Číslo 47.

V Praze, dne 17. února 1902.

Ročník VI.

Redakce, administraceu expedice Praha, Pštrossova ulice, číslo 200—I. Nefrankované dopisy se nepřijímají, rukopisy se nevracejí Hezapečetěné reklamace jsou porta prosty. Inserty účtujeme levně a při častější inserci po- skytujeme výhody Vycházejí denně o šesté hodině ranní. V pondělí a po svátku vidy o dvanácté ho- dině polední. Jednotlivé číslo za 8 h. Telefon redakce č. 1126.

KAl

LCKt

d rrty a spo peo

Lle

Předplatné pro Prahu domu: s donáškou do 2.80 měsíčně . .. K 8.40 čtyrtletně . . K 33.60 celoročně . . .. Pro tuzemsko poštou: 3.— měsíčně . . .. 9.— čtvrtletně . . celoročně.. .. K 36.— Předplatné do cizozem- ska: Německa a Srbska: čtvrtletně . .. K 12.— celoročně. . .. K 48.— Předplatné do Ameriky. Francie, Švýcarska, Ita- lie, Belgie a Anglie: čtvrtletně . . K 18.20 .K 52.80 celoročně Telef. administrace l126.

7 hodin 10 minut ráno. Slunce vycházív Slunce zapadá v 5 hodin 19 minut večer.

Pondělí: Sv. Šimona.

Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně u sv. Vojtěcha v Jirchářích od 16.-20. t. m.

Oslava 25letého pontifikátu Lva XIII.

»Literární sekce družstva Vlasť« uspořádala vče- rejšího dne velikolepou manífestací katolickou k oslavě 25letého pontifikátu Jeho Svat sti Lva XIII, která byla neobyčejně četně navštívena, takže prostranný sál Svatováclavské záložny i vedlejší místnosti byly pravém slova smyslu přeplněny. Již dlouho před začátkem schůze, o půl 6. hod. več., byla všecka místa obsazena, takže kdo přišel později, vracel se s nepořízenou zpět. A těch bylo veliké množství. Rázem půl 6. hod. dostavil se Jeho Eminencí ndp. kardinál Lev svob. pán Skrbenský, kníže arci- biskup pražský, provázen pr. řiditelem konsistorní kanceláře msgr. Ant. Wünschem, sekretářem Mořicem Píchou a ceremonářem Frant. Hrubíkem. Jeho Emi- nencí byl uvítán u vchodu p. škol. radou dr. Mat. Kovářem a jednatelem sekce. Pokud možno bylo pozorovati, účastnili se této nadšené slavnosti J. M. světící biskup dr. Frant. Krásl, pp.: kanovníci vždy věrné metropolitní kapitoly sv.-Vítské dr. Jos. Dou- brava, dr. J. Křt. Marek, dr. Jan N. Sedlák, čest. kanovník a voj. farář dr. Václav Cába, J. Megnif. univ. rektor dr. Jan Sýkora, univ. profesoři msgr. dr. Jos. Pachta, děkan dr. Jar. Sedláček, dále msgr. prof. Jan Drozd, městští faráři Mat. Baťha, Václav Ho- nejsek, Jan Christ, Klem. Kuffner, Ant. Nepil, dr. Lev Řehák a dr. Ant. Víšek, převor Pavlík, Vlast. Hálek z Liboce, býv. rektor rak. nospice v Jerusa- lémě dr. Maleček, P. Jos. Šimon, red. Tom. Škrdle, zástupcové řádu sv. Avgustina, sv. Benedikta, sv. Dominika, sv. Františka, Tov. Ježíšova, Křižovníků, Praemonstrátů, Redemptoristův i jiných řeholí, advokát JUDr. Jul. rytíř Nejedlý z Vysoké, c. k. okr. hejt- man Smutný ze Žižkova, městský rada Jos. Hudl, obecní starší Mat. Novák s chotí, pí. Bílá, choť i- ditele c. k. žižkovské reálky srdcem, profesoři Ant. Drápalík z Brna, Kosina, Pánek a Jos. Šauer z Augen- burgu, revident Jos. Soszanski rytíř z Luty s chotí, c. k. revident Jos. Vokoun, c. k. účetní rada Vaněk s chotí, c. k. dvorní lesní Matouš z Hvězdy s rodi- nou, blav. pokladník a rytíř Božího Hrobu Ullrich, revident Beneš s chotí, Dvorský, maj. Cyrillo-Metho- dějské knihtiskárny Václav Kotrba, velkoobchodník Stránský s chotí, red. JUC. Vlk, Wurm, JUDri. bratří František, Jan a Norbert Zavadilové, hojně hatechetův i kaplanův i zástupců katolických spolkův i všech společenských tříd z Praby i okolí. Přítomní uvítali arcipastýře povstáním, načež Cy- rillská jednota křižovnická zapěla řízením p. P. Em. Pauknera slavnostní kantátu. Místopředseda sekce uvítal pak srdečným způsobem Jeho Eminencí, ndp. světícího biskupa dra. Krásla i všecky přítomnéa

promluvil vzletné úvodní slovo. Poukázal mimo jíné na ustavičnou papežskou vhodným příkladem a dovo- zuje božský původ papežské Stolice jako vládkyně celé církve; proto nebude otřesena žádnými bouřemi a podvratnými živly. Zvláště v nynější době pohlí- žíme s úctou k nejvyšší hlavě křesťanství, kdy po- blouznění slaví svoje triamfy. Velká část lídu hols duje zásadám Nietschovým: »Nichts ist wahr, alle- ist erlaubt.« Nerozeznání dobrého od zlého, šereda jest mu krásou a krása šeredou, pravda jest mu po- krytectvím a lež pravdou. Tak tomu bylo vždy, když lidstvo opustilo víru Část lidu volá: »Pryč od Říma«; my však bu- deme věrně státi k Římu. Tyto boje nejsou nic no- vého, neboť vznikly hlavně již v 15. a 17. století. Býti katolíkem znamená mezi jiným uznávati hlavu církve, poslouchati hlasu blskupův a věrně se hlásiti ke své víře. Již Dante žádal, abychom nebyli kře- sťany jako třtiny nebo voda, poněvadž máme nový zákon a nejvyšší pastýře a to nechť dostačí k našemu spasení. (Pochvala.) Po té vstoupil na řečniště p. Th. dr. Rudol Horský, farář u sv Matěje v Šárce, který jako osvědčený bojovník byl uvítán nadšeným potleskem. Jeho řeč hluboce promyšlená, dobře rozdělená a mno- hým vipem a příkladem opepřená byla vyslechnuta s napjetím i pozorností a často pochvalou přeruše- vána. Poněvadž bude uveřejněna v plném znění, ob- mezíme se na krátký obsah její. Řečník tvrdí, že jeho úloha jest nesnadná, po- něvadž netřeba dokazovati, co je všeobecně známoa chvály zasluhuje. Lev XIII. jest synem Prozřetelnosti Boží a proto na něm těžko naléztí chyby a těch ne- možno vylhati nebo zveličiti, když jich nedí. Vzne- šený stařec stojí tu čistý před přátely i nepřátsly. Můžeme sáhnouti kam chceme, do jeho mládí, do jeho jinošského věku, do jeho diplomatické služby, když vládne církví, na jeho učenost i soukromý život — všude se nám jeví sv. Otec jako nedostižný veli- kán. Je to v pravdě »světlo s nebe«, jak o něm bylo prorokováno. Joachim Pecci narodil se čne 2. března v Car- pinetu v Italii a dožil se 92. roku, což při jeho slabé tělesné konstrukci a jeho nemocích dlužno nazvati podivuhodným zjevem. Když mu bylo 11 let. one- mocněl vážně a lékařové pochybovali o jeho zá- chraně. Prohlásili pak, že nebude nikdy zdráv, a tak tomu také bylo. Roku 1838, tedy v 28 letech, one- mocněl tyfem. A ještě před nedávnem přestál u vy- sokém věku operaci, která zřídka bývá provázena zdárným výsledkem. Študia svá konal ve Viterbu 7 roků s výtečným prospěchem a měl volbu stavu uplně volnou; v kaž-

dém stavu byl by vyníkl nad své vrstevníky. Z při- rozené zbožnosti zvolil si dráhu duchovní, a to ve 20 letech, kde studoval 7 roků filosofii, theologii a práva, V 27 letech 31. proslnce 1837 byl vysvěcen na kněze v kapli sv. Stanislava Kostky. Papež jmenoval jej pak guvernérem v Beneventu a později v Pe- rugii; a ve svém úřadě Pecci podporoval řemesla, obchod i hospodářství a byl neúprosným vůči vyšším, mírně a laskavě se choval k nižším. Za jeho gu- vernérství v Perugii byly všecky věznice prázdny; taková čistota mravův a takový pořádek zavládly v tomto území! Jako nuncius v Brusselu vynikal neoby čejnou bystrostí ducha i úsudku, přes to však uposlechl sv. Otce a stal se 19. února 1843 biskupem v Peruglí, kde blahodárně působíl 32 leta. Dne 19. prosincer. 1853 byl jmenován kardinálem, r. 1877 pak do- stoupil hodnosti camerlenga, ve kteréž po smrti Pia XI. řídil volbu nového papeže, za něhož byl 20. února 1878 sám zvolen a přijal jméno Lva XIII. Tehdy mu bylo 68 let, a všichni měli za to, že buda v brzce potřebí nové volby. Avšak světovládný Bůh usoudil jinak ku prospěchu církve, která ve vážných dobách potřebuje rázného, učeného, zbožného a do- konalého vládce. Řečník líčí nadšenými slovy jeho činnost na stolci papežském hlavně ve směru sociálním, uvádí zvláště jeho známou encykliku dělnickou »Rerum no- varum«, poukazuje na jeho diplomatické úspěchy, na jeho lásku ke Slovanům a zvláště Čechům. Každý z těchto bodů by zasloužil ne jedné přednášky, nýbrž celé řady promluv, aby bylo osvětlena činnost tohoto velikého myslitele a papeže. Zakončil pak nadšenou apothesou, aby Bůh chránil i na dále našeho sv. Otce Lva XIII. ku pro- spěchu naší těžce zkoušené církve. Neutuchající potlesk a pochvala byly odměnou obětavému vůdci dru. Horskému, který tento týden již jedenácton řeč přednesl. Řídící učitel p. Flekáček poděkoval mu vroucími slovy a vyzval jednatele Fr. Žundálka, aby přečetl čelnější pozdravné a omluvné dopisy. J. M. dr. Fr. Hrádek, děkan vždy věrné kapitoly metropolitní, poslal tento telegram: »Bohužel, nemohu se dnešní schůze účastniti. Přejí mnoho zdaru a žádoucích výsledků«. »Jednota českého katolického učitelstva«: Ku dnešní slavnosti 25letého výročního dne panování svatého Otce Lva XIII. vyslovuje »Jednota českého katolického učitelstva pro království české«, trvajíc v nezlomné věrnosti svaté Stolici římské, svůj uctivý pozdrav. Hospodine, rač zachovati a oblažiti svatého Otce Lva XIII. a nevydávati ho v ruce nepřátel jeho. Karel Skultéty, říd. učitel, předseda.

FEUILLETON.

Ztracení. Drama o čtyřech dějstvích. Napsal M. A. Šimá ček. Poprvé v Národním divadle v sobotu, dne 15. t. m. Autor: »Světa malých lidí« a »Jiného vzduchu« p. Šimáček dobyl si těmito pracemi předního křesla při stole našich dramatických spiso- vatelů. A hlavně výborná práce: »Jiný vzduch« svojí jasnou perspektivou získal zasloužilému splso- vateli nejširších sympatiích divadelního obecenstva. Poslední svou dramatickou prací »Ztracení« ocitl se však p. Šmáček na jiné půdě, a proto ne- divno, že se tu nesetkal s takým zdarem, jaký do- savad jej provázel. V »Ztracených« analysuje duše, jež ocitly se mimo obvyklé kolejnice života, individua rozvrácená, jež líčiti v jich psychologických vztazích patří k oné nezdravé literární modě naší doby, jež i u nás nalezla svých pěstitelů. Škoda ! Bavor, bývalý restauratér, poháněn horečkou po zlatě, stal se podnikatelem staveb. Staví na úvěr — jako mnozí stavitelští spakulanti — hraje na burse, zkrátka: žije po velkopansku. I záletnictví není mu cizím sportem. Že syn jeho, nevychovaný, záhy se ositne na scestí, v divoké domácnosti s L6ňou, bývalou sklepnicí, není věru ničím novým v našich dobách. A otec při tom jest též tvrdý, hamižný

neclta

Za svého starého otce se pomalu stydí, svému zeti, jenž sveden jeho příkladem, chce také rychle sbohatnouti a ocitá se v úzkých, rovněž nechce po- moci. — Již v prvních scénách vidíte ceiou řadu osob, jimž nic dobrého nemůžete věštiti. Katastrofa vznáší se tu již jako ve vzduchu. Citíte od prvých výstupů, že to »praskne«. Jen starý výměnkář Babor a dvojice snou- benců: dcera stavitelova Klára s mladým doktorem Stoupou rozjasňuji na několik okamžiků ponuré ovzduší děje. S Ludvíkem jde to stále s kopce Domácnost s Lóňou rychle pohlcuje jeho podíl po matce. A otec — nových prostředků dáti nechce. K tomu i rodiče Lóňy jako pijavice se přissávají k její nekalé do- mácnosti. Nová dvojice ztroskotanců mihne se vám před zra kem. Výstupy mezl Lóňou a Ludvíkem, plné Baude- lairovského zmítání mezi láskou a nenávistí, mají za- jisté tu náležeti mezi nejlepší stránky dramatu. Ale svojí nepřirozenou, nám dalekou fdlosofií pařížských bohemů vyzní skoro dozela na prázdno. Pravda: jest v nich viděti routinovaného stylistu, ale spolu též dramatika, jemuž tento zmatený svět lidí zůstal da- leký. — Lóňa, filosofující o své lásce k hýřícímu Ludví- kovi, o velikém připjetí hříchu k hříchu (I), jehož radost udržují oba jen cigaretami, vínem a chantány

— to jest jen štěpování cizích názorů do českého žl- vota. Tak ona ubohá individua, odsouzená k životu vináren a hospod, u nás, myslím, nevypadají. Buď je opravdu »láme lítost« nad jich životem, aneb upadají v pohrdání. Ale nová filosofie, jež by hájila jich způsob existence, dosavad si as nevy- myslila. V domácnosti stavitele Bavora opravdu vše také praskne. Spekulace bursovní učinily z něho žebráka. Otec nadarmo domlouvá synu, »aby upustil od té děvky«, a pojal za choť bohatou Hedvu, jež by svým jměním mohla jich dům zachrániti. »Utoň, utop se,« odpovídá syn, v němž dávno cit lásky a úcty pohasl. »Mně si nepomohl, nepomohu a nemohu pomoci ni tobě.« — Odporné výstupy mezi otcem a synem! Je vám při nich tak hrůzno a úzko Jediný tklivý výstup vám tu zas osladí dojem — starý výměnkář. Dověděl se z listu zeťova o kriti- ckém stavu jeho. Přináší spořitelní knížku — všechen svůj majetek na jeho záchranu. Ale což jest 500 zl. tam, kde se jedná o mnohé tisíce! »Začnu znova, postavím se zase do výčepu,« rozhoduje se bývalý stavební podnikatel Babor a zmízí z jeviště. A Ludvík s Lóňou? Lóňa vyprosí si od něho, jako vyznamenání, jako důkaz své opravdové lásky k němu, že ji vezme s sebou za ona černá vrata, jimiž se nikdo zpět nevrací. Společně se otráví! Autor poslední jednání věnuje jen těmto ztrace- nym ozlstencím. Osudu kridatáře otce nevěnuje ji