ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 b1ebc890-7272-11dc-8232-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 34
#1 alto_textblock #1
t
#2 alto_textblock #2
Ročník KX.
#3 alto_textblock #3
V Praze, v sebetu dne 8. září 1900
#4 alto_textblock #4
Číslo 248.
#5 alto_textblock #5
Na ranní a odpol. listy přellpl áeie ses v Praze v admlnlstraal měsle ns trrt i6ts . . . 6 K — sr drojí donáškon na ns- an:::: ve elelkách 9 K a0n za měste . 1 Pošto nt nn. e s dvojí zásilkeu n:: : nke
#6 alto_textblock #6
V drebném prodejii saaní číslo o sobě . . . za s edpolední . . za 2b Ve Blialkách za venkovi ranní čísle. . . vdpolsdaí . . . . . . . . ob Insera s, plačí ne hotevě papřea. Předplacaní a innerty přijímá zdnainl- strace v Marianské ulici č. 3. Tam nacházejí se též redakr tiskárns a ozpsdice „Národnich Listd“ Bukopisy se novracsli
#7 alto_textblock #7
Dnašní číslo pro Prahu Je o 14 stranáth,
#8 alto_textblock #8
Příští číslo „Národních Listů“ vyjde zejtra v neděli 9. září v obvyklou hodinu ranní.
#9 alto_textblock #9
Po rozpuštění říšské rady
#10 alto_textblock #10
Z Vídně, 7. září. (Zvláštní tel, zpráva »Národních Listů-.) Tou chvílí sází se ve dvorní a státn tiskárně císařský patent, dnes daný. kterým se na základě dopoledního rozhodnutí ministerské rady sněmovna poslanecká rozpouští a nařizují neprodleně. třeba i bez termínu, nové volby a vládní deklarace k oběma opatřením. Kombinován po té stránce postup z 1897, za hr. Badena, i z r. 1891, za hr Taaffa. Podle příkladu, jaký se stal pře třemi lety, také nyní současně se zrušením mandátů dosavadních ukládá koruna vládě by bez průtahu vše učinila k obnově zastu pitelstva lidu. A jako před 11 lety, též tentokráte mi nisterstvo k vyhlášce o náhlém utracení říš ské rady připojuje jakýsi omluvný list, poci ťujíc samo potřebu vysvětliti opatření své při němž své ruce myje v nevině a všechnu zodpovědnost svaluje na strany, na parlament a na rozvrat v něm. Nikoli nadarmo byl dr. Körber dlouho ve škole nalžovského pána. Nebyl také na- darmo státním tajemníkem pána na Busku. Lecčemus se tam naučil, a co tam viděl. dělá po nich. Na něm osvědčují se slova Lessingova, že u některých lidí je remini- scence silnější, než invence. Chodí rád ušla- panými cestami, co nejopatrněji vyhýbaje se každému vykročení z vyjetých kolejí a vše- likému odbočení, Analogie mezi r. 1891 a letoškemje dokonalejší nežli v r. 1897. Protože není jen formální a vnější, nýbrž také politická Protože je hlubší, pronikavější, poučnější. Historickým je den obratu hr. Taaff k Herbstovi a Plenerovi. Byla to památná schůze v prosinci 1889, ve které ministr president přečetl známou odpověď na inter pellaci Němců, jak se zachovati hodlá ke státoprávním projevům ve sněmu království českého a k jeho programu národnímu a jazykovému, zcela v duchu tazatelů. Toto prohlášení vedlo k česko-německým kon- ferencím, k vídeňskému protokolu, k roz- puštění parlamentu, k trojnohé a potom roaliční většině. Historie se opakovala po sedmi létech. Co byl r. 1889 den prosincový, byl roku loňského den 14. října. Obstrukce pasována v ní před očima těžce opět zkoušeného těžce zklamaného a těžce uraženého a po níženého národa českého na stranu vládni a státní. Následoval — zase marně — pokus o pracovní majoritu protičeskou. Konec ex perimentu toho je koncem života říšské rady. Pro vykonávany náš odpor byla 8. června zastavena její činnost dočasně, pro hro- zicí náš odpor další byla tato působnost vůbec dnes zastavena. Předlitavsko je bez centrálního parlamentu. Je však parallela mezi oběma fásemi úplnější. Totiž ta. Říšská rada r. 1891a říšska rada r. 1900 rozpuštěna byla na
#11 alto_textblock #11
troskách majority pravice a na ssutinách její autonomistického a nacionálního programu. A pokaždé, r. 1890 stejně jako nyní, nebyl tento železný kruh rozbit údery odpůrců nýbrž jejich pomocníky mimoparlamentními. Nemůže býti shody úplnější, nežli je mezi oběma událostmi, jen časově, nikoli pod- statně rozdílnými. Pro státníky rakouské nemá patrně platnosti výstraha: ne bis in idem.
#12 alto_textblock #12
»Tentokráte nevezme za své kabinet nýbrž parlament«. Tak vyslovil se za led- nově kampaně delegační, konané ve Vídni. před samým nastolením ministerstva nyněj- šího, panovník vůči křesťansko-sociálnímu poslanci dolnorakouskému, který také tento výrok dal na veřejnost. Ohláška stala se skutkem Po parlamentě je veta — vláda zůstala Vyvázla z prudké zimnice akutní krise která jí lomcovala, bez pohromy. Celá. Za žehnáno také nebezpečí odchodu haličskéh ministra-krajana. Nepochybně byl by mě soudruha, který zůstal v pozadí, dokud roz puštění poslanecké sněmovny bylo ve stadiu možnosti, ale vystoupil ze stínu na světlo když se ukázalo, že je věcí rozhodnutou, usnesenou a hotovou. Na včerejší rozpravě ministrů docíleno dorozumění, urovnány protivy. Postupem kompromisním. Rozpuštění říšské rady jev se podle něho jakousi střední linif, jakousi výslednicí dvou směrů, ze kterých jeden tlačil na zachování statu quo, druhý na pro- středky drastičtější. Mnoho je lidí, kteř byli by hlučně tleskali, kdyby byl zvítězi proud druhý. Netřeba dokládati, že nejhlasitěji byl by applaudovali němečtí »pokrokovci« a »li- berálové«, kteří českou otázku řešili od roku 1860 persekucemi. Jedna z ušlechtilých duší těch uchýlila se do sloupců pražského denního listu, kde hořekuje nad ustoupením před Čechy. Člověk směšný a nebohy. Již o 9. hodině ranní sjeli se v palác ministerstva vnitra, v bývalé dvorské a státn kanceláři české, jejížto zrušení novodobí dějepisci naši pokládajl nejdůležitějším mez níkem v osudech svébytnosti a svéprávnosti zemí českých a českého národa, členové kabinetu. Očekávání, že officiální tato kon- ference, svolaná k positivním návrhům, bude krátkou, se nesplnilo. Trvala déle tří hodin. Čím způsobena byla tato délka, nevíme. Můžeme však oznámiti, že nestalo se o lhůtě pro nové volby do sněmovny po- slanecké ještě žádné rozhodnutí, a že mini- sterská rada k účelu tomu sejde se zejtra ráno, přes to, že je svátek, zase a na novo. Vláda chce volbám pokud možno blí- zkým. Ze dvou hlavně příčin. Jednak proto, že prý nechce buditi zdání, jako by ji zále- želo na tom, aby prodlužovala odkladem voleb svou vlastní existenci. Jinak — a to je silnější argument — ministerstvo jest si dobře vědomo, že rozpuštění posla- necké sněmovny a vypsání nových voleb, jejichžto výsledek je zcela problematickým, není ještě nižádným polepšením poměrův a nižádným vyjasněním zmatků, nýbrž jen konstitučním prostředkem, od počátku ně- mecké obstrukce ještě nezkušeným, že tímto nestalo se ještě žádné rozhodnutí, nýbrž že naopak stav věcí po novýc
#13 alto_textblock #13
volbách stane se teprve kriti- ckým a prekérním, proto že po tom bude se musit učiniti roz- hodnutí naji sto. Ministerstvo je prý si docela dobře vě- domo, že čas od rozpuštění sněmovny staré až do sestoupení nové jest pouhopouhou lhůtou, pouhopouhým moratoriem a že pří- jde okamžik, kdy nebude žádný další průtahmožným, kdy budou všechny ústavní pomůcky vyčer- pány a kdy bude snad volnou cesta pro novou methodu k sanování krise rakouské ba kdy bude nezbytně třeba takovou cestu teprve najíti. A snad právě tento motiv zví tězil nade všemi námitkami a nad vším od porem proti rozpuštění říšské rady. Nové volby nemají přivoditi samy vy jasnění, mají však býti k němu metou, třebas důkaz, jenž bude jimi podán, bude možní negativním, třebas i vyjde po nich na jevo že staré dráhy jsou zasypány neschůdné a že nutno hledati a raziti účel Také nejbližší horizont je temným. Ne jasnost a neurčitost jsou vůbec signaturou dne. Vůči nim strany připravují se na kaž dou eventualitu. Strany, které jsou represen tanty celých národů, jako delegace česká mají dvojnásobnou povinnost býti ostrazi tými. Nechť cokoli vzejde z chaosu bez našt viny způsobeného, a nechť cokoli přinese rodící se budoucnost, my máme útěchu ve zkušenosti, jakou podává každý věk, každý národ a každý boj: že výtrvalost a pevnos vede k cíli.
#14 alto_textblock #14
nější.
#15 alto_textblock #15
Ministerská rada zabývala se také svým provoláním k voličstvu. Vytkla však jen zá- sady a zůstavila vypracování zvláštnímu sboru redakčnímu. O 5. hodině večerní sešl se všichni členové kabinetu v paláci ministr presidentově ke schválení publikace. Po ministerské radě dopolední odebra se ministr-president dr. Körber na dvorn hrad a předložil dekret o rozpuštění říšsko rady a o nových všeobecných volbách panov níkovi k potvrzení a k podpisu. Takový je jeho text- »My František Josef I., z Boží milost císař rakouský, král uherský a český atd. atd., dáváme na vědomost a vyhlašujeme Čl. 1. Sněmovna poslanců říš ské rady je rozpuštěna. Čl. 2. Všeobecné nové volb do sněmovpyposlanecké bu tež hned zahájeny a provedeny Dáno v našem říšském hlavním a sídel ním městě Vídni, dne 7. září roku 1900 v 52. roce našeho panování.
#16 alto_textblock #16
František Josef I.
#17 alto_textblock #17
m. p. Körber m. p. Welsersheimb m. Witttek m. p. Böhm m. p. Spens m. p. Hartel m. p. Rezek m. p. Call m. p. Giovanelli m. p. Pietak m. p.e Takový je text vládního prohlášení »Od tří let postrádá státní správa ústavníh stanovení a kontroly, je většina předloh vládních a zejmena obsáhlý hospodářský program, který byl za poslední zimy říšské radě podán, nevyřízen, vázne každá sebe nalehavější reforma. Všechny tužby obyvatelstva, které se týkají zveleby všeobecného blaha a jeho
#18 alto_textblock #18
vlastní berní síly, jichžto splnění je tím na- lehavější, jak potřeby státu, tak zemí obcí a všeho lidu musejí býti odstaveny vůči jediné otázce úpravy úřadního jazyka v jednotlivých obvodech říše. Veliký úspěch světového průmyslu světového obchodu případl říším jiným. Ra- kousko a jeho národové mohli míti účast toliko skrovnou, jaké nabyli podnikavostía chvályhodnou odvahou jednotlivců, kterým kromě toho ještě přispěti musily zvláště pří- znívé okolnosti. Ale jinak jsou všechny síly ochromeny, protože zákonodárství nemůže pro ně učiniti opatření, a protože správ nemůže poskytnouti jím žádoucích prostředků. Hospodářsky slabí lidé, rolník, řemesl- ník a dělník trpí tímto neprominutelným zanedbáváním nejvíce. To není stav udržitelný. Při tom sta a jeho obyvatelé musejí přihlížeti, kterak jsou zcela vydávány v šanc jejich zájmy, jejichžto poškozování beztoho dosti těžce pociťují. Opravdové snahy vlády, blahovolnou ochotou ve všech odborech odstraniti vzpome- nuté smutné poměry poslední doby, zůstaly marnými; její důsledně osvědčovaná politická nestrannost a národní nepředpojatost, všechny její nejúsilovnější snahy nebyly s to, by do- sáhly obnovy zákonodárné práce, zastupitel- stvu lidu ústavou přikázané. Rozpuštění poslanecké sněmovny stalo se nezbytnou potřebou. Vláda klade voličstvu na srdce, by při nových volbách, jež budou neprodleně pro- vedeny, dbalo odhodlaně svých zájmů ho spodářských; bude tím podporovati posilněn státu a rozmnoží tím jeho způsobilost, aby všeobecným vývojem výdatně podporova obyvatelstvo. Vlada vyhověla rozpuštěním poslaneck sněmovny, jež nekonala zádné positivní práce zásadě konstituční. Čím vážnějšími staly se poměry, tím na lehavější stává se povinnost voličů míti na mysli dosah svého vota ve chvíli, ve které zastupitelstvo lidu, které se nově zvolí, na- bude rozhodujícího útvaru pro další jeho působnost. Voličům bude rozhodnouti, zdali drahocenný statek, který spočívá v kontinuitě ústavních institucí, má býti úplně zbaven své hodnoty tím, že tyto na novo odeprou všelikou praktickou činnost!« Appell vlády k voličstvu je ve formě krotkým, ale postrádá vzletu a vznětu není v něm aní stopy po jakési svižnosti jíž provanuta byla její deklarace, uveřejněna hned po nastoupení jejím ve »W. Abend post«. Každé další osvědčení její bylo mdlej ším a každě jen opakováním thematu o ho spodářské tísni a materiälních potřebách státu a lidu. Tento žalozpěv vyplňuje také v nynějš enunciaci prostor nejširší. Je-li s hořeková ním tímto spojena naděje, že český náro při nastávajících volbách bude ochoten de savouovati dosavadní své poslance jedině proto, že v akci své dbali především zájmů národních a budoucím zástupcům dá mandát imperativní, by veškeré potřeby a důležitosti jazykové, národní a kulturní odstavili, zra- dili a přičinili se jen o projednávání želez- ničních a finančních osnov vládních, pak nalezají se ve Vídní na důkladném klamu Zajisté český národ má plný smysl a do- konalá porozumění pro zájmy hmotné, již proto, že ví, že bez potence ekonomické
#19 alto_textblock #19
a osvětové -nemůže žádný národ úspěšně če- liti silným národům sousedním. Ale nejhor- livější péče o mohutnost fysickou a mravní nemůže přiměti národ náš, aby také jen na okamžik zastavil do- máhání se své rovnocennosti a rovnosti svého jazy ka. Špatně znají historickou jeho obětavost za nejsvětější statky, kdož spekulují na změnu jeho smýšlení, na podvrácení jeho odhodlanosti, na jeho slabost. Véru, český národ by žehnal okamžiku, který by jej zprostil zápasů nacionálnícha zjednal mu možnost, aby, jsa jist, že jeho přáva jazyková jsou upravena a zabez- pečena, věnoval se starostem o blahobyt svých výrobních vrstev. Ale — žel — oka- mžiku toho jsme dnes dále, než před rokem a odvrhlili jsme neradi a donuceni zed- nickou lžíci a chopili se meče oběma ru- kama, nemůže se nám vytýkati, že jsme zaujali válečnou tuto posici zůmyslně nebo svévolně. Ve vládním výkladu je řeč o tříleté ob- strukci. Prosté číslice mluví nejlépe. Z těchto tří let připadá 21 roku na revoltu něme- ckou. Je-li skutečně — jak tvrdí vláda — vývoj v Rakousku ochromen, pak z pěti šestin vinu tohoto stavu mají Němci, my pouze jednu šestinu »viny« této. A že ji máme, na soudě historie ospra- vedlníme snadno. Jen na dvou místech je opuštěn mini- sterstvem suchý ton byrokratický a slyšeti zvuky politické. Jednou, kde kabinet hlásá, že způsobila stagnaci jen otázka jedna, která se netýká celku, totiž úprava úřadního jazyka v někte- rých »korunních zemích«, po druhé, kde vláda řeční pro domo, přisuzujíc sobě »poli- tiku nestrannosti« a »národní nepředpoja- tosti.« Na tak jednoduché formuli, jak činí ministerstvo, jako by totiž šlo jen o jazyk úřadní, česká otázka soustředití se nikterak nedá. Je-li však pravda, že spor o jazyk při soudech a úřadech byl tak zveličen, ze všecky ostatní byly jim přehlušeny, jaká to vlastně strašná obžaloba proti těm, kdož z odporu proti rovnému právu českého ja- zyka ve vnějším a vnitřním úřadování s ja- zýkem německé minority v Čechách a na Moravě způsobili bouři nebývalou. Jaké však zároveň doznání, pro vlády rakouské samy, že věc, kterou pan dr. Körber dnes vyličuje jako nepatrnůstku, dávno nenyřídily energickým rozmachem. Tím dostali jsme se ke druhému politi- ckému místu vládní apologie. Hledá-li se příčina toho, najde se v nedostatku pravé rozhodnosti a nedostatku pravé politické nestrannosti a národní nepředpojatosti vlády. Nebýti tohoto manca, úprava jazykových poměrů v úřadech byla by se dávno stala tak, jak jedině stati se může: v duchu rov- nosti. Je jeden prostředek k eliminování české otázky z vídeňského parlamentu: nikoliji znehodnocovati, nikoli odkládati její vyřízení, nikoli ji odstaviti vůbec, nýbrž ji vy říditi tam, kde je náležité její forum, k upokojení a uspokojení českého národa, které by věru nebylo žádnou újmou národu německému. Dokud se tak nestane a dokud nedojde ke spra- vedlivému smíru s národem českým, jea zůstane přes publikaci, jakou zejtra vydá
#20 alto_textblock #20
FEUILLETON.
#21 alto_textblock #21
re
#22 alto_textblock #22
Entremeses de Espaňa. Píše Napoloon M. Kheil. To je Seviljan!e Cestovní capriccioso o pěti aktech.
#23 alto_textblock #23
V jednom z slepších« restaurantů praž ských sedí společnost denních hostí. Hlasitým hovorem, jak to už bývá, upozorňuje své okoli. že ona je tu pánem situace a že, bohudiky nepotřebuje se ohlížeti, překáží-li hluk ostatním hostém či nic. Vstoupil do restaurantu cizinec. Ihne svezly se na něj od velkého stolu slídící zraky. Na očích všech patrna je otázka: »Kdo pak je tohle to ?« Cizinec usedl, poručil si oběd. U stolu »čenních hosti« zřejmě upjata pozornost, co mluví a jak mluví. Pak vyzvídají na číšníku Ten nezná pána. Je tu dnes ponejprv. »Ale mluví zvláštní češtinou. To nen Čech! To bude Polák!« míní někdo ze společ- nosti. »Já bych řekl, Chorvát !« zase druhý. Snad by se byli pánové i pohádali k vůl cizinci, do kterého jim vlastně pranic nebylo. Cizinec rychle poobědvav, chce platit. Klade na stůl zlatník. Číšník bere peníz, ihned však jej vrac slovy: »To je Žižkovák!« »Tedy falešný?« »Ano, ten je falešný !« Cizinec zavrtěl hlavou, mlčky uschoval falešný peníz, zaplatil jiným zlatníkem a klidně odešel. — Co se potom stalo, nevím. Ale podle po- věsti prý po odchodě cizincově ozval se jeden z denních hostí: »Vída chlapíka! Chtěl plati falešným zlatníkem!« Druhý peskoval číšníka proč že »pustil toho pána, že ho měl dát se brat«, aby učiněno bylo »spravedlnosti za dost« . . .
#24 alto_textblock #24
II. Nyní prosím milého čtenáře, aby v inter mezzu místo »v Praze« četl »v Barceloně«.
#25 alto_textblock #25
místo »zlatník« četl »pětifrank«, místo »češtinue četl »španělstinu«, místo »Poláka« a »Chorváta« položil »Francouze« a »Angličana«, zejmena pak místo »To je Žižkovák«, četl »To je Seviljane a má svou historku, s kterou bych tedy byo hotov Avšak moje španělská historka má svoj nuanci, a tu nelze zamlčet. Číšník odmítl můj pětifrank slovy: »Es u Sevillano!« Na to já: »Conque es falso?- (= tedy je falešný ?) A číšník: »No es falso, pero no es legale = není falešný, ale není zákonitý). Nezbývalo času pouštěti se do diskuss o »legálnosti« a »illegálnosti«. Spěšně zaplati jsem jiným penízem a odešel kvapně na ná draží. Prvním odpoledním vlakem měl jsem o jeti dále do Tarragony. Svého »Seviljana« jsem si prozatím uschova zvlášt.
#26 alto_textblock #26
II.
#27 alto_textblock #27
Před nádražím stojí v tlupách »mozové« »Mozo« (vyslov: mosso) je nosič. Číhají zde na cestující, na svou kořisť, na kterou se vrhnou jako lití. »Oh! Mozové barcelonští, znám vás! V, a vaši povedení bratří v Cádizu ležíte všem ce stujícím království španělského v žaludku! Pře vámi, vy taškáři, varovali mě dokonce i vaši krajané Španělové! Oh, znám vás! A vím, jste postrachem turistů, kdo padne do vašich rukou, každého vyždímáte na kosť! Já však se vás ne bojím! Šestnáctkráte byl jsem v Barceloně. Vy zrál jsem na vás!« Vkročiv mezi ně, tu chvili již byl jsem ob ležen se všech stran. Vybral jsem si toho »nej hezčího«. K nevypsání půvabný kolohnát. KKdy- bych jej milému čtenáři mohl představiti, řekl byste, že jde z něho strach. Však také vypadá starý výrostek jako »válčící strana«. Přikře sje- dnány podmínky stran opatření zavazadel. Slova padají jako bychom do sebe bodali. Přijato Smlouva ujednána! Mozo přejal »bolletin« (lístek na zavazadla) a proti mé vůli chce mne doprovázeti ku po- kladně. Znám úskoky mozů. Odmítám » noloémos akordáo« (psáno: no lo hemos acordado), to jsme
#28 alto_textblock #28
si neujednali! Ubezpečuje, že mi nezhatí kal kulaci. U pokladny kříkl: »á lo republicano« (p republikánsku), t. j. hodně nahlas a hodně hrub do okénka: »Lístek do Tarragony!« V okénku objevil se pokladníkův nos. Na nose zlaté okuláry, pod nosem vous jak koště Zlaté okuláry káravě pohlížejí na křiklouna a ten již ani nedutá. Kladu na mramorovou desku řádek stříbrňáků. Mezi ně ovšem svého »Sevil- jana«. A teď bedlivě pozoruji pokladníka. Chopi se »Seviljana« a zlostně jím mrštil o mramoro- vou desku. Dobrák se ozve zvukem čistého drahokovu. Je z dobrého stříbra devět set tisícin jemného! Pokladník chopil se »Seviljana« ješte jednou, zabořil do něho svá kukadla, zkoumá ražení. Prohlíží jednu stranu, pak druhou stranu, zase obrátil peníz, pátrá, zdá se, že po něčem závadném. Konečně procedura odbyta: »Buenole Shrábl peníze, vydal mi lístek. Výborně! Zase o jednu starost méně. Ne byl to »Seviljan«! Za chvíli seděl jsem ve v goně. Vzorně vykonal mozo svůj úkol. Rozešl jsme se skorem jako kamarádi. Tak to bývá n cestách! Napřed příkrost, pak povolnost, n konec přátelství.
#29 alto_textblock #29
Iv
#30 alto_textblock #30
Z okénka kupé pozoruji zábavný ruch velko- městského nádraží. Spěchají cestující, jeden sem, druhý tam a toť se rozumí, každý chce do kupe prázdného. Jako u nás. Cupají paničky chvatně drobnými krůčky. Za nimi služky vlekoucís s lepenkovými škatulemi. Zvláštní věc. Od doby. co ve Španělsku ubývá mantilj, přibývá — škatul Roku 1886 v Tarragoně, jednou v neděli, ne- viděl jsem ani jednu seňoru v klobouku, každé splývala s temene ta slavná, tradicionální, špa- nělská mantilja! Roku 1897 v Tarragoně — a opět v neděli — nespatřil jsem již ani jedine mantilje! Lidové kroje již od drahně let vymizely z měst. Nyní došlo i na mantilje. Ubylo mantilj přibylo — škatul. Stále noví cestující! Mnoho loučení. Celkem ale více veselých tváří, než trudných. Tout comme chez nous. Náhle ve směsi lidstva »můj« sáhodlouhý mozo. Šklebí se z daloka a razí sob cestu davem, ke mně.
#31 alto_textblock #31
Ah chápu! Mozo je vyslanec pokladníkův Přichází mi vrátit Seviljana. Není pochyby Pokladník postřehl omyl, moza-křiklouna dobře si zapamatoval, teď jeho prostřednictvím rekla muje. Oh! již se nezbavím španělského »Žiz kováka« jinak, leda že jej smetu do Středo zemního moře Konečně si proklestil cestu »Co je?« — — Mozo rozpačitě mžourá »Co je, člověče?« — — Jestli prý si něčeho něpřeji. Můj pohle pokládal prý za vybídnutí, aby přišel. Můj po- hled! Ten mohl leda znamenati: »Jdi ke všem čertům!« Ale mozo příběhl jako hypnotisován Fraškovité nedorozumění nás oba rozvese lilo. Vyznal jsem se upřímně, že pokládal jsem jej za vyslance pokladníkova v záležitosteh »Ševiljana.« »Mozo! Zde je pětifrank a teď, člověče vysvětli mi, co je za rozdil mezi »Seviljany « A mozo ihned zahájil svůj numismatick výklad. — Sem seňóre se podivejte! Zde letopoče 1895! Ta osmička! Dobře se podívejte ! To dóčo se kompóne de dos vjentresiljos ! (Psáno Todo ocho se compone de dos vientrecillos. Osmička se skládá ze dvou bříšek ! Jedno ho- řejší, jedno dolejší. Je li hořejší menší, nežl dolejší — jako zde — je peníz pravý. Jsou- obě bříška stejná, je to »Seviljan« a toho ne berte! Nikdy ! Toho neberte !« »»Ale mlč, tak to není !«« ozval se v ton jiný mozo, který již chvili příčumoval stranou výkladu. Vyškubl pětifrank »mému« mozovi odstrčil ho a třímaje peníz vyscko v pra- vici řve: »»Seňóre! já vám vysvětlím, jak poznáte »Seviljana«! Sem, seňóre, se podívejte ! Zde znak královský! Zde ve znaku je řetěz ara gonský! Ten se skládá z jeden — dva — tři — čtyři — pěti článků! Ejhle ! Pět článků ! To peniz pravý! Kdyby se skládal ze čtyř a půl byl by to »Seviljan« a toho neberte l«« »Nevěřte pane!« zase »můj« mozo. »Je- diný způsob, poznati »Seviljana« jsou ty osmičky jak jsem vám povídal.« »»To nepoznáte nikdy nic l««
#32 alto_textblock #32
»Cal hombre!« vyhrkl můj mozo- Tohle »Ca hombrel« vyslov: »Káá ómbre« (Káá = nesmysl, ómbre = člověče), bývá sig- nálem k půtce. Poznal jsem to v různých kra- jích při hádanicích, jichž jsem byl nedobro- volným svědkem. Tohle »Ca hombre« bývá praeludiem ku všemožným infamifm. Předvídal jsem, že hádka je nezbylna. A nemýlil jsem se. Můj mozo, jako když na buben uhodí, vychrlil na odpůrce arsenál argumentů své osmičkové theorie. Ten zase nelenil pro svou theorii o řetězu znaku aragon- ského. Můj mozo rozvzteklen se rozpřáhla zařval: »Te pongo cuarenta dedos en la cara!« »Vpálím ti 40 prstů do tvářel« Význam fráse lze si na vlastních prstech přepočítati — osm facek! »Vpal mu jich třeba šedesát!« pravím se smíchem, »ale napřed ať mi vráti můj pěti- frank !« Na mou duši! Teď odjede vlak a přijdu o pět franků. Nezbývá než zasáhnouti do hádky. »Seňór! (před tím říkal jsem mu: Hombr = člověče!) oiga — — oiga — — slyšte — slyšte — — vuelvame mi duro! — vraťte mi pětifrankle Dostal jsem ho. Byl čas. Vlak se hnul. »Adióóós á Tarragona!« — Úkosem pohlédnu zpět do nádraží. Mozové ještě se hádají.
#33 alto_textblock #33
v
#34 alto_textblock #34
Vlastně byl jsem stále ještě na rozpacích: co je Seviljan? Proč odepírati přijetí mince, která od ostatních neliší se ani jemností stříbra ani zrnem? To bylo mi dosud záhadou. Ještě téhož večera v Tarragoně dozvěděl jsem se vše. Prosím nyní milého čtenáře za něco strpení pro trošku arithmetiky. Chci toho dbáti, abyeh nenudil sáhodlouhými číslicemi. Za příklad volím, na místo španělského pětifranku, našeho krajana: stříbrný rakouský zlatník. Náš zlatník obsahuje — dle mincovního zákona — 11 gramů ryzího stříbra; přesněji- 11.111 gramů. Ta desetinná místa, samé jedničky, i nejospalejší si zapamatuje. Zůstaňme při těch