#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 213. ze dne 3. srpna 1904.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
= Vedlejší zaměstnání artistovo. Artista Foth
zaměstnaný v kterési severoněmecké zpěvácké společ-
nosti v Berlíně jakožto damský komik, vystupoval
pohostinsku, jak se zdá, velmi dovedně i v jiných
úlohách životního povolání, nežli na prknech, zna-
menajících svět. Mladý, 21letý muž podlehal více
méně různým slabostem lidským, jež ho přivedly do
styku s ovzduším kriminálních cel. Den před Štědrým
večerem loňského roku pořizoval si damskou toaletu
v kterési berlínské konfekci, při kteréž příležitosti
použil svižné obratnosti rukou i prstů tak dovedně,
že mu pod svrchním kabátem zmizel balík hedvábí.
Čin byl zpozorován a majitel obchodu zachoval se
k artistovi tak šetrně, že si věc ponechal pro sebe,
neučiniv úřadům o krádeži ani zmínky. Foth byl nu-
cen hedvábí zaplatiti a záležitosť zdála se býti po-
chována v zapomenutí. Za nedlouho potom — bylo
to v měsíci březnu — dopustil se Foth opětně krá-
deže látky v jiném z místních závodů. Pohříchu byi
i tentokráte přistižen a když se nabízel, že zboží
dvojnásobně zaplatí, bylo mu chefem závodu ozná
meno, že se jeho nabídka zamítá, poněvadž se v době
té událo v obchodní místnosti krádeží několik. Affér
dostala se k soudu, jenž zvěděl i o prvé krádeži hed-
vábí z doby prosincové. Výsledek byl, že artista od-
souzen do vězení na šest neděl.
= Humor ze soudní síně. »Gaulois« vypravuje
několik historek ze soudní síně, prosycených šťavna-
tým humorem. Předseda porotního soudu ptal se ža-
lovaného, jenž mimo jiné odcizil také na hotovosti dva
franky, jak s penězi těmi naložil. Obviněný pravil.
že si koupil za frank a několik centimů čepici. »A
co jste dělal se zbytkem odcizené částky?
Mlčíte? . . . Jen se přiznejte, že jste to v šílené
orgii prohýřil a rozházel . . .« — Bodavou poznám-
kou zajel si do dam z tak zv. »elegantního světa«,
soudnímu líčení přítomných, jiný předseda porotního
soudu. Předmět jednání tvořila záležitost choulosti-
vého rázu a poněvadž nehodlal předseda učiniti pro-
hlášení, že líčení se bude tajně konati, aby to snad
nepovažovaly za trochu ostrý pokyn k odchodu, pra-
vil soudce: »Žádám všechny slušné dámy, jež by
mohly býti na studu uraženy, aby se ze sálu vzdá
lily.« Přes to zůstalo vše klidně seděti a ze soudní
místnosti nikdo nevyšel. Předseda obrátiv se na to
k soudnímu sluhovi, kázal: »Ty ostatní, které tu
zbyly, můžete vyvésti ze dveří . . .
= Z náboženského šílenství. V Baku, nedaleko
Moskvy, udál se tento případ náboženského šílen-
ství: Chalupník Ivan Aslamasov zavraždil novoroze-
ného synka z té příčiny, že se sám pozdravil z těž-
ké nemoci. Aslamasov churavěl po delší dobu. Po-
jednou zjevil se mu ve snu svatý Jan Křtitel, jenž
mu sliboval, že z nemoci vyvázne, bude-li obětovati
svého synka, jako to učinil kdysi Abraham. Aslama-
sov přísahal, že to provede a když za nedlouho po-
čal nabývati zdraví, odnesl do kostela synka, jemuž
tam ostrým nožem uřízl hlavu. Na to odebral se ku
příbuzným, jimž sděloval, co se stalo. Byl dopraven
do ústavu pro choromyslné.
= Zamezený vražedný útok po vyzvání na sou-
boj v ústavu choromyslných. V paviloně tworského
blázince blíže Varšavy udál se ke konci červenco-
vých dnů případ, jejž věru označiti lze jakožto neo-
byčejný. V ústavu internován jest po delší dobu
#3
alto_textblock
#3
hrabě Vladimír Domski, jenž z okna svého bytu ve
Varšavě postřílel v záchvatu náhlého šílenství něko-
lik lidí, následkem čehož dopraven byl do blázince.
Domski sdílel společnou komnatu se šlechticem, jenž
z téže příčiny jako Domski do ošetřování byl vzat,
protože v Siedlici střílel po lidech. Byl to baron
Offenberg z Řigy, dvacetiletý synek státního úřad-
níka. Mezi oběma chovanci ústavu vyvinu! se užší
poměr přátelský, jenž zdál se státi velmi pevným až
do doby, kdy jej skalila bytost ženská . . . Mladá.
elegantní cizinka ve Varšavě bydlící vymohla si od
správy ústavu povolení, že směla oba šlechtice na-
vštívit. Zdálo se, že baron Offenberg od té chvíle na
svého společníka počal žárliti . . . Před několika dny
zastoupil baron hraběti na procházce sadem cestu a
zvolal podrážděným tonem: »Vyzývám vás na souboj!«
Hrabě Domski k tomu odvětil: »Blázinec není mí-
stem pro vyřizování čestných záležitostí« a za chvíli
dodal: »Či snad chcete býti navždy zavřen? Až
odtud vyjdeme, můžeme se v souboji utkati, ale zde
vyzvání vašeho nepřijímám!« V té chvíli obrátil se
baron Offenberg stranou k zástupu několika cho-
vanců, nedaleko se procházejících a pravil, že si je
béře za svědky afféry, při níž hrabě ukázal se býti
zbabělcem. Počínaje tímto okamžikem projevoval ba-
ron Offenberg hraběti Domskému očividně své nepřá-
telství a chystal se vykonati nad ním krutou mstu.
Před několika dny ohlásil baron řediteli ústavu, že
musí ve Varšavě navštíviti zubního lékaře a sku-
tečně také dostalo se mu v tom směru žádaného po-
volení. V průvodu dozorce Baranova odebral se ba-
ron do Varšavy, odkudž se vrátil téhož dne večer.
Když pak se o 10. hodině noční ubíral hr. Domski
po schodech, vyřítil se na něho z úkrytu barona
vypálil mu dvě rány z revolveru do prsou. Jakkoliv
byl od své oběti jen nepatrně vzdálen, minul se
útočník se svým cílem, kulká projela hraběti pod rame-
nem a zaryla se do stěny. Když pak baron mířiti chtěl
po třetí, vrhl se na něho hrabě, skolil jej k zemia
vyrval mu smrtonosnou zbraň z rukou. Zatím při-
běhli sem dozorci a scéna končila tím, že baron
Offenberg dopraven býti musil do separované ko-
mnaty, v níž jest nyní bedlivě střežen. Při prohlídce
šatů nalezeno u něho 50 ostrých nábojů. Dozorce
Baranov, jemuž byl baron při cestě k zubnímu lé-
kaři svěřen, vzat byl neprodleně v disciplinární vy-
šetřování, aby prokázal, jak se mohlo státi, že baron
zaopatřil si zbraň. Afféra budí ve varšavském okolí
všeobecný předmět rozhovoru a nemalou sensaci.
= Stará láska nerezaví. Novým dokladem osvěd-
čeného přísloví tohoto jest případ, jenž se minulého
týdne udál v Mnichově. Před 20 lety stál mladý
párek snoubenců na místech, kdež se sňatek prohla-
šuje za věčně spoutaný. Záříce štěstím vstoupili
tehdá oba mladí lidé do života jakožto muž a žena.
Od té chvíle minulo málo let a muž dopustil se po-
klesku, jenž nezůstal bez následků. Mladá choťo
věci zvěděla a v rozhořčení dala se s manželem roz-
vést. Od té doby se spolu nespatřili. Za nedlouho
potom pojal muž dívku, jež byla příčinou jeho man-
želského rozvodu, za ženu a adoptoval také děcko
její za své. Přede dvěma roky žena muži zemřela
i uchýlil se manžel v ústraní a věnoval se pouze
výchově své 17leté dcerušky. Počátkem minulého mě-
síce nastoupil muž, zaujímající dnes již vysoký
státní úřad, delší cestu vlakem. A právě když opou-
štěti chtěl nádražní čekárnu, vstoupila do ní dáma,
#4
alto_textblock
#4
jež, pohlednuvši muži mimoděk do očí, lehce vykřikla.
Muž zadíval se jí do obličeje a poznal, že se shledal
se svon — první chotí. Nebylo možno vyhnouti
se dalšímu . . . A staří přátelé se příliš dlouho
nerozmýšleli, nýbrž stiskli si ruce a padli si do ná-
ručí. A za krátko ocitnou se dle daného slova opět
na stupátcích místa, kdež už jednou bylo jim ozna-
mováno povolanými ústy, že sňatek jest věčně spou-
tán. A proto není nad osvědčené přísloví, že stará
láska nerezaví ..
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
#6
alto_textblock
#6
Dne 28. července 1904: Baschová Terezie,
soukromnice, 86 roků, 824—II. Modřanský Václav,
zedník, 61 rok, 503—I. Bobek Josef, syn modeláře,
16 roků, 435—VIII. Volf Václav, kočí, 44 r., 101—VI.
— Ve všeobecné nemocnici: Kaichhauserová
Žofie, soukromnice, 52 roky. Seethaler Jindřich, sou-
kromník, 68 roků. — U Milosrdných sester:
Brouček Josef soukromník, 57 roků. — U Alžběti-
nek: Doležalová Karla, manželka býv. továrníka,
38 roků.
Dne 29. července 1904: Peckova Růžena,
dcera pošt. zřízence, 12 roků, 232—III. Höfer Václav,
syn kamnáře, 5 měs., 719—I. Veverkova Terezie, dcera
dělníka, 9 měs., 637—VII. Otto Leopold, c. k. dozorce
vězňů, 56 roků, 472—II. Andreska Antonín, kovář,
47 roků, 83—VII. Mendlova Elsa, soukromnice, 23
roky, 854—II. — Ve všeobecné nemocnici.
Stříbrná Marie, manželka zedníka, 58 roků. Chvojka
Václav, topič, 49 roků. Braunová Josefa, manželka
malíře, 57 roků. Eisner František, účetní, 24 roky. —
U Milosrdných sester: Šitancová Marie, vdova
po sklenáři, 78 roků. Žondlíkova Juliana, služka, 32
roky. Chmelenská Marie, služka, 63 roky. Šich Václav,
koči, 30 roků. — U Alžbětinek: Martinová Anna,
manželka strážníka, 30 roků. — V měst. chudo-
binci: Zeithammrová Magdalena, vdova po obuv-
níku, 80 roků
#7
alto_textblock
#7
Lidové divadlo „Urania“ v VII. části Prahy.
V zahradě 1. pražského měšť. pivovaru
Ve středu 3. srpna.
Začátek o 7. hod.
Se svolením správy Národního divadla v Praze.
Poprvé
Podprefekt.
Fraška o 3 jednáních. Napsal E. Gaudillot. Přeloži:
B. Frída. Režisér Fr. Hlavatý.
#8
alto_textblock
#8
(blíže Palackého
mostu).
Začátek o 7. had.
#9
alto_textblock
#9
Aréna na Smíchově
#10
alto_textblock
#10
Ve středu 3. srpna.
Cyklus frašky XIv.
Lutty.
Fraška o 3 jednáních. Napsali Piére a Veber. Přelo-
žila Matylda Pešková. Režisér Jar. Pulda.
Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka
vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti
zimnímu divadlu na Smíchově.
16665
#11
alto_textblock
#11
na Král
Pištěkovo lidové divadlo vinehradech.
Ve středu 3. srpna.
Začátek o 7. hod
Lidové představení za poloviční ceny.
Po druhé:
Růžová pouta.
Veselohra o 3 jednáních od Antonína Lokaje.
#12
alto_textblock
#12
624
#13
alto_textblock
#13
621
#14
alto_textblock
#14
»On to jistě věděl, on! Ano, věděl to! .. . A přece
nic se mnou o tom nesdělil, nic neřekl!. .. , lotr!...«
Důvěrnice Juanina, posmívajíe se, opakovala s dů-
razem rovněž:
»Ano, zajisté to věděl! Musil to věděti! Ale skrýval
ti to!«
Hraběnka Boccinellová pohlédla však hněvivě na
komornou svou, velíc
»Ty mlč! Víš! Ty mlě!«
I uchopila drahocennou vázu, kteráž byla právě nej-
blíže v dosahu ruky její a mrštila jí o zem, až se v kusy
roztříštila.
Hněv její měl zapotřebí hledati nějakého průchodu.
V okamžiku tom všechna zloba a hrubost, jež tvo-
řily v pravdě základ bytosti její, zjevily se v celé síle
prodraly se násilně nad lesklý vnějšek.
Láska její pro Stacka, spíše smyslná nežli hluboká,
mizela pod tímto přívalem žluči, hořkosti a hněvu.
Jestliže dosud poddávala se lásce té, její závazkům
a její povinnostem, bylo to jen tím, že Stack, chtěje ji
míti jen pro sebe, skládal k nohám jejím více nežli ho-
hatství: přebytek sám
Byla by se bez toho podvolovala vůli jeho a její pře-
vaze? Ne, stokrát ne!
Ze záliby a z rozkoše byla by přijala lásku jeho a
byla by hověla jeho vášni, ale byla by podržela i jiné, jako
na příklad barona Schafa, s nímž byla zapředla milostný
poměr jen pro peníze, jež od něho přijímala.
, nebyla by bývala aspoň klesla tak nenapravitelně
do propasti, do níž ji Stack strhl, neboť on to byl, jenž
tak učinil, jeho vinou to bylo!
Láska? Láska že by ji k němu pojila?
#15
alto_textblock
#15
Ficelle, jenž nemohl a nechtěl způsobiti žádných vý-
stupův a bouřlivých sporů a jenž věděl dobře, že by otázky
jeho beztak neměly výsledku, pozdravil komornou Juaninu
a přešel ji rychle.
Na nároží ulice se obrátil, ale Carlony již nespatřil.
Vrátila se snad komorná ta?
Či byla si najala vůz?
Aneb uschovala se zatím v nějakém domě, jak se
právě před ní naskytl?
Policejní agent nemohl si dáti odpovědi na vlastní
tyto otázky.
Ale konec — bylo mu to vše jedno.
Rozradostněn tím, co byl učinil, dostihl rychle středu
města, mysle si, že nadhodil myšlénku, jež snad vzklíčí a
ponese ovoce.
Potom změnil se ale běh myšlének jeho; ty vrátily
se k oběma přátelům jeho.
Vráska, svědčící o jeho obavách a starostech, zbráz-
dila čelo jeho.
Té chvíle byli snad oba přátelé jeho mrtvi.
Strašlivá hra, při níž tolik bylo dáno v sázku, mu-
sila býti té chvile dokonána.
Buď měli přátelé jeho v okamžiku tom zrádce již
v moci své na »Tridentu« aneb
Ale Ficelle vzpružil se ihned myšlénkou, že oba
soudruzi jeho byli muži obratní a silní a že tudíž nepo-
chybně té chvíle plují již k vlasti své, k Francii.
I dodal si v duchu:
»Nuže, já učiním tolikéž. Vrátím se taktéž do vlasti.
Věru, není to příliš brzy i nebudu se proto hněvati, spa-
třím-li konečně opět Sekvanu a fontánu sv. Michala.«
Zaprodání nopřítel.
156