ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 2 b0a93b90-66ef-11dc-bb2c-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 2
ALTO TextBloky — 6
#1 alto_textblock #1
děje se tak všude, že v Německu vlastně o jiném se dnes nemluví, než o organickém při- členění »německých« zemí rakouských ku ně- mecké říši. A to zaráží. Onehdy konal se ve Vratislavi mezinárodní sjezd pro vnítro- zemskou plavbu. Na tom přece nemělo býti vy- kládáno o politice. Zatím ale byla ta »společná práce Rakouska a Německa na poli hospodář- ském a organické spojení obou států« neustále na jednacím pořadu. Kdyby aspoň z těch svých »německých« zemí, jež chtějí zabrati, vyloučili země koruny české, však naopak, na ty, jak ostatně přirozeno, největší mají zálusk. Ja- kým právem je ale urvat chtějí? Stát český ani pozdějí království české neměly naproti Německé říši žádných závazkůa povinností a jestli proti vůli zákonných zástupců tyto země zašantročeny byly do směšné štátopravní nestvůry, jakou byl něme- cký spolek, z toho pranic nedá se vyvoditi pro dnešek. Za to ale měli by tím více dbáti ve Vídni toho, co dnes, jak jsme se již byli o tom zmínili, zdá se býti nejblíže příští etappou další německé akce, jež, daleko ještě není ukon- čena. Nechť jen si ve Vídni vzpomenou, jak se připravovala ta známá akce šlesvická, kdy pozorovati bylo tytéž příznaky jako dnes. Ve Vídni je ostatně znají, vždyť byli při toma Holštýn vlastně dobyli, ovšem že pro — krále pruského, ale za to o dvě léta později císaři francouzskému postoupili Benátsko a dali se z »bundu« vyhodit. Co dělo se tehdy, děje se dnes. Ve Vídni jsou ale hluši a slepí. Pam jediný idol, jenž oslňuje všechný: je — trojspolek, či vlastně dvojspolek.
#2 alto_textblock #2
Útok na presidenta Mac Kinleye. z Hamburku, 11. září. (Tifgm. »N. L Newyorské »Times« sdělují, že u vraha krále Humberta Brescia nalezena byla listina se jmeny všech panovníkův. Na prvním místě nalezal se císař rakouský, na druhém král Humbert a na konec Mac Kinley. Italské úřady zpravily prý tajnou policii ve Washing- tonu. Mae Kinley prý důtklivě vyzván, aby s obklopil osobní stráží, kterou však odmítl. Z Chicaga, 10. září. (C.-B.) Anarchistka Emma Goldmannová byla zatčena. e vbrs 0— Volební provolání všeněmecké, Zítr vydáno prý bude volební provolání strany vše- německé, jak se bylo o něm stalo usnesení v ne- dělní schůzi ašské. Dle »Bohemie« je prý to kohglomerát oněch zvučných, šťavnatých frásí. s nimiž setkáváme se v různých článcích vše- německého tisku, ve volebních a komersních řečech p. t. všeněmeckých poslanců a kandidátů. Provolání obřací se především proti »falešnému liberalismu«, jenž židy veden, niči německý lid mravně i hmotně a který prý jedině vinen pokrokem. jejž jsme my Čechově učinili v této zemi. Nebyl prý bychom nikdy v této zemi dospěli k nynějšímu svému významu a nikdy prý bychom se nebyl stali v rakouské politice činitelem tak důležitým jakým jsme, kdyby prý v době, kdy Němectvo bylo v Rakousku vedoucím, byli řídili se ně- mečtí vůdcové účelnou politikou německo-nacio- nální. Další odstavec provolání věnován je roz- dělení země. »Odvážný krotitel Čechů« — jak praví »Bohegpia« — neuvádí důkaz a doklady. že správný 6 jeho názor, nýbrž prohlašuje prostě co chce a poroučí, jakkoli již s jakýmsi sesla- bením. Prohlašuje se totiž proti rozdělení ne již z principu, nýbrž pouze potud, pokud ne- bude němčina žákonem prohlášena za řeč státní. Na konee pak uvádí pan rytíř Schönerer, čeho bude zapotřebí především, aby naučil nás se svou tak výborně vychovanou jemnou a ušle- chtilou společností — moresům. »Především musí býti Čechům uvedeno na paměť, že český sněm není místo pro výklady národně politických otázek.« Nevíme prozatím, jaké má pan Schö- nerer vyhlídky, státi předsedou českého sněmu, až jím bude, potom bude si moci zaříditi věc dle svě vůle, prozatím ale nikým si nedáme poroučeti o tom, co na sněmu má býti pro- jednáváno, nejméně pak od lidí, kteří tuto zemi uni neznají a pro zájmy její nemají ani po- rozumění. — Nestoudnost a nedůslednost. K oby- vatelstvu libeňskému bylo učiněno vyzvání, aby v den slavnostního připojení této obce ku Praze vyvěsilo prápory v barvách země i připomenuto, kdo by takového práporu neměl, aby se on přihlásil u obce pražské. Tím »Prager Tagblatt«, specialní orgán jisté části libeňské, strašlivě byl popuzen. Libeňští Němci, zejmena tamější ně- mačtí valkoprůmyslníci, prý si nedají předepsat,
#3 alto_textblock #3
Denní zprávy.
#4 alto_textblock #4
jakých barev mají k dekoraci užiti a mají-li vůbec domy své vyzdobiti. A jinak ještě »Pr. Tagblatt« o obec se otírá. Libeňšti Němci — jsou-li tam nějaci, — mohou činiti, co se jim zlíbí, na druhé straně dobře bu- dou zaznamenáni ti, kteří zje- vně a demonstrativně osvědčí se býti nepřáteli této země. Že velko- německý prapor nebude v Libní vláti ani jeden, o tom nechť »Pr. Tagblatt« je přesvědčen. Jaká vlastně to nedůslednost v nepřátelství proti bar- vám zemským! Vždyt Němcí nepřestávaji do- kazovati, to že jejich země, aspoň do té míry jejich jako naše. Měli by tedy míti barvy jejlv účtě, jako všechno, co s ní souvisí a ji připo- míná. Jak dá se vysvětliti dávná ta nenávist proti barvě bílé a červené? Proč zaměňují Němci barvy země za barvy našeho národa? Poněvadž dobře vědí a poněvadž to cítí, že jsou to pojmy u náš totožné, že prostě řečeno, my Čechové, nikdo jiný, jsme dějinnými representanty této zemhě. -
#5 alto_textblock #5
— Svatá církev římsko-katolická od- povídá v — »Prager Tagblattu«! Tázal jsme se týnů svatovítských a odpověď docház z kouta docela protilehlého, směrem od israel- ského velechrámu na Král. Vinohradech, kde své věže k pražskému nebí týčí výrobek vi- deňsko-maurské architektury. Ždáli jsme odpověd od orgánu páně kardinálova, i dostalo se nám jí v orgánu pana Mercyho, či snad v tomto případě o »Pr. Tagblattu« má se správněji říci »orgán superiorního pana biskupa dra. Frinda«? Zkrátka a dobře, zatím co kardinálův list mlčí, spustil »Prager Tagblatt« na celé kolo a přináší v čele dnešního svého čísla pod záhlavím »K jmenování pražských svě- tících biskupů« úvodní článek přímo a vý- slovné na naši adresu psaný, v jehož úvodě zmiňuje se o našich článcích, psaných prý každodenně od jmenování nových světících bi- skupů dra. Frinda a dra. Krásla o národnostním rozdělení diécesí a zřízení generálního vikářství v Praze. »Můžeme českému tisku na jeho již nyní soustavně prováděnou agitaci ve věci této odpověděti následující«, píše »Prager Tagblatt«, načež připojuje tuto odpověď, již doslovně pře- kládáme : Myšlenka rozmnožení diécesí v Čechách byla uvažována již z počátku let čtyřicátých a sice z toho důvodu, že již tehdáž ukázaly se obtíže církevní správy pro velký počet obyvatelstva a přílišnou rozlohu diécesí. Také snad nebude úplně neznámo, že již před lety několikráte domáhal se dr. L. Rieger zří- zení českého biskupství v Kutné Hoře. Od té doby se obyvatelstvo v Čechách silně rozmnožilo a obtíže shora naznačené se zvětšily, nehledě ani k tomu, že přistoupily ještě jiné poměry, dle nichž myšlenka rozmnožení diécesí, tenkráte již pojaté, jeví se ještě opráv. něnější. Pražská arcidiécese čítá, jak známo, mezi dvěma milliony duší půl millionu Něm- ců, mezi nimi celé uzavřené německé území chebské samo se 100.000 duší. Také královéhradecká diecése silně jest pro- stoupena německými živly, kdežto lito- měřická, za německou považovaná diécese vykazuje velký počet čistě češkých obcí. Jest jasno, že v našich dobách takovému národ- nostním smíšení obyvatelstva náleží obzlášt n význam. Bere-li se však ještě na zřetel, že stře- diska dosavadních diécesí jako na př. diécese králové- hradecké, začasté špatně zvolena byla, náskýtá řada nepodcenitelných momentů, kteréž přimlouvají se za rozmnožení diécesí s praktičtějším, našim nynějším poměrům vyhovujícím terri- toriál ním rozdělením. Bylo by však pochy- beno, již nyní myšlence této přisuzovati nejzralejší aktuálnost. Pakliže však český tisk v myšlence této již nyní spatřuje administrativní církevní rozdělení co předchodný vzorec národního rozdělení, leží v tom vlastně důkaz, že by jeho přovedení sku- tečně vyhovovalo politické potřebě, potřebě, jakou té doby pociťují všichni Němci v Čechách, vyjma Všeněmce. Takové rozmnožení diécesí na české i na německé straně nemusilo by ještě daleko míti účinek »Nár. Listy« obávaný, že by totiž kněžský živel český v uzavřeněm německém území byl depossedován. Te- prve potom, až bude dostí německých kněží, měly by takové žaloby smysl. Neboť jest zajisté samozřejmo, že němečtí kněží mají na německé farní osady větší nárok než čeští. Pakli že však český tisk dále jen ze jmenování obou svě- tících biskupů uzavírá na brzké uskutečnění myšle- nek shora dotčených, jest tento závěrek právě tak předčasný, jako zpráva, že zamýšlí se zřízení dru- hého generálního vikářství v Praze. Světící biskupově nemají žádného jiného oboru působnosti, leč jaký jim vykáže biskup diécese od případu k případu. Pa- kliže Češi rozdělení v církevním vzhle- du pokládají za nepřátelské sobě a za prostře- dek k roztržení země, mají naproti tomu Němci za právo a povinnošt, za- sazovat se za uskutečnění této my- slenky jakožto prospěchu své národ- nosti.« Celá úprava článku tohoto, jeho umírně- nost v dikci a zúmyslné vyhýbání se správnému označení klerikálních plánů jakožto národ-
#6 alto_textblock #6
nostního rozdělení diécesí nasvěd- čuje tomu, že máme co činiti se skutečnou, au- tentickou odpovědí z kruhů oněch »vyšokých hodnostářů eírkevních, kteří tak nápadně byli v poslední době rozmnožení« a sice s odpovědí s místa nejkompetentnějšího, z péra samého bi- skupa dra. Frinda. Prozrazuje to i orgán kasina sám, kterýž z rozkoše, že se na něj sňesla mílost biskupova, otiskuje svůj článek prolože- ným plsmem, dávaje na srozuměnou čtenáři: »Sám vtip se!« Pro nás má tato odpověď při současné zamiklosti tísku kardinálova cenu dvojnásobnou. Především jest odpověď tato, ač tehce zahale- ným, přece jenom přímým doznáním, že zprávy naše a vývody o národ- nostním rozděleni církevní správy v Čechách zakládají se na pravdě. Autentická odpověď, v »Tagblattu« obsažená, nepopírá z našeho tvrzení pranic, nýbrž jest jeho nejdoslovnějším potvrzením, toliko v jedné věci stojí v zdánlivém odporu s námi. Líčí totiž naše závěry, jakoby se jednalo o brzké anebo nejaktuálnější uskutečnění těchto rozdělo- vacích záměrů, za předčasné i popírá, že by se tak státi mělo ihned. To sice také notvrdíme, ale stojíme na tom, že není vyloučeno, že by se tak ihned státi nemohlo. Okamžik provedení církevních smiřovaček nezávisí od lid- ského výpočtu, nýbrž od toho okamžiku, kdy nastane nutnost, dosaditi na litoměřické křeslo biskupské následníku, jímž nebude nikdo jiný, leč objevitel zásady mezi superiorními německými a inferiorními českými katolíky, nový světící biskup dr. Frind. Kdyby naznačená nutnost nastala dnes či zejtra, ihned s nastolenlm supeřiorního biskupa v Litoměři- cích v život vstoupl nový útvar výhradně ně- mecké diécese litoměřické, k němuž je všechfo připraveno až do poslední německé osady. Právě, aby nemusil mluviti o těchto do po- drobna vykonaných přípravách, chápe se pisatel odpovědi v »Pr. T.« důminký, že bychom byli jmenování obou nových světících biskupů vzáli za záminku našich úvah k věci. Nikoli toto jme- nování, nýbrž velice cenná udání z kruhů düeho- venských pocházející a odhalení ze zákulisí klerikálních úkladů k roztrhání království smě- řujících, přiměla nás k zakročení, jež ovšem provedeme s důsledností až ke krajnostem, jaké si strůjcové církevních punktací dovedou na prstech vypočítat. Kdýby se byl pisatel odpo- vědi v »P. T.« obíral těmito skutečnými nutka- vými příčinami našeho vystoupení, byl by musil zmíniti se o různých makavých detailech našich vývodů, o Frindových konventiklech s Opitziány, o jich snahách k vyloučení všech českých kleriků z litoměřického semináře, o naprosté germanisaci litoměřické kapituly, o krocích pod- niknutých k tomu cíli u místodržitelství, u nuh- ciatury, u papežské stolice . . . átd. Jak patrno, věc se teprve krásné vylupuje a vstupuje do stadia, v němž vyžaduje nejpilnější naší pozor- nosti, jaké se jí také nikoli nedostávati nebude. Za to se zaručujeme ! — »Tajné punktace«, tuto opravdovou »mizerii s cibulí« (jak starý pěvec český dí), jakou si národně-sociální státníci v lehkomyslně geniální chvilce nadrobili, hodlají také vyjísti do poslední kapky blamáže, což také na ně patří. Jakož jsme včera správně předvídali, tak také skutečně národně-sociální orgán dnes odpiřá sděliti jméno svého domnělého informátora — o stajných punk- taclch« mladočeských. Když mu bylo dokázáno, že svá sensační sdělení přirozeně nemohl čerpati od žádněho z domnělých účastníků-pünktátorů, ani dra. Körbra ne- vyjímaje, tím méně pak] od dra. Škardy, jediného prý důvěrníka domnělých »punktá- torů«, vytasil se lístek národně sociální se smyšlenou figurinou původce těchto sensačních odhalení tajně punktačních, jejž naznačil jakožto vlastence nesmírně vynikajícího, jemuž prýi my pospěcháme řemínky rozvázat. Takovým způsobem zabezpečiti domnivali se nářodně- sociální diplomatě svému nejmenovanému fantomu z naší strany šetření, a když jsme ukázali včera, že tak nehodláme učinit, nýbrž že chceme každého politi- ckého pomlouvače, jenž přavdu svých klepů nedokáže, důsledně stihati, žádajíce za jmeno- váni velikého vlaštence stojícího za »Č. D.«, odpovídá list tento dnes, že nemůže šlapati slušnost žurnalistického tajemství, nezáleží prý na jménu, nýbrž na věci a konečně chce nás prý ušetřiti blamáže atd. Opakujeme, že do- mnělý veliký vlastenec je pouhou smyšlenkou národně-sociální, za kterou chtějí se strůjeové klepu v hanbě své stuliti, neboť kdyby bylo