#1
alto_textblock
#1
Číslo 11.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 13. ledna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administracea
expedice:
Praha, Pštrossova ulice,
číslo 200 —- II.
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí.
Nezapečeténé reklamace
jsou porta prosty
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šest
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho
dině polední
Jednotlivé číslo za8
Telefon redakce č. 1126.
#5
alto_textblock
#5
KATUILKÉ Ll
#6
alto_textblock
#6
Předplatné pro
s donáškou d
domu
2.80
měsíčně . . . ..
8.40
čtvrtletně . ..
celoročně . . ..
38.60
Pro tuzemsko
oštou:
g
měsíčně . . . .
9.—
čtvrtletně . ..
K 36.—
celoročně . . .
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . ..
12.—
celoročně.... K 48.—
po Ameriky, Francie.
Švýcarska, Italie, Bel-
zie, Anglie a Ruska:
3.20
Štvrtletně . . .
... K 52.80
celoročně
Telefon redakce č. 1126
#7
alto_textblock
#7
Prahu
#8
alto_textblock
#8
Slunce vychází v 7 hodin 57 minut ráno.
Slunce zapadá ve 4 hodiny 21 minut večer.
#9
alto_textblock
#9
Sobota:
#10
alto_textblock
#10
Sv. Leoncius, biskup. — Sv. Veronika, panna.
#11
alto_textblock
#11
40hodinná pobožnost v chrámu Páně u svatého
Františka u Křižovníků od 11.—15. ledna.
#12
alto_textblock
#12
Jmění mrtvé ruky.
#13
alto_textblock
#13
V Praze, 12. ledna.
Židovský a s ním spřátelený tisk hledá stále
příležítosti, aby dráždil lid, jak potřebuje stále
nových a nových dřáždidel labužník a lahůdkář,
aby svoji chuť k jídlu stále se zmenšující opět
přivedl v závratnou výši. Říšská rada byla odro-
čena, a proto není látky, která by poskytovala
svobodomyslným a socialistickým novinám hojné
látky ke štvanicím, proto spustí tedy na kněze.
Na kněze se všecko sveze, tvrdí se docela právem.
A není-li nových dráždících prostředků, obnoví se
jednoduše staré, opepří, posolí, dá se jim nový
nátěr — a bílí otroci pochutnávají si výborně na
této židovské pečeni, která může býti pro »goimy«
třeba treife — porušená Křesťan všecko poslušně
sní, co mu Ipředloží jeho nenahraditelný osobní
list, obsluhovaný syny nevděčné země zaslíbené.
V posledních dnech proletěla nepřátelskými
nám listy od přední vídeňské židovky, která udává
takt, až do posledního venkovského hafánka, jenž
na povel její se dá do štěkání, opět zpráva
o jmění mrtvé ruky. To je vždy vděčná látka, po-
něvadž tím židovští žurnalisté odvrátí nemyslící
lidi od posudku majetku židovského, který byl
nabyt bez práce a způsobem nepoctivým. Taková
hesla se vpouštějí mezi nejširší vrstvy lidu, aby
tento byl naplněn záštím proti katolické církvi,
aby jí těch peněz nepřál a raději aby je dala roz-
děliti mezi štváčské agitátory, kteří nesejí ani ne-
žnou, přece však tyjí z hlouposti a nesoudnosti
přečetných křesťanů.
Odvolávají se při tom na výpočty c. k. sta-
tistické komise ústřední z nejnovější doby, aby
dali svým štvanicím jakýsi zákonitý podklad.
Vizte, zde máte kapitalistickou církev, která by
mohla činiti skutky milosrdenství; podle příkladu
zrádného a lakotného Jidáše kroutí pobožně očima,
a jako tento litoval peněz, které stála drahocenná
masť, již vylila na nohy Spasitelovy kající Mař.
Magdalena, tak také tito pokrytci zakrývají svou
zášť ke katolické církvi zásadami lidumilnosti a
volají: Škoda peněz mrtvé ruce věnovaných, mohli
by býti poděleni chudí, a kněžstvo by mělo vstou-
piti do šlépějí zakladatele církve a apoštolů, kteří
chudobu svojí na odiv stavěli a tvrdili, že jejich
království není z tohoto světa.
Tito fariseové zapomínají, že doby a poměry
se změnily, a že by nemohl nyní kněz choditi bos
a s roztrhaným šatem, poněvadž by to nebylo po-
važováno za odložení veškeré marnivosti, která se
nestará o tělo, nýbrž bylo by mu to vykládáno ve
zlé, tak že by se stal pouze terčem posměchu zlo-
třilé chásky a příčinou pohoršení u lidí dobrých.
»Statistische Monatschrift« přináší přehled
jmění »mrtvé ruky«, z něhož vidíme, že katolická
církev v Rakousku má majetku 509,416.968 zl.
Na první pohled je to dojista číslo vysoké. Ale
pohlédněme zevrubněji na tento počet a pak uznáme,
že vlastně naši nepřátelé bez příčiny závidějí církvi
tohoto majetku, kterého nabyla poctivě, právně a
zákonným způsobem, tak že v té věci ani nejza-
rytější odpůrce nemůže nám vytýkati nesprávnosti,
aby s hanbou neodešel se svým utrhačným jazykem,
odkud byl chlubně jako rytíř bez bázně, avšak
s hanou vyšel.
Od tohoto počtu dlužno nejdříve odpočísti nad
160 milionů na církevní stavby, zejména kostelya
jich správu. Tu však se ohlásil jeden mudre v li-
berálním listě a volal: vždyť tato cena je trvalá a
nese užitek, a kdyby se prodala, stržilo by se hojně
peněz; tak jako činžovní paláce v Praze a v jiných
velikých městech jsou stálým výhodným zdrojem
příjmů pro domácí pány, tak je tomu také u cír-
kevních staveb.
Je-li pravdou, že Hus vykřikl při pohledu na
babičku nesoucí a přikládající polínko na jeho hra-
nici »Sancta simplicitas«, svatá prostoto, mohli by-
chom toho slova právem a bez bázně v této věci
použíti. Kdo by se v duchu nesmál tomuto dioge-
novskému nápadu, srovnávati kostely s paláci čin-
žovními. Říká se právem, koho Bůh chce zničiti,
#14
alto_textblock
#14
poraní jej slepotou. Diogenes také hledal svého
paláce v sudě, tento mu zajisté také nesl tolik jako
největší činžák na hlavní třídě. Než žert stranou!
Jedná se o vážnou věc, která netrpí, aby byla po-
suzována posměšně. Uvedeme ihned příklad, aby-
chom dokázali nicotnost tvrzení pisatelova.
Chrám sv. Víta jest zajisté z nejcennějších
památek stavebních vůbec a církevních zvlášť,a
jakou má cenu? Onen nesoudný pisatel by nej-
lépe učinil, kdyby se odebral do úřadovny jednoty
ku dostavbě chrámu Svatovítského a viděl by,
jaké obnosy pohltila pouze oprava této stavitel-
ské vzácnosti, a co bude ještě státi, nežli bude
moci býti vydán ke službě Boží. A jaký hmnotný
zisk plyne z celého kostela církvi nebo duchoven-
stvu? O tom vůbec nelze mluviti, poněvadž ko-
stely mají cenu uměleckou, za ně však dnes
nikdo nic nedá, jich nekoupí, a naopak vydržování
jich stojí veliké obnosy peněz, jinak by byly vy-
dány záhubě, jak je to na příklad u památného
kostelíka sv. Václava. Nepoukazujeme při tom ani
na smutnou událost, že bývalých kostelů někde se
užívá jako skladišť, ano i stájů, poněvadž k jinému
účelu se nehodí po svém zrušení.
Za to mají naše chrámy význam po výtce
společenský, poněvadž jsou paláci prostého lidu.
který v nich nalézá útěchu v dobách strastnýcha
do nichž spěchá poděkovati za prokázaná dobro-
din, čili, jak jistý katolický státník prohlásil : ko-
stely jsou audienční síní, v níž udílí Bůh slyšení,
a do níž má právo přijíti král i žebrák.
Odčítáme-li hořejší obnos, zbývá pravého cír-
kevního jmění 349,305.384 zl. Tento majetek cír-
kevní není ani veliký, ani nebezpečný pro stát a
lid, poněvadž z něho plyne všem příslušníkům ka-
tolické církve nemalý užitek, jak hmotný, tak
zvláště duševní. Užíváť se úroků dojista k vydr-
žování duchovenstva jak světského, tak zvláště ře-
holního, k pořádání bohoslužeb, k platu varhaníků,
kostelníků a všech ostatních činitelův při chrámě
působících, ani ministrantů nevyjímaje.
Národní jmění se odhaduje v naší polovici na
10.844 milionů, nenáležejí tedy katolické církvi
ani tři setiny veškerého jmění, proto
tedy je zbytečný křik, který zdvihají naši odpůr-
cové, poněvadž církev katolická jest rozvětvenou
společností, k níž přináleží téměř veškero obyva-
telstvo rakouské, až na malé výjimky.
Kdyby tedy stát se tak zapomněl a opět sáhl
neprávně na toto nedotknutelné jmění, co by s ním
počal? Nezaplatil by jimi úroků ze státního dluhu
ani na dvě leta, a také státní výdaje na vojsko
činí za půldruhého roku tolik, jako církevní ma-
jetek veškeren. Ale což kdyby se tyto peníze roz-
dělily mezi lid? Tu by teprve nic s tím nezačali,
poněvadž by tato podpora nestála za to. Připadlo
by totiž na každého obyvatele celých 14 zl., čímž
by ovšem nemohl založiti nové domácnosti, ani za-
koupiti obchodu nebo rolnické usedlosti.
Závistivce, kteří šilhají stále po církevním
jmění, odkazujeme na nesčetné miliony židů Roth-
schilda, Reitzesa, Gutmanna a všech ostatních bur-
siánů, kteří před dohledným časem neměli budto
ničeho nebo nepatrný raneček, s nímž putovali po
nivách úrodné Evropy, kde byli pohostinně přijati
a kde se způsobem nezákonným obohatili na útraty
poctivých křesťanů.
#15
alto_textblock
#15
Zprávy politické.
V Praz e, 12. ledna
K situaci. Ani dnes ještě nepodařilo se
šl. Koerbrovi sestaviti svůj kabinet. Hlavní pře-
kážky tvoří spojený německý tábor, který staví se
proti jmenování zvláštního německého ministra kra-
jana, ale na konec podle všeho svolí k tomu přece.
Příčiny, proč Němci nechtějí svoliti k jmenování
svého ministra krajana, uvedlí jsme již předevčírem.
Ministrem tím stane se prý buď dvorní rada
Czyhlarz nebo dr. Knoll. Oba jsou nyní
universitními professory ve Vídni, ale professoro-
vali dříve v Praze a súčastnili se velmi činně —
zvláště prof. dr. Knoll — politického života zdej-
ších Němců.
#16
alto_textblock
#16
Německá pokroková strana, kteráž
konala včera z té příčiny zvláštní poradu, prohla-
šuje úřadně, že ohledně otázky německého ministra
krajana není ani nutno, ani záhodno, nýbrž že po-
stačí úplně, když jednotlivé odbory budou obsazeny
důkladnými a nastrannými muži. (Čti: důkladnými
německo liberálními stranníky. Red.) Zvláště vstou-
pení německého parlamentníka jako ministra bez
odboru do kabinetu Koerbrova (Ani prof. Czy-
hlarz, ani prof Knoll není členem poslanecké ví-
deňské sněmovny. Red.) nehledě k zásadním roz-
pakům bylo by nevýhodné pro ministerstvo a jeho
styky s německými stranami, protože by Čechové
žádali v tomto případě jakožto protiváhu, aby také
oni byli zastoupeni v novém kabinetě zjevným
svým stranníkem. (Což mají němečtí pokrokovci
na všecka ministerská křesla zvláštní výsadu? Řed.)
Avšak pokus, jenž by razil cestu ke stykům mezi
německou levicí a stranami pravice se strany
jedné a mezi levicí a vládou se strany druhé, ne-
potkal by se již předem s odporem německých po-
slanců za podmínky, že by vláda projevila u svém
postupu loyální úmysly. (Čti: Kdyby chtěla Němce
ve všem jejich nadpráví udržeti Red.) Ale pře-
vzetí nějakého závazku bylo by vyloučeno, nebot
souhlas k takovému povolání, kteréž prý ostatně
závisí od souhlasu všech druhých německých stran,
má býti pouze skutkem ochoty vůči myšlénce do-
rozumění, nikoli však přistoupení ku straně mini-
sterstva.
Nedýše i z těchto slov ta stará zavilá ně-
mecká zpupnost která již tolik neštěstí uvalila na
celou říši? A nečíší z nich současně mráz naprosté
nesmířlivosti, o kteréž pro nedostatek místa po-
víme zítra více?
Poslanec Tusel před voliči. Katolický
posl. p. Tusel konal schůzi v Kuchlu v Solno-
hradsku, na níž bylo pojednáváno o situaci, a re-
soluce přičítá levici všecku vinu, že nezdařil se
smír. Clary zrušil bezpodmínečně jazyková naří-
zení, a tím bylo lze očekávati, že obstrukce česká
bude uvedena v proud.
Nový nuncius v Mnichově, Sambucetti
přijede tam dnes. Týž bude míti zítra u prince
vladaře slyšení, načež bude na dvorním plese před-
staven dvorní společnosti.
Ve Francii panuje veliká radost a uspoko-
jení nad oznámeným již obsazením In Saluhu.
Je to hlavní místo oasovité skupiny v Tuatu a
leží v polovici cesty mezi nejjižnější saharskou
pevnůstkou (Mac Mahon) a Timbuktu, jež Francou-
zové obsadili již r. 1894. V Paříži spatřují v ob-
sazení In Saluhu jakési malé dodatečné dostiuči-
nění za ústup z Fašody. In Saluhu, jež jest pořád
ještě 300 kilometrů od pevnůstky Mac Mahonu
vzdálenou hlavní etappou do Timbuktu, obsadil
velitel vědecké výpravy, geolog Flamant. Týž vy-
táhl za ochrany 140 domorodých střelců, vede-
ných francouzskými důstojníky a oddělením spa-
hiův, svedl dne 28. prosince m. r. s 1200 stou-
penci marokánské t. j. protifrancouzské strany z In
Saluhu vítěznou bitvu, načež obsadil hlavní místo
oasovité skupiny. Není zajisté žádnou náhodou, že
Francie provedla »vědecké« vydobytí tuatských
oas právě v tom okamžiku, v němž Anglie jest
vázána v jižní Africe Možná, že povede to nyní
k brzkému uskutečnění saharské dráhy, vedoucí až
k jezeru Čadskému. Francouzští vlastenci sní o ní,
jak známo, již dávno.
»Jest mnoho shnilého v Italii«. Demise
italského ministra vojenství Mirriho, kterýž je-
ště za přelíčení s Notarbartolom, zavraždě-
ným, jak známo, od »Maffie«, dovedl svými vý-
pověďmi si zjednati nimbus počestného a přísně
upřímného muže, hned však potom byl usvědčen
z neupřímnosti a potměšilosti, vrhá ostré světlo na
italské poměry. Zdánlivě pracoval Mirri na zničení
»Maffie«, známé to tajné společnosti, kteráž chtěla
si dobýti a zachovati nejdalekosáhlejší vliv, třebas
i skutky krvavými, podtají však pracoval s touto
»Maffií« na prospěch Crispiho. Jestliže »Maffie«
provozuje své řemeslo více hrubými prostředkya
nehrozí se ani zločinu, jako Crispianismus »Maffié«