ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 17 b2e1b9a0-8f0c-11dd-9df2-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 17
ALTO TextBloky — 18
#1 alto_textblock #1
2. břerna 191
#2 alto_textblock #2
z
#3 alto_textblock #3
kulturního
#4 alto_textblock #4
života.
#5 alto_textblock #5
Strana 17.
#6 alto_textblock #6
Příoha „Národních Lstů k číslu eo.
#7 alto_textblock #7
OBSAH Výtvarné uměníi Karel B. Mádl. Drobn podobizny. Lékařství: Staníslav Vomela: Zdravotní po- měry v Srbsku. školstv is F. V. Moraveci Hospodyňství a cvi- čebné kuchyně na divčích školách Ženské hnu tí. Olga Stránská: Postavení ženy u různých národů zeměkoule. Literatura. Zoboru technického: Kontrola času při seismografické státní stanici v Lublani. Bibllografle
#8 alto_textblock #8
Výtvarné umění.
#9 alto_textblock #9
Drobné podobizny. Střed nové výstavy v Umělecko-prů- myslovém museu tvoří novodobé miniatury. co na rozdil od středověkých znamená po- dobiznu jako dlaň velikou a ještě menší. subtilním štětcem a minuciosní prací malo- vanou na lístku pergamenu a nejraději na vyhlazené destičce slonoviny, ale kolem nich jsou ještě rozloženi průvodci a také bez- prostřední soupeři miniatury: silueta, lito- grafie, kresba, akvarel, daguerotyp i foto- grafie. Pro společné thema a stejný rozměr. Sbírka intimit, kolekce portretů, které se vyhýbaly veřejnosti a byly vždy jen zkrátka odbytou záležitostí mezi portretistou a por- tretovaným. Ani litografické podobizny z prvu. dík úřadní opatrnosti, netiskly se ve stech: pouze v tolika málo exemplářích, co jich ob- jednavatel mohl vydati mezi své známé. Censura dbala i toho, aby se občané ne- stávali příliš známými a dokonce ne popu- lárními. Před rokem osmačtyřicátým. Podle titulu přednášky v museu, k níž se tato sbírka, čítající na šest set malých podobízen. táhne, měl by asi tento rok býti hranicí ohlašované »první polovice XIX. stoleti«- Než to jen k vůli okrouhlosti. Nejen že leckteré číslo leží před počátkem věku, ne- bylo ani radno zaraziti tento druhdy pře- hojný proud portretních lístků a destiček dříve, nežli sám dospěl ke svému konci. Po- čátkem let šedesátých fotografie udusila všechny. Zašla podobizna miniaturová, silue- tová i litografovaná. Dnes i mocnáři uděluií v nejvyšším uznání pouze své fotografie da- rem. Drobné ty portrety zůstaly v úctě potěšení rodin, dokud síla rodové tradice a příchylnosti stačila: kde povolily, oslábly a vyprchaly, tam po těchto maličkostech vztáhli ruku obchod, sběratel a museum. Někde tyto moderní náruživosti lákala jejich umělecká hodnota, jinde zobrazená osobnost někde pouhá kuriosnost v manialní chlivosti. Ze všech těchto míst přišly příspěvky k vý- stavě, která měla malého amaterského před- chůdce před pěti lety v Praze, ve výstavě porcelánů a miniatur, roztomilé paměti, která byla poslední starostí Hanny Kvapilové. Nejprve výstavy, potom publikace. O výstavy miniatur Burlington Clubu v Lon- dýně roku 1889 táhne se jich Evropou dlouhá řada; každé větší museum má za svoji po- vinnost vyložiti aspoň jedenkráte na čas sbírku miniatur a zdejší výslava skončí jako jinde zvláštní monografií. Malé podobizny živých barev, oválové nebo čtyrhranné, skoro vždy trochu koketní a jako zženštilé, pro svůj uhlazený půvab dnes i pro domáckou vůní své doby hledané a ceněné i tenkráte, kdy jejich umění je víe jen řemeslem, nebo i toliko dobře míněným diletantstvím, měly u nás svoji zlatou dobu vskutku hlavně v první pclovici minulého věku, v době, kdy ze všech obrazů a maleb byl portret nejžádostivější. Poptávce nesta- čily sily místní a domácí. Také cizí přímo putují městy a venko- vem a malují kde koho: zámecké panstvo. jeho úřadníky, kuchařem počínaje, měšťa- nosty a radní, zámožné měšťany a jejich dcerky na vdaní, celé rodiny a rodokmeny. Mnohé v několika exemplářích, aby jimi mohli býti podarováni známí a příbuzní. Každý je ve svátečním šatu a nedělní ná- ladě. Barvy jsou čistotné a živé, světlo plné a jasné, provedení mikroskopické. Staré miniaturisty netížily jaké problémy malířské a malebné. Technika byla hotová a neměni- telná. Podobiznou rozuměli všichni jen a jen podobnost »jako živou«. A podoba vězela ve tváři, v jejích rysech a očích. Žádali skoro všude toliko poprsí. Horčičkova něžná miniatura hr. Kounicové na úmrtním loži v celé postavě tvoří vzácnou vyjímku. Oči- vidně nebylo žádným prohřeškem, jestliže malíř přírodu trochu opravoval směrem vzhůru a miniaturisté dobře věděli, co činí, co jejich klient od nich očekává. Proto byi dvorní miniaturista královny Viktorie, Alír. Chalon, přesvědčen, že fotografie nezabije miniaturu, poněvadž »can't flattěre«. O da- guerotypu to platí. Na jeho stříbrné desce nemohl řádit štěteček retušerův a proto má posud hodnotu neulíčené věrojatnosti a nad to kouzlo hebkosti a měkosti, které ztratil vynálezem Talbotovým Většina vystavených miniatur je dosu v původním stavu, to jest v úzkých kovo- vých rámečcích s emblemy a nápisy, v prvot- ních atlasem vyložených deskách a krabič- kách: někde jsou opatřeny i lupou, zvětšo- vacím sklem, naměřeným ke tváři. I nás zajímají tyto tváře, známé i neznámé, po- jmenované, i ty, jež jméno své na cestě z ruky do ruky ztratily. Mluví z nich typ doby, třeba zidealisovaný, typ aristokratu generacemi uchovávaný, typ měšťanů klid- ných, pokoje a vážnosti milovných, typ ro- manticky sentímentálních dívčin a mladých žen, v krojích, v nichž barvitost rokoka znenáhla odumírá a vymírá. Přihlédnete-li blíže a porovnáváte-li, snadno rozpoznáte miniaturisty velkoměstaa áristokracie od jejich měšťáckých a venkov- ských kolegů. Ne pouze podle míry jejich do- vednosti. Majíť své portrétní zvyklosti a při- měřenosti — podle klientely, které slouží Jeou elegantní nebo galantní; hrubší nebo
#10 alto_textblock #10
těžkopádnější, uhlazení nebo domáčtější lichotníci nebo prostomyslní. Proti skupině vídeňských miniaturistů jako F. Lieder. Em- Petter, Theerové, H. Clarot a F. Lütgendori stojí Frant. Mašek, T. Mayer, A. Polz. F Zalder a J. Opitz nebo J. Kroupa. A. Lang- weil a dlouhá řada anonymů. Bude třeba vrátit se zvláště k některým jménům dost obsáhlého rejstřiku výstavního seznamu, kde se střídají domácí a cizí, známí a zcela noví, zapomenutí a nedocenění. zejména tam, kde jde o ukázky českého portrétníctví, Proko- pem Steinlem počínaje. Jsouť mezi nimi hodnoty, jimž historie našeho umění nevě- novala dosud pražádné pozornosti. Výstava musejní položila důraz ještě na siluety. Celé serie černých a bílých profil visí na stěnách a řada bilých hlav strahov- ských premonstratů v přirozené velikosti maně připomíná starou báj, kterou si Ře- kové vypravovali o původu všeho umění malířského. Obrys měsíčního stínu hlavy milencovy, který vryla dcera Dibutadova do stěny a ráno vyplnila barvou, platil jim za počátek malby. Láska a touha ji poro- dila. I hlavy premonstratů jsou vryté ob- rysy stínu světlem svíčky na papír vrha- ného. Vryp a nezdařené místy pokusyo tom svědčí. Je to též technika, zábava dile- tantů, jak ji Mercier popisuje. Ke zmenšení rysu na miniaturový rozměr, třeba pomocí zvláštního přístroje, bylo třeba už víc do- vednosti, a ještě více ku psaligrafii, k si- luetě nůžkami z černého papíru vystřihnuté, nebo do zlaté folie na skle upevněné vrý- vané. Dlouho siluetistům pšenice nekvetle, třebaže se pyšně jmenovávali fysiognomisty. Zašli s miniaturisty. Na rozhraní dvou před- chozích století měli největší žně, k nimž také tři serie premonstratské na výstavě ukazují. Berkova z roku 1801 je leptaná Lohelia Schimmela z roku následujícího vy- střihovaná a vlepovaná v ornamentální ryté rámce. G. J. Schulz, po vzoru Konewkově, zanechal nám ve svých stínových obrazcích [ne podobiznách) šťastnější část své pozů- stalosti jako vedle Alše, poslední český silucista. Po boku barevně miniatury mono- chromní stínorys, v němž všechny koefici- enty podoby jsou shrnuty jako ve zkráce- ném vydání v ostře ohraničeném profilu tváře, zdál se arci jen ochuzenou a chu- dou podobíznou, ačkoliy nebyl jen portre- tem lidí méně majetných. Fysiologům za vedení Lavaterova byl zvláště milý a přece mu dali posměšné jméno skrblivého ministra financí Elienna Silhouetta, jež přijal s hrdo- stí gneusů za čestné. Profil renesančních me- daili bez plastiky, profil malovaných podo- bizen quattrocenta bez barvy a tvarů vy- znívá v nové siluetě, jejíž jediná linie vykrojovaná černá skvrna stačívala ještě našim dědům a babíčkám, aby si z nich přivolali na paměť živoucí tvář svých mi- lých, dokud fotografie nepřinesla náhradu. Čleme-li mezi prvními fotografy jméno J Brandeise znamená to, že také u nás jako jinde dostávalo se jim z prvu trochu umě- leckého cilu a umělecké krve nežli se foto- grafie ocitla docela v rukou řemeslných pro- fesionálů, a uvážíme-li značný počet ranních fotografií kolorovaných, je zřejmo, o čí živol tu šlo. Miniatura, v niž se zrcadlí celá spo- lečnost rokoka, empiru, doby předbřeznové a nového absolutismu, zemřela a nebyla víc vzkřísena. Přešla z rodiny ke kolekcioná- řům a stala se zjevem historickým
#11 alto_textblock #11
Karel B. Mádl.
#12 alto_textblock #12
Lékařství. Zdravotní poměry v Srbsku. Zdravotní poměry v Srbsku jsou neutěšené. To vysvitne na příklad ze statistiky o nemoc- nosti a úmrtnosti tuberkuloso u, Jest zná- mo, že slovanské plémě vůbec inklinuje velice k tuberkulosej mnohem více, než na př. Ger- máné neb Románi. Z rakouských kmenů ná- rodních rozšířena je tuberkulosa nejvíce v ze- mích českých a zemích Jihoslovany obydle- ných, jež zaujímají ve statistice úmrtí první mi- sto. V Srbsku samém je tuberkulosa rozšířena strašně. A ještě smutnějším zjevem je, že se šiří stále více a více. Každý pátý člověk v Srb- sku zmírá tuberkulosou. V městech je stati- stika ještě nepříznivější, ježto tu umírá tuber- kulosou každý čtvrtý, v Bělehradě dokonce každý třetí. Aby jasně vysvitlo, jak veliká je tato cifra ve srovnání s jinými evropskými městy, uvedu nejnovější statistiku úmrtnosti tuberkulosou. Největší město světa, Londýn, stojí stati- sticky ve světle nejpříznivějším: z 10.000 lií jich zmírá tuberkulosou 18. V Berlině 23, Bru- selu 31, Paříži 39, Pešti a Madridu 41, Vídni 43, Petrohradě 44, Moskvě 46. V Záhřebu připadá na 10.000 lidí 60 úmrtí, v Bělehradě 8 5, tedy skoro pětkrát více než v Londýně. Ale i po venkově řádí tuberkulosa velice, byť i menší měrou než v městech, a vůbee silně v územích obydlených Srbochorvaty: n Černé Hoře (člověk se tudíž zbavuje pod do- jmem chladných cifer hluboce zakořeněné illu- se o bujarosti a zdravosti černohorských Srbů), v Dalmacii a Přímoří, v Uhrách, Chorvatsko- Slavonsku. Povšimneme-li si statistiky zemské nemocnice sarajevské, vidíme, že tu každý pátý nemocný stonal tuberkulosou. Sarajev dokonce převyšuje všecka uvedená už města evropská v úmrtnosti tuberkulosou závratným číslem 115 lidí na 10.000 obyvatelů. V Make- donii a Staré Srbijí nejsou poměry po této stránce ještě dostatečně známy; že ale nebu- dou lepší, ukazuje statistika města Prizrenu dle níž tu zmírá tuberkulosou každý čtvrtý, Celkem zmírá v Srbsku tuberkulosou roč- ně více než 30.000 lidí a onemocní as 200.000 lidí. Vzpomeneme-li si, že tuberkulosa kosí chladný hrob často lidi v plném květu života živitele rodin, pochopime veliké národohospo- dářské ztráty, jichž tuberkulosa způsobuje každoročně v Srbsku.
#13 alto_textblock #13
Zodpovědět otázku, co je příčinou tak vel- kého rozšiření tuberkulosy v Srbsku, není snadno. Jisto jest, že tu je důležitým momen- tem uvedená už a statisticky dokázaná inkli- nace Slovanů vůbec k tuberkulose. Jisto jest ale i to, že přispívá k tomu i neutěšené zdra- votní prostředí srbské, hlavně okolnost, že se o nějakém soustavném, všemi směrodatnými činiteli vedeném boji protituberkulosnímv Srbsku nedá dosud mluviti. že boj protituber- kulosní vykazuje jinde znamenité výsledky,je nesporno, a veliké sumy peněz, naň vynaklá- dané, se rentují mnohonásob. Švédsko na př. dalo ze státní pokladny na vybudování sana- torií pro tuberkulosní už 11 mil. švédských ko- run a mimo to platí stát na každého nemoc- ného v sanatoriu denně 0.50 K. A výsledky se dostavují: úmrtnost tuberkulosou klesá. V Srbsku není dosud jediného lidového sa- natoria pro tuberkulosní, není dispensářů. Le- tos právě dobudovaná nemocnice pro tuber- kulosní v Bělehradě je prvním krokem vpřed. Zdravotnictví srbské spočívá ještě na starých, předkochovských nařízeních z r. 1881, a je třeba jen vítati ustavení zvláštní komise, jež má pečovati o vybudování zdravotních zákonů na moderních základech. Jako závažný mo- ment možno uvésti nedostatečný a snad ještě lépe označeno, nevhodný způsob výživy oby- vatelstva. Velikou úlohu hraje též alkoho- lismus. Jak známo, není výroba a prodej lihovin státním monopolem: každý si smí na- pálit slivovice, kolik chce. A že se v Srbsku mnoho alkoholu konsumuje, poučili mě za mého pobytu v Bělehradě zkušení inteligenti. Pije se slivovice, víno, V poslední době počíná se i po venkově šířiti pivo. Mnoho se kouří, skoro výhradně cigarety. Srbská tabáková režie doutníků nevyrábí, ty se importují z Ra- kouska, Německa, Francie atd. R. 1911 se pro- kouřilo v Srbsku v cígaretách na 12 milionů franků. V úvahu nulno vzíti též skutečný nedo- slatek lékařů. Jsou některé okresy, kde při- padá jeden lékař na 50.000, ba i 62.000 obyva- telů. A v žemi je hojnost fušerů a bab-„ léka- řek“ — a ti jsou největšími škůdci lidského zdraví. Velikou vinu nese též to, že nebylo lz ještě před deseti lety u srbského sedláka mlu- vit o kulturním minimu. Srbský sedlák neznal používání mýdla, bílení stěn, pečení chleba. postelí a krbů v našem smyslu, zkrátka těch nejprimitivnějších kulturních vymožeností. ž při takové kulturní úrovní nelze předpokládat žádných vědomostí o nejjednodušších věcech ze zdravotnictví, je přirozené. A dnes má ta- ková znalost a z ní vyplývající spolupůsobení jednotlivce v boji proti lidovým nákazám ne- popíratelný význam. A o luberkulose to plati zejména. Že za takových poměrů zdravotních je tu- berkulosa tak rozšířena v Srbsku a že jí stále přibývá, nelze se diviti. Též statistiky o jiných iníekčních chorobách jsou nepříznivé, Sílne je rozšířen tyfus, též dysenterie, příjice, ka- pavka. Malarie už ubývá. Nebylo by spravedlivé nezmíniti se oú- spěšné činnosti srbské inteligence na poli li- dové hygieny, jak je sdružena v „Društvu z čuvanje narodnog zdravlje“ v Bělehradě. Jest pouze litovati, že tento spolek nedisponuje aspoň statisíci — vykonal by jistě ještě více- než dosud pro ozdravění lidu. Spolek založen byl r. 1902. Prostředky finanění skytají ročnímí příspěvky: král 3000 dinarů, vláda 5000 dinarů, město Bělehra 3000 dinarů, okresní i obecní zastupitelstva pravidelné roční obnosy. Hlavním úkolem spol- ku, jenž pracuje ročním obratem 20.000 franků. jest poučovati lid v nejdůležitějších otázkác zdravotních činností přednáškovou i vydává- ním populárně psaných brožur a spisů z oboru lidové hygieny. Spolek vydržuje čtyři školy lépe řečeno letní kolonie pro děti, náchylné tuberkulose a skrofulosní. Bělehradská škola v Topčideru umístěná přechovává průměrně přes 200 takových dětí slabých, jež tu pobý- vají od května až do podzimu, dobře žíveny. pohybujíce se na čerstvém vzduchu, vedeny jsouce vyškolenými učitelkami. Spolek vypi- suje ceny na nejlepší modely nejdůležitějších zařízení do domácností (krbů, lůžek), vysíláv době epidemií vyškolené lékaře do zamoře- ných území a vydává zdarma letáky a brožury poučného obsahu, stará se o vyškolení porod- ních babiček atd. Bylo to zásluhou spolku, že se kulturní úroveň prostého lidu srbského značně povznesla hlavně též zakládáníma škol. podobných našim hospodářským,- pro dívky hochy, kde se učí mládež dospělejší nejdůleži tějším vědomostem z hospodářství, tělovědy atd. pro praktický život potřebným. Doufejme, že po šťastně skončené válce nastane zájem o zlepšení zdravotních poměrů srbských v intensivnější míře, než se dosu dělo a že to bude zejména státní správa, která vezme řešení nejnaléhavějších otázek zdravot- ních za své. Na konec ještě malou poznámku. Český výpomocný komitét vysláním nákladných vý- prav na bojiště válčících Jihoslovanů projevi své vřelé sympatie i pochopení pro snahy je- jich. Nebylo by snad záhodno, aby z peněz zbý- vajících zakoupeno bylo jedno lůžko pro tuber- kulosního příslušníka srbského v Čechách žijí- ciího v novém sanatoriu na Pleší? Tím by byla zajisté zachována trvalá památka na působení českého komitétu ve prospěch válčicích Jiho- slovanů r. 1912 a 1913, jak již v článku této přilohy „Saluti aegrorum“ bylo naznačeno. Stanislav Vomela.
#14 alto_textblock #14
Školství. Hospodyňství a cvičebné kuchyně na dívčích školách. Hospodyňské vzdělání dívčího dorostuje novodobým úkolem paedagogickým. Ještě Lin- dnerovi bylo vyučování hospodyňské na ško- lách předmětem „problematickým“. Vychá- zelť z názoru, že nejlepší učitelkou domácíh hospodářství a vaření je mat k a. Vyznačiv
#15 alto_textblock #15
nauku hospodyňskou jako předmět eminentně praktický, vystihl dobře, že pouhé theoreti- cké poučování tu nepostačí. Bylo mu zřejmo. že nutno předmětu učiti prakticky, což byšem vyžaduje na dívčích školách zařízení obdob- ného pokusným polím při školách hospodář- ských, dílnám při řemeslnických a p. Vzdával se však naděje, že by kdy k tomu došlo, ježto prý „takové cvičebné hospodářství s kuchyní, sklopem a komorou zajisté nikdo nebude cht spojiti se školou.“ A hle, co ještě před třiceti lety zdálo s neuskutečnitelným, vymáhají změněné sociál- ní nynější poměry, které vzdalují matky, nej- povrchnější učitelky domácího hospodářství, rodinného krbu. I nastává pilná potřeba sta- rati se o to, aby dívčí dorost v hospodyňství vzdělávala škola, není-li již lze spolehnout vždy na matku. Jest vskutku nejen dobročin- ným, ale i sociálně důležitým činem: uká za- ti moderní ženě cestu k domácímu krbu, jak praví hraběnka Diesbachová, pro- pagatorka hospodyňského vzdělání ve Francii — a to hospodyňskou výchovu dívek, která je pro střední stavy stejně otázkou životní jak naléhavou pro mravně i fysicky ohrožené plu- ky našich továrních dělnic a vůbec žen z nej- nižších vrstev lidových. Hospodyňské vzdělání, dříve málo ceněné. přezírané, skoro jen theoreticky uznávané, na- bývá v moderní době čím dále tím většího vý- znamu, ba stavěno jest i do popředí některými sociálními reformátory, jako na př. E. Cheyso- nem, který pravil, že vrcholem a uzávěrkou sociální otázky je výchova hospodyňská, kte- rá má k tomu napomáhati, aby brloh se pro- měnil v domov, t. j. nikoliv v budovu, kterou možno pro dělníka vystavěti z cíhel, ale v důn se všemi dobrými vlivy z pravého domova vy- zařujícíni. Uznáváme-li i my potřebu reformy hospo- dyňské výchovy ženského dorostu, učiníme dobře, věnujeme-li zvýšený zájem této otázce se zřetelem k úkolům naší školy. A tu přede- vším nutno uvésti některé nevyjasněné a pře- mrštěné požadavky na pravo umíru. U nás výkonnost školy tuze se přeceňuje. škole dávají úkoly, s něž není. Všechny naše reformy zakládávají svoji působnost hnedv národní škole. Mírové hnutí, akce na ochranu památek, aesthetické vzdělání lidové, absti- nentní hnutí, reforma bytová, snahy okrašlo- vací, povznesení řemesel, ochrana zemědělství zalesňování strání, vysazování stromů ovoc- ných — to vše a mnohé jiné odkazuje se pro- stě škole, která namnoze činí se i zodpověd- nou za všechny nezdary kulturní a sociální. A přece, jako je nesprávné, vytýká-li se na př. naší škole, že zaviňuje nedostatek zeměděl- ského, ba v poslední době prý i živnosten- ského dělnictva, tak je nespravedlivo, obviňo- vati naše divčí školy, že neopatřují dívčímu dorostu řádně výchovy hospodyňské. Nutno si přece uvědomiti, že škola obec- ná, ba převážně i měšťanská opatřují jen vše- obecné základní podmínky dalšího speciali- sovaného vzdělání praktického. Nevalná ještě míra, rozumové schopnosti a praktického roz- hledu útlé mládeže brání, aby hned na ele- mentární škole zavedeno bylo hospodyňství jako ucelená, samostatná, odborná disciplina. Poznalo se, že nezbývá, zvláště na nižším středním stupni, než aby na prospěch hospo- dyňské výchovy využilo se příležitostně všech učebných předmětů tak, aby probouzen byl zájem, získávány základní poučky, snad i do- vednosti, jichž později m se upotřebiti, aby dívka snáze vnikla do vlastní nauky hospo- dyňské. V tom smyslu také školská správa řešila otázku hospodyňské výchovy v našem školstv národním. Původní řád školní z r. 1870 pojí- mal nauku hospodyňskou jako samostatnou školskou disciplinu. Ale jíž r. 1874 ministerium ustanovilo, že hospodyňská nauka nemá býti předmětem zvláštním, ale že má se o hospo- dyňství poučovati příležitostně při realiich. Konečně nový definítivní řád školní z r. 1895 připouští domácí hospodářství jakožto nezá- vazný předmět na školu měšťanskou a stanoví v zásadě, že tam, kde poměry dovo- lují, žačkám druhé a třetí třídy má býti dána příležitost, ve zvláštních kuchyních evičiti se v kuchyňských pracích. Kdežto u nás utkvělo se na pouhém vy- slovení zásady, kteráž v textu nového řádu paradovala jako reforma, ale fakticky ničeho neznamenala, cizina zařizovala při školách cvičebné kuchyně, které v hospodyňské vý- chově dokonale se osvědčily. Těmito zahra- ničními, v odborné literatuře lákavě projedná- vanými vzory dalo se konečně i „naše“ mi- nisterium aspoň tak daleko pohnouti, že pro konkretní řešení otázky v našich poměrech konalo dotazníkové šetření. Z odpovědí je především zajímavo, že prin- cipiální nazírání paedagogických kruhů na organisaci hospodyňské učby je v podstatě dvojí. Jedni předmět ten z národní školy vůbec odmítali, ale doporučovali zřizování zvláštních pokračovacích hospodyňských kursů pro dív- ky, které školní povinnost již dovršily. Od- mítnutí předmětu ze školy bylo motivováno obavou, aby zavedením nového předmětu n škole nebyla omezována a pod stupeň chla- pecké školy snižována míra všeobecného vzdě- lání dívčího. Naproti tomu druzí žádali, aby hospodyňství bylo na dívčích školách předmě- tem závazným, poněvadž jen tak dána zá- ruka, že školního vzdělání hospodyňského dív- kám dělnických a chudších rodin — (jež právě nejvíce ho potřebují) — také vskutku se do- stane, poněvadž není naděje, že by chtěly ho nabývati dobrovolně a dokonce v době poškol- ní, kdy již mohou vydělávati. Ministerium rozhodlo, že smí se vyučo- vati vaření a hospodyňské nauce nepovin- ně v nejvyšší třídě školy obecné nebo v po- slední třídě školy měšťanské, po případě v tak řečených čtvrtých třídách měsťanských skol.
#16 alto_textblock #16
(pokrač. kursech) — kde místní činitelé opat všechen věcný i osobní nákladí Rozumí se, že centrální správa školská, která zase jednou měla příležitost objeviti sa ve vábivé póse reformátora a ochotného na- podobitele cizích krásných vzorů, neustala n ustanovení svrchu řečené „rámcové“ zásady a neponechala, sama ničím přispěti nechtějic další podrobnosti na rozhodnutí zemím a orgá- nům místním, ale že hned měla po ruce při- slušné „rady a pokyny“, jako na př. aby ve- školní kuchyni připravován byl laciný oběd se zřetelem k výdělkovým poměrům místním aby vyučovalo se souvisle vždy po celé půldne
#17 alto_textblock #17
a p. v.
#18 alto_textblock #18
Přes všechen ten centralistický ráz, jenž ovšem v nynějším stavu školské organisace i sem proniká, znamená vládní reforma zajisté. velmi cenný krok ku předu. Jednotným miní- sterským normativem dává se silný popud k doplnění organisace dívčích škol a celá akce pro zavedení hospodyňství a praktického va- ření do dívčích škol se zhodnocuje. Nyní bude věci dalšího vývoje, aby hospodyňské vzdělání bylo na školách hojně zaváděno a také zdo- konalováno se zřetelem k našim vlastním, do- mácím poměrům a potřebám. Ministerský výnos slibuje pro zařizování školních kuchyní subvence. Nebylo by tudí dobře, abychom zase i tentokrát dali si ujít příslušný podíl. Naopak je třeba, aby naše obce školní cvičebné kuchyně zařizovaly, o za- vedení hospodyňství a vaření důležitých před- mětů ve školách dívčích jednaly a ovšem o to v příhodný čas se staraly svým ústř. svazem, aby také byla uzákoněna úprava nákladů při- slušných v tom způsobu, aby obce nebyly pře- těžovány. Na našich intelligentních ženách jejích organisacích jest, aby zřizování školních kuchyní propagovaly, inciativní a propagační práce se ujaly na prospěch našeho dívčího do- rostu. Průmyslová města česká, jež projevují veliké pochopení pro zdokonalování národ- ního školství, zajisté neodeprou pomocía bude-li konečně sněm dělný, dá se s jistotou očekávati, že ujme se důležité, časové otázky hospodyňského vzdělání dívek a zabezpečí po- třebný náklad zákonitou úpravou a rozdělí příslušné břemeno nákladové podle platné nor- my tak, že hražení věcných potřeb připadne obci, nákladů osobních zemí. Zařizovací náklady nejsou tak značné, aby odrazovaly od snahy zabezpečiti dívkám velmi potřebné vzděláni, o němž směle možno říci, že přinese rodinám i obcím patrný hmotný pro- spěch, platí-li dosud naše české přísloví, že ne na zemí dům stojí, ale na ženě. Při zaři- zování bude zajisté i u nás, jako tomu bylo v Německu, směrodatným vzor švédský! v Kristianii jsou školní kuchyně při sedmi ná- rodních školách a svěřeny jou zvláštním, od- borným učitelkám. Část upravených jídel dává se chudé mládeži. Zařízení kuchyně je prostě ale obsahuje všechny potřebné utensilie. Vy- učuje se theoreticky i prakticky. Výkla dům theoretickým obcují chovanky všechny, prak- tických cvičení účastní se po skupinách o 16 žačkách. Potraviny se kupují za vedení učitel- čina chovankami na trhu a žačky samy je od- nášejí do školní kuchyně. Tu se dívky dělí ve skupiny (rodiny) obyčejně o 8 žačkách. Sku- píně přidělí se plotna. Než přikročí se k vlast- ní práci, poučuje učitelka o výživnosti připra- vovaných pokrmů, vhodnosti jídelního lístku p. Po skončené práci podává stručný návod k úklidu a čištění. Žákyně samy pokrývají sto- ly a žákyně i chudí žáci školy jedí. Po jídle vše se uklidí, příbory vyčistí a žačky píší po- třebné zápisy, po případě počítají rozpočty. účty a p.v. školy takto vypravené těší se zvláštěu matek chudších tříd veliké oblibě a účast na vyučování je pravidelná, živá. škola vůbec zí- skává na vážnosti a žačky nabývají vzdělání, jež jest s to, aby zachovalo je krásnému, po- žehnanému životu rodinnému. Doufejme, že i našim intelligentním že- nám se podaří povzbuditi příslušné činitele ku prospěšné nápodobě vzorů, jež jinde se vý- borně osvědčily. Ale ještě jeden, veliký a pře- důležítý úkol nastává tu těm, kdo vážně po- jímají význam hospodyňského vzdělání na div- čích školách. Sebe lépe vypravené kuchyně a sebe důmyslněji vypracované řády nezna- menají tu ještě mnoho, není-li postaráno o do- konalé, dovedné, pro věc nadšené a zcela způ- sobilé učitelky. Nic tak neohrozí sebe prospěš- nější novotinu školskou jako nevhodnost uči- telovy osoby. A proto měly by ženské naše organisace vedle propagace u měst současně starati se o to, aby bylo po ruce hned dostatek dobrých, odborne vzdělaných a úspěch zaru- čujících učitelek. Dosud u nás připravují pro hospodyňství ústavy Vesniny a ovšem i ku- chařské kursy pražské měšt. průmysl. školy. Ale je nesporné, že bude potřebí, aby poskyt- nuta byla učitelkám dostupná, zvláštní spe- ciálně k našemu účelu upravená průpra- va, jakou dosud opatřovala c. k. hornora- kouská hospodářská společnost svými, mini- steriální subvencí umožněnými kursy, jež mají za účel uschopňovati k vyučování kuchařství a hospodyňství na školách národních. Máme dost odborně i theoreticky vzděla- ných inteligentních žen, jimž by dobře mohil se vedení takových přípravných kursů českých svěřiti a není tedy potřebí, aby naše učitelky musily teprv jinde průpravu si opatřovati. Úkoly jsou tedy dány: vyvolati zřízení vzdělavacího kursu pro učitelky a povzbudit naše komuny, aby školní kuchyně zařizovaly! Kdož přispějí k tomu, aby oba úkoly ty brzy úspěšně byly vykonány, získají si velikých zá- sluh o prospěšné, účelné, svrchovaně důležité hospodyňské vzdělání přištích českých žena matek, sloupů a základů našeho národa. F. V. Moravec.