#1
alto_textblock
#1
2. břerna 191
#3
alto_textblock
#3
kulturního
#4
alto_textblock
#4
života.
#5
alto_textblock
#5
Strana 17.
#6
alto_textblock
#6
Příoha „Národních Lstů k číslu eo.
#7
alto_textblock
#7
OBSAH
Výtvarné uměníi Karel B. Mádl. Drobn
podobizny.
Lékařství: Staníslav Vomela: Zdravotní po-
měry v Srbsku.
školstv is F. V. Moraveci Hospodyňství a cvi-
čebné kuchyně na divčích školách
Ženské hnu tí. Olga Stránská: Postavení ženy
u různých národů zeměkoule.
Literatura.
Zoboru technického: Kontrola času při
seismografické státní stanici v Lublani.
Bibllografle
#8
alto_textblock
#8
Výtvarné umění.
#9
alto_textblock
#9
Drobné podobizny.
Střed nové výstavy v Umělecko-prů-
myslovém museu tvoří novodobé miniatury.
co na rozdil od středověkých znamená po-
dobiznu jako dlaň velikou a ještě menší.
subtilním štětcem a minuciosní prací malo-
vanou na lístku pergamenu a nejraději na
vyhlazené destičce slonoviny, ale kolem nich
jsou ještě rozloženi průvodci a také bez-
prostřední soupeři miniatury: silueta, lito-
grafie, kresba, akvarel, daguerotyp i foto-
grafie. Pro společné thema a stejný rozměr.
Sbírka intimit, kolekce portretů, které se
vyhýbaly veřejnosti a byly vždy jen zkrátka
odbytou záležitostí mezi portretistou a por-
tretovaným. Ani litografické podobizny z prvu.
dík úřadní opatrnosti, netiskly se ve stech:
pouze v tolika málo exemplářích, co jich ob-
jednavatel mohl vydati mezi své známé.
Censura dbala i toho, aby se občané ne-
stávali příliš známými a dokonce ne popu-
lárními. Před rokem osmačtyřicátým. Podle
titulu přednášky v museu, k níž se tato
sbírka, čítající na šest set malých podobízen.
táhne, měl by asi tento rok býti hranicí
ohlašované »první polovice XIX. stoleti«-
Než to jen k vůli okrouhlosti. Nejen že
leckteré číslo leží před počátkem věku, ne-
bylo ani radno zaraziti tento druhdy pře-
hojný proud portretních lístků a destiček
dříve, nežli sám dospěl ke svému konci. Po-
čátkem let šedesátých fotografie udusila
všechny. Zašla podobizna miniaturová, silue-
tová i litografovaná. Dnes i mocnáři uděluií
v nejvyšším uznání pouze své fotografie da-
rem. Drobné ty portrety zůstaly v úctě
potěšení rodin, dokud síla rodové tradice
a příchylnosti stačila: kde povolily, oslábly
a vyprchaly, tam po těchto maličkostech
vztáhli ruku obchod, sběratel a museum.
Někde tyto moderní náruživosti lákala jejich
umělecká hodnota, jinde zobrazená osobnost
někde pouhá kuriosnost v manialní chlivosti.
Ze všech těchto míst přišly příspěvky k vý-
stavě, která měla malého amaterského před-
chůdce před pěti lety v Praze, ve výstavě
porcelánů a miniatur, roztomilé paměti, která
byla poslední starostí Hanny Kvapilové.
Nejprve výstavy, potom publikace. O
výstavy miniatur Burlington Clubu v Lon-
dýně roku 1889 táhne se jich Evropou dlouhá
řada; každé větší museum má za svoji po-
vinnost vyložiti aspoň jedenkráte na čas
sbírku miniatur a zdejší výslava skončí jako
jinde zvláštní monografií.
Malé podobizny živých barev, oválové
nebo čtyrhranné, skoro vždy trochu koketní
a jako zženštilé, pro svůj uhlazený půvab
dnes i pro domáckou vůní své doby hledané
a ceněné i tenkráte, kdy jejich umění je víe
jen řemeslem, nebo i toliko dobře míněným
diletantstvím, měly u nás svoji zlatou dobu
vskutku hlavně v první pclovici minulého
věku, v době, kdy ze všech obrazů a maleb
byl portret nejžádostivější. Poptávce nesta-
čily sily místní a domácí.
Také cizí přímo putují městy a venko-
vem a malují kde koho: zámecké panstvo.
jeho úřadníky, kuchařem počínaje, měšťa-
nosty a radní, zámožné měšťany a jejich
dcerky na vdaní, celé rodiny a rodokmeny.
Mnohé v několika exemplářích, aby jimi
mohli býti podarováni známí a příbuzní.
Každý je ve svátečním šatu a nedělní ná-
ladě. Barvy jsou čistotné a živé, světlo plné
a jasné, provedení mikroskopické. Staré
miniaturisty netížily jaké problémy malířské
a malebné. Technika byla hotová a neměni-
telná. Podobiznou rozuměli všichni jen a jen
podobnost »jako živou«. A podoba vězela
ve tváři, v jejích rysech a očích. Žádali
skoro všude toliko poprsí. Horčičkova něžná
miniatura hr. Kounicové na úmrtním loži
v celé postavě tvoří vzácnou vyjímku. Oči-
vidně nebylo žádným prohřeškem, jestliže
malíř přírodu trochu opravoval směrem
vzhůru a miniaturisté dobře věděli, co činí,
co jejich klient od nich očekává. Proto byi
dvorní miniaturista královny Viktorie, Alír.
Chalon, přesvědčen, že fotografie nezabije
miniaturu, poněvadž »can't flattěre«. O da-
guerotypu to platí. Na jeho stříbrné desce
nemohl řádit štěteček retušerův a proto má
posud hodnotu neulíčené věrojatnosti a nad
to kouzlo hebkosti a měkosti, které ztratil
vynálezem Talbotovým
Většina vystavených miniatur je dosu
v původním stavu, to jest v úzkých kovo-
vých rámečcích s emblemy a nápisy, v prvot-
ních atlasem vyložených deskách a krabič-
kách: někde jsou opatřeny i lupou, zvětšo-
vacím sklem, naměřeným ke tváři. I nás
zajímají tyto tváře, známé i neznámé, po-
jmenované, i ty, jež jméno své na cestě
z ruky do ruky ztratily. Mluví z nich typ
doby, třeba zidealisovaný, typ aristokratu
generacemi uchovávaný, typ měšťanů klid-
ných, pokoje a vážnosti milovných, typ ro-
manticky sentímentálních dívčin a mladých
žen, v krojích, v nichž barvitost rokoka
znenáhla odumírá a vymírá.
Přihlédnete-li blíže a porovnáváte-li,
snadno rozpoznáte miniaturisty velkoměstaa
áristokracie od jejich měšťáckých a venkov-
ských kolegů. Ne pouze podle míry jejich do-
vednosti. Majíť své portrétní zvyklosti a při-
měřenosti — podle klientely, které slouží
Jeou elegantní nebo galantní; hrubší nebo
#10
alto_textblock
#10
těžkopádnější, uhlazení nebo domáčtější
lichotníci nebo prostomyslní. Proti skupině
vídeňských miniaturistů jako F. Lieder. Em-
Petter, Theerové, H. Clarot a F. Lütgendori
stojí Frant. Mašek, T. Mayer, A. Polz. F
Zalder a J. Opitz nebo J. Kroupa. A. Lang-
weil a dlouhá řada anonymů. Bude třeba
vrátit se zvláště k některým jménům dost
obsáhlého rejstřiku výstavního seznamu, kde
se střídají domácí a cizí, známí a zcela noví,
zapomenutí a nedocenění. zejména tam, kde
jde o ukázky českého portrétníctví, Proko-
pem Steinlem počínaje. Jsouť mezi nimi
hodnoty, jimž historie našeho umění nevě-
novala dosud pražádné pozornosti.
Výstava musejní položila důraz ještě na
siluety. Celé serie černých a bílých profil
visí na stěnách a řada bilých hlav strahov-
ských premonstratů v přirozené velikosti
maně připomíná starou báj, kterou si Ře-
kové vypravovali o původu všeho umění
malířského. Obrys měsíčního stínu hlavy
milencovy, který vryla dcera Dibutadova
do stěny a ráno vyplnila barvou, platil jim
za počátek malby. Láska a touha ji poro-
dila. I hlavy premonstratů jsou vryté ob-
rysy stínu světlem svíčky na papír vrha-
ného. Vryp a nezdařené místy pokusyo
tom svědčí. Je to též technika, zábava dile-
tantů, jak ji Mercier popisuje. Ke zmenšení
rysu na miniaturový rozměr, třeba pomocí
zvláštního přístroje, bylo třeba už víc do-
vednosti, a ještě více ku psaligrafii, k si-
luetě nůžkami z černého papíru vystřihnuté,
nebo do zlaté folie na skle upevněné vrý-
vané. Dlouho siluetistům pšenice nekvetle,
třebaže se pyšně jmenovávali fysiognomisty.
Zašli s miniaturisty. Na rozhraní dvou před-
chozích století měli největší žně, k nimž
také tři serie premonstratské na výstavě
ukazují. Berkova z roku 1801 je leptaná
Lohelia Schimmela z roku následujícího vy-
střihovaná a vlepovaná v ornamentální ryté
rámce. G. J. Schulz, po vzoru Konewkově,
zanechal nám ve svých stínových obrazcích
[ne podobiznách) šťastnější část své pozů-
stalosti jako vedle Alše, poslední český
silucista.
Po boku barevně miniatury mono-
chromní stínorys, v němž všechny koefici-
enty podoby jsou shrnuty jako ve zkráce-
ném vydání v ostře ohraničeném profilu
tváře, zdál se arci jen ochuzenou a chu-
dou podobíznou, ačkoliy nebyl jen portre-
tem lidí méně majetných. Fysiologům za
vedení Lavaterova byl zvláště milý a přece
mu dali posměšné jméno skrblivého ministra
financí Elienna Silhouetta, jež přijal s hrdo-
stí gneusů za čestné. Profil renesančních me-
daili bez plastiky, profil malovaných podo-
bizen quattrocenta bez barvy a tvarů vy-
znívá v nové siluetě, jejíž jediná linie
vykrojovaná černá skvrna stačívala ještě
našim dědům a babíčkám, aby si z nich
přivolali na paměť živoucí tvář svých mi-
lých, dokud fotografie nepřinesla náhradu.
Čleme-li mezi prvními fotografy jméno J
Brandeise znamená to, že také u nás jako
jinde dostávalo se jim z prvu trochu umě-
leckého cilu a umělecké krve nežli se foto-
grafie ocitla docela v rukou řemeslných pro-
fesionálů, a uvážíme-li značný počet ranních
fotografií kolorovaných, je zřejmo, o čí živol
tu šlo. Miniatura, v niž se zrcadlí celá spo-
lečnost rokoka, empiru, doby předbřeznové
a nového absolutismu, zemřela a nebyla víc
vzkřísena. Přešla z rodiny ke kolekcioná-
řům a stala se zjevem historickým
#11
alto_textblock
#11
Karel B. Mádl.
#12
alto_textblock
#12
Lékařství.
Zdravotní poměry v Srbsku.
Zdravotní poměry v Srbsku jsou neutěšené.
To vysvitne na příklad ze statistiky o nemoc-
nosti a úmrtnosti tuberkuloso u, Jest zná-
mo, že slovanské plémě vůbec inklinuje velice
k tuberkulosej mnohem více, než na př. Ger-
máné neb Románi. Z rakouských kmenů ná-
rodních rozšířena je tuberkulosa nejvíce v ze-
mích českých a zemích Jihoslovany obydle-
ných, jež zaujímají ve statistice úmrtí první mi-
sto. V Srbsku samém je tuberkulosa rozšířena
strašně. A ještě smutnějším zjevem je, že se
šiří stále více a více. Každý pátý člověk v Srb-
sku zmírá tuberkulosou. V městech je stati-
stika ještě nepříznivější, ježto tu umírá tuber-
kulosou každý čtvrtý, v Bělehradě dokonce
každý třetí. Aby jasně vysvitlo, jak veliká je
tato cifra ve srovnání s jinými evropskými
městy, uvedu nejnovější statistiku úmrtnosti
tuberkulosou.
Největší město světa, Londýn, stojí stati-
sticky ve světle nejpříznivějším: z 10.000 lií
jich zmírá tuberkulosou 18. V Berlině 23, Bru-
selu 31, Paříži 39, Pešti a Madridu 41, Vídni 43,
Petrohradě 44, Moskvě 46. V Záhřebu připadá
na 10.000 lidí 60 úmrtí, v Bělehradě 8 5, tedy
skoro pětkrát více než v Londýně.
Ale i po venkově řádí tuberkulosa velice,
byť i menší měrou než v městech, a vůbee
silně v územích obydlených Srbochorvaty: n
Černé Hoře (člověk se tudíž zbavuje pod do-
jmem chladných cifer hluboce zakořeněné illu-
se o bujarosti a zdravosti černohorských Srbů),
v Dalmacii a Přímoří, v Uhrách, Chorvatsko-
Slavonsku. Povšimneme-li si statistiky zemské
nemocnice sarajevské, vidíme, že tu každý
pátý nemocný stonal tuberkulosou. Sarajev
dokonce převyšuje všecka uvedená už města
evropská v úmrtnosti tuberkulosou závratným
číslem 115 lidí na 10.000 obyvatelů. V Make-
donii a Staré Srbijí nejsou poměry po této
stránce ještě dostatečně známy; že ale nebu-
dou lepší, ukazuje statistika města Prizrenu
dle níž tu zmírá tuberkulosou každý čtvrtý,
Celkem zmírá v Srbsku tuberkulosou roč-
ně více než 30.000 lidí a onemocní as 200.000
lidí. Vzpomeneme-li si, že tuberkulosa kosí
chladný hrob často lidi v plném květu života
živitele rodin, pochopime veliké národohospo-
dářské ztráty, jichž tuberkulosa způsobuje
každoročně v Srbsku.
#13
alto_textblock
#13
Zodpovědět otázku, co je příčinou tak vel-
kého rozšiření tuberkulosy v Srbsku, není
snadno. Jisto jest, že tu je důležitým momen-
tem uvedená už a statisticky dokázaná inkli-
nace Slovanů vůbec k tuberkulose. Jisto jest
ale i to, že přispívá k tomu i neutěšené zdra-
votní prostředí srbské, hlavně okolnost, že se
o nějakém soustavném, všemi směrodatnými
činiteli vedeném boji protituberkulosnímv
Srbsku nedá dosud mluviti. že boj protituber-
kulosní vykazuje jinde znamenité výsledky,je
nesporno, a veliké sumy peněz, naň vynaklá-
dané, se rentují mnohonásob. Švédsko na př.
dalo ze státní pokladny na vybudování sana-
torií pro tuberkulosní už 11 mil. švédských ko-
run a mimo to platí stát na každého nemoc-
ného v sanatoriu denně 0.50 K. A výsledky
se dostavují: úmrtnost tuberkulosou klesá.
V Srbsku není dosud jediného lidového sa-
natoria pro tuberkulosní, není dispensářů. Le-
tos právě dobudovaná nemocnice pro tuber-
kulosní v Bělehradě je prvním krokem vpřed.
Zdravotnictví srbské spočívá ještě na starých,
předkochovských nařízeních z r. 1881, a je
třeba jen vítati ustavení zvláštní komise, jež
má pečovati o vybudování zdravotních zákonů
na moderních základech. Jako závažný mo-
ment možno uvésti nedostatečný a snad ještě
lépe označeno, nevhodný způsob výživy oby-
vatelstva. Velikou úlohu hraje též alkoho-
lismus. Jak známo, není výroba a prodej
lihovin státním monopolem: každý si smí na-
pálit slivovice, kolik chce. A že se v Srbsku
mnoho alkoholu konsumuje, poučili mě za
mého pobytu v Bělehradě zkušení inteligenti.
Pije se slivovice, víno, V poslední době počíná
se i po venkově šířiti pivo. Mnoho se kouří,
skoro výhradně cigarety. Srbská tabáková
režie doutníků nevyrábí, ty se importují z Ra-
kouska, Německa, Francie atd. R. 1911 se pro-
kouřilo v Srbsku v cígaretách na 12 milionů
franků. V úvahu nulno vzíti též skutečný nedo-
slatek lékařů. Jsou některé okresy, kde při-
padá jeden lékař na 50.000, ba i 62.000 obyva-
telů. A v žemi je hojnost fušerů a bab-„ léka-
řek“ — a ti jsou největšími škůdci lidského
zdraví.
Velikou vinu nese též to, že nebylo lz
ještě před deseti lety u srbského sedláka mlu-
vit o kulturním minimu. Srbský sedlák neznal
používání mýdla, bílení stěn, pečení chleba.
postelí a krbů v našem smyslu, zkrátka těch
nejprimitivnějších kulturních vymožeností. ž
při takové kulturní úrovní nelze předpokládat
žádných vědomostí o nejjednodušších věcech
ze zdravotnictví, je přirozené. A dnes má ta-
ková znalost a z ní vyplývající spolupůsobení
jednotlivce v boji proti lidovým nákazám ne-
popíratelný význam. A o luberkulose to plati
zejména.
Že za takových poměrů zdravotních je tu-
berkulosa tak rozšířena v Srbsku a že jí stále
přibývá, nelze se diviti. Též statistiky o jiných
iníekčních chorobách jsou nepříznivé, Sílne
je rozšířen tyfus, též dysenterie, příjice, ka-
pavka. Malarie už ubývá.
Nebylo by spravedlivé nezmíniti se oú-
spěšné činnosti srbské inteligence na poli li-
dové hygieny, jak je sdružena v „Društvu z
čuvanje narodnog zdravlje“ v Bělehradě. Jest
pouze litovati, že tento spolek nedisponuje
aspoň statisíci — vykonal by jistě ještě více-
než dosud pro ozdravění lidu.
Spolek založen byl r. 1902. Prostředky
finanění skytají ročnímí příspěvky: král 3000
dinarů, vláda 5000 dinarů, město Bělehra
3000 dinarů, okresní i obecní zastupitelstva
pravidelné roční obnosy. Hlavním úkolem spol-
ku, jenž pracuje ročním obratem 20.000 franků.
jest poučovati lid v nejdůležitějších otázkác
zdravotních činností přednáškovou i vydává-
ním populárně psaných brožur a spisů z oboru
lidové hygieny. Spolek vydržuje čtyři školy
lépe řečeno letní kolonie pro děti, náchylné
tuberkulose a skrofulosní. Bělehradská škola
v Topčideru umístěná přechovává průměrně
přes 200 takových dětí slabých, jež tu pobý-
vají od května až do podzimu, dobře žíveny.
pohybujíce se na čerstvém vzduchu, vedeny
jsouce vyškolenými učitelkami. Spolek vypi-
suje ceny na nejlepší modely nejdůležitějších
zařízení do domácností (krbů, lůžek), vysíláv
době epidemií vyškolené lékaře do zamoře-
ných území a vydává zdarma letáky a brožury
poučného obsahu, stará se o vyškolení porod-
ních babiček atd. Bylo to zásluhou spolku, že
se kulturní úroveň prostého lidu srbského
značně povznesla hlavně též zakládáníma škol.
podobných našim hospodářským,- pro dívky
hochy, kde se učí mládež dospělejší nejdůleži
tějším vědomostem z hospodářství, tělovědy
atd. pro praktický život potřebným.
Doufejme, že po šťastně skončené válce
nastane zájem o zlepšení zdravotních poměrů
srbských v intensivnější míře, než se dosu
dělo a že to bude zejména státní správa, která
vezme řešení nejnaléhavějších otázek zdravot-
ních za své.
Na konec ještě malou poznámku. Český
výpomocný komitét vysláním nákladných vý-
prav na bojiště válčících Jihoslovanů projevi
své vřelé sympatie i pochopení pro snahy je-
jich. Nebylo by snad záhodno, aby z peněz zbý-
vajících zakoupeno bylo jedno lůžko pro tuber-
kulosního příslušníka srbského v Čechách žijí-
ciího v novém sanatoriu na Pleší? Tím by byla
zajisté zachována trvalá památka na působení
českého komitétu ve prospěch válčicích Jiho-
slovanů r. 1912 a 1913, jak již v článku této
přilohy „Saluti aegrorum“ bylo naznačeno.
Stanislav Vomela.
#14
alto_textblock
#14
Školství.
Hospodyňství a cvičebné kuchyně na
dívčích školách.
Hospodyňské vzdělání dívčího dorostuje
novodobým úkolem paedagogickým. Ještě Lin-
dnerovi bylo vyučování hospodyňské na ško-
lách předmětem „problematickým“. Vychá-
zelť z názoru, že nejlepší učitelkou domácíh
hospodářství a vaření je mat k a. Vyznačiv
#15
alto_textblock
#15
nauku hospodyňskou jako předmět eminentně
praktický, vystihl dobře, že pouhé theoreti-
cké poučování tu nepostačí. Bylo mu zřejmo.
že nutno předmětu učiti prakticky, což byšem
vyžaduje na dívčích školách zařízení obdob-
ného pokusným polím při školách hospodář-
ských, dílnám při řemeslnických a p. Vzdával
se však naděje, že by kdy k tomu došlo, ježto
prý „takové cvičebné hospodářství s kuchyní,
sklopem a komorou zajisté nikdo nebude cht
spojiti se školou.“
A hle, co ještě před třiceti lety zdálo s
neuskutečnitelným, vymáhají změněné sociál-
ní nynější poměry, které vzdalují matky, nej-
povrchnější učitelky domácího hospodářství,
rodinného krbu. I nastává pilná potřeba sta-
rati se o to, aby dívčí dorost v hospodyňství
vzdělávala škola, není-li již lze spolehnout
vždy na matku. Jest vskutku nejen dobročin-
ným, ale i sociálně důležitým činem: uká za-
ti moderní ženě cestu k domácímu
krbu, jak praví hraběnka Diesbachová, pro-
pagatorka hospodyňského vzdělání ve Francii
— a to hospodyňskou výchovu dívek, která
je pro střední stavy stejně otázkou životní jak
naléhavou pro mravně i fysicky ohrožené plu-
ky našich továrních dělnic a vůbec žen z nej-
nižších vrstev lidových.
Hospodyňské vzdělání, dříve málo ceněné.
přezírané, skoro jen theoreticky uznávané, na-
bývá v moderní době čím dále tím většího vý-
znamu, ba stavěno jest i do popředí některými
sociálními reformátory, jako na př. E. Cheyso-
nem, který pravil, že vrcholem a uzávěrkou
sociální otázky je výchova hospodyňská, kte-
rá má k tomu napomáhati, aby brloh se pro-
měnil v domov, t. j. nikoliv v budovu, kterou
možno pro dělníka vystavěti z cíhel, ale v důn
se všemi dobrými vlivy z pravého domova vy-
zařujícíni.
Uznáváme-li i my potřebu reformy hospo-
dyňské výchovy ženského dorostu, učiníme
dobře, věnujeme-li zvýšený zájem této otázce
se zřetelem k úkolům naší školy. A tu přede-
vším nutno uvésti některé nevyjasněné a pře-
mrštěné požadavky na pravo umíru.
U nás výkonnost školy tuze se přeceňuje.
škole dávají úkoly, s něž není. Všechny naše
reformy zakládávají svoji působnost hnedv
národní škole. Mírové hnutí, akce na ochranu
památek, aesthetické vzdělání lidové, absti-
nentní hnutí, reforma bytová, snahy okrašlo-
vací, povznesení řemesel, ochrana zemědělství
zalesňování strání, vysazování stromů ovoc-
ných — to vše a mnohé jiné odkazuje se pro-
stě škole, která namnoze činí se i zodpověd-
nou za všechny nezdary kulturní a sociální. A
přece, jako je nesprávné, vytýká-li se na př.
naší škole, že zaviňuje nedostatek zeměděl-
ského, ba v poslední době prý i živnosten-
ského dělnictva, tak je nespravedlivo, obviňo-
vati naše divčí školy, že neopatřují dívčímu
dorostu řádně výchovy hospodyňské.
Nutno si přece uvědomiti, že škola obec-
ná, ba převážně i měšťanská opatřují jen vše-
obecné základní podmínky dalšího speciali-
sovaného vzdělání praktického. Nevalná ještě
míra, rozumové schopnosti a praktického roz-
hledu útlé mládeže brání, aby hned na ele-
mentární škole zavedeno bylo hospodyňství
jako ucelená, samostatná, odborná disciplina.
Poznalo se, že nezbývá, zvláště na nižším
středním stupni, než aby na prospěch hospo-
dyňské výchovy využilo se příležitostně všech
učebných předmětů tak, aby probouzen byl
zájem, získávány základní poučky, snad i do-
vednosti, jichž později m se upotřebiti, aby
dívka snáze vnikla do vlastní nauky hospo-
dyňské.
V tom smyslu také školská správa řešila
otázku hospodyňské výchovy v našem školstv
národním. Původní řád školní z r. 1870 pojí-
mal nauku hospodyňskou jako samostatnou
školskou disciplinu. Ale jíž r. 1874 ministerium
ustanovilo, že hospodyňská nauka nemá býti
předmětem zvláštním, ale že má se o hospo-
dyňství poučovati příležitostně při realiich.
Konečně nový definítivní řád školní z r. 1895
připouští domácí hospodářství jakožto nezá-
vazný předmět na školu měšťanskou
a stanoví v zásadě, že tam, kde poměry dovo-
lují, žačkám druhé a třetí třídy má býti dána
příležitost, ve zvláštních kuchyních evičiti se
v kuchyňských pracích.
Kdežto u nás utkvělo se na pouhém vy-
slovení zásady, kteráž v textu nového řádu
paradovala jako reforma, ale fakticky ničeho
neznamenala, cizina zařizovala při školách
cvičebné kuchyně, které v hospodyňské vý-
chově dokonale se osvědčily. Těmito zahra-
ničními, v odborné literatuře lákavě projedná-
vanými vzory dalo se konečně i „naše“ mi-
nisterium aspoň tak daleko pohnouti, že pro
konkretní řešení otázky v našich poměrech
konalo dotazníkové šetření.
Z odpovědí je především zajímavo, že prin-
cipiální nazírání paedagogických kruhů na
organisaci hospodyňské učby je v podstatě
dvojí. Jedni předmět ten z národní školy vůbec
odmítali, ale doporučovali zřizování zvláštních
pokračovacích hospodyňských kursů pro dív-
ky, které školní povinnost již dovršily. Od-
mítnutí předmětu ze školy bylo motivováno
obavou, aby zavedením nového předmětu n
škole nebyla omezována a pod stupeň chla-
pecké školy snižována míra všeobecného vzdě-
lání dívčího. Naproti tomu druzí žádali, aby
hospodyňství bylo na dívčích školách předmě-
tem závazným, poněvadž jen tak dána zá-
ruka, že školního vzdělání hospodyňského dív-
kám dělnických a chudších rodin — (jež právě
nejvíce ho potřebují) — také vskutku se do-
stane, poněvadž není naděje, že by chtěly ho
nabývati dobrovolně a dokonce v době poškol-
ní, kdy již mohou vydělávati.
Ministerium rozhodlo, že smí se vyučo-
vati vaření a hospodyňské nauce nepovin-
ně v nejvyšší třídě školy obecné nebo v po-
slední třídě školy měšťanské, po případě v tak
řečených čtvrtých třídách měsťanských skol.
#16
alto_textblock
#16
(pokrač. kursech) — kde místní činitelé opat
všechen věcný i osobní nákladí
Rozumí se, že centrální správa školská,
která zase jednou měla příležitost objeviti sa
ve vábivé póse reformátora a ochotného na-
podobitele cizích krásných vzorů, neustala n
ustanovení svrchu řečené „rámcové“ zásady
a neponechala, sama ničím přispěti nechtějic
další podrobnosti na rozhodnutí zemím a orgá-
nům místním, ale že hned měla po ruce při-
slušné „rady a pokyny“, jako na př. aby ve-
školní kuchyni připravován byl laciný oběd
se zřetelem k výdělkovým poměrům místním
aby vyučovalo se souvisle vždy po celé půldne
#17
alto_textblock
#17
a p. v.
#18
alto_textblock
#18
Přes všechen ten centralistický ráz, jenž
ovšem v nynějším stavu školské organisace i
sem proniká, znamená vládní reforma zajisté.
velmi cenný krok ku předu. Jednotným miní-
sterským normativem dává se silný popud k
doplnění organisace dívčích škol a celá akce
pro zavedení hospodyňství a praktického va-
ření do dívčích škol se zhodnocuje. Nyní bude
věci dalšího vývoje, aby hospodyňské vzdělání
bylo na školách hojně zaváděno a také zdo-
konalováno se zřetelem k našim vlastním, do-
mácím poměrům a potřebám.
Ministerský výnos slibuje pro zařizování
školních kuchyní subvence. Nebylo by tudí
dobře, abychom zase i tentokrát dali si ujít
příslušný podíl. Naopak je třeba, aby naše
obce školní cvičebné kuchyně zařizovaly, o za-
vedení hospodyňství a vaření důležitých před-
mětů ve školách dívčích jednaly a ovšem o to
v příhodný čas se staraly svým ústř. svazem,
aby také byla uzákoněna úprava nákladů při-
slušných v tom způsobu, aby obce nebyly pře-
těžovány. Na našich intelligentních ženách
jejích organisacích jest, aby zřizování školních
kuchyní propagovaly, inciativní a propagační
práce se ujaly na prospěch našeho dívčího do-
rostu. Průmyslová města česká, jež projevují
veliké pochopení pro zdokonalování národ-
ního školství, zajisté neodeprou pomocía
bude-li konečně sněm dělný, dá se s jistotou
očekávati, že ujme se důležité, časové otázky
hospodyňského vzdělání dívek a zabezpečí po-
třebný náklad zákonitou úpravou a rozdělí
příslušné břemeno nákladové podle platné nor-
my tak, že hražení věcných potřeb připadne
obci, nákladů osobních zemí.
Zařizovací náklady nejsou tak značné, aby
odrazovaly od snahy zabezpečiti dívkám velmi
potřebné vzděláni, o němž směle možno říci, že
přinese rodinám i obcím patrný hmotný pro-
spěch, platí-li dosud naše české přísloví, že
ne na zemí dům stojí, ale na ženě. Při zaři-
zování bude zajisté i u nás, jako tomu bylo
v Německu, směrodatným vzor švédský! v
Kristianii jsou školní kuchyně při sedmi ná-
rodních školách a svěřeny jou zvláštním, od-
borným učitelkám. Část upravených jídel dává
se chudé mládeži. Zařízení kuchyně je prostě
ale obsahuje všechny potřebné utensilie. Vy-
učuje se theoreticky i prakticky. Výkla dům
theoretickým obcují chovanky všechny, prak-
tických cvičení účastní se po skupinách o 16
žačkách. Potraviny se kupují za vedení učitel-
čina chovankami na trhu a žačky samy je od-
nášejí do školní kuchyně. Tu se dívky dělí ve
skupiny (rodiny) obyčejně o 8 žačkách. Sku-
píně přidělí se plotna. Než přikročí se k vlast-
ní práci, poučuje učitelka o výživnosti připra-
vovaných pokrmů, vhodnosti jídelního lístku
p. Po skončené práci podává stručný návod
k úklidu a čištění. Žákyně samy pokrývají sto-
ly a žákyně i chudí žáci školy jedí. Po jídle
vše se uklidí, příbory vyčistí a žačky píší po-
třebné zápisy, po případě počítají rozpočty.
účty a p.v.
školy takto vypravené těší se zvláštěu
matek chudších tříd veliké oblibě a účast na
vyučování je pravidelná, živá. škola vůbec zí-
skává na vážnosti a žačky nabývají vzdělání,
jež jest s to, aby zachovalo je krásnému, po-
žehnanému životu rodinnému.
Doufejme, že i našim intelligentním že-
nám se podaří povzbuditi příslušné činitele ku
prospěšné nápodobě vzorů, jež jinde se vý-
borně osvědčily. Ale ještě jeden, veliký a pře-
důležítý úkol nastává tu těm, kdo vážně po-
jímají význam hospodyňského vzdělání na div-
čích školách. Sebe lépe vypravené kuchyně
a sebe důmyslněji vypracované řády nezna-
menají tu ještě mnoho, není-li postaráno o do-
konalé, dovedné, pro věc nadšené a zcela způ-
sobilé učitelky. Nic tak neohrozí sebe prospěš-
nější novotinu školskou jako nevhodnost uči-
telovy osoby. A proto měly by ženské naše
organisace vedle propagace u měst současně
starati se o to, aby bylo po ruce hned dostatek
dobrých, odborne vzdělaných a úspěch zaru-
čujících učitelek. Dosud u nás připravují pro
hospodyňství ústavy Vesniny a ovšem i ku-
chařské kursy pražské měšt. průmysl. školy.
Ale je nesporné, že bude potřebí, aby poskyt-
nuta byla učitelkám dostupná, zvláštní spe-
ciálně k našemu účelu upravená průpra-
va, jakou dosud opatřovala c. k. hornora-
kouská hospodářská společnost svými, mini-
steriální subvencí umožněnými kursy, jež mají
za účel uschopňovati k vyučování kuchařství
a hospodyňství na školách národních.
Máme dost odborně i theoreticky vzděla-
ných inteligentních žen, jimž by dobře mohil
se vedení takových přípravných kursů českých
svěřiti a není tedy potřebí, aby naše učitelky
musily teprv jinde průpravu si opatřovati.
Úkoly jsou tedy dány: vyvolati zřízení
vzdělavacího kursu pro učitelky a povzbudit
naše komuny, aby školní kuchyně zařizovaly!
Kdož přispějí k tomu, aby oba úkoly ty brzy
úspěšně byly vykonány, získají si velikých zá-
sluh o prospěšné, účelné, svrchovaně důležité
hospodyňské vzdělání přištích českých žena
matek, sloupů a základů našeho národa.
F. V. Moravec.