#1
alto_textblock
#1
1905.
#2
alto_textblock
#2
Na »Národní Listy-
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —h
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80h
#3
alto_textblock
#3
NARUDNÍ
#4
alto_textblock
#4
V Praze, v uterý dne 6. cervna.
#6
alto_textblock
#6
Předplaceni
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo 3.
ll
a expedice.
#7
alto_textblock
#7
K číslu 154.
a na venkově za 3h
#8
alto_textblock
#8
Číslo v Praze za 2h
#9
alto_textblock
#9
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
#10
alto_textblock
#10
Uherská krise.
Z Vídně, 6. června. Dneškem nastáváv
éto polovině říše úplný klid pa
lamentní skončením kampaně zem-
ských sněmů. Také v druhé polovině,
v Uhersku sněmovna se odročí na
dobu neurčitou a proto jest tam i tady,
jako bychom se nalezali v prázdni letní.
Také dosazení nové vlády v Uhrác
jest odloženo. Ba vyslovuje se domněnka.
že kabinet Tiszův zůstane v úřadě snad
do podzima. Z Pešti telegrafují o tom
»Fremdenblattu«: Hrabě Tisza na
poradě s předsedou sněmovny Justhem se
vyslovil, že nejen před Letnicemi, nýbrž an
po Letnicích nestane se rozhod-
nutí žádné. Bylo usneseno vzhledemk
tomu nevyčkati dneška; již včera sněmovna od-
ročena a bude svolána dle potřeby.
Ze Šoproně, 6. června. Na komitátní schůzi
předsedajíci místožupan dr. Baan prohlásil, že
odepře poslušnost každé vládě, která by,
porušujíc zákon, žádala berně a
vojáky. Tento projev provázen potleskem.
#11
alto_textblock
#11
Kníže Černé Hory ve Vídni.
Z Vídně, 6. června. Kníže černohorský
Mikuláš přijal včera redaktora »Ne ue
Fr. Presse«, s kterým měl rozmluvu. Pra-
vil, že cesta jeho do Vídně nemá dosahu poli-
tického a také žádného politického účelu. »Chtěl
jsem se toliko pokloniti císaři, mnou vysoce
ctěnému, Jsem rád přicházejí-li Rakušané na
Černou Horu a mohu-li jim tam poskytnouti
pohostinství.« Když pak přešel redaktor v roz-
#12
alto_textblock
#12
mluvě na Japonce a jich vítězství, řka, že
snad budou události východoasijské míti účinek
na politiku balkánskou v ten způsob, že tam
váha Ruska klesne, prohodil kníže
usměvavě: »Ach, Japonsko je tak da-
lekol«
Dnes bude kníže císařem přijat ve sly-
šení na zámku schönbrunnském.
Kdo bude purkmistrem ve Lvově?
Ze Lvova, 6. června. Dle »Gazetty Na-
rodové« stane se purkmistrem lvovským bud
místopředseda kola polského na říšské radě dr.
Dulemba anebo poslanec dr. Glabinski.
Dosavadní purkmistr dr. Malachowski při
posledních doplňovacích volbách nebyl opětně
#13
alto_textblock
#13
zvolen.
#14
alto_textblock
#14
Proti českým nápisům v Olomouci.
Z Olomouce, 6. června. Poslanec dr. Som-
mer učinil ve včerejší schůzi obecního zastu-
pitelstva návrh, aby ulice, náměstí a ohrady
v Olomouci měly nápisy výhradně německé
aby na pozemeích, pokud náležejí obci, všechny
nápisy a vyhlášky, pokud nejde o publikaee
úřadní, byly výhradně německé. Pokud jdeo
nápisy na portálech, jež nalezají se na pozem-
cích obecních, buďtež učiněna tatáž opatření,
která se stala v Praze a Dvoře Králové. Návrh
přikázán právní sekci.
#15
alto_textblock
#15
Oskar Nedbal — Rakušan.
Z Vídně, 6. června. Oskaru Nedba-
lovi, skladateli »Pohádky o Honzovi«, doručen
dnes nový titul: Zdejší noviny jmenovaly ho
»Rakušanem«. To se děje z pravidla
českým umělcům, kteří buď dom
nebo v cizině vynikli. Tak pro raku
šanství konfiskováni Brozík, Kubelík, teď Nedbal.
#16
alto_textblock
#16
Jsme přesvědčeni, že kdyby některý z nich byl
šlápl nějakému Němci někde na nohu, zůstal
by Čechem. Panu Geldmarkovi, sklada-
teli »Královny ze Sáby«, nevede se tak. Tento
rozený Uher — nikoli Maďar — zůstává, ač
dosáhl již 70 let věku svého a bydlí ve Vídni,
pořáde pro Vídeň Maďarem. Také pro bý-
valého ministerského předsedu dr. Körbra.
Co však v naší polovině říše mezi neněmeckými
národy se uplatní, to vše hodí se do koše ně-
meckého; nejspíše proto, že Němci zde sami
pranic nemají.
#17
alto_textblock
#17
Maďaři Japoncům.
Z Vídně, 6. června. Zdejší japonský vy-
slanec oznámil maďarskému komitétu k rukám
jakéhosi pana Arpáda Kardhordo (máme důvod-
nou domněnku, že tento pán je t. zv. korunový
Maďar a jmenoval se původně Karpele s),
že jeho suverén mikado, císař japonský, jest
ochoten přijati deputaci maďarskou, která se
k němu odebírá do Japonska (do Tokia), aby
mu vzdala hold a Jeho Excellenci maršálovi
Ojamovi odevzdala čestnou šavli. V udílení
čestné šavle mají Maďaři svou tradici. Svět se
proto nezboři.
K demissi ministra Delcaszéa.
Z Paříže, 6. června. (»N. Fr. Presse«.)
Bylo dobře postřehnuto zde, že císař Vilém
zaslal králi španělskému telegram, ve kterém
mu blahopřeje k jeho vyváznutí z nebezpečného
attentátu, že však presidentu Loube-
tovi, který seděl při výbuchu pumy s králem
v kočáře, neblahopřál k uniknuti
smrti. Vzbudilo dále podiv, že ciís ař
Vilém dosud nemluvil se členy
francouzské blahopřejné depu-
talce. Při vítání deputace oslovil je to-
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Něco o hodinách a jich vynálezcích.
#20
alto_textblock
#20
V Norimberce odhalen byl právě těchto dnů
pomník vynálezci kapesních hodin, Petru Henle-
ovi, rodáku tohoto města. Němečtí hodináři dal
tak na jevo svou úctu a vděk svému předchůdci.
jenž nepopíratelně, jsa geniálním mistrem hodi-
nářským, zjednal po této stránce svému rodnému
městu zvučné pověstí. Ale bylo by falšováním
historie, kdyby ke všem těm ódám a dithyrambům
německých listů, rozepisujících se o Henleovi
jako o prvním vynálezci hodin, vůbec nebylo při-
činěno několik poznámek, jež zásluhu jeho uvá-
dějí na pravou míru. Dlužno uvésti, že již před
Henlem sestrojeny bezpočetné důmyslné a ná-
dherně vypravené hodiny a že vynalézavost a
kombinace hodinářů všech dob slavily své tri-
umfy.
Hodinářství má své význačné postavení jak
v dějinách, tak v kulturním životě národů, nebot
snaha zjistiti nějakou mírou prošlý čas jest právě
tak starou, jako člověk sám. Stopy pokusů, najíti
nějakou pomůcku, pomocí které mohl by si člo-
věk utvořiti představu o času, datují se od nej-
starších dob a není třeba dlouho uvažovati o tom,
že především opakující se zjevy přírodní. východ
a západ slunce, měsíce, seskupení hvězd a po-
dobně byly prvními měřítky času. Starověk již
rozdělil dobu od jednoho východu slunce ke
druhému východu na 24 hodin (sluneční hodiny)
a dobu noční rozdělil dle různého postavení zná-
mých hvězd. Avšak tato pomůcka k měření času
vypovídala služby, kdykoliv zatáhla se obloha
mraky a proto pátráno po měřítku nezávislém
od přírody. I nalezeny Ktesibiem v Alexandrii
v roce 135 před Kristem hodiny vodní, založené
na principu odtékajícího stejného množství te-
kutiny v určité době. Mechanika hodin těch byla
umělá a komplikovaná, vzhled jejich allegorický.
Vitruvius popisuje seřízení jejich takto: Dvě fi-
gury jinochů umístěny byly po stranách mohut-
ného, avšak za rok jednou se otočivšího sloupu,
na němž označeny byly jednotlivé hodiny čarami
různě vedenými. Jeden z chlapců chrlil ústy
#21
alto_textblock
#21
vodu, jež zvláštním mechanismem přiváděna
odtékala do kanálu, ve kterém ploval mohutný
korek, na němž pohyblivě umístěna byla postava
druhého chlapce. Ten prstem ukazoval na sloupu.
jak voda v kanálu přítokem stoupala vždy výše.
hodiny. Po dvacetičtyřech hodinách se kaná
otevřel, voda vypustila a chlapec znovu uka-
zeval. Římský senátor Boetius sestrojil vodní
hodiny, jež ukazovaly domnělý běh slunce, mě-
síce a hvězd; podobné hodiny pořízeny čínskými
astronomy na rozkaz císaře Hiuan Tonga v roce
721, jež kromě pohybu těles nebeských označo-
valy délku noci a dne. Choricius z Gazy v 6. sto-
letí popisuje zařízení vodních hodin, jež uváděly
jeho otčinu v obdiv, znázorňujíce Herkula a dva-
nácte jeho prací. Nejproslulejšími hodinami vod-
ními byly arabské, jež kalif Harun al Rašid vě
noval Karlu Velikému. Na ciferníku těchto hodin
na místě dnešního označení číslicemi byly otvo-
ry, jimiž vypadlo na kovový talíř vždy tolik ko-
vových kulí, kolik hodin právě bylo. Tím tak
zvukem naznačována doba.
Po vynalezení kolečkového mechanismu ho-
din, poháněných závažím, použito také automa-
tického odbíjení a to z pravidla na plech, později
na zvon.
Doba renaisance znamenala veliký krok ku
předu i v hodinářství. Až do těch časů zhotovo-
vány byly hodiny buď ze dřeva nebo ze železa,
veliké, těžké, hrubých kontur a provedení. Nyní
však pracováno v mědi a zhotovovány hodiny
jež bylo možno umístiti na stůl. Namnoze byla
to díla mistrovská. Jedním z nich, nepopíratelné
ceny jsou po dnes zachované hodiny Karla V.
v podobě lodi, nacházející se v museu Cluny.
Byla to spíše dovedná hračka, připomínající or-
loje s apoštoly v Praze, v Lubeku, v Compiegne
a pod. Na palubě této lodi byla umístěna věrná
podoba Karla V., kolem níž defilovaly postavy
knížat, služebnictva atd. vesměs věrně dle krojů
doby tehdejší vyšňořené.
Jak známo ve Versailles jest jedna komnata
věnována výhradně sbírce nádherných hodin, ze-
jmena z doby Ludvíka XIV. Snaha hodinářů po
originálnosti v sestrojování hodin vedla až k bi-
zarrnostem. Anglický hodinář, jménem Miller,
zřídil si figuru staršího muže a opatřil ji takovým
#22
alto_textblock
#22
mechanismem, že při každé dovršené hodině ote-
vřela se skříň, ve které se figura nalezala a zře-
telně hlásila: past one, past tvo atd. Nával zvě-
davců k němu byl takový, že Miller byl nucen
opět figuru rozebrati. Lepaute v Paříži vynašel
hodiny, jež nazval „Policamératique“, protože
v různých poschodích domu na vteřinu stejně
ukazovaly a ve zdi se nalézajícím vedením sou-
časně se natahovaly. V r. 1775 vynašel Kratzen-
stein v Petrohradě hodiny, jež samy se nataho-
valy změnou povětří. V roce 1808 pak vzbudily
v Paříži sensaci kapesní hodinky poněkud vět-
ších rozměrů, jež natahovaly se chůzí toho, jenž
v kapse je nosil.
Stavby velkých hodin vedly namnoze
k zobrazení celého denního života. Španělský
král Ferdinand V. obdržel hodiny s figurami, jež
ubíraly se v hodinách na práci do polí, pastevec
vyháněl stáda, s večerem pak se vše opět vra-
celo a ukládalo k odpočinku. Týž král ve sbírce
své choval znamenité hodinářské dílo Jakuba
Droze z Chaux-de-Fonds, hodiny to, jež bily a
opakovaly čtvrti, půlhodiny a hodiny, ukazovaly
východ slunce a měsíce, podobně jako západ,
datum dne a některé údaje astronomické. Nad
ciferníkem hodin utvořena byla z křišťálového
skla obloha, na které bylo viděti, jak vycházejí
a opět zapadají hvězdy. Po odbití hodin ozvala
se hra zvonků příjemně zladěných a devět kou-
sků hrajících, z nichž jeden byl ozvěnou. Jedna
figura dámy dávala k hudbě té takt, zatím co
jiná nabízela šňupec z tabatěrky. Dále opět pa-
stýř pískal na flétnu a pes jeho střežil ovoce
uložené v košíku. Kdykoliv někdo ovoce vzal
do ruky, pes štěkal tak dlouho, dokud je opět
nepoložil na své místo.
Když se později podařilo zříditi budíčky, při-
kročeno k hodinám průsvitným, jež by za noční
doby každé chvíle ukazovaly kolik je hodin.
Dnešního dne víme, že jsou pomocí elektrických
lampiček zařízeny i kapesní hodiny, jež jediným
stisknutím knoflíku se osvítí a čas ukáží. Ředitel
hodinářské školy v Anettu, Alfréd Beillard, zho-
tovil elektrické hodiny v podobě lustru, jenž se
rozsvítí v noci přesně v hodinu, kdykoliv si toho
majitel jich přeje.
#23
alto_textblock
#23
(.