i

Vy eh *7. i ka/4v dra ■Иш* po Bodfli • uTotko.

Před plácl M v adaiinidriei Oa*roi>ni »Hov ♦»•. «гм»*»-11.

шМ«в4 — •!. M kr, dtmtotok '« * • • % щ 70 9 ccloroèaé IO , 00 . JednotlÌTi Alsia po 4 кг. Za donAient do doma iniiféné 10 kr.

1 si 76 kr. * , T6 . 16 , - .

Cisla *5».

ПР1ГТРТ

V Praze, v sabatu dne 19. Ifetapadii 1881.

DOPIUlr Гг on kované a podvpsaaé pHjiM-t zadlalcoa v Ostro voi allei 6.1608-IL

Rukopitův n«*rsr<me • uepodepMoýek ned bia*.

KK KLA 31 АСЕ arssprietteé posýUwy buche* o«franková­ ■ j.

Inisritf poéitim» м MátovaájL

Raènik Kill.

Volné listy o židovské otázce.

jen zkarcn byl ve svém vychování, nebof ni- kdy neuziál na vlastní pfldé v ohledu poli V. tickéin a nikdy nepo/.ual pravého pocitu ob- Némečtí filosové. židovskými li- čanské cti a svobody ; aniž poznal kdy pra- teráty do nebes vychvalovaní, smýšleli skoro v.vch ctností vlasteneckých. Tento „vyvolený“ vesměs nepříznivě o židech. Ovšem, že národ jest cizopasníkem na těle ostatních nyní semitští jich ctitelé opatrné umlčují ka- národů, jesti to pokole í zchytralých doha ždou příkřejší řádku v jejich spisech ; v ny- zovačů. kteréž žije po celé zemi a nikdež po nijších vydáních dél Kantových úplné jsou své vlasti do opravdy netou/í.“ V témž spisu vynechána některá „antisemitská“ místa. (4, 38) praví Herder dále: ,Židy považujeme Kant napsal o židech v Německu: zde jenom jako ci/.opásnou rostl nu, kteráž .Mezi námi žijící Palestinci vším právem zavěsila se na zdravé kmeny všech národů a jkou nenáviděni pro své lichvářství a pro více méně s-aje z nich živnou štávu. Když svoji velikou náklonnost к podvodům a ku klesl starý Řím bylo jich v Evropě málo; všelikému taškářství. Skoro zdá se to byti teprvé když v Asii pronásledovali je Ara- neinožným. abychom si představili cely ná- bové, přišli sem v celých davech. Pochybuji rod podvodníků; avšak zdánlivá tato ne- o tom že přinesli do Evropy nakažlivé nemožnost­ vysvětlí e tím, že skutečně existuje moci. jakž se někde tvrdí; daleko horší ale celý národ obchodníků, spojených mezi sebou než všechny nemoce toho druhu, jest ‘ kol starými pověrami a nevyhledávajících žádné nost, že ve všech stoletích byli židé v Evropě cti občanské ; ano tito obchodnici vzdávají se nástroji hnusné lichvy a že vlastnímu zisku všeliké cti a všeho vyznamenání ve společ obětovali blaho a spokojenost celých národů.“ nosti, jen aby hmotného prospěchu hledětisi Konečné praví Herder: „Ministerstvo, kteréž mohli. \ v tomto celém národě obchodníků židem jest opanováno; domácnost, v niž má nemůže to ani jinak býti. než že vyhledávali žid klíče к šatni<i я к pokladně; okres, musí zisk a výdělek tam, kde jiný pracoval, němž židé nejvétší činí obchody: universita, jiný se namáhal.“ na niž židé studentům peníze půjčují: toť Fichte napsal: „Skoro všemi státy jsou ty naše pontinské bažiny, jichž vysu evropskými šíří se znenáhla mocný, nepřá- seni nechce se nám dařiti.“ telský stát. kterýž s ostatními v ustavičném Tak psal Herder, jehož spisy židovsko- boji žije a těžkými břemeny občanstvo svírá liberální literáti jmenují „výkvětem■* moderní — státem tímto jest židovstvo. Nepřátelský humanity, tento mezinárodní stát není ale nebezpečným Ne méně liberály až po dnes slavený ně- pro zvláštní tu uzavřenost svých příslušníků, mecky učitel práva a filosof К 1 ü b e r napsal nýbrž jen proto, že zbudovánjest na v „Přehledu diplomatického jednání na vídeň- nenávisti a zlobě proti celému ském kongresu“ o židech toto: „Propůjčit! ostatnímu pokolení lidskému. Od židovstvu, jak je nyní máme ve svém středu, tohoto národu, kterýž v nás všech spatřuje úplná práva státních občanů, učiniti nynější potomky těch, kteříž ho z „milované“ jeho židy rovnoprávnými s ostatními občany, zna- vlasti vypudili; kterýž sám sebe odsoudil ku mená, tolik, jako nasadili v těla národů nemalichernému­ na pohled obchodu a klicbvě; vyléčitelnou rakovinu. Proto žádám, aby dříve kterýž nás všechny ostatní za nečisté p‘<va odvolán potlačen, a odpřísáhnut byl tahnu- iuje — ; od tohoto národu nelze nic jiného disinus atd.“ Také Schoppenhauer, tento miláček moderních rozervanců, jehož spisy hojně hý- vají citovány v časopisech židovsko-liberál- loupku a kde i proti velemocnému ministru nich, „zapomněl“ se kdysi a napsal o židech, dovolali se mohu osobního svého práva, je- že nesprávné jsou považováni za pouhou sektu

očekávali, než co děje se nyní každodenně: že totiž v zemi, kde ani nade vše povzne šený král nesmí mi vžiti rodnou moji cha

náboženskou. „Židovského vyznání“ užívá se prý jen к zastření toho, čeho se vším právem židovského ná-

diný žid zcela beztrestně může a smí při pravili mne na mizinu.“ — Tato slova na psal Fichte ve svých „příspěvcích к úsudkům bojí Evropa — к zastření o francouzské revoluci,* v kterémž spisu roda*. (str. 191) praví dále: „Lidských práv Vybrali jsme tu'o schválně úsudky „na přiřknouti jim (židům) musíme ; nebot jsou slovo vzatých“ filosofů německých, aby ne- také lidé a jejich nepravosti nás ještě neo- mohlo se nám vytýkali, že vybíráme jen „z právňují, abychom jim v ohledu tomto něčeho kalné vody zpátečnictví“, jakž říkají naši li- upírali. Avšak poskytnouti jim také práv berálové. občanský ch nelze, leda bychom jim hlavy

uřezali a nasadili nové, v nichž by nebylo ani jediného židovského nápadu; abychom pak před nimi se pojistili, třeba jim znovu získali zaslíbenou zemi a posiati je tam všechny.“ Herder ve svém spisu „Idey к ději

Z Vidné, 9. listopadu. Slova, kteráž pronesl hrabě Andrássy a zástupce­ ministra věci zahraiiičnicu na nedělní schůzi uherské delegace, spůsobila, jak známo,

nám lidstva“ praví: „Jako Egypfané tak i velikou bonři v zdejším novinárstvu; avšak ani židé báli se vody a moře, a žili ode dávna tato slova, ani jimi označený politický směr ne- nejraději mezi jinými národy ; jesti *to zvláštní jsou jedinou zajímavosti této novinářské bouře náklonnost židovská, proti níž i Moižíš vře Oba dotčení pánové pověděli prostými slovy a možná činil opatření. Krátce, jesti to národ, beze všech diplomatických fiosknll. co za pravdu

se uznává ve všech nepředpojatýcb kruzích zdejších­ a posoudili příchod krále Humbqrta do Vidně právě jen tak, jak s pravdou se to srovnává.­ Tlnmočili jen míněni valné většiny zdejších­ rozvážnějších politikářů, jimž neušlo, že král Humbert sám pocitoval zde jakousi stísněnost­ a že obvyklé mrzoutství své při okázalých slavnostech násilné potlačoval a to vždy jen na několik minut — Nejzajlmavějšl při tomto politickém­ intermezzo jesti to, že officielnl „Pol. Coir.“, kteráž má podávali o delegačnich schůzích­ valných i výborových zprávy, vylíčila nedělní­ jednáni v uherské delegaci tak, že m u- s e 1 a spůsobiti zmatek a že ji nemohlo býki rozuměno. Nelze ta rozhodovali, zdaž dvorní rada Hirschfeld, jmenovaný to majetnik „Pol. Corr.“, či snad jeho nejmenovaný spo lečník. oau Blumenstock, odboru! rada v minister­ tvu vnitra, omyl úmyslně spů-obili, aneb zdaž sami klamali sc dali Tolik ale jest jisto, že dotčenou zprávu o řeči Kallayové a An- drássyho nepsal ani Hirschfeld ani Blumenstock nebof oba nejsou mocni jazyka maďarského; zdá se ale. že -zpráva sepsána byla pod dozo rem samotného рапа КаИауе. Nepatrná tato okolnost chrání hraběte Tauffea před podezře nim, jako by byl činil úklady Andrássvmn. jakž opoaičnl novinárstvo rádo by světa namluvil . „Pol. Corr “ nalézá se pod správou cislaj tánské tiskové kanceláře a Hirschfeld i Blumenstock­ jsou zřízenci hraběte Taaffea. Poněvadž pak liberálové již od úmrtí barona Haymerleho považují kandidaturu Andráseyovn pro úřad za hraniční ze útok proti politice Taaffeově. a stále dokazuji, že „Slovanům příznivá“, ano docela i „slovanská“ politika cislajtanského minister sfcého předsedy rozhodné obstáli nemůže vedle politiky Andrássyovy, tn bylo velice na snadě tvrzení, že řeči Andrássyho a Kailaye zkomoleny­ byly úmyslně, aby tak oba uherští politikáři­ ze sedla byli vyhozeni. Výše uvedená data dokazují zřejmě že hrabě Taaffe při celé věci nemá žádného úča steustvi ; proto ale přece nelze upriti. že oběma uherským pánům špatné bylo poslouženo ; všechny zdejší časopisy o tom jsou přesvědčeny, že An- drássy nestane se vlče ministrem věci zahraničních.­ My ovšem jiného jsme přesvědčení v ohledu tomto Z ohledů slušnosti potrvá dosavadní provisorium v zahraničném úřadě poněkod déle než jak původně bylo nrčeuo; avšak víme nrčité, že příčinou toho není ani dost málo nedělní výstnp v uherské delegaci. Rozhodné lživé jest tvrzeni „Tagblattn“, že hrabě Andrássy mluvil proti Itálii „ze zlosti“ proto, že věděl o zničené­ své naději na křeslo ministra věci zahraničních.­ Slnši nvésti, že Andrássy ani příliš nestojí o uprázdněný úřad na míčovém náměstí. Uznal-li za vhodné zmínili se o poměrech Rakouska­ k Itálii, nčinil to jisté jen proto, aby oslabil i řílišný jásot zdejšího oposičniho časo- pisectva. jehož ohlasem stalo se již i časopi sectvo uherské. Třeba jen ponéknd pozorněji perovnati, co v neděli bylo Andrássymu v ústa vloženo a co v úterý na to veřejně dal týž opravovali, odvolávaje­ se k tomu, že jest jen „prostým čle nem delegace“. Ohrazoval se pak hr. Andrássy

FEUILLETON,

ILTsid-plsiTrči- Námořtký román od W. Clarka Russel a. Hlava dvacátá osmá. Návštěva. (Pokračováni.) Holdsworth ji poděkoval a navrátil se

ulice. Nelly přidružila se k němu a snažila se pohuouti jej dětinným lichocením, aby s ní hrál, ale on byl tak hluboko sklíčen, že nebyl­ s fo, aby prosebným očkám malého, líbezného­ tvora úsměvu dopřál. Objal ji oběma rukama, přitulil ji k sobě a líbal ji opět a opět, kdežto horké slzy po bledých tvářích jeho se ronily.

Při tom byl by musil ovšem své vlastní blaho v obét přinésti. — než co mu bylo vlastní blaho proti blahobytu Dolly? Veškerou věr nost svou byl by nasadil, aby jí sloužil; radostně­ byl by svou upřímnou, vroucí oddanost­ na to vynaložil, aby toho člověka od nepravé­ cesty odvrátil a jej naučil, zjednali choti své tu míru blaha, jakové kdy srdce, v němž první láska pohřbena jest, pocitovati

Nikdy ješté nebyla touha pospíšili k Dolly, _ в lehčí myslí do pokoje. Ale jedva se tam dáti se jí poznat a vysvobodili ji z bídy aimůže. Ťou měrou byl by se stal dobrým posadil, slyšel paní Parrotovou zase klepali neslýchaného hoře, v němž tonula, tak mocna! andělem své Dolly a byl by ji i s dítětem na dvéře. S tajemnostnou tváří zavolala jej jako v této hodině. Láska a soucit zápasily s pomocí Boži chránil a opatroval a po tajmu do síně. s obáváním, aby ji odhalením pravého stavu j ačkoliv od ní za mrtvého považován byl, ve „Zapomněla jsem vám vypravovat, že věcí nezlehčil. Mohl liž trpéti, aby jeho něžná, ; prospěch její rozvinoval čilou, neúnavnou jsem se než jsem odešla alu/ky ptala, je-li jemnocitná chot, jeho klenot, zůstala v rukou] činnost pán doma. Pravila: „že není“. — „Kdy pak muže, do něhož se bylo všeho špatného na i Nyní prohlédl nicotu své naděje a chy- asi přijde ?• tážu se. „To já nevím, paní diti, ano, který se snad i opovážil ji týrali, tal se jí přece zoufale, neboť vzdal li se té Parrotová“, pravila, .on dnes ráno odešel a a jenž v tuto chvíli půjčené mu peníze utrá-• naděje, nezbývalo mu, leč dáti se znáti, a od té doby nebyl k spatření.“ Tak se ty véci cel, aby hovadským chtíčům svým hověl, a před tím krokem se chvěl, poněvadž se mu mají, a já vám tedy nechci zamlčet, co o té nad tím zapomněl, že choť i ditè doma sousto zdálo, že by ji zjevení jeho tajemství, pokud celé věci soudím.* chleba nemají? Ale k jakému konci musel Conway na živě byl, hloub pokořilo, než i Při těch slovích pozdvihla s velkým dů- takový život vésti, nebyla-li mu přítrž uči- nejnehodnější nakládání s ní se strany její

rázem ukazováček pravice a řekla:

něna?

druhého manžela.

„Ten dareba nedá z těch peněz ani krej- Muselo na to přijíti, že se Holdsworth Ještě nikdy nenalezla jej Nelly tak ne- caru své nebohé paní, ale bude se t»k dlouho dříve nebo později nucena uvidí vystoupili ze ochotného s ní hráti. Když pozdvihl hlavu, potloukat, až celou sumu do posledního krej- skrytosti, by chot i dceru svou před úpad- pozorovala tvář jeho podivným, zvědavým caru prohýří.* kem domácnosti zachránil, jejž lehkomyslný okem, položila mu ručku na tvář a pravila: Po tomto závažném, nejedním hnévivým muž svým neomluvitelným jednáním neod-, „Ptoč plakat strýčet?“ zavrcením hlavy doprovázeném proroctví, ubi- vratné na né uvaloval Nutil se otázku tu s úsměvem zodpoví- ra^i se, plna jsouc spravedlivého hněvu, do Úmysl ieho sméřoval k tomu, zasvětili dati, ; oceloval ji a postavil ji na zem, poné- knehyaé. , jim život svůj, také se oddal pohludu, že jest vadž se mu zdálo, že nechce už sedéti. Ale Jistota že se Dolly skutečně v žalost- povaha Conwayova polepšení schopna, a ona mu opět na koleno vylezla a opakovala ném stavu nachází, o němž se až doposud domníval se, že snad bude ponenáhlu lze, otázku s velikou povážností : ještě nikdy tak zřejmé nepřesvědčil, jako přivésti jej po dobrotě, přátelskou radou a „Proč plakat strýčet?* právé dnešního dne, učinila Holdswortha nade peněžitými příspěvky k poznání jeho nehod- „Protože jsem slabý a pošetilý, mé milé vše pomyšlení nešťastným. Usedl tiše k oknu noeti a přivodili jej na cestu počestnosti a dítě. Já zapomněl, že je dobrotivý a spra- a zíral se zkormoucenou myslí upřené do zámožnosti. Takové byly úmysly Holdsworthovy. vedlivý Bůh v nebi nad námi, jenž modlitbu

proti tomu, jako by k Itálii nepřátelské choval smýšleni a avidi', ie prý sám sváno času zahájil­ politika Itálii příznivou. Avšak celé toto jeho prohlášeni znélo jaksi nucené a není těžko uhodnouti, kdy lirábé Andrássy vlastně mluvil „od plic* — zda v neděli před delegáty ě& v úterý ve svém „ohrazeni*. Pravdou jest a zůstane: 1 že podnětknávštěvě­ Humbertově vyšel z Říma a nikoli z Vidně; 2. přátelství a náklonnost, kteréi měly tu býti „obnoveny“ mezi oběma státy, vyhledávány­ byly se strany italská a nikoli se strany rakouské ; 3. Rakousko věrné zachovávalo smlonvy s Itálii, kdežto ale tato nechala „irredentě* příliš­ mnoho vůle k agitačulm rejdům na pohraniéi; 4. irredenta* neohrožuje пуп! пае. nebot proti každámn útoku na jibn důkladné jsme opatřeni ; ovšem ale ohrožena jeat revolučním­ spolkem tímto Italie ssmotna a zejmena italské království, neboť „irredenta* a republikanismus json totožné ; 6. císař rakouský­ nepotřebuje pomoci a podpory Italie; ovšem ale dynastie suvojská v Římě necit! se býti dosti bezpečnou a vyhledává pomoci n kon- servativniho Rakouska a to tim Usilovněji pomoci­ zde vyhledává, čím vétii hyozi jl nebezpečí­ z Francie. To vše jest jasné a snadno k pochopeni i není třeba k torna dalších výkladů. Politický přehled domácí. V Praze, dne 11. listopadu. Jmenování hraběte Bedřicha Schönborna místodržitelem na Moravě otřáslo ústaváky, kteří zvykli i za vlády Taaffeovy být hejékáni a i za té vlády viděli své stranu íky na nej vyšších místech intencím téže až příliš trpělivé vlády překážky strojili­ ; aby pak váhu tohoto jmenování zlehčili, vykládají je vlivy mimo působnost hraběte Taaffea ležícími. Jedni praví, že stalo se jmenování z ohledů k Vatikánu na tlak kle- rikální strany, aby se. tíub-zastřelo-poněkud skvělé přijetí krále Humberts ve Vídni Jmenování­ předcházela prý výměna depeší s Římem.­ Druzí přičítají jmenování to vlivu hraběte­ Hohenwarta a praví, že znamená jeho vítězství nad hrabětem Taaffem. Nechť se tím těší. Konečně odhalilo jmenování hraběte Schonborna opět dávno zkušenou pravdu, jací to jsou služebníci svého pána naše of ficiosní listy. Všude je vidět, že nestrávily ještě staré vzpomínky bývalých pánů a s víc než chladnou nechutí slouží novým. Nejofficiosnější „Fremdenblatt“ ku př. odbývá jmenování hraběte Schönborna necelými­ desíti řádky, které jsou k tomu ji šté polemikou, namířenou prori „Mor. Onici.* Moravský ten list vyznačil přání a očekávání českého národa na Moravě vůči novému mí- stodržiteli. „Fremdenblau“ k tomu odpovídá : .Kdyby hrabě Schönborn měl všem těmto přáním vyhovět, pak by věru nevěděl, co má vlastně spravovali. Či má snad být jenom politikem a nemá být docela žádným místodržitelem­ ? Postavení takového způsobu bylo na štěstí dosavadním správám v Rakousku

mou vyslyší a mně pomůže, jakož tehdáž učinil, když jsem byl samoten na širém moři.* Pronesl slova ta na hlas, ale více k sobě, než k dítěti. „Pánbíček rád mít Nelly*, pravilo rabátko,­ „a Nelly rád mít strýčet. Nelly dát hubičtu strýčet“ V tom pozůstávala celá útěcha, již mu dáti mohla, ale dotkla se blahočinné sluchu jeho. Políbil ji vděčně a hýčkal ji zlehka v náručí co zatím oko jeho na líčku její spo- číválu. Ona se ale hnedky vzpírala proti položení­ svému, jež údům její bylo nepohodlné, a sesmykla se na zem. Podal jí knihu, jejíž obrázky s vážnou tváří pozorovala a při tom sama k sobě m'uvila, jakož malé děti a staří lidé zhusta činívají. Tím spůsobem uplynulo odpoledne, ale nikdy ještč nebyla mysl Holdsworthova sklíčenější­ a neklidnější. Náramná úzkost a zlé předtuchy naplůovaly duši jeho. V pět hodin přišla paní Parrotová, by dala Nellynce klobouk na h’avièkn, neboť byla to hodina, v kterou Holdsworth děvčátko pravidelné domů posylával. „Mám špinavou zástéru*, dí ctná paní. „proto té^ mé srdíčko, nepovedu domů. ale postojím u zahradních dvířek a dám pozor, abys se bezpečné k mamince­ dostala. * A nyní batolila se Nelly, dostavil babičku­ a krajíček chleba s ovocnými povidly, přes ulici, a když se ve dveřích nacházela, kdež ji matka spatřit! mohla, zavřela paní Parrotová své dveře a odebrala se zase k cídění­ svého nádobí do kuchyně. (Pokračováni.)