#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXI.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v úterý dne 10. září 1901.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 250.
#4
alto_textblock
#4
Na rauní a odpal. liaty
přilohami (Naněný Obsoř ve
střodu a „Lterární Huidka
v pátek) předplácí ses
Praze v administraei
na měsíe
na čtvrt lsta . . . . . 6 K —
s drojí čonáškou
na měsíe
na čtrt leta
vě aisjt: 7 K 5ok
na měsle . . . . . . 2 K 30b
Poštou:
na měste
reli. . . . .
3ke
s dvojí zásilkou
re ná
: c:
#7
alto_textblock
#7
rras
#9
alto_textblock
#9
V drobněm prodejit
ranní číslo o sobě . . . za 8h
odpolední
. . . . . ns z
Ve úilialkách na venkově-
ranní číslo. . . . . .
odpolední . . . . . . . . Bh
Inseráty
platí se hatově napřed.
Předplaconí a inrerty přljímá sdminl-
stzace v Mariasské ulici č. B.
Tam nscházalí se též redakce.
tiskárns a ezpedice „Národnich Listů“.
Bukopisy se nevracejí.
#10
alto_textblock
#10
10h
#11
alto_textblock
#11
Po třicetileté válce s českou
pravdou!
Pozejtří tomu bude 30 let, co památným
vlastním reskriptem ke sněmu království če-
ského J. V. panující král a císař slavněa
milerád uznal státní právo království českého,
i slíbil korunovační přísahou je stvrditi. —
Jak byla by zkvetla naše drahá trojjediná
vlasť a s ní celá říše habsburská za těch
prošlých třicet let, jaký rozvoj utěšený všech
dosud spoutaných schopností a sil většiny
národů rakouských bylo by mělo v zápětí
uskutečnění samostatnosti, svěprávy a své-
zákonnosti zemí koruny české! Na přiro-
zené, dějinné své základy znovu postavená
říše byla by ze spokojenosti a svo-
body svých národů čerpala věru zcela
jiné mravné, duševní 1 hmotné síly, presen-
tovala by se světu zcela jinou mohutností,
než jakou vládne dnes za všeobecné nespo-
kojenosti, nedůvěry a rozhořčenosti národů
svých siovanských a především šestimilliono-
vého národa českého, odsouzeného zde ještě
ve století 20. k neulevujícímu, nejtužšímu
zápasu obrannému za svůj život, za svou
vlasť a za své dobré právo.
A který to zloduch zkazil tehda svým
zuřícím vzdorem jako svým úkladem zákeř-
ným osvobozůjící to dílo? Kdo se to rou-
havě opřel moudrosti panovníkově, aby zmařil
obnovení státu českého a šťastné obrození
Rakouska poctivou svobodou založenou na
rovnoprávnosti, samosprávě a svézákonnosti
všech jeho národů a historických vlastí?
Nezáleží na osobnostech, ale záleží na
myšlence, jíž tehdejší ti škůdcové, ne-
přátelé a bořitelé vyrovnání koruny s náro-
dem českým slou žili. My Čechovéj
hned tehda jasně a bystře postihli a z příma
poctivě vládnoucím kruhům vídeňským před
ní výstrahu dávali.
Rozevřete tehdejší ročníky neodvislých
národních časopisů českých, čtěte řeči ná-
rodních našich poslanců a řečníků lidových:
a shledáte, jak upřímně a neomrzele bylo
tehda i napotom po tak bolestném zranění
nás Rakousko českými hlasy před svr-
chovaným nebezpečím svým var-
váno, jak jsme mu po třicet let neustále
uváděli na paměť patrné konečné
cíle zdejších německocentrali-
stických hegemonů, které v nestře-
žené chvíli všeněmecké střelecké slavnosti
ve Vídni byl již v r. 1868 vyzradil Nestor
německých ústaváků Ignác Kuranda.
Než, kde pak, aby Rakousko kdy dbalo
pravdy české a dostalo oči!
Dalo se směrem zrovna opačným
auerspergovskou persekucí národa našeho
a chabrusem ku přímým volbám do centra-
listického parlamentu vídeňského; hýčkalo
své milé hegemony německé jako maďarské
na úkor Slovanův od Sedanu jenom tím
větší láskou, až dožilo se dne, kdy vítěz od
Hradce Králové Bismark vjížděl jako trium-
fator do pitomě jásající Vídně maje v kapse
Andrássyovu smlouvu o spolku rakousko-
německém na vzdor a obranu proti Rusku
a Francii. Pro allianci tu měli býti získáni
i Slované rakouští, zejmena my Češi: to bylo
úkolem »fretovné« éry Taaffovy. Avšak zá-
vistivý, nesnášelivý a zpupný duch německých
hegemonů zle žárlil na každý ten drobeček
skýtaný Staročechům za jich oddané služby
politice trojspolkové: pro nevinná Stremay-
rova nařízení jazyková strhl se týž korybant-
ský hluk jako pro nařízení Badenova
a Gautschova, a čím více mu terrorem jeho
ustrašené vlády vídeňské od Taaffa až po
Körbra povolovaly a hověly, tím více rostla,
#12
alto_textblock
#12
bujela a prostopášila furie německých chau-
vinův, až dospěla do — Aše. Ano, tam
mohla minulé neděle moudrost rakouských
státníkův sobě říci: Ipse feci!
Tohle jsem si sama spískala, že mám
dnes mezi Němci v Čechách na vybranou
již jen mezi Pradovci nebo Schönererovci.
Čím se ti dva němečtí sokové vlastně od
sebe liší? Pouze a jedině tím, že
jeden z nich (Prade) pracuje pro vše-
německou myšlenku chytřejia
potutelněji, druhý však (Schönerr
s Wolfem) neomaleněji a nepokry-
těji. Onen chce roztrhnout tisíciletou jed-
notu království českého a zřídit na severu
jeho novou samosprávnou uza vře-
nou zemi německou — budoucí
Šlesvig- Holštýn nebo Elsas Něm-
cův: kdežto nedočkavý Schönerer baží.
jak by co možná nejdříve vstrčil
celou Cislajtanii od Krkonošů až po
Terst v jícen své drahé všemat ky
Germanie.
Doufá toho docílit uzákoně-
ním němčiny na jazyk statní,
což jest přímo klassickým usvěd-
čením těch Fürstenbergův, Bärn-
reithrův a Chlumeckých, kteř
o závod s Prušákem Schönere-
rem usilují o povýšení němčiny
na privilegovaný jazyk státn
Rakouska.
Teď je konečně samým Prusofilem Schö
nererem prokázáno — pro koho všichn
ti »umírněni« paladinové s tátní něm-
činy zde pracovali a pracují
»Pro krále pruského« — pospolitěa
za jedno s vynálezcem hesla: »Los von
Rom!« —
Rozumí se, že budou se dnes proti
tomu cnostně ohražovat jako proti zlovolne
křivdě a pomluvě a že budou »toliko-
pro německonacionální program
Pradův: pro rozdélení Čech na
oblast německou a smíšenou. Ale není-liž to
čert jako ďábel, nepracuje-li stejně pro krále
pruského liberecký parcelář jako
a šský hltoun? A tu by »naše« šlechta k vůli
vládě Körbrově mohla býti tak zaslepena.
aby pomohla věci německých nacionálův?
#13
alto_textblock
#13
Útok na presidenta Mac Kinleye
#14
alto_textblock
#14
Zraněný, ebo i
Až po večer došlé zprá vy officiální tvrdí
že stav Mac Kinleyův stále se lepší. Zprávy
soukromé ujišťují však, že sdělení offieiální snad
z ohledu na pacienta nebo z ohledu na bursu.
na jejiž hausse jsou přálelé Mac Kinleyovi velmi
interessováni, jsou zůmyslně do růžova zbarvena
a že president ještě z nebezpečí nevyvázl. Roz-
por tento rozřešiti mohou toliko zprávy dalšl.
jichž dlužno tedy vyčkati.
Lékaři shledali prý, že kule uvázla ve sva-
lech zád. Razila si cestu směrem dolů, nepo-
rouchala ale ani střev, ani prý ledvin. Střeva
byla prý po otevření břicha, pokud to možno
bylo, bedlivě ohledána a žádné zranění jich ne
shledáno.
Paní Mac Kinleyová přibyla už do Buffala.
Při setkání jejím s manželem byli ovšem oba
velmi pohnuti. Mac Kinley děl ale: »Musím
býti stateční — bude to pro nás oba nejlépe.«
Ostatně k Mac Kinleyovi, poněvadž každo
rozčilení mohlo by se mu státi nebezpečným.
připouští se jen málo osob.
Po zranění svém zvolal prý Mac Kinley
ještě též: »Bůh mu odpusť!«
Jen choť Mac Kinleyova smi prý u něh
denně — přes vlastní slabost svou — hodinu
#15
alto_textblock
#15
prodleti. President jest prý velmi sanguinickýa
stěží prý byl zdržen od toho, by mluvil s mi-
nistry přibyvšími o záležitostech politických.
#16
alto_textblock
#16
Útočník.
O úločníku Čolgašovi teprve nyní policie
zjistila několik podrobnosti: Rodina jeho žije
v Clevelandu a zúčastníla prý se též krvavých
bouří za poslední stávky na pouliční dráze.
Útočník sám byl koňařem v Detroitu. V Cleve-
landu se narodil. Jest svoboden. Má dvě sestry
a sedm bratří, otec jeho byl Polákem, z Ně-
mecka přistěhovalým. Nevlastní matka prohla-
šuje o Lvu Čolgašovi, že stal prý se anarchistou
teprve, když před 3 měsíci opustil otcovský dům.
Podle »Central News« prohlásil Čolgaš,
že chtěl odstraněním presidenta
zemi zbaviti trustu. Skutečně, jak již
minule jsme podotkli, byl Mac Kinley pravým
zosobněním bezohledného velkokapitalistického
ruchu, v »trusty« a »ringy« milliony, ba milli-
ardy v několika málo rukou soustředujícího.
Byl proto v dělnictvu americkém vůbec málo
obliben. Ostatně již v roku 1893, když kandi-
doval podruhé na místo guvernéra v rodném
státu Ohio, stal se předmělem atenltátu. Tehdy
vrhl se na něj lodní strojník Petlerson a udeřil
jej železným nástrojem do hlavy, ale rána neza-
nechala vážných následkův.
Přes to, že Mae Kinley do nedávna po-
kládán býl za osobního poctivce, ano své doby
obětoval i polovici jmění, aby zachránil přítele
svého Forstra, tehdejšího guvernéra státu Ohio,
poslední době kolovaly pověsti o jeho,
třeba nepříměm, účastenství při nestoudnýeh
podvodech bratra jeho Abnera Mae Kinleyea
president byl proto předmětem ostrých kritik.
Španělský tisk, jak se z Madridu telegra-
grafuje, odsuzuje ostře attentát, ale nieménů
také Mac. Kinleyovu činnosť posuzuje co nej-
ostřeji. Praví v podstatě, že Spojené s tá ty
budou litovati někdy, že sledo-
valy Mac Kinleyův imperáti sm
jako snad prý jest nedaleka doba,
kdy Spojeně státy uznají, že jeho presiden-
ství bylo počátkem dukadence.
Za to svobodní zednáři se Mac Kinleye
zastávají, zvláště velmistr italský ch
loží, Ernesto Nothan, zaslal jménem
svobodných zednářů Ilalie americkému vyslanci
vroucí soustrastnou depeši.
Policie americká nyní prý zase objevíla
spiknulí v Cincinnati. Čolgoš měl prý zabii
Mac Kinleye již v táboře clevelandském, ale
zdráhal se vzhledem na blizkost domova svého
útok tam prověsti. V Cincinnati zatčeny 2a
v Clevelandu 3 osoby.
#17
alto_textblock
#17
Rossevelt.
O případném nástupci Mac Kinleyově po-
dali jsme již črt několik. Doplňujeme je tuto.
Theodor Rossevelt počal politickou karriéru svou
velmi záhy. Rychle prošel řadou důležitých míst
a hned po válce americko-španělské zvolen byl
1898 guvernerem novoyorským a dvě leta na
to za mistopředsedu republiky. Popularitu získal
si zvláště ve zmíněné válce. Vystrojil zvláštní
četu »rough riderů« (»ostrých jezdeů«), kteráž
se zvláště při dobývání Santiaga na Kubě vy-
znamenala. Rossevelt platí za energického, až
i k násilnostem chýlicího se muže. Jako před-
seda novoyorského policejního konsalátu vystu-
poval enorgicky proti policejn
korrupci. Sám jest velmi — i dle ameri-
ckých pojmů — bohat a protož osobně o
»trustů« a »ringů« neodvislejším.
#18
alto_textblock
#18
Následky attentátu?
Budou nepochybně pro svobody veřejné
neblahé. V amerických listech již se nyní ohla-
šuje, že bude zostřen zákon přistě-
hovalecký a že bude poža dov á no
#19
alto_textblock
#19
od přistěhovalcův mimo jině
úřadní osvědčení, že nejsou pode-
zřelí z anarchismu. »New-York Herald«
volá dokonce po tom, aby s útočníky na presi-
denty republiky naložilo se podle válečnéh
#20
alto_textblock
#20
prával
#21
alto_textblock
#21
Buffalo.
Buffalo v poslední době konkurovalo silně
s Pattersonem, jakožto středisko anarchistův.
Známý anarchista Jan Most, kterýž jak v Ně-
mecku tak i v Americe dlouhou dobu pro sve
agitace strávil v káznici, učinil v New-Yorku
s listem svým »Freiheit« fiasko a přesídlil již
v r. 1898 do Buffala, kdež se »Freiheit«
nyní vydává. Most sám ale popírá všeliké
styky s Czolgoszem. Ostatně jakožto dojista
vzrušujícího attentátu čtenáře zajímati bude
jistě i několik podrobnosti o velkém tomto prů-
myslovém městě.
Buffalo leží v new-yorském státu v Sev
Americe na řece Buffalo, která 3 km. od svého
ústi do jezera Erie sluje Niagara. Má velm
přiznivou polohu a jeden z nejlepsích přístavů
na jezerech sev.-amer., pročež právem se na-
zývá »královnou jezerních měst«. Vede 10zsáhlý
obchod s dobytkem, zvláště pak s obilím. Brit-
ské upravení řek Niagary a sv. Vavřince, jakož
i zřízení (r. 1825) Erijského průplavu 550 km.
dlouhého a jiných tří menších kanálů, kter
zjednaly mu spojení jednak s Hudsonem, jednak
s řekou Ohio a tou i s Mississippi, učinily Buř-
falo hlavním tržištěm sousedních jezer. Avšak
město na významu tom utrpělo zeleznými drá-
hami, povstavšími (od r. 1862) za příčinou
vzmáhajících se odvětví průmyslových. Z těch
nejdůležitější je železářství; jsou zde i rozsáhlé
loděnice, přádelny a četné pily. Buffalo rychle
vzrůstalo, měloť 1508 obyvatelů (1810), 8653
(1830), 42.261 (1850), 117.714 (1870)
155.137 (1880). Je rozděleno na pět okresův
a spravováno starostou a sborem starších, jenž
voli se každého roku. Ulice jsou rovné a široké
(Main Street 3 km. dl.) a čtverhranná náměstí
stiněna řadami stromů. Z veřejných budov vy-
niká radnice, vystavěná nákladem 2 mill. doll.,
dále celnice, pošta, státní arsenál a věznice.
Dobročinnosti slouží ústav pro choromyslné,
hluchoněmé, slepé a patero nemocnic; nábožen-
skému povznesení přes 100 kostelů, z nichž
několik římsko-katolických; vzdělání pak různá
učilišté, 6 knihoven (Young Men's Association
o 41.000 sv.) a několik vědeckých společnosti.
Buffalo bylo založeno od Hollanďanů (1801)
spáleno od Angličanů (1813); původně nazy
valo se Nový Amsterodam (do r. 1821).
#22
alto_textblock
#22
Telegramy.
Z Buffala, 9. září. (C.-B.) Zaslaného sem
Edisonem Röntgenova aparátu bude jen tehdy
použito, jestliže v bezprostřední blízkosti rány
objevily by se povážlivé příznaky. Všechny
evropské vlády poslaly již své soustrastné pro
jevy. Král anglický, portugalský, italský, krá-
lovna-vladařka španělská a sultán poslali osobně
soustrastné telegramy, císař rakouský prostřed-
nictvím vyslanectva.
Z Buffala, 9. září. (C.-B.) O nemoci Mae
Kinleyově se sděluje dále: Ačkoli presidentz
počátku několik hodin po attentátu byl bez bo-
lesti, přece později mnoho trpěl a v polo bez-
vědomý stav upadl, jakoby byl již v agonii
Jakmile nabyl vědomí, počínal si klidně a ne-
dával žádné bolesti na jevo. Vynikající lékař.
jak se sděluje, včera po důkladném prohlédnui
presidenta nenalezl žádného nepříznivého při
znaku.
Z Buffala, 8. září. (C.-B.) Dle zprávy vy-
dané večer spal Mae Kinley klidné, celkem as
4 hodiny od 9. hod. dopolední. Všichni pří-
tomní lékaři prohlásili stav jeho za uspo-
#23
alto_textblock
#23
kojivý.
#24
alto_textblock
#24
Z Buffala, 9. září. Všichni členové vlády
až na státního ministra Haye a na tajemník
námořnictva Longa sem přibyli. Bylo jednáno o
tom, má-li náměstek presidentův Rossevelt cho-
rého presidenta zastupovati. Bylo ujednáno, že
nestane-li se něco neočekávaného aneb neod-
kladné řízení pro zahraniční zápletky, k zastu-
pování tomuto dojíti nemusí.
u. Z Buffala, 9. září. Matka Čolgašov
byla rozená Němka. Útočník byl do 11 let vy-
ehováván německy a chodil do katolické školy.
Chová se lhostejně ke všemu. Jen chvílemi se
táže, je-li president ještě živ. Anarchistické své
smýšlení odvozuje z nesnází a svízelů, kterév
životě zažil. Pravi, že jen tak se stal anarchistou.
Sourozenci jeho praví, že býval vždy přepjatý.
Matka jeho umřela, otec jeho se po druhé
ožěnil. Poštovní parník, jenž včera odplul do
Evropy, odváží mnoho různých fotografií útoč-
níka do Evropy pro různé policejní úřady.
Z Londýna, 9. září. (C.-B.) »Morningpost«
sděluje z Buffala ze včerejška: Mezi 9. a 12.
hodinou oznámil dr. Rixey, tělesní lékař presi-
denta Mac Kinleye, choti presidentově, že jest
po krisi.
n. Z Frankfurtu n. M., 9. září. Dle
zpráv z Buffala mají tam obavy, že president
dnešní noci nepřečká. Trpí mnoho a dostává
mnoho opia, také příznaky brightické nemoci,
jež se objevují, mluví proti tomu, že se uzdraví.
w. Z Londýna, 9. září. »Morning-
postu« oznamují z Buffala, že dle sdělení
tělesného lékaře dra. Rixeye krise ve stavu
presidentově minula. Všecky další zprávy tvrdí,
že nastalo všeobecné zlepšování ve stavu presi-
dentově. Jedna koule, jak známo, byla ihned
vyňata, druhý projektil nebyl dosud nalezen,
ale nedošlo také k žádné komplikaci. Tempera-
tura kolísá mezi 39—40 stupni. Spánek jest
klidný. President jest živen tekutou potravoua
sil mu neubývá. Novoyorský specialista dr. Mae
Busney neshledal při své návštěvě žádných
znepokojujících příznaků. Pět lékařů a pět
ošetřovatelek pečuje o presidenta dnem i nocl.
Náměstek presidenta Rossevelt sděluje náčel-
nikům republikánské strany officiálně, že dle
dobrozdání lékařů presidentovi Mac Kinleyovi
žádné nebezpečí již nehrozi a že díky silné
tělesné konstrukci své asi brzo se uzdraví. Jen
stěží zdržují jej lékaři, aby s ministry, kloři
přijeli do Buffala, nehovořil. Také choti presi-
dentově daří se lépe, denně pobývá přes hodinu
u svého manžele.
R. Z Paříže, 9. září. Z Buffal a s
sděluje: Proti bývalému německému důstojníku
Alfonsu Stuzovi vysloveno vážné po-
dezření, že jest útočníkovým spoluvinníkem aže
jej při spáchaném útoku podporoval.
Z Buffala, 9. září. (C.-B.) V 6 hod. ráno
vydána o zdravotním stavu presidenta Mac
Kinleye tato z práva: President měl poněkud
nepokojnou noc, ale spal proto dosti dobře.
Všeobecný stav je beze změny. Tepů 120,
teplota 101, dechů 28.
Z Buffala, 9. září v 8 hod. ráno. (Reuter.
Zdravotní zpráva, vydána o 6. hod. ranní,
v jistém smyslu sklamala a jejím zjevným
účelem bylo, seslabiti převládající optimismus.
Avšak lékaři stále ještě říkají, že lze míti naději
v pozdravení presidenta. Poukazují k tomu, že
doposud nezjevil se ani jediný znepokojivý
přiznak. Připouštějí arci, že z takové, rány
mohou vzniknouti vážné komplikace, avšak do-
posud se jimi neobírají.
Z Berlína, 9. září. (C.-B.) »Nordd. allg.
Ztg.« oznamuje: CIsař Vilém telégrafoval
presidentu Mac Kinleyovi: Hluboce za-
rmoucen zprávou o mrzkém útoku na váš život,
vyslovujeme vám já i všecek německý národ
soucit se zármutkem vaším i celé vaší země
Bůh rač vás jisté a záhy pozdraviti l«
#25
alto_textblock
#25
FEUILLETON.
#26
alto_textblock
#26
Ve službách přírodovědy.
Ke spisu dra. Antonína Friče »Cesty po Evropě
a Americe. « 2)
#27
alto_textblock
#27
Jest třeba se trochu vmysliti v situaci če-
ského studenta před padesáti neb čtyřiceti léty
a sledovati vývoj duchovního a vědeckého života
u nás, bychom spravedlivě ocenili snůšku cesto-
pisných zpráv, jež Nestor našich přírodozpyteů
a věrný strážce pokladů musejních ve svérázné
knize nám zde podává. Již jako dvacetiletý
jinoch opouští Frič dráhu právníka otcem mu
ustanovenou, zaměňuje zákoník za pušku a hajdy
do Banátu, bohatého vodním ptactvem na studie
ornithologická. Té doby (1852) kvetla u nás
nejkrásněji reakce. Českého střediska vědy ne-
bylo; ani společku českého, Slyšeli jsme v po
slední schůzi musejní historickou vzpomínku
jak museum české, jediné zbylé nevinné sdru-
žení mužů vlasteneckých, bylo předmětem stálé
pozornosti a nepřízně policie, zvlášť pověstného
Päumanna. Urozený předseda sám denuncoval
společnost u policie, že nedrží se přesně stanov.
Vše tehdy u nás živořilo a musejní sbírky zvlášt.
Mladý Frič však tehdy s chutí a láskou přilnuv
k vědám přírodním, ničeho se nelekal. Stalse
kustodem sbírek zoologických, pojal i plán smělý-
nemaje ani prostředků ani podpory zaručené
vydati skvostné dílo o evropském ptaetu v barvo-
tisku. A po půl stoleti neopustil jej tento opti
mismus v dobách krušných i příznivých, sílený
ovšem zdarem, časem i uznáním za vytrvalou
úsilovnou práci. Poznal záhy též rozdil, stu
duje-li kdo přírodu z knih a cizích zkušeností
sneb obrací-li se přímo ko zřídlu nikdy nevy
sýchajícímu vlastního pozorování a sbírání. A toto
své přesvědčení hleděl vždy vštípiti všem adep
tám vědy přírodní.
Po letech šedesátých, kdy volnější ruch
) Srovn. Hlídku literární »Nár. Listů« č. 14z
dne 2. srpna t. r.
#28
alto_textblock
#28
nastal ve všem pospolitém životě, a první hlasy
po české universitě se ozývaly, bylo o učně
věd přírodních špatně postaráno. V přeplněných
sálech (aspoň pokud trval zápis) tlačili se me-
dikové, farmaceuti a filosofové; professoři ně-
mečtí (byli mezi nimi i vynikající a humanní
lidě) nemohli ani poznati blíže svých po
sluchačů, a národní třenice samy již zamezovaly
důvěrný styk osobní, u věd přírodních tak ne
vyhnutelný.
A tehdy ujal se Frič snaživého hloučku
adeptů věd přírodních, vznikla »škola Fričovae
a pracováno v malé »rasovně«, přízemním
domku musea.
A po celou dobu svého učitelování na
technice a universitě ujímal se slovem i činem
mladých sil, jež věnovati se chtěly práci ba-
datelské. S větším i menším zdarem a vdě
kem; vždy jest více povolaných nežli vy-
volených.
Dnes ovšem studují se vůbec vědy pří
rodní jinak. Již učitelé na středních školách
poznali, jak názor a zkušenost vlastní tříb
ducha a v úzkém rámci své působnosti vedou
mládež k samostatnému pozorování. Vysoké
školy mají své laboratoře, jsou cestovní sti-
pendia, zoologické stanice, eestování se zlev-
ňuje. Tím větší cenu má však pro toho, kdo
chce poznati, jak pracně dříve zkušenosti se
sbíraly, a zvlášť jak sbírky našeho musea dnes
tak nádherné a instruktivní vznikaly a se šířily.
cestopis Fričův, kdež upřímně a věcně podává
jaksi účet ze svých cest, podnikaných vždy z
určitým cílem.
Neměnil proto též v souborném vydání -
čeho na původním znění, ač ovšem od té doby
v místech jím navštivených vždy mnohose
změnilo Hned v prvních statích žaluje i na
naši domáci censuru: v »Živě« utrpěly články
moje namnoze bezohledným škrtáním Jakuba
Malého, jenž všechna vzletnější místa nemi-
losrdně potlačoval
Cesta do Chorvatska, Dalmacie a na
Černou Horu (1856) ličí první dojmy moře
#29
alto_textblock
#29
žaluje na nedostatek praktických poznámek pro
sběratele v literatuře cestopisné. Nezbývá nežl
se ztrátami učiti se a hledati vždy nové methody.
jak konservovati a upravovati věci nasbírané
pro sbírky.
První cesta do Londýna (1860) nese již
ráz museologický, hledají se styky s učene
cizími a zavádí se výměna se zkamenělinami
českými, jež prosluly zatím pracemi Barrando-
vými.
Mají-li v Mnichově jako pýchu musen sve
jurské ichthiosaury a pterodactylusy, honosíse
museum české svými trilobity. Zde poznává
autor těž Kufrovo umělé rozmnožování ryb, jež
později s tak značným zdarem zaváděl v zem
české.
Všude provádějí jej muka Tantalova, když
vidí, co za peníze, jichž se nedostává, pro mu-
seum zakoupiti by se mohlo, neb živé v zoolo-
gické zahradě umístiti.
Mnohdy koketuje svou exklusivností, vší
mati si jen účelu cesty: »mnohý si pomysli
že ti přírodozpytcové jsou podivini, když se
mu přiznám, že mne na sochách v zahradě
Versaillské nejvíce bavili — pávouci, kteří n
podstavkách seděli.« Později Thorwaldseno
přece nemohl odolut.
Též všechny theorie, jež té doby rozvířily
svět přirodovědecký, nechává stranou. V Oxfordu
jest přítomen schůzi sekce přírodovědecké
v universitním musen: »na mnoze řečnílo s
o nové theorii Darviňově, která nalézala zde
příznivců i odpůrců.« Cestou poznává úsluž
nost a laskavost učenců jako jsou prof. Salter,
slavný Owen a jiní.
Ve velikém obchodu J. C. Jammracha (viz
dále na str. 276) a jinde nakupuje pro museum
přírodniny, nejdůležitější mladou gorillu, tehd
vzáenou novinku. »Hlavu maje plnou plánů,
končí stať tuto, a jsa nasycen zkušenostmi na
mnohá léta, čekal jsem netrpělivě na dovezení
beden. Není však peněz na skříně, drahocenné
kůže musím nechat povalovat, není peněz na
vycpání; konečně za odměnu za své namahání
#30
alto_textblock
#30
obdržel jsem od výboru napomenutí, abych při
lišnou horlivosti nepřiváděl musejní kasu v ne-
snáze«
»Rád bych byl měl o své cestě řadu před
nášek v museu, ale posud sevřena jest činnos
přírodovědecké sekce zápovědí policejní — ne
dovolující sdílnost ani ve věcech přísně vě-
deckých.«
Druhou cestu do Londýna (1862) vykonal
autor za světovou výstavou, jakožto delegát
města Prahy. Také zde hledí na věci očim
přírodozpytce, podává však mimo to zprávu
o učebných prostředelch jednotlivých států na
výstavě zastoupených.
Ze styků s různými autoritami zoplogie
geologie nejpůvabněji jest líčena návštěva u pro-
fessora Carpentera, jenž proslul svými pracem
o foraminjferách.
Návrat z této cesty spadá již do volnějšíh
ruchu u nás. Tehdy uspořáda! Frič s Vojtou
Náprstkem na Střeleckém ostrově výstavu
učebných prostředků, nástrojů pro domácnos
užitečných a pod., z výstavy londýnské přive-
žených. Zároveň tam konaly se i přednášky
o vystavených předmětech, jež se setkaly s ne-
obyčejným úspěchem a vzbudily tehdy blaho-
dárný ruch ve mnohém směru.
Cesta do Kodaně (1869) vykonána v roz-
maru růžovém po boku choti, pro práce autora
vřele zanicené. Berlinské akvarium, tehdy
Brehmem zařízené, vzbuzuje vzdech, brzo-li se
v Praze dočkáme podobného ústavu, který b
byl malou náhradou za těžce pohřešovanou za
hradu zoologickou ?l
Město Štětín v museu pomořanském má
štědrého dárce v obou vynikajících Dohrnech.
otci a synu. »My- Čechové nejsme tak šťastni
abychom mohli v zemi udržeti všeho, čehos
vážíme: právě odváží peštské museum draho-
cennou sbírku nerostů a zkamenělin z Biliny.
založenou knižetem Lobkovicem, v 500 bednách.«
Ztráta nenahraditelná.
V Kodani poznává proslulého zoologa Jape
tusa Steenstrupa, zajímavé Kjöckenmöddingy
#31
alto_textblock
#31
cetaceum atd., zvláště ale malý, ale duševně
veliký a vznešený národ, jenž v mnohém slou-
žiti nám může za vzor.
Mezitím započal Frič vydávání obsáhlého
díla o zvířeně plynových lupků a permských
vápenců. Objevení celé řady ještérů v plynovém
lupku v Čechách, zcela podobných ještěrům
v Anglii nalezeným, roznítila v něm touhu po
Anglii a vydal se na cestu do Škotska (1877).
Účel hlavní byl, studovati v britském museu
labyrinthodonty a faunu kamenouhelnou, cestou
naskytuje se však hojně příležitosti zaznamenati
pokroky v učebných pomůckách, zoologických
zahradách atd.
Srdečně byl přijat prof. Miallem, prvním
znalcem zkamenělých Labyrinthodontů. »Jaký to
rozdíl«, pravi, »proti škrobené nadutostia
neupřimnému tajemnůstkářství, s jakým našinee
setkává se u učenců skoly severoněmecké«!
V Glasgowě ve schůzi přírodozpytců přednáší
o zvířené plynových lupků z okolí Nyřana
Kounové v řeči anglické, jež setkala se u od-
borníků s velikým interessem.
Nejkrásnějším požitkem bylo mu pozvání
k výletu na privátní lodi kupce Stuarta, kdež
vedením stařičkého pana Robertsona v zátoce
»Wemyssbay« loveno v moři vlečnou síí.
Novější cesty uvádějí nás do Švýear (1899)
a do Alp, kdež všude všímáno si geologických
zvláštností; pak vřaděna sem cesta studijní
rybářská v r. 1896 s ličením biologickéa
rybářsko-pokusné stanice na jezeře Müggelském
a jezeře Ploenském, jakož i biologického ústavu
na Helgolandu, cesta plna popudů k pracím
o povznesení rybářství u nás.
Libeznou Rivieru navštívil dvakráte a se-
znáváme mnohé ústavy pro zkoumání, stanice
a tržiště ryb. Z obojí cesty přivezeny krásné
praeparáty pro sbírky našeho musea.
Značnou pružnost ducha objevil však náš
autor tím, že odhodlal se ve svém věku se zá-
palem mladistvým pro ukončení studií svých
zvláště o stonožkách z uhlí nýřanského k cestě
po Spojených státech amerických, kamž již delší