ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b52d3c90-71f1-11dc-a02b-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 25
#1 alto_textblock #1
1904.
#2 alto_textblock #2
Na »Národní Listy« ranní a odpolední předplácí se v Praze v administraci na měsíc 2 K — h ve filiálkách na měsíc 2 K 30h Poštou: na měsíc 3 K 20h s dvojí zásilkou na měsíc 3 K 80h
#3 alto_textblock #3
NA
#4 alto_textblock #4
V Praze, ve čtvrtek dne 4. srpna.
#5 alto_textblock #5
UN
#6 alto_textblock #6
SII.
#7 alto_textblock #7
K číslu 214. čislo v Praze za 2h a na venkově za 3h
#8 alto_textblock #8
Předplaceni a inseráty přijímá administrace v Marianské ulici, číslo 3. Tam je též redakce a expedice.
#9 alto_textblock #9
Válka.
#10 alto_textblock #10
Odražený útok na Port Artur přípravy k novému.
#11 alto_textblock #11
a
#12 alto_textblock #12
jest úplně zhojena, pojednou okolí její zčerná a končetina stížena jest třaslavostí. Není po- chyby, že běží tu o otravu lokální, vzniklou dle všeho, jedem vniklým z otravných plynů, jež japonské granáty šíří. V několika případech ob- jevilo se u zraněných šílenství a to když již rána úplně byla zacelena.
#13 alto_textblock #13
kapitán »Fortuny«, že je určen pro Kronštat. Důstojník tomu z počátku nechtěl věřiti. Teprve když mu to bylo dokázáno listinami, kterými byl kapitán opatřen, prohlásil, že »Fortunu« propouští. Hned byly na »Fortuně« rozestaveny silné hlídky, torpédovka určena pro její ochranu a provázela ji až do přístavu kronštatského. Celní úřadníci dostali před tím rozkaz, aby lod tuto neprohlíželi. Historie tohoto člunu zůstává stále tajuplnou.
#14 alto_textblock #14
Z Berlína, 3. srpna. Z Čifu telegrafuje zvláštní zpravodaj »Lokal-Anzeigru«: »Právě přibylo sem dva tisíce občan- ských obyvatel z Port Arturu, starců, žen a dětí, kteří obdržel poslední rozkaz generála Stessla, aby opustili pevnost, jinak že za životy jejich se neručí. Všichni sdě- lují, že rozkaz tento udělil generál Stes sel dne 1. srpna po velikém a prudkém třídenním boji a bombardování města. V bitvě této padlo 15 000 Ja- ponců a 5000 Rusů. Japonci dobyli dvou pevností a dopravili do nich svá děla. Vystěho- valei z Port Arturu tvrdí, že bezprostřední útok na Port Artur jest k očekávání dnes (3. srpna). Norský parník krátce po příjezdu prvých vystěhovalců přibyl do Čifus dalším tisícem druhých, jimž dovolen odcho jak ruským tak japonským veli- telstvím. V Čifu jest právě slyšeti od Port Arturu mohutnou dělo- střelbu. Z Londýna, 4. srpna. Z Čifu sdělují: Je- den Rus, který 29. m. m. sem přibyl, vyličuje poslední boj u Port Arturu následovně: »Země zachvívala se hroznou kanonádou, zahájenou 26. července o 4. hodině rannía přestavší teprve 28. července pozdě v noci. Ruské ztráty odhadují se na 5000—6000 mužů. Japonci útočili přímo s fanati ckou houževnatostí, avšak krupo- bitím kulí a granátů byli kácen k zemi. Minové výbuchy trhaly strašlivě jejich řady. Za tři dni ztratili 20.000 mužů. Východní pevnůstky nacházejí se v rukou obhájců. Japonci vysíleni ustoupili po marném útočení dále na východ Strašlivé účinky japonských granátů. Z Paříže, 3. srpna. V »Echo de Parise píše lékař lazaretu v Charbině, že se stanovi- ska lékařského jsou zranění vojínů japonskými granáty velmi zajímavými. Rány jsou nesmírně bolestivé a v okolí zraněného místa objeví se osutina veliké palčivosti. Když se zdá, že rána
#15 alto_textblock #15
Jak příšli Japonel do Inkou. Z Berlína, 3. srpna. Z Petrohradu se ozna- muje: Z Inkou do Charbina přibylí celní úřadníci vypravují, že dne 25. července o4. hodině odpolední směrem od Dašičaa při- blížila se japonská hlídka v počtu pěti mužů s důstojníkem v čele. Čínské obyvatelstvo spě- chalo hlídce vstříc. Také Angličané parádních uniformách šli je uví- tat. Na střechách města bylo černo lidí. Krátce za touto hlídkou přibylo pět švadron japonské jízdy, v noci pak pěší pluky. Ruské obyvatel- stvo před tím město opustilo. Číňané po odchodu Rusů chovali se ja ko divá z věř. Vrhli se na domy, vše vydran- covali, i dvéře a okna z domů odnesli. Vladivostocké leďstvo. Z Petrohradu, 4. srpna. Vladivostocké kři- žáky v pondělí odpoledne se vrátily, podnik- nuvše na své vyjížďce celou řadu válečných akcí. Několik japonských lodí bylo potopeno.
#16 alto_textblock #16
Doprava podmořského člunu »Protektors. Z Vídně, 4. srpna. Zajímavou zprávuo dopravě, pověstného již podmořského člunu »Protektor« do Petrohradu přináší švědský časopis »Aftenposten«. Zpráva ta zní: Z Ame- riky jela norská loď »Fortuna«; která měla do- pravit »Protektora« do Kronštatu, pravidelnou jízdní dráhou a potkávala každou chvíli lodi. kterým její zvláštní náklad byl nápadný. V Kron- štatu však její příjezd byl utajen. Tak se stalo, že před Kronštatem, u ostrova Hoglandu, byla »Fortuna« zadržena ruským křižá- kem, jehož velitel neměl ani tu- šení, že »Protektor« je určen pro Rusko, nýbrž vida podmořský člun na pa- lubě, dal signál dělovým výstřelem k zastavení »Fortuny«. Hned na to vyjela proti ní ruská torpé dovka a vyslán člun s dvěma důstojníky a sil nou posádkou k »Fortuně«. Na otázku důstoj níkovu, co je s podmořským člunem, odpověděl
#17 alto_textblock #17
Slechy o velikém boji. Z Petrohradu, 3. srpna. (C.-B.) »Ruská telegr. agentura« oznamuje z Mukdenu ze dne včerejšího: Udržuje se tu neustupně po- věst, že zuří od tří dnů na celé naší strategické čáře veliký boj. O utrpě- ných ztrátách nedošly dosud žádné zprávy. Z úřadního pramene oznamuje se, že mi s t o- držitel Alexějev dnes Charbin opustil, aby se vrátil do Mukdenu. (Ostatní zprávy viz na 3. straně).
#18 alto_textblock #18
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#19 alto_textblock #19
Proti slovanským pobočkám slezským. Z Vídně, 4. srpna. Na schůzi předsedni- ctva německého lidového spolku v Celovci byla přijata resoluce, ve které se poslanci žádají, aby za příčinou cesty ministerského předsedy dra. Körbra do Haliče vládě opětně připo- mněli její povinnost, jak se má zachovati vůči slovanským pobočkám na německých učitel- ských ústavech slezských.
#20 alto_textblock #20
Telegramy knížete Míkuláše. Z Vídně, 4. srpna. Kníže Mikulá š čer- nohorský zaslal králi Viktoru Emanue- lovi telegram, ve kterém praví: »Vzdávám hold Viktoru Emanuelovi a krásné Italii. Zdravím srdečně svou milou Jelenu a milé vnučky Jo- landu a Mafaltu«. Druhý telegram zaslal císaři Františku Josefovi, jehož nazývá dobrým a mocným sousedem a ctihodným přítelem černohorského knížectví.
#21 alto_textblock #21
Císařská hymna v Uhrách. Z Pešti, 4. srpna. Ze Subotiče se sděluje: Včera konal se zde pohřeb plukovníka zemské obrany Csasya, Když vojenská kapela začala hráti císařskou hymnu, počali někteří přítomní syčeti. Hra byla přerušena, aby se zabránilo trapnému výjevu.
#22 alto_textblock #22
FEUILLETON.
#23 alto_textblock #23
Pan „adjunkt“. Napsala Julis Vlasáková. „Kníže pán přijal nového úřadníka a poslal ho do Proškova — ještě se neví, kam bude při- dělen,“ zvěstoval na panství jeden druhému. „Je to protekce — ví bůh, kdo ho knížet vnutil, ale je pašák,“ odvětilo se na každé po- dobné zvěstování a všichni se usmáli. A pan „adjunkt“, jak nového úřadníka z ne- dostatku určitějšího postavení jmenovali, byí „pašák!“ Miloval, hrál, zpíval, pil, tančil a — mlu- vil, až bůh bránil! Bylo to v dobách, kdy všichni, všude a př každé příležitosti řečnili a kdo „neuměl hodit řeč do placu“, nic po něm nebylo — a na celém panství nebylo řečníka, který by byl dovedl plynně vysloviti dvě věty. Byli zde sami starší páni — uměli sice znamenitě řečnit, ale jenom tenkrát, uřízl-li ně- kdo v lese borovici, nebo stratil-li se s pole man del obilí — tu ovšem řečnili, až se šafář, po- klasný nebo hajný se všemi mandely a borovi- cemi třásli, ale takové řečnění se do salonu ne- hodilo a proto řekl proškovský pan vrchní panu důchodnímu: „To jsem sám rád, že máme nyní mezi vebou takového řečníka, neboť my jsme už tak mechem obrostlí, že to svět neviděl!“
#24 alto_textblock #24
Pan vrchní se naučil totiž teprve v pozděj- ších dobách po česku mluvit a myslit a pře- kládal své oblíbené rčení, „das hat die Wel nicht gesehen“, do češtiny, „to svět neviděl!“ Nu — a pan adjunkt řečnil — vlastně měh tolik řečí, „že to svět neviděl!“ Buď měl velmi pestrou minulost a opravdu něco ze zkušenosti vyprávěl, nebo mluvil jenom aby sebe i druhé bavil, ale vyprávěl věci k ne- uvěření. „Tam, kde dříve byl, byla velmi hornata krajina a mraky běhaly po nebi, že jich mohli dosáhnout — letěly — narazily na skálu a zas se vracely — pak tam stavěli jakési mosty, ke kterým bylo potřebí šroubů tak velikých, že je mělo 20 lidí co unést. Lesy tam byly 18 hodin dlouhé a 14 široké a hub tam rostlo hrůza! — On sám jich kolik nůší nasušil za 14 dní. Sedláci tam měli vycvičená prasata na hledání lanýžů — každé prase jich tam denně hodnou nůši vyrylo.“ Páni poslouchali a myslivci z panství se cítili latinou páně adjunktovou zahanbeni. „Ten by řečnil!“ říkali mezi sebou, litu- jíce, že není právě žádné jubileum, ba ani žádné visitace, aby aspoň panu vikáři pronesl přípitek A pan adjunkt mluvil a mimo to nedělal nic. V kanceláři pana důchodního trochu po- máhal, ale měl-li něco udělat, musil mu pomoe někdo jiný. „Ještě to nemají?“ ptával se pan důchodn všecek udiven.
#25 alto_textblock #25
„Ještě to nemáme,“ říkal pan adjunkt, když to ještě nebylo, ale bylo-li to, hlásil hrdě: „už dávno jsem to udělal!“ Náhle se v „centrální direkci“ rozpomenuli a pan adjunkt byl z Proškova odvolán. Páni úřadníci uspořádali schůzku na roz- loučenou — vlastně, aby vyslechli jeho řeč — neboť ta bude asi velkolepá. Pan adjunkt přišel vymydlen, vyšňořen, za- sedl mezi ně a mluvil, až se hory zelenaly! „Co pak tohle není nic — vy tu máte kapr 5—7 kilo těžké, ale tam, co jsem dříve byl, tam byli kapři! — Vy zde nejvíc 15 kilo těž- kého najdete, ale tam, tam byli kapři až 80 kilo! — „No, to snad přece ne!“ divil se pan dů- chodní. „Inu, proč pak ne? Když šrouby k mostu musilo 20 lidí nést, pak může i kapr 80 kilo vážit,“ prohodil pan nadlesní, mrkaje potměšile. „A jednou dali kapra na parné slunce do necek vody,“ pokračoval pan adjunkt, „a na- jednou z něj začali lézt malí kapříci a jen, jen se hemžili.“ „Na — na — na — to svět neviděl, aby se živí kapři rodili — to si nějak popletli,“ mínil pan vrchní a pan adjunkt byl rád, že ho právě v tu chvíli odvolal kollega. Odvedl ho do síně a tam mu důtklivě šeptal, aby promluvil řeč — neboť všichni prý na ni čekají a nadlesní už má zkomponovanou odpověď — on, on takový řeč- ník zajisté také si něco připravil.