#2
alto_textblock
#2
Ročník KX.
#3
alto_textblock
#3
V Praze, v sebetu dne 8. září 1900
#4
alto_textblock
#4
Číslo 248.
#5
alto_textblock
#5
Na ranní a odpol. listy
přellpl áeie ses
v Praze v admlnlstraal
měsle
ns trrt i6ts . . . 6 K —
sr drojí donáškon
na ns-
an::::
ve elelkách 9 K a0n
za měste .
1 Pošto nt
nn. e
s dvojí zásilkeu
n:: : nke
#6
alto_textblock
#6
V drebném prodejii
saaní číslo o sobě . . . za s
edpolední
. . za 2b
Ve Blialkách za venkovi
ranní čísle.
. .
vdpolsdaí . . . . . . . . ob
Insera s,
plačí ne hotevě papřea.
Předplacaní a innerty přijímá zdnainl-
strace v Marianské ulici č. 3.
Tam nacházejí se též redakr
tiskárns a ozpsdice „Národnich Listd“
Bukopisy se novracsli
#7
alto_textblock
#7
Dnašní číslo pro Prahu Je o 14 stranáth,
#8
alto_textblock
#8
Příští číslo „Národních
Listů“ vyjde zejtra v neděli
9. září v obvyklou hodinu
ranní.
#9
alto_textblock
#9
Po rozpuštění říšské rady
#10
alto_textblock
#10
Z Vídně, 7. září.
(Zvláštní tel, zpráva »Národních Listů-.)
Tou chvílí sází se ve dvorní a státn
tiskárně císařský patent, dnes daný.
kterým se na základě dopoledního rozhodnutí
ministerské rady sněmovna poslanecká
rozpouští a nařizují neprodleně.
třeba i bez termínu, nové volby
a vládní deklarace k oběma opatřením.
Kombinován po té stránce postup z
1897, za hr. Badena, i z r. 1891, za hr
Taaffa. Podle příkladu, jaký se stal pře
třemi lety, také nyní současně se zrušením
mandátů dosavadních ukládá koruna vládě
by bez průtahu vše učinila k obnově zastu
pitelstva lidu.
A jako před 11 lety, též tentokráte mi
nisterstvo k vyhlášce o náhlém utracení říš
ské rady připojuje jakýsi omluvný list, poci
ťujíc samo potřebu vysvětliti opatření své
při němž své ruce myje v nevině a všechnu
zodpovědnost svaluje na strany, na parlament
a na rozvrat v něm.
Nikoli nadarmo byl dr. Körber dlouho
ve škole nalžovského pána. Nebyl také na-
darmo státním tajemníkem pána na Busku.
Lecčemus se tam naučil, a co tam viděl.
dělá po nich. Na něm osvědčují se slova
Lessingova, že u některých lidí je remini-
scence silnější, než invence. Chodí rád ušla-
panými cestami, co nejopatrněji vyhýbaje se
každému vykročení z vyjetých kolejí a vše-
likému odbočení,
Analogie mezi r. 1891 a letoškemje
dokonalejší nežli v r. 1897. Protože není
jen formální a vnější, nýbrž také politická
Protože je hlubší, pronikavější, poučnější.
Historickým je den obratu hr. Taaff
k Herbstovi a Plenerovi. Byla to památná
schůze v prosinci 1889, ve které ministr
president přečetl známou odpověď na inter
pellaci Němců, jak se zachovati hodlá ke
státoprávním projevům ve sněmu království
českého a k jeho programu národnímu a
jazykovému, zcela v duchu tazatelů. Toto
prohlášení vedlo k česko-německým kon-
ferencím, k vídeňskému protokolu, k roz-
puštění parlamentu, k trojnohé a potom
roaliční většině.
Historie se opakovala po sedmi létech.
Co byl r. 1889 den prosincový, byl roku
loňského den 14. října. Obstrukce pasována
v ní před očima těžce opět zkoušeného
těžce zklamaného a těžce uraženého a po
níženého národa českého na stranu vládni
a státní. Následoval — zase marně — pokus
o pracovní majoritu protičeskou. Konec ex
perimentu toho je koncem života říšské rady.
Pro vykonávany náš odpor byla 8. června
zastavena její činnost dočasně, pro hro-
zicí náš odpor další byla tato působnost
vůbec dnes zastavena. Předlitavsko je bez
centrálního parlamentu.
Je však parallela mezi oběma fásemi
úplnější. Totiž ta. Říšská rada r. 1891a
říšska rada r. 1900 rozpuštěna byla na
#11
alto_textblock
#11
troskách majority pravice a na ssutinách její
autonomistického a nacionálního programu.
A pokaždé, r. 1890 stejně jako nyní, nebyl
tento železný kruh rozbit údery odpůrců
nýbrž jejich pomocníky mimoparlamentními.
Nemůže býti shody úplnější, nežli je mezi
oběma událostmi, jen časově, nikoli pod-
statně rozdílnými. Pro státníky rakouské
nemá patrně platnosti výstraha: ne bis
in idem.
#12
alto_textblock
#12
»Tentokráte nevezme za své kabinet
nýbrž parlament«. Tak vyslovil se za led-
nově kampaně delegační, konané ve Vídni.
před samým nastolením ministerstva nyněj-
šího, panovník vůči křesťansko-sociálnímu
poslanci dolnorakouskému, který také tento
výrok dal na veřejnost. Ohláška stala se
skutkem
Po parlamentě je veta — vláda zůstala
Vyvázla z prudké zimnice akutní krise
která jí lomcovala, bez pohromy. Celá. Za
žehnáno také nebezpečí odchodu haličskéh
ministra-krajana. Nepochybně byl by mě
soudruha, který zůstal v pozadí, dokud roz
puštění poslanecké sněmovny bylo ve stadiu
možnosti, ale vystoupil ze stínu na světlo
když se ukázalo, že je věcí rozhodnutou,
usnesenou a hotovou.
Na včerejší rozpravě ministrů docíleno
dorozumění, urovnány protivy. Postupem
kompromisním. Rozpuštění říšské rady jev
se podle něho jakousi střední linif, jakousi
výslednicí dvou směrů, ze kterých jeden
tlačil na zachování statu quo, druhý na pro-
středky drastičtější. Mnoho je lidí, kteř
byli by hlučně tleskali, kdyby byl zvítězi
proud druhý.
Netřeba dokládati, že nejhlasitěji byl
by applaudovali němečtí »pokrokovci« a »li-
berálové«, kteří českou otázku řešili od roku
1860 persekucemi. Jedna z ušlechtilých duší
těch uchýlila se do sloupců pražského
denního listu, kde hořekuje nad ustoupením
před Čechy.
Člověk směšný a nebohy.
Již o 9. hodině ranní sjeli se v palác
ministerstva vnitra, v bývalé dvorské a státn
kanceláři české, jejížto zrušení novodobí
dějepisci naši pokládajl nejdůležitějším mez
níkem v osudech svébytnosti a svéprávnosti
zemí českých a českého národa, členové
kabinetu. Očekávání, že officiální tato kon-
ference, svolaná k positivním návrhům, bude
krátkou, se nesplnilo. Trvala déle tří
hodin. Čím způsobena byla tato délka,
nevíme. Můžeme však oznámiti, že nestalo
se o lhůtě pro nové volby do sněmovny po-
slanecké ještě žádné rozhodnutí, a že mini-
sterská rada k účelu tomu sejde se zejtra
ráno, přes to, že je svátek, zase a na
novo.
Vláda chce volbám pokud možno blí-
zkým. Ze dvou hlavně příčin. Jednak proto,
že prý nechce buditi zdání, jako by ji zále-
želo na tom, aby prodlužovala odkladem
voleb svou vlastní existenci. Jinak — a to
je silnější argument — ministerstvo jest si
dobře vědomo, že rozpuštění posla-
necké sněmovny a vypsání nových voleb,
jejichžto výsledek je zcela problematickým,
není ještě nižádným polepšením poměrův a
nižádným vyjasněním zmatků, nýbrž jen
konstitučním prostředkem, od počátku ně-
mecké obstrukce ještě nezkušeným, že tímto
nestalo se ještě žádné rozhodnutí, nýbrž
že naopak stav věcí po novýc
#13
alto_textblock
#13
volbách stane se teprve kriti-
ckým a prekérním, proto že po
tom bude se musit učiniti roz-
hodnutí naji sto.
Ministerstvo je prý si docela dobře vě-
domo, že čas od rozpuštění sněmovny staré
až do sestoupení nové jest pouhopouhou
lhůtou, pouhopouhým moratoriem a že pří-
jde okamžik, kdy nebude žádný
další průtahmožným, kdy budou
všechny ústavní pomůcky vyčer-
pány a kdy bude snad volnou cesta pro
novou methodu k sanování krise rakouské
ba kdy bude nezbytně třeba takovou cestu
teprve najíti. A snad právě tento motiv zví
tězil nade všemi námitkami a nad vším od
porem proti rozpuštění říšské rady.
Nové volby nemají přivoditi samy vy
jasnění, mají však býti k němu metou, třebas
důkaz, jenž bude jimi podán, bude možní
negativním, třebas i vyjde po nich na jevo
že staré dráhy jsou zasypány
neschůdné a že nutno hledati a raziti účel
Také nejbližší horizont je temným. Ne
jasnost a neurčitost jsou vůbec signaturou
dne. Vůči nim strany připravují se na kaž
dou eventualitu. Strany, které jsou represen
tanty celých národů, jako delegace česká
mají dvojnásobnou povinnost býti ostrazi
tými. Nechť cokoli vzejde z chaosu bez našt
viny způsobeného, a nechť cokoli přinese
rodící se budoucnost, my máme útěchu ve
zkušenosti, jakou podává každý věk, každý
národ a každý boj: že výtrvalost a pevnos
vede k cíli.
#14
alto_textblock
#14
nější.
#15
alto_textblock
#15
Ministerská rada zabývala se také svým
provoláním k voličstvu. Vytkla však jen zá-
sady a zůstavila vypracování zvláštnímu
sboru redakčnímu. O 5. hodině večerní sešl
se všichni členové kabinetu v paláci ministr
presidentově ke schválení publikace.
Po ministerské radě dopolední odebra
se ministr-president dr. Körber na dvorn
hrad a předložil dekret o rozpuštění říšsko
rady a o nových všeobecných volbách panov
níkovi k potvrzení a k podpisu. Takový je
jeho text-
»My František Josef I., z Boží milost
císař rakouský, král uherský a český atd.
atd., dáváme na vědomost a vyhlašujeme
Čl. 1. Sněmovna poslanců říš
ské rady je rozpuštěna.
Čl. 2. Všeobecné nové volb
do sněmovpyposlanecké bu
tež hned zahájeny a provedeny
Dáno v našem říšském hlavním a sídel
ním městě Vídni, dne 7. září roku 1900
v 52. roce našeho panování.
#16
alto_textblock
#16
František Josef I.
#17
alto_textblock
#17
m. p.
Körber m. p. Welsersheimb m.
Witttek m. p. Böhm m. p.
Spens m. p. Hartel m. p.
Rezek m. p. Call m. p.
Giovanelli m. p. Pietak m. p.e
Takový je text vládního prohlášení
»Od tří let postrádá státní správa ústavníh
stanovení a kontroly, je většina předloh
vládních a zejmena obsáhlý hospodářský
program, který byl za poslední zimy říšské
radě podán, nevyřízen, vázne každá sebe
nalehavější reforma.
Všechny tužby obyvatelstva, které se
týkají zveleby všeobecného blaha a jeho
#18
alto_textblock
#18
vlastní berní síly, jichžto splnění je tím na-
lehavější, jak potřeby státu, tak zemí
obcí a všeho lidu musejí býti odstaveny
vůči jediné otázce úpravy úřadního jazyka
v jednotlivých obvodech říše.
Veliký úspěch světového průmyslu
světového obchodu případl říším jiným. Ra-
kousko a jeho národové mohli míti účast
toliko skrovnou, jaké nabyli podnikavostía
chvályhodnou odvahou jednotlivců, kterým
kromě toho ještě přispěti musily zvláště pří-
znívé okolnosti. Ale jinak jsou všechny síly
ochromeny, protože zákonodárství nemůže
pro ně učiniti opatření, a protože správ
nemůže poskytnouti jím žádoucích prostředků.
Hospodářsky slabí lidé, rolník, řemesl-
ník a dělník trpí tímto neprominutelným
zanedbáváním nejvíce.
To není stav udržitelný. Při tom sta
a jeho obyvatelé musejí přihlížeti, kterak
jsou zcela vydávány v šanc jejich zájmy,
jejichžto poškozování beztoho dosti těžce
pociťují.
Opravdové snahy vlády, blahovolnou
ochotou ve všech odborech odstraniti vzpome-
nuté smutné poměry poslední doby, zůstaly
marnými; její důsledně osvědčovaná politická
nestrannost a národní nepředpojatost, všechny
její nejúsilovnější snahy nebyly s to, by do-
sáhly obnovy zákonodárné práce, zastupitel-
stvu lidu ústavou přikázané. Rozpuštění
poslanecké sněmovny stalo se nezbytnou
potřebou.
Vláda klade voličstvu na srdce, by při
nových volbách, jež budou neprodleně pro-
vedeny, dbalo odhodlaně svých zájmů ho
spodářských; bude tím podporovati posilněn
státu a rozmnoží tím jeho způsobilost, aby
všeobecným vývojem výdatně podporova
obyvatelstvo.
Vlada vyhověla rozpuštěním poslaneck
sněmovny, jež nekonala zádné positivní práce
zásadě konstituční.
Čím vážnějšími staly se poměry, tím na
lehavější stává se povinnost voličů míti na
mysli dosah svého vota ve chvíli, ve které
zastupitelstvo lidu, které se nově zvolí, na-
bude rozhodujícího útvaru pro další jeho
působnost. Voličům bude rozhodnouti, zdali
drahocenný statek, který spočívá v kontinuitě
ústavních institucí, má býti úplně zbaven
své hodnoty tím, že tyto na novo odeprou
všelikou praktickou činnost!«
Appell vlády k voličstvu je ve formě
krotkým, ale postrádá vzletu a vznětu
není v něm aní stopy po jakési svižnosti
jíž provanuta byla její deklarace, uveřejněna
hned po nastoupení jejím ve »W. Abend
post«. Každé další osvědčení její bylo mdlej
ším a každě jen opakováním thematu o ho
spodářské tísni a materiälních potřebách
státu a lidu.
Tento žalozpěv vyplňuje také v nynějš
enunciaci prostor nejširší. Je-li s hořeková
ním tímto spojena naděje, že český náro
při nastávajících volbách bude ochoten de
savouovati dosavadní své poslance jedině
proto, že v akci své dbali především zájmů
národních a budoucím zástupcům dá mandát
imperativní, by veškeré potřeby a důležitosti
jazykové, národní a kulturní odstavili, zra-
dili a přičinili se jen o projednávání želez-
ničních a finančních osnov vládních, pak
nalezají se ve Vídní na důkladném klamu
Zajisté český národ má plný smysl a do-
konalá porozumění pro zájmy hmotné, již
proto, že ví, že bez potence ekonomické
#19
alto_textblock
#19
a osvětové -nemůže žádný národ úspěšně če-
liti silným národům sousedním. Ale nejhor-
livější péče o mohutnost fysickou a mravní
nemůže přiměti národ náš, aby
také jen na okamžik zastavil do-
máhání se své rovnocennosti
a rovnosti svého jazy ka.
Špatně znají historickou jeho obětavost
za nejsvětější statky, kdož spekulují na
změnu jeho smýšlení, na podvrácení jeho
odhodlanosti, na jeho slabost.
Véru, český národ by žehnal okamžiku,
který by jej zprostil zápasů nacionálnícha
zjednal mu možnost, aby, jsa jist, že jeho
přáva jazyková jsou upravena a zabez-
pečena, věnoval se starostem o blahobyt
svých výrobních vrstev. Ale — žel — oka-
mžiku toho jsme dnes dále, než před rokem
a odvrhlili jsme neradi a donuceni zed-
nickou lžíci a chopili se meče oběma ru-
kama, nemůže se nám vytýkati, že jsme
zaujali válečnou tuto posici zůmyslně nebo
svévolně.
Ve vládním výkladu je řeč o tříleté ob-
strukci. Prosté číslice mluví nejlépe. Z těchto
tří let připadá 21 roku na revoltu něme-
ckou. Je-li skutečně — jak tvrdí vláda —
vývoj v Rakousku ochromen, pak z pěti
šestin vinu tohoto stavu mají Němci, my
pouze jednu šestinu »viny« této. A že ji
máme, na soudě historie ospra-
vedlníme snadno.
Jen na dvou místech je opuštěn mini-
sterstvem suchý ton byrokratický a slyšeti
zvuky politické.
Jednou, kde kabinet hlásá, že způsobila
stagnaci jen otázka jedna, která se netýká
celku, totiž úprava úřadního jazyka v někte-
rých »korunních zemích«, po druhé, kde
vláda řeční pro domo, přisuzujíc sobě »poli-
tiku nestrannosti« a »národní nepředpoja-
tosti.«
Na tak jednoduché formuli, jak činí
ministerstvo, jako by totiž šlo jen o jazyk
úřadní, česká otázka soustředití se nikterak
nedá. Je-li však pravda, že spor o jazyk
při soudech a úřadech byl tak zveličen, ze
všecky ostatní byly jim přehlušeny, jaká to
vlastně strašná obžaloba proti těm, kdož
z odporu proti rovnému právu českého ja-
zyka ve vnějším a vnitřním úřadování s ja-
zýkem německé minority v Čechách a na
Moravě způsobili bouři nebývalou.
Jaké však zároveň doznání, pro vlády
rakouské samy, že věc, kterou pan dr.
Körber dnes vyličuje jako nepatrnůstku,
dávno nenyřídily energickým rozmachem.
Tím dostali jsme se ke druhému politi-
ckému místu vládní apologie. Hledá-li se
příčina toho, najde se v nedostatku pravé
rozhodnosti a nedostatku pravé politické
nestrannosti a národní nepředpojatosti vlády.
Nebýti tohoto manca, úprava jazykových
poměrů v úřadech byla by se dávno stala
tak, jak jedině stati se může: v duchu rov-
nosti.
Je jeden prostředek k eliminování české
otázky z vídeňského parlamentu: nikoliji
znehodnocovati, nikoli odkládati její vyřízení,
nikoli ji odstaviti vůbec, nýbrž ji vy
říditi tam, kde je náležité její
forum, k upokojení a uspokojení
českého národa, které by věru nebylo
žádnou újmou národu německému. Dokud
se tak nestane a dokud nedojde ke spra-
vedlivému smíru s národem českým, jea
zůstane přes publikaci, jakou zejtra vydá
#20
alto_textblock
#20
FEUILLETON.
#21
alto_textblock
#21
re
#22
alto_textblock
#22
Entremeses de Espaňa.
Píše Napoloon M. Kheil.
To je Seviljan!e Cestovní capriccioso o pěti
aktech.
#23
alto_textblock
#23
V jednom z slepších« restaurantů praž
ských sedí společnost denních hostí. Hlasitým
hovorem, jak to už bývá, upozorňuje své okoli.
že ona je tu pánem situace a že, bohudiky
nepotřebuje se ohlížeti, překáží-li hluk ostatním
hostém či nic.
Vstoupil do restaurantu cizinec. Ihne
svezly se na něj od velkého stolu slídící zraky.
Na očích všech patrna je otázka: »Kdo pak je
tohle to ?«
Cizinec usedl, poručil si oběd. U stolu
»čenních hosti« zřejmě upjata pozornost, co
mluví a jak mluví. Pak vyzvídají na číšníku
Ten nezná pána. Je tu dnes ponejprv.
»Ale mluví zvláštní češtinou. To nen
Čech! To bude Polák!« míní někdo ze společ-
nosti.
»Já bych řekl, Chorvát !« zase druhý.
Snad by se byli pánové i pohádali k vůl
cizinci, do kterého jim vlastně pranic nebylo.
Cizinec rychle poobědvav, chce platit. Klade
na stůl zlatník.
Číšník bere peníz, ihned však jej vrac
slovy: »To je Žižkovák!«
»Tedy falešný?«
»Ano, ten je falešný !«
Cizinec zavrtěl hlavou, mlčky uschoval
falešný peníz, zaplatil jiným zlatníkem a klidně
odešel. —
Co se potom stalo, nevím. Ale podle po-
věsti prý po odchodě cizincově ozval se jeden
z denních hostí: »Vída chlapíka! Chtěl plati
falešným zlatníkem!« Druhý peskoval číšníka
proč že »pustil toho pána, že ho měl dát se
brat«, aby učiněno bylo »spravedlnosti za
dost« . . .
#24
alto_textblock
#24
II.
Nyní prosím milého čtenáře, aby v inter
mezzu místo »v Praze« četl »v Barceloně«.
#25
alto_textblock
#25
místo »zlatník« četl »pětifrank«, místo »češtinue
četl »španělstinu«, místo »Poláka« a »Chorváta«
položil »Francouze« a »Angličana«, zejmena pak
místo »To je Žižkovák«, četl »To je Seviljane
a má svou historku, s kterou bych tedy byo
hotov
Avšak moje španělská historka má svoj
nuanci, a tu nelze zamlčet.
Číšník odmítl můj pětifrank slovy: »Es u
Sevillano!« Na to já: »Conque es falso?-
(= tedy je falešný ?)
A číšník: »No es falso, pero no es legale
= není falešný, ale není zákonitý).
Nezbývalo času pouštěti se do diskuss
o »legálnosti« a »illegálnosti«. Spěšně zaplati
jsem jiným penízem a odešel kvapně na ná
draží. Prvním odpoledním vlakem měl jsem o
jeti dále do Tarragony.
Svého »Seviljana« jsem si prozatím uschova
zvlášt.
#26
alto_textblock
#26
II.
#27
alto_textblock
#27
Před nádražím stojí v tlupách »mozové«
»Mozo« (vyslov: mosso) je nosič. Číhají zde na
cestující, na svou kořisť, na kterou se vrhnou
jako lití.
»Oh! Mozové barcelonští, znám vás! V,
a vaši povedení bratří v Cádizu ležíte všem ce
stujícím království španělského v žaludku! Pře
vámi, vy taškáři, varovali mě dokonce i vaši
krajané Španělové! Oh, znám vás! A vím, jste
postrachem turistů, kdo padne do vašich rukou,
každého vyždímáte na kosť! Já však se vás ne
bojím! Šestnáctkráte byl jsem v Barceloně. Vy
zrál jsem na vás!«
Vkročiv mezi ně, tu chvili již byl jsem ob
ležen se všech stran. Vybral jsem si toho »nej
hezčího«. K nevypsání půvabný kolohnát. KKdy-
bych jej milému čtenáři mohl představiti, řekl
byste, že jde z něho strach. Však také vypadá
starý výrostek jako »válčící strana«. Přikře sje-
dnány podmínky stran opatření zavazadel. Slova
padají jako bychom do sebe bodali. Přijato
Smlouva ujednána!
Mozo přejal »bolletin« (lístek na zavazadla)
a proti mé vůli chce mne doprovázeti ku po-
kladně. Znám úskoky mozů. Odmítám » noloémos
akordáo« (psáno: no lo hemos acordado), to jsme
#28
alto_textblock
#28
si neujednali! Ubezpečuje, že mi nezhatí kal
kulaci.
U pokladny kříkl: »á lo republicano« (p
republikánsku), t. j. hodně nahlas a hodně hrub
do okénka: »Lístek do Tarragony!«
V okénku objevil se pokladníkův nos. Na
nose zlaté okuláry, pod nosem vous jak koště
Zlaté okuláry káravě pohlížejí na křiklouna a ten
již ani nedutá. Kladu na mramorovou desku
řádek stříbrňáků. Mezi ně ovšem svého »Sevil-
jana«. A teď bedlivě pozoruji pokladníka. Chopi
se »Seviljana« a zlostně jím mrštil o mramoro-
vou desku. Dobrák se ozve zvukem čistého
drahokovu. Je z dobrého stříbra devět set tisícin
jemného! Pokladník chopil se »Seviljana« ješte
jednou, zabořil do něho svá kukadla, zkoumá
ražení. Prohlíží jednu stranu, pak druhou stranu,
zase obrátil peníz, pátrá, zdá se, že po něčem
závadném. Konečně procedura odbyta: »Buenole
Shrábl peníze, vydal mi lístek.
Výborně! Zase o jednu starost méně. Ne
byl to »Seviljan«! Za chvíli seděl jsem ve v
goně. Vzorně vykonal mozo svůj úkol. Rozešl
jsme se skorem jako kamarádi. Tak to bývá n
cestách! Napřed příkrost, pak povolnost, n
konec přátelství.
#29
alto_textblock
#29
Iv
#30
alto_textblock
#30
Z okénka kupé pozoruji zábavný ruch velko-
městského nádraží. Spěchají cestující, jeden sem,
druhý tam a toť se rozumí, každý chce do kupe
prázdného. Jako u nás. Cupají paničky chvatně
drobnými krůčky. Za nimi služky vlekoucís
s lepenkovými škatulemi. Zvláštní věc. Od doby.
co ve Španělsku ubývá mantilj, přibývá — škatul
Roku 1886 v Tarragoně, jednou v neděli, ne-
viděl jsem ani jednu seňoru v klobouku, každé
splývala s temene ta slavná, tradicionální, špa-
nělská mantilja! Roku 1897 v Tarragoně —
a opět v neděli — nespatřil jsem již ani jedine
mantilje!
Lidové kroje již od drahně let vymizely
z měst. Nyní došlo i na mantilje. Ubylo mantilj
přibylo — škatul.
Stále noví cestující! Mnoho loučení. Celkem
ale více veselých tváří, než trudných. Tout
comme chez nous. Náhle ve směsi lidstva »můj«
sáhodlouhý mozo. Šklebí se z daloka a razí sob
cestu davem, ke mně.
#31
alto_textblock
#31
Ah chápu! Mozo je vyslanec pokladníkův
Přichází mi vrátit Seviljana. Není pochyby
Pokladník postřehl omyl, moza-křiklouna dobře
si zapamatoval, teď jeho prostřednictvím rekla
muje. Oh! již se nezbavím španělského »Žiz
kováka« jinak, leda že jej smetu do Středo
zemního moře
Konečně si proklestil cestu
»Co je?« — —
Mozo rozpačitě mžourá
»Co je, člověče?« — —
Jestli prý si něčeho něpřeji. Můj pohle
pokládal prý za vybídnutí, aby přišel. Můj po-
hled! Ten mohl leda znamenati: »Jdi ke všem
čertům!« Ale mozo příběhl jako hypnotisován
Fraškovité nedorozumění nás oba rozvese
lilo. Vyznal jsem se upřímně, že pokládal jsem
jej za vyslance pokladníkova v záležitosteh
»Ševiljana.«
»Mozo! Zde je pětifrank a teď, člověče
vysvětli mi, co je za rozdil mezi »Seviljany «
A mozo ihned zahájil svůj numismatick
výklad.
— Sem seňóre se podivejte! Zde letopoče
1895! Ta osmička! Dobře se podívejte ! To
dóčo se kompóne de dos vjentresiljos ! (Psáno
Todo ocho se compone de dos vientrecillos.
Osmička se skládá ze dvou bříšek ! Jedno ho-
řejší, jedno dolejší. Je li hořejší menší, nežl
dolejší — jako zde — je peníz pravý. Jsou-
obě bříška stejná, je to »Seviljan« a toho ne
berte! Nikdy ! Toho neberte !«
»»Ale mlč, tak to není !«« ozval se v ton
jiný mozo, který již chvili příčumoval stranou
výkladu. Vyškubl pětifrank »mému« mozovi
odstrčil ho a třímaje peníz vyscko v pra-
vici řve:
»»Seňóre! já vám vysvětlím, jak poznáte
»Seviljana«! Sem, seňóre, se podívejte ! Zde
znak královský! Zde ve znaku je řetěz ara
gonský! Ten se skládá z jeden — dva — tři —
čtyři — pěti článků! Ejhle ! Pět článků ! To
peniz pravý! Kdyby se skládal ze čtyř a půl
byl by to »Seviljan« a toho neberte l««
»Nevěřte pane!« zase »můj« mozo. »Je-
diný způsob, poznati »Seviljana« jsou ty osmičky
jak jsem vám povídal.«
»»To nepoznáte nikdy nic l««
#32
alto_textblock
#32
»Cal hombre!« vyhrkl můj mozo-
Tohle »Ca hombrel« vyslov: »Káá ómbre«
(Káá = nesmysl, ómbre = člověče), bývá sig-
nálem k půtce. Poznal jsem to v různých kra-
jích při hádanicích, jichž jsem byl nedobro-
volným svědkem. Tohle »Ca hombre« bývá
praeludiem ku všemožným infamifm.
Předvídal jsem, že hádka je nezbylna.
A nemýlil jsem se. Můj mozo, jako když
na buben uhodí, vychrlil na odpůrce arsenál
argumentů své osmičkové theorie. Ten zase
nelenil pro svou theorii o řetězu znaku aragon-
ského. Můj mozo rozvzteklen se rozpřáhla
zařval: »Te pongo cuarenta dedos en la cara!«
»Vpálím ti 40 prstů do tvářel«
Význam fráse lze si na vlastních prstech
přepočítati — osm facek!
»Vpal mu jich třeba šedesát!« pravím se
smíchem, »ale napřed ať mi vráti můj pěti-
frank !«
Na mou duši! Teď odjede vlak a přijdu
o pět franků. Nezbývá než zasáhnouti do
hádky.
»Seňór! (před tím říkal jsem mu: Hombr
= člověče!) oiga — — oiga — — slyšte —
slyšte — — vuelvame mi duro! — vraťte mi
pětifrankle
Dostal jsem ho. Byl čas. Vlak se hnul.
»Adióóós á Tarragona!« —
Úkosem pohlédnu zpět do nádraží. Mozové
ještě se hádají.
#34
alto_textblock
#34
Vlastně byl jsem stále ještě na rozpacích:
co je Seviljan? Proč odepírati přijetí mince,
která od ostatních neliší se ani jemností stříbra
ani zrnem? To bylo mi dosud záhadou.
Ještě téhož večera v Tarragoně dozvěděl
jsem se vše.
Prosím nyní milého čtenáře za něco strpení
pro trošku arithmetiky. Chci toho dbáti, abyeh
nenudil sáhodlouhými číslicemi. Za příklad
volím, na místo španělského pětifranku, našeho
krajana: stříbrný rakouský zlatník.
Náš zlatník obsahuje — dle mincovního
zákona — 11 gramů ryzího stříbra; přesněji-
11.111 gramů. Ta desetinná místa, samé jedničky,
i nejospalejší si zapamatuje. Zůstaňme při těch