#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha
#2
alto_textblock
#2
„Národnich Listů“ k číslu 223. ze dne 14. srpna 1900.
#3
alto_textblock
#3
Různé zprávy.
= Toaleta hereček. Do řady divadelních ře-
ditelstev, jež v otázce pořizování toaletních potřeb
svých hereček činí slavnostní výjimku od ustálených
pravidel, náleží bez odporu »Théatre Francaise«. Po
posledním požáru divadelní budovy zdařilo se které-
musi všetečkovi nahlednouti do obchodních knih
podniku a vyzvěděti z nich, jaké peněžité obnosy
dostávaly herečky jmenem příspěvků na garderobu
od zemřelého ředitele Perrina i jeho nástupce Julesa
Claretia. Ku premiérám dostává se zaměstnaným ve
hře damám po plesových šatech v ceně až 1200 fr.
Obnos téže výše dáván jim k disposici na pořízení
brokátového nebo sametového pláště. Toaleta určená
dle divadelní hry pro přijímání návštěv pořizována
jest obnosem 800 franků, ranní šat až na 600 fr.
Jednotlivé klobouky mohou státi až 100 franků, botky
od 20 do 50 franků. Při tom ovšem nijak se nebrání
damám v tom, aby si ze svého k tomu přidaly, co
jim libo. Ovšem to, co činiti může Paříž, nemožno
jest všemu ostatnímu světu a nezbývá v tom směru,
nežli skloniti šíji před veleobcí nad Seinou.
= Vosí hnízdo příčinou turistovy ne-
hody. Minulou neděli sřítil se vídeňský obchodník
Hanuš Kramer na svém výletě švýcarskými Alpami
s výše jedné z nebetyčných hor do hluboké roklea
těžce se zranil. Obchodník podnikl výlet ve společ-
nosti svého přítele v sobotu ráno a byl v užším
kroužku znám jakožto výtečný, neohrožený leze
hor. Také místo, kde se neštěstí přihodilo, nejeví se
samo v sobě nebezpečným. Cestu tuto vykonává do
roka značné množství turistů, neboť jest vůbec jedna
z nejschůdnějších. V neděli v poledne chtěl si ob-
chodník po několikahodinném pochodu odpočinouti
i oddělil se na chvíli od svých průvodců, kteří
v cestě pokračovali. Pojednou zaslechla společnost
za sebou zoufalý výkřik a spatřila, že Kramer letí
do propasti, asi sto metrů hluboké. Věc vysvětlila
se tím, že Kramer ulehnuv na zem, ocitl se v blíz-
kosti vosího hnízda a když se pak proti dotěrným
tvorům oháněl, nešetřil náležitě pozornesti a stal se
obětí svého jednání. Polekaná družina turistova ode-
brala se na místo neštěstí a uzřela obchodníka le-
žeti na výběžku postranní skály v bezvědomí. Ihned
podniknuty kroky na jeho záchranu a užito vše-
možných prostředků, aby opět přiveden byl k životu.
Teprve po delší době se to skutečně zdařilo, Kramer
však naříkal si na hrozné bolesti v těle. Když pak
dopraven byl do nejbližší osady a k nebožáku povo-
láni lékaři, konstatováno, že utrpěl několik těžkých
zranění, jako zlomeniny rukou, nohou a žebera
mimo to že valně poškozeni na hlavě. Byl to smutný
návrat domů po tří dneeh tak nevydařeného výletu.
= Při jízdě vlakem. Zvláštní náhled o že-
lezničním zařízení osvojila si mladá venkovanka
z Rattendöffu, blízké vesnice u Berlína při příleži-
tosti když si ke konci předešléhö týdne vyjela z do-
mova do města. Po cestě dívala se dívka oknem do
krajiny, při čemž vzal jí vítr s hlavy klobouk a za-
nesl jej do polí. Rozhodné děvče přiskočilo nepro-
dleně k signalu z nouze a docílilo skutečně také
toho, že vlak zastavil. Průvodčí personál zpozoroval,
nežli příčina varovného znamení byla zjištěna, že
venkovská dívka chtěla při zastavení vlaku vůz
opustiti; bylo jí to ovšem překaženo a zároveň dáno
ji na vysvětienou, že ztráta klobouku při jízdě
#4
alto_textblock
#4
vlakem není ještě důvodem k užívání varovného
signálu na zastavení jedoucího kolosu. Při tom také
nebylo jí dovoleno, aby směla se vzdáliti a ztracený
klobouk hledati. Za to však bylo na nejbližší stanici
jméno její úřadně zjištěno a oznámeno příslušným
úřadům za účelem zahájení dalších kroků. Prosté
děvče, když mu to vše bylo oznámeno, propuklo
v hořký pláč a ulevilo si bolestným povzdechem-
»Co jen asi řekne můj ženich, až mě v Berlině
uhlídá bez klobouku!«
= Miss Ada Revee, dnešní miláček londýn-
ského divadelního obecenstva, béře právě od Lyric-
teatru týdenní gáže 2520 K. Ač možno honorář ten
zváti přímo brillantním, není miss nikterak s ním
spokojena a žádá za zvýšení platu. Prostřednictvím
svého impressaria dala se do vyjednávání s ředi-
telstvím podniku, aby jí za doby jejího vystupování
v budební komedii Avena Halla, jež nyní plní v Lon-
dýně svou »přítažlivou« službu, zvýšena byla tý-
denní gáže na 2780 K. Ředitelství ovšem nebude se
dlouho rozmýšleti a požadavkům umíněné miss
patrně již z toho důvodu vyhoví, že by jinak ztra-
tilo v ní svou hvězdu, kteréž by nějaký závistivý
konkurent jistě zajíti nedal s klenby divadelního nebe.
=O znovuzřízení Partenonu pečuje v nej-
novější době jakýs anglický millionář, jenž dal trosky
bývalé Akropolis opráviti architekty zvučného jmena
a učinil to v rozsahu staré periklejské krásy. K cíli
tomu věnoval 800 millionů franků ve zlatě a pro-
hlásil zároveň, že jest i k dalším obětem vždy ocho-
ten, bude-li toho potřebí. Provedení znamenité my-
šlenky této spojeno bude asi v mnohém směru se
značnými a nepředvídanými obtížemi. Jednou z nej-
větších jevilo by se uklidnění myslí oné většiny ob-
čanstva, která žije v plném přesvědčení, že již má
pouhý dotek lidské ruky v následek trest a věčné
zatracení těch, kdož posvěcenými místy tak jednati
míní, jako právě dotyčný anglický millionář.
=Souboj snoubenců. Událosť, již by nesplo-
dila ani nejdivočejší fantasie romanopisců, přihodila
se právě v Italii. Párek milujících se a sobě zasnou-
bených lídí dostal se do hádky a tasiv navzájem
smrtící zbraň, zabil se v souboji. Místo děje stálo
v Parmě. Nevěsta Irma Gaudenzova vyvolala hádku
se svým ženichem Cavallim z příčin prudké žárli-
vosti. Spor skončen tím, že se mílenci těžce pobo-
dali ostrými dýkami a že za strašných bolestí pod-
lehli krvavým ranám.
= Indiánka millionářkou. Sedmnáctiletá In-
diánka, dcera náčelníka kmene kiovaského, dědila po
obchodníku Johnu Dillonovi, známém dodavateli ho-
vězího dobytka z Jižní Ameriky million zlatých. Před
sedmi roky, kdy Dillon žil na Rio Grande, předse-
vzala si tlupa Indiánů, že jej v noci přepadnou a za-
vraždí. Tehda desítileté děvče indiánské dozvědělo se
o tajuplných plánech sourodců i zradilo je Dillonovi,
aby se v čas uchránil. Dillon nalíčil do postele dře-
věnou figuru v životní své velikosti a schovav se
v pokoji, skolil pak útočníka střelnou ranou, když se
divoch do místností vplížil a ku vražednému činu se
chystal. Z pouhé vděčnosti a na uznání zásluh, kte-
rých si o jeho život dobyla, uja! se pak velkoobchod-
ník indiánského děvčete a dožádal o její vychování
a duševní vzdělání bískupa z Montereye, jejž také
ustanovil za jejího poručníka. Protože pak Dillon ze-
mřel, nezanechav zákonných dědiců, takže testa-
mentu nemohl nikdo odporovati, vydána celá pozů-
#5
alto_textblock
#5
stalostní hotovost obnosem jednoho millionu zlatých
v naší měně mladé Indiánce, kterouž uznalý muž za
svou dědičku ustanovil.
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Národní divadlo.
276. hra v předplacení.
V úterý 14. srpna.
(4. čtvrtka.)
Byl jednou jeden král.
Pohádková komedie o 7 obrazech. Dánsky napsal
Holger Drachmann. Pro české divadlo upravíl Boh.
Kaminský. Hudbu složil P. E. Lange-Müller.
Po třetím dějství delší přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec před 10. hod.
#8
alto_textblock
#8
Ařena na Smíchově.
V úterý 14. srpna.
Začátek o 1/27. hod.
To jsem sám rád.
18841
Veselohra o 3 jedn. Napsali Blumenthal a Kadel-
burg. Přel. P. Nebeský. Režisér p. Lier.
#9
alto_textblock
#9
Pištěkovo letní divadlo na Král. Vinohradech.
V úterý dne 14. srpna.
Začátek o 1/27. hodině.
Pohostinské vystoupení sl. Schulhofovy.
Poprvé: Majitel hutí.
Obraz mravů pařížských o 4 jed. od J. Ohneta.
Koncertní produkci řídí při úplném orkestru ředitel
Pištěk
18829
Zejtra o 1/27. hod večer: »Sever proti jihu«.
#10
alto_textblock
#10
000000000000000
#11
alto_textblock
#11
Koncerty a zábavy
#12
alto_textblock
#12
dne 14. srpna.
#13
alto_textblock
#13
Choděrova velkorastaurace.
Dnes velký koncert oblíb. kap. p. Šustra za
každého počasí při elektr. osvětl. Zač. o 7.h
18849
#14
alto_textblock
#14
Sochůrkova plzeňská restaurace,
#15
alto_textblock
#15
v Kopmance. Templová ul., 649. Dnes koncer
d
kapely p. Kováříka. Vstupné 10 kr.
#16
alto_textblock
#16
2266
#17
alto_textblock
#17
na Smichově. Dnes koncert ka-
„Uuu pely Čermákovy. Zač. o 7. hod.
Vstup volný. Zcela nový, zábavný program. Vý-
tečná jídla. Chvalně známá piva. Dostaveníčko
elitní společnosti. Telefon 2037
nos
18855
#18
alto_textblock
#18
0000000.0000000
#19
alto_textblock
#19
18 -
#20
alto_textblock
#20
— 13 —
#21
alto_textblock
#21
svým zrakem, opětoval mechanicky a jako v temných
myšlénkách svoji otázku:
— Ano, proč nejdou? víš to ty?
— Protože, odvětil otázáný zasmušile s přízvukem,
který prozrazoval, že mu je dosti za těžko mluviti fran-
couzsky, protože, pravil ukazuje svojí mozolovitou a ši-
rokou rukou k Ernée, tam leží Maine a tam konči
Bretoňsko.
Přitom sílně dupnul, vrhaje těžkou násadku svého
biče k nohám velitele. Dojem, jejž lakonická řeč nezná-
měho na pozorovatele tohoto výjevu učinila, podobal se
dosti pocitu, jejž vzbuzuje udeření na tam-tam uprostřed
líbezné hudby. Leč dovede sotva vyjadřiti zášt, pomsty-
chtivost, které se jevily ve zpurném posuňku, v úsečných
slovech a v chování prozrazujícím chladnou, divou sílu.
Neohrabanost tohoto člověka, který se zdál být utesaným
z klády jen širočinou, jeho drsný vnějšek a jeho tupá,
ve tvář vrytá surovost činily jej jakýmsi barbarským po-
lobohem. Vystupoval jako prorok a zjevoval se tu jako
sám genius Bretoňska, který se probudil z tříletého
spánku, aby znova počal válku, v níž se vítězství nikdy
neukázalo bez dvojnásobného závoje smutečního.
— Hle, toť čistý papoušek! pravil Hulot pro sebe.
Zdá se mi, že je vyslancem lidí, kteří se strojí vyjedná-
vati puškami.
Zabručev tato slova mezi zuby, upíral velitel zrak
svůj postupně na krajinu, s krajiny na zástup, se zástupu
na příkré svahy cesty, jejichž hřebeny byly zastíněny vy-
sokými kručinkami bretoňskými; pak upřel jej náhle na
neznámého, jejž podrobil jaksi němému výslechu, kterýž
ukončil tázaje se ho zhurta:
— Odkud přicházís
#22
alto_textblock
#22
ovzduší, aby chránil velikolepé toto seskupení rolí, lučin,
potokův a hvozdův. Důstojníci neustávali pozorovali šírý
tento prostor, který překypoval tolika půvaby venkova.
Jedni nemohli se dlouho rozloučiti s pohledem na úžasnou
rozmanitost hvozdů, jimž tvrdé zbarvení některých se-
žloutlých křovin dodávalo barev bronzových a tím sma-
ragdové zeleni nepravidelně rozčleněných lučin dovolovalo
ještě více vynikati. Jiní upírali zraky na kontrasty mezi
zarudlými rolemi, na nichž byla rozestavena požatá po-
hanka v kuželovitých snopech jako pyramidy pušek v tá-
boře vojenském, a mezi jinými rolemi, jež zlatilo strniště
požatého žita. Tu a tam temná břidla několika střech,
nad nimiž se vznášely obláčky dýmu, pak střibrem se
lesknoucí stružky, protékané vodou z potoků vinoucích
se údolím Couěsnonským, vábily zrak jedním z oněch
optických kouzel, jež vzbuzují v duši náladu měkkoua
snivou. Libovonná svěžest podzimních vánků a silná vůně
lesů vystupovaly jako oblak kadidla a okouzlovaly obdi-
vovátele tohoto krásného kraje, kteří pozorovali s rozkoší
jeho neznámé květy, jeho bujný vzrůst rostlinstva, jeho
sytou zeleň zápolící se svěžím pažitem Anglie, jeho sou-
sedky, s nímž má i jméno společné.*) Několik kusů do-
bytka oživovalo obraz tento, již sám sebou živý. Ptáci
pěli a údolím rozléhaly se sladké, tlumené zpěvy, které
ševelily vzduchem. Kdyby soustředěná obraznost byla s to
úplně pojati a vystihnouti bohaté odstíny světla i stínu,
mlhavý obzor vrchů, fantastické rozhledy, které se otví-
raly tam, kde nebylo stromů, kde se vinuly potoky, kde
vystupovaly ozdobné záhyby, kdyby pak vzpomínka tento
#23
alto_textblock
#23
*) La Grande-Bretagne= Velká Britanie; Bre-
tagne = Bretoňsko.
Chouani.