#1
alto_textblock
#1
Románová příloha „Národních Listů“ k číslu 88. ze dne 30. března 1900.
#2
alto_textblock
#2
Různé zprávy.
#3
alto_textblock
#3
= K odhalení pomníku Garibaldovav
Dijonu píše se nám z Paříže: V neděli odhalen
v Dijoně pomník Josefa Garibalda. Francie dluhovala
velkému Vlachovi dávno tento projev vděčnosti a ne
zapomenula a nezapomene nikdy toho, o co se pro
ni starý a chorobný Garibaldi pokusil. Garibaldi se
co do vzniku války francouzsko-německé nezmýlil a
umínil si, rozpoznav okamžitě, na které straně se
pravý provokatér nalezá a byv zprávami o francouz-
ských porážkách bolestně dojat, propůjčiti svůj meč
službě Národní obrany! Na zvěsť o rozhodnutí Gari-
balda se ozvaly tisíce Vlachů, pro něž byl vojevůdce
»otcem« a »slavnou zástavou«, kterou vítězství snad
může opustiti, již však čest vždy věrnou zůstane.
a hrnuly se ze všech stran poloostrova, by se bojů
proti Němcům zúčastnily. Garibaldi se stal v »hroz-
ném roce« po nějakou dobu novou nadějí Franciea
jestliže antagonismem stran vzkypivší vášně projevy
vděčnosti a neobmezené, povinné úcty později utlu-
mily, lpěl přec francouzský národ nepřetržitě na ve-
likém jeho jmeně. Národy nezapomínají tak snadno
jako vlády a sněmy heroických a šlechetných svých
zastanců. Rovněž jako vlašský národ, který přes
všechno dotvrzování domácích politiků, že byla zemi
jedině pomocí Angličanů svoboda vrácena, o plat-
nosti francouzských služeb skálopevně je přesvěd-
čen, a Francii vděčným býti nepřestal, tak nevěří
i Francie slovům těch, kteří Garibalda veřejně očer
nili a chová ve svém srdci pro udatného reka vřelou
lásku. Jedině mužům, kteří jako Giuseppe Garibaldi
po celý život nezištně působili, přísluší býti po smrti
triumfem ideje, pro niž bojovali.
= Horská strž. Z Milána se oznamuje: Údols
Valseriana, známé svými přírodními krásami, bylo
těchto dnů blíže Cusonu stiženo mocneu horskou
strží, jež zničila mnoho budov v obci Bondione
pohřbila ve svých ssutinách tři osoby, sedmdesáti-
letou stařenu a párek mladých manželů. Na zachrá-
nění zasypaných nelze pomýšlet, poněvadž při husté
sněhové vánici na jižním svahu Alp a nastavší nyní
oblevě s prudkými dešti hrozí nové strže. Veškeří
obyvatelé v Bondione opustili obec a táboří v počtu
skorem 1000 osob, vydáni v šanc nepohodě, pod
širým nebem. Z Brenty bylo posláno na pomoc voj-
sko. Na další průběh této afféry jest obecenstvo velmi
žádostivo.
= Zajímavý spor, jehož průběh se v Anglii
sleduje se značným napjetím z ohledů zásadních,
vypukl mezi soudcem Darlingem a jedním denním
listem v Birminghamu. Před několika dny pohnán bylv
Birminghamu před soud jakýs Wells pro uveřejňo-
vání a prodej nemravných spisů. Než líčení zahá-
jeno, promluvil soudce Darling několik slov ku pří-
tomným zástupcům časopisů. Pravil, že žádný slušný
list nepřinese úplnou zprávu o líčení a že doufá, že
toto upozornění postačí. Avšak pro případ, že by ně-
který časopis nebyl ochoten poslechnouti této rady,
chce připojiti toliko ještě slovo. Třeba, že nelze žá-
dnému časopisu upírati právo, podávati zprávy o soud-
ním líčení, nemůže přece časopis, jenž uveřejňuje
neslušné věci, činiti nároky na zákonnou ochranua
každý časopis, jenž by v tomto případě uveřejnil ne-
cudné podrobnosti, jež při tomto líčení vyjdou na
jevo, byl by rovněž soudně stihán, jako sám vyda-
vatel nemravných spisů. Proti takovémuto listu po-
#4
alto_textblock
#4
užilo by se plné přísnosti zákona. Den po líčení
uveřejnil jeden časopis birminghamský článek: »Ob-
hajce slušnosti«, v němž praveno: »Soudce Darling
má v Birminghamu tak málo práce s odsuzováním
zločinců, že, poněvadž již v sobě cítí touhu státi se
hrůzou nešlechetníků, měl včera ke zpravodajům ča-
sopisů řeč o slušnosti a připravil nám tím několik
příjemných minut. Zná-li kdo, jaký pohled poskytuje
opilec, jenž v kořalně chce vzbuditi dojem, že stojí
pevně na nohou, může si představit, jak vypadal
soudce Darling, když kázal časopisům o mravnosti.
Jeho miniaturní lordství zářilo zrovna sebevědomím.
Hrozný soudce Darling zpravodaje birminghamské
valně nezastraší. Časopis udrží se jen pak, zasluhu-
jeli toho. Na štěstí pro soudce Darlinga neplatí ta-
kováto zásada pro soudcovskou karieru. Žádný žur-
nalista v Birminghamu nedá si ničeho namluvit od
tohoto nestydatého, zrzavého mužíka, hotového to
typu prázdné hlavy. Jest věčná škoda, že lord-kancléř
svého času uprázdněné soudcovské místo neudělil
jinému ze svých příbuzných.« — Pisatel tohoto
článku byl na základě usnesení soudu obeslán, aby
podal »bližší vysvětlení«.
= »Poslední« ze Svaté Heleny. Z Paříže
se oznamuje: Ku prvnímu představení Rostandova
dramatu »L'Aiglon« (Mládě oslove) tlačila se »celá
Paříž« a lístky na sedadla a lóže stoupaly značně
v ceně. Bylo třeba takřka protekce, chtěl-li kdo do-
stat vstupenku. Několik dní před prvním představe-
ním dostala pí. Sara Bernhardtová dopis starce, in-
validy, »posledního ze Svaté Heleny«, jenž žádalo
bezplatnou vstupenku. Byla by to poslední radost
jeho života! Lístek ovšem povolen a jako vítaná re-
klama poslána o tom zpráva do novin. Ale den po
té přihlásili se noví ctihodní »veteráni« ze Svaté
Heleny, až jich byla pomalu hezky silná četa —
přes padesát mužů.
= Splašený býk na ulici. Z Bologni se
oznamuje: Zdejší občanstvo bylo těchto dnů velice
postrašeno splašeným býkem. Býk měl býti veden
na jatky, ale na cestě vytrhl se řeznickým pomoc-
níkům a hnal se do města. Nikdo se neodvážil po-
stavit se mu v cestu. Všichni prchali a ulice, do
nichž rozzuřený býk zahnul, byly okamžitě jako
vymřelé, toliko vozy koňské dráhy musíly chtěj
nechtěj pokračovat v jízdě. Na Piazza Vittorio Ema-
nuele napadl býk vagon koňské dráhy, povalil koně,
zahnal kočího na útěk a nahnal cestujícím smrtelné
hrůzy. Dva mladíci, kteří při této přiležitosti chtěli
býka zadržet, byli dost povážlivě potrkáni, několik
policajtů pokoušelo se usmrtit býka z bezpečné
vzdálenosti výstřely z revolverů, čímž však býk jen
tím více se rozzuřil a postrach obyvatelstva se
zvýšil. Býk se již více nespokojil, že opanoval ulici,
nýbrž vnikal i do domů. Zvláště měl spadeno na
řeznické krámy, z nichž dva jak náleží spustošil.
K jedné hodině s poledne objevil se na Piazza de
Marchi, kdež sedí bolognské zelenářky. Zuřivý býk
klestil si cestu středem tržiště, zatím co zelenářky
s hlasitým křikem prchaly do sousedních domů a
odtud plny vzteku a úžasu musily se dívat nečinně.
kterak býk si pochutnává na jejich zelenině. Avšak
dobrá píce na trhu byla býku osudná, neboť poli-
cajti zatím opatřili se puškami a obsadili všechny
ulice, vedoucí na náměstí. Když byli náležitě roze-
staveni, zahájili střelbu, jíž zvíře záhy podlehlo.
#5
alto_textblock
#5
Zemřelí v Praze.
Dne 25. března 1900. Štyl Ferdinand, me-
tař, 70 roků, 225—V. Göhlerová Tekla, manželka to-
várníka rukavic, 39 roků, 1122—II. Lanerová Ro-
zálie, vdova po vězeňském dozorci, 87 roků, 427-II.
Antoš Václav, knihař, 233/4 roku, 290—II. Hanušková
Filipina, manželka leštiče pokojů, 76 roků, 1231-II.
Práškova Milada, dcera c. k. professora, 23 roky,
1820—II. Vávra Rudolf, syn jednatele, 9 týdnů,
518—II. Honza Josef, majitel domu, 76 roků, 317-II.
Keller Josef, býv. krejčí, 70 roků, 106—I. Weisskopí
Filip, soukromník, 75 roků, 1184—II. — Ve vše-
obecné nemocnici: Eckertová Anna, maj. ho-
spodářství, 50 roků. Žák Augustin, kovář, 35 roků.
Kotěrová Anna, manželka obuvníka, 55 roků. Černá
Anna, manželka čeledína, 23 roky. — U milo-
srdných sester: Bradáčová Marie, posluho-
vačka, 31 rok. Kučera Václav, konduktor, 68 roků.
Hromádková Terezie, manželka sladovnického po-
mocníka, 52 roky. Daněk Václav, nádenník, 65 roků-
#6
alto_textblock
#6
Král. české zem. divadlo v Praze
Národní divadlo.
#7
alto_textblock
#7
Dnes v pátek 30. března.
#8
alto_textblock
#8
180. hra v předpl
4. čtvrtka.
#9
alto_textblock
#9
Po páté:
Andrea Crini.
Zpěvohra o 3 jednáních. Napsal Bohuslav Beneš.
Hudbu složil Hanuš Trneček, řídí kapelník pan
M. Anger. Vypravil režisér p. Ad. Krössing.
Po prvním jednání delší přestávka.
Začátek o 7. hodině.
Konec po 1/210. hodině.
Zejtra v sobotu 31. března. 181. hra v předpl.
1. čtvrtka.
Nově nastudováno.
Král to řeki.
#10
alto_textblock
#10
Švandovo divadlo na Smichově.
Dnes v pátek 30. března.
Začátek o 1/28. hod
Cyklus moderních dramat.
Ve prospěch lidových knihoven slezských a sloven-
ských zakládaných Českoslovanskou jednotou.
Večer VIII. (poslední).
7161
Zkáza Sodom y.
Drama o 5 jedn. Napsal Herrmann Suderman, přel.
Augustin Spáčil. (Režisér p. J. Kubík.)
#11
alto_textblock
#11
Zástěrky ozdobné,
zástěrky kuchyňské,
zástěrky ampirové,
zástěrky dívčí,
zástěrky dětské,
největší výběr a nejlevněji u firmy
JOa
v Praze, Vodičkova ulice,
„U Štajgrů“, 921
v Kolíně, Ruhešova ulice.
Račte si výkladce prohlédnouti.
#12
alto_textblock
#12
304
#13
alto_textblock
#13
301
#14
alto_textblock
#14
Sluha přivítal je se zdrželivou, avšak lehkou vlíd-
ností. Umělci? Ano . .. Byli odkázáni do knihovny a po-
dáno jim na podnose malé občerstvení. Tři jiní členové
pěveckého sboru byli již zde. Glory viděla vše to poprvé
a Koenig jí popisoval a vysvětloval vše přerývaným še-
potem.
V prostoře pod kruhovitým schodištěm hrála kapela
a druhý sluha stál v přístěnku za hradbou kloboukůa
plášťů. První sluha přišel opět. Jsou-li umělci připraveni,
aby mohli jíti nahoru do salonu?
Šli za ním nahoru po schodech. Kapela přestala
hráti a bylo slyšeti vzdálený hlahol hlasů a cinkot talířů.
Lokajové vcházeli a vycházeli z jídelny, a vrchní komor-
ník stál u dveří a udílel rozkazy. Jednu chvili zahlédl
dámy uvnitř v nádherných úborech, a stůl obtížený stří-
brem a ozářený čarovnými lampami. Když se dvéře ote-
vřely, stávaly se hlasy zvučnějšími a když se zavřely.
zvuky se tlumily.
Hořejší předsíň vedla do sálu, který měl tři okna
až k zemi, a jedna půle všech byla otevřena. Venku za
nimi byla rozsáhlá terasa, osvětlená čínskými a mauri-
ckými lampiony. Za ní byl temný pruh sadu a ještě dále
věže opatství a hodiny na Westminstru, avšak velká lampa
dnes nehořela.
»Spémovna nykdy nesedy v úterý večer,« řek
Koenig-
Prošli do hostinského pokoje, který byl prázdný
Stojací lampy byly tlumeny stínítky ze žlutých hedváb-
ných krajek. Bylo zde piano a varhany.
»Postavíme se taty,« pravil Koenig, otevíraje var-
hany; Glory si stoupla vedle něho.
#15
alto_textblock
#15
o0
#16
alto_textblock
#16
sr
»Oči také má zavřeny ! Jste si jist, že nikdo nebyl
u něho?«
»Naprosto nikdo.«
Zavládlo chvíli ticho a na to pravil lékař: »Nu, vy-
táhl konečně svou kotvu, ubožák!«
»Ano, vyplul na okean lásky boží. Kéž bychom
byli všichni tak připraveni, až se na nás zavolá!«
iVyšli ven na chodbu, a Jan slyšel jejich kroky,
jak sestupovali se schodů. Potom byl chvíli dole neoby-
čejný hluk. Rychlé kroky přicházely a odcházely, vyzvá-
nělo se, a domovní dveře se otvíraly a zavíraly.
O hodinu později přišel Bratr Ondřej se snídaní
Byl zřejmě rozčilen, a když postavil podnos, počal šukati
po pokojí a zpívati, jako před tím, svůj předstíraný gre-
gorianský zpěv.
»Bratr Pavel je mrtev — skonal v noci — nikdo
u něho nebyl — je nám líto, že nás opustil, avšak jsme
rádi, že má pokoj — bůh popřej lehké odpočinutí duši
našeho ubohého Bratra Pavla!«
Byl Boží hod velikonoční. Při poledních službách
v chrámu zpívali bratří velikonoční hymnu, a mocná
touha se zmocnila Jana Storma, aby také vstal z mrtvých
ze svého živého hrobu.
Příštího dne přicházelo a odcházelo se mnoho ze
vnějšího světa do sousední cely, a pozdě večer zazněly
těžké, hápavé kroky, ano i hrubý a darebný rozhovor.
»Ku předu, kamaráde.«
»Nu, s tím si hřbety nepolámou, až ho ponesou
dolů. Není to žádný Danny Lambert.«*)
#17
alto_textblock
#17
* Tlustý Angličan vážil 739 lib. (r. 1770—1809.)
Křestan.
#18
alto_textblock
#18
76