#1
alto_textblock
#1
1903.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K — h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARODNÍ
#4
alto_textblock
#4
V Praze, ve středu dne 20. května.
#6
alto_textblock
#6
K číslu 137.
čislo v Praze za 2h
a na venkově za 3h
#7
alto_textblock
#7
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
Tam je též redakce
a expedice.
#8
alto_textblock
#8
Telefonické zprávy „Nar. Listů.“
Rozpočtové provisorium.
Z Vídně, 20. května. »Neues W
Journal«, také vídeňský list dru. Körbrovi
sloužící, ohlašuje, že vláda podá v době
nejbližší rozpočet zatímní na několik měsíců,
patrně na celou druhou polovinu tohoto
roku. Za příčinou brzkého projednání za-
hájil prý dr. Körber se stranami, zvláště
s Čechy, jednání, které není ještě u konce.
Na jeho výsledku záviseti bude, zdali říšská
rada se odročí již koncem měsíce června,
či teprve později.
Nám o žadném jednání ministerského
předsedy s poslanci českými povědomo není
ničeho. Ovšem jest pravda, které si musí
býti také dr. Körber vědom, že vyřízení
provisoria rozpočtového stejně jako vyřízení
předloh vyrovnacích parlamentem jest možno
jen, připustí li je Čechové.
Zároveň oficiosně se oznamuje, že za-
mýšlena jest pro počátek měsíce září řádna
kampaň zastupitelstev zem-
ských.
#9
alto_textblock
#9
K bouřím chorvatským.
Ze Záhřeba, 20. května. Úřadní list
oznamuje: Královský soud v Eseku zastavil
další vydávání opposiční »Národní Obrany«
pro publikaci pobuřující stati.
Ze Záhřeba, 20. května. Četnými pla-
káty, nalepenými velkým počtem, vyzývá se
obecenstvo k velké účasti na slavnosti úmrt-
ního dne bána Jelačiče. Protože jest obava.
že dojde k novým nepokojům, učiněna jsou
rozsáhlá opatření.
#10
alto_textblock
#10
Vyvrácení zprávy o vyjednávání
s drem. Kohnem.
Z Vídně, 20. května. »Neue Freie
Presse« uveřejňuje dnes tuto opravu, za-
slanou jí na základě § 19. tisk. zák. obecními
radními MUDrem. Leopoldem Rydlema
JUDrem. Augustinem Lipčíkem v Pře-
rově: »Jest apsolutní nepravdou, že dr. Kohn
nedávno vyslal dva své důvěrníky do Přerova.
by s obecními radními dr. Rydlem a dr.
Lipčíkem vyjednávali. Následkem toho je
#11
alto_textblock
#11
také nepravdou, že delegáti dra. Kohna pro-
hlásili jmenovaným obecním radním, že jea
ještě jiné dva důvěrníky chce v neděli při-
jati, aby tlumočili své postuláty; že chce vy-
hověti celé řadě požadavků, za to však že
by přestaly dříve všechny pořádané protesty
proti němu. Jest dále nepravdou, že obecní
jmenovaní radní byli vyzváni, aby dru.
Kohnovi obecním zastupitelstvem uspořádalo
se slavnostní uvítání, jakému je zvyklý v ji-
ných obcích a že dále bude svolán sjezd če-
ských měst, na kterém se vyhlásí, že se ne-
trvá na jeho uklizení z biskupského stolce
olomouckého, nýbrž naopak, že zavládla opět
spokojenost s jeho úřadováním.
Jest pravdou však, že městské zastu-
pitelstvo trvá na svém rozhodnutí, nezúčast-
niti se uvítání a že se jedná o to, zdali
obecní zástupci mají se dostaviti k soukromé
audienci k arcibiskupu Kohnovi, budou-li
k ní jím pozváni, čili nic.« V Přerově,
dne 18. května.
#12
alto_textblock
#12
Všepolský sjezd-
#13
alto_textblock
#13
Ze Lvova, 20. května. Přísedící zem-
ského výboru Roman Romanovič, po-
slanci Bojko Glsbinski, Potocki,
Rajský a Rotter, starosta města Lvova
a jeho náměstkové, několik professorů vy-
sokých škol, různí redaktoři a zástupci stran
uveřejnili provolání k hojnému účastenství
k národnímu sjezdu polskému, který se koná
ve Lvově dne 31. května a 1. června. V
provolání se praví: »Rostoucí persekuce
Poláků v některých částech říše, druhdy pol-
ské a vyzývavé vystupování vlády a stran
Polákům nepřátelských, vnikání Němectva
do Haliče, rostoucí snahy na poruštění pol-
ského lidu venkovského ve střední a vý-
chodní Haliči, odnárodňování těžce zkouše-
ných Poláků ve Slezsku a v Bukovině, ná-
rodní odcizování tisíců Poláků vystěhovale-
ctvím do Ameriky, pomalý vývoj Haliče po
stránce kulturní, národní a sociální, všechny
tyto momenty ukládají Polákům této země
bez rozdílu příslušnosti ke stranám povin-
nost, sjednotiti všechny síly k organissci ná-
rodní obrany.
#14
alto_textblock
#14
Z Bělehradu, 20. května. Dragan
Stankov odjel včera do Petrohradu.
#15
alto_textblock
#15
Telegrafické zprávy.
#16
alto_textblock
#16
Z Vídně, 20. května. (C.-B.) Císař jmeno-
val mimořádného professora dra. Františka
Endlera řádným professorem dogmatiky na
německé universitě v Praze.
Císař propůjčil dvornímu radovi a kance-
lářskému řediteli generálního ředitelství c. k.
dvorních divadel dru. Eduardovi Wlass a-
kovi za příčinou jeho odchodu na vyžádaný
trvalý odpočinek v opětném uznání jeho dlouho-
letých výborných služeb rytířský kříž řádu
Leopoldova s prominutím tax.
Z Pešti, 19. května. (C.-B.) Národo-
hospodářský odbor počal dnes porady
o celním tarifu. Před přechodem k jed-
nacímu pořadu navrhl posl. Krasny, aby byla
vláda vyzvána předložiti co nejdříve samo-
statný celní tarif uherský a až do
té doby aby nebylo o předložeoé osnově jed-
náno. Předseda ministerstva šl. Szell tento
návrh potíral a prohlásil, že jest nutno celní
tarif rychle vyříditi. Označil návrh Krasného
jako zbytečný, poněvadž prý, kdyby toho byla
potřeba, nebylo by obtížným tarif samostatného
celního území vypracovati. O odstavení
různých položek celního tarifuv
rakouském výboru pravil předse-
da ministerstva šl. Szell, že cely
tarif stojí a padá tak, jak byl
oběma vládami stanoven. Návrh Kras-
ného byl pak zamítnut.
Z Bukurešti, 19. května. (C.-B.) Při vol-
bách včera počavších bylo zvoleno místo dosa-
vadních konservativních radů departementu s to
deset liberálů a deset konserva-
tivců. Je třeba vykonati ještě šedes át
u žších voleb, při nichž jsou vyhlídky
pro liberály vesměs příznivé. Klid nebyl
nikde porušen.
Z Ufy, 19. května. (C.-B.) Guvernér Bog-
danovič byl v městském parku dvěm
osobami zastřele n.
Z Paříže, 19. května. (Sněmovna po-
slanecká se dnes v hojném počtu opět sešla.
#17
alto_textblock
#17
píseň-
#18
alto_textblock
#18
nebi.
#19
alto_textblock
#19
FEUILLETON.
#20
alto_textblock
#20
Pohádka Javorského jezera.
#21
alto_textblock
#21
Vlny kadeřily se v lehounkém šplounání
narážely na břevna při břehu ležící a v krů-
pějích usazovaly se na širokých listech žlutých
vodních růží. Tisíce zlatých a stříbrných jisker
třpitilo se v průhledné vodě, záře sluneční
modré nebe spalo na jejím dně.
Z druhého konce jezera blížila se loďka, na
obou koncích obtížená chvojí. Lodka Pohádky.
Blížila se zvolna, tajuplně, před ní mraky
na obloze prchaly a kryly se někam za čela hor,
jeden pouze, bílý a dlouhý, ovinul hlavu starého
Javoru, tu lysou hlavu; žhavá záře sluneční zto-
pila se v čistou spoustu vod a zapadla do divu-
krásných okolních strání.
Loďka ohýbala žluté vodní růže, potápěla
listy jich a plynula, jako když zora vzchází. Na
ní seděla Pohádka, spouštěla dlouhé vlasy na
zčeřenou hladinu a shlížejíc se v ní pěla tesknou
„Střehou mne hory okolo, zakleta jsem tu,
zakleta. Mlčící horští obrové, slyšte mou písen
žalostnou, pukněte nad mou bolestí a dopřejte
mi volnosti! Jako vaše temena objímají mraky
bělavé, tak bych vás v náruč vinula, tak bych
vás chtěla zlíbati. Stále a stále — v zraku bol —
křížím to krásné jezero, sama, jak slunce na
Ale to slunce dívá se k zemi, v širokou zemi
plodnou a krásnou, tisíce zraků k němu se točí
každičký život jemu se vděčí — já však, já blud-
ná, sama jsem, sama.“
#22
alto_textblock
#22
O hory, povězte, povězte to zemi širé, že
vězníte zde bytost, která žíti nezná! — —
Jak vlna vlnu hází, tak zmítám se jimi, od
břehu ke břehu stále, v beznaději věčné! Kdo
jsem? Nač bloudím tudy? Život bych žiti chtěla.
O hory, hory, hory! otevřte brány své! —
Tam, za vámi, tam krásně asi jel
Tam oblak prchá a slunce se tam dívá, tan
za tichých nocí bílé hvězdy se jiskří, měsíc pu-
tuje tam a tam ptáci lítají, v hrdlech tisíce zvon-
ků. Za vašimi čely velký život bují, za vašimi
boky rostou divy k nebi! —
Slyš, Javore, tatíčku starý, slituj se, a pro
pusť mne dále!
Chci také stát se tak velkou, by lidé mluvil
o mně, chci také býti tak volna, jako mraky nad
mojí hlavou!
Písně bych tam pěla a líbala květy a s hvěz
dami si hrála!
O hory, hory, hory! Pukněte pro mou vol
nost!“ —
Tak zpívala hledá Pohádka. Z kouzelných
její očí padaly křišťálové slzy a jako hvězdy
třpytily se na zčeřených vlnách.
Tu odhalil Javor lysou hlavu svoji a pro-
mluvil šuměním staletých stromů:
„Mé bílé dítě, ubohý poklade horský! Jac
luzní snové tvou hlavinkou spějí! Zdá set
vskutku za námi že je svět krásný?
Proč bych, mé dítě, věznil tě zde? Tady,
v tom koutku, kde větřík tak rád si hoví, tady,
kam lidé přicházejí s touhou a s chvěním a od-
kudž kráčejí s hluboko skloněnou blavou?
Mé bílé, ubohé dítě, v světě to není tak
luzné
#23
alto_textblock
#23
Když hlavička tvá na leknínech si hovía
měsíc jasné čelo tvé líbá, bouří to v světě divou
zlobou a chabý člověk s osudem se rve.
Když oko tvoje bloudí po té pláni, jež zdo-
bena je pruhem zářným, ve světě to hlučí, duní,
ječí a nad krajem se prach s dýmem zvedá.
Mé snivé dítě, tam jen hrůza sídlí, tam
spěch a chvat a zášť a plno špíny, tam slzí víc,
než vody u nás v horách, slzí kalených! —
Jsou tam strašné chvíle, kterých nechci zříti a
proto mraky nad svou hlavu kladu, bych neviděl
a neslyšel té hrůzy!
A pak — mám ti svěřiti ono tajemství?
Krylo se věky v srdci mém, tvé lkání však
je vyrvalo. Věz, hory to nebudou, jež vyvedou
tě do světa, člověka duše to bude, která tě od-
vede odtud.
Člověk tě najde, bloudící vílu, uslyší tvoje
vábné písně, uvidí tvoje bělostné čelo a bude
zmírati rozkoší tvůrčí. Chopí tě křídly vel-
kého ducha, vznese tě v blankyt nad moje
témě, ty budeš větší, budeš žíti a tvůj
život nepozná smrti. — Poletíš dále, než
mraky, poletíš tam, kde třpytí se hvězdy a budeš
věčnou v srdcích bohů! Budou to jiné, podivné
světy, o kterých pouze básníci vědí, tam je tvé
místo, Pohádko moje!“
Javor umlkl. Opět mrakem ovinul čeloa
nechal větry letět přes témě své, klidný a smutný.
Lodka stála nad černou hlubinou, Pohádka vzpří-
mena vztahovala ruce k blankytu a volala chvě-
jícím se hlasem:
„Poletím dále než mraky letí, poletím tam,
kde třpytí se hvězdy a budu věčnou — věčnou
a věčnou! Přijď pro mne, přijď, ó veliký duchu!“
Stella