#1
alto_textblock
#1
Románová přiloha „Národních Listů“ k číslu 250. ze dne 10. záři 190l.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= Pamětník roku 1812. Ve Varšavě slaviti
bude v několika nedělích poslední účastník velké
armády, jenž roku 1812 táhl s Napoleonem do Mo-
skvy, svoje 107. narozeniny. Poručík Markiewicz od
dobrovolné polské legie byl ve věku 19 let samým
Napoleonem I. vyznamenán řádem čestné legie, jest
majitelem rytířského křiže a medaile sv. Heleny.
Když francouzské listy přinesly zprávu, že žije do-
sud pamětník požáru moskevského a hrozného útěku
přes Berezinu, vyvolalo to v Paříži zcela pochopi-
telné účastenství pro veterána, jenž se dožil již tře-
tího století. Při té příležitosti vyšlo na jevo, že Mar-
kiewicz nedostává ani důchodu, spojeného s rytíř-
ským křížem čestné legie, aniž důchodu ze známého
legátu Napoleonova. Toto nápadné faktum vysvětluje
se tím, že žije v cizině a dle zákonů z roku 1834a
dekretu z roku 1854 pozbývá nároku na tyto dů-
chody, kdo žije déle než rok mimo Francii. Časopisy
poukazují nyní na to, že v případu tak výminečném
jako u poručíka Markiewicze měl býti nalezen způ-
sob, aby nepozbyl ročních 250 franků za rytířský
kříž čestné legie, 250 franků za medailli sv. Heleny
a 200 franků z legátu Napoleonova. Poukazuje se
k tomu, že stát měl učiniti opatření, aby starešina
řádu čestné legie o 650 franků ročně nepřišel. Bezpo-
chyby opomenuto toho dříve proto, že se o tomto
skutečně vzácném případu nevědělo.
= Krysy a mor ve Starém zákoně
V »Expository Times« uveřejňuje anglický pastor
Campbell Gibbson zajímavou studii, v níž z jednoho
místa ve Starém zákoně snaží se dokázat, že již
Filištínští za času proroka Samuela připisovali
krysám značný úkol při šíření hlízového moru.
Gibbson dovolává se kapitol 5. a 6. první knihy
Samuelovy. Zde vypravuje se o hrozných trestech,
jimiž Jehova stihl Filištínské, že uloupili archu
úmluvy a postavili ve chrámě modlu Dagona. Poslal
na ně dvojnásobnou pohromu: vředy, jimž obyvatelé
země podléhali a krysy a myši, jež pustošily zemí.
Dvojnásobnou tuto pohromu dlužno dle názoru
Campbella Gibbsona považovati za cosi souvislého.
Shledává úzký styk mezi smrtelnou epidemií, jež
hubila Filištínské a hlodavci, již pustošili zemi. Jak
známo, spatřuje nynější věda v krysách hlavní ši-
řítele blízového moru. V naší vědecké domýšlivosti
domnívali jsme se, že jsme tento poměr mezi morem
a krysami objevili první a nyní se dovídáme, že Fili-
štínští skorem 1000 let před Kristem věděli již o tom
právě tolik, jako my.
= O americkém admirálu Schleyovi, jenž
přívrženci admirála Sampsona obviněn byl ze zbabě-
losti v bitvě u Santiaga, kde zničeno bylo loďstvo
španělského generála Cervery, dochází následující
zpráva: Jak známo, žádal Schley, aby zavedeno
bylo vyšetřování o událostech v této bitvě. Nyní
však přináší »Chicago Tribune« oznámení, jež bude
míti značný vliv na výsledek toho sporu. Admirál
Sampson, bývalý velitel amerického loďstva před
Santiagem, jest prý choromyslný. Kapitán Chadwick
vyslán byl státním tajemníkem námořnictva Longem
na letní sídlo Sampsonovo, aby podal zprávu o stavu
admirálově. Kapitán nalezl někdejšího svého před-
staveného jako skutečný »vrak«. Z rozmluv se Samp-
sonem přesvědčil se, že admirál nalezá se ve stavu
nervosního zchvácení, že paměť jeho jest značně
#4
alto_textblock
#4
oslabena a že není schopen vážného, souvislého
hovoru. Chadwick shledal, že admirálovi nejdůleži-
tější záležitosti ze správy válečných loděnic jsou
úplně cizí a že nedovede již poznat nejlepší svoje
přátele. Pomýšlí se na to, aby Sampson sproštěn
byl povinnosti, dostaviti se k vyšetřujícímu soudu.
Bude mu povoleno, aby podal písemně obšírný vý-
klad veškerých událostí až do bitvy u Santiagaa
přiložil doklady, opisy, služební zprávy, instrukce,
dopisy, obsahy soukromých rozmluv atd. Očekává
se, že admirál ohlásí se jako nemocný a že zůstane
v seznamu nemocných až dosáhne potřebného stáří,
aby mohl jíti do výslužby.
= Turecké vyslanectvo v Paříži. »Gau-
lois oznamuje: Jest známo, či vlastně není známo,
že nájemné za pěkný dům v ulici de Presbourg, kde
se nalezá turecké vyslanectvo, platí francouzská
vláda. Je to 50.000 franků ročně, jsme-li dobře
zpraveni. Nábytek v domě jest majetkem státu.
Stát bude nésti toto břímě, jež nese již hezkých ně-
kolik let, tak dlouho, dokud francouzská vláda neda-
ruje Vysoké Portě vlastní dům pro ubytování vysla-
nectva. Bude to vzájemný dar za palác v Therapii
na hořejším Bosporu, letní residenci francouzského
vyslanectva v Cařihradě, jejž sultán Mahmud, děd
nynějšího sultána, i s náležejícím k němu nádherným
parkem daroval francouzskému státu. Jen málokdo
však ví, že francouzská vláda platí také vrátného
tureckého vyslanectva v Paříži. Následkem toho jest
vrátný nejšťastnějším člověkem z celého vyslaneckého
personálu, neboť dostává svůj plat správně, kdežto
ostatní úřadníci často musejí hodně dlouho čekati,
než vidí nějaké peníze.
= Poštovní krádeže ve Španělsku. Z Mad
ridu se oznamuje: Již po několik neděl přiházejí se
v Barceloně nejneslýchanější poštovní krádeže, jichž
obětmi jsou v přední řadě ony časopisy, jež nej-
prudčeji protestovaly proti hanebným poměrům ve
španělském poštovnictví. Poštovní známky, papírové
peníze, kupony a jiné cenné věci, jež se zasílají na
místě hotových peněz, ztrácejí se nejen z obyčej-
ných, ale i z rekomandovaných dopisů. Dopisy
samy ovšem doručují se adresátům, ale s připoje-
nými drzými poznámkami, v nichž se pachatelé
adresátu nejsprostším způsobem posmívají pro jeho
ztrátu. S cheky a směnkami, jichž pachatelé ovšem
nemohou použít, tropí se nejhanebnější neplechy.
Buďto je zničí, anebo je pošlou s falešným girem
komukoli, z něhož si tropí posměch a vyslovují po-
litování, že si peníze bohužel nemohou dát vyplatit.
Obětmi této drzé neplechy bývají zejmena velké
bankovní závody, jimž bývají směnky a cheky bud
zaměňovány aneb zásilky, určené do Barcelony, za-
sílány do Paříže neb kamkoli, anebo docházejí
v takovém stavu, že se jich slušný člověk neodváží
ani dotknout. Obyčejně dostávají je adresáti v ote-
vřených obálkách. Redakce časopisů, bankovní zá-
vody a také soukromé osoby dostávají často celé
balíky padělaných cheků a směnek, obyčejně s girem
následujícíbo znění: »Splatné na řád sprostého
pitomého N. N. za hodnotu ukradenou poštovní
správou.« Také se oznamuje často okradeným adre-
sátům, které dopisy byly ukradeny neb zničeny
jak vysoká byla ukradená suma. Různé časopisy do-
staly těchto dnů další zprávy, že v krádežích a ne-
plechách navzdor zavedenému vyšetřování bude po
kračováno. Obyčejně končí takováto zpráva poznám
#5
alto_textblock
#5
kou: »Vidíte tedy, žijeme dokonale, jako v Sierře
Moreně« (Sierra Morena v Andalusii byla až do ne-
dávna hlavním střediskem španělských lupičů). Tyto
neplechy, jež nejpovážlivějším způsobem ohrožují
zájmy obchodu, trvají, jak praveno, již několik neděl,
aniž se poštovní správě dosud podařilo učiniti jim
přítrž. Cizinci ovšem mohou si stěžovati u svých
konsulů, před nimiž mají ve Španělsku ohromný
respekt a stížnosti jejich docházejí povšimnutí, avšak
domácí obyvatel marně se dovolává náhrady, není li
to osoba, požívající značného vlivu.
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze.
#7
alto_textblock
#7
Národní divadlo.
#8
alto_textblock
#8
290. hra v předpl.
2. čtvrtka.
#9
alto_textblock
#9
V úterý 10. září.
#10
alto_textblock
#10
Romeo a Julie.
Tragedie o 5 dějstvích. Anglicky napsal Wiliam
Shakespeare. Nově přeložil J. V. Sládek. Režisér:
Jaroslav Kvapil.
Po prvním a čtvrtém dějství přestávky.
Konec o 101/2. hod.
Začátek o 7. hod.
#11
alto_textblock
#11
Aréna na Smíchově.
Začátek půl 7. hod.
V úterý dne 10. září.
Ve prospěch p. Aloisa Strobacha.
Děti VItavy.
#12
alto_textblock
#12
Pištěkovo divadlo na Král. Vinohradech.
#13
alto_textblock
#13
Začátek o 3/47. hod.
V úterý dne 10. září.
Pohostinská hra p. Vendelína Budila.
Poprvé: Král Lear.
Tragedie o 5 jedn. Napsal W. Shakespeare. Přeložil
Čelakovský.
#14
alto_textblock
#14
Šněrovačk
#15
alto_textblock
#15
výborného tvaru, dobré ja-
kosti, mírné a reelní ceny,
#16
alto_textblock
#16
největší výběru
#17
alto_textblock
#17
J. Nováka
#18
alto_textblock
#18
v Praze, 3647
Vodičkova ulice, „U Štajura“.
#19
alto_textblock
#19
Sklep v Příkopě
(Hotel „U černého koně“).
#20
alto_textblock
#20
Počínajíc dnešním večerem každodenně koncert
Sieveringského terčetta.
#21
alto_textblock
#21
3595
#22
alto_textblock
#22
OSa
#23
alto_textblock
#23
Nevýslovná bída mne nutí, abych veřejně dovo-
lával se dobročinnosti šlechetných lidí. Nikoliv pro
sebe, nýbrž pro své čtyři nedospělé, hladem zmírající
dítky. Ža každý dárek tisíceré díky. Karel Frajbiš,
rukavičkář v Dolní Krči číslo 96.
#24
alto_textblock
#24
292 —
#25
alto_textblock
#25
289
#26
alto_textblock
#26
Ruf Dawes vzkřikl:
»Sylvie, Sylvie, drahoušku, jsi zachráněna !«
Děvče otevřelo modré oči své, pohledlo na trestance,
neprojevilo ale žádných známek vědomí.
Po horečce následovalo delirium a v hodině za-
chránění svého dítě zapomnělo svého zachránce.
Ruf Dawes, zdrcen zcela novým tímto neštěstím,
usedl, pojal dítě v náručí své a nepromluvil slova.
Frere, jenž oheň udržoval, pomyslil, že okamžik, v
kterýž tak dlouho doufal, konečně nadešel.
Matka na pokraji hrobu, dítě v deliriu, kdo že měl
svědčiti o obratnosti a obětavosti trestancově?
Nikdo než Moric Frere a Moric Frere jakožto ve-
litel trestanecké stanice musil dle zákona vydati
uprchlého trestance.
#27
alto_textblock
#27
Koráb změnil směr svůj a blížil se k podivnému
ohni, plovoucímu uprostřed oceanu.
Člun, jehož část byla takořka v plamenech, nemohl
zůstati již ani hodiny nad vodou.
Trestanec s dítětem na rukou trval tu úplně bez
hnutí. Paní Vichersová byla bez vědomí a nevěděla nic
o blízké záchraně.
Loď, brigga to, s třepetající se vlajkou americkou,
připlula tak blízko, až bylo lze se voláním dorozuměti.
Frere mohl skorem již rozeznati tváře na palubě.
Obrátil se tam, kde seděl Dawes skorem bez vě-
domí, kopl ho surově nohou a zvolal naň hlasem veli-
telským:
#28
alto_textblock
#28
Ruf Dawes, jenž ji držel stále ve svém náručí, sle-
doval její útrapy, jimž nemohl uleviti, zoufaje v duchu
již! Měla přece zemříti?
Tak minul opět jeden den a jedna noc a jedená-
ctého jitra vznášel se člun stále ještě na moři.
Čtyři nešťastníci spočívali v něm, majíce síly úplně
vyčerpány.
Náhle vzkřikl Dawes a chopiv se vesla, dal člunu
směr k širému moři. Volal při tom:
»Plachty! — plachty! Což nevidíte ?«
Frerův dychtivý zrak vzhlížel k obzoru.
Potom se ale poručík rozkřikl:
»Není nikde plachet vidět, pošetilče. Tropíte si z nás
šašky ?«
Člun plul teď přímo k jihu ve velké Jižní moře.
Frere pokusil se vyrvati kormidlo z ruky trestancovy
a člunu dáti opět původní jeho směr.
»Šílíte, že nás chcete zavézti na širé moře?«
»Posaďte se!« vzkřikl Ruf s divokým pohledema
hrozným posuňkem i vzhledl opět na ocean.
»Pravím vám, že vidím plachty.«
Frere zastrašen divým zábleskem v očích soudru-
hových vrátil se mruče na své místo.
»Dělejte si, co chcete, šílenče. Dobře se mi děje,
že jsem se v takovém ďábelském člunu na moře odvážil.«
Ostatně bylo to zcela lhostejno.
Utonouti mohli na širém moři právě tak jako na
pobřeží.
Dlouhý den chýlil se ke konci a žádné plachty ne-
bylo víděti.
Ztracen pro život.
#29
alto_textblock
#29
73