• ebmýileným rosdèlanim 1 fakulty bohoslo таскё. Byl by tím klía vražen do bratrakébe •poluplaobaai kailatva. Enéiatvo aémecké od* děleno jeouc od apolubratrft avých ieak^ckiii ▼ boboaloví, aftativalo by ai odcizeno i ve нpřivě duchovni. Na apolečnÝ život v bohoalovl poutají­ ae uejbl&ienèjii upomínky kněžského nuidí. Až dosud kněží: Cech a Němec, byt i časem v aemináH pro národnost ae poha- itéřili, u věku doapěfejiím aasmějou se podobným­ výstřelkům a dob mladiích ; sa to tím více později ae milují ; jinak by oviem bylo tehdy, kdyby rozdělením fakulty theolo- logické i kněžstvo národně se rozdělovalo. Co Bůhapojil, člověk nerozlučujl Duch avatý darem jazyků apeitoly i národy­ v jednotě víry spojil, a kněžstvo mělo by teprv v naiem 19. věku národně ae rozdělovat!­ ? ! Poznenáhla viechno již u nás národně ae rozděluje, úřady ikoly i téměř viecken sociální život, zbývá jen jeitě jedna baita, kam národní oddélování ae neproniklo, jest to Církev naie co do vychování kněžstva. Zbořme i tu baitu, pak nezbývá již nic jiného,­ jako odsekali od Cech kolkolem německé­ kusy, vyřezat! německé enklávy, a spojití­ je zase jako vítanou kořist chrpových rytířů­ pod zvláitní vládu. Nebojte se, těch několik set českých kněží přiučoviním se němčině z lásky к německým duiím národ nái neponěmčilo a nikdy neponěmčí, aniž těch několik set kněží německých přiučová- ním ae čeitině z lásky к duiím českým Němce v Čechách počeití. Církev katolická в kněžstvem svojím odjakživa katexochen městem jest útočist- ným viech národností bez rozdílu, naproti násilnickým jich utlačovatelům. Kněžstvo katolické­ к národům má mandát — poslání — kterýž starií jest viech mandátů sněmovních. Mandát tento jakýmkoliv násilnictvím jest ne- zruiitelný. Program kněžstva katolického po 3000 let jest tentýž, jest nezměnitelný. Program­ jeho neumírá, nehasne, nebledne úmrtím­ některého vůdce, v programu tom obsaženy­ jsou nejen duchovní sájmy národů; ale i hmotné. Kéž by byli státníci a vůdcové lidu od programu toho nikdy se neodchylo- valil

Nechtějte kněžstvo toto výhradně к povozu­ národnímu připřahovati. Kněžstvo pevně a nezvratně stojí toliko na půdě církevní, na níž postavil je sám Kristus, odtud lze mu vydatně­ i zájmy národní hájit i, sveďte jeztéto půdy a mžikem stane se třtinou větrem se klátící.­

Z Vysokomýtska. Známo viemu světu, že. kněžstvo, mající dobré přesvědčení o pravdě Církve katolické, mužně proti každému se postaví, kdož nevěrou­ a nenávistí hnán, zbořiti usiluje budovu od téhož kněžstva vystavenou a udržovanou. . Bylo by to znamením, že těleso je mrtvé,­ kdyby na zlomyslné nárazy do něho učiněné­ ani se nehnulo, doznávalo by, že života­ jest neschopno, kdyby nechtělo se opříti Škůdcům snah jeho vznešených, každému národu­ prospěšných, na základech věčné pravdy spočívajících. Rozdílu ve všem na světě nachází rozum i ve vlastenčení. Rozeznávám vlastence, jimž není po libosti, tlačiti ten národní vůz, po bezpečné, dávno upravené, věčnými zákony ohraničené cestě ; tací míní, sejiti s cesty že nutno co nejdřív, třeba do příkopu, hnilobou naplněného. Nám, kněžím katolickým, jest nutno žádat!­ a si vymoci, ježto vyznávači náboženství katolického převalnou většinu národa českého tvoří, aby ku radosti liberálů, židů a protestantů­ naše katolické přesvědčení nebylo uráženo­ od těch, jimž se zalíbilo v popředí národa­ státí. S nelibostí hledíme na oslavování a zbožňování­ takových lidí, jichž působením povstali­ různice nejhorší a války bratrovra- žedné. 8 ošklivostí zavrhneme překrucování událostí dávných i běžných, vypočítaná na zhanobení katolické Církve a na zničení jejího­ blahodárného vlivu. To přesvědčení máme, že to naší povinností,­ zhoubnému, duše našich svěřenců ubi-

lid v nich utvrzovat! ; tet osvěta pravá a vzdělanost z ní vyrůstající užitečná. SlouŽiti chceme Bohu především a vlasti zvláit, poskytujíce jí vznešené, blahodatné služby, dobře vědouce, že uznání za snahy své nenájdem u vlastenců, jimž nauka katolická­ ohavou býti se zdá. Proto mužné, bratři, pod prapor sv Václava­ se stavme, abychom hájili a rozhojňovali­ tu nenáviděnou ale pravou víru Svato václavskou I Š. D.

Pabérky. —k.— Také překážka nedělal eh nlnleb Božích. Protestantský list v Biele- falde ,B. Westf. У «tg.* nveřejžaje následující dopis: aJsem nacen veřejnosti podati správa o akatočné příhodě, již bych byl netéNl, kdybych jí byl sám aetažil. Po krásných dnech mina- Who týdne těžil jsem se na slovo Páni v dona Jeho v neděli (80. sárí). Dověděl jsem se, že evangelické slažby boží počínají o půl 10 Šel

jsem tam v týž ěas a nažal koatel navřený. Čekal jsem dloaho, nikdo vlak aepřioháiel otevřít.­ 1 odvážil jsem se sasvoniti s doma kazatelova.­ Objevila se mi ve dveřích mladá dáma, jíž otáaal jsem se, kdy bade kásaal? Odpověděla­ ml: .Dooa noni služeb holích.* — .Proč?* ptám se. „Za ptlčinoa duelu! slavnosti*, pověděla­ a amisela. — A která to byla slavnost? Byl to „Tarnerfoetl I* Rozhořčen nad tím, žel jsem do katolického kostela. Ne a věří tel no, ale pravdivo.* Na švindl židovských i nežidovských prodavačů­ nábytka a sbožl a lákavými inverty v novinách­ dopadlo státní návladnictvl v Berlíně a vyšetřilo, že prodané věci měly hodnota poase třetiny prodejné ceny. К tekovéma obelstěni vlastně napálení kapovačů pomáhají si lvindléři ■ensačnlmi inserty v novinách jako: .Pro náhlý odjesd do Ameriky*, asn pMčiaoa émrU*, „sa přlčinon vsdánl se ebchoda*, „sn příčlnoa askro vněnl* atd. Jeden - takový insertář ve švindle tom dopadený odvolal se na úmrtí své tchýně před — dvanácti lety. U nás právě manipalace tato je v plném pronda; bylo by sáhodno, aby se ji též satala žila. Tím by se prokásalo veliké­ dobrodiní kapajícíma lida a řádným prodavačům­ taktéž. Osad vrabčáků. Ze viech otásek ptačího­ života a jeho ochrany nejpalčivějií (I) a nejdelii je otázka vrabčí. „Co s vrabcem?* ptají se ochráncové pěvců opeřených, ptá se dnes celý řiiský sněm pruský. Učitel hospodářské ikoly dr. Scbleh předkládá data se 116 vykuchaných vrabců, roskládá a rostahuje jejich žaludky a střeva s vysolenou stravou, aby konstatoval, že vrabec v stáří přednost dává potravě z rostlinstva,­ tudíž srnu. To vlak neopravňuje člověka к úplnému hubeni vrabců. Kdybychom chtěli viecky ptáčky, kteří nám ikodi, povraždit, spů- sobili bychom mesi nasissi opeřenci krosnou

spouiC. Vrabčáka pak paragrafem chránit jakož již otcové vzdělávali, ostrov blažených, jež při

se až dosud dálo, že od 1. května do 16. záři nesměl se střílet, jen tehdá, objevil li se ve žních u přilil velkém množství, vrabčáka takovým zákonem lotřit, tot na aváienoul — Co tedy в ním? — Aj nápad přímo íalomounský má pan profesor Schieb. Stavme mu budky, jako ipačkům a sýkorám, a mladé vrabčlky vykrmené, po spůsobu, jak činíme s holoubaty, pokládejme na pekáč I Tot nápad nejvýi humánní, praktický. Předně to pochutnání, sa druhé dobré a laciné jídlo chudilmu lidu (i sociální otázka se tím lutti) a sa třetí co tu bude zas kuchařských knih o jídlech vrabčích. Vrabci nadívaní, vrabci s rýli, vrabci smaienl atd. Kuchařky budou mít bohatil reportoir svých jídel, v hostincích na jídelním lístku bude pro vrabce zvláitní oddělení. Konečně se vrabčím peřím budou nacpávzti i peřiny a ta radost dětí s malým vykrmeným čimčarákem. Badem tudíž z vrabce miti dvojí užitek, za živa nám bude lapat červy a po smrti — inu po smrti nám dá i sádlo na pomaitěni bramborů. Při tom viem pak se nám nemůže vytýkali docela nic, že jsme к vrabci nelidskými, nesympathickými, vždyt mu stavíme domky, dáváme­ mu zobáni a piti, chráníme před zahynutím hladem, zimon. Tot přece po lidsku jednáno, ie si nějakou tu daň života veimem, to přece ti zasloužíme a zabráníme tím velikému množení vrabčíků a tudíž i ikodám v poli. V pokynutích pp. inspekorů učitelům­ na poradách okresních mnohdy vhodné slovo se promluví, čehož rádi vzpomínáme, aby nebyli jsme nespravedivými. Tak vyjímáme, z referátu­ v .Bea. Učit.* o poradě učitelů okresu Yysokomýtskéhů následující pokyny okresního tamního inspektora p. Jak. Jůsla. Žákům se ikoly vystupujícím rnďte dle jejich schopnosti, к čemu se mají obrátit! ; navádějte je hlavně к řemeslu. Proto zavádějte s rodiči rozhovory o vychování dítek. Navětěvujte schůze hospodářských­ spolků, kde se vám naskytuje nejkrá- snějii příležitost, в rodiči se sejiti a o vychování dítek jim přednáieti. Žádosti vloho druhu podávejte­ vidy prostřednictvím správy ikoly.

Politicky přehled domáci. ▼ Praze, dne 8. října. Zraky celého mocnářství naieho upřeny jsou posud hlavně к drahé polovici říie rakouské,­ kdež se právě rozhoduje důležitá otázka chorvatská, jež bohdá vyřízena bude co nejdříve i co nejlépe. Leč i a jiné stránky hleděti nutno na druhou polovici natí říše a v té příčině při

náii .Vaterland* velmi důležitý článek. aK ve­

likým úkolům rakouského státu*, píle smlněný list, — ,k důvodům oprávněnosti existence habsburské monarchie, к těžkým povinnostem, jež na se vzali ředitelé téte říše, náleží v první řadě povolání, sanáieti západní vzdělanost na Východ a súčastniti se tak v pořádání záležitosti­ výehoduich ve smyslu křeitanikém neb — řekněme to otevřené — ve smyslu katolické oivilisace. Nikdo nesmi poebybovati o posláni­ Rakoaska na Východě. Chce-li vlak Rakousko­ tomuto svému posláni zadosti ačiniti, musí vyplnit! i ty podmínky, za nichž jedině a výhradně možno vykonat! vsneěený ten úkol. Nezávisí to ostatně na vůli státu císařského, přistoupi-li к řeient tohoto úkolu, či zda te chopí jiného povoláni. O tom rozhodla jit jiná moc — Boži řízeni dějin lidstva. — Není pochybnosti,­ te koruna a její rádcové správně pochopili­ poměr Rakoaska к otázce východní. Události od r. 1878 jsou toho důkasem. Poznalo­ se, jaké nebezpečí hrozilo by vyplnění úkola Rakouska, kdyby nebyli aspokojeni alo- vaniti kmenové avnitř Rakoaska a na jeho hranicích.­ Zaklad východní politiky rakouské zanai býti uznání apravedlivoati a smysl císařské vlády pro hamánnoat. Vláda, jež by slovanské kmeny ku zdi tlačila, učinila by veškeré úspěchy na

Východě nemožnými, nahot práh Orienta střežen jest Slovany n rovněž jest to veliká Hle slovanská,­ jet s Rakouskem konkuruje a ráda by svoji eivlllsatorskou fermat šamana trh východních­ sami zavezla. Zkušenost ukázala, že eis laj taní ti státalei měli vždy otevřený zrak pro podstatu východní otázky a pro prostředky к je- jlms rosřeienl. Jak ale má se to ve východní polevid Hlo s politickým úiudkem? Nemožno říci, te spor uheriko-ehorvatský hodí se к sostieni­ postavení Rakouska vůči balkánským Slovanům.­ Kdyby byl spor ten povstal následkem poraleni ústavy se strany chorvatského národa, bylo by к politování, te neměla uherská vláda tolik bystrosti, aby byla provedené státoprávní vyrovnání s Chorváty nebránila před každým dotknutím; aviak jak mohl tento okamžik považovat!­ hrabě Ssapary za vhodný к rostiřováni msdarské moci, či lépe řečeno к rozšiřováni maďarské teči, nelze pochopit!, pokud známo, te uherské státní ministerstvo zasvěceno jest v úmysly naieho zahraničního úřadu a že mu snáma jest státní myilenka Teprve pak, až se nám dokáže, ie uherská vláda neví ničeho o svláitnlm poslání Rakouska na Východě, ie Tissa neví ničeho o úmyslech kn splněni tohoto úkolu Rakoaska a provádí zcela jinou politiku, pak teprv snad pochopíme, že savělenl uherských itítů v Chorvatsku nebylo nevhodné. Dokud se viak to nedokáže, nntno sa to miti, že mezi rakouskou státní myšlenkou a mezi vnitřní poli- tikoa uherskou panuje ostrý odpor. Tisza sa- mýill prý po dobrém vlečko vyřlditi. Velice pochopitelné. Jakáž jiná cesta ma zbývá, aby se dostal opět ven z té slepé ulice, do níž se zaběhl maďarský Chauvinismus. Lépe bylo by, kdyby byla uherská politika s cesty pravé nikdy neseila. Co učinilo liberální ministerstvo z Uherska­ za posledních iestnácte let? Derelictio (opou- itěnl) nastoupilo místo věrné příchylnosti к půdě,

tuhoval přistěhovalce jako magnet železo, toto krásné Uhersko, tato země dávné pohostinnosti, není s to déle své dítky uši viti. Zlý celník vyhání je ve spolku po kořistilačnýeh židů do cisiny — do bídy. Sousední semě, jichž národové­ se nalézají pod ochranou Uherska, snaží se přetrbsti ona růiová pouta, jet se stala pro ně pouty otrockými. Tak to nemůže dále jiti a zdá se nám, že by nherská vláda měla nastoupit!­ cestu reformace v hlavě i v údech." Z Lince. V pátek strhla se ve sněmu horno-rakouském prudká debata při rokování o peticích v příčině ulehčeni v návitěvě Ikolní. Liberální poslanci Dehne, Bahr, Knenbnrg atd. vystoupili opětně se starými Sohindlerskými frá- semi na důkaz, že se pánové ti sice ničema nepřiučili, že vlak též nic nezapomněli. Poslanec, děkan Fischer učinil návrh, aby petice ty nebyly­ přikazovány zemské ikolní radě, nýbrž vládě a aby zavedena byla iestiletá návitěva ikoly в několikaletou ikolou pokračovaci. Řečník ukázal na Bavorsko, kdež panuje návitěva sedmi letá a kdež se nalézají ikoly v řekou duchovenstva,­ lid viak ie se domáhá návitěvy iestileté, — Posi. Dehne dopustil se hrubých útoků proti konservativcům, tak že děkan Fischer byl nucen prohlásit!, zda za takých okolností mají konservativci i na dále ve sněmovně zůstati. Mistodriitel opřel se rozhodně proti útokům­ Peesterovým proti vládě a proti Fischerovi a pravil ku konci své řeči, ie sem ská ikolní rada půjde zajisté až ku hranicím toho, aby zavedeno bylo pouze polodenní vy učováni. Návrh ikolnlho výboru byl pak přijat. Ve večerní schůzi zněmu udělil zemský hejtman poslanci D e h n e o v i důtku sa to, ie byl ráno

nazval „hlerikály" černou cohortou bez vlasti.

Na to povolen byl ikolní rozpočet s požadavkem­ 904.469 sl. v čemž kryto jest 74.038 zL Při generální debatě pravil hrabě Kuenburg, ie se „klerikálům* ve ikolní novelle jednalo pouze o článek 48., jenž obsahoje vliv Církve na stát a porovnávaje korunu a tiarou, pravil, ie tato onu zastiňuje. Za výrok tento dostalo se řečníku důtky od mlstodržitele, jenž ve jménu vlády nazval jej nevhedným a nemístným. Z Lublaně. Zemský zněm krajinský schválil v sobota po delil prudké debatě ústa- vácké mandáty sa velkostatky dle návrhu výboru. Proti schválení opírali se Slovinci Vein jak, Zarnik, Svetec a Dolenc, za schválení přimlouvali­ se Slovinec profesor Buklje, jenž dovolával se smířlivosti, a ústavák baron Apfaltrern. Předseda­ sněmu přimloval se taktéž sa schválení

nlsterstva. Otáska nápisů musí býti rozlaitěna, aby nenávist Ohorvátů proti Maďarům nevzplanula jelti víee. Ministr přeje si, aby byly odstraněny obtíže pH berní správě, které množí se Jeitě nesmírným! obecními přirážkami a mnohým spra. nevěřením, sa něž nesmí býti svalována sod po. vědnost na Uhry. — V pondělí bude v debatě pokračováno. Antliemický poslance O sody odvolal­ svou interpelaci ohledně náležitosti tlvsa- esslarské o jednání státního sástspee Sseifferta.

Politický přehled zahraniônĹ V Praze, dne $. října. Firmnolm. O příčině odstoupeni ministra­ války, Thibaudina, proslýchá se toto : Gambettisti se velice pohoriili nad chováním se Thlbaadina pH návitěvě krále Španělského a nelibost jioh svýiena byla jelti jmenováním neschopného­ gmerála Mil lo ta, Jehož jediná sů- sluha spočívá v tom, te denunooval vojenské hostiny u vévody s Aumale co státu nebezpečné. Proto asavřel Ferry a jeho soudruzi, aby byl Thibaadin s kabinetu vyloučen. Grevy se tomu opíral, (an jeho set, Wilson jest přítelem Thl- bandi novým), žádaje, aby dána byla Thibeudinovi oříležitost, ospravedlnit! se před sněmovnami. Jelikož viak Ferry žádal, aby Thibaadin ihned byl propuitén, navrhl Grevy okamžité svolání sněmoven.­ Proti tomu byl oviem sate Ferry a obrátil se tedy přímo na Thibandina, vysvav jej, aby sadal sa propnitěnon. Thibaadin vlak nechtěl tak ačiniti tvrdě, že se podrobí pouse vůli státního předsedy. Odebral se tedy ihned ku Grévymu, jenž mn řekl, že musí jeho demissijpřijmouti, aby uvaroval misterské krisi. — Ministru námořnictva Peyro- nov! svěřena prosatímně správa ministerstva války. — Pověst, že policejní prefekt požádal sa propnitěnon, vyvrací se. — Telegrafickú správa admirála Courbeta se dne 30. sáH seslaná­ přes Honkong, oznamuje : V poradě admirála­ в komisařem a velitelem vojska uznáno jednohlasně,­ že aktivní operace jsou prozatím nemožné­ sa příčinou ipatného stavu silnie. Vojsko­ může viak očekávati úplně bezpečně 'příchod­ ohláiených posil. Španěle ito. Odstoupení Thibandina učinilo v Madridu znamenitý dojem. Viude považuje­ se francouzsko-ipanělská příhoda za skončenou.­ Sagasts, jenž přeje si mysli npokojiti, doručil králi ohrazení francouzské osady madridské­ proti pařížským demonstracím dne 38. září. — Králi zaslány se ipanélských osad četné loyálnl telegramy. — Kortesy sejdou se 16. t. m. V obou sněmovnách budou podány interpelace ohledně cesty královy do Homburku a do Paříže. <5enaá Hora. Jak „Fremdenblatt* oznamuje, stane se podplukovník Theodor Mi- linkovic zástupcem rakouským na Černé Hoře místo ochuravělého plukovníkaThOmmela.

Kronika církevní. * Úmrtí. Vd. arcikněs Peregrin Wein v Radostí né dne 10. sáh t. r. zemřel. *Z&ima. Vratislavský kníže bisknp přibyl dne 6. t. m. večer do Říma.

Denní zprávy pražské. ▼ Prue, dne 8. tíjaa * Z theologické fakulty. Z nařízení mini terstvs vynčování vykoná imitriknlnei nových­ poslnohněů bohoslovectvl tn rektora něm. university děkan této fakulty n bohoslovci skládati budou slib latinsky. * Z university. Školní rok nn aniversi- tách sdejilch předcházet! hade slavné Veni sancte spiritus v kostele Penny Marie před Týnem­ Pro deskou universita jest к torna ustanoven­ den 13. n pro němeekon den 16. L m. * České museum. Ve achůzi správního výborn, konané dne 39. m. m. sn předsednictví Jeho Ex. penn J. J. hraběte n Olnmfi n Martini­ c, vselo se a politováním nn vědomi, te J. Jas. p. Jih kníže Lobkovic, byv jmenován nejvyitlm maršálkem království českého, vystnpaje se správního­ výboru musejního. — Ke epoleěnosti musejní­ přistoupili jakožto členové činni a příspěvkem­ normálním J. J. p. Karel kníže Pear, pan JUDr. J. Jansa, advokát v Jičíně, n pan Matěj Wnltera, majetolk cukrovaru v Lounech, pak vdp. Fr. Haspeka, generál n velmistr ryt řádu křitovnického, s roč. příspěvkem 16 sl. n J. Osv. p. Kar. kr. Schönborn, s roč. příspěvkem 30 tL,

voleb, poukazuje к toma, te nebyla dokázána jakožto členové přispívajíc! p. Joa. Batěk, učitel protizákonitost pH volbě. Ostatné prý prospěje ve Hvožďanech, n p. Fr. Paria, úřudnlk odveto­ značně zájmům země, bnde-li sněm v nyněj-jkátnl v Praze. — Oznámily ее vzácnější pří- ilm tvém zložení ponechán. japčvky ke sbírkám, mimo jiné vycpaný jelen ve Z Pešti. VeobotniachůziHlakéhosnémnhor-;ekokn, darovaný od J. Jas. pana Jnnn Adolfu lil poslanec Szelagyi proti návrhu Tiisovu a před- knížete se Schwarzenbergs, krokodíl od puns ložil nmirninon opozicí podepsnný protinávrh, Arth mra Waaguera a Wallernatádta a rab ma- aby návrh Tissův byl snmitnnt, poněvadž vláda mota od p. Ant Stopin z Hanatonn v Texten, opomněla vymoci schváleni řltakého aoěmn ohledné — Horní n hutní rada p. K. Feiatmsntl, jenů výminečněho stava a poněvadž návrh Tistův ohledné prodlením let věnoval к musejním sbírkám pří- otázky ititků nehájí důstojnosti říie. Tissa po- spěvky v oené znamenité, byl tn to jmenován píral, že by byl hověl povolaoati chontkám Chor- činným členem společnosti muzejní. — Oznámeno, vatů, aby získal jejich klnay. Když běželo o ie pro knihovna mnsgjni koupeno osm svazků vypravení veliké vojenské mod, masiln se vláda bohemik p. Jnnn Jeníka ryt ■ BratHe. — Ustaňe- dohodnouti, jak rosami se samo sebou, s mi- veno, ■ fonda Opisová vypsali cenu na prid nistrem války. Jmenovaný komisař, rakonský botanickou. — Vděčně vsalo se aa vědomi, to generál Rnmberg, jest generálem společné armády zvěčnělý měiten pražský p. J. Dsubek odkásal

a oo takový jest povinen konnti služba nejen Massa 100 sL, kteroužto částku jeho syn p. J. v Cislajtánii, ale i v Uhrách. К vyvážení ititků Dan bek již také splatit. — Kndidát učitelství

maďarskými nápisy nebylo třeba nijakého gymnasial alko pan Karel Vandas jmenován byl smoeněnl, jelikož běželo proatě o správní výkon asistentem musejní sbírky botanické nn dva vlády. Nyní běží o směna způsobe sákonem roky. — Pro pMpad vyjednáváni se zemským odůvodněného. Tissa přeje ai, aby byly obnoveny výborem o «tavbě nového mnaea svolena byla poměry normální, poněvadž vo spojení s otáskou svláitai komise, v nlžto se aalosají: J. Ex. pna jnsykovon poskytuje tato otáska buřičům no- J. J. кг. в Clamů u Martinis, president; jod- bezpečný egitačnl prostředek. (Živá pochvala.) — aatel pan dr. Josef Emler n členové výborn Ministr finnnd Ssnpáry prohlašuje v řeči, přijaté pp. dr. Fr. L. Rieger, Josef Jireček n prot J. pochvalné, že eonklnel • Politiken předsedy mi- Krejčí.