#1
alto_textblock
#1
až podivně odborných. Vina toho nespočívá na
jednotlivcích, kteří podnikají marné, poctivě mí-
něné pokusy, ale spíše v našich poměrech literárních.
jež dopouštějí, aby literatura naše byla řízena pře-
rozmanitými živly, jen ne literáty.
* »Divadelní Listy« uveřejňují zajímavý výkaz
her divadelních českého spolku »Záboj« v Novém
Yorku provedených během trvání spolku, za 25 let.
Výkaz už tím je zajímavý, že prakticky a střízlivě
podává kasovní výsledky, výdělky a prodělky jed-
notlivých kusů. Přehled takový je neobyčejně po-
učný o vkusu obecenstva a zároveň též zajímavý
pro autory samy. Prohlédněte jen sami malou ukázku.
Nejvíc vynesl Šimáčkův »Svět malých lidí«, Vilhel-
mův »Mistr Bedrník a jeho chasa« a Štolbův »Krejčí
a švec.« K nim druží se ještě Tylův »Strakonický
dudák«. Za to schodek vykazují Štolba (»Závět«,
»Peníze«, »Zapovězené ovoce«, Šamberk (všechny
hrané kusy!), Jiráskova »Vojnarka«, Mrštíkova »Ma-
ryša«, Svobodova »Márinka Válkova«. Sloupce úvah
daly by se napsati z té statistiky a z přímého se-
skupení jednotlivých her. Jedno je potěšitelno: jak
český ten spolek za mořem, čítající neplných 200
členů horlivě se stará o provozování českých her
divadelních a nedává se ani značnými schodky od-
strašiti od jich opakování.
* Ženský Svět« referuje o anketě, kterou pod-
nikly dvě německé dámy dotazníkem u čtyř set žen,
v jakém poměru jsou k sobě u ženy mateřstvía
duševní práce. Chtěly získati přímou odpověď, bud
že mateřství nedá se bez škody sloučiti s duševní
prací, aneb že mohou dobře trvati vedle sebe. Tak
přímých odpovědí nedošlo, přes to však výsledky
jich práce jsou velice poučny. Jednalo se ovšem
zvláště o práci, která je povoláním. Tu vyšlo na
jevo, že těžko je spojiti ženě mateřství s povoláním,
vyžadujícím duševní práce a veřejného působení:
herečce, zpěvačce, lékařce, inspektorce veřejných
staveb atd. Lépe dá se sloučiti mateřství s povo-
láním spisovatelky, malířky, sochařky, žurnalistky.
s vědeckou prací, poněvadž se tu nenaskytají zevní
obtíže: nucené odloučení od rodiny. Mimo to pře-
kážkou je také různá povaha ženy, buď dobrodružná,
buď domácná, s volbou povolání těsně souvisící.
Celkem — mnoho nových detailů, konečný výsledek
neurčitý.
* Měli jsme dosud málo příležitosti, uváděti
literární články ze »Zlaté Prahy«, tentokráte je jich
v náhradu ihned několik najednou. Dva týkají se
oněch s jedné strany tak idyllicky, s druhé zas
pessimisticky líčených dob probouzení a probuzení
české literatury. Antal Stašek uveřejňuje své vzpo-
mínky na Jablonského a Sabinu. Quisovy paměti
v Květech našly v Staškovi důstojného soudruha.
Věčná škoda, že naši autoři jsou tak málomluvní.
Tyto vzpomínky tak živě, životně kreslené, čtou se
tak mile a skýtají tak hluboké průhledy do minu-
lého literárního života, že jedna linka z nich po-
skytne vám víc, než stohy učených pojednání, jak
významně řekl Taine, sám největší theoretik. Stašek
líčí svoji nadšenou výpravu do Krakova v mládí,
pobyt mezi polskými studenty, návštěvy u Jablon-
ského, příchod Sabinův, jeho způsob vyprávění atd.
milo číst. Druhá vzpomínka z minulosti je provázena
podobiznou. P. J. Šmidinger, dnes neznámý kněz,
jehož krušný život spadá do první poloviny 19. stol..
byl jedním z nejhorlivějších šiřitelů české knihy.
neunavný sběratel na Matici musejní a na Národní
divadlo, v dějinách rozkvětu české knihy bude míti
pilný ten pracovník čestné místo. Na konec znepo-
kojivou zprávu: na středních školách přitužuje se
dozor nad odbíráním českých knih a časopisů. Pro-
slýchá se i s jiné strany, že na př. školním správám
činí se takové obtíže s odbíráním illustrovaných
časopisů, že raději vůbec od nich upouštějí. Strach
před nahým tělem, jež dnes v umění vítězně ovládá
pole, zdá se, že tu má veliký vliv. Jaká však bude
Čtenář.
za to náhrada?
#2
alto_textblock
#2
Slovanské spisy-
#3
alto_textblock
#3
Chudá a skalnatá její půda a půlmillionové její
obyvatelstvo podalo tolik důkazů duševní a fysické
síly, že opět bude krystalisačním bodem jižního Slo-
vanstva a jeho nejsilnějším pojítkem. Ve středověku,
kdy celý národ od Terstu do Cařihradu byl buď
drápech benátského Iva anebo v jícnu osmanského
draka, v Dalmacii vznikla národní literatura, na
které se ohřáli i páni ze Záhřeba i páni z Běle-
hradu. Ba, i mimo skvělou literaturu dubrovnickou
vyšel ze skromné dalmatské vesničky (z Bristuu
Makarsky) básník-mnich Ondřej Kačié-Miošié, jenž
v oněch smutných dobách zamyslil a vytvořil epo-
peji, symbol jednoty všech balkánských národův
nevylučuje ani Arnauty, takže Dalmacie dle své mi-
nulosti nejeví se jako agitačné území pro třenice
Chorvatův a Srbův, nýbrž jako zářivý maják pro
jejich jednotnou práci.
I v nejnovější době chudobná tato zemička ne-
zůstala passivnou. Když Strossmayer zamyslil zalo-
žiti jihoslovanskou akademii, Dalmacie vyslala do
Záhřeba archaeology, filology, historiky, politiky
Ljubiče, Nodila, Budmania, Brusinu, Vojnoviče, Maz
zuru, Politea. I k Bělehradu byla stejně štědra: dala
mu generála Franasoviče, ministra Gjaju, dramaturga
Bana, románopisce Matavulje. A ještě jí zůstal pro
Černou Horu zákonodárce Bogošic, apoštol bratrstv
arcibiskup Milinovié, diplomat (tajemník knížete)
Vojnovic, novinář Tomanovic. A aby až do konce
zůstala věrna svému poslání, vystavěla na dvou nej-
nebezpečnějších bodech dva podnikavé a odvážné
bojovníky, Jakiče (redaktora týdenníku »La Pensěe
Slave«) do Terstu a Supila (redaktora denníku »Novi
Líst«) na Rěku. A proto jest dnešní Dalmacie
jihoslovanským Piemontem, který nesmí dovo-
liti, aby se mu programy diktovaly ze Záhřeba
nebo z Bělehradu! Naopak z Dalmacie má se roz-
léhati zásada, že Slovinci, Chorvaté a Srbové jsou
tři rovnoprávné větve téhož národa. A proto
dalmatské strany dnešní nejsou strany národní a
budou národními teprve, až uznají národní jednotu.
Pak také uznají, že Dalmacii může ústavně před-
stavovati pouze chorvatská národní strana.
Chorvatská proto, že ohromná většina Dalmatův (asi
šest sedmin) nazývá se chorvatským jmenem a ná-
rodní (jihoslovanská) proto, že plemenný boj protiví
se jak historickým tradicím, tak potřebám přítom-
nosti a ideálům budoucnosti, nejlépe pochopeným
v Dalmacii. Konečně chorvatská národní strana, jsouc
věrna dynastii Habsburgův, má pracovati nejen
pro spojení Dalmacie s Chorvatskem, nýbrž i pro to,
aby Slovinci, Chorvaté a Srbové v říši z národního
organismu stali se také celkem politickým, jenž by
účinně zasahoval do všech důležitých otázek v této
monarchii.
Brošura vyniká jednak tím, že autor nevy-
mýšlí nové zásady, nýbrž formuluje stoleté
národní, ač nejasné touhy. Jeho snaha po jiho-
slovanské jednotě a všeslovanské vzájemnosti vy-
plývá z hlubokého národního vědomí. Proto ji dlužno
považovati jedním z mnohých příznakův druhé doby
slovanského obrození, kdy v rovnoprávnosti a v lásce
naše uvědomění zazáří daleko silněji, než to bylo
posud v mlze předsudků, v přítmí nedůvěry a ve
vichřici vzájemné zášti.
#4
alto_textblock
#4
Štěpán Radič.
#5
alto_textblock
#5
Ze slovanských listů.
#6
alto_textblock
#6
* Polské listy dosud přinášejí podrobnosti o tra-
gickém skonu Baluckého, jakož o smrti Ignace
Maciejowského. Zprávy o Baluckém, populár-
ním i u nás, proběhly v hlavních rysech i našimi
časopisy. O autoru »Martina Luby« se sděluje, že
zůstavil několik prací v rukopise. Mezi jiným též
drama »Duch czasu«, psané ohnivě a s vervou.
Hrdinkou dramatu jest chudá, ale rozumná dívka,
jež odmítá zámožného nápadníka, poněvadž by ne-
dovedl milovati, jak by si přála. Zajímavost nové
práce spočívá v tom, že po třech jednáních násle-
duje ještě scéna fantastická, jež tlumočí společenské
ideály dívčiny. Jsou to vlastně názory spisovatelovy.
z nichž poznáváme, kterak Sewer-Maciejowski roz-
uměl »duchu času«.
* Sarajevská »Nada« přináší obšírnější studii
o Nerudovi z péra Vladimíra Jelouška, delší ne-
krolog Schnirchův, jakož i noticku o slavnostech
Dvořákových a jeho významu pro českou hudbu.
Slavjanin.
#7
alto_textblock
#7
— vedle četných románů — měly jeho memoirya
pak polemika proti Tolstého »Kreutzerově sonatěa,
nazvaná »Die Cis-moll Sonate«, jež se v krátce do-
čkala 16. vydání.
*Rivista politica e letteraria oti-
skuje dosud nevydanou korrespondenci Crispiovu
z let 1878—1879. V jednom listě vyslovuje se ze-
snulý italský »Bismark menšího vydání« o Ra-
kousku: »Rakousko bylo a nemůže býti něco jiného
než negací národností. Je to říše a ne národ,
tábor vojáků a ne agglomerát lidí, pracujících sou-
hlasně ke společnému dílu civilisace ...«
* Odpověď na Bierbaumovu úvahu »Wo stehen
wire — na temto místě svého času citovanou —
pod stejným titulem podává v »Das litt. Echoe
F. Lienhard. Nechce, aby se mluvilo v plurále,
nýbrž o jednotlivcích. »Stačí několik jednotlivců.
napojených starým, zdravým německým duchem, aby
provedli víc, než massa literátů, nalézající se právě
ve stadiu cabaretů a Ueberbrettlů« . .
* Nejcennějším plodem letošní belgické lite-
ratury prohlašují román C. Lemoniera »Le vent
dans les moulins«, znamenité vylíčení flámského
selského života. »Jen práce zjednává právo na ži-
vot,« jest ideou románu.
* V německém románu roku 1901 v téže
revui na čelné místo kladou Ebner-Eschenbachové
»Aus Spätherbsttagen«, Spielhagenovy »Freigeborene«,
Wildbrandtova »Franze«, Omptedovo »Monte Carlo«,
Schnitzlerovu »Frau Berta Garlan« a Wassermannovu
»Die Geschichte der jungen Renate Fuchs«.
* Das litterarische Echo přináší referát
o literárním životě v Sedmihradsku r. 1900. Nebvla
žeň valná: jedno drama v saském dialektu »Lisi«
od J. W. Litschela, dvě sbírky saských lidových písní
a »Slovník sedmihradských Němců-literátů« — toť
vše. Divadlo německé v Kološváru bylo tak slabě
navštěvováno, že bylo nutno sáhnouti ke staré ope-
retě,, aby aspoň trochu vzpružila obecenstvo k ná-
vštěvě. A když jednou místo operety dáván skioptický
večer peštské »Úranie«, strhla se taková protimaďar-
ská demonstrace, že měla dozvuky až i ve sněmu
uherském. Podobá se pravdě, stěžuje si referent, že
jakmile vyprší německé společnosti koncesse, bude
německé divadlo přeměněno na maďarské . .
* Táž revue uveřejňuje poutavou studii W.
Wolffa »o duchovním v moderní literatuře«. V po-
slední době vzmáhá se stavovský duch v literatuře;
»Zkušební kandidát«, »Flachsmann vychovatel« a j.
jsou nejbližšími doklady. Také stav duchovní nalezi
své mluvčí. Pozoruhodny jsou tři romány: Polenzův
»Der Pfarrer von Breitendorf«, Kretzerův »Die Berg-
predigt« a Kilchnerův »Lukas Heland«. Ve všech lí-
čen stav duchovní barvami ne právě jasnými. Ještě
řada jiných spisovatelů dotkla se pérem stavu du-
chovního. Potkáváme se tu se skeptiky, ba s kari-
katuristy.
* Souborná studie o dramatech apoštola Jidáše
v »Internat. Literaturberichte« od A.
Wünsche. Poprvé uveden Jidáš do literatury v Le-
gendě zlaté Jakuba a Voragine. Na jeviště dostal se
poprvé v středověkých velkonočních hrách. V mo-
derní literatuře německé z pěti dramat o Jidášovi
nejvýznačnější jest Elišky Schmidtové (r. 1848),
v němž Jidáš líčen jako pessimista, zhrdající světem,
nenávidící Římany a ještě více Krista. Motivem ke
zradě jest Jidášovi láska k Magdaleně.
Mr. Penn.
#8
alto_textblock
#8
Bibliografie.
#9
alto_textblock
#9
* Z nejnovější politické literatury chor-
vatské. Slovanská politická literatura — toť nej-
smutnější kapitola našeho písemnictví. Zvláště mezi
jihoslovanskými politiky nemile řadí vliv politických
autorů německých, francouzských a italských. Avšak
i v tom již začíná náprava. Makavým důkazem toho
jest malá, dvacetistránková brožurka, která právě vy-
šla ve Splitě z péra mladého politika Jos. Lju bice
s názvem »Poslání Dalmacie« (»Poziv Dal
macije «).
Brožurka psaná bohatým jazykem, pěkným slo-
hem, s upřímným citem i jasnými myšlénkami, za-
sluhuje, aby se o ní promluvilo. Zde stručný obsah
Dalmacii zastřela mlha. V politice převládlo po-
litikaření, ve školách frásovitost, v kostelích prázdnota,
na volbách vášnivá agitace západních a pravoslav
ných kněží. Lid stojí v pozadí jako anonymní massa.
jako velká číslice, která se stále zmenšuje. Mluví se
o likvidacích chorvatské národní strany, neboť jeden
za druhým zmizeli její velikáni, Pavlinovié, Klaié,
Bulat, Vrankovi. Avšak strana, která vyplývá z hlu-
bokých vnitřních potřeb lidu a doby, tak snadno ne-
vymírá. Vůdcové zanedbali sice vychovati dorost, od-
strkujíce mladé, příliš prý radikálné síly a hlásajíce
praktičnost tak úsilovně, že smysl pro »praktiky«
dnes jako houba roste i v duších mládeže. Mladi
jsou politicky zkažení: Před volbami kompromisují.
po volbách však pokračují v boji ještě ostřejším, na
život a smrt. Charaktery zbledly, myšlénky se za-
tměly. Skandální process o zpronevěru ve Vrgorci
otázka jeronymského ústavu v Římě, tragikomický
boj mezi »čistým« a »nečistým« křídlem strany práva,
aby se všichni opravdoví vlastenci seskupili, objali,
obrodili. Jest nutno revidovati program chor
vatské národní strany! Revise však nemá se učiniti
dle choutky některého předáka nebo dle originálního
nápadu toho kterého doktrináře, nýbrž má vyplývati
z přirozených podmínek dalmatského Chorvatska,
které ani geograficky ani ethnograficky nemožno si
mysliti samo o sobě. Talianášská formule autonomní
Dalmacie jest navždy pochována. Avšak proto ne
smí Dalmacie býti zápasištěm mezi Chorvaty
a Srby.
#10
alto_textblock
#10
Z cizích revuí.
#11
alto_textblock
#11
* The Critic seznamuje nás s historií vzniku
a rozvoje světoznámé dnes »Tauchnitz Edition«.
Firma povstala roku 1837. Byla vždy nejuznalejším
nakladatelstvím vůči autorům.
* S úspěchy ruské práce v Sibiři za posledních
dvacet let seznamuje R. E. G. Long v zajímavém
článku ve Forum.
*Charles Johnston v North American
Review promlouvá o anarchistech v Americe.
Lidé ti nestali se anarchisty v Americe. Přinesli
anarchismus z Evropy. Jsou dle autora většinou
synové národů utlačovaných — Slováků, Poláků.
Čechů, nebo národů finančné neb mravné kleslých
— Italů, Francouzů a j.
* Německé listy zaznamenávají dvojí lite-
rární jubileum: Robert Schweichel slaví 80., Dago-
bert von Gerhart (známý pod jménem Gerhart von
Amyntor) slaví 70. narozeniny. Schweichel pochází
z Kralovce, ve čtyřicátých letech 19. století přenesly
ho bouřlivé poměry z právnické na žurnalistickou
dráhu životní, v r. 1848 musil prchati do Švýcarska.
kde v Lausannu stal se professorem němčiny, od
r. 1869—1883 byl redaktorem »Deutsche Roman-
Zeitungu« a od r. 1884 žije v Berlíně jako samo-
statný literát. Jako novellista a romanopisec jest vše
obecně vážen, o organisaci a povznesení stavu spi-
sovatelského získal si zásluh značných. Psáti začal
ve svém 40. roce. I druhý jubilant Dagobert von
Gerhart začal psáti až ve 44. roce svého věku. Jsa
synem důstojníka a sám důstojníkem, prodělal ovšem
zcela jinou dráhu životní než Schweichel. Byv těžce
raněn v bitvě, byl nucen odebrati se jako major do
výslužby a žije do dnes v Postupimi. Veliký úspěch
#12
alto_textblock
#12
* K dějinám matematiky v Čechách. Po-
dává Ladislav Peprný. Příloha k časopisu mate-
matiků. V Praze.
* Dramatická díla z nakladatelství
F. Šimáčka. Jaroslav Vrchlický »Rabinská
moudrost«. Veselohra o třech jednáních. Drama-
tická díla sv. III. Druhé vydání. — Rudolf Loth ar,
»Král Harlekýn«. Mumraj o čtyřech dějstvích pře-
ložil B. Kaminský. — Řepertoir českých divadel
LXXXIX. O. Mikovský, »Do moře slavy«. Dra-
matický akt. Poctěno cenou literárního odboru Umě-
lecké besedy. — XC. Josef Šmaha, »Tiché jubi-
leum«. Žert o třech jednáních.
* Frant. Polívka, »Názorná květena zemí
koruny české«, obsahující též rostliny cizozemské,
pěstované u nás pro požitek a okrasu, se zvláštním
zřetelem k zjevům životním. Nakladatel R. Prom-
berger, Olomouc. Seš. 1.—4. dílu IV., se 162 pů-
vodními illustracemi a podrobnou etymologií. Obsa-
huje rostliny bezkorunné třídy rostlin dvoudělozných.
* Ceský časopis historický, 4. seš. VII.
ročníku. Obsah: J. Šimák: Bartoš Písař. L. Hofman:
Husité a konsilium basilejské. A. Kraus: Slované a
Dánové před Valdemarem Velikým. J. Pekař: K dě-
jinám stavovského státu. M. Dvořák: Kosmovy zprávy
o českém pohanství. Hojné drobnější články a re-
feráty.
Stavební řád pro král. české. Upravil M.
Lepař, c. k. soudní adjunkt v Blánsku. Nákladem
dra. Ed. Grégra v Praze. Platný řád opatřen dodatky
pozdějších ustanovení i praktickými poznámkami po-
řadatele.
* Nejlepší báchorky všech národů a časů.
S illustracemi V. Bartoňka, J. F. Hetteše,
P. Körbra, K V. Mutticha, Fr. Slabého,
K. Štapfra, K. Thumy, J. Ulricha a j. Nakl.
I. L. Kober. Bohatá sbírka báchorek všeho druhu,
známějších i méně známých, svěže vypravovaných.
Zemské a státní subvence. Návod ku po-
dávání žádostí za subence zemské a státní. Ku prak-
tické potřebě kruhů samosprávných a zemědělských
sestavil Edvard Srb, konc. adjunkt okresního zastu-
pitelstva v Rokycanech. Nákladem knihkupectví Ant.
Reinwarta v Praze.
* Tomáš Carlyle: Dějiny francouzské
revoluce. Red. a nakl. Karel Stan. Sokolv
Praze. Dílo znamenitého Angličana dojímá stejně
mistrností kresby, jako poučuje opravdovostí svého
postupu a názoru. Rozvrženo jest na tří díly: Ba-
stilla, Konstituce a Guillotina.
Plan New Yorku (barvotisk). Dvousešit
405./406. Ottova »Slovníku naučného«v
příloze.