#1
alto_textblock
#1
1904.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v sobotu dne 30. dubna
#3
alto_textblock
#3
K číslu 120
#4
alto_textblock
#4
Na »Národní Listy
ranní a odpolední
předplácí se
v Praze
v administraci
na měsíc 2 K —
ve filiálkách
na měsíc 2 K 30h
Poštou:
na měsíc 3 K 20h
s dvojí zásilkou
na měsíc 3 K 80 h
#5
alto_textblock
#5
NARUDNÍ
#6
alto_textblock
#6
LSIí
#7
alto_textblock
#7
Čislo v Praze za 2h
#8
alto_textblock
#8
a na venkově za 3h
#9
alto_textblock
#9
Předplacení
a inseráty
přijímá administrace
v Marianské ulici,
číslo3.
a expedice.
#10
alto_textblock
#10
Tam je též redakce
#11
alto_textblock
#11
Válka.
#12
alto_textblock
#12
Japonské loďstvo opět na obzoru.
Z Petrohradu, 29. dubna. Místodržitel Ale-
xějev telegrafuje: V noci na 28. duben spa-
třeno bylo nepřátelské loďstvo šest mil jižně o
Port Arturu. Dne 29. dubna ráno k osmé ho-
dině manévrovalo 10 nepřátelských křížáků a
šest torpédovek v zátoce usurijské.
#13
alto_textblock
#13
Oslavy mužstva »Varjagu« a »Korejce«
v Petrohradě.
#14
alto_textblock
#14
Z Petrohradu, 29. dubna. (C.-B.) Slavnostn
přijetí námořníků »Varjaga« a »Korejce« za-
končeno bylo slavností v lidovém domě, kam
odebralo se poddůstojnictvo ze Zimního paláce
a důstojníci, kteři přítomni byli slavnosti na rad
nici. V řečeném domě uvítáni byli námořníc
princem a princeznou z Oldenburku. Také vel-
kokníže následník byl přítomen. V lidovém domě
uspořádáno slavnostní divadelní představení, jež
končilo apotheosou, představující »Varjag«a
»Korejec«, nad nimiž vznáší se allegorie Slávy
a Ruska. Při banketu, jenž potom uspořádán,
proslovili starosta a maršálek k námořníkům
srdečné řeči a obdarovali je různými dary. Př
ranním uvítání dal car oněm důstojníkům, kteři
ješté neměli, řád sv. Jiří.
(Ostatní zprávy viz na str. 3.)
#15
alto_textblock
#15
Telefonické zprávy „Nár. Listů.
X situaci.
Z Vídně, 30. dubna. Parlamentn
komise klubu polského snuje niť ně
jakého dorozumění, které by vésti mohlo k děl-
nosti sněmovny poslanecké, dále. Myslíme však
že dr. Körber, jakkoliv včera to popíral, za
nedlouho vlákno to přetrhne odročením říšské
rady, třebas nikoliv formálním.
Ve svých dnešních listech — a tu možno
říci, že vyjímaje »Arbeiter Ztg.« jsou
všechny listy vídeňské jeho, také
»Reichswehr« — dává široce a dlouze vyklá-
dati, jak si přeje normálních poměrů v parla-
mentě, jak si přeje dohody mezi Čechya
Němci, jak přeje Polákům všeho zdaru při je-
#16
alto_textblock
#16
jich podniku a jak a co vše již učinil, aby ke
smíru mezi Čechy a Němci došlo.
Ve »Fremdenblattu« připomíná, že
svolal již tři vyrovnací konference a všem že
předložil jazykové elaboráty. To jest historická
nepopíratelná pravda, jenže pan dr. Körber
při těchto experimentech neukázal se, čím
se býti chlubí: neutrálním a nestranným mini-
strem, nýbrž skrz na skrz Němcem, protože
jeho jazykové předlohy nebyly leč vybudovány
na postulátech německých, protože tyto osnovy
jazykové obsahovaly v čele všude praecipuum
pro němčinu, dodejme pro němčinu státní
Kdyby tyto osnovy nebyly bývaly povahy ta
kové, nebyli by Čechové odmítli o nich vůbec
jakoukoliv rozpravu.
Dr. Körber dává kromě toho vyhlašo-
vati, že nemůže svoliti k ničemu, co by bylo
nějakou jednostrannou koncessí. Nehledě k tomu,
že Čechové nežádají nižádné jednostranné kon-
cesse, poněvadž vnitřní řeč mají také Němci
poněvadž své university mají také Němci, musí
býti konstatováno, že dr. Körber dopustil se
již jednostrannosti a že dr. Körber vytrhl ze
souboru českoněmeckých záležitostí důležitou
část: když hodil Němcům 21 velko-
statkářských mandátů na sněmu
království českého před novým
volbami do něho.
Tenkráte předseda ministerstva pranic ne-
ptal se Čechů, zdali souhlasí s takovou skuteč-
nou koncessí pro Němce, která jest rozmnože-
ním jejich državy a moci na sněmu království
českého, nýbrž vzal pouze na potaz poslanc
hrab. Deyma a některé jiné velkostatkáře
Vždyť jest povědomo, že pro tuto věc prine Be-
dřich Schwarzenberg šel do opposice tou
měrou, že ani mandátu na sněm český tehdy
nepřijal.
Komu chce tedy dr. Körber namluviti
koho chce ošáliti a klamati, že jest ministrem
který nechce žádné jednostrannosti? Dr. Kör be
jest skrz na skrz jednostranným Němcem. Víme
že klam svůj, jako by pořád byl na střední
čáře objektivity, nehlásá pouze v novinách, ne-
hlásá pouze v parlamentě, nýbrž také na
jiných důležitých místech, na kte-
#17
alto_textblock
#17
rých se rozhoduje o vniterní a zahraniční poli-
tice státu a říše. Jen že doufáme, že jako vždy
také tentokráte klam a mam naposledy vyjdou
na jevo a že pravda vystoupí nad ně jako olej
nad vodu.
»Neue Freie Presse« potvrzuje, ž
dr. Körber zachoval se k Polákům
naprosto zamitavě a že tito byli za-
stanci českých postulátů. Prohlásili
je splnitelnými. To byla kritická chvíle
celého jednání. Vláda dala se k disposici
pro akci dorozumívací, ale stejné rozhodně uká-
zala na svůj program, který jednostranné kon-
cesse vylučuje.
Při této příležitosti musíme vyvrátiti vše-
liké zprávy a pověsti, jakoby Čechové byli polo-
žili ve svých rozpravách s Poláky nějaké
ultimatum, nebo jakoby jednalo se o ně-
jaké minimum, o nějaké nové návrhy. Tomu
není tak. Čechové důsledně jako v létech
minulých žádají restituci vniterní če-
štiny a zajištění české univer-
sity na Moravě. Restituci vniterní češtiny
pak takovým způsobem, aby nějaký pan Wes-
sely nebo nějaký pan Šafařík nemohli
potom stejně, jako se stalo již, zadními
dveřmi zmařiti a znemožniti, co
bylo positivně již vymoženo.
Kolo polské konati bude v pondělí
schůzi, ve které se odbude rozprava o poli-
tické situ aci.
V předvčerejší schůzi panské sněmo-
vny vzneseny byly na dra. Körbra s něko-
lika stran dotazy, k dysejdou sedelegace
v Pešti. Odpovéděl, že soťva před 15. Pro-
tože se včera proslýchalo, že sestoupí se dele-
gace na sv. Jana Nepomuckého dne 16. května,
jsou čeští delegáti odhodláni pro případ ten
proti terminu tomu protestov a ti.
Socialistická propaganda v ruském Polsku.
Z Poznaně, 30. dubna. »Dziennik Polskie
sděluje z Varšavy: Jest blízkou vyhláška o
stavu obležení ve Varšavě, v Lodži
a v jiných velkých městech násled-
kem příprav socialistů pro krvavou osl a vu
květnovou. Ve Varšavě a v ruském Polsku
vůbec děje se hromadné z atý kání so-
#18
alto_textblock
#18
FEUILLETON.
#19
alto_textblock
#19
Otec.
#20
alto_textblock
#20
Napsal Bjornstjerne Björnson. Přel. M. Kostelecká.
#21
alto_textblock
#21
Muž, o kterém zde se vypráví, byl nejmoc
nější ve své farní osadě; slul Thord Oeveraus.
Jednoho dne stál vysoko vzpřímen a se slavnost-
ním vzezřením v pracovně farářově. — „Dosta
jsem syna,“ pravil, „a chci ho dát pokřtít!“ —
„Jak se má jmenovat?“ — „Finn, po mém otci.“
— „A kdo jsou kmotrové?“ Thord je jmenoval,
byli to nejpřednější muži a ženy farní osady,
kteří vesměs byli z otcova příbuzenstva. — „Máš
ještě něco na srdci?“ septal se farář a pohledl
na něho. Sedlák stál chvíli mlčky. „Rád bych,
aby sám byl křtěn a nikoli s ostatními,“ pravil.
„Tak si přeješ křtiny ve všední den?“ — „Nej-
bližší sobotu, v poledne ve dvanáct hodin.“ —
„Přeješ si ještě něčeho?“ ptal se farář. „Úž
bych nevěděl nic.“ Sedlák žmolil klobouk v ru-
kách, jakoby už chtěl odejíti. Tu povstal farář
přistoupil k Thordovi, vzal ho za ruku, podíval
se mu do očí a pravil: „Dej bůh, aby bylo dítě
tobě požehnáním.
Šestnáct let uplynulo od onoho dne a Thord
stál opět v pokoji farářově. „Držíš se dobře,
Thorde,“ pravil farář, poněvadž nepozoroval na
něm změny. „Však nemám pražádných starostí,“
odvětil Thord. Farář neodpověděl. Po chvíli se
tázal: „Jaká záležitost tě přivádí ke mně dneš-
ního večera?“ „Dnes večer přicházím k vůli
svému synu, který má býti zejtra biřmován.“ —
„Je to řádný mladík.“ „Nechtěl jsem vám po-
platek zapravit dříve, dokud nevím, jaké místo
dostane syn v kostele.“ — „Vykázal jsem mu
místo první.“ „Nu, nyní jsem tím tedy jist —
#22
alto_textblock
#22
a zde je deset dukátů pro vás.“ — „Přeješsi
ještě něčeho?“ tázal se farář, upřev na něho
zraky. „Už nevím nic“ a odešel.
Opět uplynulo osm roků, když kteréhosi dne
před pracovnou farářovou bylo slyšeti hlasitý
šumot. Přicházelo několik mužů, s Thordem
v čele. Farář pozdvihl zraky a poznal Thorda.
„Přicházíš dnes večer s velkým průvodem.“ —
„Chci pro svého syna zařídit ohlášky, má se
oženiti s Karenou ze Storlidenu, dcerou Gud-
munda, který tuto stojí.“ — „Toť je nejbohatší
děvče v celé osadě.“ — „Tak se povídá,“ odvětil
sedlák, načechrávaje si při tom vlasy. Farář se-
děl chvíli pohřížen v myšlenky; aniž promluvil,
napsal si potřebná jména do knih a mužové je
podepsali. Thord položil tři tolary na stůl. „Mně
patří jen jeden,“ pravil farář. — „Vím, kolik
můžete požadovati, ale je to mé jediné dítě, rád
bych vše dobře zařídil.“ — Po tomto vysvětlení
vzal farář peníze. „Nyní jsi tu k vůli svému
synu již po třetí, Thorde!“ — „Nyní jsem však
s ním hotov,“ odvětil Thord, stočil sáček, dal
s bohem, a šel. Ostatní šli pomalu za ním.
Čtrnáct dní potom plavili se otec se synem
za tichého počasí do Storlidenu, aby se domluvil
o svatbě. „To sedátko není dobře upevněno,“
pravil syn a povstal, aby je opravil. V témž oka-
mžiku sedátko, na kterém stál, se vysmekloa
on ohnav se rukama a vyraziv ze sebe výkřik
plný úzkosti, sřítil se do vody. — „Drž se pevně
vesla,“ volal otec, vyskočil a podával mu je. Ale
sotva že syn několikráte po něm sáhl, stuhly a
zdřevěněly mu ruce úplně. „Počkej, počkej!“
volal otec a vesloval k němu. V tom však zvrátil
se syn na zad, ještě jednou, naposledy, dlouhým
pohleden utkvěl na otci a — potopil se.
Thord nechtěl tomu ani věřit, zastavil loďku
#23
alto_textblock
#23
a zahleděl se na místo, kde se byl syn potopil,
jakoby musil zase vyplouti. Několik vln se vy-
houplo, ještě několik, pak jen jediná velká,
která se rozstříkla a jezero prostíralo se opět
klidné jak zrcadlo.
Po tři dni a po tři noci viděli lidé veslovati
otce kolem onoho místa; ani nejedl ani nespal,
hledal stále svého syna. Teprve ráno třetího
dne našel ho a donesl ho sám přes hory do svého
dvora.
Od onoho dne uplynul asi rok. Kteréhosi
podzimního večera už pozdě uslyšel farář někoho
se hýbati před domovními dveřmi a hmatati po
klice. Farář otevřel a dovnitř vstoupil vysoko
rostlý, ke předu sehnutý muž, hubený a bělo-
vlasý. Farář dlouho na něho pohlížel, než ho
poznal, byl to Thord. „Přicháziš tak pozdě!“
řekl farář a zůstal před ním státi. „Bohužel, ano,
přicházím pozdě,“ odvětil Thord, posadiv se.
Farář se pln očekávání také posadil; dlouho ni-
kdo z nich nepromluvil. Konečně pravil Thord:
„Mám něco, co bych rád dal chudým; zamýšlím
založit dobročinný ústav, který by měl jméno
mého syna.“ Vstal, položil peníze na stůl a opět
se posadil. Farář je počítal. „To je mnoho pe-
něz,“ pravil. — „To je polovina ceny za můj
dvůr, který jsem dnes prodal.“ Dlouho seděl
farář mlčky, konečně řekl něžným hlasem: „Co
hodláš počíti?“ „Něco lepšího.“ Opět seděli
cavíli mlčky; Thord se zrakoma, upřenýma
k zemi a farář, pohlížeje na něho.
Tu pojednou pravil farář tiše: „Nyní my-
slím, že syn konečně se ti stal požehnáním.“
„Ano, teď i jé jsem o tom přesvědčen,“ odvěti
Thord, zdvihl zraky a dvě slzy stekly mu po
#24
alto_textblock
#24
tváři.