#1
alto_textblock
#1
děje se tak všude, že v Německu vlastně o
jiném se dnes nemluví, než o organickém při-
členění »německých« zemí rakouských ku ně-
mecké říši. A to zaráží. Onehdy konal se ve
Vratislavi mezinárodní sjezd pro vnítro-
zemskou plavbu. Na tom přece nemělo býti vy-
kládáno o politice. Zatím ale byla ta »společná
práce Rakouska a Německa na poli hospodář-
ském a organické spojení obou států« neustále
na jednacím pořadu. Kdyby aspoň z těch svých
»německých« zemí, jež chtějí zabrati, vyloučili
země koruny české, však naopak, na ty,
jak ostatně přirozeno, největší mají zálusk. Ja-
kým právem je ale urvat chtějí? Stát český
ani pozdějí království české neměly
naproti Německé říši žádných závazkůa
povinností a jestli proti vůli zákonných
zástupců tyto země zašantročeny byly do
směšné štátopravní nestvůry, jakou byl něme-
cký spolek, z toho pranic nedá se vyvoditi pro
dnešek. Za to ale měli by tím více dbáti ve
Vídni toho, co dnes, jak jsme se již byli o tom
zmínili, zdá se býti nejblíže příští etappou
další německé akce, jež, daleko ještě není ukon-
čena. Nechť jen si ve Vídni vzpomenou,
jak se připravovala ta známá akce šlesvická, kdy
pozorovati bylo tytéž příznaky jako dnes. Ve
Vídni je ostatně znají, vždyť byli při toma
Holštýn vlastně dobyli, ovšem že pro — krále
pruského, ale za to o dvě léta později císaři
francouzskému postoupili Benátsko a dali se
z »bundu« vyhodit. Co dělo se tehdy, děje
se dnes. Ve Vídni jsou ale hluši a slepí. Pam
jediný idol, jenž oslňuje všechný: je —
trojspolek, či vlastně dvojspolek.
#2
alto_textblock
#2
Útok na presidenta Mac Kinleye.
z Hamburku, 11. září. (Tifgm. »N. L
Newyorské »Times« sdělují, že u vraha krále
Humberta Brescia nalezena byla listina se
jmeny všech panovníkův. Na prvním
místě nalezal se císař rakouský, na druhém
král Humbert a na konec Mac Kinley. Italské
úřady zpravily prý tajnou policii ve Washing-
tonu. Mae Kinley prý důtklivě vyzván, aby s
obklopil osobní stráží, kterou však odmítl.
Z Chicaga, 10. září. (C.-B.) Anarchistka
Emma Goldmannová byla zatčena.
e
vbrs
0— Volební provolání všeněmecké, Zítr
vydáno prý bude volební provolání strany vše-
německé, jak se bylo o něm stalo usnesení v ne-
dělní schůzi ašské. Dle »Bohemie« je prý to
kohglomerát oněch zvučných, šťavnatých frásí.
s nimiž setkáváme se v různých článcích vše-
německého tisku, ve volebních a komersních
řečech p. t. všeněmeckých poslanců a kandidátů.
Provolání obřací se především proti »falešnému
liberalismu«, jenž židy veden, niči německý lid
mravně i hmotně a který prý jedině vinen pokrokem.
jejž jsme my Čechově učinili v této zemi. Nebyl
prý bychom nikdy v této zemi dospěli k nynějšímu
svému významu a nikdy prý bychom se nebyl
stali v rakouské politice činitelem tak důležitým
jakým jsme, kdyby prý v době, kdy Němectvo
bylo v Rakousku vedoucím, byli řídili se ně-
mečtí vůdcové účelnou politikou německo-nacio-
nální. Další odstavec provolání věnován je roz-
dělení země. »Odvážný krotitel Čechů« — jak
praví »Bohegpia« — neuvádí důkaz a doklady.
že správný 6 jeho názor, nýbrž prohlašuje prostě
co chce a poroučí, jakkoli již s jakýmsi sesla-
bením. Prohlašuje se totiž proti rozdělení ne
již z principu, nýbrž pouze potud, pokud ne-
bude němčina žákonem prohlášena za řeč státní.
Na konee pak uvádí pan rytíř Schönerer, čeho
bude zapotřebí především, aby naučil nás se
svou tak výborně vychovanou jemnou a ušle-
chtilou společností — moresům. »Především
musí býti Čechům uvedeno na paměť, že český
sněm není místo pro výklady národně politických
otázek.« Nevíme prozatím, jaké má pan Schö-
nerer vyhlídky, státi předsedou českého sněmu,
až jím bude, potom bude si moci zaříditi věc
dle svě vůle, prozatím ale nikým si nedáme
poroučeti o tom, co na sněmu má býti pro-
jednáváno, nejméně pak od lidí, kteří tuto zemi
uni neznají a pro zájmy její nemají ani po-
rozumění.
— Nestoudnost a nedůslednost. K oby-
vatelstvu libeňskému bylo učiněno vyzvání, aby
v den slavnostního připojení této obce ku Praze
vyvěsilo prápory v barvách země i připomenuto,
kdo by takového práporu neměl, aby se on
přihlásil u obce pražské. Tím »Prager Tagblatt«,
specialní orgán jisté části libeňské, strašlivě byl
popuzen. Libeňští Němci, zejmena tamější ně-
mačtí valkoprůmyslníci, prý si nedají předepsat,
#3
alto_textblock
#3
Denní zprávy.
#4
alto_textblock
#4
jakých barev mají k dekoraci užiti a mají-li
vůbec domy své vyzdobiti. A jinak ještě »Pr.
Tagblatt« o obec se otírá. Libeňšti Němci —
jsou-li tam nějaci, — mohou činiti, co se jim
zlíbí, na druhé straně dobře bu-
dou zaznamenáni ti, kteří zje-
vně a demonstrativně osvědčí se
býti nepřáteli této země. Že velko-
německý prapor nebude v Libní vláti ani jeden,
o tom nechť »Pr. Tagblatt« je přesvědčen. Jaká
vlastně to nedůslednost v nepřátelství proti bar-
vám zemským! Vždyt Němcí nepřestávaji do-
kazovati, to že jejich země, aspoň do té míry
jejich jako naše. Měli by tedy míti barvy jejlv
účtě, jako všechno, co s ní souvisí a ji připo-
míná. Jak dá se vysvětliti dávná ta nenávist
proti barvě bílé a červené? Proč zaměňují Němci
barvy země za barvy našeho národa? Poněvadž
dobře vědí a poněvadž to cítí, že jsou to pojmy
u náš totožné, že prostě řečeno, my Čechové,
nikdo jiný, jsme dějinnými representanty této
zemhě. -
#5
alto_textblock
#5
— Svatá církev římsko-katolická od-
povídá v — »Prager Tagblattu«! Tázal
jsme se týnů svatovítských a odpověď docház
z kouta docela protilehlého, směrem od israel-
ského velechrámu na Král. Vinohradech, kde
své věže k pražskému nebí týčí výrobek vi-
deňsko-maurské architektury. Ždáli jsme odpověd
od orgánu páně kardinálova, i dostalo se nám
jí v orgánu pana Mercyho, či snad v tomto
případě o »Pr. Tagblattu« má se správněji říci
»orgán superiorního pana biskupa dra. Frinda«?
Zkrátka a dobře, zatím co kardinálův list
mlčí, spustil »Prager Tagblatt« na celé
kolo a přináší v čele dnešního svého čísla
pod záhlavím »K jmenování pražských svě-
tících biskupů« úvodní článek přímo a vý-
slovné na naši adresu psaný, v jehož úvodě
zmiňuje se o našich článcích, psaných prý
každodenně od jmenování nových světících bi-
skupů dra. Frinda a dra. Krásla o národnostním
rozdělení diécesí a zřízení generálního vikářství
v Praze. »Můžeme českému tisku na jeho již
nyní soustavně prováděnou agitaci ve věci této
odpověděti následující«, píše »Prager Tagblatt«,
načež připojuje tuto odpověď, již doslovně pře-
kládáme :
Myšlenka rozmnožení diécesí v Čechách byla
uvažována již z počátku let čtyřicátých a sice z toho
důvodu, že již tehdáž ukázaly se obtíže církevní správy
pro velký počet obyvatelstva a přílišnou rozlohu
diécesí. Také snad nebude úplně neznámo, že již
před lety několikráte domáhal se dr. L. Rieger zří-
zení českého biskupství v Kutné Hoře. Od té doby
se obyvatelstvo v Čechách silně rozmnožilo a obtíže
shora naznačené se zvětšily, nehledě ani k tomu,
že přistoupily ještě jiné poměry, dle
nichž myšlenka rozmnožení diécesí,
tenkráte již pojaté, jeví se ještě opráv.
něnější. Pražská arcidiécese čítá, jak známo,
mezi dvěma milliony duší půl millionu Něm-
ců, mezi nimi celé uzavřené německé
území chebské samo se 100.000 duší. Také
královéhradecká diecése silně jest pro-
stoupena německými živly, kdežto lito-
měřická, za německou považovaná diécese
vykazuje velký počet čistě češkých obcí.
Jest jasno, že v našich dobách takovému národ-
nostním smíšení obyvatelstva náleží obzlášt n
význam. Bere-li se však ještě na zřetel, že stře-
diska dosavadních diécesí jako na př. diécese králové-
hradecké, začasté špatně zvolena byla, náskýtá řada
nepodcenitelných momentů, kteréž přimlouvají se za
rozmnožení diécesí s praktičtějším, našim
nynějším poměrům vyhovujícím terri-
toriál ním rozdělením. Bylo by však pochy-
beno, již nyní myšlence této přisuzovati nejzralejší
aktuálnost. Pakliže však český tisk v myšlence této
již nyní spatřuje administrativní církevní rozdělení
co předchodný vzorec národního rozdělení, leží v tom
vlastně důkaz, že by jeho přovedení sku-
tečně vyhovovalo politické potřebě,
potřebě, jakou té doby pociťují všichni Němci
v Čechách, vyjma Všeněmce. Takové rozmnožení
diécesí na české i na německé straně nemusilo by
ještě daleko míti účinek »Nár. Listy« obávaný, že by
totiž kněžský živel český v uzavřeněm
německém území byl depossedován. Te-
prve potom, až bude dostí německých
kněží, měly by takové žaloby smysl.
Neboť jest zajisté samozřejmo, že němečtí kněží mají
na německé farní osady větší nárok než čeští. Pakli
že však český tisk dále jen ze jmenování obou svě-
tících biskupů uzavírá na brzké uskutečnění myšle-
nek shora dotčených, jest tento závěrek právě tak
předčasný, jako zpráva, že zamýšlí se zřízení dru-
hého generálního vikářství v Praze. Světící biskupově
nemají žádného jiného oboru působnosti, leč jaký
jim vykáže biskup diécese od případu k případu. Pa-
kliže Češi rozdělení v církevním vzhle-
du pokládají za nepřátelské sobě a za prostře-
dek k roztržení země, mají naproti
tomu Němci za právo a povinnošt, za-
sazovat se za uskutečnění této my-
slenky jakožto prospěchu své národ-
nosti.«
Celá úprava článku tohoto, jeho umírně-
nost v dikci a zúmyslné vyhýbání se správnému
označení klerikálních plánů jakožto národ-
#6
alto_textblock
#6
nostního rozdělení diécesí nasvěd-
čuje tomu, že máme co činiti se skutečnou, au-
tentickou odpovědí z kruhů oněch »vyšokých
hodnostářů eírkevních, kteří tak nápadně byli
v poslední době rozmnožení« a sice s odpovědí
s místa nejkompetentnějšího, z péra samého bi-
skupa dra. Frinda. Prozrazuje to i orgán kasina
sám, kterýž z rozkoše, že se na něj sňesla
mílost biskupova, otiskuje svůj článek prolože-
ným plsmem, dávaje na srozuměnou čtenáři: »Sám
vtip se!« Pro nás má tato odpověď při současné
zamiklosti tísku kardinálova cenu dvojnásobnou.
Především jest odpověď tato, ač tehce zahale-
ným, přece jenom přímým doznáním, že
zprávy naše a vývody o národ-
nostním rozděleni církevní správy
v Čechách zakládají se na pravdě.
Autentická odpověď, v »Tagblattu« obsažená,
nepopírá z našeho tvrzení pranic, nýbrž jest
jeho nejdoslovnějším potvrzením, toliko v jedné
věci stojí v zdánlivém odporu s námi. Líčí
totiž naše závěry, jakoby se jednalo o brzké
anebo nejaktuálnější uskutečnění těchto rozdělo-
vacích záměrů, za předčasné i popírá, že by se
tak státi mělo ihned. To sice také notvrdíme,
ale stojíme na tom, že není vyloučeno, že by
se tak ihned státi nemohlo. Okamžik
provedení církevních smiřovaček nezávisí od lid-
ského výpočtu, nýbrž od toho okamžiku, kdy
nastane nutnost, dosaditi na litoměřické
křeslo biskupské následníku, jímž
nebude nikdo jiný, leč objevitel zásady mezi
superiorními německými a inferiorními českými
katolíky, nový světící biskup dr. Frind. Kdyby
naznačená nutnost nastala dnes či zejtra, ihned
s nastolenlm supeřiorního biskupa v Litoměři-
cích v život vstoupl nový útvar výhradně ně-
mecké diécese litoměřické, k němuž je všechfo
připraveno až do poslední německé osady.
Právě, aby nemusil mluviti o těchto do po-
drobna vykonaných přípravách, chápe se pisatel
odpovědi v »Pr. T.« důminký, že bychom byli
jmenování obou nových světících biskupů vzáli
za záminku našich úvah k věci. Nikoli toto jme-
nování, nýbrž velice cenná udání z kruhů düeho-
venských pocházející a odhalení ze zákulisí
klerikálních úkladů k roztrhání království smě-
řujících, přiměla nás k zakročení, jež ovšem
provedeme s důsledností až ke krajnostem, jaké
si strůjcové církevních punktací dovedou na
prstech vypočítat. Kdýby se byl pisatel odpo-
vědi v »P. T.« obíral těmito skutečnými nutka-
vými příčinami našeho vystoupení, byl by musil
zmíniti se o různých makavých detailech našich
vývodů, o Frindových konventiklech s Opitziány,
o jich snahách k vyloučení všech českých
kleriků z litoměřického semináře, o naprosté
germanisaci litoměřické kapituly, o krocích pod-
niknutých k tomu cíli u místodržitelství, u nuh-
ciatury, u papežské stolice . . . átd. Jak patrno,
věc se teprve krásné vylupuje a vstupuje do
stadia, v němž vyžaduje nejpilnější naší pozor-
nosti, jaké se jí také nikoli nedostávati nebude.
Za to se zaručujeme !
— »Tajné punktace«, tuto opravdovou
»mizerii s cibulí« (jak starý pěvec český dí),
jakou si národně-sociální státníci v lehkomyslně
geniální chvilce nadrobili, hodlají také vyjísti do
poslední kapky blamáže, což také na ně patří.
Jakož jsme včera správně předvídali, tak také
skutečně národně-sociální orgán dnes odpiřá
sděliti jméno svého domnělého
informátora — o stajných punk-
taclch« mladočeských. Když mu bylo
dokázáno, že svá sensační sdělení přirozeně
nemohl čerpati od žádněho z domnělých
účastníků-pünktátorů, ani dra. Körbra ne-
vyjímaje, tím méně pak] od dra. Škardy,
jediného prý důvěrníka domnělých »punktá-
torů«, vytasil se lístek národně sociální se
smyšlenou figurinou původce těchto sensačních
odhalení tajně punktačních, jejž naznačil jakožto
vlastence nesmírně vynikajícího, jemuž prýi
my pospěcháme řemínky rozvázat. Takovým
způsobem zabezpečiti domnivali se nářodně-
sociální diplomatě svému nejmenovanému
fantomu z naší strany šetření, a když
jsme ukázali včera, že tak nehodláme
učinit, nýbrž že chceme každého politi-
ckého pomlouvače, jenž přavdu svých klepů
nedokáže, důsledně stihati, žádajíce za jmeno-
váni velikého vlaštence stojícího za »Č. D.«,
odpovídá list tento dnes, že nemůže šlapati
slušnost žurnalistického tajemství, nezáleží prý
na jménu, nýbrž na věci a konečně chce nás
prý ušetřiti blamáže atd. Opakujeme, že do-
mnělý veliký vlastenec je pouhou smyšlenkou
národně-sociální, za kterou chtějí se strůjeové
klepu v hanbě své stuliti, neboť kdyby bylo