#1
alto_textblock
#1
Dne 6. února 1900.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKÉ LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 35. Strana 3.
#4
alto_textblock
#4
ni nemalý zájem. Toť odpověď z úst samého papeže
vůči listům francouzským, že papež nezasáhl do zále
žitosti assumptio nistů.
Slovinský poutní vlak do Říma. Při-
hlásí-li se 400 účastníků, bude vypraven z Lublaně
poutní vlak do Říma za příčinou milostivého léta,
aby se vyhovělo přání sv. Otce a získaly odpustky.
Pouť bude pořádána koncem dubna nebo počátkem
května. V třetí třídě bude státi cesta na 160 kor.
Přhlášky v lublaňském biskupství se konají do 15.
února u místního faráře.
Pohřeb. Dne 1. února pochovali jsme v Polné
(Stein) vdp. Šebastiana Feyrera. Toliko rok zastával
úřad biskup. vikáře, ale svým laskavým jednáním
získal si lásku celého vikariátního duchovenstva. Nar.
byl 8. ledna 1841, vysvěcen 21. července 1867.
Vždy čilý a zdráv, až najednou na jaře roku minu-
lého zachvátila ho nemoc ledvin a srdeční vada.
V den úmrtí, dne 30. ledna zaměstnával se na dvoře
odhrnováním sněhu, pochvaloval si, že jest mu mno-
hem lépe, s chutí snědl večeři a chopiv se novin,
četl. Najednou v 9 hodin volá, že je mu špatně; při-
chvátav, udělil dp. kaplan srdeční mrtvicí raněnému
poslední pomazání, když napřed ještě nemocný vy
konal sv. zpověď a ve čtvrt hodině byl v Pánu
Sešlo se nás 19 sousedních spolubratrů. Kázání měl
dp. Koller, os. děkan v Jablonci. Velmi vhodně po-
ukázal na výrok jistého muže, který pravil, když vidí
rakev nějakého zesuulého, že řekne: »Bože, buď jeho
duši milostiv!«; když ale vidí rakev kněze, že řekne
ta slova třikráte pro velikou odpovědnost, kterou má
kněz za svou osadu. Zesnulého pochoval vadp. prelát
Jan Grill z Krumlova. Odpočívej v pokoji !
Obraz sv. Václava. Dp. Jan Vychodil nám
píše: Nebude nezajímavo právě nyní, což uvésti chci
v řádcích následujících. Všemu světu známo jest, že
nový kníže arcibiskup pražský Lev svob. pán Škrben-
ský z Hříště, pobyl si v ústraní na posv. Velehradě
a pak byl v Olomouci posvěcen na biskupa v metro-
politním chrámu sv. Václava. Obraz sv. Václava, dě-
dice země české, úhledný, starý obraz, nalezl jsem
v těchto dnech v rukopisu horlivého cisterciáka vele-
hradského. Jméno rukopiu zní »Cithara Trichordis«,
jehož vazba tuhá má vzadu rok 1690. Jméno cister-
ciáka onoho velehradského jest F. Christian Hirsch-
mentzel ( 1703). Obraz sv. Václava do rukopisu
vlepen jest, a to jenom aby zachován byl. Sv. Vá-
clav zobrazen se dvěma anděly a má nápisy dva.
Hořejší nápis zní: »Patrone morawské ze mě,
rozpomeň se na swé plemě, zachow-g zemi křestian-
skou před wsteklosti Tureckou.« Dolejší nápis dí;
»Sw. Wácslav Knjže Cžeské, sw. křtem ob-
mytý od Sw. Strachoty Arcy Biskupa Wellehradského:
horliwý Milownjk Neg w. Swátosti Oltářnj, hluboký
rozgjmatel Umučenj Pána Gežjsse, negwětssj ctitel
Rodičky Božj, otec chudých, wyswoboditel wězňůw,
Wjtěz nepřátelůw, Potentatůw podivenj, Pobožnosti
zrcadlo, swětské sláwy potupa, Angelsky Spolu-Towa-
ryss, Křestianůw zastupce, Mučedlnjk Božj; od swého
Bratra Boleslawa ukrutného zamordovaný, Cžeské
a Morawské Země Patron, v Nebeské Sláwě
w gasnosti a na Zemi u wěrných křestianův gest
w uctiwosti«. Na Velehradě v překrásné, velikolepé
svatyni marlanské, dosud jest dědictvím po cisterciácích
jedna kaplička zasvěcená sv. Václavu, patronu a dě-
dici země české, patronu arcidiecése olomoucké i me-
tropolitního chrámu olomouckého.
#5
alto_textblock
#5
Zprávy denní.
#7
alto_textblock
#7
J. M. kníže-arcibiskup olomoucký
dr. Theodor Kohn ráčil dále darovati: na stavbu
a ozdobu chrámu Páně v Domaželicích, Sklenném,
Temenici, Huštěnovicích, Johannesthalu, Kostelciu
Kyjova, Liptíně, Slavoníně, Skoronicích, Trnavce a
Znorovách 600 K, podporovacímu spolku české tech-
niky v Brně 100 K, nemocnému knězi 100 K, br-
něnské obecné kuchyni 80 K, na různé účely 255 K,
dohromady 1135 K
* Šestý den volby starosty král. hlav.
města Prahy. Vlekoucí se, nerozhodná volba pri-
mátora král. hlav. města Prahy vzbudila v poslední
době již rozmrzelost. Byl tedy už skutečně čas, aby
záležitost ta, která už zavdávala příčinu i ku špatným
vtipům, jako na př. že se matička Praha musí pod-
robiti jisté operaci, byla přivedena ku konci. To se
konečně včera stalo. Před započetím schůze, kolem
5. hodiny odpolední rozneslo se ve staroměstské ra-
dnici, že asi sotva dojde ku definitivnímu rozhodnuti
volby, ježto strana staročeská zůstává na svém před-
sevzetí svorného hlasování a strana mladočeská má
prý pro každý případ něco v záloze. Schůzi zahájil
opět II. náměstek p. Voitl. Galerie i lože byly
zase silně obsaveny, na náměstí pak se kupily
hloučky mladého lidu, celkem však panoval klid.
Policie udržovala pořádek pod vedením pp. vrchního
komisaře staroměstskéko dra. Buďárka, komisaře Vý-
borného a revírních inspektorů Slavíka a Svobody.
Pan dr. Podlipný uvítán byl v zased. síni voláním Slávy
#8
alto_textblock
#8
s galerie. Nikdo se nehlásil ku slovu a volba tudíž
hned nastala. Po odevzdání hlasovacích lísků přečetl
předsedající pan Voitl znění § 57. volebního řádu a
dodal: Dne 23. prosince 1890 při volbě starosty
prohlásil tehdejší předsedající I. náměstek, pan dr.
Podlipný, že když po tom po třikráte v tom měsíci
byla volba bez výsledku konána, uznává za platnou
většinu 42 hlasy, které jemu připadly a vyložil to
z § 57 obecního volebního řádu. V tom smyslu pro-
hlašuji také já s tohoto místa, že většina hlasů roz-
hodne nyní o volbě našeho starosty. Na to pp. Hudl
a Urbánek sebrali hlasy. Hlasování dopadlo opět
stejně. Pan dr. Poolipný obdržel 41 hlas a pan dr.
Srb 43 hlasy. Na to prohlásil pan předsedající, že
je zvolen za starostu král. hlav. města Prahy pan dr.
Vladimír Srb. Jelikož však jest nepřítomen, že bude
otázán radou městskou, zda volbu přijímá. Tím schůze
skončila. Na to propukla galerie v zuřivý pokřiki
potlesk. Hlasy pochvaly, volání »Slávy«, vášnivé spí-
lání i volání »Hanba« trvalo aspoň 3 minuty nežli
se diváci utišili a odcházeli. Po schůzi sborové měla
mladočeská strana hodinu trvající poradu, v níž usne-
seno, že kompromisem vázaní pp. měští radové složí
vesměs své mandáty a spolu že nereflektují více na
placená místa. Slovem tím vázáni jsou radní staro- a
novoměstští, kdežto holešovičtí a vyšehradští vázáni
nejsou, jelikož prý kompromis neschválili. (Ku straně
ovšem náleželi.) Jinak zavládlo ve schůzi mínění, že
starosta pan dr. Srb hodnost svojí nepodrží. Při
odchodu pana dra. Podlipného udály se na náměstí
hlučné a bouřlivé ovace a zpívající dav táhl až
k domu dra. Podlipného v Bartolomějské ulici. Zde
se davy rozdělily a teprve na Václavském náměstí
shlukl se opět zástup, který byl policií záhy rozehnán.
* Proselytství v Semilech. 4. února uspo-
řádal spolek »Družstvo Husovo« z Podmoklic v Se-
milech veřejnou schůzi, při které promluvil dr. Fran-
tišek Iška »O vychování lidu křesťanském a klerikál-
ním«. Jsou to tytéž fráze, které ohříval již v Roudnici,
Lomnici, N. Bydžově a N. Pace (a které již dávno
před ním přinášely »Červánky« a »Rudá Zář«), s tím
však rozdílem, že ve mnohých již se umírnil a ně-
které nejpikantnější u nás již zcela vypustil. Na
chatrných platech kaplanských, na upřímném duchu
vlasteneckém některých kněží i církve římsko-kato-
lické a na jejich obtížném a záslužném díle v oboru
křesťansko-sociálním, poněvadž byl přítomen na schůzi
vp. J. Filler, myslím, že ani chvála odpadlíkova nie
nezmění. Že máme školy málo náboženské nepůsobilo
zrovna na všechny přítomné nejpříjemněji. Že by roz-
tržení království českého dle církví národních byl
někdo schvaloval, jsme nepozorovali; škoda, že se ne-
dostavil tam také poslanec Wolf, mohli si v politice
bratrsky podati ruce. Zavadil také o časopisy » Kříž«
a »Marie«, Lurdy, zázraky, růženec, odpustky, kle-
rikální výchovu školních dívek pražských, o ženitbu
a volbu kněží, o národní jazyk, národní církev, Husa,
trochu potýral židy a velkokapitalisty, a to bylo to
celé, a pak ukončil. Bylo vidět, že i mezi členy
»Družstva Husova« jsou někteří, kteří celou situaci
a přednášku dobře prohlédli, uvážili a ocenili a pak
krátce a moudře hned po přednášce schůzi ukončili
a odešli. Myslíme, kdo z přítomných nebyl již dlouhá
leta v kostele na kázání, že tomu ta řeč neuškodila;
a co se týče upřímného, zbožného lidu našeho, jejž
v řeči své o růženci a pravé zbožnosti jen urážel,
může býti ujištěn, že by ani poslední prostičký zdejší
katolík co se týče mravnosti s p. drem. Iškou ne
měnil. A proto budeli tento odpadlík chtíti zase před-
nášeti, nechť si volí pro přednášku svou takové místo,
kde lidé ještě neznají jeho minulosti. Tam, kde jej již
blíže poznali, tam se mu jen smějí, jsou-li prostší,
a jsou-li intelligentnější, se zaň stydí. Co se týče
toho vychovávání lidu, nechť si vzpomene jen na
Novosedlice, Libšice, Českou Kamenici a Český Dub.
Bude-li si kdo přáti z těch pánů, co jej slyšeli před-
nášeti, o tom zpráv bližších — můžeme vyhověti.
* O rozšíření prázdnin na školách obec-
ných právě se rozesílají žádosti, jež se mají podávati
ministerstvu vyučování. Místní školní rada v Sobotce
zasílá všem místním školním radám žádosti k pod-
pisu a podání. Občanstvo chce míti tytéž prázdniny
na školách obecných jako na středních. Tímto roz-
šířením prázdnin by vyučování nijak netrpělo. Část (í)
rolníků vyslovila požadavek, aby se docházka školní
snížila z 8 na 7 let. Ale rolníku nezáleží na tom,
aby měl své 13leté děti trvale doma již, jako spíše,
aby je měl každý rok o 14 dní déle při práci. Žá-
dost poukazuje k tomuto důvodu, a sestavovatelé žá-
dosti mají také pravdu. Než začnou žně, chodí dítě
do školy. Ani si neodpočine a je hned zaměstnáno
po 3—4 neděle žní; na podzim zase škola a — zase
vybírání bramborů. Kdyby prázdniny byly rozděleny
tak, aby děti o žních a při vybírání bramborů (7-a
8leté?) mohly býti účastny, pak netoužilo by rolnictvo
po snížení 8leté návštěvy školní. Zcela nevysvětlitelné
jest, že větší a dospělejší hoši více mají míti času
k zotavení než nedospělé děti! — Tak žádost! Běda,
kdyby to navrhl katolický list. — Slezsko má jen
#9
alto_textblock
#9
polodenní vyučování a jest úspěch jeho podle zpráv
dobrý, přijde na učitele, jak cvičí. Snížení úrovně
vzdélanosti jest smyšlénka. Není-li smyšlénkou, pak
také zkrácení o 4 neděle ročně jest snížením úrovně.
L + 58. Mobilisace kluků. Učňové jsou
dnes hledanými lidmi. Tahají se o ně »národní«a
»mezinárodní«. Tito vydají k nim brožurku, už ohlá-
šenou, oni volají je ke schůzím, kde se mají »o rga-
nisovati«. Dostihy obou táborů, který jich více
získá, jsou zuřivé a směšné zároveň. »D. R.« na př.
píší: »Jestliže se opováží i na dále někteří mistři
brutálně proti svým učňům vystupovati za to, že
učňové jdou se do schůzí poučiti a uvědomiti, nebu-
deme váhati jich plná jména uveřejniti, aby se s nimi
seznámili jejich zákazníci.« Gratulujeme pp. mistrům
k této organisaci učňů; ta ji n přinese mnoho dobrého.
První účinek zajisté bude, že »organisovaný« učeň,
který dosud poslouchal, poslušnost vypoví. Od čeho
by byla »organisace« a tisk? Mobilisace kluků do
tébora socínů slibuje býti zajímavou. Jsme jisti, že
se najde také hodně zákazníků, kteří právě půjdou
k boykotovaným mistrům a nevšimnou si těch, kteří
sami budou pomáhati již tak dosti zkažené učně ještě
více kaziti.
* Z katolického ruchu v Čechách. Kře-
sťansko-národní soc. jednota pro Nové Strašecí a okolí
uvítala ve svých místnostech dne 4. t. m. p. Satorie,
který sedm čtvrtí hodin trvající přednáškou promý-
šlenou a zpracovanou na základě hesla »svůj k svému«
povzbudil nás ku vzájemné svépomoci, k vymanění
ze jha židovského kapitalismu. Ukázal na podvody
železniční, bursovní, výroby tovární, na podvody ob-
chodu obilního, řemeslné výrobky, se Šichtovým mý-
dlem, Franckovou kávou, české spořitelny, jež zbo-
hatnuvši z českých peněz, 60.000 zl věnuje buršá-
ckým spolkům, našim nepřátelům, na švindle uhel-
ních majitelů, kteří sami v přepychu žijíce pro bídu
ubohého dělníka nemají soucitu ni podpory, na pod-
vody německých továrníků a jiných německých pod-
niků, jimž jsou dobré české peníze, ale pro česká
práva rovnosti nemají smyslu. Za příčinu všeho toho
udal úpadek křesťanství ve veřejnosti, který zavinil
vzájemnou nedůvěru, osamocení jednotlivcovo ve spo-
lečnosti, čehož využitkují naší nepřátelé a jsouce spol-
čeni, snadno udolají a ožebračí nesvorný národ a ná-
rod žebráků nemá daleko k svému konci. Proto »svůj
k svému« na základě křesťanského bratrství, v němž
jediná jest opora.
L 5. Katolický ruch na Moravě. Nejči-
lejší katolický život hýbe dnes zájadní Moravou.
Spolky katolické vzrůstají tam utěšeně a jeden za
druhým oznamuje v katol. časopisech svůj pokrok.
Strn.lost a ústup vyloučeny jsou za všech katolických
spolků západo-moravských. Kéž bychom to mohlii
o svých venkovských spolcích říci, že i u nás v Če-
chách minulými boji jsme získali. Ano, získali se ve
spolcích: různice a ša vátky. Ale náprava stavu věcí
vyžádá si mnoho práce! A co času uplyne, než se-
na vše zapomene a mysli uklidní. Jinak rozumějí
věci katolíci na západní Moravě, tam jde pokrok ráz
na ráz. Nedávno vznikla nová sv.-Josefská jednota
ve Veliké Byteši, a již se oznamuje založení nové
»Katolicko-národní hospodářské besedy« v Radostíně
u Vel. Meziříčí. Ustavující schůze konána dne 28.
ledna t. r. za velikého účastenství zvláště ze stavu
rolnického. Do schůze zavítal z ochoty, nedbaje zlé
cesty polní dp. Tomáš Balon, kaplan z Měřína. Ujal
se pak ve schůzi slova a mluvil k přítomným o ny-
nější národohospodářské situaci. Byl pozorně a vděčně
vyslechnut. Ke spolku dalo se zapsati hned 50 členů.
Pěkný to zajisté začátek. Tak činí se Moravané.
Závistníci často hledí podniky katolických spolkůi
mařiti. Tak posledně v Jaroměřicích u Stonařova
uspořádala tamní Sv.-Josefská Jednota pro své člen-
stvo a příznivce velkolepý ples, který měl býti zá-
vistníky katolíků zrušen surovým způsobem. Nějaký
spustlý človék celý sál poprášil paprikou, která měla
všem 300 účastníkům vniknouti do očí. Úklad se
však záhy spozoroval a předešlo se mu. Četnictvo
pátrá nyní po zlosynu.
* Provolání k národu nám zaslali dr. Jos.
Svozil, říš. a zem. poslanec, a dr. Pavel Vyc hodil,
řiditel bened. tiskárny v Brně; praví se v něm, že
bude zřízen spolek »Ludová knižnice«, jehož účelem
bude vydávati tiskem napomáhati slováckému lidu
k obrození a kulturnímu vývoji. Zakládající členové
splatí 25 K, činní 3 K ročně a přispívající 2 K
ročně. Jest potřebí obětavosti ve prospěch našich
utlačovaných krajanů. Příspěvky a přihlášky při-
jímá redakce »Selských Hlasů« v Ostřově, p. Sloup
u Brna.
* Pověrečné modlitbičky. Po mnohých fa-
rách se rozesílá tato modlitbička: »O drahý Jež ši
Kriste, Tebe vzýváme, veliký Bože, smiluj se nade
mnou a vším lidem, obmyj naše vinny i hříchy Svojí
přesvatou krví, teď, vždycky po všecky věky. Amen!«
Dále se tam píše: Tato modlitbička se má 9kráte
opsat a 9 osobám zaslati. Každý den se ji nábožně
pomodliti a po těch 9 dní každý den jedné osobá