#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXV.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, v neděli dne 6. srpna 1905.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 214.
#4
alto_textblock
#4
Fa rauní a odpol. listy
přadelácí se:
v Praze v administrnei
an másíe . . . . . . 2 K —
s čtvrt leta . . . . 6 K — h
s dvejí dunáškos
ant ta . . . . 7 K so
ve úilislkácha
na měsíe . . . . . . 2 K 30
Toštou:
a peřsíe
na ktvrt ia: . . . 9 k o0
s dvejí zásilkoe
E::.
#8
alto_textblock
#8
V drobném prodiejíi
onní. tiale o sob5 . . . ra 8
ipoleslní
. . . . za zh
Ve sllalkách na veskovše
ranní číle. . . . . . . . 10k
vepolední
. . . . . . . sb
Inseráty
plati se hotově sapřed.
Předplacení a lpesrty přljímá sdminl-
strace v Marinnské ulici č. z.
Tam zacháselí sa též redakee
tiskárna n espedice „ Národnick Ladstt-
Rakopisy se nevraceji-
#9
alto_textblock
#9
Dnešní číslo pro Prahu le o 14 stranách.
#10
alto_textblock
#10
„Slezsko zemí převahou
německou!
#11
alto_textblock
#11
Nejinak, než jakoby se bylo podařilc
Gautschovi rozřešit sťastně jeden z největších
státních prohlémů rakouských, rozepisují se
dnes všechny žurnály vídeňské o rozhodnut
vládním v příčině — českého učitel-
ského ústavu pro Slezsko. Opatření školn
správy, jež by v jiných zemích jako věc pouze
kulturního významu nevzbudilo žádného zvlášt-
ního rozruchu: v tom milém Císlajtánsku na-
douvá se německou žurnalistikou na politi-
kou událos ť první třidy.
Bohopustá šalba německých hegemonův
líčí totiž věc tak, jakoby po celá poslední dvě
desíliletí minulého sloletí politika vídeňských
vlád byla důsledně a promyšleně ve Slezsku
nadržovala nám Čechům a Polákům proti
živlu německému a jakoby Němei byli postu-
pem protežované menšiny slovanské zatlačováni
do zoufalého obranného boje o uhájení své
staré národní državy. Jen proto prý se za roz-
hořčených těch bojů o slezské pobočky ozývaly
se strany německé hlasy proti slovanským uči-
telským ústavům vůbec — omlouvá včera
»Neue Freie Presse« bídácky sprosté stanovisko
německých »kulturträgrů« — poněvadž ne-
ustále rostoucí počet slovanských
obecných škol v převážně něme-
ckém Slezsku činil na Němce slezské
trapný dojem. Tento vzrůst slovanského školství
ve Slezsku byl prý však jen ovocem usta-
vičné poslovanšťující činnost
vlád za posledních dvou desítileti předešlého
století, skutek to polito vání hodný.
jemuž se v počáteích jeho nekladl dosti vý-
datný odpor a jehož následky od nynějšího
pokolení více odvrátiti se nedajis.
Tak nestydatě, hle, musi hlavní orgán Ně-
mectva císlajtánského překrucovat fakta, aby
vysvětlil veřejnosti, věci neznalé, proč opavšti
všeněmečtí furibundi a s nimi — ostatní » mirní
Němci« v Cislajtanii tropili takový nezřízený
korybantský povyk a kluk po celý boží rok.
proč hrozili nebem, paklem a opavskou proti-
dynastickou revoluci, nebudou-li do 18. srpna
t. r. ubohé ty dvě české pobočky učitelské
z »německé« () Opavy vystrnaděny. Slez s ko
je tedy zemí převahou německou
Klidně napsala to 5. srpna 1905 »Neue Freie
Presse«, aniž jí péro při tom nezaskřiplo. A le
od dvaceti let vlády v ldeňske
ustavičně v něm sledují činnos
poslovanšťujícíll
Uvádíme toto díktum hlavního německého
listu našim bratřím slezským na vědomost, aby
dali k němu na svém velkém táboře 20. t. m-
náležitou odpověď sami.
Prozatím stačí na odbytí německé té arci
šalby uvésti, že i podle úřadního sčítán
z roku 1890 žije ve Slezsku 130.848 Čechů.
178.114 Poláků a 280 230 Němců. Nemá tedy
živel německý vůči Slovanům ani rovnováhy.
nýbrž činí toliko 47.69 — slovanský, česko
polský živel však 52.4% (a sice český 22.29
polský 30.29).
Ktersk je ale o školství těchto tří n
rodních kmenů postaráno? Němci měli obee
ných škol 211, a sice většinou vícetříd-
nich, Češi 117 však většinou pouze jedno-
třídních, Poláci 143 též většinou jednotrídek
mimo to však 22 škol německo-českýc
a 10 německo-polských!! Avšak tus
zatajuje pečlivě, jak vypadá vyučování na těel
českých a polských školách! Tu se zastírá hu
stým závojem ten pověstný hakatisti-
cký a podnes platný ferman e. k.
zemské školní rady slezské ze dne 16. ledna
1873 č. 3502, kterým nařízeno, že na těch
českých a polských školách má býti od druhe
třídy počinaje vyučovací řeči něměina. V první
třídě že má učitel vcepovati českým neb pol-
ským dětem nejméně 100 německých slov.
v druhé třídě dalších dvě stě, od třeti třídy
počínaje má se pak už vyučovati stále více
více po německu, až v posledních ročnieíeh
obecné školy v krajích ryze slovan-
ských už celé vyučování všem předmětům
po německu se děje jako v sousedním Prusku
Mésťanské školy, počtem 12, jsou ve-
směs německé, pro většínu slovanského
#12
alto_textblock
#12
lidu ani jediná. Němci mají tři státní
ústavy učitelské (a 2 soukromé), Če-
chové však neměli podnes žád-
ného. Němci mají 4 reálky, Češi žádnou.
Němci slezšll mají 4 státní gymnasia, Češí si
musili r. 1883 zřídit z vlastního matiční
gymnasium v Opavě (jako Poláci v Těšině).
které teprve 1. lednem 1899 převzato ve správu
státní. Němci mají školy obchodní, průmyslové,
vyšší dívčí, rolnické, řemeslnické, sochařské —
Čechové z toho ničeho, jen při zimní
rolnické škole v Opavě české oddělení. V
Slezsku není tedy podnes, kromě konečně povo-
léného českého ústavu učitelského v Polské
Ostravě, žádných měšťanských, žádných pokra-
čovacích, obchodních, hospodářských nebo prů-
myslových škol pro většinu česko-polského oby-
vatelstva země! A tu se opováží hlavní ví-
deňský orgán Němectva cislajtánského bala muti
neukou veřejnost a tím cizinu bajkou o hro-
zivém rozmachu slo vanského škol-
stvl ve Slezsku tak, že ubohým Němeům
slezským počíná býti strach, teskno a úzko, tu
se opováží »Neue Freie Presse« prášit o ná-
sledeích dvacetileté neustálé poslovanšťující po-
litice vídeňských vlád ve Slezsku, proti níž se
opomenula předešlá generace německá v čas
dosti rázně bránit, takže nynějším chudákům,
Němeům slezským, jesť odpykávat toho následky
a musí dopřáti Čechům českého učitelského
ústavu v Polské Ostravě a být ještě rádi, že
ho Gautsch po přání Čechů neuvelebil v »ně-
mecké Opavě«! A zalim žije v té »německés
Opavě poměrně četnější česká menšina
nežli jest německá menšina v Praze, česká
menšina, která si tu vydržuje svou soukromou
obeenou, mateřskou a pokračovací průmyslovou
školu, která pro své čelné spolky zřídila s
svůj vlastní národní dům a která má zde své
úplné české gymnasium, těšící se rok jak rok
hojnějším žaetvem z širého českého okolí.
Toto domovské právo Čechů
opavských musí býti chráněno
proli ůtočnosti něme ckých terro-
ristův — toťnyní přední a svatou
povinností vlády vídeňské po je-
jím pokleknutí před opavský m
německými zuřivei. A nejen to: Ale
ona musí — chee-li si zasloužiti název vlády
vskutku rakouské — začiti nyní pře-
devším ve Slezsku dělat pořáde
promyšleným, důsledným a ráz-
ným vyklizením té Augiášo vy
stáje staletého germanisační ho
bezpráví a zavádémím rozumných
přírozených, právu a spravedlnosti jako
zákonům ústavním odpovídajících po-
měrů veřejných.
Německé noviny plny jsou křiku o libovůl
a porušenosti byrokracie ruské; avšak o
se kdo podívá na tu byrokracii ve Slezsku,
která z 95 proc. skládá se z německých protiv-
níků slovanského obyvatalstva země, která krok
za krokem ruší platné základní zákony ústavní.
nechtie se stranami českými a polskými jedna
po česku a po polsku, nýbrž zavádí s nimi ně-
mecké protokoly a nuti je, aby je podpisovaly
třeba jim nerozuměly, která vydává Čechům po-
dnes německé výměry a nálezy, klerá týrá české
obhájce a prohlašuje češtinu za jazyk ve Slezsku
#13
alto_textblock
#13
neznámý. —
#14
alto_textblock
#14
Ano, jestli kde nadehází opravdov
vládě rakouské úkol pronikavé a neod-
kladné politické sanace: jest to v rakou-
ském Slezsku, kde poměry jsou pro budoue-
nost Rakouska nejpovážlivější, kde jest nej-
vyšší čas učiniti přítrž německe
irredentě a vrátiti přirozené i historické
právo většině domorodého, věrného živlu slovan-
ského, zastoupeného dnes na sněmu slezském
— pěti poslanci. Ano, tak v „posledních desíti-
letích“ fedrovaly vlády videňské většinu
živlu slovanského ve Slezsku! Celý sněm, celý
zemský výbor, celou zemskou školní radu —
vše zůstavily německým hegemonům, přebarvu-
jícím se čím dále tím více na učiněné pruské
hakatisty, až došlo loni v Opavě v den 18. srpna
ku pověstným, vysoce charakteristickým mani-
festacím pravého ducha této privilegované ně-
mecko-nacionální panující koterie. Dobře tedy
praví dnes „Opavský Týdenník“: „Otázka po-
boček byla jediným listem ve velké, ote-
vřené knize slezské otázky, která
psána je pro nás Lrví, která je velikým slovní-
#15
alto_textblock
#15
kem obtiží, překážek a násilí, na nás páchaného
Krvavé tyto listy musí zmizeti, místo nich musí
nastoupiti nová kniha o čistých listech a ty
musí býti teprv popsány písmem spravedlnosti.
Stane-li se tak? — —
#16
alto_textblock
#16
Politické zprávy domáci.
#17
alto_textblock
#17
V Praze, 5. srpna. (Samostatné roz-
hodování bar. Gautsche.) Vídeňské listy
psaly po ministerské poradě dne 2. t. m., v níž
rozhodnuto o českých pobočkách opavských, že
v Rakousku jest nyní o jednu palčivou politi-
ckou otázku méně, a také posl. V. Hrubý pro-
hlásil na předvčerejší konferenci u barona
Gautsche, že otázka českého učitelského ústavu
pro Slezsko jest vyřízena. Ale veřejné mí-
nění nedá si tím vzíti právo, aby o „vyřízení“
této otázky povědělo svůj soud. Vynášejí je.
dnes oba české listy slezské, „Opav. Týden.“
i „Nov. Těšínské“, prohlašujíce přímo a bez
ohledně, že vládním vyřízením učitelské otázky
po slušně vyhověne povelu všeněmeckých kři-
klounů a pokořen čoský národ ve Slezsku.
A v týž smysl píše se „Mor. Orl.“ z poslane-
ckých kruhů: „Ať si usnesení slovanských po-
slanců a důvěrníků slezských bylo jakékoli.
každý je oprávněn posuzovati tento nejnovější
vládní čin zcela samostatně. A čin ten jeví se
nejinak, nežli jako nový vládní úslup
před německým buřičstvím. Ač byl
by na snadě otázka, jak jednal český ministr dr.
Randa, hlavní věcí zůstává skutek: vládní
útěk před německým štvaním. Jim
špatnou službu prokázal baron Gautsch sobě a
ještě horší celému státu; ministerstvo
dalo sankei protidynastické tak-
tice německé, a všem Němcůmv
Cislajtanii na srozuměnou, že jim
úspěch zaručuje ohláška proti-
císařských bouří v den zísařových
narozen:n! Je to ustupování, odkládané ve
prospěch Němeů po dobu parlamentních
prázdnin. V poslanecké sněmovně pronesl baron
Gautsch silné slovo o samostatném rozhodování
vlády; první čin, který po tomto slově násle-
doval, první samostatné rozhodování je — ústup
před německým štvaním. Divné to přípravy pro
příští období parlamentní!“
V Praze, 5. srpna. (Věci uherské.)
Bar. Banffy vrátil se z návštěvy u hr. Jul. An-
drássye do Pešti a zvědavým novinářům ozná-
mil, že jeho jednání s hr. Andrássyem bylo
přísně důvěené, tak že nemůže sděliti ni-
jakých podrobností. Uváží-li se, že návštěvě té
přikládán v některých čnsěpiseche nadobyčejný
polilický význam, možno souditi, že te, čeho
Banffy u Andrássye hleděl dosíci, se nezdařilo,
aspoň ne v té míře, jak snad očekával, sic by
mnohomluvný Banffy nebyl náhle tak nemluv-
ným. Na všechen způsob nová strana Banffova
sotva se rozkolem v liberální straně vzmůže
tak, aby dle přání svého zakladatele mohla
v Uhrách hráti prim. Liberální poslanci, kteří
jsou nyní na skoku z liberálního klubu, netají
se svou neochotou k Banffovi a přestoupí-li do
některé strany koaliční, nebude to strana Banf
fova, nýbrž Andrássyova strana dissidentů.
Fr. Košut opět vyvrací ve svém orgáně
naděje na rozkol v koalici. První podmínkoa
kcalice bylo, že každá ze spojených stran za-
chová své politické zásady; strany se sloučily
jen proto, aby snáze dostihly společného jim
všem eíle. Cil ten hodí se stejně dobře do pro-
gramu strany neodvislosti, jako do programů
stran, stojících na půdě zákonů z r. 1867, ne-
vykládají-li se ovšem tak, jak činila dosud strana
liberální, nýbrž tak, jak vyžaduje prospěcha
pokrok národa, a jak jim rozuměl sám jich
tvůree Deák.
Podobně jako bar. Banffy, pokládá se t4ž bým
ministr obehodu, bar. Arnošt Dániel za po-
volána, aby v nynějších těžkých dobách za-
chránil vlasť. Nešlo-li to známým zákonemze
dne 18. listopadu loňského roku, půjde to prý
vráti-li se všichni politikové, držící se dualismu.
k tradieím Deákovým. Jest prý jen třeba na-
lézti krystalisační bod, kolem něhož by se mohli
skupiti všichni přátelé myšlenky Deákovy a ta-
kový bod se prý najde. Cestu k němu ukazuje
prý činnost, kterou zahájila skupina liberálních
poslanců, mezi nimiž se nachází též bar. Dá-
niel, jenž už počíná statečně zapírati hr. Štěp.
Tiszu, svého bývalého místra a pána. Sám hr.
Tisza prohlásil tyto dni v Debrecíně, že
schvaluje koalici všech stran, stojících při
dualismu, nebude činiti nijakých překážek akci
#18
alto_textblock
#18
směřující k takové koalici, ale sám se nyn
zdrží aktivné politiky. Také starý
předseda liberální strany, bar. Podmani
czky vzdá prý se předsednictví strany a od-
stoupí nadobro s politického jeviště.
Uherští sociální demokraté chy-
stají rozsáhlou akci ve prospěch všeobecného vo-
lebního práva. Vydají prý na 200.000 brožur.
na million letáků a budou v srpnu pořádati 250
veřejných schůzí, z nichž prvých 25 již zejtra.
Ze Lvova, 4. srpna. (Přeplněné střed-
ní školy haličské.) Halič jest vedle Bu-
koviny zemí, jejíž střední školy jsou nejvíce
přeplněny. Jsou zde střední ústavy, jichž počel
žactva by stačil na tři ústavy samostatné. Dle
zprávy zemské školní rady za r. 1904 v Haliči
bylo 9 gymnasií s 500—600 žáky, 8 gymnasii
s 600—700 žáky, 5 ústavů s 700—800 žáky.
9 gymnasií s 900—1000 žáků a jedno gymna-
sium ve Lvově mělo dokonce 1171 žáka. Pouze
šest gymnasií, z nichž jedno soukromé jezuitsk
v Chyrově a jedno nižší měly méně než 500
žáků. Na jedno gymnasium připadá nyní prů-
měrně 665 žáků, kdežto r. 1896 připadalo ješte
pouze 470. Na reálkách jest návštěva normál-
nější, neboť pouze na třech bylo žáků více
než 500.
Ze Zadru, 2. srpna. (Slovanská boho-
služba.) Splitské „Naše Jedinstvo“ se do-
vídá, že chorvatští biskupové na známých kon-
ferencích v Římě domáhali se jako minima
svých požadavků, aby staroslovanská boho-
služba byla přiznána všem oněm farám, jež
dekážou, že se v nich hlaholská bohoslužba ko-
nala aspoň ještě před sto léty. Řím však trvá na
svém rozhodnutí, že bohoslužby směji se ko-
nati v jazyku staroslovanském pouze v těch
chrámech, v nichž se konaly ještě v posledníeh
třiceti létech.
Týž list sděluje dále, že také dalmatšt
dominikáni, o nichž se pochvalně vyslovil zvěč-
nělý biskup Jos. Jiří Strossmayer ve své závěti.
obdrželi od papeže napomenutí, protože prý se
příliš horlivě ujímají hlaholice. Důtku dalmat-
ským dominikánům vysloví prý ústně generál
dominikánského řádu, který za tím účelem
schvalně přijede z Říma do Dalmacie.
#19
alto_textblock
#19
O světově situaci a stycích rusko-německých
uveřejňuje náš pařížský spolupracovník p. René
Henry zajímavé pojednání v revui »Questions
diplomatiques et Coloniales«. Autor tvrdí, že zá-
kladem německé politiky je odvrácení Ruska
od Evropy. Némci hráli tichou a vydatnou roli
na nejzazším Východě a zaváděli Rusko stále
dál do dobrodružství asijského. Jaký je účel
této politiky? Jednalo se Německu o rozrušení
spolku francouzsko anglického a o zamezení,
aby se utvořil proti říši německé »kruh Kouni-
cův«? Chce donutit Francii k opuštění styků
přátelskýeh s Londýnem a přiklonění se k Ber-
línu? Chce Německo přiměti Francii k neteč-
nosti k otázce rakouské, aby pak mělo zde vol-
nou ruku ke svým velkým plánům ? Francie
musí uvažovati o všech těchto možnostech.
Nalezá se mezi dvěma imperialistickými státy,
kterým hrozí střetnutí. Imperialismus německý
je nebezpečím pro pevninu, imperialismus an-
glický chce vládu nad všemi mořemi. Porážka
jednoho znamenala by tyranii druhého. Francie
má za úkol udržovati rovnováhu, jež zabezpe-
čuje mír.
V Anglii litují, že se nepodařilo dostati do
křížku Rusko s Německem, Slovana s Germá-
nem. Navzdávají se této myšlenky. Mnozi
doufají, že Rusko, ztrativši své námořnictvo,
vyhledá své spojenství s Anglil, neboť jinak by
se Balt stal mořem německým. Rusové prý musí
nahlédnouti, že jim úskočná a intrikánská poli-
tika německá v posledních létech byla osud-
nější nežli řevnivost anglická. Avšak v nynějším
svém stavu Rusko dlouho nesmí pomýšleti na
válku s Německem, vůči němuž je armáda
ruská teď slabá. Politikové angličtí, horlivě pro-
pagující myšlenku alliance s Ruskem proti Ne-
mecku, cíli, že by ještě větší sblížení Ruska
s Německem bylo osudným velikosti zájmům
Velké Britanie. Německo, nemající více obav
před svým východním sousedem, věnuje se pak
zcela vzrůstu svého námořnictva a rozmachu
svého obchodu světového a zatlačilo by Angli
do druhé řady
#20
alto_textblock
#20
Sněm na Krétě.
Po delší přestávce sešel se opět sněm
krétský a odhlasoval některé důležité zákony.
Jedním bylo ustanoveno, že každý Kréťan může
míti zbraně, ale k nosení jich mimo domov
musí míti úřadní povolení. Tím jest upraveno
ozbrojení celého ostrova a zrušeno první paci-
fikační nařizení při zavedení autonomie moc-
nostmi, že se má obyvatelstvo odzbrojiti.
Další zákon nařizuje, že do služby četnické
mají býti vzati pouze tuzemci a že italské čet-
nietvo nemá vice významu na ostrově po ny-
nějším upravení čelnictva. Italský četnický plu-
kovník má býti nahražen vyšším důstojníkem
krětského původu, sloužícím ve vojště řeckém.
Oba zákony vyžadují ještě potvrzení prince Ji-
řího. Proti druhému podal již námitky italský
konsul v Kaneji. Sném odhlasoval důvěru princi
#21
alto_textblock
#21
Politické zprávy zahraničné.
V Praze, 5. srpna.
#22
alto_textblock
#22
»Nineteenth Century« a Deloassé.
Jak velkou důležitost připisovali Angličané
Delcasséovi, jemuž jsou vděční za uskutečněn
sentente cordiale«, tomu nasvědčuje, že anglické
revue dosud státe se zabývají pádem bývalého
ministra zahraničních záležitostí ve Francií. Lon-
dýnská známá revue »Nineteenth Century« při-
nesla v červencovém sešité dva články o Del-
casséovi. První je z péra Francise de Prés-
sensé, jednoho z nejbojovnějších publicist
francouzské strany sociální a též jednoho z nej-
lepších znalců zahraničních záležilosti. Prés-
sensé velmi přísně posuzuje Delcasséa, jehož
byl rozhodným odpůrcem. Nemůže odpustiti Del-
casséovi, že zbytečně a neobratně vyvolal hádku
s Německam. Vytýká mu ztřeštěnost, s jakou
hnal věci do krajnosti. »Ten malý človiček byl
dosti bláznivý, že s okem jasným, ba skoro ve-
selým pohlížel vstřic strašné perapektivě velké
války evropské.« A nejen to — pokračuje Prés-
sensé — že ohrožoval světový mír, on tez
šlapal po rozkazech parlamentů, instrukeleh
svých soudruhů a dokonce potaji se umlouval
s Vatikánem, kdy Francie stála proti němu
domáhala se rozvodu státu a církve.« Tyto »ne
odpustitelné chyby« způsobily pád bývalého mi
nistra zahraničních věcí.
Druhý článek od Austena Harrisona sbr
nuje názory se stanoviska německého na od
stoupení Deleasséa. Německý císař věděl o všem
co se dělo. Když byl slaven vjezd nevěsty ko
runního prince do Berlína, zvěděla vláda o po
hybech francouzských pluků na východních hra
nicích. Německo odpovědělo ultimatem. Po dva
dny byla situace kritickou. Německo žádalo, aby
Francie ustala v hromadění vojska na hranicích,
vidělo v tom projev nepřátelství, Deleassé ustoupi
a tím zahnáno bylo okamžité nebezpečí. Francie
tím prohlásila své mírumilovné úmysly. Kdyby
Delcassé ostal, byla by Francie se octla před even-
tualitou války s Německem. Marokko by bylo Ně
mecku dostatečnou záminkou. Delcassé musi
odejíti, aby byl zachován mlr.
#23
alto_textblock
#23
Jiřímu.
#24
alto_textblock
#24
Schůzka krále Ednarda s císařem
Vilémem.
Příjezd angliekého krále Eduarda do
Marianských Lázní odročen byl z 11. na
14. srpen a výslovně se podotýká, že stalo se
tak k vůli jeho schůzce s císařem Viléme m.
Dopisovateli »Local-Anzeigru« sdělila v P'aříži,
když opouštěl anglické vyslanectví, osoba v po-
litických věcech dobře prý informovaná: »Po-
litické důvody a nikoli osobní obledy
přivodily změnu úřadně před týdny anglickým
cestovním maršálkem vypracovaného programu krá-
lovy cesty. Jednou z těchto změn jest třídenni
posunutí králova příjezdu do Marianských Lázní
původně na den 11. srpna určeného. Král
Eduard nechce dříve vydati se na cesty,
dokud nenabude jasnosti v otázce norského
následnietví na trůn a neobdrží
zpráv o zahájení portsmouth-
ského vyjednávání o mir. Vše nasvěd-
čuje, že nejbližších deset dnů přinese vládnoucím
kruhům důležité novinky. V těchto desíti dnech
docilí se bezpochyby také mezi zúčastněnými
státy úplná dohoda o programu pro maro-
ckou konferenci, takže jeví se oprávně-
ným očekávání, že rozhovor obou panovníků
bude nejen komereionálně přátelským, nýbrž
laké srdečným. — Z Paříže se sděluje, že ani
dnes v sobotu není tam na anglickém a něme-
#28
alto_textblock
#28
FEUILLETON.
#29
alto_textblock
#29
V Praze, 4. srpna 1905
#30
alto_textblock
#30
H. (Z cesty.) Lelmo jsem projel Hol
landskem, spěchaje do Belgle, do Ličge na vý
stavu a kongres žurnalistů. Oživil jsem vzpo-
mínky milé i truchlivé na podivuhodnou zem
tichýci, zelených prerií, provlhlou nesčetnými
průplavy, kde z kostelních věží rozlévají se hry
zvonkové, střibrné, zbožně rozechvělé melodie
do mlžného vzduchu nad spícími hladinami vod.
kde města hlučná a dusná utajují zákoutí me-
lancholické poesie a v muselch poklady umění,
na tu zem, do níž jsem spěchal před léty za
bujného, veselého dne letního, nedočkavý uzřit
její krásy a umění, roztoužený blízkostí moře
do níž jsem nedlouho na to přijel znovu z
večera podzimního, smulného, zoufalého, k lůžku
umirajíelho bratra . . .
Opět jsem viděl bujně planoucí letní den
nad životem a plodnosti kypícími rovinami, nad
nekonečnými plochami svěži zeleně luk, pastvin
s četnými stády dobytka, bravu a konl. Vidě
jsem malé domky, uzavřené, s okny úzkostlivě
zastřenými a po vodních cestách tiše plujíe
pomalované, zelené, červené, hnědé lodi, s vy
#31
alto_textblock
#31
dulými boky. A větrné mlýny otáčejí se zvolna,
vykonávají své praktické poslání, ženou vodu,
melou mouku, a v tomto kraji bez vášně
obraznosti nemusí se obávati útoku fantasti-
ckého reka na vychrtlé Rosinantě. Poesic hol-
landské krajiny je skromná a nenápadná, po-
dobná květům leknínu, vynořující se jako usmě-
vavá překvapení na pokrajích zelenavých, smut
ných průplavů a struh.
A města hollandská . .
Amaterodam pyšný, hlučný. Benátky severu,
vynořující se z těžkých mlh, prozářené sterými
hladinami grachtů a ztemnělé groteskními kouty
špinavých uliček, stisněných domků.
Benátky bez vznešenosti paláců a jásavosti
hýřicích barev západu, bez frenesie a rozvášně-
nosti lyrického města zářivých dnů a sladkých
večerů, kdy zaznívá nad lagunami opojná arie
»O, santa Lucia, stella dlargente«, Benátky drsně.
germánské, kde večery hlaholi pustým řevem
opilých vojáků, surovým smíchem námořnických
chantantů, kde v ulicích gheta tušite tragickou
morosnost sestárlého Bembrandta, a v té velko-
lepé chmurnosti vzpomínáte na vidiny Počovy.
na spleen Baudelairův . .
Rotterdam s hemživými, špinavými uli-
čkami, nevyrušujícími svým kramářským a bur-
sovním povykem vážného, bronzového Erasm
s patinovým zeleným nádechem stáří na Grocte
#32
alto_textblock
#32
Marktu. Mnoho barvitosti, mnoho veselí v těs
ných, malebných ulicích a krásný vzruch ho-
rečné činnosti v přístavišti, v té pestré směsíe
korábů, parníků, tři- a pětistěžejníků, jež křižo
valy všechny moře a oceány . ..
Haag, elegantní, útulný, s jakousi resideněn
honosivostí a všedností ve své čisté úpravnosti,
ale skrývající rozkošná, krásná zákoutí pod li
pami u snivých průplavů, bohatý nejvzácnějším
klenoty uměleckými, teskný a zajímavý, nudný
#33
alto_textblock
#33
a svůdný . ..
#34
alto_textblock
#34
Bylo to u moře, nepokojného moře, šum-
ným přibojem bijícího o pisečné břehy Scheve-
ning, poselé proutěnými budkami, hemžící se
bilými toaletami a odpovídají smíchem hrají-
cích si děli šplouchání vlnobití, bylo to u moře
za krásného letního podvečera před léty a my-
šlenky, touhy naše, mě a snědého hochu,
jiskrnýma, černýma očima, letěly přes tu zvíře-
nou hladinu.
Byli jsme oba tak mladí a život se nám
otvíral se všemi svými radostmi i bouřemi, tak
jako širé, vzedmuté a lichotně moře před námi,
a naše naděje, plány, sny vyjížděly z přístavu
se směle vypnutými plachtami ku předu ! Ku
předu ! A snědý hoch, imtelligentní tváře a ji-
#35
alto_textblock
#35
stého, uhlazeného vystupování, živě hovo řícío
nejrůznějších věcech, o burse i románech Gon-
courtových, o sportu i o divadle, jenž již po
několik let žil v cizině, vyprávěl mi s ohnivým,
dojatým vzrušením o dalšich metách svého ne-
klidného, dychticího života, o Paříži, Londýně
pak chtěl dále, za oceán . ..
Přicházel jsem z velkých měst, kde jsem
viděl mocný život, rozpjetí energie, tvůrčí pod
nikavost, víděl jsem přístavy, vyvolávající touhu
po dalekých, neznámých světech, po dobrodruž-
ství a poznání a chápal jsem bratrovy záměry
Domů jsem se vracel do malého, úzkého svého
života s podivnou, nespokojenou stísněnosti. Ale
též s kořistí nových dojmů, s pochopením hlu-
bokých a tajemných krás a myšlenek Rem-
brandtových.
#36
alto_textblock
#36
Před několika dny jsem přišel s kytici ru
dých karafiátů na katolický hřbitov v Haagu
Na okraji města, uprostřed širých, tichýeh
sadů, na návrší, kam vane ostrý dech moře,
jež tušíte za návršími dun, v tom rozbřesklém
světlavém ovzduší je nevelký hřbitov, obklopu-
jící svými náhrobky, kříži, rovy renesanční ko-
puli kaple.
Pouze číslo na dřevěném koliku označovalo
#37
alto_textblock
#37
místo, kam jsem položil kytici rudých karafiátů,
bujných, sálajících květů mládí.
Postál jsem dlouho nad tím kusem trávou
porostlě země a vzpominal jsem na letní pod-
večer u moře, tehdy před léty . .
Jeho loď brzo ziroskotala ... Umřel náhle,
24letý, za podzimní noci, v nevlidné, smutné
cizině ...
Ta noc podzimní, probděná ve společnosti
německého mnicha, u bratra umírajícího, uči-
nila mi vzpomínku na Haag strašnou.
Uplynula léta . . . a teď jsem stanul
v dlouhém zadumání nad kusem země, ozna-
čené číslem. Nemohl jsem jinak uleviti svým
citům, nežli monologem, trochu filosofickým
trochu lyrickým, jenž byl pokračováním našeho
hovoru před léty na břehu moře . . . Nebylo
v něm nie hamletovského ani mystického. Byl
to jen pozdrav, hold našemu společnému ideálu,
v němž jsme tehdy našli bratrství svých duší,
pozdrav síle, tvůrčí a podnikavé síle, jež činí
ze života krásný boj a krásné dobrodružství
činu, jež nikdy neochabuje, ničím se nedá za-
strašit a žaluje směle v oceán, vstříc novým
zemím nebo ztroskotání, pod heslem na vlajce:
Ku předu! Ku předul