#1
alto_textblock
#1
27. září 1901
#2
alto_textblock
#2
Číslo 22.
#3
alto_textblock
#3
ILÍDKA LITERÁRNÍ.
#4
alto_textblock
#4
ZVLASTNÍ
#5
alto_textblock
#5
PLOHA „NÁRODNNICH
#8
alto_textblock
#8
k číslu 267.
#9
alto_textblock
#9
Čtenářům.
#10
alto_textblock
#10
22 — Víte-li, že je mi někdy poněkud úzko.
když mám psáti svůj páteční článek, a rozmýšlím
thema? Minou týdny, a ani vám nenapadne
přemýšlet, komu píšete, na koho se obracite
svojí úvahou. Tak se vám úsilně zachce o tom
či onom říci své mínění, zdá se vám dokonce.
že je to někdy naprosto nutno, velice potřebno
— proč, nevíte. Ale jindy, zmocní se vás po
chybnost. Proč psáti o tom a o tom, k čemu
říkati, že je toho či onoho svrchovaně potřebí
— a komu to řikati? Na koho se obracíš svým
slovy z těch lidí, kteří se hemží kol tebe v díl-
nách, po ulicích, kteří pokojně ráno rozvírají po
snídaní svůj denní list, hledajíce každý svoj
zamilovanou rubriku? Kolik z nich proběhne
sloupce literární hlídky, kolik jich zajímá se
trochu více o literaturu? Přehlížím v duchu ty
hlavy, skloněné nad denní list a jakési úzko
svírá mi srdce z toho tichého, mlčelivého čte-
nářstva, k němuž mám mluviti, nevěda, jak při-
jímá moje slova. Je cosi tajemného v té mluvě
novin, mluvících ke všem a nehovořících s ni-
kým, v té tiché řeči bez ozvěny, již mluví ru-
briky věnované literatuře a umění.
Avšak přece neříkal bych pravdu, kdybych
tvrdil, že ozvěny není vůbec. Ozve se někdy.
zřídka sic, ale přece se ozve. A zajímavo dost.
často právě s té strany, odkud by se jí člověk
nejméně nadál. Neznámý literární adept posílá
vám svá upřímně míněná přání a opravné ná-
vrhy tak pěkné — ach ták pěkně, že mimoděk
vzpomínáte minulých let, kdy jste počínali právě
týmiž opravnými návrhy, právě tak pěknými
právě tak nemožnými. Někdy přilétne, i ošklivý
lístek, jako když jdete kol výčepu a zalétne
k vám několik zlých slov od Neznámého, jenž,
možno že myslil na vás, možno že i chtěl jen
tak — ulevit své hrubé duši. Někdy zastihne
vás stesk čísi, kdo se domnívá, že jste mu ublí-
žili. Nikdy bych si byl nepomyslil, jak snadno
možno ublížit hodnému člověku. Píšete, píšete,
jak kdyby růžičky sázel, pero v mléce namáčel
— a přece jste ublížili. Ten a ten vydal to
to; nevěděli jste o tom. Jiný už dávno kdesi
pravil, co vy jste řekli — jinak prý, ale přece
totéž, tohoto zas jste nepochopilí, zcela jiné
úmysly mu podkládáte, komusi nijak se váš ná-
vrh nelíbí, poněvadž jím zásluhy jiných snižu-
jete — ach těžko, přetěžko psáti!
Ale přece, naleznou se méně melancholičtí
horliví i klidní čtenáři, kteří potěší vás lístkem
povzbudí, pochválí, poradi, tak či onak uznají
za dobré ukázat vám, že četli vaše slova. Čte-
nář se ozývá, a vám je v takových okamžicích
pochyb jaksi zvlášť milo, dojde-li z vašeho
čtenářstva známka života. Shromáždil jsem
jich již za několik let slušnou sbírku, ale málo-
kdy naskytá se příležitost reagovati na některou
zmínku. Činím-li tak dnes hned k několika na-
jednou, je to proto, že cítím se tím povinen
Autor není vševědoucí, a doplněk, zaslaný
k jeho článku, je vždy vítán. Tak hned mi
nulý týden vyslovili jsme skromné přání, aby
Národní podnik s Manesem pokusili se vytvořií
nové umělecké typy psacích rekvisit, jež by
hojným prodejem a výrobou z levného mate-
riálu zlaciněly. Neznámý čtenář připomíná mi
že právě letos umělecko-průmyslové museum
vypisuje podobnou soutěž na damský stříbrný
kalamář. Kvituji upozornění s díkem a s přá-
ním, aby museum rozšířilo soutěž na psací re
kvisity vůbec s podmínkou, aby provedení před-
mětů bylo možno i v hmotě lacinější než
stříbro. Trochu staršího data jsou zmínky, jež
vyvolalo v době prázdnin pouhé přání, aby
oblíbená, v lidu zakotvená díla i našich sou-
časných autorů vycházela, bez ohledu na se-
brané spisy, v drobných laciných vydáních. Ne-
tušil jsem, že toto skromné přání vzbudí hned
několikerou ozvěnu najednou. Především sdě-
lení z kruhů professorů středoškolských, vyslo-
vující svůj souhlas a zároveň dlouhou řadu
přání, týkajících se jiných ještě českých spísů
než jsou Petrkliče. Přál bých jim všem takové
lacině, snadno do lidu a do škol vnikajíe
#11
alto_textblock
#11
úpravy a lituji jen, že toto místo není vhodno
k přímému prostředkování mezi čtenářstvem a
nakladateli. Přes to však, oznamují to rád,
nakladatelství Topičovo pospíšilo vyhovět pro-
nesenému přání a vydalo Petrklíče v úpravě
tak laciné, že jich naše střední školy budou
moci snadno užiti za školní četbu. Do třetice
však musím přiznati se k omylu. Domníval
jsem se, že Poetické Besedy, aspoň jistě
»Petrklíče«, od nichž si Neruda tolik síiboval,
zmizely z literárního trhu a zatím dovídám se
ze zaslána páně Valečkova, že jich má ještě
6000 na skladě. Myslím, že je to pro knihovny
a spolky dobrá příležitost, získat lacino hrst
dobrého českého čtení.
#12
alto_textblock
#12
Poučné spisy.
#13
alto_textblock
#13
* Popularisace vědy lékařské. (Z úva
vděčného rekonvalescenta.) »Dvěma vě-
cem rozumí dnes každý: politice a lékařství« napsal
dr. Edv. Albert. Ale není to jen dnes; to bylo i za
dávna. Píše staročeský satirik Pěčka Smržický“),
»Pravda jest, že nynějšího času žádných řemeslníků
více se nenachází, jako »doktorů«. Někteří provozu-
jíce své umění troštují lidi dobrým zdravím, byť
největším nebezpečí bylo, a přece se jakživi žádnému
uméní nenaučili, leč někde v apatéce aneb u bradýřů
slouživše přepsali sobě některé recepty a léky, kte-
rých ani příčin ani podstaty neznají. Kterak tu bude
hráti na varhany, který se na žádný instrument jak-
živ neučil?« A dále dí autor novočeský: »Lékařská
věda dělá netusené pokroky, ale lidská hloupost,
která přijímá zázračný lék z rukou všelijakých, ne-
vymřela ani do dvacátého století. Co den oznamují
se novinami zázračné mediciny a lidé je kupují, Do-
savad lékaření rozumí každý člověk, a nerozumí-li.
tedy aspoň dovede v něm poraditi.«
Obecný zájem o některou věc znamená skor
vždy obecné její snížení v pojmu i ve vážnosti.
Zdraví je zájem obecný, a tím se jím stalo i lékař-
ství. Přirozený vtip se tu prohlašuje za neomyl-
ného. O bližší poznání věci, a zvláště o studium.
tak v politice jako v lékařství se stará málo kdo.
Věda odborná se odstrkuje, je znevážena. Populární
názor vítězí a vládne despoticky i žarlivě pomocí
davů. K úvahám a starostem o tyto proudy duševní
vede zájem několikerý, a netřeba proto býti ani po-
litikem ani lékařem. Vede k nim zájem o literaturu,
v nížto se toho bloudění a blouznění davového dnes
už značný díl ozývá; vede k nim každého učitele
zájem o věci školní, zvláště když nyní tolik běžío
úpravu školské hygieny, a když se i chýstá revise
středoškolských knihoven žákovských, reforma učiva
atd., a konečně i zájem, jenž je každého vzdělance
povinností. Neboť co se nyní v oboru populárního
lékaření děje, značí většinou boj proti autoritě cviče-
ného rozumu na účet nenuceného vývoje zdravého
pokroku.
Zájem o zdraví je všeobecný. Ale jak se v naší
době jeví! Všude vítězí reklama, vtipné industrie,
spekulace na lidskou slabost, sebelásku a strach
před smrtí, na nevědomost a lehkomyslnost, na lid-
skou sílu víry a pověrečnosti. Vítězí humbug zištné
polovědy a blouznivost davu. Proto nemá v žádném
oboru úspěšná popularisace vědy tolik mocných pře-
kážek, jako v lékařském. Nemůže však lidstvo do-
býti lékařství lepšího, než jakého stavem svým kul-
turným zasluhuje. Kde se pověrečné lidstvo věde-
ckému lékařství brání a je pronásleduje, musí býti
utrpením a pohromou poučeno o lepším. Nemoc není
zlo naprosté, neboť je zlo živlem kulturním. Jest
signálem, výstrahou, prorokem, uzdou, bičem. Tento
význam nemoci právem klade a hájí reakce Tolstého
morálky proti lékařství. Nemají se světáckému člo-
věku modernímu choroby odnímati, nemá se pomá-
hati proti zlu, jež jest dobrem atd. Jenom že toto
lékařství Tolstého není lékařství celé, a není to lé-
kařská věda. Ideálem lékařské vědy není pomáhati
na nohy člověku, aby mohl světačiti dál. To je jen
výkon praktické její části ve službě přítomnosti. A to
je právě ono lékařství, o něž davům tolik jde, a na
jehož nedostatečné prostředky se tolik naříká.
Význam a idea skutečné vědy lékařské je jinde.
V celku jí nemů tolik jíti o pouhého jednotlivce,
jako o zachování rodu a pokolení; nemůže jí tolik
jíti o přítomnost jáko o budoucnost, o zajištění a
spásu lidstva. Ve vědě lékařské si pěstuje a chystá
rozum lidský takovou životosprávu a takové vycho-
vání mládeže i národů v budoucnosti, aby byly za-
bezpečeny proti všem nebezpečným a škodným dů-
sledkům ostatního vývoje kulturního.
Dnes se obecně hlásá úpadek a zvrhlost. Kaza-
telství a morálkování se zmohly ohromně. Prosto-
národní publikace přinášejí články — většinou pře-
ložené — kde se líčí stav světa jako před zejtřejší
potopou, před všeobecným se propadnutím. A jistý
druh vědy polovědecké, polopublicistické jim udatně
pomáhá. V románech naturalistických i některých
#14
alto_textblock
#14
*) Zikmund Winter, »Doktoři a lékaři v XVI.
věku v Čechách. Lidové rozpravy lékařské. Roč.
II. č. 4. Pořáda docent dr. Lad. Haškovec. Nákl
J. Otty v Praze.
#15
alto_textblock
#15
částech Iyriky to skučí a hučí samou hrůzou věcí,
které už už přijíti mají, vlastně už přijíti měly, ale
pořád nepřicházejí.
V této vřavě postrašených myslí vynikly zvláště
mocně hlasy proroků různých method léčebných.
Pokud se nejedná o podvody zištné industrie, jest
to všecko proudění léčebné, zdá se nám, celkem razu
nevinného, zvláště hlásá-li heslo přirozeného způ-
sobu života. Ale škodlivo je a nebezpečno, obrací-li
se nepřátelsky proti lékařské vědě a pro nezdařené
případy léčby hned šmahem všecku vědu lékařskou
odsuzuje.
Toto hnutí davů proti vědě ve jménu přiroze-
ného léčení je velice podobno zpátečnickým hnutím
v ostatních jevech duševního života národů, politi-
ckém, náboženském i uměleckém. Je to romantika
davu. Spolehá na cit, obraznost a touhu. Rozum je
jim všem podroben.
Tu jsou odhaleny příčiny, proč se popularisaci
skutečné vědy naskytují takové obtíže. Ne, že by
nebylo obecenstva. Naopak! Populární lékařství má
mnoho obecenstva, ale většinou obecenstvo tvrdéa
nevděčné. Ono přichází, je-li zdrávo, ze zvědavosti,
neboť tu čeká snadno věci interessantní, ba i pikantní,
a stůně-li, čeká přímo a bez průtahu a přípravy hned
potřebné a neomylné předpisy proti nemocem a léky.
A protože mu v tom vážná věda nehoví, aspoň ne
žádoucí měrou, chytá se populárního lékařství, které
mu v tom hoví.
Lékařská věda nechce z poznatků svých dělati
nepřístupná tajemství (dr. Lad. Haškovec »O příči-
nách chorob nervových« atd. Str. 17.), ale zase ne-
může obecnému používání propůjčovati prostředky,
jichž prospěšný účin léčebný závisí od zevrubné
znalosti lékařovy.
Také nemůže vědecké lékařství přihlížeti tolik
ku případům jednotlivců, neboť jeho hlavním cílem
jest zdraví celku, zdraví geneřace, rodin, mládežea
národa. A tu neběží tolik o léčbu propuklých už ne-
mocí, jako o zamezení jich vůbec, tedy o profylaxi.
Profylaxe nemocí jest právě heslo veřejného zdra-
votnictví. Ale jsou i tu překážky, nejvíce vězící
v nedostatečném poučení obecenstva. Nedostatečně
poučen jest lid, i mládež i učitelé. »Rodinných
rádců« tištěných je něco, ale kde je na př. lékařská
literatura školní? A té je ohromně potřebí. Paeda go-
gika, zvláště praktická, je doposud málo spřátelena
s požadavky moderní vědy lékařské.
Česká věda lékařská nemínila té duševní epide-
mie, jaká se jeví dnes všude snižováním odborné
učenosti (také v četných jiných naukách), nedbatia
k ní mlčeti. Nebezpečí bylo příliš patrné. Vystoupila
již dávno, ale skromně a tiše, a to přednáškamia
některými spisy. Bylo to málo vydatné. Aby byl
zdar věci pojištěn, k tomu třeba přispění veškeré
duchem zúčastněné intelligence.
Tím je v prvé řadě učitelstvo. Majíc poučovati
ve škole i mimo školu, musí býti napřed samo po-
učeno. K tomu třeba literatury, totiž napřed spiso-
vatelů a nakladatelů, a pak odbytu. Jak ukazují
katalogy školních knihoven (středoškolských), krčí se
lékařský a zdravotnický odbor v několika málo
číslech, více jen náhodou (darem) do knihovny za-
padlých, anebo je i strčen jednoduše do fysiky, do
varií a jinam.
Zde bude třeba nápravy. Také žákovská knihovna
musí dostati svůj dobře vybraný oddil literatury
zdravotnické. Totéž platí o knihovnách obecnícha
spolkový ch.
K takové četbě se musí ovšem i žák i obecen-
stvo naváděti.
V literatuře knihové přibývá co rok po nějakém
dobrém spise populárně lékařském. Učitelské knihovny
už nemusí do Němec pro spis na př. o koktavosti.
Pohlavní zdravověda je v překladě i původní. Mo-
derní svět s prospěchem se seznámi s výklady o
nervose, jak je podává na př. dr. Mrázek (»Nervósa
a její léčení«), dr. Richard Adamík (»O nemocech
duševních«) a dr. Ladislav Haškovec (»O příčinách
chorob nervových a duševních«.)
Chceme-li vůbec příklad dobré a rozumné popu-
lární vědy lékařské, budiž poukázáno na tyto »Li-
dové rozpravy lékařské«. Ráz jejich nejlépe udává
obsah sám. Rozpravou dra. Alberta sbírka začíná.
»Zdroje lékařského vědění a umění« je spis, jenž
koná výborně službu průpravy a úvodu. Zakládáv
duši čtenářově důvěru v podstatnost vědy, je scho-
pen buditi v mladé duši city obdivu a úcty k vlast-
nímu tělu, organismu tak nádherně zbudovanému.
Škole a rodině hodí se z ostatních rozprav sbírky
zvláště dra. Scherera »Hygiena dětského věku«. Vděčné
pozornosti zasluhují oba spisy dra. Jovanoviče-Batuta
»Žena těhotná« a »Porod a šestinedělí«, přeložené ze
srbské sbírky »Kniby pro lid«. Vynikají jímavou
ušlechtilostí formy, jemnocitem a vkusem, spojujícím
zevrubnost a přesnost obsahu se stručností a jasností.
Zájem všeobecný na zřeteli mají spisy: dra. Baťka
»Zdravotnictví veřejné«, dra. Chodounského »O pří-
činách chorob vnitřních«, dra. Thomayera »Potrava
jakožto příčina nemoci« atd. Spis dra. Lad. Haškovce
»O příčinách chorob nervových a duševních« je vlastně
cyklus přednášek. Moderní čtenář se tu dovídá na př.
poučení o tom, co smýšlí věda o dědičnosti chorob.
Mnoho a mnoho překážek, s nimiž škola bídně zá-
polí, by se odstranilo, kdyby se jednalo dle nálezů
a rady lékařské vědy. Ona potvrzuje mínění mnohých
paedagogů, že se mají dětí zvrhlé opatřiti zvlaštní
školou a vychovávati se zvláštní methodou. Spis uza-