#1
alto_textblock
#1
Strana 2. Císlo 146.
#2
alto_textblock
#2
KATOLICKR LISTY.
#3
alto_textblock
#3
Dne 29. května 1900
#4
alto_textblock
#4
Börsztg.« jež píše m. j.: »Žádný politický činitel ne-
zapomíná na skutečnost, že při společném vystoupení
Němců a protiobstrukčních stran pravice nelze do-
cíliti pro vyřízení některých »státních potřeb« vět-
šiny, jež vytrvala by v nynější sněmovně déle než
pro okamžik. Až příliš veliká jest na pravici nenávist
proti národnímu němectví, příliš veliká nenávist a ne-
úcta, kterouž pociťují neklerikální (sic!) Němci proti
polskému klubu a katolické lidové straně. Pan
šl. Körber, jenž spekuloval na to, že liberální velko-
statek, především pak křesťanské sociály, jedinou
stranu, která cestou Wittkovou se mu zapsala, při-
poutá za účelem dosažení většiny ku pravici, počítal
bez německého souručenství, kteréhož přidržovati se
nucen je dr. Körber aspoň po tak dlouho, pokud
vznáší se nad ním Damoklův meč rozpuštění říšské
rady a svízelných nových voleb.
Ze by tyto nové volby měly za následek změnu
zastupitelstva říše, s nímž mohlo by se vládnouti,
neodvažuje se doufati nikdo. Ani šl. Körber, jenž
konečně scvrknul se na svou přirozenou velikost,
nechce svůj konstituční smysl osvědčiti rozpuštěním
říšské rady, dříve než-li, donucen jsa prázdnými stát-
ními pokladnami, by sáhl — nejdéle do 30. června
t. r. k § 14. Je to jenom nová změna. Sestoupení se
nové sněmovny na podzim zavdává panovníkovi na
podzim příležitost k officiálnímu appellu na poslance
cestou trůnní řeči. Kdyby toto napomenutí panovní-
kovo zůstalo bez povšímnutí, byla by sněmovna po-
znovu rozpuštěna a státní základní zákon o říšském
zastupitelstvu byl by na čas suspendován.
Císař obrátil by se pak na své národy se zvlášt-
ním manifestem, aby odůvodnil toto výminečné opa-
tření a dovolával se jejich podpory pro přivodění
spořádaných konstitučních poměrů. Volební řád,
kterýž poskytl by širokým zástupům
větší půdy a (dle pověsti pevně zaručené) pra-
vidla o jazykovém styku při státních
úřadech vydal by potom císař na zá-
kladě zvláštního patentu. Pan Körber,
kdyby do té doby byl ještě v úřadě, provedl by
mimořádná opatření, která sám částečně připravil, jen
tehdy, kdyby nechtěli jich provésti mužové císařské
důvěry. Tam, kde dávno již poznali beznadějnost
situace, považují knížete Alfreda Liechten-
steina za jediného pravého muže, kterýž by s lodí
státní proplul úskalím zastavovacím.« — Mnoho
štestí, alo prosí se při tom zároveň o tichou soustrast
pro jmenovaného kormidelníka státní lodi.
Perský šach přijede v sobotu před svátky
svatodušními přes Varšavu do Vratislavi, kdež bude
přenocovati. V neděli na to pojede přes Drážďanya
Karlsruhe v Badensku do vogézských lázní Contre-
xeville. Tam zdrží se od 4. června do 4. července,
načež odjede přes Baden-Baden (pobyt až do 6. června),
Karlsruhe a Drážďany do Poznaně. Sem dorazí dne
10. července a zdrží se do 11. července, načež odjede
do Královce, kdež pobude dva dny. Odjezdem z Krá-
lovce (do Petrohradu, odtud pak nazpět do Berlína,
Paříže, Bruselu, Haagu, Drážďan a Vídně) započne
oficielní část šachovy cesty.
Švédský korunní prine-vladař zamítl zákon
jež přijal norvéžský storthing ohledně konsulárních
dávek.
Volby v Belgii. Podle zpráv, jež došly mini-
sterstva vnitra včera do půlnoci, bude míti vláda ná-
sledkem vykonaných voleb většinu desíti hlasů ve
sněmovně.
#5
alto_textblock
#5
Užší volby do generální rady sekvan-
ského kraje, konané včera, měly za následek, že
zvoleni byli dva republikáné, jeden nacionalista, bý
valý radikál a jeden socialista.
Na obranu republiky. Leon Bour-
geois měl včera o banketu ve Vertusu řeč, v níž
uvedl, že není třeba, aby člověk byl vlastencem,
veřejně mluviti vždycky jen o vlasti. Proti naciona-
lismu musí býti postavena národní strana, kteráž
opětně vepíše ve svůj program národní stranu a roz-
šíří hranice republiky. Nacionalisté nečiní však nic
jiného, nežli že vyzývají cizinu a vlasť oslabují.
Mougot prohlásil, že předseda ministerstva Wal-
deck-Rousseau nikdy se nezmění a bude až do konce
hájiti republiku.
#6
alto_textblock
#6
O moravském lidu.
#7
alto_textblock
#7
Jak jsme již oznámili, konala se v neděli o 11. hod.
závěrečná přednáška z cyklu přednášek moravských
a konal ji na místě oněmocnělého školního rady p.
Bartoše, vsdp. konsistor. rada monsgr. Wurm.
Pana přednášejícího uvedl místopředseda mo-
ravsko-slezské »Besedy«, pražský advokát pan dr.
Fuhrich, jenž připomenul, že po celé týdny obrá-
ceny byly zraky naše k východu, odkud přijde spása
nejen nám, ale všem. Dále poukázal p. dr. Furich,
že po nynějším cyklu přednášek budou následovati
jiné odborné přednášky, načež představil pana před-
nášejícího, jenž se vzácnou ochotou bez ohledu na
svůj vysoký věk vydal se do Prahy, aby převzal
úkol svěřený původně p. školnímu radovi Bartošovi.
Na to ujímá se slova vsdp. monsgr. Wurma
připomíná místo obvyklého pozdravu příběh, kterého
se dočetl v církevních dějinách polských a který za
znamenal také Pešina z Čechorodu.
Když se jednale o povýšení knížete českého Vra-
tislava na krále, lid se tomu vzpíral jako daru da-
najskému. Když pak svolán byl sněm říše německé
v Mohuči, tam usneseno bylo obnoviti králo v-
ství moravské a toto pak bylo uděleno Vrati-
slavu II. Království české jest tedy vlastně království
moravské, jest naše a také vaše, jest společné a když
přichází Moravan do Čech, přichází domů (potlesk)a
přichází-li Čech na Moravu, přichází do svého Zlatá
slovanská matička Praha jest tedy jaksi dcerou
Moravy.
Řečník nemyslil, že uvidí ještě Prahu, nebot
v jeho věku 75 let podniká člověk cesty raději do
léčivých míst, když však mu přátelé dopsali, že by
neradi, aby vypuštěna byla přednáška národopisná,
vydal se na cestu »a tak jsem zde,« praví rozmarně.
(Potlesk.) Řečník lituje, že nemohl přijíti školní rada
Bartoš, jenž jest vynikajícím odborníkem, neb on sám
může prý podati jen různé poznámky ze svého půso-
bení. — Na to připomíná, jak filosof Leibnitz, když
se s carem Petrem Velikým sešel v Torgavě, pravil
k tomuto: My dva jsme Slované, kteří mají největší
úkol, ty jako panovník, já jako vědátor. — Leibnitz
byl první, jenž rozeslal dotazníky, týkající se národo-
pisných zpráv.
Němci porozuměli záhy významu národopisného
bádání a řečník výsledky tohoto klade na roveň
působení pověstného pruského učitele, jemuž Prusko
děkuje svoje vítězství u Hradce Králové
Na to cituje Kolárovu definici národnosti a uvádí
Kolárův výrok: Národ bez národnosti, jest tělo bez
kosti. (Potlesk.) Také Riegrův slovník dosvědčuje, ž
#8
alto_textblock
#8
národností není pouze řeč, ale souhrn všech zvlášt-
ností, jež liší jednu část člověčenstva od druhých.
Také Moravané mají svou národnost, částečně stejnou
s ostatními Slovany, částečně pak odchylnou. Jednou
částí její jest z božnost, kterou si osvojili již za
času, kdy osobního Boha ještě neznali.
Řečník cituje v té věci opět Kolára a uvádí, ž
pohanští Moravané květům přidávali jména bohů.
Tak na př. »Mořena« jest jméno bohyně a také kvě-
tiny, taktéž »Kupa« atd. Pak následují z doby po-
zdější božedřevec, božidar, sv. kříž aj.
Řečník uvádí celou řadu příkladů toho druhu.
Lid moravský rád se pěstováním rostlin zabýval.
raději rostlinou stravu jedl než maso, při jehož opa-
třování teče krev a nikdo raději na lukách, polích a
v sadech nepracuje než lid moravský. U porovnání
s řečí latinskou, která si jména rostlin musela pou-
četi z jiných, v našem jazyku, každá bylina má
jméno původní, tak zřetelné a jadrné, že dává se jím
poučení o její vnitřních a zevnějších vlastnostech. —
Řečník uvádí příklady a zmiňuje se pak o »Lid-
ských dokumentech«, které vydala paní Augusta
Šebestová, která po leta vyhledávala stařenkya
děti a zaznamenávala jejich výroky, čímž vzniklo, jak
praví Klvaňa, dílo velmi značné ceny, jež řečník od-
poručuje Čechům.
Také Slovensko má důležitý význam národo-
pisný, ale tu se říká: »Proč se od nás literárně
odtrhli?«
V době onoho trhání se vydal Sušil list vý-
stražný k Slovákům, který řečník sám rozeslal. Slo-
váci však odpověděli: »Proč se Čechové od staro-
moravštiny odtrhli?«
Řečník podává pak vysvětlení o některých
zvláštnostech moravštiny. Sušil vždy užívá kapla,
bibla a ne kaple a bible, kdyby se bylo na to dbalo,
nebyla by nastala otázka je li svatební košile singu-
lár či plurál. Dále vzpomíná Slot-va časopisu »Cyrill
a Methoděj«, jenž vydáván byl na Slovensku ve spi-
sovné češtině, ale do Čech docházel jen v 5 výtiscích
na výměnu, až Šlota konečně počal ho vydávati ve
slovenstině.
Na to vzpomíná pan přednášející zpěvnosti lidu
moravského, v jehož nápěvech, ač text valně změněn,
zavznívá ještě chorál, jímž někdy uctívali své bohy.
Dále vzpomíná, že není písně české, která by se na
Moravě neslyšela a podobné platí o Slovensku, což
jest důkazem přirozené spojitosti Čechů, Moravanů,
Slezanů a Slováků, od kterých Čechy v Dol. Rakou-
sích odlučovati nesluší. (Pochvala)
Když vyšla první sbírka národních písní morav-
ských, napsal německý hudební kritik Chrysander, že
v nich nalézá tak velikou lahodu, že není ani možno,
aby je byl složil lid, nýbrž že je komponoval nějaký
ženiální hudebník, jenž je vydává pod firmou lidu.
Týž Chrysander pravil také, že v melodiích těch na-
lézá zvláštní zákon harmonisace. Tento zákon
zjistil . . ..
Na to mluví řečník o kultuře cyrillo-methoděj-
ské na Moravě i v Čechách, která se udržela až do
králů lucemburských, kdežto se o ní mylně domní-
vají, že byla jen meteorem, jenž zmizel jako se byl
objevil.
Rečník dokazuje dlouhé trvání slovanských klá-
šterů v Čechách a na Sázavě, v Želivu, Kladrubech
a jinde. I Kremsmünster a Sv. Florian v Dol. Ra-
kousích byly původně kláštery slovanské a to se také
tvrdí o Zwetlu — Světlé a Rajhradě. Řečník přeje
#9
alto_textblock
#9
Jediný takový obraz vyžadoval na dělníku papež-
ské továrny celého roku práce. Spolehlivými a věr-
nými jsou pouze portréty papežů do 15. století,
kdežto dřívější jsou pouze upraveny dle popisua
domyslu, čímž ovšem cena jejich není ztenčena.
Mile nás dojímají všecky četné památky umělecké,
kaple, zvláště kaple sv. ostatků, kde se chovají
okovy sv. Pavla, jichž se dotýkáme a kde si ku-
pujeme též řetízek niklový, jejž pak pokládáme na
okovy apoštolovy a bereme sebou jako drahocennou
památku. Za oltářem hlavním se nám ukazují mo-
saiky z r. 1220 znázorňující Krista Pána mezi
Petrem a Pavlem, Ondřejem a Lukášem, u biskup-
ského trůnu pak obraz všech kardinálů a biskupů,
přítomných při svěcení kostela. Na průčelí stěny
apsidy jest Panna Maria a sv. Jan, na protější
straně vítězoslavného oblouku stará mosaika sv.
Petr a Pavel. V příční lodi jsou kaple na levo
nejsv. svátosti; průvodce nám oznamuje, že tu sv.
Ignác vykonal svoje sliby s prvními učeníky, pak
kaple sv. Štěpána, na pravo pak kůrová kaple a
kaple sv. Benedikta. Celkem je tu šest oltářů.
Dále vcházíme chodbou do klášterního nádvoří,
kde jsou freskové malby z 12. století a kde vi-
díme zachovalé mosaiky z 12. století. V horní
chodbě kláštera benediktinského, kterýžto řád byl
ustanoven strážcem této svatyně, ukazují se obrazy
papežů až z 5. století, jež se zachovaly za požáru
staré basiliky.
Tento velechrám jsme navštívili dvakráte z
#10
alto_textblock
#10
svého pobytu římského, abychom tam vykonali
předepsané modlitby za příčinou získání plnomoc-
ných odpustků. Avšak nebyli bychom toho litovali,
kdybychom měli příležitost ještě častěji do tohoto
chrámu přijíti branou svatou, která podobně jako
u sv. Petra byla otevřena před jubilejním rokem
24. prosince a tak přístupnou učiněna po 75 letech
širšímu obecenstvu. Basilika tato stojí na osamělém
prostranství, jemuž vévodí skutečně nádherně až na
věž, která k tak velikolepé stavbě rozhodně se ne-
hodí. V kostele připadá si návštěvník příliš nepa-
trným vůči velikolepým rozměrům. 80 sloupů, dě-
lících jednotlivé lodi, nám připadají, jako kdyby-
chom dleli v kolonádě na náměstí sv. Petra.
Neopomenuli jsme příležitosti, abychom si za-
jeli též ke třem pramenům »alle tre fontane«, kde
sv. Pavel byl sťat. Jedeme od sv. Pavla půl ho-
diny neúrodnou a nezdravou rovinou Campagne,
která našeho zraku nikterak nepoutá. Je to zvláštní
krajina. Na pohled zdá se býti pěknou a úrodnou,
a také by bylo možno z ní učiniti veliký kus půdy
výnosné, která by byla obilním skladištěm Říma
zároveň ovocnou a zelinářskou zahradou, kdyby,
ano kdyby! Této podmínky kdyby nebylo! Bylo
by k tomu potřebí peněz, vytrvalosti, práce a při-
činlivých rukou — českých. Pak by Campagna, tak
špatně proslulá, jinak vypadala.
Cesta zdá se nám býti nekonečnou! Hojně že-
bráků, hlavně dětí, nás znepokojuje při naší jízdě
což kdybychom šli pěšky, to bychom se teprve ne-
#11
alto_textblock
#11
ubránili! Anebo snad lépe, nežli když jedeme. Že-
bráci nás považují za boháče, a proto dotěrnost tím
větší. A ještě jedna zajímavost. Kluci běží za námi
o překot, ale nežebrají, Bůh uchovej. Jsou to
umělci. Ukazují prst ukazováček a křičí »un soldo«,
a již doklad jejich žádosti spatřujeme. V okamžiku
provede kotrmelec jeden z nich a hlásí se o »un
soldo« (2 a půl kr.). Milerádi hodíme mu tento
obolus, již proto, abychom se ho zbavili, avšak na-
stojte. Z úst všech ostatních mladých lazzaronů
ozývá se hlas: »Un soldo, un soldo« k ohlušení.
A kolik hlasů, tolik kotrmelců. Co počíti? Jest
jich 20, ty kotrmelce by stály liru, hodíme jim
ještě 4 soldy, a kočí práskne do koní, abychom
této nobl žebrotě ušli. Na zpáteční cestě začne ko-
medie nová s »un soldo« a s ukazováčkem ve
vzduchu a s pravidelným, vytrvalým útěkem a pro-
následováním katolických křesťanů, zejména kato-
lických kněží, kteří dle domnění těchto lazzaronů
mají doma pravé hranice soldů, jinak by nejeli do
Říma, kde tolik kotrmelců na ně čeká.
Jsme na místě, ale nemůžeme dále. Uherské
procesí nás předešlo. Celé houfy podkoní (ještě žáci
tu chyběli) a kočárů tu čekaly podél silnice, na
níž se zdvihal prach, největší to nepřítel nejen uči-
telů, nýbrž také poutníků. Ještě aspoň 10 minut
bylo nám kráčeti, nežli jsme se dostali k třem fon-
tánám. Připojili se k nám Slováci, kteří počtem
v pravdě mnohé pouti přesahují cím činili »maďar-
skou pouť.« Byli opuštěni svými vůdci, kteří si jích