#1
alto_textblock
#1
Číslo 148,
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 31. května 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redaloe, sáminístraco
rpedice
Praha, Pštrossova ulise,
číslo 200—i.
Kofrankované dopisy se
nopřijímají, rukopisy se
nevracejí
exapečetěné reklamace
jsou porta prosty
Inserty účtujeme levně
a pří častější inserci po-
skytujeme výhody.
Yycházejí depně o šesté
ranní
po svátku
pnu
vžy po ursnácté ho
dině polední
Jednotlivé čísle ka s
řelefon redakcs . 112e.
#6
alto_textblock
#6
UCKt
#8
alto_textblock
#8
Předplaté pre
Prahu
s donáškou do
domu:
měsíčně . . . ..
K 2.80
čtvrtletně . ..
K 8.40
celoročně.. ..
K 33.6e
Pro tuzemsko
poštou:
měsíčně . . . ..
K 3.—
čtvrtletně ... K 9.—
celoročně.... K 36.—
Přodplatné do cizozom-
ska: Německa a Srbska:
čtvrtletně . .. K 12.—
celoročně.... K 48.—
Do Ameriky, Francie.
Švýcarska, Italie, Bol-
de, Anglie a Ruska:
čtvrtletně ... K 18.20
seloročně ... K 52.80
Telefon redakce č. 1126.
#9
alto_textblock
#9
Slunce vychází ve 3 hodiny 58 minut ráno.
Slunce zapadá v 7 hodin 58 minut večer.
#10
alto_textblock
#10
Čtvrtek:
s v. Petronillr
#11
alto_textblock
#11
Čtyřicetihodinná pobožnost v chrámu Páně
u sv. Štěpána od 29. května do 1. června.
#12
alto_textblock
#12
K volbám v Belgii.
#13
alto_textblock
#13
V Praze, dne 30. května
Pravili jsme nedávno, že obstrukce stane se
smrtí moderního parlamentarismu vůbec. A proto
i Rusko z příčin dobrých nemíní ho za žádnou
cenu ve svých nezměrných oblastech zavésti.—
V Rusku předvídají, že parlamentarismus tento,
založený na většině, jež práva svého provádí často
s násilím přímo brutálním, musí postupně vésti
k reyoluci.
Dokud liberálové byli ve většině, znásilňovali
církev, menší národnosti a práva nejposvátnější.
Avšak karta tu a tam na evropské pevnině obrá-
tila se v jejich neprospěch, jako v Rakouskua
v Belgii; liberálové ocitli se v menšině. Mohli
ovšem vzpomenouti na sta staré pořekadlo: Dnes
mně, zítra tobě, — ale kdež pak!
— Když nemáme většinu, budeme dělat par-
lamentální řevoluci, čili obstrukci a to tak dlouho,
až si prosadíme svou. — Takto dělali v parla-
mentě vídeňském a ejhle jejich obstrukční taktika
přivedla je k cíli. Velmi trefně na to poukázal
poslanec dr. Ferjančič ve schůzi voličů v Lu-
blani, kdež mezi jiným pravil: Den 17. října m.r.
zůstane kritickým dnem prvního řadu v dějinách
Rakouska. Tohoto dne kapituloval stát před zlo-
činným násilím menšiny. Obstrukce byla posvě-
cena na parlamentní přípustnost a na úspěšnou in-
stituci. Čchové a jejich spojenci — tvořící většinu
— byli pokořeni, jakkoliv byli spolehlivou pod-
porou vlády a státu v poměrech nejsvízelnějších. —
Něco podobného provádí se již po kolik let i
v Belgii. Tam totiž zednáři zastoupení liberální
většinou v parlamentě, dohospodařili. Belgický lid
nemohl déle jejich tyranii a plýtvání penězi sná-
šeti a proto zvolil si do sněmu většinu konserva-
tivní. Katolická většina umínila si vlast svou
uchrániti před panstvím zednářů a proto se posta-
rala o změnu volebního řádu, jenž měl katolíkům
na vždy většinu ve sněmě pojistiti. Když se to
stalo, tu začala liberální menšina ve sněmě zle řáditi.
Neminulo takořka ani jediného sezení bez
nejhorších skandálů. K nim přidali se socialistéa
radikálové. Spojenému úsilí těchto podařilo se
krále a vládu zastrašiti a změnu volebního řádu
prosaditi a to tím spíše, že v lůně ministerstva
povstaly neblahé spory (mezi Beernaerdem
a Woestrem). Král sám tlačil na změnu tu, ke
kteréž i došlo.
#14
alto_textblock
#14
Nynější volby v Belgii konány byly na zá-
kladě volebního řádu opět změněného a výsledek
byl, že katolická většina stlačena byla na 13 hlasů.
K výsledku tomu nemálo přispěl nešťastný kněz
Daens utvořením strany křesťanských demokratů.
Leč i přes to katoličtí voličové drželi se sta-
tečně vůči spojeným liberálům, socialistům a kře-
sťanským demokratům, kteří svým rozkolem po-
mohli jen sociálním demokratům zmíněnému úspě-
chu. Možná, že Daens již poznává, že svým roz-
kolem posloužil jen nepřátelům víry. On asi nadál
se, že svým demokratismem řady socialistů oslabí,
že mnohé z nich víře získá. Počítal bezpochyby
na mnohé dělníky, kteří co do víry nalézají se
jaksi na rozcestí, a jež svým demokratismem trou-
fal si navnaditi, avšak zklamal se trpce. Sociální
demokraté žádného kompromisu s jinými stranami
nehledali, oni volili důsledně jen dle svého prin-
cipu, čímž Daensovi dali odbytné asi v rozumu
tom, že pohrdají obouživelníky, lidmi, kteří by
rádi sloužili dvěma pánům a nosili na obou ra-
menech. Budiž to poučením i pro mnohé u nás,
kteří též horují pro jakousi akkomodaci, pro ho-
vění zásadám, jež s učením církve srovnati nelze
Kněz Daens nadál se, že když svým nohsledům
přinese do konce oběť kněžské suspense, že za ním
bude dělný lid v davech se hrnouti.
Stejně asi těšil a těší se známý kněžský od-
padlík v Praze, že mu na vnadidlo jakési ná-
rodní církve bude sedati mnoho hejlů. Ano,
odvážil se i v neděli jeti na lipanské bojiště v na-
ději, že tam hodně proselytu pro svou církev
získá. A, chuděrka, činil tam dojem jako chlape-
ček, jenž si výšel ku svatebním hodům na ču-
mendu. »Nár. Listy« odbyly ho pramalinkým dro-
bečkem ve svém referátě. Napsaly totiž o jeho
řeči celé dva řádky:
Řeč dra. Išky byla plaidoyerem
pro emancipaci od Říma a zřízení
samostatné demokratické církve
národní. — Voila tout! — Kdež pak by mohl
takový paleček měřiti se s velikánem na jakéhož
se nafukuje p. Klofáč.
Náš lid má teď starosti veskrze jiné, nežli
k vůli vousům odpadlého kněze pomýšleti na no-
vou církev. Na tu wolfovskou vějičku: »Pryč
od Říma!« v Čechách nevsedne ani nejhloupější
vrána. Při té příležitosti třeba též konstatovati,
že tentokráte na bojišti lipanském nebyl přítomen
ani jediný mladočeský poslane c. Pan dr.
#15
alto_textblock
#15
Podlipný měl tam sice řečniti jako náčelník So-
kolstva, omluvil se však těžkou churavo-
stí. Redaktor Miškovský sice trpkými slovy vy-
čítal šlechtě, že ona jediná lipanského pomníku se
straní, ale o nepřítomných poslancích nezmínil se
ani slovem.
Mladočeští poslanci mají teď starosti — zcela
jiné, nežli jezditi na bojiště, na němž před 450
lety poraženi byli čeští radikálové, kteří
teď mladočeským poslancům kde jak mohou házejí
klacky mezi nohy. Dnes by bylo pro mladočeské
poslance dosti povážlivé Klofáčovati proti Římu
a šlechtě.
Avšak navraťme se opět ku předmětu prvěj-
šímu. Bývalý farář Daens se svým přívěskem
figuruje mezi parlamentární směsi, skládající se
z radikálů, liberálů a zednářů. Chceme tím doká-
zati, že, co se děje v Belgii, opakuje se i u nás.
Kněz Daens pustil se do shnilých kompromisů
s radikály, sociály a zednáři a výsledek je asi
podle známého pořekadla: Zrada se miluje, ale
zrádce se nenávidí. Zrady se využije, ale zrádce
se odkopne. Ty, viz! —
Popírati nelze, že v belgickém duchovenstvu
jeví se jakési vření. Belgie čítá již druhého faráře,
jenž z ohledů politických svému biskupu vypověděl
poslušnost a přidružil se k Daensovi. Je to vlam-
ský venkovský farář Fonteyne, jenž přes su-
spensi briggského biskupa přidal se ku křesťanským
demokratům a nechal se v Antorfě kandido-
vati. Prošel-li, posud se neví. Daens byl zvolen po
druhé již v Aalstu.
Katolická strana má ovšem doposud kompaktní
většinu, avšak její skrovné vítězství dodá sociali-
stům, radikálům a zednářům nové odvahy k boji
proti většině a to tak dlouho, až ji konečně povalí.
Budou ve sněmu s obnovenou zuřivostí řáditi dále,
až většinu ubijí. Král je bojácný pán, jenž se drží
zásady: Katolíků se báti nemusím, ti
mne o trůn nepřipraví, ale báti se
musím liberálů a jejich stoupenců.
A proto král s liberály zachází stále jen v ruka-
vičkách a na katolíky si houká. Ti stojí všude jen
v cestě. Socialisti budou ve sněmovně řádit a ka-
tolické zástupce lidu terrorisovat. Kdo pak není ze
žuly, ten podlehne a raději se poděkuje, než aby
nezřízené útoky snášel dále. Nynější katolíci nejsou
z toho fládru, jako první křesťané, kteříž nechávali
se bez bázně vléci na arenu mezi dravce, kdežto
#16
alto_textblock
#16
Svatováclavský konvikt v Praze.
Obecně se pozoruje, že studující naše mládež
stává se neobyčejně lhostejnou ke svatým věcem ná-
rodním. Mluvte si s tím neb oním profesorem, stejné
slyšíte stesky a nářky. Již ani ke svému jazyku ma-
teřskému nechová »naděje národa« té lásky a píle,
se kterou dříve býval pěstěn český jazyk. Velmi málo
se čte a ještě méně odebírá se knih — studentstvem
středních a vysokých škol našich. Mezi českým stu-
dentstvem valem přibývá zpustlosti, otrlosti a lhostej-
nosti k věcem národním, pro které se studentstvo
ještě před málo lety v horoucím zápale rozehřívalo.
Smutná to skutečnost. Za to studenta viděti neustále
místo u knihy na ulici, a to i ve dne i pozdě večer.
Sklenici, pokud v ruce haléř, páchnoucí dymce a ne-
rozumné dívce dává student náš, bohužel, přednost
před svědomitým plněním svých povinností, prostřed-
nictvím kterých má si zaopatřiti pevné postavení ve
vlastním prospěchu a tím i v zájmu národa. Z jedno-
tlivců záleží národ. Rostoucí řady intelligentního pro-
letariátu rekrutují se z největší části vinou samého
studentstva z legií našeho studentstva, ne z legií vla-
stenecky cítících a smýšlejících, ale z legií, libujících
si jenom v nekázni a libovůli. Žalostný to fakt!
Nemoc mnohdykráte propuká mnohem později,
než povstaly první její počátky a známky. Podobně
má se věc i při scestí a chorobě našeho studentstva.
Studentstvo vysokých škol samo se decimuje, dopouští
se samo na sobě mravní sebevraždy v děsivých pro-
centech k zármutku zoufalých rodičův a ke vlastní
své zkáze, čímž konec konců trpí vlast i národ, kterým
#17
alto_textblock
#17
takovým způsobem nepřibývá pevných povah a skalo-
pevných karakterův. Nejedna příčina zdrcující této
epidemie sociální klíčí — ve vadných a stinných
stránkách bytů, ve kterých nalézá se studentstvo střed-
ních škol.
Na bytě studujícího záleží vždycky velmi mnoho.
Odtud také ta starost ustaraného otce a obava pečlivé
matky, když opouštějí nadějného synka, dělajíce mu
na čele sv. kříž v novém bytě. Tak poprvé, tak i
v dalších letech za studijí. Neustálá nejistota. Člověk
neví, čím ho den druhý překvapí, trapně překvapí.
A povaha lidská často podobá se hladině vodní. Zdá
se býti pokojnou a klidnou, a zatím uvnitř pracuje
hrozný vír. Jinoch rok, několik let jest řádný a hodný,
najednou však všecek se změní, stoje na nakloněné
rovině, s níž střemhlav řítí se dolů, — a již jest
pozdě. A v hustých a hustých případech způsobila
zavinil zlo to — bacillus bytový, který již u nás ne-
milosrdně řádí. Cítíme a pozorujeme to dneska již
všichni, ale nedělá se proti tomu zhola nic. A tak
nepravost šíří se a roste dále.
Student a rodiče nepronášejí tu stejného úsudku.
Nezkušenost a rozum. Jinochu se líbí špatný byt
s nedostatečným dozorem a s křiklavým nepořádkem
mnohem lépe, nežli byt s řádným dozorem a vzorným
pořádkem. Byt, kde není pořádku, kde se všechno
trpí a dovoluje, zamlouvá se studentovi mnohem lépe
a více, nežli přísný byt, i když strava jest nedosta-
tečná a čistota praskrovná. Kdož by neznal takovýchto
stínových obrázků z našeho studentského života?
Mluví se — ovšem tendenčně — o tmářském,
zpátečnickém středověku. Ale prapodivná to věc, že
#18
alto_textblock
#18
ta nynější pokročilá doba v nejednom směru tak ráda
se vrací k jeho »přežilým« zařízením. A k těm pe-
čítati dlužno také studentské pensionáty a konvikty.
V jiných státech nyní ústavy tyto rostou, jako houby
po dešti, nevyjímajíc ani absolutistického Ruska. Čím
to? Patrně vychovatelství vidí v zařízení tom mnoho
a mnoho předností a výhod. A to vším právem. Věc
jest poněkud sporna. Ale čím dále, tím více ubývá
nepřátel a protivníků řádně vedených a spravovaných
studentských konviktův a pensionátův.
Pensionáty dívčí jsou více rozšířeny nežli po-
dobné ústavy, určené pro chlapce. Věc jest zcela
jasna a pochopitelna. Odpověď leží ve slovech: Dívčí
povaha. Majitel kteréhosi pěkného dívčího pensionátu
v pražském okolí projádřil se nedávno v tento
rozum: »Již několikráte byl jsem vybídnut a upozor-
něn, abych založil pensionát také pro chlapce. Ucho-
vej však Bůh! ke kroku tomu se já alespoň nikdy
neodhodlám a lituji opravdu každého, kdo sleduje
dobro a dalek jsa výdělkářství, zakládá podobný
ústav a přináší i hmotné oběti — z lásky a vřelé
oddanosti k naší chlapecké mládeži!«
A přece našel se v Praze takový muž, jenž se
postaral s nemalými obětmi o zřízení studentského
konviktu. Byť sníh starých let bělel se na jeho hlavě
s jarým zápalem a s mladistvým nadšením uvedl
v život v Praze v Ječné ulici (čp. 506—II.) —
Svatováclavský konvikt pro studu-
jící středních škol.
Konvikt otevřen byl počátkem školního roku
1899—1900. Za uplynulou právě dobu nabyla správa
konviktu v různých směrech četných zkušeností,