ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 b52aa480-71f1-11dc-bbce-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 15
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 213. ze dne 3. srpna 1904.
#2 alto_textblock #2
Různé zprávy. = Vedlejší zaměstnání artistovo. Artista Foth zaměstnaný v kterési severoněmecké zpěvácké společ- nosti v Berlíně jakožto damský komik, vystupoval pohostinsku, jak se zdá, velmi dovedně i v jiných úlohách životního povolání, nežli na prknech, zna- menajících svět. Mladý, 21letý muž podlehal více méně různým slabostem lidským, jež ho přivedly do styku s ovzduším kriminálních cel. Den před Štědrým večerem loňského roku pořizoval si damskou toaletu v kterési berlínské konfekci, při kteréž příležitosti použil svižné obratnosti rukou i prstů tak dovedně, že mu pod svrchním kabátem zmizel balík hedvábí. Čin byl zpozorován a majitel obchodu zachoval se k artistovi tak šetrně, že si věc ponechal pro sebe, neučiniv úřadům o krádeži ani zmínky. Foth byl nu- cen hedvábí zaplatiti a záležitosť zdála se býti po- chována v zapomenutí. Za nedlouho potom — bylo to v měsíci březnu — dopustil se Foth opětně krá- deže látky v jiném z místních závodů. Pohříchu byi i tentokráte přistižen a když se nabízel, že zboží dvojnásobně zaplatí, bylo mu chefem závodu ozná meno, že se jeho nabídka zamítá, poněvadž se v době té událo v obchodní místnosti krádeží několik. Affér dostala se k soudu, jenž zvěděl i o prvé krádeži hed- vábí z doby prosincové. Výsledek byl, že artista od- souzen do vězení na šest neděl. = Humor ze soudní síně. »Gaulois« vypravuje několik historek ze soudní síně, prosycených šťavna- tým humorem. Předseda porotního soudu ptal se ža- lovaného, jenž mimo jiné odcizil také na hotovosti dva franky, jak s penězi těmi naložil. Obviněný pravil. že si koupil za frank a několik centimů čepici. »A co jste dělal se zbytkem odcizené částky? Mlčíte? . . . Jen se přiznejte, že jste to v šílené orgii prohýřil a rozházel . . .« — Bodavou poznám- kou zajel si do dam z tak zv. »elegantního světa«, soudnímu líčení přítomných, jiný předseda porotního soudu. Předmět jednání tvořila záležitost choulosti- vého rázu a poněvadž nehodlal předseda učiniti pro- hlášení, že líčení se bude tajně konati, aby to snad nepovažovaly za trochu ostrý pokyn k odchodu, pra- vil soudce: »Žádám všechny slušné dámy, jež by mohly býti na studu uraženy, aby se ze sálu vzdá lily.« Přes to zůstalo vše klidně seděti a ze soudní místnosti nikdo nevyšel. Předseda obrátiv se na to k soudnímu sluhovi, kázal: »Ty ostatní, které tu zbyly, můžete vyvésti ze dveří . . . = Z náboženského šílenství. V Baku, nedaleko Moskvy, udál se tento případ náboženského šílen- ství: Chalupník Ivan Aslamasov zavraždil novoroze- ného synka z té příčiny, že se sám pozdravil z těž- ké nemoci. Aslamasov churavěl po delší dobu. Po- jednou zjevil se mu ve snu svatý Jan Křtitel, jenž mu sliboval, že z nemoci vyvázne, bude-li obětovati svého synka, jako to učinil kdysi Abraham. Aslama- sov přísahal, že to provede a když za nedlouho po- čal nabývati zdraví, odnesl do kostela synka, jemuž tam ostrým nožem uřízl hlavu. Na to odebral se ku příbuzným, jimž sděloval, co se stalo. Byl dopraven do ústavu pro choromyslné. = Zamezený vražedný útok po vyzvání na sou- boj v ústavu choromyslných. V paviloně tworského blázince blíže Varšavy udál se ke konci červenco- vých dnů případ, jejž věru označiti lze jakožto neo- byčejný. V ústavu internován jest po delší dobu
#3 alto_textblock #3
hrabě Vladimír Domski, jenž z okna svého bytu ve Varšavě postřílel v záchvatu náhlého šílenství něko- lik lidí, následkem čehož dopraven byl do blázince. Domski sdílel společnou komnatu se šlechticem, jenž z téže příčiny jako Domski do ošetřování byl vzat, protože v Siedlici střílel po lidech. Byl to baron Offenberg z Řigy, dvacetiletý synek státního úřad- níka. Mezi oběma chovanci ústavu vyvinu! se užší poměr přátelský, jenž zdál se státi velmi pevným až do doby, kdy jej skalila bytost ženská . . . Mladá. elegantní cizinka ve Varšavě bydlící vymohla si od správy ústavu povolení, že směla oba šlechtice na- vštívit. Zdálo se, že baron Offenberg od té chvíle na svého společníka počal žárliti . . . Před několika dny zastoupil baron hraběti na procházce sadem cestu a zvolal podrážděným tonem: »Vyzývám vás na souboj!« Hrabě Domski k tomu odvětil: »Blázinec není mí- stem pro vyřizování čestných záležitostí« a za chvíli dodal: »Či snad chcete býti navždy zavřen? Až odtud vyjdeme, můžeme se v souboji utkati, ale zde vyzvání vašeho nepřijímám!« V té chvíli obrátil se baron Offenberg stranou k zástupu několika cho- vanců, nedaleko se procházejících a pravil, že si je béře za svědky afféry, při níž hrabě ukázal se býti zbabělcem. Počínaje tímto okamžikem projevoval ba- ron Offenberg hraběti Domskému očividně své nepřá- telství a chystal se vykonati nad ním krutou mstu. Před několika dny ohlásil baron řediteli ústavu, že musí ve Varšavě navštíviti zubního lékaře a sku- tečně také dostalo se mu v tom směru žádaného po- volení. V průvodu dozorce Baranova odebral se ba- ron do Varšavy, odkudž se vrátil téhož dne večer. Když pak se o 10. hodině noční ubíral hr. Domski po schodech, vyřítil se na něho z úkrytu barona vypálil mu dvě rány z revolveru do prsou. Jakkoliv byl od své oběti jen nepatrně vzdálen, minul se útočník se svým cílem, kulká projela hraběti pod rame- nem a zaryla se do stěny. Když pak baron mířiti chtěl po třetí, vrhl se na něho hrabě, skolil jej k zemia vyrval mu smrtonosnou zbraň z rukou. Zatím při- běhli sem dozorci a scéna končila tím, že baron Offenberg dopraven býti musil do separované ko- mnaty, v níž jest nyní bedlivě střežen. Při prohlídce šatů nalezeno u něho 50 ostrých nábojů. Dozorce Baranov, jemuž byl baron při cestě k zubnímu lé- kaři svěřen, vzat byl neprodleně v disciplinární vy- šetřování, aby prokázal, jak se mohlo státi, že baron zaopatřil si zbraň. Afféra budí ve varšavském okolí všeobecný předmět rozhovoru a nemalou sensaci. = Stará láska nerezaví. Novým dokladem osvěd- čeného přísloví tohoto jest případ, jenž se minulého týdne udál v Mnichově. Před 20 lety stál mladý párek snoubenců na místech, kdež se sňatek prohla- šuje za věčně spoutaný. Záříce štěstím vstoupili tehdá oba mladí lidé do života jakožto muž a žena. Od té chvíle minulo málo let a muž dopustil se po- klesku, jenž nezůstal bez následků. Mladá choťo věci zvěděla a v rozhořčení dala se s manželem roz- vést. Od té doby se spolu nespatřili. Za nedlouho potom pojal muž dívku, jež byla příčinou jeho man- želského rozvodu, za ženu a adoptoval také děcko její za své. Přede dvěma roky žena muži zemřela i uchýlil se manžel v ústraní a věnoval se pouze výchově své 17leté dcerušky. Počátkem minulého mě- síce nastoupil muž, zaujímající dnes již vysoký státní úřad, delší cestu vlakem. A právě když opou- štěti chtěl nádražní čekárnu, vstoupila do ní dáma,
#4 alto_textblock #4
jež, pohlednuvši muži mimoděk do očí, lehce vykřikla. Muž zadíval se jí do obličeje a poznal, že se shledal se svon — první chotí. Nebylo možno vyhnouti se dalšímu . . . A staří přátelé se příliš dlouho nerozmýšleli, nýbrž stiskli si ruce a padli si do ná- ručí. A za krátko ocitnou se dle daného slova opět na stupátcích místa, kdež už jednou bylo jim ozna- mováno povolanými ústy, že sňatek jest věčně spou- tán. A proto není nad osvědčené přísloví, že stará láska nerezaví ..
#5 alto_textblock #5
Zemřelí v Praze.
#6 alto_textblock #6
Dne 28. července 1904: Baschová Terezie, soukromnice, 86 roků, 824—II. Modřanský Václav, zedník, 61 rok, 503—I. Bobek Josef, syn modeláře, 16 roků, 435—VIII. Volf Václav, kočí, 44 r., 101—VI. — Ve všeobecné nemocnici: Kaichhauserová Žofie, soukromnice, 52 roky. Seethaler Jindřich, sou- kromník, 68 roků. — U Milosrdných sester: Brouček Josef soukromník, 57 roků. — U Alžběti- nek: Doležalová Karla, manželka býv. továrníka, 38 roků. Dne 29. července 1904: Peckova Růžena, dcera pošt. zřízence, 12 roků, 232—III. Höfer Václav, syn kamnáře, 5 měs., 719—I. Veverkova Terezie, dcera dělníka, 9 měs., 637—VII. Otto Leopold, c. k. dozorce vězňů, 56 roků, 472—II. Andreska Antonín, kovář, 47 roků, 83—VII. Mendlova Elsa, soukromnice, 23 roky, 854—II. — Ve všeobecné nemocnici. Stříbrná Marie, manželka zedníka, 58 roků. Chvojka Václav, topič, 49 roků. Braunová Josefa, manželka malíře, 57 roků. Eisner František, účetní, 24 roky. — U Milosrdných sester: Šitancová Marie, vdova po sklenáři, 78 roků. Žondlíkova Juliana, služka, 32 roky. Chmelenská Marie, služka, 63 roky. Šich Václav, koči, 30 roků. — U Alžbětinek: Martinová Anna, manželka strážníka, 30 roků. — V měst. chudo- binci: Zeithammrová Magdalena, vdova po obuv- níku, 80 roků
#7 alto_textblock #7
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě 1. pražského měšť. pivovaru Ve středu 3. srpna. Začátek o 7. hod. Se svolením správy Národního divadla v Praze. Poprvé Podprefekt. Fraška o 3 jednáních. Napsal E. Gaudillot. Přeloži: B. Frída. Režisér Fr. Hlavatý.
#8 alto_textblock #8
(blíže Palackého mostu). Začátek o 7. had.
#9 alto_textblock #9
Aréna na Smíchově
#10 alto_textblock #10
Ve středu 3. srpna. Cyklus frašky XIv. Lutty. Fraška o 3 jednáních. Napsali Piére a Veber. Přelo- žila Matylda Pešková. Režisér Jar. Pulda. Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smíchově. 16665
#11 alto_textblock #11
na Král Pištěkovo lidové divadlo vinehradech. Ve středu 3. srpna. Začátek o 7. hod Lidové představení za poloviční ceny. Po druhé: Růžová pouta. Veselohra o 3 jednáních od Antonína Lokaje.
#12 alto_textblock #12
624
#13 alto_textblock #13
621
#14 alto_textblock #14
»On to jistě věděl, on! Ano, věděl to! .. . A přece nic se mnou o tom nesdělil, nic neřekl!. .. , lotr!...« Důvěrnice Juanina, posmívajíe se, opakovala s dů- razem rovněž: »Ano, zajisté to věděl! Musil to věděti! Ale skrýval ti to!« Hraběnka Boccinellová pohlédla však hněvivě na komornou svou, velíc »Ty mlč! Víš! Ty mlě!« I uchopila drahocennou vázu, kteráž byla právě nej- blíže v dosahu ruky její a mrštila jí o zem, až se v kusy roztříštila. Hněv její měl zapotřebí hledati nějakého průchodu. V okamžiku tom všechna zloba a hrubost, jež tvo- řily v pravdě základ bytosti její, zjevily se v celé síle prodraly se násilně nad lesklý vnějšek. Láska její pro Stacka, spíše smyslná nežli hluboká, mizela pod tímto přívalem žluči, hořkosti a hněvu. Jestliže dosud poddávala se lásce té, její závazkům a její povinnostem, bylo to jen tím, že Stack, chtěje ji míti jen pro sebe, skládal k nohám jejím více nežli ho- hatství: přebytek sám Byla by se bez toho podvolovala vůli jeho a její pře- vaze? Ne, stokrát ne! Ze záliby a z rozkoše byla by přijala lásku jeho a byla by hověla jeho vášni, ale byla by podržela i jiné, jako na příklad barona Schafa, s nímž byla zapředla milostný poměr jen pro peníze, jež od něho přijímala. , nebyla by bývala aspoň klesla tak nenapravitelně do propasti, do níž ji Stack strhl, neboť on to byl, jenž tak učinil, jeho vinou to bylo! Láska? Láska že by ji k němu pojila?
#15 alto_textblock #15
Ficelle, jenž nemohl a nechtěl způsobiti žádných vý- stupův a bouřlivých sporů a jenž věděl dobře, že by otázky jeho beztak neměly výsledku, pozdravil komornou Juaninu a přešel ji rychle. Na nároží ulice se obrátil, ale Carlony již nespatřil. Vrátila se snad komorná ta? Či byla si najala vůz? Aneb uschovala se zatím v nějakém domě, jak se právě před ní naskytl? Policejní agent nemohl si dáti odpovědi na vlastní tyto otázky. Ale konec — bylo mu to vše jedno. Rozradostněn tím, co byl učinil, dostihl rychle středu města, mysle si, že nadhodil myšlénku, jež snad vzklíčí a ponese ovoce. Potom změnil se ale běh myšlének jeho; ty vrátily se k oběma přátelům jeho. Vráska, svědčící o jeho obavách a starostech, zbráz- dila čelo jeho. Té chvíle byli snad oba přátelé jeho mrtvi. Strašlivá hra, při níž tolik bylo dáno v sázku, mu- sila býti té chvile dokonána. Buď měli přátelé jeho v okamžiku tom zrádce již v moci své na »Tridentu« aneb Ale Ficelle vzpružil se ihned myšlénkou, že oba soudruzi jeho byli muži obratní a silní a že tudíž nepo- chybně té chvíle plují již k vlasti své, k Francii. I dodal si v duchu: »Nuže, já učiním tolikéž. Vrátím se taktéž do vlasti. Věru, není to příliš brzy i nebudu se proto hněvati, spa- třím-li konečně opět Sekvanu a fontánu sv. Michala.« Zaprodání nopřítel. 156