«im« ▼ nedèit • aváielL Wifrlid м v •ěviaiitrast : «!»•• Ma. Ieoa-n. * rraaai |wMaai I....->al.»Okr. 1 al. kb kv. , TO . 8.7», .. 6 . 40 , 7 . 60 . ..10,80, 16,-, Jednotlivá disi« po 4 kr. В* «Miteai do doma métièné 10 kr.

CìmU ÍHH.

>Г>ИЙ1Г

r«dLat]co« ▼ Ош tromi allei t. IkOI-IL Rukopiodv

REKLAMA «I маара4еМ»4 potýlinj bodtoA aolroB* k o t á а у. lawity peKtáau м в^Ьтаф*

Roéiiik Ж V.

Povážlivá znamení.

i“ pÄ.'.'““ ■erU1 * (P. d. .&.) • »“ x. J- “«» W- -К,— V těchto daech psal jeden Pověra praní jil minala, .královna Potédltelno pro kekddho врПоо4Ьо Mora* Radil byeh takto »i »d«ti v krajích proto* praiaký lumài v úvodním článku delěí úvahu noci* — (rot. katolickou Církev) — novo- *“» katolíka, to «tateènf «aiopia .Cech* be- »tantakjcb, jak м a nto katolíků děje a navr* o tom, Že cestuje li dnes nékdo větiími Těkou osvětou nadobro jest zaplaáeoa. Nyní dlivé al viimá vtobo, co nás katolíky Moravany hovati protesUntakd větiiné ijevodbo odpftrco městy jistě evropské MSe, bet mála v každém nastává nám — tak praví ve svých tajných 41,1 » t^P1 ; «»láM dáleiity byly dopisy a Mo- Tiry jejich a komandovati jo к «olbé ? najde nějaký pouliční kraval, jakousi révo* * veřejných schůzích — boj s jinou pověrou, Г*'ГУ * 170., аб byly dosti bolestný; nei čas Než noni dosti na tomto komanda, joiti o áčku v miniatuře. V jednom městě vytlou- kterouž nazývají povšechný sociální J*«» ji» svrchovsný, operace, stůj oo stůj, státi jedné věci byeh rád se ponili. Táli se toti«, kájí ■« okno, v drahém dvéře, v třetím po- řád se všemi jeho ze středověku •• “eil- ***» Í“ko si ve fenllletonu č. 177. ida-Ii každý poslanec volbou stává so neemyl- škozujf se sklady, ve Čtvrtém trhají se zem- vyšlými institucemi. Až do nedávna Wf *5- administrátor naHk», podobné 1 nám Dým t nedotknutelným, sda-li téi jest osnoio*

ské štíty, v pátém odkryjon se socialistické bojovali více proti království duchovnímu, stčiovati si tfeba. Nám katolíkům před vol- 0fm klubovním, to proti nliádnémi poslanci 1., tak že každý den bývá o něco does toto mají za poražené, i obracejí aé baml ponzo se nadiktuje a napornčl, a my uelse ozvat! se v novinách ? ? Olo mého sonda

rejdy atd., , . . . . _ ¥ _ . pikantního postaráno. I v jiné zemi a Pr0ti vší moci státní, kterouž za pověru po- .m»me> b* mnsínie slepé a mlčky voliti. Volba ^errare humanum eit — poebyblti povaho* ekněme přímo ve sjednocené Itálii právě ▼»»ují Voltairův žertem při hostině prone tuková jest aáa katolíků, již jsme o veliké vět- jeet Dás slabých lidi* ; — netřeba tedy styděti odbyl se sjezd nejčervenějších revolndonárů, &ený výrok: nemluvte před mými lokaji o «né v asmi, zcela nedůstojná a nehodaá. Takto M chyby, lidskon slabosti ačininé; ale nechtít! kteříž vedle učení o hmotě a síle nejen vůcech bezbožných, počkejte vždy až po-;“«®»!1 »? bohdá nehodou vico • námi nail vůd- ohyby své amati a jl napravili, pohaněni jest všechna vyznání, ale již i všecka státní odejdou, sice musíme se strachovati, aby co^ ®1“íno »byehom před hodno. Kdo tedy poslancem, mt býti s toho

zřízení za klam a pověra proh ašnjí a nás nezardousili, — tento výrok stal se své obyvatelstvo ku věcem nejvjstřednějším Evropě jaksi osudným, tovzbnzují a vybízejí. To ee děje v té zemi, Nevěra, bezbožnost, spnstlost mravů mo tteráž nedávno na ostrově Ischii strašnou derním tiskem zprostonárodněly, zpo- catastrofou byla stižena. Věru v této zemi všechněly, staly se a ěím dál více stávají se sopečné nejen svět hmotný, ale i sociální majetkem nejen lokajů, ale již i pohůnkův a jošinnt jest к bezedným jícnům sopečným. děveček. A následek ? tentýž, jakéhož Vol- Ve Francii ministři poh.í«jí Wiže * ÍJÍh“ЛЧ'ы „T.Ä/h Bochefort se svou bandou jezdí po vší zemi 1;н4гЬАпг?кл^н^ ^ • káže revoluci proti republice. Ve Španěl- Й i H í t íľí«.^,pikn““ííi’íii™ .dosud ts nejjmtSjĚÍ ...J- bjebom b u nsnrtdéli, kdyb; pOTnéjil oporo řádu smíiniho s. nwsáql. T 4obè nejnoyéjéí dsstáji se nepHpomlnilo L ve vojšté. I z Portugalska prosýchá se>Vfi Fr A tJi9 .„-í ,A

o iakémsi novstání V AneHi nSľf „ľ<Ve Francii konají se právě sbírky na AD8,11.P®ř4dalí 8e . velkolepý Diderotův pomník a tu jsme mezi MtsntsOTnf meetingy nn podest odpdrce stédrými přispi.aUli detli též jméio - m

státní a každé jiné přísahy — Bradla­ u g h a. Na poloostrově skandinávském chystají se stavové zemští ministerstvo dáti do obžaloby a v Rusku pronásledování židů kočuje jii z města do města. A abychom říši bázně boží a dobrých mravů mlčením nepominuli, uvedem, že tam nedávno odpra- ven byl* zloboah pro osmeré násilné zprznění dítek. Ze soudních síní v Německu­ každého téměř doe ozývají se děsné Žaloby na k ř j v o p ŕ í sto I n i c t v í a z hovadí­ 1 o s t ve vrstvách nižších.

Soudný pozorovatel věcí těchto ustrašen mnsí se tázati: kam to v naší Evropě spějeme­ ? Všudež, pohledněme kam chceme, jeví se odpor takměř epidemický proti moci státní, kterouž Bůh sám zasvětil. — V tom však ozývá se již na tisíce klasů : co jest Bůh ? Neznáme Boha, n e- známe a neuznáváme jeho řízení ■vita. Pryč s každým vyznáním, nemluvte nám o něm, tot stanovisko dávno již pře konané 1 Veliká francouzská revoluce je překo naia, překonala je naše věda, překonal je liberalismus vlád evropských. A věru pravda jest, že sociální nihilisté dnes o n í b o ženství vůbec ani již nemluví, jelikož je za překonané stanovisko považují. Majíf náboženský nihilismns již do té míry

ského, nedávno korunovaného císaře, s 30(X rubly I Rusko dues téměř na smrt stůně z etra vujícího učení francouzských encyklopedistů a 3000 rublů na pomník Diderotův z ru kou ! Tot bolestněl .. Právě vtom vězí symptom, znamení velmi povážlivé : že totiž kruhy konservativní hrozné nebezpečí z neznabožství vycházející dobře nechápou.­ Filosof Voltaire dobře nvižii, kterak řeči bezbožné zhoubné působí na mysle lokajské, služebné, tudíž i na mysle poddaných. A předce v kruzích konservativních ta od před kův víra zděděná a důstatek se nehájí. Proto máme sociální katastrofa za neodvratnou. Tu a tam zdá se, jakoby státníci do kolejí kon- servativnfch, aneb aspoň konservativnějších zajížděli Tn a tam vydá se zákon na obranu náboženství při jistých státních institadcb, avšak s drahé strany tyto zákony liberálně se buď vykládají, buď, což horší jest, liberálně­ provádějí. To značí asi tolik, jako Belzebuba jedněmi dveřmi ▼ yháněti aoknemjej zasevpou š t ě t i.

voltami vyzváni byvše, vyalali maše se svého povdéčen, i kdyi veřejné na chyby své bývá středo, a tito aby probUsili, koho si přejeme uposornén ; nebct snáze pozná zvé poklesky a za poslance, za obhájce nejen národních nziich m«ie je napravit! ; téi voličům má býti dovo- prt\*?e "!4lt4 n4bolen8kJch »»i®«. » t»“ »ЬУ léno, veřejně a upřímně vyjesiti, v čem ze ne- pak byl klubem v novinách navršen a tiš zvo- zbodají se svým poslancem ; jen tím spůsobem len. Ale našich tušeb a přáni nedbat! a pouse důvěra vsájemná mesi voliči a poslancem se diktovat! a to mnohdy mate, který, ač sám ka- upevni. tolikem, přece nám katolíkům ve věcech nábo- Jest vskatku na čase, abychom my kuto« ženských zcela jest odporen a našim nepřlte- Uci povstali • hledali svého práva neústupné, lem, jenš celý Boží rok o chrám Páně nesa- aby totiž poslanec nebyl nám jednoduše dikto- vadl, lim méně jiné, katolíku slušící povinnosti Ván a my jako poahé stroje k volbé hnáni i plni, ta, Jenš kněze „středověkým copem* na - ; proti svému přeavédienl; aie slušne, aby и zývá — a kdyš kněze, pak téš zajisté i viru,1 před volbami shoda stala mezi vůdcem našim • kterou tito káli — a těmto eopům muti ee'uáml — pak teprve lae mlnviti o volbě vskatku ústa a ašl nějakoa poklonou zaepatí, aby nevi-!— zvobodné. Domáhajíce se práva svébo, proděli­ a neslyšeli, kdy» ku př. ačennlci a teva- jevojeme přáni avá v ěasopiiecb takových, které ryši v neděli za velkých zlušeb Božích jinam neohřešené a vj trvale hájiti náa badon, neble- k národním výletům se komanda)! a tak rostou dice ani v pravo, ani v levo, majíce jen právo bea Boba jako strom v lese a časem svým | я ipravedlnost na ařeteli. Že roabodný • ka- právě tak o ohrám Páně nebadou stati, jako tolický „Čech* v tomto boji nás nejlépe uhájí, pan poslanec. pochybovat! nemůžeme, proto posýlejme mu své

Či jame my katolíci u atolu klubovního posud považováni sa nerozumná děcka, která se mají na ehvilku saslepiti posdravenim „Pochválen­ bnď Ježíš Kristus* a sa toto pozdraveni voliti­ muže, jemné něenl Kristovo docela lho­

stejno, ba protivno? Bohniel až posud pře- Čaato «аШ jame sa poabé ono pozdraveni, a

proč? ponévadl jame byli ihned za rušitele kázni a svornosti národní vyhlašováni, osmělivše­ se žádat! sa poslance male stejného nám smýšleni, muše rozhodného katolíka, jemni avuto a draho, čeho my nade vše zboil zi vàiime,­ jimi jsme uhájili své svobody, jeboš pomocí­ neutonuli jsme v moři německém; a iboil to, poklad to všech drahocennější, jest naše sv. víra, jii nám zv. Cyrill a Methoděj hlásali a zvěstovali. či máji na volba do sněma а na říšskou radu jen liberálové v náboženství „doživotní* patent? Upřímný katolík není s to, se sájmy náboženskými sárovefi i práv národních hájiti? Věro jest to prapodivná svoboda v tom osvíceném­ XIX. století ; nepochybíš, nasveš-li ji „papírovou,*­ vidyt jen existuje nu papíře ; chceš II ji však skutečné ušiti, jsi noční sůvou, „středověkým­ copem,* zrádcem národu, rušitelem

stišnoiti, u on z radosti poskytne jim místa.

Z venkovu. (Museum.) (Dok.) Z těchto ukázek lze vidéti, že stránku vědecká­ v rozmanitých odborech u odvětvích v „Museu* zastoupena. Články tyto json dost obstojný,­ mnohý nkszoje, že pisatel v obora, a něhož látku vážil, často a rád praoaje, še by v oboru tom někdy mobl literatuře unii prospět!. Méně shledáváme v „Museu* povídek. Odevšad­ v literaturu hrnoucí se liberalismus nutká knéiatvo, by ehopilo se péru, psslo pro lid, k němuž­ má přistup tuk jako málo kdo jiný. Psát! články vědecké, pěkná, chvalitebná věc, ale nato katolická literatura potřebaje také Ehranbergra, Pravdu, potřebaje spisovatelů, kteří by povídkami/ otevřeli si srdce lidu českého u i touto cesto« vsdělávali, zušlechťovali, napravovali. Povídky v „Masen* jsou tyto : Otec Serata, — Na památku,­ — Odplata, — Vystěhovale!, — Guilds, — Z pcuti a Libunks. Bylo by přáni, by i tomuto důležitému odvětvi­ písemnictví našeho věnováno bylo vice mlatu neš dosud.

FEUILLETON. Sfinx. Básně Jaroslava Vrchlického (1879 až 1882 ) V Praze. Nákladem J. Ottv 1883. (Salonní bibliotéky číslo XXIX.) (Dokončeni.) Tato skoro semitická drzost vnucuje nám otázka, zda li bychom neměli pana antora po jménu poznávat ? Jebo Pessimismus je stro- jený, — nebo co si máme mysliti, když básník, kritikou a ebecenstvem českým rozmazlený,­ v básni ku své tchýni praví, „že tma osada na něm leží, že jde žitím juto na popravní* Nnž, to píáe tentýž Vrchlický, který teprv nedávno v dythirambeoh opěvoval­ intimní, ifastný manželský život svůj, a to velmi indiskretně. (Báseň tato byla už vysázena, juž byl učiněn kartáčový otisk, ale na velínový papír do salonní bi- bliotheky páně Ottovy se přece nedostala; doktorsko-přátelská consilium uznalo ji za ethicky velmi „slabon* 1 a k života poctivému neschopnou a „nechalo* ji ze- mříti, učinivši z ní několik papírových odlitků,­ jen aby její přerozkošný obsah nezů- atal tajemstvími Já se upřímné přiznávám, že toho velice litnji, že ta báseň nebyla tištěna,­ jelikož by byl i slepý poznal, seč jest ■ái Vrchlický I!) „Nepotřebujeme ani připomínat!*, píle alovenský kritik dále, „že kromě míst dvou — všecky tyto básně nemají na sobě žádného čeakého, žádného slovanského rázu a že slabými­ json odblesky moderních cizích básníků.­ — Isis, Osiris, Styx, Pyramida, Farao, Kleopatra, Beduin, Mekka, Hàfiz, Vesta, Per- aepolit, Kohdet, Oidip, Aias, Enmenidy, Sílen, Nimfy, Engalion, Zev, Hegemone, Anxo. Krab, Kyklop, Encelad, Kentaury, Silani, Kybela, Klythie, Tayget, Indiani,

Glossy k hieroglyfům Papirnsn v Esne, Indie, Theby, Kebdi, Nil, Kallisto atd. atd. — slova tato jsme jen tak z většího vybrali z první třetiny podivné této knihy.* (Podobně vede si Vrchlický i v básních „Staré zvěsti*, jež jsou přece psány pro „lid* a to pro „lid* český. I tu nacházíme jen samou cizotu, jako : Methusal&h, Ganges, Šiva, Malocb, Tyrtaeus, Tayget, Echo, Helios, Dionys, Rhea, Mohamed. Allah, Daidol, Hedžra, Abubekr, A№, Mekka, Ornar, Damašek, Isa (to má býti Ježíš ! I) Anubis, Nil, Saradan, Astarin, Ron, Gog, Asmodej, Pallantra atd. do nekonečna. „Avšak nejen cizími jsou tato themata* (ve Sfinx totiž a já přidávám, že totéž platí plným právem i o „Starých zvěstech*) „ale i spra- oování jich nenese na sobě ani nejmenší známky českosti. My nevěříme, že by si je mohl oblíbit! český národ, nebo máme za to, že jest v Cechách ještě dosti citu pro poesii a pravdu.* (Vezměme do ruky Puškina, Lermontova. Mickle vi Če, Slováckého, Lenar toviče, Pohla, Krasiňského, Ševčenku, Gun- duliče, Šenon, Markoviče, Preširna, Gregor- číče atd atd. a my poznáme skoro v každé jednotlivé básni nejen Slovana, nýbrž i Rasa, Poláka, Malorusa, Chorváta, Slovince, ale vezměme „Sfinx*, nebo „Staré zvěsti* a i daleko největší část ostatních básní našeho Vrchlického, a my nepoznáme v nich ani Slovana, tím méně Čecha. Dim směle, že každému Čechu, prodchautému jenom poněkud­ myšlenkou slovanskou tisíckrát dojemněji mlnviti budou k srdci rozkošné básně „slavíka­ ukrajinského*, stařičkého Bohdana Zale- skáho, než-li kterákoliv báseň našeho Vrchlického!­ Jak jinak čte se n tohoto polského básníka, kdyi dí: „Bůh, Slovanstvo, svit, Polska, Ukrajina mi zní ze stran pěti v patero­ zvuků, nebo tak mne syna matička vypravila*­ a když dále praví, že kdykoliv

vezme do raky loutnu, hned se ta kvinta, struna matiččina, ku svému hlásí práva a zuí písní tak měkce, druhé přehlušujíc struny, nebof prý v něm napjata jest, ta struna matiččina,­ ta strana vlastenecká, od srdce aš k duši 1 Jak zcela jinak se to čte, než když spustí náš Vrchlický jako pařížský komuni- bta : My sytí jsme juž bohů, syti králů atd. ! My v Čechách jsme už ovšem vyrostli z tohoto­ vlasteneckého a slovanského „klin- kání* ! 1) „Nuže takovýmto směrem žene se česká mládež* dí ku kond kritik slovenský. „Tento nezdravý, nadutý, nafoukaný tón je tam tónem směr stanovícím? Nemyslíme. Máme nadiji, že zdravá česká mládež nepůjde za prázdnym hlukem, ale půjde za tóny poesie pravé. A na konec, — abychom dokázali, že Vrchlický,­ nyní nový redaktor „Světozora*, často klesá až na stupeň pouhého veršotepce — stfljtež tu jeho verše : Kritikům. „Tak často poesie připadá mi, jak velký les, jenš sdřimnal pod palmami, jeai důstojného soka očekává a a ponitč Samson; jen v boj se dává. Však aatlm blech a střečků stádo celé jej o b 1 é t á, v královské křivé stele si pelech svůj, se prohání a páří. Lev dloaho trpí a vidorovitou tváři Však náhle — on citi, lepšího ie hoden soka, i vstane ráram a jen hlava vineae, v prach bavét hmyiu aeilape a střese.* (Sfinx 104) Za prve poznamenáváme, ie u nás na Slovenska blechy, nemajíce křídel, ani nelítají,­ nýbrž skáčon. Myslíme, že nám výteční čeští pHrodozpytd, od nichž ee my učíme,

taktéž přisvědčí, že ani české, respektive pražské blechy, nic obletovati nemohou. Za drahé musíme veřejně prohlásiti, že jsou tyto řádky řídkým příkladem oplzlosti a hnusoty. Za třetí si představte lva, jak šlape blechy — a potom je střásá 1 — Jsme velmi zvědavi, co řekne česká kritika­ o této excentrické, nezdravé — a bohužel­ ani ne mnoho umělé sbírce. Či snad i tentokráte hladká forma, zvnk silných slov, opakování pětkráte tištěných frégi (na př. hlína voní) oslepí roznm českých kritiků? Či thema Schillerovo: „Die Götter Griechenlands*­ stokráte ohřívané a Vrchlickým na všechny až strany otřepané a k persifiáži přivedené, najde ještě obdivovatelův? Či najde hlas pravdy místa v časopisectvu ? Jsme velmi zvědavi na seriosní českou kritiku. Tak „Národoie Noviny*. — Slepých obdivovatelův jest u nás dost, ale po genoani kritice ani stopy II Kritika рапа Miřiov- ského přece nemůžeme bréti do opravdy, a máme li ji do opravdy vžiti, nemůžeme jí opět ani nejmenší přiložiti víry ; kritika tato jest jenom opětným eklatantním důkazem, že u nás není pražádné kritiky, ač jí potřebujeme­ jako soli. Kritika pražská neslouží pravdě, neslouží umění nýbrž jen . . . knihkupcům.­ Oproti těmto až příliš patrným nad míru neutěšeným zjevům dovolnji si ve vší skromnosti­ následující učiniti návrh: a) Podporuj každý z nás kněží, co můžeš nejvíce, literární podniky katolické; podpo- rujž je každý dle sil svých buď příspěvky literárními, bnď odebíráním a k odebírání nabádáním, a kdo můžež, čiň jedno i drahé. b) Nekupuj nikdo knihy ni jediné od knihkupce, jenž vydává knihy ethicky závadné;­ tím méně kupuj knihy obsahn závadného.­