ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 b38bb5f0-72bf-11dc-a35f-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 14
#1 alto_textblock #1
Tyrolský zněm.
#2 alto_textblock #2
Z Vídně, 17. září. Mezi zemskými sněmy císařským patentem ze dne 11. září nesvola- nými, nalezá se také tyrolský. Dnes se oznamuje, že sestoupí se v měsíci prosinci a že ve vládnoucích kruzích se doufá, že Vlachové v nastávající kampani tohoto sněmu nebudou pokračovati v obstrukci a že tento stane s opět dělným.
#3 alto_textblock #3
Z úřadního věstníku.
#4 alto_textblock #4
Z Vídně, 17. září. Děkanu a faráři v Ho doníně Františku Čermákovi byl udělen ry tířský kříž řádu Františka Josefa. — Adjunkt mužské věznice v Praze František Erhard byl jmenován dozorcem ženské věznice ve Va lašském Meziříčí. — Cvičný učitel na paeda- gogiu-v Černovicích Vojtěch Žukowski byí jmenován hlavním učitelem na paedagogiu v Tě- šíně. — Supplent státního gymnasia v 8. vídeň- ském okresu dr. Karel Köchl byl jmenován učitelem 9. služební třídy na státní průmyslové škole v Záhřebu.
#5 alto_textblock #5
Japonci v Moskvě.
#6 alto_textblock #6
V Moskvě, 9. září. Dopis »Nár. Listů«. Dnes přibylo do Moskvy 28 zajatých ja ponských důstojníků. Ačkoliv teprve několik hodin před jejich příjezdem ze Samary proskočilo do veřejnosti, že japonští zajatci přijedou, přece již k páté hodině, kdy měli přijeti, seskupilo se před vja zaňským nádražím několik tisíe lidí, dychtivých spatřiti zajaté nepřátele. Důstojníci rostovského, a jekatěrinoslavského pluku komandováni te- legraficky, aby Japonce očekávali na nádražía doprovodili je do hotelu. Rozumí se samo sebou, že na nádraží byly aspoň dva tucty fotografů — a zajímavo — sotva že Japonci vystoupili z vlaku, prová- zející je vůdčí ruský důstojník žádal jménem japonských kollegů, by jich nefotografovali. Než představitelé »mrtvé živosti« jsou nemilosrdní prosba vyzněla na plano, v nedělních illustrova- ných přílohách »Ruského Slova« a »Moskev- ského Lístku« i jiných bude míti nejširší ruské obecenstvo příležitost viděti moskevský průvod japonských zajatců. Obyvatelstvo k zajatcům, kráčejícím v prů- vodu ruských důstojníků po ulici, chovalo se velmi šetrně. Zajatí důstojníci vedeni byli do hotelu »Zeleznodorožnaja«, kde se měli posilniti a po- tom rozděliti, a odjeti po různu a po skupinách do dalšich měst svého určení.
#7 alto_textblock #7
„Podívám se, ale pochybuji, že tu ještě bude,“ omlouval se kupec a počal vyhazovati krabice, balíky zástěr a složených kartounů. Zatím co kupec hledal kalendář, utkvěly zraky Šibraváčkovy na krásné hlavičce, dýmce, „pocunálce“. Ale byla to hlavička! Jelen n ní : v rošti seděl myslivec. „Safikot, to je hla- vička, čo ža ni dám?“ ptal se Šibraváček. „Tahle?“ ptá se kupec přes pult, „ta sto čtyři šestáky. „I prach mordión jahelník, to je drahota, to u náš nemá ani štarošta takovou. Pošlechněte Mityško, dejte ji za tři! „Nemohu, Šibraváčku, vezměte si jinouz tři, třeba tuhle tu s pannou. „Pannu nechči,“ odmítl rozhodně Šibra- váček, „pannu jsem měl a žlomila se jí no- žička. Tuhle ale chči.“ „Zde je kalendář, ale — —. „Dobrá, dobrá,“ libuje si Šibraváček, který hned poznal své zboží, „žrovna jako náš! To je ten, a vy, filuto, pěkny věči šchováváte. No, jen když mám kalendář. Tak čo s tou hlavičkou dohromady?“ Kupec v duchu hned spočítal. „Sedm še stáků. „Dám šest, no, Pámbů dej štěstí!“ Kupec se chvíli zdráhal, ale pak plácl do nastavené dlaně Šibraváčkovy. Šibraváček zaplatil, vzal obě vzácné věci a šel — ale ne domů, nýbrž na „anýzovou“ Teprve, když z utržených peněz mu nic ne- zbylo, vydal se k domovu. Byl již netrpělivě očekáván. V nejlepší ná- ladě došel domů a když viděl ženu na prahu, ukazoval ji už z daleka „žnamenitou porcu- nálku“ Zena však toužila po kalendáři. Dnes ani
#8 alto_textblock #8
Mezi zajatci nejvíce bylo setníků. Mimo pět z pěších pluků, všichni ostatní byli námoř- níci z parolodí »Kiušiumaru« a »Sadomaru«, a zajati byli dne 5. a 7. června vladivostockou eskadrou. Šest zajatých téhož večera odjelo do Jaroslavi a dva do Nižního Novgorodu. Onino v Moskvě budou přebývati v uvedeném hotelu pod dozorem důstojníků výše jmenovaných pluků. Snad zajímati bude čtenáře i několik po- drobnosti z chování Japonců při večeři. V hotelu uchystáno pro důstojnické zajatce tak nazývané »dvorjanskoje“) otdělenije«. Po- něvadž Japonci přijeli neočekávaně rychle, pří- prava k večeři konala se za jejich přítomnosti. A zřejmo bylo, že je okolí zajímá. Měvše příležitost krátkou dobu je pozoro- vati, můžeme říci, že v živém rozhovoru oblehli okna a pozorovali šumíci davy před ho- telem na »kalančevskoj ploščadi«, ba i stavby Všichni zajatí umějí rusky, většina mluví lámaně, ale jeden docela plynně. Vidno, že touto vál- kou značně se rozšíří užívání ruského jazyka v Asií a tím i kulturný vliv Rusů. Když je vyzvali k jídlu, vrhli se — v pra- vém slova smyslu — na vodku, která brzy konala své dílo. Podaný po té chléb snědli do drobtů. Polévku zapíjeli pivem. Vůbec jim znamenitě chutnalo. Byli veselí, ba i do zpěvu se některým v ohnivé náladě zachtělo. Jediný z nich jenom, starší muž s několika řády na prsou, byl zachmuřen a smuten a odolával všechněm domluvám svých druhů. Na konec oběda podána jim dýně — i tu jedli někteří s cukrem a jiní zapíjeli pivem. A co sluší ještě dodati, neobyčejně mnoho kouřili. Jejich způsob poklony byl: tisknouce jeden druhému ruku, dvakráte hlavou dotekli se ra- men navzájem. Do Moskvy očekává se ještě co nejdříve 5000 japonských zajatých vojínů; musili však býti cestou zadrženi, poněvadž uchystaného jim bytu v továrně Bělajeva užito bylo pro rozmno- žený pluk trojicko-sergievského praporu.
#9 alto_textblock #9
Místní museum. Z malých českých lázní.
#10 alto_textblock #10
V Jičínsku, na úpatí Krkonoš, rozkládá se na Zlatnici útulné, vzkvétající městečko Bělo- hrad, jež svými slatinnými lázněmi slibuje se státi daleko široko hledaným útočištěm stráda- jících i příjemným pobytem klimatickým. Za- řízení lázní, úprava bažantnice a vřídla mine- rálního jest věcí vrchnosti, bohužel, zemi i ob- čanstvu dost cizí. Pokud jest na pilném a při- činlivém občanstvu zdejším, činí toto pobyt ho- stům zde co nejpřijemnější. Malý park pře školní budovou pojmenovali po rodáku svém sady K. V. Raisovými, a na pobůdku prof. Ant.
#11 alto_textblock #11
*) šlechtické.
#12 alto_textblock #12
nevyčetla mužovi, že mohl býti dříve doma, ba zdálo se, že ani nepozoruje, jak svítí oči mu- žovy a jak Šibraváček dýchá dnes samým aný- zem. Nedočkavě rozevřela kalendář a hned po- čala slabikovati. Zakroutila hlavou, převrátila několik listů a zase slabikovala, ale hned na to zase hlavou zakroutila. Když pak objevily se oba obrazy „Svatého Otče“ a papeže, tu již vyhrkla. „Co's to přinesl, blázne? Vždyť jsme již tenhle kalendář měli loni. „I ty jedna šojko, čo to mluvíš? Loňšký kalendář je už rožtrhaný a tenhle nový; jen koukej, číště nový, dyť ho nešu ž krámu. To byla ovšem pravda. Šibraváčková znov převrací listy. Zase je tu loď, čili „koštel a fa- brika na vodě“; zase je tu povídka o Krákorovi Václavoví a Verunce, zase je tu: „Pro zasmání“ a tytéž „anekdoty“ jsou tu jako loni. Vzala starý kalendář a přirovnávala; inu všecko jako loni. V Indii mor, na Balkáně ne- pokoje, ve Španělsku bída. „Co pak to je pořád stejné?“ ulevila si konečně. Šibraváček musil otevříti studnu svě moudrosti, nechtěl ale poučiti, nýbrž přesvěd čiti, proto důmyslně vedl pošetilou ženu oklikou k cíli. „Teď se podívej, na který den připad „škaredá středa“ „Na středu. „A Želený čtvrtek?“ „Na čtvrtek. „Tak vidíš! To je teda dobře, tak je taky to druhy dobře a že tam není nič nového, to je aši tím, že těm pánům došly rožumy. A teď to máš na dlani!“
#13 alto_textblock #13
Friče zbudovali v těchto chrámek přírody, jenž po úsilovné práci jediného roku, dne 12. září t. r. slavnostně veřejnosti byl odevzdán. Slav- nost měla tak důstojný a zvláštní ráz, že stojí za zaznamenání v našem českém životě. Krajina zdejší jest předem geologicky za- jímavá. Již Cordou staly se světoznámými zkře- menělé kmeny psaronií a arancaritů, hlavně od blízké Nové Paky, z nichž pěkně zbarvené kusy ode dávna průmyslně se zpracovávají na zboží ozdobnické. Po krajině jsou sice roztroušeni jednotliví milovníci, kteří dělají si sbírky, neb chovají jednotlivé zajímavější kusy. Jaký jest však osud podobných památností, ať pří- rodních, ať zbytků lidového umění místního? Roztahují, pohodí neb různě se zašantročí do ciziny. Máme-li domovinu svou si zamilovati, jest třeba poznati nejen minulé dějiny, ale pocho- piti též vznik a utváření se krajiny v nynější její fázi, poznati bohatství přírody domácí a naučiti se těžiti z pokroku věd, zvlášť přírod- ních. Krásná báje o Antaiovi, jenž zůstal nepře- možitelný, dokud se dotýkal matky své Gaie (Země), má dosud svůj význam hluboký. Jsou všude skály, pole, lesy, ale příroda domoviny od prvního mládí nejvíce v nás zanechá dojmů, a vybízí ve věku dospělém ku pochopení a po- rozumění. A více snad nežli kde jinde jest třeba lid poučovati o skutečnosti e přirozeném běhu věcí, neb nikde snad není větší náklonnost u lidu pro- stého i polovzdělaného, vrhnouti se v náruč růz- nému, neplodnému mysticismu a spiritismu, s jich vším poblouzněním. Nuže, malé museum bělohradské má podati obraz krajiny a vystaviti význačné ukázky hor- nin, minerálů, zkamenělin, s vysvětleníma obrazy, jež znázorňují zvířata a rostliny pra- věku, v jich celosti a habitu. Malá, přehledná všeobecná sbírka všech útvarů slouží k orien- taci. Do sbírky lokální nepojato však ničeho, co skutečně nepochází z okolí Bělohradu. Veliká mapa geologická poučuje o rozloze křídového, permského útvaru 1 hornin vyvřelých, a jest držena v barvách, odpovídajících skutečné barvě hornin, zde vyložených; tedy červený pískovec od Lomnice, slepenec od Pecky, šedý slín vrstev bělohorských, bělavé opuky vrstev jizerských, čedič, melafýr, porfýr až po rašelinu a štěrk na- neseny i na naleziště přirozenou barvou. Jest zde i ukázka geologického útvaru do hloubky až 182 m. ze Lhoty Šárové, kterou sestavil ří- dící p. Danihelka. Ptactvo a ssavectvo nynější bude tu úplně zastoupeno i s poučením o stavbě, hnízdění, škodě a užitku. Doba předhistorická jeví dosud sporé kusy, ale časem jistě bude doplněna ukázkami doby kamenné a bronzové zdejšího okoli. Ve sbírce starožitností nalezáme mince, různé listiny, knihy, pouta, svícny a pod. Před- měty národopisné vděčně se zde přijmou, až po památky současné, z nichž vidíme tu zatím trosky z pruské války r. 1866. Pěkná budova v řeckém slohu z pískovce bělohradského vystavěna s podezdivkou ze sle- pence,*) má tu výhodu, že slouží jen vytknu- tému účelu, má osvětleni s hora šesti okny, tak že možno všech čtyř stěn použiti pro umístění výkladních skříní. Místo pro sbírky zaujímá 60 m2. A vše to pořízeno s poměrně malým ná- kladem. Frič nalezl porozumění i ochotu u zdej- šího probuzeného občanstva; první náčrteka rozpočet z ochoty učinil stavitel p. Poličanský, plán ke stavbě architekt p. Tille, majetníci cihelen dodali stavivo, jiní povozy. Na mladší generaci bude, aby další náklad hradila před- staveními, koncerty, sbírkami atd. Lví podí práce připadl ovšem prof. Fričovi, jenž dobu lázeňského odpočinku v bluze a s kladi- vem trávil na uspořádání a uskutečnění zamilo- vané své myšlenky. Nuže, dnes museum v hlavních rysech stojí a jest odevzdáno veřejnosti. Slavnost dne 12. t. m. započala „Chorálem českého národa“ od Bendla, sborem výtečně pod šírým nebem předneseným. Na to předstoupil na balustrádu prof. Frič a jasnými, krátkými slovy vyložil účel musea, odevzdal je v ochranu měst- skému zastupitelstvu, a odevzdávaje sbírky ve- řejnosti, appelloval zvláště na mladší generaci, by učila se vlast milovati a úsilovně pracovati. Měšťanosta p. Vlach děkoval pak jménem města původci za všechnu práci a blahovůli městu vě- novanou, pan řídící Al. Hoch vyložil, v čem zá- leží vzdělávací moment sbírek a proč vážiti si máme památek po předcích, načež vřelými slovy
#14 alto_textblock #14
*) Vyobrazení musea bělohradského přinesla Zlat Praha v čísle 45.