina zapudila, poněvadž prý udržo-
vala milostný poměr, kterému se z různých příčin
nepřálo. O tom však, že se dobrodružná dáma jme-
novala před lety Zieluská, nikdo nevěděl. Tehda
oslepila řečmi i zjevem mladého architekta, jenžji
chtěl pojati za choť. Líčila mu, že se jí do-
stane věnem nejméně 225.000 marek a vyná-
šela se při tom známostmi ze »dvorních kru-
bů«, na něž prý hřešiti možno nastávajícímu
choti ... Avšak Zieluská měla peníze od milenců.
s nimiž za zády architektovými známosť udržovala
a které i okrádala, kdykoliv se jí k tomu nahodila
vhodná příležitosť. Konečně architekta opustila, když
ji milenec přistihl na dostaveníčku s jakýmsi důstoj-
níkem. Potom odpykala si pro krádež kratší trest vě-
zení a nabyvši opět svobody, objevila se pode jmé-
#35
alto_textblock
#35
Spolku „Minerva“ pro vydržování
ženského gymnasia v Praze.
Praha. S heslem »Za svobodnou školu« vě-
nují: Ústřední spolek českých žen 50 K.
pí. Klenková z Vlastimilů 40 K, pí. Payla
Maternová, spisovatelka, pí. Tereza No-
váková, spisovatelka, pí. Joh. Danešová,
starostka spolku, pí. Zorka Hovorková,
pí. Ant. Iblová, pí. Emma Scheichlová,
pí. Božena Stibralová, slečna Jakubičko-
va po 10 K, pí. A. Veselá 4 K, slečna M.
Vanklova 3 K, úhrnem . . .
.
177.—
tomu z č. 171. odp. ze dne 24. června 1905 K 15.—
V celku odevzdáno . K 192.—
#36
alto_textblock
#36
Úhrnem
K
333 6
K tomu z č. 339. odp. z 9. pros. 1905 K 601.775.11
V celku odevzdáno K 602.108.72
Oprava. Do minulého výkazu příspěvků na Ma-
tici vloudila se chyba. Pan Trauta věnoval 5 Ka
nikoliv 52 K, jak omylem bylo vysázeno. Součet
všech složených příspěvků per 440 K 60 h jest
správný.
Národní jednotě severočeské.
Ronov u Přibyslavi. Pan dr. Fr. Malínský za-
silá na vánoční nadílku . . . .. K 40.—
Praha. Z pokladničky stolní společnosti
»Orlí hnízdo« ve vinárně pana Jindřicha
Budila ve Spálené ulici
45.60
Úhrnem
K
K tomu z čís. 339. odpol. z 9. pros. 1905 K 19.282 38
V celku odevzdáno K 19.328.98
#38
alto_textblock
#38
Chudým dítkám z okolí Jablonce
nad Jizerou.
Larga v Rumunsku. Pan Jiří Vacek, nad-
lesní, zasílá
. . K
Odvedeno Národní jednotě severočeské.
#39
alto_textblock
#39
6.60
#40
alto_textblock
#40
5-
#41
alto_textblock
#41
16
#42
alto_textblock
#42
13
#43
alto_textblock
#43
obojího pohlaví tísnily se u vchodu chrámového, očeká-
vajíce, až průvod vyjde a těšily se, že dešť cukrovinek
bude velmi hojný.
Tento dvojí křest byl důležitou událostí v jedno-
tvárném životě venkovském; všecky ženy stály na prazích
svých obydlí, práci v rukou, oči upřené ke kostelu; pletací
dráty a jazyky pohybovaly se velmi rychle.
Konečně otevřely se chrámové dvéře a průvod se
objevil.
V čele kráčely dvě babičky, nesouce každá jednoho
novokřtěnee. Dědeček a babička kráčeli za nimi šťastně
se usmívajíce a za těmito zjevily se konečně světlý šata
vojenský stejnokroj, hlavní příčina vší té zvědavosti. Zvě-
davci šeptali, obdivujíce se hrdým, pružným postavám
krásně snědé dívky a statného rusovlasého muže.
— Hezký párek! polohlasem pronesla stará babička,
když průvod šel kolem ní.
Petr zaslechl tato slova a zarděl se. Rychle pohlédl
na svou družku, ale ta byla zcela zaujata shonem dětía
neslyšela ničeho. Rychle se vzpamatoval a dal se do
konání svých kmotrovských povinnosti.
Dědeček Paumier mohl mu sloužiti za příklad, ši-
rokým pohybem jako rozsévač rozhazoval plné hrsti cu-
kroví mezi hulákající drobotinu. Petr rychle učinil po jeho
příkladu a rozséval kolem bonbony smísené s drobnými
penězi; nyní nastala mezi dětmi teprve vřava; v jednom
klubku válele se děvčátka i hoši v silničním prachu.
— Není libo také, slečno? nabídl Petr slečně Alici
druhý kornout.
— Pro ty nesmělé, řekla Alice se svým klidným
úsměvem a opustivši průvod, šla poděliti děti, které stály
nesměle opodál, jsouce buď příliš malé nebo bázlivé, aby
#44
alto_textblock
#44
udivena i potěšena, když usedl vedle ní a dal se s ní do
hovoru. Ten statný dělostřelec zajímal se pojednou o ta-
kové maličkosti, které obyčejně jen mladá děvčátka těší-
vají. Přitáhl si dokonce i modní časopis, obracel v něm
nedbale a utkvíval pozorně na statích, v nichž obsažena
společenská pravidla. Pojednou zvolal:
— Kmotr má kmotře dáti dárek: vějíř nebo ně-
jakou drobotinu uměleckou .. . . Kde to k čertu seženu?
Pan Florent s Antonínem vcházeli právě do jídelny
k svačině, Antonín zaslechl otázku Petrovu.
— Mohu ti to obstarati, řekl, usedaje po jízdecku
na židli, jedu právě zítra do Angersu.
Otec Florent sebou trhl.
— Zase? A proč? Nevím o žádné záležitosti, která
by tě tam volala.
— Odpusť, otče! odpověděl Antonín tónem co nej-
klidnějším. Je to nutné . .. . Můj starý přítel Karsac . ..
Karsac, znamenitý cyklista, který vyhrál mistrovství v Nizze,
mně oznámil, že přijede do Angersu zítra večer . . ..
Chystá se jemu na počest hostina.... já tam nesmím
scházet, jsem důvěrným přítelem Karsacovým.... po sní-
dani sednu na kolo, cesty jsou již suché a osmdesát kilo-
metrů tam a zpět není tak mnoho na žádného závodníka,
dodal s veselým smíchem. Petr dostane dárek svůj zítra.
vlastně pozítří ráno, protože matinka nerada vidí, jezdím-li
v noci . ...
Drobný obličej pana Florenta zahořel hněvem. Tento
syn, který ho tak popouzel, měl jeho rysy, byl to týž
obličej jemný, bledý, tytéž hnědé oči, kdežto Petr byl po
matce velký, svalnatý a rusovlasý. Okamžik starý mlynář
setrval mlčky v návalu hněvu a pak vybuchl:
„V Bulém Mlýns.