ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 5 af67afd0-71f0-11dc-bcd1-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 5
ALTO TextBloky — 30
#1 alto_textblock #1
Románová přiloha
#2 alto_textblock #2
„Národních Listů“ k číslu 117. ze dne 27. dubna 1904
#3 alto_textblock #3
Různé zprávy. = Zajímavý vědecký spor. Z Berlína se ozna- muje: Dr. Bohuslav Brauner, professor české uni- versity v Praze, domáhá se priority svého objevu, že thorium lze štěpiti ve dva svítivé prvky. Z kruhů odborných oznamuje se »Berl. Tagbl.«: Prof. Brauner již po řadu let jest s krásnými úspěchy činnýv chemii tak zv. vzácných zemin a vskutku již v le- tech devadesátých se zabýval štěpením thoria. Co se týče objevu prof. Barkervilla, není doposud bohužel náležitě objasněno, jakým způsobem k němu dospěl, tak že nelze rozpoznat, nebylli k nim veden dřívěj- šími pokusy prof. Braunera. Uveřejnilť prof. Braunen r. 1901 v »Proceedings of the Chemica! Society« svoji methodu štěpení. Přiměřenym zpracováním šťo- vanu ammonato-thornatého získal zplodiny více méně zásadité, jež rozložil v thorium Alfa a thorium Beta, jichž atomová váha se značně líšila. Avšak prof. Brauner neudává, byly-li jeho zplodiny zbarveny. což prý se nachází u objevu Barkervillova. Na konci svého krátkého pojednání prohlásil prof. Brauner, že již po léta zná fakta, na něž poukázal, ale že se ne- pouští do dalších závěrků, poněvadž studium velmi složitých úkazů spektrálných jen velmi zvolna po kračuje. = Dary princeznám. Pan Loubet si vyjel do Říma navštívit královskou rodinu italskou a toť se rozumí, přijede-li »strýček z Paříže«, nesmí přijeti jen tak s holýma rukama, když na něho čekají dvě roz- tomilé maličké princezny, jako jsou slečinky Jolanda a Mafalda. Ovšem nejsou to hračky koupené tak na- zdařbůh v některém hračkářském krámě, nýbrž schválně pro princezny dle návrhů osvědčených umělců. Je to především znamenitá jídelna pro loutky, určená pro princeznu Jolandu, podle motivů z Nor- mandie, jež dosud ve značné míře zachovala pů- vodní svoje zvyky, kroje a zařízení domácnosti. Vy- soký krb z vyřezávaného dřeva, jehož plášť zdoben starobylými majolikami, těžký dubový stůl, jehož nohy vyřezával dovedný umělec, jsou ve své drob- nosti skutečná umělecká díla. Úplný stolní příbor jest z rouenské majoliky a talíře s malovanými květi- nami, baňaté mísy na polévku, mísy na zeleninu atd. činí znamenitý dojem. V koutech jídelny rozestaveny truhly plné stolního prádla z nejjemnějšího damašku, každý kus opatřen monogramem princezny Jolandy. Tucet židlí, jaké lze dosud nalézt na venkově, dopl- ňuje svérázné, starobylé zařízení této jídelny. Dárek určený pro princeznu Mafaldu, hodí se k jídelně princezny Jolandy: je to selka z úzen í Caux v Nor- mandii, ve starém malebném kroji tamějšího kraje se širokým čepečkem s vlajícími křídly, krátkými sukynkami, šátkem přes prsa a jemnými střevíčky Hezká ta selčička se svěžími tvářemi, modrýma oči- ma a plavým vlasem jede na koníku na trh se zele- ninou. V koších po obou bocích koně ovšem nen zelenina, nýbrž různé drobné hračky. Kroj její jest velmi bohatý: řasnaté sukně z červeného, bíle kvě- tovaného atlasu, tafitová zástěrka a čepeček, vrou- bený pravými krajkami. Na hrdle má zlatý křížek a náušnice, zdobené drahými kameny. = Bílá vrána. Z Denveru se oznamuje: Dr. Wm. A. Harroun telegrafoval své sestře paní J. M. Lewi- sové do Portlandu, Me., že nepřijímá dědictví v ob- nosu 1,800.000 dollarů, které mu nedávno zemřelý strýc odkázal. Dědictví to dle jeho přání má rozdě
#4 alto_textblock #4
liti mezi členy své rodiny. Dr. Harroun pravil: »Ne- chci ani jediného centíku z celé té ohromné sumy a přenechal jsem ji celou rodině své sestry, poněvadž jsem schopen sám tolik vydělati, abych živobytí své kryl. Každý centík, který mám, jsem si vydělal a každý centík, který kdy budu míti, sám chci vy- dělati.« = Poslední účastník výpravy „Jeannetty“. Ze Štokholmu se oznamuje: Poslední ze zachráněnců ne- šťastné výpravy „Jeannetty“, švédský námořník Frank Monsson, těchto dnů zemřel. Úmrtí Monssonovo vzbu- zuje vzpomínky na nejhroznější tragedii, jaké historie moderních výzkumných cest pamatuje. Škorem jako zázrak čte se ještě podnes líčení odvážné záchranné práce, jež přispěla zbývajícímu ještě mužstvu „Jean- netty“ ke šťastnému návratu z hrůz „bílé smrti“. Útrapy a strádání, k němuž polární cestovatelé po ztrátě své lodi byli vydáni v šanc, zanechaly u všech účastníků nevyhladitelné stony a také Monsson, jehož ocelová konstituce Skandinavce nejdéle vzdorovala všem hrůzám arktické zimy, vrátil se jako člověk úplně zlomený. Narodil se r. 1852 v jihošvédském kraji Blekinge. Ve věku 17 let odebral se do Ham- burku, kdež pobyl 3 léta na lodi, konajíc. službu do Východní Indie. Při pozdějším kratším pobytu ve vý- chodní Asii, dal se najmouti na loď „Jeannettu“, chy- stající se na polární výpravu pod velením Greelyovým. Loď vyplula 8. července 1879 ze San Franciska k úžině Behringově. Další osudy výpravy jsou známy. Již několik dnů po příjezdu do polárního moře dostala se „Jeannetta“ do obvodu ledové tříště, kdež vázla dvě léta jako bezvládná hříčka arktického proudu. Dne 1. června 1881 — asi čtvrnáct měsíců po úspěšném objevu severovýchodního průplavu A. E. Nordens- kjoeldem — byla „Jeannetta“ ledovými krami roz- drcena a posádka se musila pokusiti, zachrániti se ve třech člunech. Dva čluny prodraly se šťastně až k ústí Leny, kdež jim ruské obyvatelstvo poskytlo pohostin- ství. Zatím co většina zachráněných odjela dále do Petrohradu, vydalo se několik jejích členů, mezi nimi Monsson se záchrannou výpravou na moře, aby při- spěli na pomoc pohřešovaným plavcům třetího člunu. Po nekonečných útrapách a svízelích nalezli tábor po- hřešovaných, z nichž však již jen nepatrný zbytek byl ještě na živu, většina jejich soudruhů zahynula následkem hrozných útrap a strádání. Zbylí nešťast- níci dopraveni byli v květnu 1882 do Spojených států. Zásluhy Monssonovy odměnila vláda Unie propůjčením mu státního úřadu v celní službě. Zbytek života strávil Mensson tělesně i duševně schvácen, ale se stoickým klidem, ačkoli nemohl opustiti lůžko.
#5 alto_textblock #5
Zemřelí v Praze. Dne 20. dubna 1904: Eisner Richard, sekretář pojišťovny, 46 roků, 1919—II. Fischerova Marie, dcera služky 5 hod., 34—V. Wolfová Marie, soukromnice, 79 roků, 725—VII. Machek Rudolf, syn zřízence drá- hy, 41/2 dne, 225—VII. Födischová Františka, manžel- ka sluhy, 52 roky, 232—I. Freiberg Josef, mistr obuv- nický, 60 roků, 196—III. Mašitova Otylie, švadlena, 19 roků, 34—VI. Müllerová Josefa, manželka vrchního billetáře Národního divadla, 76 roků, 423—II. Dušek Jan, kamenotiskař a kavárník, 24 roky, 1198—II. Neu- berová Gertruda, soukromnice, 65 roků, 1882—II. — Ve všeobecné nemocnici: Havlík Karel, sou- stružník kovu, 25 roků. Klamt Jan, oekonom, 53 roky Marešová Otylie, manželka zřízence dráhy, 23 roky Panochova Rozalie, služka, 21 rok. Vacovská Marie
#6 alto_textblock #6
hospodyně, 52 roky. Vlasáková Anna, výměnkářka, 69 roků. Růžičková Marie, vdova, — r. — U Milo- srdnýcn bratří: Chyba Josef, kolovrátkář, 62r. Rybenský Jan, kamenník, 53 roky. — U Milosrd- ných sester: Zelený Josef, žebrák, 80 roků. Řezák Štěpán, drátař, 45 roků Vostárek Jan, dělník, 35 roků. — U Alžbětinek: Kodetova Anna, služka, 22 roky — V městském chorobinci: Krilová Antonie, býv. švadlena, 71 rok
#7 alto_textblock #7
Král. české zem. divadlo v Praze. Národní divadlo. Ve středu 27. dubna. O 3. hod. odpol. Madame Sans-Gene. Veselohra o čtyřech dějstvích. Francouzsky napsal Victorien Sardou. Přeložil Bedřich Frída. Režisér Jakub Seifert.
#8 alto_textblock #8
Ve středu 27. dubna.
#9 alto_textblock #9
168. hra v předpl. (4. čtvrtka.)
#10 alto_textblock #10
OLI M. Výpravná baletní pantomima o čtyřech dějstvícha devíti obrazech. Napsal Ladislav Novák, hudbou provází Jindřich z Kaanů. Část choreografická od Achilla Viscusiho. Režisér Achille Viscusi. Dirigent Moric Anger. Po druhém a třetím obraze přestávka. Začátek o 7. hod. Konec o 10. hod.
#11 alto_textblock #11
Ve ětvrtek 28. dubna.
#12 alto_textblock #12
169. hra v předpl. (1. čtvrtka.) Johanna Radimská.
#13 alto_textblock #13
Lidové divadlu „Urania“ v VII. části Prahy. V zahradě I. pražského měšť. pivovaru. Zač. o 3/48. hod. První vzájemně se podpor. spolek »Letná« Praha—VII. pořádá ve prospěch svých účelů Po páté: Mravenci. Historická veselohra se zpěvy o 3 dějstvích a 7 od- děleních. Hudba od V. Hřímalého. Režisér B. Lach- man. Dirigent E. Starý
#14 alto_textblock #14
Ve středu 27. dubna.
#15 alto_textblock #15
(blíže Palackého mostu). Začátek o 7. hod. Cyklus frašky I Komtessa kuchařkou. Vaudeville o 3 odděl. Napsali Josef Markus a Ber- nard Buchbinder. Přel. V. Táborský. Hudbu složil J. Reiman. Režisér Josef Kubík. Denní prodej lístků u knihkupce pana Urbánka vedle Národního divadla v Praze a v trafice proti zimnímu divadlu na Smíchově.
#16 alto_textblock #16
Aréna na Smíchově Ve středu 27. dubna.
#17 alto_textblock #17
9306
#18 alto_textblock #18
na Kral Pištěkovo lidové divadlo vhráech Začátek o 7. hod Lidové představení za poloviční ceny. Kněžna Pepička. 9293 Obraz ze života pražského se zpěvy o 5 jednáních. Slova i hudbu napsal O. Faster Zejtra ve prospěch pana Hugona Novotného. Po prvé: Studenti a Grisettky.
#19 alto_textblock #19
Ve středu 27. dubna.
#20 alto_textblock #20
—
#21 alto_textblock #21
360
#22 alto_textblock #22
—
#23 alto_textblock #23
357
#24 alto_textblock #24
Vyčerpal jeden po druhém skorem všechny již pro- středky, jež mohly ještě prospětil Má přivolati na poradu ještě některého zvláště vy- nikajícího soudruha? Ano, snad, aby si nic nevytýkali přátelé jehoi vlastní jeho svědomí. V pravdě ale od rady soudruhovy nečekal nic více již, nežli od sebe sama. Potom jal se klásti sám sobě otázky. Zkoumal svědomí své po stránce odborné. Zkusil opravdu již všechno? Neopomenul té neb oné methody? Nikoli Svědomí jeho, svědomí lékařovo odpovídalo mu zcela určitě: »Vykonal jsi povinnost svou, celou povinnost svou Věda jest bez všeliké již moci, smrt jest bez milo- srdenství !« Učinil posuněk živý, v němž zračil se i jeho hněv i jeho zoufalství. Pravil si: »Jak malomocni jsme! Jak slabí vůči Pánu našich osudů! Nejlehčí na poprv choroba, nejmenší hnutí usmr- cuje nás, a my nemůžeme nic, naprosto nic, bychom za- chránili bytosti drahé, jež milujeme a jež bychomsi přáli viděti šťastnými.« Duch jeho pokoušel se vzpříčiti poznání tomu. Pán osudův! pravda, tvrdil, že nevěří v něj, on, jenž hlásal rád doktriny materialistické, a ejhle, vůči malomoci své vlastní, vyzval jej bezděčně, dovolával se jeho pomoci.
#25 alto_textblock #25
hrozil.
#26 alto_textblock #26
Xx
#27 alto_textblock #27
Přízr ak.
#28 alto_textblock #28
Doktor Maintrel usednuv u lože Laury de Rive- rolles, opřel loket o odpočívátko křesla a čelo do dlaní skloniv, přemítal. Od pěti dnů dívka žila, aniž nabyla jasného vědomí. Po otřesu, kterýž byl ji zlomil a kterým skácela se bez ducha na koberec, upadla ve stav, vůči němuž vše- chny pokusy léčebné setkávaly se se zmarem. Nejprve následovala mdloba dlouhá, potom bylo lze konstatovati opět silnější tep, ale při rychlém oddychování prsou dostavila se zároveň horečka, za níž teplota těla nebohé dostoupila výše tak krajní, až se Maintrel toho Žily na spáncích napjaly se jak struny a Laura, oči majíc široce otevřeny, ale s pohledem utkvělým a bez výrazu, pronášela chvíli co chvili, ač zuby její byly se- vřeny, táhlé stony Konečně prostředky, jimiž Maintrel hleděl vyvolati reakci, zvláště led, kladený na hlavu, zastavily stoupání horečky, jež, jak se obával Maintrel, nebyla by již mohla zůstati bez účinků zkázonosných na mozkové ústrojí.
#29 alto_textblock #29
Zaprodáni nepřítel.
#30 alto_textblock #30
90