ALTOViewer
Kalkulačka
Načíst UUID
Pipeline Dev
Elasticsearch index
Režim vyhledávání
Parametry pipeline
Reranking
Běží na CPU/MPS, takže stojí sekundy. Model dostává celý text chunku, ne zkrácený — zkrácení na 700 znaků kdysi obrátilo měřený přínos na ztrátu.
Model shrnutí článku
Měřeno 6. 10. na 6 článcích: gpt-4o-mini drží délku, nepíše vatu „článek se zabývá“ (0/6 proti 5/6 u gpt-5-mini) a stojí 0,63 $ za tisíc shrnutí místo 1,38 $. Ukotvenost vyšla stejně. Platí do restartu serveru.
LLM porozumění dotazu
Strana 1 af4b6060-7631-11dc-a511-000d606f5dc6
Vrstvy:
Načítám náhled…
Strana 1
ALTO TextBloky — 30
#1 alto_textblock #1
Ročník XXXXVIIL.
#2 alto_textblock #2
V Praze, ve středu 25. listopadu 1908.
#3 alto_textblock #3
Číslo 325.
#4 alto_textblock #4
Na ranní a odpol. list předsláci se v Praze v admlnistraei na měaie . . . . . na črrt leta . . . . 6 K — s dvojí donáskon na Pěale naota . . . . 7 K 60k ve sanách: , K 30 na měcſe . . . Poštou: . . .. . na čtvrt Jeta s dvojí zisilkon sa měsít zei čtvrt eta
#5 alto_textblock #5
slrtímetn eh riaitke ei
#6 alto_textblock #6
a n
#7 alto_textblock #7
olotabe daora doorst
#8 alto_textblock #8
ete dol
#9 alto_textblock #9
stnt
#10 alto_textblock #10
e
#11 alto_textblock #11
i
#12 alto_textblock #12
V drobném peuucjit ranní číslo e sobě . . . za 9 h odpolediní . . . . za z k Ve Bllalkách na venkově 10h ranní čislo. . . . . . odlpolední. . . . . . . . t a Inserálv platí se hotově papřel. Přečplacení a inserty přijímá vdhinlsl- strace v Mazlanské ulici č. 3. Tam nachásejí se též redakee Hiskárna s expedice „Národnich Leistů“. Lukopisy se Bovracsji.
#13 alto_textblock #13
Dnešní číslo pro Prahu Je a 10 stranác.
#14 alto_textblock #14
Nesnází na Východě neubývá Souhlasné zprávy z Londýna, Paříže. Petrohradu a Řima pokládají stav věcí n poloostrově balkánském za velmi vážný. jednak zaznamenávajíce rostoucí zbrojení soustřeďování vojska ve všech interesovaných státech, jednak upozorňujíce na nedostatečný postup příprav ke konferenci signatárních mocí, na niž by se zjednalo urovnání otázek, annexi Bosny a Hercegoviny zvířených. V tom se tedy rozeházejí názory v ostatních poli tických střediscích evropských od sdělení z poslední společné ministerské rady ve Vídni konané, v níž bar. Aehrenthal pro hlásil, že současné položení na Balkáně ne- poskytuje nijakého podkladu k obavám a že není odůvodněno politické škarohlídství. Sdělení toto doplňují na př. berlínské listy dodatkem, že se rokovalo i o některých vážných opatřeních pro nejkrajnější případ. Takovým opatřením by na př. bylo přidělen válečnýeh lodí za průvodce obchodních par níků rakousko-uherských do vod tureckých a zostřené diplomatické zakročení v Caři- hradě pro boykot zdejšího obchodu. Jinak oznamuje se z Petrohradu, že vyjednávání Izvolského s bar. Aehrenthalem uvizlo na mrtvém bodě; tento prý neopoušti stanoviska svého ke konferenci a vzpírá se jakékoliv kompensaci na prospěch Srbskaa Černé Hory. Baron Aehrenthal trvá na tom, že annexe Bosny a Hercegoviny týká se pouze Rakousko Uherska a Turecka. Toto poslední však se chová dosud nerozhodně. Přes tuto nerozhodnost ale radí komitét mladoturecký, aby veřejné mínění pro naděje v konferenci skládané nezapomínalo na obranu. Z poslední společné ministerské rady jest dále zřejmo, že zření bar. Aehrenthala se obrací nyní hlavně k tomu, aby uklidil nesnáze s Tureckem a dosáhl zejmena za- stavení tureckého boykotu proti rakousko- uherskému obchodu. Ba položil přímo poža- davek tento za podmínku dalšího vyjednávání, při němž se Turecku vedle finančních výhod má dostati i ústupků hospodářských a pod- pory pří vyjednávání s Bulharskem. Kromě toho prý středoevropská diplomacie ukazuje Turecku na rozháranou Persii, kdež by mohlo získati náhradu území za ztráty na Balkáně. Jest ovšem velmi pochybno, zdali jest v moci vlády turecké, aby zastavila hnutí boykotové. V té příčině prohlásil turecký diplomat ve Vídni pověřený, že jedině přá- telské dohodnutí s Tureckem o hlavních spor- ných otázkách může způsobiti uklidnění oby- vatelstva a pomoci rakousko-uherskému ob- chodu. Má proto podmínku, na níž učiněno bylo závislým další vyjednávání, za ne- splnitelnou. Ovšem bude Türecko trvati na tom, aby se zrušila všecka tísnivá ob- mezení, jimiž bylo staré Turecko na újmu svého hospodářského rozvoje spoutáno; Tu- recko nesnese na dále, aby se mu kladly překážky v politice celní a aby se s ním nakládalo jinak, než s ostatními ústavními Dle slibů Turecku činěných, jež se týkají i podpory ve vyjednávání s Bulhar harskem, se pak podobá, že další události
#15 alto_textblock #15
státy
#16 alto_textblock #16
záviseti budou na tom, kterým směrem se konečně dá jak Turecko tak Bulharsko. Současně se potvrzuje, že největší úsile proti středoevropské politice na Balkáně vy- víjí Anglie, kteráž vedle úřadní representace své má velmi vydatný akční nástroj v tak zvaném londýnském komitétu balkánském. v němž se soustřeďují zvláště obchodní in- teresenti angličtí na Balkáně a bližším Vý- chodě. Komitět vyslal tyto dny na Balkán svého předsedu sira Noela Buxtona, kterýž pobyl již v Bělehradě a odtud se odebral do Bulharska, aby tam působil ke sblížení Bul- harska jak s Tureckem tak se Srbskem, což je dalším dokladem horečného zápolení o převahu na Balkáně a obav anglických před sesíleným vlivem známého pudu na Výchiod. Zajímavo jest, že vyskytla se v Pešt myšlenka, aby i Rakousko-Uhersko si poří dilo podobný balkánský komitět, jako jes anglický a ježto Vídeň není na Balkáně ob- libena, že by bylo nejlépe, kdyby komitét sídlil v Pešti a byl označen jakožto uhe ský komitét balkánsky. Středoevropské zprávy s patrným uspo kojením zaznamenávají pověsti, že i Anglii jest již pociťovati účinky jejího snažení na Balkáně, strženť prý i Egypt do osvobozova cího hnutí a v Indii prý hrozí nové po vstání, Tak znenáhla se tedy ociťují ve víru otázky východní i jiné záležitosti a okruh zájemníkův a jejich obav i intrik se oči- vidně šíří. Vypravuje se též, že byly do nedávného pobytu císaře německého v Dolních Rakou sích okamžiky v chování bar. Aehrenthala, kdy byl přístupnějším, zejména co se týče přání Srbska a Černé Hory. Jisto jest, že oba tyto srbské státy, mají-li se zdárně vy- víjeti, nezbytně potřebují jednak volný pří stup k moři, jednak umožnění vzájemného, bezprostředního styku zaokrouhlením posa vadního svého území a co jest hlavní, uvol nění svých hospodářských podmínek, v čemž ovšem Rakousko-Uhersko annexi Bosnya Hercegoviny poměry utvořené berlinskou smlouvou nezjinačilo. Co do potřeb tuto vzpomenutých zdá se panovati bezpodmínečná ochota na strané ostatních velmocí a závisí tedy vše na sta- novisku politiky středoevropské, chce-li sluš- ným zřením k potřebám těmto posíliti zájmy míru či prodlužovati nynější stav nejistoty, který tak těžce zasahuje zdejší obchod na nejbližším tržišti vývozním na Balkáně a jehož další trvání může vésti k důsledkům nedozírným. Úpadek vývozu rakousko-uherského jest první zjevnou porážkou zdejší. diplomacie v otázce annexe a mezi následníky a dědie vývozu zdejšího nejsou jen Anglie a Francie. nýbrž i obchod německý a italský. Annexe sama, jak dosvědčuje včerejší náš dopis z Londýna, nedošla ve veškerém obyvatelstvu předpokládaného přijetí a ko- nečně nebylo by s podivením, kdyby tamější lid slovanský po třicetiletých zkušenostech okupačních a pozorování postavení jiných národů slovanských v obou polovinách sou- státí, neuvažoval o své budoucnosti, již by mohl pokládati za úplně zabezpečenou pouze v tom případě, kdyby viděl, že dávní slo- vanští obyvatelé zdejší jsou na roveň posta- veni v právech tu s Němci tam s Maďary
#17 alto_textblock #17
— i ve skutečnosti. Ale denně se opakujíe přehmaty obou jsou málo přítažlivým magne tem pro ně. Má-li bosenská a hercegovská záležitos se vyřešiti ke spokojenosti všech, jest žá- doucno nejen aby se dospělo k uspořádán mírnému co do sousedních příbuzných států pobalkánských, ale aby se upřímným prová děním spravedlnosti ke právům všech zdej- ších národů slovanských v čas a přesvědčivě dokumentovalo, že devisa spojeným silami jest totožná i s jednotou práva všech národů a rovností jejich postavení ve státě, a potom nalezne se i všestranně uspo- kojivé řešení dalšího osudu. Bosny a Herce goviny. Zájem, jejž veškeré státy evropské na vázaly na annexi obou těchto zemí jest proto tak povážlivý, že prozrazuje, kterak postihují nerovnost národův v tomto soustátí a pochybují o tom, že posavadní vnitřn politika jeho dovedla opravdově všecky spo- jiti v jednotné síle. A jak by to neměly po stihnouti, když dočítají se denně o vnitřních událostech zdejších, jaké do nedávna se vy skytovaly snad jen tam na jihu, na Balkáně — v chorém Turecku
#18 alto_textblock #18
Německý vpád do Anglle.
#19 alto_textblock #19
(Návrh namilionavou armádu. — Čeh se třeba od Německa báti. — Vládn prohlášení. — Horní sněmovna bla suje proti vládě a proti Německu.) Evropa stojí před novou sensací. Možnost vpádu německého do říše britské, kterou liči nedávno pouze román sensační, otištěný v lon- dýnské »Daily Mail« a to i se vzrušujícím sceneriemi bombardovaného Londýna, možnose tato přestala býti již jen předmětem akademi ekých rozprav. Vnesl ji do anglické sněmovny muž nad jiné k tomu povolaný, lord Roberts, nejvyšší velitel britské armády. Pod dojmem ne- dávných výroků Viléma II, jenž odhalil, že národ německý chystá se na válku s Anglil, ano, že ji chce bylo přirozeno, že také ve Spojeném království provodou z toho důsledky. Ovšem od nynější liberální vlády anglické ne- bylo lze čekati rychlých kroků v tom směru: nikoliv bez příčiny vytýká ji veřejné mínění anglické ono chabé doktrinářství, jež nerado s odhodlá ke skutkům rázným. Bylo třeba aulo- rity světové, jakou má lord Riberts ve věceeh vojenských, by vyrušil vládu tu ze snů o věčném miru. Jest přirozena, že když maršál Ruberfs, muž, kterýž připontal vílězství ke zbraním angli- ckým jak v Afganistanu, lak v jižní Afcice, ličil, jak Asglie dnes vydána jest na pospas případnému útoku německému a jak konfl k s velmoci tou, ohrožující i anglické panství na moři, jest stále pravděpodobnější, že pairo angličti, mužové chladní a střizliví, poslouchal jej jako boha, byť i nikoliv jako boha míru A usnesení, které učinila horní sněmovna angli- cká, nepřispěje zajisté též míru. Snad právě nyní Německo bude vyhledávat záminky ke konfliktu brzkému, než podněty na sesilení britské moci branné, kteréž dnes zvítězily zatím jen ve sněmovně horní, budou vůbec ve skutek vtěleny. Ale buď jak bud. horní sněmovna vykonala to nejmenší, co na obranu ostrovní vlasti své v télo době nad j né vážné vykonati musila. Právě však okolnost, že sněmovna pairův učinila toto usnesení své i proti vůli, proti zrazování a proti hrozbám vlády sa- motné, právě to jest důkazem, s jakou nevoli
#20 alto_textblock #20
s jakou nedůvěrou hledí se v Anglii na vývo věcí němerkých i v krůzích nejehladnějších Projevy řečnické samy a na konec usnesení učiněné většinou téměř dvoutřetinovou jsou však příznakem mezinárodní situa ce tak chmurným, že snad ani chmu nějšího býti nemů že. O významných těchto pr jevechhorní sněmovný anglické sděluje tisková kancelář z Londýna Lord Roberts navrhuje resoluci, v níž se uvádi, že otázka zemské obrany žádá ne- prodleně, aby vláda pamatovala na opatře n tak silného a znamenitého vojska, že by i nejsilnější cizí mocnost se rozpako vala vysaditi vojsko na březích angli- ekýc h. Řečník si přeje, aby sněmovna uvažovala, j e-lí nepřátelský vpád možný nebo ne. Balfour pravil 11. května 1905, že vážný vpád není možný. Tyto vývody zakládaly se na údajich, jež byly po- dány admiralitou se zřelelem na nejbližš zemi, toliž. Francili, poněvadž z Francie dá se nejsnáze učiniti vpád. Nedávným šetřením se však ukázalo, že Balfourův výrok byl sice, pokud jde o Frahcit, roku 1905 správným, není však správ- ným roku-1908, pokud jde o Německo. Podmínky, na nichž se Balfourův úsudek zakládal, se úplně změnily a Anglie není již jista před možným vpádem nepřá- telským. Předložií jsem sr otázku, pokračoval lor Roberts, že vpůd bude podniknut z Ně- mecka. Balfour uvedl za příklad Francii, aniž při tom myslil na nepřátelství vůči Francii nebo na obavu před touto zemí. Pro své obdobné prohlášení o Německu uvádím, že v prohlášení tomlo ne- jeví se ani zášť vůči Německu ani bá- zeň před touto zemí. Zjistil s lordem Levatem, že v Německu jsou vždy po- hotově ledí pro 200.000 vojáků. Tento počet vojska může býti za málo měsíců stažen do přístavů okresům nejbližších bez mobili- sačních opatření. Ž-lezniční spojení je toho druhu, že může toto vojsko býti dopraveno do přístavů naloděno za mnohem kratší dobu než ve Francii. Šelřen jeho a Lávatovo prokázalo, že německ vojsko o 130.000 mužů může býti dopraveno na stejném podtu lodí, jež Balfour prohlásií za nutný k nalodění polovičního počtu. K na- loděni a vylodění bylo by třeba kratší doby, než se za to mělo Když byl řečník podrobně promluvil o tomto bodu a připomenul různé správněstechnické a strate- gické vývody, které umožňuji Německu uniknouti angickému loďstvu a provést vpád, pokračoval: »Byto by pošeti ostí nevšímat si této možnosti, třeba že si tolik přejeme míru. Výstražné události na blízkém Vy- chodě poučily i nejbezstarostně jšího pozorovatele že nic nezachrání zemi, klerá si nepřipravila obranu Nepomohou ani spalky, ani smlo nvy. Budemeli na dále zanedbávati nejobvyklejší bezpečnostní opatření, octnelme se jednoho dne v rukou cizí mocnosti a budeme nu- cenz podrobiti se nejpotupnějším podmín kám. Nebezpečenství jest každým dnem hrozivější. Za 10 let zřidilo si Německo největší námořní moc, která kdy existovalt, mimo nynější strašlivé an- lické Ioďstvo. Budou li se na důle k sesílení německého loďitva činiti tak výborná zákonná opa- tření, nebudou žádné přístavy na světě lépe vy- praveny než německé přístavy v Se- verním moři a obchodní loďstvo bude každým dnem znamenitějším. Aby se provedla invase, není třeba, aby nějaký národ ml nadvládu na moři. Dočasná nebo mistní nadvláda by postačila. To jest Němcům vel m dobře známo a nezáleží na tom, jak silným jest naše loďstvo. IIlavní ochranou proti vpádu jes silné domácí vojsko, vojsko z občanů, které by se skládalo z millonu mnžů Na dru b straně blízkého moře žije narod, klerý čítá 60 milionů, který jest naš m nejvydalnějším soupe řem v obchodě, který má největší armadu světa loďtvo, je! rozhodně a rychle bylo rozmnoženo, kdežto my jsme neučinili náležilých vojenských protiopatření.« Lord Cromer dovozuje, že se důrazně o dvo lává na výstrahy, které dříve jež pronesl možnosti války. Nedávné událostí ukázaly, ž
#21 alto_textblock #21
lato výstraha byla nutnou, že národ, který- se spolehal jen na své dobré právo, oby uhájil svoji državu, jedná velmi pošetile. Lord Roberts žádal za autentické prohlá- šení vlády o otázce vpádu. On, Cromer, pochybuje, že se této chvíle vládě hodi takové prohlášení učiniti. Pradkými električk ý mi výbojí, jimiž byly vydány čivy Evropy s nejrůzněj- ších stran v poslední době, bylo vzbu zeno velmi tuhé napjetí. Takové prohlášení ne- bylo by s to uklidniti naše nervy nebo nervy ji- ných. Napjetí situace sice povolilo, avšak ještě ne- minulo. Vítá problášení, učiněné vněmeckém řišském sněmu proti všemu, co vypadá jako nevraživost vůčí Anglii. Opětuje-li Angtie tyto pocity, nezbavuje jí to ještě zá- vazku míti dostatečně silnou armádu pozemní a dostatečně silné loďstvo.
#22 alto_textblock #22
Prohlášení vlády. Za vládu odpověděl státní lajemník osadního úřadu Earl of Crewa. Pravil, že lord Roberts učinil svou resolucí velmi vážný kro ka že vážnost tohoto kroku nebyla porušena jeho řečí. Parlamentní projednávání takového předmětu jest vážnou záležitostí, poněvadž je obtížno říditi takové rokování, aby nezavdalo na venek pod- nět k nemilému nedorozumění. Doufa, že k takovému nedorozumění nedojde. Rečník připomněl pak řeč Čampbell-Banner- mana, v níž vysloveno bylo politování pro zatahování Francie v prohlášení Balfou- rovu z r. 1905 a pravil, že dnes jsou okolnosti jiné. Chce však opskovati apel Campbell-Bannermanův ježto má pocit, že nestal-li by se takový apel, mohla by řeč Robertsova ve veřejném mínění Anglie a ci- ziny míti přírozené důsledky, jichž všichní by lito- vali. Pokud jde o zeměbranecký výbor, podléhají jeho názory a usnesení stálé revisi. Crewe připomněl různé vymoženosti od r. 1905, bezdrátovou telegrafii, zvýšenou rychlost válečných lodl, jakož i pokrok ve stavbě ponorných člunů. To jsou nejdůležitější úvahy, s nimiž vždy- eky dlužno počítati. Pokud jde o otázku vpádu. jsou tu dvě strany proti sobě Jední zastávají názor, že by lodní posádka nemohla přistati na našich březích. Tento názor nesdilí však žádná zodpovědná osobnost. Druhý opačný názor je ten, který zastáva! Roberts ve své řeči, že totiž Anglii pro praktické účely nemožno považovati za ostrov. nýbrž že jest v sitnaci pevninské mocnosti, že může velmi značné vojsko překročiti hra- nice Anglie a že tudíž musí býti obranne prostředky Anglie stanoveny dle zásad konti- nentálníe h. Vláda nesouhlasí s tímto názorem. Řečník pojednával pak o účinku, jaké mělo by v zápětí uznání Robertsových theorií o vpádu. Pro- hlásil, že všechny strany soudí, že Anglie mu sl míti převahu loďstvem. Mysli, že by obětavost země, darovati peníze na obranu na moři, byla bezmeznou, kdyby se dnes ukázalo, že se nedostává peněz. Avšak velká část této obětavosti záleží v tom, že jest v národě rozší- řeno mínění, že, ačkoliv loď-tvo nechräní s naprosteu bézpečností zemi proti vpádu, ve skutečnosti ji přecs jen proti vpádu brání. Neudržuje se toďstvo v ny- nějším tsvém počtu jenom proto, aby mohlo někde uprostřed oceanu vítězně bojovati, nýbrž udržuje se, a bude-li třeba, sesílí se hlavně proto, že hájí naše pobřeží. Kdybychom přijali theorie Ri bertsovy, padl by tento názor. Proto neschvaluji této diskusea ještě měně bych schválil přijetí jeho resoluce. Sou- časně vyslovuji souhlas s tím, že jest nutno. abychom měli domobranu, ktérá by byla silná a dosti organisovaná, aby odrazila přepadnuti, zabrá- nila zmatku a donutita nepřítele přijiti v takové síle, že by mu to působilo značné obtíže Na konec sdělil lord Crewe, že generální štáb pracuje na plánech. které umožní Anglii, aby v kteroukollv dobu, na kterémkoliv místě dle potřeby mohla postavili co největší vojsko. Vydržování vojska o milionu mužů, jak žádá lord Ro- berts, značí roční zvýšení vojenské potřeby o 20 milionů liber. Lord Cawdor, který mluvil jměnem oposice, za- stával názor, že kdo blasuje pro resoluci, není ještě vazán výrazy, kterých použil lord Roberts ve své
#23 alto_textblock #23
řeči.
#24 alto_textblock #24
FEUILLETON
#25 alto_textblock #25
V Praze, dne 25. listopadu 1908.
#26 alto_textblock #26
(O starobylých právech.) Kdybyci měl syna, vím již dnes, na několik týdnů před Mikelášem, čím bych jej k Mikaláši překvapil Dal bych mu hračku pěknou a časovou, která myslím, letos najisto objeví se na mikulášském irhu: dal bych mu hezkou škatulku četníků, jako se jindy dávali vojáčkové. Figurky z plechu nobo z eínu, aby se hned nerozbily a vydržely alespoň do vánoc, četníky pěkně malované. s bajonety na puškách, to se ví — kluk darebná ten by vyvaloval oči! A byl-li by tuze hodným — ale e tom ani nepo- chybují, vždyť sám rovněž byl jsem hodným ehla- pečkem — posadil bych si jej na klin a sám bych mu zkušenou rukou pomohl rozestavovati po stole četníky hezky do řádku a poučil byel nevědomého chlapečka, tomu řádku že říká se korden, aby si to pamatoval. A jak bychom čel níky vybírali ze škatulky a stavěli do kordonu řekli bychom o jednom: „ienhle je z Dolnicl Rakous“, o druhém: „tenhle je až z Haliče“ a o třetím: „tenhle je, panečku, až z Korutan“ „Odkud že je?“ zeptal bych se syna pro jistotu ještě jednou. „Panectu, z Tojutan,“ odpovědě by syn hned zas o mnoho moudřejší. „Z Koru- tan,“ opravil bych synáčka milého, a synáčel na znamení, že rozumí, opakoval by po mně „z Tojutan“. Taková škatulka četníků, hezk omalovaných, byla by zároveň praktickou po můckou k vyučování zeměpisu .. . můj syn, kdy- bych nějakého měl, již v nejůtlejším věku z pa- měti by znal jména všech království a zemí, na říšské radě zastoupených. A naučil by se tomu v pravém smyslu slova hravě... Aby pak měl, daceba, z nové hračky rados ještě větší, přikoupil bych mu ke škatulce čet níků ještě plechový vagonek elektrické dráhy taky hezky omalovaný, a ten vagonek jel by p stole a dojel by až ke kordonu. (Ale nesměl by jet prudce, aby nám kordon neporazil.) A tu by chom my oba, já i syn (kdybych, jak pravím jen nějakého měl) v zastoupení oněch plocho- vých a hezky omalovaných četníků vyzvali mili
#27 alto_textblock #27
vagonek, pokud možno zdvořile a srdečně: „Marš odtud, hybaj, zpátky!“ A na takové vlídné a srdečné vyzvání milý vagonek by se musil obrátit — beze slova, což se u vagonku rozumí samo sebou — a pěkně se klidit zpátky do remisy. Remisa byla by jako na konci stolu, a odtud znovu by se rozejel ku předu, až ke kordonu, a znovu by odtáhl s dlouhým nosem — jejej, to by se chlepeček nasmál! Aby pak illuse byla ještě úplnější, přikoupil bych, možná i ška- tulku neméně plechových dragounů, to se ví, v červených kalhotách a na koních — prosím vás, nevite náhodou, po čem asi prodává se ta- ková škatulka, aby v ní byla asi škadroma? Ale vite, pěkných, pravých lineckých, a pokud možno trvanlivých, aby se hned nepolámali? A byl-li pych tuze otcovsky naladěn a vi- dél-li bych, že dítě opravdu bude mít radost, přikoupil bych ke všemu třebas i škatulku ple- chových kanonků — 6, má oteovská láska ne lekala by se nijakých obětí: čert vzal nějakou tu korunku! Ale ovšem, slavně by se mi zaruči musil drahý syn, kluk mizerná, že bude po celý rok, nejen před Mikulášem, hodný jako kolě Jinak že mu vezmu škatulku s četníky, i vago- nek, i vojáčky. A vůbec, že dostane, nebude- náležitě hodným. 1 Praha, nežli se jí dostane nadílky, dříve si musí toho dobrodiní plně zasloužit. Musí by hodná, tuze hodná a způsobná. A je-li skufečn takovou již dávno před Mikulášem, nečeká se s nadílkou ani na Mikuláše. I letos byla tak ne- obvykle bohatě obdarována jen proto, že, hol čička milá, skutečně po celé uplynulé léto° eho- vala se vzorně a byla hodnou a způsobnou, až. až to ani nebylo hezké. Všichni měli jsme z ní radost . .. Nebyla jako svéhlavá její kamarádka, která křičela, až to po celém světě bylo slyšet, když ji naivní Praha požádala, aby jí na dvě, na tii představení zapůjčila jedno ze svých divadel, že by v něm zahrála činohra Národního divadla. A kterážto nervosní Vídeň sice velmi ochotně svolila k tomu, aby na její posvátné, od věků ryze německo-křesťansko-židovské půdě postn- vili si mešitu vyznavači učení Mohamedova, aby po svém způsobu mohli se pomodliti ke svému tureekému pánbíčku, když by náhodou zablou-
#28 alto_textblock #28
dili do svělové metropole nad Dunajem . . . al. kterážto svělová metropole naprosto nedovoli aby jedin, z nespočetných jejích křesťanskýcl chrámů znesvěcen byl modlitbou, promluveno v českém idiomu .. Ne ne, Praha nebyla nikdy tak umíněná jako umíněným dovede být ošklivý, umouněný Liberec... však za tu svou nezbednost byl ná ložitě potrestán: nedostal žádné škatulky s vo- jáčky a četníky — šklaplo mu! Jen Praže Mi kuláš nadélil, že byla způsobná a hodná, jako nejzpůsobnější holčička z pensionátu — andělé v nebi mohli radostí nad ní mnouti si ruce. Dost bylo příležitostí, aby si byla zadová děla — ne, po celé léto ani nedutla, a stále měla jen prslíček na ústech, jako sám jeji patron, sv. Jan z Nepomuku. I sám velezaslou- žilý výbor letošní nebožky jubilejní výstavy se zamlklé Praze divil: „Cože? Cože si holčička ani nezazpívá? Warum singt sie nicht?“. Nu, nezazpívala si, ar nepípla — ostýchala se Mlčela způsobně od jara do zimy. Nikdo ji ne- poznával, druhdy přece nebývala tak upejpavá. tek příliš, příliš tichá a způsobná. Stále jen prstíček na ústech, ne a ne si zadovádět, po- skočit, ne a ne si zazpívat. Svéhlavý, uminěný Liberec postavil si pře dvěma roky trucvýstavu. A dupnul si a poručil že na té výstavě nesmí být jediného českého ná pisu. Na takovou vyzývavost našla si hodná, roz umná, způsobná Praha moudrou, důstojnou o pověď: dobře, Liberec, ten umouněný, umíněný Liberec ať si dělá, co chce. Že se nestydí, n své výstavě, kam přece několikrát zavítal pan místodržitel, i jiní velcí páni, nestrpět jediného praporu v barvách zemských! Ne, k takové ne snášelivosti Praha, moudrá, způsobná Pralm. nikdy se nesníži! Nad váš nemístný chauvi nismus, nad vaši strannickost, nad vaši zpupnou nesnášelivost jsme my v Praze, panečku, nějal povznešeni! Hečte, uděláme si taky výstavu ale na truc vám, schválně, abyste věděli, vý stavu pěkně utrakvistickou! Toho se Liberec nenadá!! Zkoprněl nad t kovou říznou odpovědí! A my, když si něco vezmeme do hlavy umíme sami sobě dostáti v slově. Ještě před zahájením velkolepého kulturnihio díla čilý vla
#29 alto_textblock #29
stonecký hudební nakladalol vydal slavnostne skladbu „Te naše výslava — Ja, uns're Aus stellung“ a za krásným, povzbuzujícím jeho příkladem, hlavně v ulicích, k výstavě vedou cích, různí snaživí Jan-Jolmannové počali vyvě ševati nad své obchody tabulky, v nichž po jakém koti ehauvinismu nebylo ani stopy. Na př. „Niťařstvi—Zwirnhandlung“ — to měli v L berci vztek nad tím, kterak my v Praze jsme nai nízké jejich strannictví povznešení! A přišla výstava sama, a bodrý Pražan, jenž od jistých listopadových dní kteréhosi z minu lých roků málem již ani nevěděl, že hostine je „Gasthaus“ a telecí ledvima že je „Nieren broten“, zaplakal pojednou čistou, krásnou ra dostí, když na jednom z výstavních pavillono konvčně spatřil okouzlující nápis: „Radio- telegrafie — Radiotelegeaphie“ Jediným oka mžiknutím uviděl a seznal radostně vzrušený nadšenec, že vlastně všechny dosa- vadní naše, druhdy velmi úporné boje s vezdy milými súsedy byly zhola zbytečnými, že vlastně mezi námi a vezdy milými súsedy ani není pod stalných rozporů ... ano, ano, naše ryze praž ská, velkolepá „Radiotelografie—Radsotelegra phie“ byla nejdůstojnější odpovědí liberecké ne- snášelivosti . .. Každý, kdo přečetl první čítanku, zná onu neskonalou moudrost, jež obsažena je ve zlaté průpovědi, že — moudřejší ustoupí... Kdo po- někud jen česky cltí, hruď jeho radostnou pí chou naplnit musí vědomí, že — bez nemístného sebepřeceňováni — na celém širém okrsku světa jsme právě my Čechové národem skutečně a bez odporu — nejmoudřejším... Moudřejš vždycky ustoupí — — hrdě a s hlavou vzlýče- nou ohlížíme se po historii minulých let, radost mnome si ruce, hrdě bijeme se v prsa a blaženě i sebevědomě se usmíváme — no, opravdu, jak my, tak moudrým nikdy nebyl žádný z národů ostatních, neboť právě jen my, jen my — ustoupili jsme vždy a pokaždé . .. Uzavřela se brána nebožky jubilejní výsta- vy a zase již jiná a jiná jubilca přihlásila se o právo vzpomínek. Zrušena roboty, rok osma- čtyřicátý — barikády —. Čtvrtstoletí, rozdělení pražské university, jubileum právě pětistého vy- zvání akademiekých úřadů k český m studentům
#30 alto_textblock #30
aby jen byli hezky tiši a nedali se strhnouti sebe promyšleněji nastrojenými provokacemi. Jubi- leum desetlisícího vytištění zprávy o tom, že tam a tam někdo načával „českých psů“ a že jen rozvážlivosti slušných a rozumných našinců sluší děkovati atd. ... Národní divadlo slaví ju- piloum prvního čtvrtstoletí a v něm Jiráskova „Lucerna“ právě teď měla jubileum u nás dosti vzácné — jubileum padesáti představení za dobu tři let. Často jsem v době poslední myslil na tu Jiráskovu „Lucernu“. Po starodávné, taky již málem jubilejní zvyklosti, chodě třídou, kterát slove Na příkopě, mimoděk musil jsem — když zmíněná třída zas jednou pro změnu krášlena jest c. k. bajonety četníků z království a zemí na říšské radě zastoupených — přemýšleti o tom, co tvoři dramatický podklad Jiráskovy hry... Jde o služebnost, jež, jako můra na preou, spočívá a vázne na mlýně, do něhož nás Jirásek uvádí. Žijí ve mlýně lidé životem šťast- ným a spokojeným, až se jednoho dne vrchnost ze zámku objeví ve mlýně a tam se přihlásl o své právo, vtělené na mlynářově gruntě, o prá- vo, na něž ve mlýně za delší nepřitomnosti pan- stva byli již málem zapomněli... Právo vrch- nosti spočívá v tom, že kdykoli uráčí se jí za- staviti se ve mlýně, musí mlynář, člověk jinak svobodn, a na vrchnosti nezávislý, doprovodi milostivou vrchnost až k lesnímu zámečku — s rozsvícenou lucernou v ruce. U zámečku končí ponižující mlynářova závaznost. Ale kdy- koliv se milostivé vrchnosti zlíbí, pokořiti vzdo rovitou pýchu mlynáře-rebellanta a mlýn po- etít vznešenou svojí návštěvou, volky nevelky musí se mlynář beze slova odmluvy chápati vidl- telného symbolu svého poddanství a svého pon- žení — lucerny . .. Žijeme v roce jubilejním. Je tomu šedesát let, co zrušeno bylo poddanství, člověčenství —. robota. Cosi o svobodě se nám zdálo — jednoht dne jsme se probudili vyburcováni nenadálým vědomím, že právě tak, jako ten poetický mlýn v Jiráskově „Lucerně“ i vlastní náš krov zatížen je — servitutem, služebností, o jejíž existenei se nikomu, plných šedesát, od zrušení roboty uplynulých let ani nesnilo... Nechápeme, ne- věříme, otcové naši nic nám o té služebnosti ne-