#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXIX.
#2
alto_textblock
#2
měcii ailiia lnn
#3
alto_textblock
#3
t a ct stst zr ndovye
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v pátek II. června 1909
#6
alto_textblock
#6
Číslo 159.
#8
alto_textblock
#8
Na ranzla večerní liety
předpláci se
V Praze v administraci:
na uJsle. . . . . . 2 K
na čtvrt leta . . . . 6 K —k
s dvojí donáškou
na měsie. . . . .
na čtstt lcta . . . . 7 K esh
ve filiálkácha
na měsic. . .. 2 K 30h
Poštou:
na měsle.
na čtvrt ieta : . . . 9 K 6n
na měsa dvojí zásllkou
Ba tvrieta : : k sok
#10
alto_textblock
#10
V drobném prodejii
ranní číslo o sobě . . za 9
večerní . . . . . . . za s k
Vo filiálkách na venkov
ranní čialo . . . . . . . 10h
večerni . . . . . . . . 5b
Inseráty
platí se hotové napřed
Předplaceni a inserty přijima
administraco v Marinnské ul., 3.
Tam nacházejl se též
redakce, tiskárna a expedlne
„Národnich Lissů“
Rukopisy se novraneí
#11
alto_textblock
#11
„Ukol dosti odiosní,.a
Zpravodaj komise, dosazené sborem
obecních starších královského hlavního města
Prahy k vyšetření otázky, kdo zavini
značný průtah ve stavbě obec-
ního domu u Prašné brány a pře-
kročení nákladu, městský radní p. L
Peterka, podávaje městské radě obšírnou
odpověď, nazval úkol komise »dosti
odiosním«.
Výraz »odiosní« jest dosti běžný a vy-
znam jeho všesrozumitelný. Pochází od latin-
ského sodium«, kteréž znamená pak tolik
co snenávist, záští, nepřátelství-
a pod. »Odiosním« rozumí se pak všeobecně
záležitost, která nenávistí, záštím a nepřá-
telstvím hýbe, tudíž záležitost mrzutá, nepří-
jemnosti působící — »odium« přinášející
Řikává se o »odium«, že zůstává na někom
»lpěti«. A úkol komise, sestávající z pánů
městských radních L Peterky a dra. Funka.
pp. ob. starších V. Štěpánka, Krouského,
V. Novotného a c. r. Reinwarta nebyl vlastně
ničím jiným, než ukázati, na kom l p
odium viny překročení stavební doby
o léta a stavebního nákladu o miliony
Hlavně jednalo se o druhou část »odia«
o miliony«.
A tu byla zvědavost obce i její repre-
sentace zajisté oprávněna.
Původně rozpočtený náklad —
můželi se tak říci, neboť hlavní původce
celé pohromy byl nedostatek řádných sta-
vebních rozpočtů — obnášel tři miliony
korun, avšak efektivní, průběhem pěti sta
vebních let vydaný již náklad obnáší prot
rozpočtu však o více než 4 miliony korun
tedy úhrn dosud daleko ještě nehotového
obeeního domu činí přibližně asi tolik c
stála národu dvojí stavba Národního di
vadla dohromady (3,235.000 zl. r. m.). Ovšen
mezi závěrečným kamenem Národního di
vadla a základním kamenem representačního
domu u Prašné brány leží hnedle čtvrt sto-
letí, srovnání tudíž poněkud vázne, ale přece
jenom stojí za uváženou.
Náklad Nár. divadla rozpočten asi na
500 000 zl., první stavba stála 1,824.005 zl
rozpočet první hotovou budovou překročen
tedy více než třikrát (druhá stavba přišla na
1,385.911 zl.). Rozpočet, anebo lépe řečeno
původní odhad stavby representačního domu,
překročen dosud dvakráte a jednou třetinou.
ale znalci prohlašojí, že podle nynějšího po
kroku stavby náklad na representační dům
obnášeti bude okrouhle asi 10 milionů k
což tedy znamená více než trojnásobné pře
kročení sumy původně na representační
dům vyštípené, a sumu bezmála třikrát
větší než náklad první stavby Nár. divadla.
Nutno opakovati, že srovnávání těchto ná
kladů stavebních není přesně směrodatné.
neboť ze zprávy vyšetřující komise vychází
na jevo, že jenom průběhem půltřetího roku
slavební doby representačního domu stouply
ceny železa tak značně, že železná konstrukce
projektovanů na 225 697 K, zadána za
546 625 K. Vyžaduje tudíž srovnání repre
sentačního domu s Narodním divadlem
především ohledy na pohyb cen stavebníeh
a námezdních. Ovšem, co se týče účel-
nosti obou budov, bude už srovnání bez
pečnější a není třeba zvlaštního důkazu, že
určení representačního domu sotva dosahuje
na poslání Nár. divadla. Co do e ste ti-
#12
alto_textblock
#12
ckého dojmu architektoniky representačního
domu, pronesen byl veřejně a z míst autori-
tativních úsudek s absolutní jistotou, a to
úsudek nikoli lichotný. Avšak tuto okolnost
komise městské rady výslovně ze svého
šetření vyloučila, estelický zisk nebo ztráta
nedá se ani přibližnou nějakou číslicí do
bilance vstaviti.
Celkem vzato srovnání stavby Národního
divadla a representačního domu, ač zajímavé
nemůže poskytovati správný názor o staveb-
ním hospodářství na staveništi domu repre
sentačního, hlavní předvěstí takového úsudku
bude zajisté otázka, zdali dosavádní výkon
stavby shoduje se s nákladem na něj nalože-
ným bez ethických a estetických zřetelů.
Jakou odpověď na otázku tuto přinesla
zpráva zvláštní komise?
Zpráva její není opravdu ničím jiným
než řadou obvinění, bez nichž by náklad
původně stanovený nebyl překročen rozsahem
podle všeobecného mínění tak úžasným. Pře
devším obviněno jest dozorstvo stavební
že dalo stavbu prováděti na základě docela
jiných disposic, než jaké původně schváleny.
že připustilo stavbu na základě pouhého ná
črtku odchylného od náčrtku, schváleného
sborem. Dale obviněna městská rada
že sama schválivši náčrtek nazvaný alternati
vou V., nepostarala se o jeho schválen
sborem. Třetí obvinění týká se nehotovost
plánů, kteréž dodávány po listech průběhem
tav by, výtka to i stavebnímu úřadu, i dozor-
stvu i projektantům. A tu počíná efektivn
škůdnost stavebního hospodaření represen-
tačního. Tomuto neslýchanému postupu při-
kládá totiž zvláštní komise hlavní vinu na nej-
větším přetížení nákladu a průtahu způsobe-
ném rozpočtem a zadáním ústředního topení
a železné konstrukce. Komise obviňuje
tu co nejpřísnějším způsobem městskou
radu, že z důvodů neznámých
a ze spisů nevysvítajících odmítla
návrhy i povolaného odborníka tajného rady
Rietschla i stavebního dozorstva i projektantů.
aby ústřední topení zadáno bylo firmě Jan
Štětka nákladem nejvýše 170.000 K a že se
usnesla dne 17. listopadu 1905 na vypracování
nového projektu a na novém ofe tním řízení
Výsledek tohoto opatření z důvodů ne-
známých a nepochopitelných značný průtah
se samým vyzdíváním základů průtah s defini-
tivním zadáním topení, jež zpozděno bezmala
o půltřetího roku, průběhem kteréž lhůty ceny
stouply lak, že naproti rozpočtenému nákladn
132 500K, ústřední topení zadáno za 322 572k
Podobně dopadá vyšetřování ve příčině
železné konstrukce, této klelbě všech monu
mentálních staveb pražských a pra příčině
největších průtahů stavebních, tu z 225 697
korun rozpočtených skutečný náklad stoup
na 546 625 K a při této kapitole ob vi-
ňuje komise projektanty, že ani prů-
během pěti čtvrtí roku po započelí stavby
nedodali potřebných pomůcek, takže v uply-
nulé lhůtě zdražený materiál způsobil více
než zdvojnásobení nákladu, obviňuje tu obec
že projekt konstrukce platila dvakráte, jed-
nou projektantům, podruhé firmě dodava
telce, která nedodržela krom toho lhůt. Ne-
dostatek rozpočtu pro vnitřní zařízení způ-
sobil zvýšení nákladu o 982 a hlavní vinu
vadného a nespolehlivého rozpočítávání svádí
komise na oba projektanty, o jichž na slovo
vzalém odbornictví přímo pochybuje.
Na kom tedy vázne odium značného
#13
alto_textblock
#13
průtahu na stavbě obecního domu u Prašné
brány a značného překročení nákladu?
Podle výsledku zprávy zvláštní komise
měla by otázka zníti vlastně takto: Kdo ze
zúčastněných a povolaných činitelů neb yi
vlastně obviněn? Koho při rozdávání
svých výtek komise vlástně vynechala, po-
čínajíc stavebníkem, jeho organy a konče do
davateli?
Zbývá však ještě jedna a to nejzávaž-
nější otázka: Kdo z obviněných do
kazal neoprávněnost výtky jemu
učiněné?
Referát zvláštní komise o representačním
domu vyřízen byl ve sboru obecních star
ších způsobem poněkud překvapujícím, který
se podobá absolutori u jako vejce vejci
Proposice komise, aby vinníkům, na nichž se
obec může hojit, to jest projektantům a firmě.
dodavatelce konstrukce, jejíž liknavost způ-
sobila značné ztráty průtahem, uloženo bylo
penale a smluvená pokuta, zůstaly bez po-
všimnutí, propadl i návrh, aby elaborát byl
dán městské radě, dozorcí radě a projektan
tům k odpovědi v určité lhůtě... Naopak
příjat návrh, aby zpráva komise byla vzata
na vědomí s projevem důvěry nynější do
zorčí komisi a tak po přání měst. radního
dra. Píka akta o representačním domě
uzavřena.
Tedy nebyla obviněným ani poskytnuta
příležitost, aby se o výtkách, jim učině-
ných, vyslovili. Několika blahovolnými pro-
jevy shovívavosti a prominutí skončena de-
bata o promarněných milionech a odbyta
aféra, která v tisku oposičním stavěna na
roveň aféře rourové. Jedna věc je ovšem
jista, zištná nečestnost nebyla nikomu
vytýkána, ba výtka taková ani nenaznačena.
přes to však tisk radikální a pokrokové opo-
sice radniční, ač přímo takové obžaloby se
neodvažuje, dává vyznívati nevyslovenému
podezření. Leč methoda, kterouž záležitos
vyřízena ve sboru, není způsobilou
umičeti tyto hlasy a dr. Baštýř mýlí se
domnívá-li se, že odmítnutím návrhu dra
Šamala učiněn konec — stálému obviňo
vání. Neboť především učiněn měl býti konec
obviňování, proneseněmu komisí, do
sazenou sborem. To se nestalo, zbra
sočitelům nevyrvána, trovfalost jejich zmno
žena. Resonance tisku národně nepřátelského
posílena, afera representačního domu stala
se latentní . ..
Choroby tohoto druhu dlužno léčiti radi
kálně beze zbytku, sice se vracejí stále hor
šími a pustošivějšími záchvaty.
#14
alto_textblock
#14
Debata o svobodě svědomi a pro
pagandy v hosudarstvenné dumě.
V hosudarstvenné dumě vede se již několi
kátý den zajímavá debata o návrhu zákona
o svobodě náboženské propagandy jako logickém
důsledku základnými zákony státními prohlášené
svobodě svědomí.
My věc, o kterou jde, pokládáme za zá
sadně pochybenou a nedomyšlenou. Propaganda
nemá nic společného se svobodou svědomí, na-
opak jest opakem jejím, protože propagandou se
rozumi úsilovné přemlouvání, agitace, která ne
bývá vždy vybíravá v prostředeích a působ
nejčastěji suggescí a zřídka přesvědčivými dů-
vody. Proto by právě každá propaganda měla
býti zakázána, ale svoboda měniti víru zaru-
#15
alto_textblock
#15
čena těm, kdo se rozhodují z vlastního volného
přesvědčení.
Před počátkem debaty ujal se slova mp
Stolypin a vyložil názor vlády na věe
Panuje mínění, jakoby eírkev sama měla usla
noviti své místo v státě, tomu ale není tak
Historie posledních dvou století ukazuje, že
ruská pravoslavná eírkev jest úplně sa mostatná
ve věcech kanonických, ve vnitřních a orgsni-
sačných záležitostech svých, ale všecky poměry
ruské pravoslavné církve k ruskému státu byly
stanoveny státem a nikoli církví. Ruské pravo-
slavné církvi není se báti následků nových zá-
konů, neboť jimi se nemění ruský charakter an
církve ani státu, ani hosudarstvenné dumy
kdyby hosudarstvenná duma učinila chybu, na-
praví ji hosudarstvenný sovět. A konečně po
tvrzení zákona závisl od hosudara, vrchnlho
ochrance pravoslaví.
Komisi Stolypin vytkl, že jde dál, než
západoevropská zákonodárstva a chce sice dát
úplnou svobodu propagandy i pohanům, kteřiž
také se čítají mezi občsny ruského státu, ale
zdráhá se ji dáti také lidem bez vyznání.
Cholmský biskup Jevlogij uvital řeč
předsedy ministerstva. Svoboda svědomí je věc
překrásná, ale svoboda propagandy vedla k tomu.
že po 17. dubnu 1905 odpadlo na Cholmské
Rusi 175 000 duší od pravoslaví. Tu jest nad
čím se zamysliti každému Rusovi, nejen pravo-
slavným duchovním.
Okťabrist Leonov jmenem své frakce
prohlásil, že budou hlasovati pro úplnou a ne
zkrácenou svobodu, ať by šlo třeba o přechod
na víru nekřesťanskou. Pravoslavné církvi nen
třeba žádné ochrany státu.
Maklakov: Chceme-li být upřímni, mu-
síme uzákonit i svobodu nevěrectva, i občanský
sňatek, i oddělení eírkve od státu. Není možno
dovolit propagandu katolikům a protestantům
nedovolit ji Židům, Tatarům a asijským poha-
nům. Buď dejte úplnou svobodu anebo se
vraťte ko slarému názoru, že pravoslaví jes
jediná pravá ruská víra.
Biskup Mitrofan ukazuje na boj, který
vznikl mezi bojovnými jinorodci a pravoslavím
Jinorodci a jinověrci chtějí vykořistit okamžité
oslabení Ruska a přicházejí pořád s novým
požadavky. Dne 28. května dosáhli toho, že
natržen odvěký úvazek, spojující pravoslavnou
eírkev s ruským státem.
Nacionalista Pavlovič podskrtává dě
jinný fakt, že pravoslaví jest v poněti ruského
národa bezpečným příznakem přináleživost
k ruskému národu. A proto všecky tyto vyzná
ňové návrhy zákonů, směřující k oddélení cfrkve
od státu, jsou škodné a povedou k různicím
Na Cholmské Rusi po 27. dubnu 1905 obno
vily se doby pronásledování pro pravoslavnou
víru. Pravoslavní byli zbavováni výživy, trýzněni
ano i ubijeni, jesiliže se nechtěli vzdáti sve
víry. Celou řadou soudních procesů jsou tytc
fakty potvrzeny.
Tevkelev (Tatar) jmenem moslemské
frakce vítá návrh zákona. V Rusku je mnoho
Tatarů, kteři na oko a k vůli rozličným výho
dám, které jim poskytovalo přestoupení ku
pravoslaví jakožto k církvi státní, odpadli o
islamu a prohlásili se za pravoslavné Rusy, ale
v srdei zůstali moslemy a Tatary. Bude-li nový
zákon přijat, bude jim možno otevřeně a bez
následků prohlásiti se za to, čím skutečně jsou.
Pro ruskou národnost a pravoslavnou víru po
tom budou ztraceni, ale k jakému prospěchu
jsou Rusům, když se jimi pouze tváři?
#16
alto_textblock
#16
Dulat, nejednou přerušován hlukem pra-
vice, je pro svobodu svědomi bez podminkya
výminky. Každý občan má na ni právo. Bisku-
pům Jevlogijovi a Mitrofanovi vytýká, že v řeč
jejich nebylo známek hlavního přikázání kře-
sťanské nauky: miluj svého blížního jako sebe
samého. Místo toho slyšna z nich slova o poli-
cejní ochrané pravoslaví. Stolypinovi se diví,
jakým právem mluvil o hosudarstvenné dumě
jmenem ruského národa. Vláda nemá práva
mluviti jen jmenem jednoho národa, v Rusku
obývajícího. Na Rusko mají stejné právo všichni
národové, kteří je skládají, a rovněž mají stejné
právo na všechny výhody zákonů. Ruský národ
nestojí o takovou přednosť, neboť není tak
naivný, aby se bál, že pravoslaví zahyne, bude-li
právech srovnáno s druhými vyznáními.
Láskou a ne zlobou, odpuštěním a ne mstou,
snášelivostí a ne mučenietvím můžete povznésti
to neb ono náboženství. (Potlesk na levici.)
Bělousov prohlašuje, že sociálně demo-
kratická frakce bude podporovati návrh zákona.
Cirkev je v Rusku služkou státu a dokud stát
bude církve sortovati, nebude v něm žádné
svobody svědomí. Tento návrh zákona jest
aspoň paprakem světla v říši tmy.
Volkov dokazuje, že je nezbytno zabez-
pečiti zákonem každému ruskému občanu právo
přestupovati z křesťanského vyznání na které-
koli nekřesťanské.
Duchovní Juraškevič ze všech prone-
sených řečí dělá vývod, že pravoslavná cirkev
neutrpi žádné ujmy, bude- li tento návrh zákona
přijat, ano splše získá. Avšak řečník jako po-
slanec ze západního kraje musí upozorniti na
to, v jakém položení se tam ocfne pravoslaví.
Na západní ruské hranici trvá náboženský spor
mezi pravoslavím a katolictvím Páni na levici,
ano aní sám Miljukov, nemají pravého poněti
o západním ruském kraji a jeho dějinách. Ka-
tolici, majíce tam ohromnou moc, uživají všech
prostředků dovolených i nedovolených, aby pro-
pagovali katolicism. Uváděja rozličné připady
katolické propagandy, řečník stále se obračí na
polského knéze Maciejewieze slovy: Ne pravda-li
Na konec prohlašuje, že, bude-li tento návrh
zákona prijat, vyznavači všech věr budou mli
v Rusku svobodu svědomí i propagandy, jen
pravoslavní ne, a nejvíce tím zlskají Poláci.
(Dlouhý potlesk na pravici)
Kněz Maciejewicz přihlašujes
k osobní poznámce k řeči posledního řečník
Na bajky a legendy o katolické propagandé od-
povídat nebude, ale protestuje proti výroku, ž
katoheism vede propagandu všemi prostředky
dovolenými i nedovolenými.
Markov II. pokládá myšlenku o rovno-
právnosti všech poddsných ruského cara, ať
jsou klerékoli víry a národnosti, za nemravnou
a protistátní, za převratnou a škodnou. (Hlučná
pochivala na pravici.) Ruský národ ruský stát
utvořil, on má povinnost jej i zachovávat,
k tomu si musí zůstaviti právo. Vzdá-li se ho,
zadá prvenství nejen pravoslavné církve, nýbrž
i ruskoslovanského plemene. Mezi náboženskou
snášelivosti a odpadlictvím leží celá propast.
Řačník vltá snášelivost, jak byla prohlášena
s výše carského trůnu, jako ji vítá všechen
ruský národ. Tam se mluvilo o náboženské
snášelivosti; ale v návrhu zákona jde o to, aby
byla podporována každá propaganda prolipravo-
slavná. Dřive, pravda, ruský zákon pohližel n
odpadlictví od pravoslaví jako na provinění; ale
tento návrh pohliží na pravoslavi jako na úhonu.
Protože však ruský stát vždycky byl, jest i bude
pravoslavným, dosáhne se přijmutím tohoto ná-
#17
alto_textblock
#17
FEUILLETON.
#18
alto_textblock
#18
Literatura.
O některých anglických belletri-
stech doby nové.
Pokládáme za nutno čas od času upozor-
ňovati na tomto místě na autory cizí, buď málo
u nás známé, nebo zcela neznámé, jejichž vy-
nikající práce dosahují ve vlasti širšího zájmu
a obliby členářstva.
Činíme tak jednak proto, aby český čtenát
se poněkud informoval o Hiterárních proudech
ciziny, jednak abychom upozornili naše české
kruhy překladatelské na vhodná díla, jež by za-
sloužila převedení do jazyka našeho.
Pozoruhodno je, že v Anglii pěstuje s
dosud v míře veliké romantism, jehož zá
stupci vedle některých realistů těší se veliké
oblibě. Od časů Lyttona Bulwera (1805—1873).
Sira Walfera Seotta (1771—1832) a jiných re
presentantů tohoto směru přidržel se silný zájem
anglicky čtoucího obecenstva pro fikci romanti-
ckou až na naši dobu. Jinak nebylo by tak
četných románů a novel moderních, jež tento
směr zastupují.
V prvé řadě je to Marie Corell i, ro-
dem Iialka, jež vydala přes dvacet románo
velmi působivých a velmi svérázně komponova
ných, v nichž obírá se otázkami psychologi-
ckými, náboženskými a metafysickými. Někter
její novely docílily sensačního úspěchu, na př.
»A romance of two worlds« (Román
dvou světů). Autorka byla po jeho uveřejnění
přímo zasypána listy svých čtenářů. Některé
nejzajímavější tyto dopisy uveřejnila pak spiso-
vatelka k závěrku druhého vydání své knihy,
zamičevši ovšem jména pisatelů. Z tábora kleri-
kálního bylo na ni všsk prudce útočeno, ač
zase jeden kněz doznává ve svém dopisu, že
četba této knihy zachránila jej v duševní roz-
háranosti před sebevraždou
Jistě řidký to účinek fiktivního umění.
Jiné vynikající práce, na něž zde pouze
upozorňujeme, jsou: „The Soul of Lilith“ (Duše
Lility), „The Sorrows of Satan“ (Satanův zá
#19
alto_textblock
#19
rmutek), „Ardath“ (Povídka o mrtvém Já)
„Thelma“ a mnohé jiné. Ze spisů Marie Corelli
nebylo do českého jazyka dosud ničeho přelo-
ženo. Její styl je velmi jasný a snadný a lze
proto její spisy doporučiti i těm, kdož angličinu
zcela dobře neovládají a jimž by lektura jiných
autorů v originále činila oblíže.
Jiný novellista, neméně pilný a veskrze ori-
ginální je u nás z několika překladů již známý
H. Rider Haggard. Pokud víme, vyšlo jeho
prvé dílo v jazyku českém v dobrém překladu
před lety, v zaniklých „Zábavných Listech“. Byi
tam otištén jihoafrieký román: „Doly krále Ša-
lomouna“.
Dále přeložen do češtiny „Plukovník Qua
ritch“, pak „Kleopatra“ a „Ona“.
Hlavním elementem tvorby Ridera Haggar
da je romantická aventura. Většina jeho románu
má za dějíště jižní Afriku a jeho hrdinové
hrdinky náležejí ponejvíce černým kmenům tem
ného kontingentu. Autor líčí ovšem nejraději
karaktery z kmene Zulů, mezi nimiž žil přes
dvacot let.
Kdo nečetl jeho velkolepé krajinné obrazy
popisy válečné vřavy, urputných bojů, důmysl
ných nástrah, léček, lsti a výkonů neobyčejnýcl
svých hrdin, nedovede pochopiti široké rozšířen
jeho spisů.
K tomu druží se neobyčejná vynalézavos
autorova, jenž dovede najiti nejpodivnějšísi
tuace, v nichž jeho hrdinové se ocitají a pak
folkloristicky velmi zajímavé podrobnosti, jež
seznamují nás s mnohými zvyky a obyčeji čer-
ného plemone. Ušlechtilá tendence Haggardo-
vých románů staví je v prvou řadu a mnohé
z nich najdou jistě i u nás povolané překladatel-
ské péro. Četba těchto románů naučí nás zcela
jmak pohlížeti na příslušníky „divokých“ ná
rodů, od nichž by mnohý běloch se mohl leda-
cos přiučiti, třeba že autorova fikce obestírá své
postavy aureolou poesie. Haggardovi byli za-
jisté vzorem reální lidé, již vtiskli jeho postavám
karakter a životní jiskru.
Nejlepší romány Haggardovy v genru na-
hoře dotčeném jsou: »Jess«, »Allan Quster-
main«, »Maiwa's Revenge«, »The Wizard«.
»Benita« a »Dcera Montezumy«, jenž se ode
hrává v Peru.
#20
alto_textblock
#20
Dalšl spisovatel veskrze originální a exo
tický je Lafaadio Hearn (+ 1906). Hearn pře-
sídlil do Japonska, kde žil dlouhá leta jako
učitel angličiny, přestoupil k buddhismu
splynul duševně skorem s japonskou kulturou
a duchem jako málo který Evropan. Umění
Hearnovo je pro nás nejpozoruhodnější ze všech
dnes jmenovaných spisovatelů. Je u nás takrka
neznám a přece v něm je zastoupen celý
ohromný nám zcela ciz! svět, jenž
v jeho díle věrně se zreadlí.
Celá japonská kultura, všecka duše Ja-
ponců, všecko myšlení i cítění jejich je pro
nás naprosto novým a v mnohém ohledu z dán
livě paradoxním.
Ale jenom zdánlivě, neboť neměli jsme
dosud klíče k duši Japonce. Takový kll-
čem jsou však právě povídky a črty Lafesdi
Hearna. Na celém světě není národa tak posti-
ckého, jako jsou Japonci, nikde není národa tak
uměnímilovného jako Japonci atd. Hymna by
neměla konce a přece spravedlivý pozoro
vatel dojde po přečtení spisů Hoarnových k po-
dobnému úsudku. Není tedy divu, že autor byí
celou duší zaujat tímto svérázným lidem, s kul-
turou starou jako svět, s uměním plným nezná-
mých finess, kde »enost« v nejvyšší potene
je všedním zjevem, jehož si nikdo nepo-
všimne! Hearn a jeho umění zasluhuje ovšem
delší studie, již si vyhražujeme na dobu pří-
hodnější. Zde pouze poukážeme na některé
nejvýznačnější rysy jeho tvorby. Nejzná-
mější jeho sbírky povídek vyšly pod tituly
»Kokoro«, »Kwaidan«, »KyuShu«
»Glimpses o! Unfamiliar Japane
(Pohledy do japonského neznáma.) Mnohé jsou
již přeloženy alespoň z části do některých ja-
zyků evropských (i do němčiny) a došly všude
veliké pozornosti. Hearn ličí mravy a život Ja-
ponců beze všech příkras, takými, jakými sku-
tečně se jeví. A přece jaká poesie ve všem
jaká zásobnice nových názorů a myšlenek ! Jeho
péro odhaluje mnohé tajemství, neboť Hearn jde
všude až na kořen věcí a ježto dokonale po-
chopil a si osvojil japonská náboženství, šin-
toism i buddhism, zná také japonskou morálku
a její důsledky, kteréž vysvětlují mnohou pro
#21
alto_textblock
#21
nás zdánlivou zvrácenost. Jeho spisy čekají n
překladatele do češtiny a byly by jistě u nás
Karel Weinfurter.
#22
alto_textblock
#22
vítány
#23
alto_textblock
#23
Naše knihy.
* Český slovník bohovědný. Pořádají dr.
Tumpach a dr. Ant. Podlaba. V Praze
V. Kotrba. Sešit 1 a 2.
Nehodí se na tomto místě uvažovati o příi
nách, které podporují úžasný vzrůst klerikalismu
u nás, nesmíme však pod eňovati působení jeho v
vědě a literatuře, neboť poznáváme, že proti nám
stojí klerikalism v tuhé válečné organisaci, ničeho
neopomijeje, čím by půdu svoji rozhojnil. Veliko-
lepým takovým podnik m, k tomu určeným, aby ve-
škero duchovenstvo české bralo se týmž směrem
studnicí jeho všestranného poučení jest »Český
slovník bohovědný«. Zakladatelům a redaktorům jeho
na mysli tanula biblická encyklopědie, veškeru látku
v přislušnou moderní diskusi vědeckou vyčerpávajíeí
spolu pak rozhojněná i českými dějinami nábožen-
skými i náboženskými dějmnami vůbec.
Posud vydané dva sešity jsou důkazem obrov
ských rozměrů, v nichž bohovědný slovník jest za-
mýšlen. Se vzácnou svornosti spojili se všichní, kdol
jakýmkoli způsobem pěstují studium odborů vytčených
a v obou sešitech setkáváme se s četnými články
biblickými, které sice přísně dbají zásad starozákon-
ného konservatismu, ale nezavírají se před výsledky
moderního studia slaroorientálského, jakož svědči
prof. dra, Hejčka článek »Abraham«. Neméně zevrubně
pojednává slovník o příslušných heslech z obecných
a z českých náboženských dějin, při čemž dlužno
zvláště vzpomenouti článků prof. Vacka o českých
»Adamitech« a o »administrátorech arcibiskupslví
pražského« a »atrany pod obojí« v 1. 1436—1561.
Oba tyto články spočívají na studiu pramenů z ve-
liké části posud neuveřejněných. Slovník jest též
případně illustrován. Z redakčního oznámení doví-
dáme se, že veliký zájem přinášejí slovníku vstříc
i katolické kruhy jinoslovanské, zvláště slovinskéa
polské, což jest ve slovanském stanovisku zjev
utěšený.
* František Janoušek: Kulturní črty z Rakovnicka.
Tiskem M. Knappa v Karlíně. Nákladem Fr. Ja
nouška.
Rídící učitel, p. Fr. Janoušek, jehož kullurně bi
storické práce v dobré u mnohých jsou paměti, roz-
množuje nyní publikované již výsledky svého bádán
zajímavou knihou kulturních črt z Rakovnicka
V řadě drobných dějinných obrázků zasazených v
stylový rámec moderní, zachycuje autor významné
měně důležité výjevy, příběhy, paměti a událost
rakovnického kraje z počátků XVII. st., a získáv
tím pěkný materišl beletristický, jenž zajisté nezů-
stane od našich spisovatelů historických povídek ne-
povšimnut. Za prameny ku poulavým těmto črtám
sloužily autoroví městské archivy rakovnické. dějmn
#24
alto_textblock
#24
Palackého a staré české spisy historické, a nutno p
právu přiznati, že p. spisovatel vytěžil z nich vše.
co v daném připadě při omezení dějové látky bylo
možno získati pečlivým studiem a kritickou obezřet-
nostíl
* Zdeněk Knit!!: V přítmi i světle. Básně.
(1905 —1908) Vydalo Nakladatelské družstvo » Máje«.
V nevelké knižce lyrická vloha mladého básnik
projevuje se již několika měkce zálibnými a vroucně
naladěnými strunami, jichž ozvuk je mi alaspoň do
budoucna určitou zárukou dalšího rozvoje autorova.
Slib tento shledávám zvláště v cyklu sonetů »Na
otcův hrob«, jichž rhytmus je hudebné plastický, slyí
prostý, vnitřní myšlenková učleněnost pevná a určitá.
Jinde příliš ještě ozývají se přímé vlivy Hál-
kovy. Vrchlického, Kaminského a j., jichž nutno
ovšem zbýti se co nejrychleji. Naivní erotika a sladká
mdloba života nemá mít na příště již místa v knize
básníka, jenž teprve stojí na hranicích života a pře
jasnými obzory svě tvořivé budoucnosti
ElinPelin: Belharské povídky. Přeloži
Karel Drož. Světová knihovna č. 723 —724. Nákladem
J. Oity v Praze. Za 40
Elin-Pelin (vlastně Dimitr Ivanov) vyšel z lidu
a jako vesnický učitel šlřil mezi lidem osvětu. Při
tom zamiloval si bulharského vesničana a snažil se
proniknouti jeho duši, jeho povahu, plnou záhad,
nesnadno přístupnou, na venek drsnou a velmi uza-
vřenou proti všemu cizímu. Aator šel za svým ellem
s láskou a sebezapřením.
Oba tyto faktory dopomohly mu vyd-tně k vý-
sledku, jejž dosáhl. Láska otvírá srdce i nejnepři-
stupnější a sebezapření bylo nutno, neboť jenom
umělým splynutím s duší selskou získal si její dů-
Karaktery, které líčí autor ve svýcb povídkách,
stojí opravdu za každou námahu. Některé, zvlášte
přímo překvapují svým svérázným vyhraněním.
Přičteme-li k tomu další dvě okolnosti, že je to
poprvé, kdy bulharský vesničan se v beletrii ob-
jevuje a pak že autor vyličuje události ze skutečného
života, v nichž fikce úplně ustupuje do pozadía
omezuje se jen na lícně přírody a prostředí, dostu-
pují tím »Bulharské povídky« vzácné zajímavosti.
Již v první povídce: »Ondra« vystupuje, celý
talent autorův způsobem velmi příznivým. (Úsudek
čtenáře se v tomto směru průběhem četby stále se-
siluje!) Jednoduchý motiv, jenž omezuje se skoro na
dialog mezi soudním komisařem, sedícím v bryčce
vozkou Ondrou, sedícím na kozliku, je však uměle-
cky a s rozmarem podán. Proslými prostředky do-
sáhne aulor takové plastiky, že čtenář takřka vidl
před sebou zchytralého Ondru a ošaleného komisaře
jenž v bryčce přes noc zůstává seděti bez pomoci
v močále. A sedlák, jemuž hrozilo zabavení žita, do
rána je pohodlně uschová . ..
Erotická drobnost: »Kmotrovi hosté« zamlouvá
se svým nehledaným citem a rozkošnou poesil. Po-
dobně zabarvena je také črta »Za mlýneme.
#25
alto_textblock
#25
věry.