Vychízi každý dea mimo po nedèli • evátka. Předplácí se v administraci ©•«rovni nitce 6lm. 1H08-1I.

v Pnie i p«Moo :

nèilènè ■..

. — si. 90 kr. 1

1 si. '45 kr.

ètvrtletné ..

• a „ 70 „ ,

3 „ 76 „

pftlletné ...

5 • 40 „

7 , 50 „

celoročne ..

10 „ 80 „

15 » - .

Jednotlivá čísla po 4 kr. Za doB&lenl do doma mielční 10 kr.

!>OF»ieY frankovaiiŕ a podrpsané pMjtaiá xedalEce t Ostrovní ulici e. 1608 П. Rukopisu« acvracme a orpodeptaiiých sed bán* REKLAMA CE ■eiappčeténé potýlůoy bodtei nefraa* korány. Inseráty pecí tise ce o»jl«raè]L

Čis|o 33.

V Praze, v nedali dac 11. йнога INN3.

Ročník XV.

Kulturní maklířství. —K.— Nastane mír, či potrvá boj dále mesi Německem a av. Stolicí ? Tot otázka nejen viech katolíků, nýbrž celého svita. Potřeba,­ ba nejvyžií nutnost míru jeví se n& obou stranách, jmenovité némeétí katolíci ždají míru toužebně. O tom, že bj i sr. Otec upřímně míru chtěly jehož mírumilovnost i nepřátelé církve uznávají, pění pochybnosti. Vsak i se strany Německa již od několika let živé snahy po konečném míru se jeví. Vyjednávání Schlitz* xeroyo se sv. Stolicí mělo by aspoň o tom avědcíti. Záleží ovžem a sice hlavně na tom, e jakých příčin, či pohnutek, která strana míru vyhledává. Řím chce míru pro mír, pro věc svátou­ samu, beze vžech sobeckých pohnutek; Německo, kdež dosud vládne muž krve a železa,­ přeje si míru, abychom to přímo řekli, proto, aby za pomocí katolického středu, jenž již domohl se na více ne* 100 statných sně- movníkň, ve spojení se státními konservativci, utvořilo si nepřemožitelnou a přece vždy povolnou­ parlamentára! většinu. — Mám té matko rád, — tak asi pěje Bismark pod okny Vatikánu své maklířské zastaveníčko. — miluju tě katolickou cír kev! — však přitom si myslí: mnohem více miliyu tvou dceru pro její krásné v ě и o, — katolický střed, — abych za po mocí jeho mohl si pohodlněji zařídili hospodářství­ domai — Římu jest tedy mír účelem, Německu prostředkem — maklířstvím. Bismark před sklonkem života, nahlíží, že dílo jeho, spojené Německo, na hliněných stojí nohou. Plat! o něm do jistá míry totéž, což del fická Pythia pravila králi lydickému : — po- táhnes-li do boje — proti Francii — zničíš veliké království ! — Německo táhlo do boje, svítézílo skvěle a na mnoho let seslabilo a ochromilo Francii, však doma samo teď se- slabeno, ochromeno jest sociální otázkou, kteráž dnes vůbec všechny říše povážlivě ohrožuje. Bismark nad hrobem téměř stoje, vidí pod.sebou nejen propast vlastní smrti, ale i propast, к níž to kloní se Německo, a proto zanáší se velikolepými plány sociálními. Hned po zahájení boje kulturního postřehl, že novému Německu nové hrozí nebezpečí. I jal se s obyklým svým úsilím sociální problémy­ studovat!. Po několika letech vytasil se před říšskou radou s návrhy, o nichžto se slibovalo, že budou epochální. Avšak sněmovna­ neukazovala valných chutí plány velikého­ státníka schváliti. Nejen plutokratie liberály­ v říšské radě zastoupená odporovala návrhům, o nichž pravila, že svět mají vzhůru nohama převrátit!, ale i katolický střed v některých důležitých věcech proti sociálním

reformám státníka se ohražoval. Bismark ihned dal svým reptilům povel, aby na к a- tolický střed se vší zuřivostí se vrhli. Kdykoliv Bismark hlasu kntol. středu potře buje, pouští se do vyjednávání s Římem Na

že kdes v kostelním koutku kříž dělal nad kajicníkem a že modlil se na hrobě zemřelého,­ tot přílišné, tot přímo nelidské, tak nedělo se ani v Rusku. Jest to tedy strašné farizejství německých reptilů, vysta-

cpe si velikou svoji majsnerovku politickým vovati Římu vůči Rakousku povolnoat a vůči kanastrem, začne mávat bílým šátkem a volá: Německu nepovolnost Kulturní boj u nás , tedy, Říme, zase jednou vyjednávejme, vždyť a v Německu — aprostě řečeno — jsou nebe vidíš, že kouřím z dýmky míru, ale tu služ-1 a dudy. bičku měl by’e mně přece jednou prokázati, j Kulturní bej v Německu vniká až do nej aby’s Windhorstovi poručil, aby mi tolik • světéjiích tajností rodin, toho nedopouštěl se

FEUILLETON. Dr. Rohling a Talmud. (Podává Maximilián Jakubiek a.) Obrana. (Pekračevásí.) Tento neřád, který vzhledem ke slušnosti­ blíže označili nemohu, jest přece důka- sem, že Talmud o vznešených ctnostech Ježíšových­ nic neví. Jest mi ještě připojili, že Bloch mé sdělení, že odpírá Kristu mravnost proto, poněvadž Pán ku zbudování svétové říše židovské ruky své nepropůjčil bez rozpaků,­ uznává. Nyní slyším při této příležitosti,­ že pan Bloch ve Yídni jest a nikoliv v Polsku. Zajímavé jest, že Bloch, jak jest vidno, uznání židovské velenie požaduje, či ní-li ai nárok na mravní spůsobilosť; opak toho na jiných místech tvrdí Jellinek, N. V., „že židovství nehlásá svetovládu, nýbrž boho vládu*. Než spor tento řeší se líčením rabínů, o čem však Jellinek 1. e. nemluví, že žid z bytosti Boha jako syn z bytosti otce pochizí. pročež svět židům přináleží jako přináleží Bohu, pročež Israel přirozeně se domáhá, aby svět sobě podmanil. Snadno lze poznali, že pánům rabínům dovoleno jest vždy „lstivým byti v bázni­ Boží*. Nemýlím li se, podává o tom Lowy opět nový důkaz (1 c. str. ЗЯ). Chce totiž odporovali mému udání e Hoen Sira ovi. kterému rabínská drzost a pověstná fantasie­ pébuřujfeí slovo proti Nabuchodonozo- revi v ústa klade a proto poukazuje on na Biblickou knihu. Sírách, cap. 8, 2, kdež ovsený •ani známky* ořů takový neslušný výraz na-, lézti heťte Avšak Lowy mohl dohře vědéti. že poukazuji na qbú khíŽečku Sira, která o4

doma neodporoval. — O ten prožluklý střed Bismarku béží, o bohatou nevěstu, o nic jiného.­ Tak děje se i dnes. Aby ale tentokráte v jeho upřímnost se nepochybovalo, navlékl to tak, aby sám císař sv Otci psal, však i při tom poroučí svým oficiosním pochopům psáti : všechno by šlo dobře, což svátý Otec, s tím dalo by se mluvit, ale ten ježatý střed 1 Kdyby z Říma chtěli mu jen poručit — v tom to vězí! Dejž Bůh, aby náš Prognostiken nepravým­ se osvědčil. Nám se zdá, že i tentokráte­ Bismark jedná neupřímně, úkladné. Praví se sice, že sv Otec císařův list již zodpověděl, čemuž rádi věříme. Že však ofí- ciosové v Německu s obsahem odpovědi se nechlubí, nezdá se, že by odpověď dle chuti Bisraarka byla dopadla. Snad nejbliiší dnové přinesou nám objasnění. Právě v této chvíli rozhlašují listy Bismarkovy : Y ž d y ť m у na Římu nežádáme nic více, než povolilo se Rakousku. My žádáme, aby nové ustanovení duchovní správcové úřa dům se oznamovali, my žádáme tytéž garancie­ státních zkoušek kněží, jakéž poskytnuty­ byly Rakousku. Tyto a podobné řeči oficiosův řečmi jsou hadími. Rozdíl mezi kulturním bojem v Německu a tichým bojem v Rakousku — může liž v této chvíli o jakémsi boji u nás mezi Církví a státem býti řeči — jest veliký. Pravda, i u nás v Rakousku musi se každý nově zvolený farář úřadům oznamovali,­ avšak u nás ani za dohy stremay- rovské ▼ tichém boji proti Církvi nepokro- čilo se až к oltáři. Naši úřadové, naše policie, byt i kněze nepoddajného stíhala, stíhá jej toliko až ku dveřím chrámovým.­ V Prusku však četník vniká až do svatyně, až k samému oltáři. U nás státní zástupce kněze smí stíhali jen až к chýži chuďasa, avšak v Prusku četník vniká za knězem až к loži nemocného. U nás nestará­ se úřad, jaký kněz pochovává mrtvého, v Prusku však biřič zatýká kněze i na hrobě zemřelého. U ais v Rakousku stát nemíchá se do věcí čistě duchovních, nevniká tedy až do svatyně, к loži umírajícího a ku hrobu zemřelého. Trestat, žalářovat kněze pro nej- světéjší oběť mše sv., stíhat jej pro skytání poslední útěchu nemocnému, pohánět jej před soud proto, že ruce vzkládal na nemluvně,

rabínů tak četnými, směšnými a nedůstojnými bajkami vykrášlena jest, o které B u x t o r f 1. c. § 1, a Wolf 1 c 1. 262, mluví: z tohoto spisku citoval jsem Fol. 8, b a nikoliv cap. 8. verš 2. Čtenář nechť sám posoudí, zdaž zde opět nebylo upotřebeno „vtipu“. To samé platí též o poznámce Löwyho (1. c. str. 13) ohledné pozdravu On myslí, že jako kře sťané žida nezdraví slovy „Pochválen buď Pán Ježíš Kristus*, tak opět že žid Goima „ve jménu Božím* zdravili nemohl, poněvadž jméno toto pohanům nebylo svátým. Ovšem, ale hebrejský aorientálský spůsob nevyžadoval­ přidání jména Božího ; neboť se říkávalo: „Mír tobě. spása tobě!* A právě ani tento pozdrav Gittin 62, a nedovoluje ; proto praví se tam. že rabín Kahana neiidy zdravíval takto : „Pán měji pokoj* ; slova ta K. vzta hoval v duchu na svého učitele a nik.ly na nežida, jak to lze v Josephath a v komentáru­ Raschiho čisti. Podobně i Jochanan zdravil­ nežidy. Ostatně dovoluje Gittin 61a vůbec zdra- visi, děje li se to „za příčineu míru*, aby z toho nevzešly nepříjemnosti. Schulchan však i, že žid má Akumovi říci : „Tvůj Bůh ti pomozižl* aneb „práce tvá ti žehnej*, při čemž si myslí, že křesťanský Bůh jest malomocný.­ a tudíž křesťanu svým pozdravem se posmívá (Jorc deah § 1, 147 Haga6); taktéž smí žid zdravili slovy: „Bůh ti pomoz* a myslí tím na „slabého křesťanského Boha*. Ke kapitole „za příčinou míru* něco činili.­ náleží i učení Schnlchanu (1. c. § 161., 12 srv. Gittin .61), že žid Akymu almužnu udíleli, jich mrtvoly к hrobu doprovázeti, sirotky,­ těšili může za příčinou míra. aby Akn- mové myslili, že židé s nimi dobře smýšlí ; viz též Chosch^n § 272, 8 (srv. B. mezi a 32) a jiné- Konečně přicházím» kn Baba к 113 a

ani půlměsíc na ubohé ráji. Kdož kulturní boj až к témto krajnostem vedl, o tom právem smí se pochybovali, že by kdy upřímné, tedy bez politického maklíř- в Římem o mír smlouvali se mínil. Muže železa a krve napravuje zase jen železo a krev, železná t. nutnost, hrozící nebezpečí doma neb odjinud. Práce nedělní. Sanitetní rada dr. Niemayer řečnil nedávno­ v Berlíně o nedělním klidu. Uváděl meni jiným výroky dra. Farre, právníka Wil- sona a dějepisce Maculaye. Tentýž napsal: „Kdybychom my u nás v Anglicku již od 300 let nesvětili neděli, kdybychom i v tento den byli pracovali lopatou, motykou, kladivem­ a vratidlem, byli bychom národem mnohem­ chudším a mnohem nevzdělanějším I ve hmotném ohledu vyžaduje stroj lidského těla, kterýž nedělní pneí až do poslední kapky se vysiluje, důrazné klidu nedělního a občerstvení těla jídlem a nápojem. — Aby dělník při nedělní práci hlad i žízeň co nej- rychleji kojil, propadá v tomto chvatu, obžerství. U pohlaví ženského, kteréž této neřesti nehoví, jeví ze brzy chudokrevnost Dr. Niemayer tvrdí dále. že větší počet nemocí­ dělníků pocházejí z přemožení prací, čímž zase čím dál větší nároky se činí na spolkové pokladny. Zde tedy stojíme před sociálním katrgorickým imperativem.

CbudobA a svépomoc. Liberálové, jakož i státníci z jich školy vyšli, zanášejí se plány, aby dělnictvo pro případy nemoce a staroby jisté úspory skládalo,­ z čehož by zřizovaly se pokladny pro podporování téže chudoby. Bídné mzdy dělnictva v dobách nynější nadprodukce úmyslům sociálních reformátorů namnoze odpornjí: „Oester. Monatsch. für Gesellschafts-Wissensch.* v čísle 1. r. t přinášejí­ velmi výmluvná statistická dáta o celoroční­ mzdě některých odborů průmyslových. Tak na př. tkadlec hedvábí při llhodinné denní práci vydělá si ročně úhrnem asi 162 zl. 66 kr.; tkadlec pláten při lehodinné denní práci vydělá si ročně 364 zl. ; pradleny 196 zl. (ubozí krkonošští tkalci vydělají si

Bloch praví, že podvod před soudem zde dovolen­ není. Jacobi tvrdí, že přelstění nežida jest zde pokládáno za zneuctění Jména Božího.­ „Jeschurun* uvádí, že dle rabína Isma ale smí žid před soudem „chytrostí* vítězství se domoci, avšak Akiba zavrhuje každý podvod.­ „Jeschurun* zde zaslouží uznáuí, ježto

sotva polovičku ceny právě udané. *) Baftíři a tiskaři pláten při 12hodinné denní práci vydělají si ročné 244 zl 20 kr., jich pomocníci­ 145 zl., dělnice 96 zl. ; tkalci kartonů­ v Moravské Třebové při 12hhdihné denní práci vydělají ročně 196 zl., jich po- mocníci 140 aneb jen 112 zl. Krajkáři při lOhodinné práci 225 zl. Tkalci harchctn řečně 166 zl. Geny tyto zdají se nám býti příliš vysoko­ vyměřeny, jelikož u nás v Čechách s řečním výdělkem hladem mroucích tkalců krkonošských se nesrovnávají. Dejme však tomu, že by pravdivý byly, kterak by mohl nbohý tkadlec měsíčně příspěvky, byť i sebe menší byly, do pokladny státem zřícené ukládali,­ musí li chuďas dnes poslední peřino, snad i poslední kabát z téla buď u svého továrníka, neb u lichváře zabavovati, aby jen rodinu svoji před děsným hladem aa- ebránil. Co pak by mél teprv в nemocnými a starci si pocíti, kteříž potřebují ošetřepí a pomoci lékařské? Při loňském odvodu se ukázalo právě v krajích průmyslových severních­ Čech na př. v okresích hajdském, českolipském,­ v Ústí nad Labem a jinde, že к míre dostavili se sami mrzáci, takže ze sta mladíků sotva dva neb tři к službě vojenské­ schopnými byli uznáni. Při debatách na říšské radě jeden liberální poslanec ministru­ našemu vytýkal, aby se do reformy bídných dělnických poměrů nemíchal. Kterak ale může stát při stále zmáhajícím se pau- perismu, z něhož sociální revoluce nejvíce těží, obstáti, kterak i branná síla říše na rovni s jinými říšemi se nalézali, pakliže kapitalismus hmotné i fysické síly chudiny, kteráž převalnou většinu obyvatelstva tvoří, čím dál více vykořisťuje ? Z toho následuje, že nikoliv dělnictvu při tak dosavadních úžasné nízkých mzdách, nezlepší-li se značné, do pokladen pro zaopatřování­ v pádu staroby neb nemoce přispí- vati nelze a že kapitalismus či jinak páni továrníci, kteříž a potu dělníků bohatnou, mèli by zákonodárcem ku značnějším pří* spěvkům do délniekých pokladen býti přinucováni.­

Nadprodukce zákonů v Německu. V době naší vedou se nářky, že vyráb se přebytečně sukna, plátna, stroje, módy i p. véci. V berlínské snémevné poslanec’slo vútný Windhorst za příčinou nového řád» zemského v Braniborsku upozornil též na jedni v našich sociálních poměrech vvznamnou nad produkci, t. zákonů. Z jeho' dotyčné delà řeči vyjímáme tyto věty : „Za posledního desíti letí trpíme vedle jiných nadprodukcí i velikýn přebytkem zákonů. Kdybychom i polovidki tohoto přebytku škrtli, měli bychom na ostato *) O tom mohli by nám n&ii cténí dopieorxteb z Krkonoš zajímavá dáta ptdati. Red.

hana obelstili, jeho omyl využitkovati a jeho požadavkům se vyhnouti. „Tato státní ustanovení“,­ jak nám Delitzsch praví, „neusmiH- telný odpor kladou sociální mravouce státův moderních* (lépe: křesťanství, Mojžíše neb zdravého rozumu) Delitzsch připojuje naivní poznámku, „že stát, když byl židům rovno-

dodává, že dle rabína Ismaela (recte Samuela) právnost udělil, vděčnou na vzájem ' službu

očekávali může, že židé národního rozdílu všímali se nebudou a vůči nám křesťanům rovnou svědomitost jako ku svým spoluvyzná-'

přece podvod před soudem se dovoluje ; co on „chytrostí* nazývá, jest v oné parallele zřejmá podvodem. Na tom měli bychom již _ я - dosti, ježto žid jak dle rabína Samuele, takjvačům zachovávali budou. — Pošetilá naděje, dle Akiby řídili se může. pokud žid židem zůstane; v záležitosti této,’ Zřejmé však praví ono místo, že žid pokud proti podvodům a nepořádkům zákony před soudem má použiti „iqifin* (t. j. pod- působili mohou, prospěje jediné vyzdvižení vodu. a nikoliv toliko chytrosti), kde mu zá- emancipace a podrobné uspořádání onoho kon nepřízni v jest; rabín Ismael pak praví, „regimen Judaeorum*, že „pro anesvčeení Jména* od podvodu upu- Ku přesvědčení konečné též ]. c mohu suti se ma. Já však ze Schnlchanu dokázali Vésti Jellinkovo vyznání víry, které jako chci. že Akiba tím myslil, že jen tehdy upo- 8 patriarchální kathedry proneseno bylo Pan třebiti se nemá podvodu, jeli nebezpečí od-!jellinek vykládá zde samé krásne věci jako’ krytí jeho, je-li se co obávali blamoviní majetek Israele ; avšak lišák nebyl přece do- jmena israolského, které totožné jest s jme-[8ti chytrým, ježto psal n. I., že všichni lidé nem Božím. Schulchan totiž učí (Jore deach mají naději na věčnou blaženost, jen když § 239, Haga, 1 srv. Heg. Asrher ad tr.| židovský* mravní zákon zachovávají, který Schebuoth), že zloději židovskému křivá pří tpřefe během času v celé Evropě v platnost saba dovolena jest, když přísaze vyhnouti se vešel ! Velmi krásné I „židovsky mravní zá- nemůže; on smí v tomto případě křivě pří kon* jest však (úvod) dle Jellinka v bibli a sabati, mysli li jen, že jinak činili nemůže.'-у л i m „ d u* obsažen; víme tudíi. ježto tal- Hrozí li židu tresty tělesné, může křivé pří- n,udickou část zavrhujeme, it žádnou naději sabati, byť i z křivé příwihy usvědčen byl ä nebe nemáme. Ostatní konsekvence jsou tak .Jméno“ znesvéeeno bylo. O pokut pe-'na bíledni. Řekl li Jellinek, že „židovský* néžitych jest křivá přísaha jen tehdy doto-; 7,ákon nyní v celé Evropě v platnosti je^t, pak lena, nelze li přísahajícího usvědčili z křivo-* pmda jest, že i Talmudu oprávnění bylo za- přísshy. (Beer bagola ib z Haga § 232. 14 ) jištěno; avšak proti tomu bojujeme, aby opět I Delitasch uznává (1. c. 110 v Anti- reston zákonitou tato rbvh* h»l» nanr...n.

Rohling), že židu dle Baba k. 113 před sou dera úskokův používali lze. a že onu nepatřič ■ost v pojednání Baba k. 113 nemožno npříti, že sire dle B. kam. státní zákony pro žida moc zákona mají, nicméně však dovoleno jest po !

cestou zákonitou tato chyba byla napravena — ku spáse křesťanů a ku blahu židů. V Práke,- v prosinci 1882. Dr. Aag Rohling. 1. r. e. к aaivèréiUf preferir.