#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXX.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 21. května 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 139.
#6
alto_textblock
#6
Na ranní a odpel. listy sča
před, lácž aen
v Praze v sdminislrae
na měsln
na čtrrt leta . . .
s dvejí denáške
na měsíc . . 1so se ne
narčsnrt lete . . .
vo Hilialkáchn
na měske . . . . . .
Poštou?
na měsíe . . . ..
na čtvrt leis . . ..
s drojí zásilkou
ra přet
na ivrt ita . . . nK son
#7
alto_textblock
#7
SK —n
#8
alto_textblock
#8
K b0n
#9
alto_textblock
#9
2 K 30 n
#10
alto_textblock
#10
kei
#11
alto_textblock
#11
vo
#12
alto_textblock
#12
žon zn nl
#14
alto_textblock
#14
sa lvoi dalatv
#15
alto_textblock
#15
ovottov atimd n
#17
alto_textblock
#17
V drobnéní prodejis
ranní číilo osolé . . . za S h
cdpole dní
. za 2 k
Ve dlialkách na venikově
ranní číslb. . . . . .
odpoledul
.. . . . . . b
Inseráty
plati se hotově napřež.
Předplaeoní a insrty přijímá zdmlil-
strace v Marlassté ulici č.3.
Tam nacházsjí se též rrdakce,
tiskárnn a sapedice „Národnich Listá“
Rakopiey se novracnjl.
#18
alto_textblock
#18
10h
#19
alto_textblock
#19
Dnešní číslo pro Prahu le o 10 stranáci.
#20
alto_textblock
#20
Mraky nedůvěry visi nad
obzorem.
#21
alto_textblock
#21
Již dávno nebyli jsme zahrnuti v jediný
den takovou štědrotou, takovým shlukem dů
ležitých politických dějův a zpráv, jako dnes
zákon o vodních stavbách, pozměněný úsilím
našich poslanců ve prospěch našich
vlasti — ve výboru sněmovny poslanecké
šťastně dojednán; — na Moravě valný sjezd
našeho lidu rolnického vyslovuje plnou svou
spokojenost s tímto činem, od něhož oče-
kává zdár a požehnání pro svou vlast,
ve sněmovně poslanecké zahájeno rokování
o zákoně investičním, jejž vítaj
opět Němei alpští s našimi bratry jihoslo-
vanskými stejně jako ministr financí pan
Böhm-Bawerk, jenž při tom utrhne si ky-
tičku 80 millionů korun na refundace svých
pokladen státních a krom toho snad ještě
pampelišku 10procentního zdražení jízdních
lístků, konečně zahájení delegací obou polovin
říše, aby rozvrhly tu maličkost 247,273. 667 K.
potřebných na armádu a diplomacii dle
pověstného klíče na bedra trans“ a cislajtán-
ských poplatníků: není-liž to takořka pře-
bohatá, pestrá, vůní omamující kytice jar-
ního šeříku, jejíž stopky jedva sevříti možno
v dlaň? Jen že ta vůně její není naskrze tak
libá a nevinná, jako vůně našeho květu še
říkového
Si duo faciunt idem, non est idem
Když v roce 1878 vláda republiky
francouzské předstoupila před sně-
movnu s velikým svým plánem na zvelebení
komunikačních prostředků zemských v roz-
měrech přímo obrovských, totiž rozhojněním
dosavadní sítě železniční o dalších 18.00
kilometrů a rekonstrukcí všech starých prů-
plavů, jichž se již 5030 kilometrů čítalo, n
jednotný profil v příčině hloubky vodní
rozměrů splavů, jakož i na zlepšení splav-
ných řek v délce 7300 km. takovým způso
bem, aby na nich lodi o 300 tunách. ná-
kladu bezpečně pojížděti mohly: když vy-
světlila vláda Francie smysl tohoto plánu
svého, že jde ji o to, aby věškerá říční
údolí byla mezi sebou spojena a komuni-
kace vodní mezi severem a jihem jakož
i mezi západem a jihem umožněna, avšak
spolu doložila: tyto podniky pohití sumu
šesti tisíc millionů franků —
přijat byl tento pracovní program vlády fran-
couzské ode všech vrstev národa jako o
sborů zákonodárných s hlasitým nadšením
Národ, který byl nedávno teprv zaplati
hroznou pokutu válečnou 5 milliard Němcům.
bez rozpaků, troufale, ba nadšeně ukláda
sobě nyní oběť dalších šesti milliard, pře
svědčen, že nebudou ty peníze vyhozeny,
alébrž vráti se mu desateronásobným užit
kem a úrokem, zvelebeným blahobytem.
v době jednoho neb dvou pokolení.
V Rakousku jináče! Když tu po dlouho-
letém zdráhání a zpečování se vlád konečně
nadejde chvíle, kde odhodlá se kabinet pro
zažehnání zmatků politických vyhověti dáv-
ným národohospodářským tužbám a potřebám
zemí a národův, jednak rozhojněním sít
železničních, jednak konečným přikročením
k regulaci, splavnění a kanalisování od věků
zanedbávaných řek v nejvýnosnějších zemích
říše: — tu nepozdravuje a nevítá veřejné
mínění veliký ten program státní správy se
Mšeobecnou radostnou důvěrou a s myslí
k obětem nadšenou, alebrž pozastavuje se.
potřásá nedůvěřivě hlavou, plnou pochyb-
ností a obav a hledí teskně budoucnosti
vstříc, zdaž toho nákladu 1000 millionů k
bedra lidu snesou, zda pod tíhou zvýšených
daní nepodlehnem bankrotně vysílení dřive
#22
alto_textblock
#22
než se všechny ty budoucí podniky počnou
vyplácet ? —
Takový jest rozdíl obromný mezi námi
a Francil: tak nesmírně jsme totiž staletými
hříchy špatných, protinárodních cizovlád proti
ní ochuzeni a hospodářsky vyssáti, že po-
jímá nás ůzkost a strach smrtelný vůči té
jediné milliardě korunové půjčky, kterou
bude nám a dětem našim v tomto stoleti
úročit a splácet.
Ano, tak se mstí v následcích svých od-
věké zlé finanění hospodářství státníkůva
kabinetův Rakouska, kteréž podkopalo
všechnu víru v lidu tolikráte a tak krutě
zklamaném. On pochybuje a on nevěří, že
by konečně nadcházel v tom hospodářství
pronikavý, rozhodný a poetivý obrat k lep
šímu, že by posléze svítal y Rakousku den
nové, lidu přející a národům svědčící politiky
finanční a národohospodářské, nýbrž obává
a stráchůje se, že za tím vším vězí jen opět
stará fiskální spekulace na jeho
kapsy, že nemyslí se to ani s těmi investi-
cemi ani s těmi vodními stavbami tak do-
cela upřímně a nezištně, nýbrž jedná se opět
jen, jako již tolikráte, v první řaděo
sehnání nových mimořádných set millionů
zlatých na účely neplodné, na pořízení
nových děl a všelikých jiných potřeb
válečných atp. . . . Tato starost a tato
nedůvěra hněte v hlubinách duše lidu na-
šeho a s ním, tušíme, všeholobyvatelstva ra-
kouského, A proto měla se vláda Körbrova,
šlo-li jí o vzbuzení důvěry veřejné, rozumně
a za každou cenu vystříhati všeho,
cokoliv by budilo podezření proti její
zámyslům a plánům národohospodářským.
na jichž plti hledá ona své záchrany v pe-
řejích nerozřešených otázek národních, ústav-
ních a státoprávních. Než jak si ona zatím
počíná?
Její ministr financí Böhm-Bawerk neváh
přijíti před parlament s požadavkem zcela
neústavním, aby mu v in vesti ční m zá-
koně železničním byl povolen graciál 80
millionův, poněvadž prý z přebytků po-
kladen státních vydal loni přes 100
millionů K na subvencích různým železnicím.
Jaký to nárok! Odkud pak byly ty přebytky
v pokladnách státních? Přece odnikud jinud
než z daní poplatníkův, než z mozolů ná-
rodův. Co dělají jinde vlády s takýmito pře-
bytky v důchodech státních? Co udělal
vláda Francie, když od r. 1876 do
r. 1880 nastřádal se ve státních pokladnách
přebytek daní sumou 586 millionů franků
Slevila, snížila o tolik daně po
platníkův, Ten zázrak se v Rakousku
ovšem jakživ nestal a nestane. Nýbrž zde
se přebytků z daní užilo — dle tvrzení
ministra financí — na hojení dýchavičných
železnic. Nuže, pak má ministr financí toliko
povinnost zástupcům národův dokázat, že
bylo té pomoci železnicím v zájmu veřejném
skutečně zapotřebí, i žádat za jich absoluci,
ale nemá naprosto nárokův žádat, aby mu
poplatníci ten výdaj z aplatili znova.
Však hle, on toho nicměně směle na
parlamentu žádá, řka: »Nepovolíte-li mi této
80millionové refundace, nedoporučím celý
zákon investiční koruně k sankci.« — To
nemá budit nedůvěru a pochybnost nejtrpčí?
A dále. Zájem veřejný žádá, aby přestal
konečně ta zastaralá mýtní daň u nás, lid-
skost žádá, aby byly zlepšeny nádennické
platy ubohých diurnistův, jakož i nuzně pense
vdov a sirotků po úřadnících státních před
novým pensijním zákonem zemřevších.
Na to vše stačí ročně nějakých 5 až
6 mill. zl. Není liž to pravá lapálie pro finan-
ční hospodářství velmocného Rakouska, jehož
národové rok co rok přeplatí na da-
ních nepřímých o 30 až 40 mill. více,
než bylo preliminováno? Tak i v minulém
#23
alto_textblock
#23
roce (1900) výnos daní přímých a nepřímých
jest o 30 mill. větší, než sám ministr financí
očekával.
Potřebí tu, ptáme se, pro zlepšení platů
diurnistů nebo pensí vdovám a sirotkům
úřadnickým uvalovati na přetížený lid novou
daň ve způsobě zdražení jízdních
cen železničních o 10 procent? A hle
nieméně neváhá ministr financí rakouských
překvapit a zarmoutit parlament předlohou
zákona o nové té krušné dani zrovna ve
chvíli, kdy tento má povolit 250 millionů na
stavby nových železnic a 80 millionů na
zbytečné refundace pokladen státních. Jaký
mrazivě nevlídný to vitr čiší z této fiskáln
politiky páně Böhm-Bawerkovy ve tvář na-
rodů rakouských
Divuli, že mysl jich nejihne, ale jen tím
opatrněji zahaluje se v plášť nedůvěry
daleka, velmi daleka jest biblického
»Sladší dávati než bráti!«? —
Totéž smýšlení opanuje také parlament
rakouský, jak trefně předpověděl dne 17. t. m.
jmenem poselstva českého dr. Stránskýa
jak v souhlase s ním obává se dr. Eben
hoch: »Jsme svorni v braní, ale pochy
buji, že budeme také svorni v dá-
vání, až bude třeba postarati se
o úhradu.«
#24
alto_textblock
#24
Agrárni glossy.
Sobotní kritiky zemědělského sjezdu věno-
vána byla panu dru. Horáčkovi jen část, jen
potud, pokud čelila přímo proti jeho výrokům.
Svou odpovědí na tuto kritiku hájí pan dr. Ho-
ráček i resoluci valné hromady Sdružení českých
zemědělců a polemisuje s celým sobotním člán-
kem. Podjal se obrany celého současného na-
šeho hnutí agrárního. Nemohu popříti, že jsem
neočekával, že pan dr. Horáček tak daleko
půjde ve svých agrárnických sympatiích — ale
nemohu také smlčeti, že mně tím pan dr. Ho-
ráček dává vítanou zbraň proti sobě. A proto
také tuto jeho pomoc s díky kvituji.
Napsal jsem, že naše současné agrárni
hnutí (ne agrární hnutí vůbec, nýbrž spe-
ciálně naše nejnovější agrárn
hnutí) nepovstalo z vnitřní potřeby, nýbrž
z osobních nevraživostí a různie,
a tvrzení toto klidně opakuji. Pan dr. Horáček
sám dobře ví, že by toto hnutí nebylo vystou-
pilo jako samostatná politická a třídní strana,
nýbrž že by si bylo ochotně nalezlo místa ve
straně svobodomyslné, kdyby ne-
bylo souboje KubrKrumbholzov
a karlínského mandátu. Pan dr. Ho-
ráček velmi dobře ví, že prosincový sjezd sdru-
žení měl ráz schůze eminentně poli-
tické a to radikálně-politické a že
předmětem výtek straně svobodomyslné nebyly
snad věci agrární, nýbrž otázka poli-
tické taktiky. A také vstup naší agrární
strany do parlamentu a její postup v něm jsou
rázu čistě radikálně-politického. Toto hnutí nelze
srovnávati s náboženskými proudy středověku
věru — když již se veliké s malým srovnává
— má pan dr. Horáček pravdu, že by fran-
couzská revoluce byla propukla i bez Rousseaua
a encyklopedistů, ale nepopře, že by dnešní
naše hnulí agrární, speciálně v té podobě a for-
maci, jak se představilo »u bílé labutě«, bez
pp. Hrubého, Práška a soudruhů nebylo po
vstalo.
A to jest právě to, nač jsem ve svém
článku s důrazem poukazoval. V našem rol-
nictvu byl zdravý prvek odborné
organisace, byla ona dobrá vůle
vrátiti se k sobě samému, ale právě
těchto zdravých proudů bylo zneužito agi
tací politickou, která byla dosti obratnou,
aby se kryla heslem agrárním.
A tak nepovstala zdravá, svéporfocná orga
nisace odborná, nýbrž vyrostla nová pol
#25
alto_textblock
#25
tická strana agrární, která své
politické cíle a radikální taktiku při poslédníe
volbách tak ostentstivně zdůrázňovala. A po
něvadž pak se naše současné agrární hnuti vy
tvořilo jako samostatná strana politieká, možno
a nutno na ní žádati i politický program
Že ho nemá, netřeba dokládati. V dobách svěho
nejútlejšího mládí hledala ho u strany radikálně
státoprávní, pak navazovala jednání se stranou
svobodomyslnou, v parlamentě přijímala hesla
národně-sociální a dnes s ochofou poslouchá
výklady, že program agrární strany jest pod-
statou svou vlastně i po své politické stránce
programem konservativním. To jsou nejširší rysy
politického rozvoje strany agrární. Úsudku při
čiňovati netřeba.
Ale jak pravím: naše agrární hnutí přijalo
formu politické strany. A z toho důvodu jsem
považoval za svou povinnost říci, že t a to
bezprogramnost a neuj a sněnos
strany o základních zásadách české otázky
a politiky chová v sobě veliké nebezpeči.
a proto jsem kladl důraz na to, že naše země-
dělstvo není části národa samostatného a svo-
bodného, nýbrž že právě z nesamost at-
nosti a nesvobody našeho ná-
roda mu plynou zvláštní úkoly
jako českému zemědělstvu
Nepravil jsem tedy, že naše agrární hnutí po-
třebuje »národnostně českého agrárního pro-
gramu«, jak pan dr. Horáček mi podkládá,
nýbrž kladl jsem zvláštní váhu na národně-
politické poslání rolnictv
v našem národě, které třídní výlučností
bude posunuto v pozadí. Vzhledem k těmto
vyšším cílům české politi ky
lekal jsem se a lekám se vý-
lučně třídních hesel, a to nadto
hesel, za nimiž není ani hospo-
dářského jednotného programu,
ba za nimiž není ani jasného uvě-
domění si vlastních cílů.
Tento fakt doložil jsem voláním po ochran-
ných clech proti zahraniční soutěži. Dokázal
jsem čísly našeho mezinárodního obchodu a na
šeho obilního obchodu s Uhry, že jsme my
v Čechách dnes co do chlebovin passivními
že jsme, vyjímaje ječmen a ove s' (jež
pun dr. Horáček v replice vynechal), své vý-
vozné schopnosti pozbyli. Ceny chlebovin že
speciálně nestlačujen soutěž zahraniční, nýbrž
uherská. Pan dr. Horáček poslední vývod po-
kládá za ukvapený. Jakým důvodem, patrno
z prostého výpočtu: v r. 1900 jsme vyvezli
81.000 q pšenice a dovezli 67.000 q, byla tedy
aktivnost celé říše 14.000 q. Naproti tomu
dovezeno do této poloviny říšské z Uher přes
5 millionů q pšenice. Že by z těchto 5 mill. a
k nám do Čech ničeho nepřišlo a že horni
aktivum jest naším aktivem, to přece nebude
tvrdití nikdo, kdo jen trochu poměry zná. A u
žita? Toho jsme dovezli do celé říše přes
48.000 q a vyvezli 3000 q. tedy jsme co do
celé říše passivními 45.000 q. Naproti tomu do-
vezli jsme z druhé říšské poloviny k nám do
Cislajtanie přes 3 milliony q. Kde jest, proslm,
sebe menší ukvapenost v úsudku, že jsme co
do žila a pšenice své vývozní schopnosti pozbyl
— kde?
Loyalně p. dru. Horáčkovi přiznávám, že
zemědělstvo tvoří podstatnou čásť, ba většinu
českého národa v Čechách, ale rozhodně a vším
důrazem musím se ohraditi proti větě, že
každý prospěch zemědělství jes
tudíž i prospěchem národa. To byl
ona nebezpečná konsekvence, které jsem se bál
po stránce politické, a kterou p. dr. Horáček
nelekal se přenésti na půdu čistě
hospodářskou. A přece není omylu
většího! To, oč resoluce valné hromady nej-
více se přimlouvá, zvýšení obilních cel za účelem
zvýšení cen obilních, může sice prospěti země-
dělstvu, ale rozhodně ublíží na př. dělnictvu
živnostnictvu (zdražením potravin, recipročními
#26
alto_textblock
#26
ely na vyváženě tovary průmyslové atd.). Aji
ných příkladů dala by se řada uvésti.
Maje na zřeteli zájmy rakouského vývozu
ječmenného a cukerního, hledal jsem těžisko
zájmů zemědělských při úpravě nových smluv
obchodních spíše ve snaze o zachování obilních
celních sazeb ciziny (v přední řadě Německa)
vyslóvil se co do žita a pšenice proti nerozmy-
slně přijímanému heslu celní ochrany chlebovin.
Ale právě proto, poněvadž (následkem
uherské soutéže) nevýnosné pěstění chleboví
bude nutno zaj této formule vystřídati novými,
pevněji (než ha celní ochraně chvilkově půso-
bící) založenými zdroji přijmovými, vyslovíl
jsem nepokryté tento důsledek. Zcela vše-
obecně. Prostě proto, že jsem ani chvili nebyl
v pochybnostech, že mi bude rozuměno. Ne-
bylo však tomu tak. Neváhám tedy konkretně
říci, že tím myslím účinnější a racionálnější
chov dobytka, lukařstvi, pěstění zelenin, zaklá-
dání nových zemědělských průmyslů a výroh
atd. dle různých podmínek krajů a poměr
odbytových. Do detailů co do jednotlivých
krajů se ovšem pouštěti nemohu.
A nyní jen několik slov o oněch věcech,
jež byly vlastnlm důvodem této diskusse. Pan
dr. Horáček ve své replice sám svůj výrok
o tom, že českým národem jest če-
ské rolnictyo, posunuje v pozadí (a také
tak řečen byl, jak jsem ho cítoval 1); činí tak
všeobecným výkladem, co jest národ,
klade zbytečný důraz, že částí národní jest i
sociálně-demokratické dělnictvo, což jsem ani
v nejmenším nepopřel. Ale o to vše spor nebyl
a není. Vytkl jsem panu dru. Horáčkovi, že
oné věty jako sociální politik říci
nemél a když ji vyslovil, připamatoval jsem
mu moment zodpovědnosti za vý-
rok tento a vychovatelskou chybu,
jím spáchanou. Fakt, že chyba se stala a sice
chyba sociálnímu politiku neo-
pustitelná, neodčiní ani sebe delší vý
klady, tím méně vývody, že určitý stav, domá-
haje se splnění svých speciálních interessů, ne-
křižuje zájmů národa. Věta tato porážíse
sama sebou a nemusím se ani dovolávati toho,
co jsem nahoře řekl.
Tím, co pan dr. Horáček praví o poměru
politické strany a třídní organisace, široce tuto
zabývati se nebudu. Jednak nemluvil jsem vše-
obecně, jak p. dr. Horáček čini, nýbrž snažil
jsem se zodpověděli si otázku o poměru če-
ského hnutí agrárního k české politice národní.
a důrazně vytkl problém malébo národa nesa-
mostatného, jemuž se p. dr. Horáček ve své
replice tak opatrně vyhnul, jednak vymyká se
všeobecná úvaha tato z rámce novinářského
článku. Jen jedno bych podotkl. Mluví-li již pan
dr. Horáček o »dosavadní neplodné činnosti tak
značného počtu poslanců v lůně strany svobo-
domyslné« a vykládá-li ji »neslučitelnými proti-
vami a odpory mezi ideovým podkladem strany
a požadavky agrárními«, tu dovolil bych si
prostě říci, že hlavní vina asi by spíše byla na
těchto zástupcích samotných, kteří v lůně strany
vytvořili svou stavovskou organisaci a jichž ze-
mědělský odbor vešel v čilé styky s rolniky
ostatních zemí rakouských. Nepopíratelným fak-
tem ale také jest, že cesta každé nápravy jest
dlouhou a namáhavou a že doporučovaný panem
drem. všelék výlučné organisace stavovsko-poli-
tické může spíše oddáliti řešení otázek země-
dělských. Neboť vnese do lůna na-
šeho národa bojtam, kde dosud se
cesta upravovala dohodou a kde
také úspěch byl zajištěnější pod-
porou ostatních vrstev národních.
A boj proti intelligenci? I jemu dal p. dr.
Horáček potravy dost a dost. Směsováním pojm
intelligence jako stavu a intelligence jako vzdé-
lání výroku svého neodčiní. Nebo že výroky,
»že jen lidé z jeho středu mu (zemědělstvu)
pomohou« atd., nejsou ničím jiým, než sta-
rým heslem proti spolupůsobení intelligence
#27
alto_textblock
#27
FEUILLETON.
#28
alto_textblock
#28
Nalad
#29
alto_textblock
#29
Několik receptů z praklické duševědy.
Známe dobře všichni to slovo! Jednoho
dne vstaneme spokojeni se životem, důvěřiví.
ducha jasného a plni veselých myšlének : jsme
dobrě nálady. Jindy máme hlavu plnou trpkých
myšlének, jsme nespokojeni, kousaví, misanthro-
pičií, pohřížení ve své nitro a přemilajíce tvrdo
šijně nějakou nemilou vzpomínku: jsme špatn
nálady.
Dobrá nálada přináší štěstí. Vše se na nás
směje; nejspletitější afféry se rozuzlují jakohy
zázrakem; lidé, jež potkáváme, řikají nám samé
příjemné věci; listy, jež dávno čekáme, do
zházejí.
Ve špatné náladě děláme špatně vše, co do
rukou vezmeme — vše nám »padá z ruky«
Mluvíme s někým, rozumíme špatně, vykládám
falešně slova, rozčilujeme se pro maličkost
pro nic; rozumíme opáčně. Nic neni méně váb
ného, méně harmonického, než špatná nálada
naproti tomu dobrá nálada — toť gracie, har
monie, takt.
Dobrá nálada dělá nás lepšími. Ve zlé ná-
ladě jsme neschopni sympathie, útrpnosti ; jsme
zlí a vidime ve všem zlomyslnost, prcháme před
společností, jsme neschopni dobrého hnutí,
vlidného slova.
Tím vším ale dobrodiní dobré nálady není
vyčerpáno. Ona jest nakažliv a — jednoz
největších dobrodiní. Naše dobrá nálada vyza-
řuje, jako teplo, od nás na všecky, kdožse
přibliží. Nejzřetelněji to pozorovati v rodině.
Zasmuší-li se otec, hned velká tíha padne všem
na prsa; mluvi se málo, tiše, nesměle, i malé
děti nechaji žertů a mají se na pozoru, atmo-
#30
alto_textblock
#30
sféra je dusivá. A tak i jinde. Máte-li komu
říci něco méně příjemného, nějakou trpči pravdu.
počkejte, až budete v dobré náladě, řeknete t
lépe a bude to lépe přijato.
Ideálem by bylo, býti stále dobré ná-
lady, aspoň míti možnost, zaopatřiti si ji dle
libosti, na stisknuti knofliku. Vynálezce takového
návodu sice posud se hledá — než přece jsou
recepty na výrobu dobré nálady, ne sice ne-
omylné, ale aspoň ne zavržitelné. Přidržujeme
se tu pěkné statě z oboru prakticky užité psy-
chologie Camilla Mélinauda v Revue de
Revues.“)
Abychom byli dobré nálady, buďme pře-
devším zdrávi. Ve dnech plného zdraví, kdy
každý sval, každá žilka jen v nás hrají, jsme
vždy dobré nálady. Hygiena jest původ dobré
nálady; a hygiena, toť v krátkosti střídmost
čistota.
Jiná příčina nálady bývá stav naší sebe
lásky. Stačí pochvala, aby nám zpříjemnila exi-
stenci; stačí úspěch, abychom přáli vše dobre
všemu stvoření. Nejmoudřejší v tom podléhají.
Chyba, jež se nám vyčítá, překážka, jež se nám
v cestu stavl, směšnosť, jež na nás byla obje
vena, zkali naši náladu. Nie nás tak nepodráždí.
jako staví-li se nám před oči naše slabosti.
Pohružujeme se ve své nitro, vzpomínáme
jiných porážek — všecky veselé upomínky ja-
koby se byly ztratily; přemítáme o nepřízn
osudu a jsme ve strašlivé náladě — až snad
nějaká dobrá duše nám hodí nějaké pochle-
benství nebo chválu, kterou se opět vylé-
A recept? Existuje hygiena sebelásky, jako
hygiena těla, a můžeme ji resumovati v jedno
pravidlo: konati vše, co konáme, pečlivě
přesně, věnujíce se svému úkolu docela. Pak
#31
alto_textblock
#31
číme.
#32
alto_textblock
#32
*) R. 1900.
#33
alto_textblock
#33
nejspíše vyhneme se neúspěchu; a nevyhneme-l
se, budeme trpěti méně, majíce svědomí na své
straně.
Mocný vliv na náladu má sympathie neb
antipathie, jež tušime ve svém okoli. Jsme-li
ve společnosti, kde cítíme že nás mají rádi.
jistě se nám tam libí a jsme dobré nálady
Oznámí se nám, že někdo k nám chová zvláštní
sympathii: hned se nás zmocní vůči naznačené
osobě nekonečná přízeň, nálada stoupne o celý
stupeň. V neznámé společnosti, kde se setkáme
jen s chladnou nevšímavosti, brzy se nám lidé
zdají nadutými, podeeňují nás — jsme brzo špatné
nálady. Dobrá nálada není často než vědomí, že
jsme milováni.
Čtvrtá příčina: pořádek neb nepořádek na-
šeho života a myšlének. Pořádek dává dobrou
náladu, nepořádek špatnou. A slovo »pořádek«
v nejširším smyslu, i pořádek, jejž dělá hospo
dyně v zásuvkách, i pořádek, jejž dělá učenec
v přírodě.
Jsme »celí šťastni«, když jsme si v do
mácnosti něco uspořádali, knihovnu, nábýtek
prádlo atd. Žena sebe rozmarnější je roztomilá
když si dobře uklidila svou skříň, zaranžoval
vkusně salon. Naopak pocit nepořádku je z nej
horších ostnů. Každý zná zoufalou náladu pr
stěhování.
Právě tak důležit je pořádek v konání
Dostanete list, jejž dlužno zodpověděti. Jste
trochu nedbali — odložite odpověď na zejtřek
zejtra máte ještě měně chuti; ltaké dojem listu
není již čerstvý; přijdou jiné listy, pak zase
jiné a jiné. Balík roste a stále hlodá na vás
pocit neurčité povinnosti, jež volá; nejasná
úzkost mísí se do vašeho konání, až jednoho
rána sednete kurážně, píšete až do večera, vy-
řídite všecky dopisy a ulehnete zemdleni, ale
spokojeni. Konečně i pořádek myšlenek má
velký vliv na náladu. Kdo neví, kam se přiklo
niti, kývá se nerozhodně brzy sem, brzo tam
#34
alto_textblock
#34
neb chtěje mysliti najednou na mnoho i věcí
nemyslí vlastně na nic — bývá zřídka dobre
nálady.
Posledni recept: »dobrou náladu dělá vě-
domí dobře vykonané povinnosti«.
Máme-li tedy vyléčiti zlou náladu, tedy
předně vykonáme povinnost, 4řebas nemilou.
dlouho již odkládanou; za druhé, vyjasníme
myšlenky, porozprávíme si, povíme, co nám lež
na srdci a chce ven; konečně podnikneme ně-
jakou intensivní čmnost, jež nedá na nic jiného
mysliti: zaplováme si, zatělocvičíme, projíždíme
se na kole, zabavíme se turisticky. Nepomáhá-l
vše, pak nutno léčiti uraženou sebelásku. Při-
pomeneme dotýčnému rozmrzelci jeho zásluhy
dáme má cítiti, že je dobře oceňován, ba obdi-
vován, uvedeme na důkaz pochvalu nějak
osobnosti, již on si váží: toť onen zázračný
knoflík, jejž třeba stisknouti — ale stisknouti
opatrně a delikátně, neboť jakmile se cítí účel —
vše je ztraceno. V nejhorším případě necháme
zlý rozmar vybouřiti, až sám doklepe. Člověk
ve špatném rozmaru podobá se hracímu stroji
Na otočení klíčem hraje docela novou písničku
přikrou, trhavou; hude ji nějaký čas — ne
může jinak; třeba neodvratně vyposlouchati
předvídané pískoty a protivné refrény; jest to
automatické, mechanické — ale ne věčné; péro
dojde, ještě několik násilně vyražených not —
pak svatý pokoj. A to je moment, kdy třeb
chladnokrevnosti a taktu: jediné otočení ne-
šťastné — a protivná písnička začne znova.
Fysiologové tvrdí, že změny nálad vzni
kaji změnami organickými. Jsou aspoň vždy
spojeny s jistými změnami stavu tělesného —
špatná nálada se změnami oběhu krevního
v mozku, anaemií, zemdleností buněk mozko
vých, snížením tlaku krevního.
Přímo nápadné je přetvořování nálady al-
koholem, vínem, coffeinem, morfinem. Hypno-
tisovaným možno suggerovati jakoukoliv náladu.
#35
alto_textblock
#35
Než jsou případy, kde vlivy čistě duševní
a morálné mění náladu.
Zkuste nějakému i člověku zdravému a
v dobré náladě se nacházejícímu chváliti talent
někoho, na koho má zlosť, nebo doneste mu
nepříznivý úsudek, jejž jste o něm zaslechli,
aneb mu řekněte, že žena, o které myslí, že
se ji libí, jej nemůže ani vidět: jistě jej uvr-
hnete ve špatnou náladu.
Proč urážka naší sebelásky nás tolik za-
chmuřuje? Působí v nás konfusi ideí, konflikt
snah a tužeb s novým dojmem, jakýsi stav
zmatečný.1
Podobně při pořádku neb nepořádku my-
šlenek mechunism je ještě zjevnější. Myslite již
několik dní na úkol, jejž máte rozluštiti. Na-
padly vám již různé odpovědi, slyseli jste mí-
nění jiných, ale nejste ještě ustálen, kolisáte
mezi jedním rozluštěním a druhým, různé the-
orie ve vás zápasí. Po celou tu dobu jste za-
ujati, podrážděni, jste špatné nálady. Až jed-
noho dne se vyjasní, našli jate dobré rozluštění
— jistota nastoupila místo změtení — jste spo-
kojeni, dobrá nálada se dostavila.
Snílkové skoro vždy jsou melancholici : ko-
lisají mezi svými chimérami a reálnou skuteč-
ností. Lidé nerozhodní bývají mrzouti. Proto
některá tělesná cvičení mají opravdovou lé-
čebnou cenu, na př. jizda na velocipedu je vý-
borný prostředek k soustředění tělesnému i du-
ševnímu, tedy i k získávání dobré nálady.
Rady se sice dávají, aby nebyly uposlech-
nuty, recepty se píší, aby se jich neužilo ; ale
některý čtenář snad přece dostane chuť zkusiti
něco prakticky, co tu uvedeno — ať si pak
v dobré náladě vzpomene těchto řádků a trochu
nás pochválí zase — pro naši dobrou náladu.
#36
alto_textblock
#36
o =