#1
alto_textblock
#1
= Vrah děvčátek. Z Turina se oznamuje;
Zdejší policie nalezla ve sklepě jednoho domu na
via de la Consolata v bedně děvčátko těžce zraněné.
Zelé tělo dívky bylo pokryto ranami, způsobenými
nožem. Dívka, pětiletá Tereza de Marta, na níž bylo
mimo to spácháno násilí, byla dopravena umírající
do nemocnice. Jako pachatel vypátrán metař Gio-
vanni Gioli, jenž se nejen ke vraždě přiznal, ale
mimo to s největší chladnokrevností oznámil na po-
licii, že v témž sklepě spáchal dne 7. března násilí
na dívce Veronice Zurrové, jejíž zmizení tehda po-
licie nemohla vysvětlit a zavraždil ji. Vrah byl ode-
vzdán soudu.
= Šejdířská afféra. »Biržvyje Vědomosti« ozna-
mují: Ve znamém polském léčebném místě Ciecho-
cinkách objeveno těchto dnů zpronevěření, jež vzhle-
dem k okolnostem, za nichž provedeno, nabývá sen-
sačního rázu. Hrdina této šejdířské afféry 26letý
šlechtic Konstantin Karatějev přibyl as přede dvěma
lety do Varšavy, kdež se mu, díky stykům svého
otce, jenž zaujímá vážené postavení u gubernské
správy, podařilo dosíci v kanceláři generálního guber-
nátora místa s ročním služným 1300 rublů. Brzy
potom dostalo se mu místa správce v léčebném
ústavě v Ciechocinkách, tak že služné jeho vzrostlo
as na 3000 rublů. Správa léčebného ústavu skládá
se z předsedy, žijícího v gubernii kielecké a tří členů
správní rady, bydlících ve Varšavě. Bezprostřední
správa lázeňského místa náleží správci, bydlícímu na
místě samém, jenž dostává instrukce z Varšavya
má uloženo, zasílati došlé peníze ihned do Varšavy
Jakkoli jest podivno, že správa měla svoje sídlo ně-
kolik set verst od lázeňského místa trval stav ten
přece po více než dvacet let. Karatějev, jenž všude
rozhlašoval, že manželka jeho má ohromné jmění,
těšil se obzvláštní důvěře, ač býval častěji ve Varšavě,
než v lázních. Příjel-li kdy do Ciechocinek, býval
přijat s velkou radostí, neboť žil jako kavalír a
utrácel peníze plnými hrstmi. Také ve Varšavě žil
jako pravý velmož, navštěvoval jen nejelegantnější
restaurace, pil nejlepší a měl poměry s nejoblíbeněj.
šími artistkami divadel rozmanitostí. Stále býval ob-
klopen velkým počtem přatel, za něž vždycky platil
řád, i nejvyšší sumy s kavalírskou ledabylostí, dávaje
na jevo, že pro něho, muže bohaté ženy, jsou tako-
véto sumy pouhou maličkostí. Když ho Varšava
omrzela, podnikal výlety do Pruska, kdež rovněžv
hotelích a restauracích býval vítaným hostem. Při
spíval také štědře k dobročinným účelům. Nebylo
tudíž divu, že manželům Karatějevovým byly ote
vřeny nejvznešenější salony a byli vítanými hosty
všude, i u náčelníkův úřadů. Avšak katastrofa nedala
na sebe čekat. Onehdy večer vrátili se manželé
z koncertu a chtěli se právě odebrat na lůžko, když
zaklepáno na dvéře a vešel prokurátor v průvodu
vyšetřujícího soudce a policejního úřadníka, provedl
domovní prohlídku a Karatějeva zatkl. Vyšlo na jevo,
že Karatějev během minulého roku systematicky
zpronevěřoval peníze, jež se dostaly do jeho rukou
Z počátku defraudoval »menší« sumy 2000 až 3000
rublů, avšak když poznal, že jeho zpronevěření zu-
stává nepozorovano, rostla chuť s jídlem a tak
během roku zpronevěřil neméně než 39.000 rublů.
Celá tato afféra vzbuzuje ve Varšavě tím větší sen-
saci, čím více vynikající bylo společenské postavení
Karatějevovo.
= Zajímavý privilej. Z Londýna se oznamuje
Vzhledem k navštévě krále Edvarda VII. v Edinburgu
táže se jakýs anglický list, zdali tam také bude či-
něn vůči nemu nárok na privilej, jejž jeho předci
kdysi městu povolili. Nevěsty v Edinburgu mají totia
v měsíci květnu pravo, líbati krale, jde-li pěšky po
ulici. Jakub IV. užíval tohoto privileje obycejně jak
náleží výdatně, neboť v květnu, na kterýžto měsíc
jest privilej obmezen, chodíval po ulicích edinbur-
ských co nejčastěji, hledaje nevěsty, jež si také ne-
daly brát svůj privilej a na potkání krále líbaly. Jak
jeho milost nynějšího krále známe, nebude se tuze
vzpírati tomuto historickému obyčeji.
#2
alto_textblock
#2
Otevření Národopisného musea če-
skoslovanského v zahradě Kinských.
#3
alto_textblock
#3
V dějinách Národopisného musea českoslov.
dnešní den bude zaznamenán jako opravdový
svátek, neboť dnes bylo museum toto otevřeno
v definitivních místnostech, které zajisté stanou
se střediskem pozornosti domácích i cizích hostí.
Z podruží, vlídného sice a příjemného přestě-
hovány byly musejní sbírky do adaptované bu-
dovy v rozkošných sadech pod Petřínem, kde
uprostřed svěží zeleně dojdou k náležitému
uplatnění. Přečetná společnost vzácných hostí
shromáždila se dnes dopoledne před novým stán-
kem Národopisného musea českoslovanského
aby účastnou byla slavnostního aktu otevřen
musea. Byliť přítomni zejmena:
Za král. hlavní město Prahu starosta dr.
Vlad Srb, četní členové městské representace,
obecní starší a městští radové, za město Smí
chov starosta Elhenický a náměstek dr.
Koldinský, členové městské rady smíchov-
ské pp. Krupka a Eberle, dále velicí ge-
nerál zbrojmistr Fabini, za Ústřední Matici
školskou ředitel Kneidl a dr. Šámal, za
Uměleckou besedu předseda její Frant. He-
rites, dále professor Jar. Čelakovský
za Spolek českých žurnalistů Jos. Holeček,
za městské museum pražské řed. Jelínek,
říšský poslanec a ob. st. Václav Březnov-
ský, prof. dr. dvorní rada Zenger, hrabě
Vladimír Lažanský, dr. Jos. Scheiner,
vl. rada Zerboni, za místodržitele království
českého dvorní rada D öríl. Jan hrabě H ar-
#4
alto_textblock
#4
rach, ředitel Zemské banky dr. Mattuš,
akademický senát české university Karlo-Ferdi-
nandovy s rektorem prof. drem. Ivanem Hor-
baczewským v čele, dále univ. professoři
dr. Gebauer, dr. Woldřich, dr. Jan
Palacký, dr. Heyrovský, děkan prof.
dr. Zubatý, dr. Jan Urban Jarník, dr
Vejdovský, dr. Hostinský, docenti dr-
Matiegka, dr. Haškovec, A. Veselý,
ředitelé středních škol a ústavů pražských
předměstských, delegáti řečnického a literárního
spolku »Slavia«, spolku přátel starožitností, Če-
skoslovanské jednoty, prof. dr. Cyrill Mourek
za královskou společnost nauk, prof. dr. Me-
telka za Matici českou, ředitel »Minervy«
Slavík, prof. dr. Otokar Zeithammer,
rada dr. Dokoupil, dr. Bedřich prine z Lob-
kovic, dr. Jaroslav prine z Lobko-
vic, zástupce okresního výboru plzeňského
okresní tajemník v Plzni František Berdich,
za okresní výbor v Rokycanech Antonín Žán,
za okresní výbor v Manětíně J. Choura, za
okres neveklovský Augustin Rákosník, za
okresní výbor v Táboře V. Parma, J. Čer-
mák z Rakovníka; dále prof. Slavík, Jaro-
slav Vrchlický, říšský poslanec a přísedící
zemského výboru dr. Josef Herold, rektor
české techniky prof. Koula a zástupcové Slo-
vanského klubu, členové literárního spolku
»Máje«, Ústředního spolku českých učitelek,
císařský rada Otto, dr. Chytil, ředitel
Umělecko-průmyslového musea, dále vzácní
hosté Nikolan Andrický z Ralbice, v Horní
Lužici s Hanou Andrickou, četné dámyz
vlasteneckých damských spolků, zejmena paní
Anna Podlipná, pí. Kamila Kaizlo vá,
Kuklová-Bezděková, Anna Náprst-
ková, dále prof. dr. Kryštůfek, podmar-
šálek Salomon svob. pán Friedberg-M íro-
horský, prof. Heřman šl. Otavský, prof.
Schu lz, deleg. Ústř. spolku českých professorů,
českých filologů, dále Václav Jedlitčkaz
Nymburka, Chrástecký z Král. Městce, prof.
Chodounský, měst. radní Schrötter, a
četných hostů pražských i venkovských mnoho.
Před slavnostní řečí a po jejím ukončení
zapěl sbor pěvců Národního divadla hymnu
Slovanů a Chorál sv. Václava.
Otevření musea stalo se slavnostním pro-
slovením předního fedrovatele utvoření musea,
ředitele p. F. A. Šuberta, jehož zásluhy ve
směru národopisu českoslovanského nejednou
byly uznány. Pan Šubert takto promluvil
ke shromáždění:
Uprostřed nejkrásnějších sadů, jakými se těš
obyvatelstvo královské Prahy a města Smíchova.
otvírá se dnes ústav, jenž jako málo který jiný jes
dítětem osvětových snah veškerého našeho národa
českoslovanského.
Rada tohoto Národopisného musea českoslovan
ského a Národopisna společnost českoslovanská ví-
tají uctivě a srdečně vás všechny, kdož jste dostavili
se ke dnešní tiché slavnosti.
V první řadě vítání buďtež přítomní zástupcové
moci státní a zemské, nejvyšších úřadův i hodností
v tomto našem království, zástupcové jeho hlavního
města i města Smíchova, vítáni buďtež zástupcové
naroda českého na sněmech zemských i na radě
říšské, zástupcové všech veřejných úřadů vůbec.
vědeckých ústavů a škol, jednot, spolkův, i všichní
jednotlivci, dámy a páni, kteří svou vzácnou přítom-
ností tuto vážnou chvíli jste poctili.
Památkám vesnického lidu českoslovanského
Čechách, na Moravě, ve Slezsku i na uherském Slo-
vensku posvěceno jest toto museum. Museum vzniklo
z bobatých pokladů Národopisné výstavy českoslo-
vanské, která prací tisícův a tisíců synův a dcer ná-
roda našeho, i za nebývalého rozruchu u veškerém
lidu českoslovanském po všech jeho vlastech, v Če-
chách, na Moravě, ve Slezsku, na uherském Sloven-
sku, ve Vídni, v ruských a jihoslovanských koloniích,
i za mořem v dálné Americe, r. 1895 byla uskuteč
něna. Právě dnes před osmi lety za protektorátu
tehdejšího starosty kr. hl. města Prahy Čeňka Gre-
gora i za předsednictví JUDra. Vlad. hraběte Lažan-
ského byla otevřena a přes všechnu nepřízeň živlů
i doby za účastenství millionů radostných příchozích
zdárně provedena.
U všech dosavadních výstav českých mluvilo se
o založení musei, jakožto trvalých institucí a pa-
mátek na ně. Ale jen u Národopisné výstavy česko-
slovanské úmysl stal se skutkem. Z ohromného
množství národopisných předmětů výstavy, zobrazu
jících vesnický lid a jeho život, dílem darovány
hlavně však koupeny předměty zvláště cenné a dů
ležité.
Uspořádání jich formou musejní umožnili hrabě
Arnošt Sylva Taroucca a spanilomyslná choť jeho
hraběnka Marie rodem Nostitzová tím, že s munifi-
cencí veliké úcty hodnou přijali je na řadu let pod
krov svého Dienzenhoferovského paláce Na příkopě
v Praze,
A podivuhodně rychlou i úsilovnou prací prof.
dra. Lubora Niederle bylo tehdy způsobeno, že sotva
půl leta po uzavření výstavy bylo museum ve všech
prostorách instaliováno a mohlo se otevříti již dne
15. května 1896.
Ale radost nad zřízením samostatného ústavu,
pro národopis českoslovanský tak důležitého, tísněna
byla čím dále tím více těžkou starostí. Koncem roku
#5
alto_textblock
#5
1903 vypršeti měla lhůta, po kterou palác Na příkopě
museu byl zabezpečen.
Rada N. M. Č. i N. S. Č. hleděly získati pro mu-
seum některou památnou starou budovu pražskou,
nebo zabezpečiti stavbu budovy nové.
Tu se stalo, že obce král. hlav. města Prahy a mě-
sta Smíchova pojaly myšlenku, zakoupiti zahradu
Kinských, s tím účelem, aby na vždy zabezpečily své-
mu obyvatelstvu stálé jezero svěžího vzduchu. Šťastná
myšlenka byla šťastně provedena — a koupí zahrady
Kinských otevřela se mimo nadání brána i splnění
horoucí tužby v příčině N. M. Č.
Zahradou Kinských získaly totiž obce i její knížecí
villu. Jednotlivci ukazovali na různé účely, ke kterým
by se mělo budovy užiti. Ale rada N. M. Č. poznavši,
kterak villa svou zámeckou stavbou, prostornými sí-
němi a pokoji, hojností světla i osamocením ve volně
přírodě takořka již představuje hotovou budovu mu-
sejní, rozhodla se, požádati ji za krov N. M. Č.
Obrátila se také ihned k obcím král. hl. města
Prahy a města Smíchova. Ty obě, rozumějíce jasně
a dobře svému i obecnému národnímu prospěchu osvě-
tovému, po bedlivém uvážení usnesly se jednomyslně,
že villa zahrady Kinských propůjčiti se má za mírné
uznávací nájemné N. M. Č.
Budiž jim za to dík neskonalý! Památka jejich
činu zachována jest dobám příštím i v samém našem
museu deskou pamětní.
Péčí a prací rady musejní, zvláště pak installační
komise — ve které zasedají z rady musea prof. dr.
Jakubec, prof. dr. Niederle i architekt Roštlapil —
dále ředitele umělecko-průmyslové školy Jiřího Sti-
brala, zástupce státní vlády v radě musejní, dále dam
paní Havelkové, kustodky musea, sl. M. Wankovy a
paní Hoblové, jakož i pánův Ad. Černého, správce
musea, architekta Dvořáka, malíře Štapfera a malíře
Němejce provedena installace musea. Všechen náklad
na ni uhražen z loterie N. M. Č., která nadšeným při-
spěním paní a dívek českých r. 1902 šťastně byla pro-
vedena.
Installace musea vyžadovala i práce veliké i ná-
kladu mimořádného proto, že výstavní prostora této
budovy a počet vystavených v ní předmětů jest
aspoň třikráte tak veliký, jak byly v paláci Na pří-
Národopisných předmětů česko-slovanských má
pak N. M. Č. ve svém vlastnictví tolik, že ani prostran-
nost nynější budovy nestačí k vystavení všech ve skří-
ních zasklených.
A tak již s podobným pocitem, jaký v této celé za
hradě, dýchající jarem a rosnou vláhou, vane do prsou
každého příchozího, s pocitem tichého osvěžujícího
uspokojení nad tím, že N. M. Č. již pevně založeno
jest na všechny časy budoucí, s pocitem vykonané
práce předstupuje rada N. M. Č. i N. S. Č. před vás,
i před veškeru českou veřejnost, aby jí odevzdaly dílo,
ve kterém se chvěje část duše národa česko-slovan-
ského — a ve kterém se tají kus života všech těch
pracovníků, kteří po dvanácte let byli ho účastni.
Byly to cíle dosti nesnadné, které sobě vytklo
shromáždění přátel českého národopisu dne 28. čer-
vence 1901 na staroměstské radnici v Praze. Šlo
o provedení Národopisné výstavy českoslovanské,
a založení N. společnosti č., a založení N. musea č.
a o vydání N. encyklopaedie č.
Nepustice se zřetele další instalování sbírek mu-
sejních směrem již naznačeným, pečlivy budou rady
N M. Č. i N. S. Č. toho, aby rozšířilo se museum
i mimo své zdi o to, co jest svrchovaně důležitou
součástkou museí národopisných, ale provedeno býti
může ne v síních a dvoranách, nýbrž pod šírým
nebem.
Již letos na podzim se počne zakládáním kvě-
teny českoslovanské, která se pořídí kolem této bu-
dovy musejní a zejmena na hořejší části, za museem.
Podaří-li se obci pražské získati hradby od Strahova
po zahradu Kinských a bude-li rozhodnuto, že se
tam mají založiti sady, vyskytne se velmi příhodné
místo, na kterém snad bude možná, časem, a dle pros
středků znova výstavěti českoslovanskou vesnici.
Ukazujíce na další práce budoucí jsme sobě dobře
vědomi, čehokoli bylo dosud docíleno, že toho bylo
dccíleno jen společnou prací, přispěním jak vyni-
kajících jednotlivců, tak tisícův a tisíců dcer a synů
národa našeho a tou účinnou pomocí hmotnou, jaké
N. M. Č. doposud se dostalo. Stát, země a její hlavní
město podepřely dosud snahy národopisné subven-
cemi Království české, které na Národopisnou výsta-
vu českoslovanskou dalo subvenci 60.000 zl., věnuje
nyní N. M. Č. roční podpory 6000 K, stát roční pod-
pory 5000 K, obec hrál. hl. města Prahy roční pod-
pory 2000 K. A z hloubi srdce poděkováno buď i
všem ostatním známým a neznámým pracovníkům a
dárcům, kteří stali se přímo nebo nepřímo spolu-
zakladateli tohoto musea.
Zahrada Kinských stala se požehnáním Praze
i Smichovu již tím, že z ní vyveden byl zdroj nej-
zdravější pitné vody pro celou téměř Malou stranua
Smíchov. N. M. Č. staniž se Praze, Smíchovu i ve-
škerému národu podobným zdrojem, zdrojem poučení
a nejušlechtilejší zábavy, krovem, pod kterým možno
se těšiti tisícerým výtvorům umění lidu českoslovan-
ského a jeho práce, obrazům jeho života, projevům
jeho ducha.
A posvěceny buďtež zároveň tyto prvotvory pro
všechny časy myšlenkou jednoty všeho národa česko-
slovanského — všeho jeho kmene a všech jeho větví,
všech ratolestí i listů ojedinělých! Nechať roste a
zkvétá i hojné ococe přináší tento kmen, nechať roste,
zkvétá a přináší hojné ovoce každým směrem studia
národopisného i lásky k národu naše Národopisné
museum českoslovanské!
Národopisné museum českoslovanské pod jeho
pevným krovem trvalým prohlašuji za otevřeno!
#6
alto_textblock
#6
kopě.
#7
alto_textblock
#7
Po řeči ředitele F. A. Šuberta ujal se za
všeobecného ticha slova hr. Lažanský,
předseda bývalé národopisné výstavy českoslo-
vanské. Vyslovil své potěšení nad tím, že vý-
stava národopisná skončila příznivým výsled-
kem, jako žádný jiný podnik výstavní v celé
řiši rakousko-uherské. (Výborně.)