#1
alto_textblock
#1
Rečník padesátý třetí.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, ve středu 24. září 1913.
#3
alto_textblock
#3
Číslo 262.
#4
alto_textblock
#4
Na rannt a večerní listy
předpláci se
v Praze v administraci:
a měsle.
na čtvrt leta . . . . s K —
a dvojí donáškouo
a měste
na rieta : . ke
ve úllálkáchí
na měsle .
K n
Poštou
a měsle.
na čivrieta : . . . S k o
s dvojí zásilkon
a měsle
na dvriata : . . k
#6
alto_textblock
#6
Vecerní
#9
alto_textblock
#9
laní-
#10
alto_textblock
#10
V drobném prodeji
ranni číslo o sobě
za sb
večerni
za sb
Ve úliálkách na venkově
ranní čislo
. . . . .
večerni
. . .
. . 5
insnráty
platí so hotově napřen
Předplacení a inserty přijlm
sdministrnce v Marianské al.. a
#11
alto_textblock
#11
Tam nacházejí se táš
redakce, tiskárna a sxpednlee
Národnieh Listů“
#12
alto_textblock
#12
Eukopisy se nevrnos
#13
alto_textblock
#13
V Praze, 24. září.
Hr. Julius Andrássy nemá štěstí se svou
novou stranou. Hned při prvém vystoupeni
položil jí do vínku prohru ve své nejjistější sto-
lici, v Zemplíně, v kraji, který patří takřka
k rodinnému panství Andrássych. Hr. András-
sy snažil se všemožně získat většinu stoličníh
shromáždění pro vystavení nedůvěry Tiszově
vládě, ale Zemplínská stoliční representace
tentokráte odolala slovům vůdce nové strany
a zůstala věrnou vládě.
Pro hr. Andrássyho je to nepříjemnou ne-
hodou; tak dobře by se mu hodilo zemplinské
vítězství v obnoveném dlouholetém politi-
ckém boji mezi rodinami Andrássych a
Tiszů. Ale vliv vlády byl silnější; Tisza tento-
kráte je opatrnější a nespoléhá jen na svo-
bodnou vůli občanstva, jak učinil před deseti
lety za podobného boje s Andrássovskou ari-
stokracií, koalovanou s Apponyovskou a kos-
suthovskou demagogií. Tisza je konec konců
smělejší zápasník než Andrássy, proto se ne-
lekl ani souboje v Zemplíně, na půdě za všech
okolností Andrássyům nejpříznivější. Rodina
Andrássych již staletí má v této stolici roz-
sáhlé statky a rodinné tradice jsou posud
v uherské samosprávě nejvlivnějším motivem
Ale něco Tisza vyhrál.
Hr. Andrássy může se dále trápit problé-
mem ústavnosti v Uhrách. Na vlastní kůží se
přesvědčuje, jak se zaopatřuje votum důvěry
vládě.
Hr. Andrássy patří ještě do staré gardy
maďarských politiků, kteří jedinou záruku ú-
stavnosti vidí ve volném jednacím řádě. Hr.
Apponyi jest i v té věci pohyblivější; palla-
dium ústavnosti nevidí jen v jednacím řádě.
který dnes v Uhrách zná tak energická opa-
tření proti obstrukci, mluví ještě o jiných zá-
rukách, ale nejvíce se odvolává na „biologi-
ckou nutnost“ snahy po neodvislosti národní
Jeho jásberéňská řeč projevovala však dalek
více politické oportunity, než se na tak výmluv-
ného hlasatele osmačtyřicátnických ideí sluší
Zastínil dokonce sedmašedesátnického An-
drássyho, vždy ochotného k vyrovnání, stane-l
se po vůli Maďarům; pro potřebu vídeňské po-
litiky zkonstruoval theorii o rozdílu mezi po-
litickými požadavky většiny, kterým koruna
musí vyhovět, a mezí těmi, o kterých může
samostatně rozhodovat.
Maďaři ve své taktice nikdy nebývali
stoupenci rádíkální nesmiřitelnosti. Vždy do-
vedli rozlišovat mezi požadavky, které jsou
konečným cílem a požadavky, které jsou mo-
žnými etapami na cestě za konečným cílem.
Hr. Apponyi je dokonce původcem názoru, že
politici mohou jeti v jednom strannickém vla-
ku, třeba že jeden jede do bližší stanice a
druhý do vzdálenější. Proto Apponyí stále
mluví o vývoji vyrovnání rakousko-uherské-
ho, proto dokazuje, že pásky, spojující obč
polovice monarchie, mohou být postupně stá-
le slabší. Hr. Apponyi sám asi nebyl by spoko-
jen, kdyby se ty pásky docela přetrhly. Ma-
ďaři se nevzdávají naděje, že kdysi budou oni
pány maďarsko-rakouské monarchie. V zahra-
ničním úřadě maďarské dědictví otce nynější-
ho méně šťastného Andrássyho je tak veliké.
že naše zahraniční politika je ovládána Ma-
ďary. V jich prospěch a na naši škodu.
Buďme ještě rádi, že rozhárané domácí
poměry nedovolují Maďarům více se plést do
naší vnitřní politiky. Jejich neblahý vliv jsme
zkusili v sedmdesátých letech. Domácí nesváry
v Uhrách vyrůstaly z dvou kořenů: ze spole-
čenského a národního útlaku. Sociální tlak
zdál se tak silným, že byla naděje na sblížen
vyděděných stran bez rozdílu národnosti
V uherské veřejnosti houževnatě se šířila my-
šlenka bloků „Bokánvi — Vázsonyi — Hodža
— Vlád“, jinými slovy myšlenka společného
postupu sociální demokracie, pokrokového
měšťanstva, slovenské a rumunské národnost-
ní strany. Myšlenka tato byla zdravá a po-
třebná, bylo jen třeba při ní vytrvat přes po-
#14
alto_textblock
#14
čáteční nesnáze, bojovat za ni a neztrácee
naděje na konečné vítězství.
Maďaři sami se lekli této politické kom-
binace. Ve svém boji proti Vídni měli snadné
postavení tím, že doma měli krytá záda: ne-
maďarské národy a lid byl z politických práv
vyděděn. Ale zde právě vyděděnci hlásili se
ke slovu a Vídeň začala s ním počítat jako
s výhodným trumfem.
Dnes tato kombinace se bortí. Je to také
hodně vinou politiky Hodžovy, který v po-
sledních letech tak zmírnil svůj zápal pro vše-
obecné volební právo, jež blok vyděděnců
spojovalo, že mezi uherskými demokraty to
vzbudilo nevoli. Hodžův ústup od všeobecné-
ho volebního práva rozumnými slovenskými
důvody objasniti nelze. Ale tato taktická
chyba se mstí. Dnes volební reforma na nej-
širších základech vynucuje si místo ve pro-
gramech politiků, kteří kdysi se jí báli, jako
čert svěcené vody. Dnes, k heslu všeobecného
volebního práva hlásí se nejen Bokányia
Vászonyi, nejen sociální demokracie a měšťan-
stvo, ale také Justh, Kossuth, Apponyi a —
Andrássy. Dnes i takový liberální politik, jako
je známý sociolog Oskar Jászi, píše ve
„Világu“ o rostoucím volebním bloku ma-
darských stran od Andrássyho přes Váz-
sonyiho k Bokányimu
#15
alto_textblock
#15
Události na poloostrově
balkánském.
#16
alto_textblock
#16
Nebezpečí třetí války
balkánské.
Z Paříže, 24. září. Ve zdejších kruzích po-
važují situaci na Balkáně opět z
velmi vážnou a počitají s možno-
sti nových zápletek válečných
Jest to především velká vzpoura Al-
banců, jež se stále vzmáhá a ze které vznik-
nouti mohou povážlivé důsledky. Kromě toho
jest obava pro průtah podpisu řecko-
turecké smlouvy. Myslí se totiž, že pří-
činou toho jsou pikle, jichž sídlem
jest Sofija, List „Petit Parisien“, jenž jes
blízkým ministru zahraničních záležitostí. Pi-
chonovi, tlumočí dnes tyto obavy a ukazuje
na mraky, jež opětně nad Balkánem se vzná-
Vpády a kruté nájezdy Albanců do srbského
území.
Z Bělehradu, 24. září. Z albanských hranie
docházejí stále zprávy velmi znepoko-
jující. Na hranicích svádějí se ne-
ustále krvavé boje, z jejichž výsledku
je zřejmo, že Albanci jsou tam protie sr b.
ským posádkám ve veliké přesile
a že jsou yzb ojeni nejnovějším
zbraněmi, které byly do Albanska z ciziny
podloudně dopraveny. Albanci počinají si zu-
řivě a všude vraždí a pálí. K nejtužším
bojům došlo v okolí Dibry, které se Al-
banci po krvavé řeži zmocnili, vy-
plenili ji a povraždili, kamkoli
přišli, všude ženy a děti. Kromě Di-
bry padla jim do rukou i pohraniční místa Ma-
librat a Piškopej, které zmocnili se
teprve při čtvrtém útoku. Oddíl Al-
banců v síle asi 6000 mužů pokusil se napad-
nouti Prizren, ale byl srbským voj-
skem poražen. Srbské obyvatelstvo pře
Albanci všude prchá, aby ušlo jisté smrti. Dle
zpráv sem došlých odhaduje se počet
Albanců na srbských hranicích
bojujících n a 50.000 mužů. Srbská vlá-
da s největším chvatem vysílá na albanské
hranice posily.
Z Bělehradu, 24. září. („N. W. T.“) Ze
Skoplje se sděluje: V Drenici vzbou-
řilo se albanské obyvatelstvo.
Když ženy a děti Albanců dopraveny byly
v bezpečí, přepadli ozbrojení Al-
banci obecni dům, zavraždili srb-
ského starešinu a všechny srb-
#17
alto_textblock
#17
šejí.
#18
alto_textblock
#18
ské členy obecního zastupitel-
stva, zapálili pak obecní dům a uchýlili se
do hor. Srbští obyvatelé, kteří chvátali radnic
ku pomoci byli postříle ní.
#19
alto_textblock
#19
Srbská porážka u Díbry.
Z Bělehradu, 24. září. Boju Dibry, kte
rý skončil porážkou Srbů, byl vlel-
mi rozhořčený. Albanci ztratili na
mrtvých přes 100 mužů vedle několika set zra-
něných. Také ztráty Srbů jsou obrovské. Srb-
ský ministr vojenství nařídil, a by se vysla-
1o 5000—6000 mužů jako posila prot
Albancůmánatytohezustáníhna-
lo se útokem. V nejbližších dnech očeká-
vají se prudké boje.
#20
alto_textblock
#20
Albanci zapálilí Dibru.
Z Bělehradu, 24. září. Srbská tisková kan-
celář oznamuje, že Albanci zapálil
Dibru. Obyvatelstvu podařilo se za ochrany
ustupujícího vojska prchnouti. Albanci měl
strojové pušky a horská děla.
Srbská mobilisace proti Albancům.
Z Bělehradu, 24. září. (K. k.) Královský
ukaz nařizuje mobílisací divise moravské, ja-
kož i částí záložníků všech dívisí.
Srbská okupace Albanska?
Z Bělehradu, 24. září. „Deutsches Volks-
blatt“. Městem kolují pověsti o blízké oku-
paci Albanska Srbskem. Noviny uveřejňuji
poplašné zprávy o věcech albanských: Orgán
důstojníků „Piemont“ vypravuje, že celý
kraj od Prizrenu k Mitrovici na-
lézá se ve vzpouře, Dle jiných listů jest
krajina mezi Ochridou a Dibrou ohni-
skem vzpouriy.
#21
alto_textblock
#21
Albanská výprava proti Černé Hoře.
Z Vídně, 24. září. „Alban. Corr.“ ozna-
muje ze Skadru, že pohlaváři všech čtyř kme-
nů se usnesli, zahájiti nepřátelstv
protiČerné Hoře, aby zatlačili Čer-
nohorce z albanského úzémí úplně.
Tatáž korespondence oznamuje z Valony: De-
legace albanská odebéře se do Drače, aby tam
zahájila vyjednávání s Essadem pašou.
Černá Hora sesiluje pohraniční vojsko.
Z Cetyně, 24. září. Král Mikuláš vrátil se
z Topolice do Cetyně a zúčastnil se mini-
sterské rady, věnované vojenským
opatřením proti Albancům, jichž
povstáni v krají gusiňjsk ém nabý-
vá povážlivého rozměru. Černo-
horská vláda sesílí pohraničn
vojsko.
#22
alto_textblock
#22
Komise pro jihoalbanské hranice.
Ze Soluna, 24. září. (K. k. — Ag. d'Ath.
Mezinárodní komise, která má stanoviti jihoalbán-
ské hranice, zpěčovala se přijmouti před svým c:
jezdem do Bitolie deputaci občanů z Koryce, která
přibyla do Soluna, aby předložila komisí memo-
randum o příslušnosti Koryce. Naproti tomu ko-
míse přijala deputaci mohamedánských Albanců.
z nichž někteří ji doprovázejí do Bitolje.
#24
alto_textblock
#24
Bulharsko-turecké jednání o mír.
Z Cařihradu, 23. září. (K. k.) Subkomitét do-
sazený mírovou konferencí zabýval se dnes po celý
den zkoumáním otázek dosud nevyřízených, zvlá-
ště ve příčině statků vakufu, muftiů atd., nemohl
však práce své ulončiti. Za rokování subkomitétu
měli delegáti oťomanští sehůzi.
#25
alto_textblock
#25
Mezi Bulharskem a Srbskem.
Ze Sořije, 24. září. (K. k.) článek „Miru“, or-
gánu strany Gešovovy, zabývající se příš tími
vztahy mezi Bulharskem a Srbakem.
odmítá všelikou myšlenku na nový
spolek se Srbskem, doporučovaný velmi vy-
trvale ruským tiskem, a prohlašuje, že národ bul-
harský důvěřuje své neochvějné eíle, nyní obrátí
celou pozornost svoji na své rychlé zotavení, aby
opět získal hospodářským a kulturním rozvojem
první místo na Balká ně, na které má prá-
vo vzhledem na skvělou budoucnost, která b
#26
alto_textblock
#26
očekává. Jestliže však chtějí slovanští přátelé ob-
noviti mezi oběma zeměmi snesitelné poměry, musí
své rady adresovati Srbům, neboť pokud tito
nepříznají Bulharům v Macedonii práva zůstat
Bulhary, pokud jim neposkytnou svobody ná-
boženství jejich a škol jejich, kteréžto svobody
byly slibeny i Albancům a Kucovlachům, poku
konečně neučiní přítrž pronásledování a vypuzo-
vání bulharských kněží, učítelů a biskupů, nebud
možno mluviti o přátelství meri Srbskem a Bul-
harskem.
#27
alto_textblock
#27
V Bulharsku je klíd a pořádek.
Ze Solije, 23. září. (K. k.) „Ag. tel. bulg.“ pro-
hlašuje bělehradské poplašné zprávy o situaci v
Bulharsku, kdež prý se chystá revoluce a je ohro-
žen dokoncel i život cizích. zástupců, za absurdní
výmysly. V celém Bulharsku je stále úplný pořá-
dek a žádný z cizích zástupcň není nijak obrožen
zejména vyslanec francouzský, který dle zmíněné-
ho vylíčení prý odceštoval a jel Bělehradem, aby
unikl zavraždění, Soliji vůbec neopustil.
#28
alto_textblock
#28
Hranice bulharsko-srbské a bulharsko-řecké.
Ze Solije, 23. září. (N. W. J.) Srbsko-
bulharské hranice je již přesně stanovena
protokol bude podepsán. Naproti tomu nelze
hranici řecko-buuharskou vytýčiti po tak dlou-
ho, dokud budou v západní Thracii nepokoje
#29
alto_textblock
#29
Srbské dementí.
Z Bělehradu, 23. září. (K. k.) Na úřadním srb-
ském místě prohlašují se za naprosto neprav-
divé zprávy zahraníčního tiskuo
rozladěnostimezi Srbskem a Řeckem.
Zprávy ty mají svůj původ v oznámení, daném
biskupu vodenskému, ve kterém se mu sděluje, že
už nemůže navštěvovati školy, na srbském území
ležící, které ode dne připojení těchto území k Srb-
sku jsou podřízeny srbským úřadům školním a cír-
kevním. Zpráva jistého berlínského listu, že král
srbský hodlá dát se vyhlásiti za cara
Srbů, prohlašuje se na úřadním místě za tak
absurdní, že ani není třeba ji vyvraceti.
Mladoturecký sjezd v Cařihradě.
Z Caříhradu, 24. září. (K. k.) Mladoturecký
sjezd zahájil dnes rokování o osnově nového pro-
gramu strany pro jednotu a pokrok. V oboru fi-
nancí, správy, politiky a vyučování jevi se snahe
výsady koruny posíliti.
Černohořská línanční operace v Římě.
Z Říma, 24. září. (K. k.) „Agenzia Stefani
oznamuje: V sobotu byla definitivně uzavřens
smlouva, kterou poskytuje se Černé Hoře
zaloha 6 mil. franků proti pokladničním po-
ukázkám na mezinárodní půjčku 30 mil. frank
která byla Černé Hoře povolena velvyslaneckou
konferenci. Podnět k této finanční operaci, která
má za účel poskytnouti Černé Hoře prostředky na
ukojení nejnaléhavějších potřeb finančních p
skončení války, vyšel od milánské východní ob-
chodní společnosti, ke které se přidružila Banque
de Paris et de Pays-Bas.
#30
alto_textblock
#30
Telefonické a telegrafické
zprávy „Národních Listů“.
#31
alto_textblock
#31
Kníže Thun ve Vídní.
Z Vídně, 24. září. (K. k.) Místodržitel kniž-
Thun přijel sem dnes ráno z Prahy.
#32
alto_textblock
#32
Z úřadního věstníku.
Z Vídně, 24. září. (K. k.) „Wiener Zeitung?
oznamuje: J. V. císař jmenoval honorovaného do-
centa na německé vysoké škole technické v Pra-
ze dra. techu. Karla Jaraye, majícího titul mi-
mořádného profesora, mimořádným profesorem
encyklopedie, pozemních staveb I. a II. (ekonomie
topení a větrání) na zmíněné vysoké škole. — Mi-
nistr kultu a vyučování jmenoval suplenta na če-
ské státní průmyslové škole v Praze, na Novém
městě, Jaroslava Vlašímského skutečným
učitelem na státním reálném gymna-
siu v Kolíně.
Stav majora Winterfeldta.
Z Grisollesu, 23. září. (K. k.) Odpoledne zhor-
žil se stav německého vojenského attachéa major
sl. Winterfeldta náhle nastavší komplikací v plí-
#33
alto_textblock
#33
cích.
#34
alto_textblock
#34
Ruští námořnící v Brestu.
Z Brestu, 23. září. [K. k.) Na banketu, uspo-
řádaném včera na počest ruských námořních dů-
stojníků v námořní prefektuře, pronesl admirál
Chocheprat přípitek, ve kterém velebil ruské-
ho admirála šl. Essena a pozvedl pohár na z dar
a vývoj námořnictva ruského, jako
na zdraví cara ruského, velikéh
přítele Francie. Admirál šl. Essen děkoval
za vřelé přijetí a pravil: Srdečnost, se kterou jsme
zde dnes byli přijati, znamená více, než přijetí
přátel, znamená přijetí spolubojovní-
ků. Naše námořnictvo chystá se vybudovati sea
zdokonaliti svůj výcvik. Bude brzy hodno
velikého francouzského námořnic t ví.
Připíjí na zdar Francie.
#35
alto_textblock
#35
Cízozemské uhli pro Jihovýchodní dráhu
ruskou.
Z Petrohradu, 24. září. (P. t. a.) Ministr želez-
nic předložil ministerské radě otázku bezcelného
dovozu 1 mil. pudů cizozemského uhlí pro Jiho-
východní dráhu a 300.000 pudů cizozemského uhlí
pro livonské místní dráhy.
Sazonov ve Francii.
Z Vichy, 23. září. (K. k.) Ruský ministr zahra-
ničních záležitostí Sazonov sem přibyl.
#36
alto_textblock
#36
Výnos francouzského ministra námořnictví
o Velkém pátku,
Z Paříže, 24. září. (K. k.) V rozmluvě se zpra-
vodajem „Echa de Paris“ hájí ministr námořnictví
Baudin co nejrozhodněji svůj výnos o účasti
francouzských válečných lodí na
oslavách Velkého pátku v cizích pří-
stavech. Jde při tom o obyčej, který nikterak
neznamená podrobení se církvi. Jest známo, jakou
ochotu projevil německý císař, aby si získal kato-
líky palestýnské. Italové jsou v té příčině neméně
horlivými. Francie, která učinila tolik
pro své křesťanské osady a může býti
také hrdou na své východní dějiny.
měla by k vůli předsudku a nesmyslnému fanatismu
ohroriti své postavení v Orientě?
#37
alto_textblock
#37
čína a Japonsko.
Z Londýna, 24. září. (K. k.) „Morning Post“
oznamuje ze Šanchaje: Generál Šan-Suen vykonal
včera ráno oficielní návštěvu u japonského konsu-
la v Nankině a omluvil se pro zabití tří japonských
občanů v nedávných bojích.
#38
alto_textblock
#38
Mor v Japonsku.
Z Yokohamy, 23. září. (K. k.) Udál se zde pří-
pad moru se smrtelným průběhem.
#39
alto_textblock
#39
Politická hlídka.
#40
alto_textblock
#40
Vláda připravuje osnovu jazykového zákona?
#41
alto_textblock
#41
Z pramene dle svého přesvědčení zcela
hodnověrného má dnes „Nár. Politika“ zprá-
vu, že vláda vídeňská připravuje novou osno-
vu jazykového zákona pro státní úřady. Osno-
va ta však nespočívá na zásadách, jež hlásají
jednotlivé strany, nýbrž je samostatným dílem
vlády. Bude pak předložena zástupcům če-
ským a německým, a obojí budou vyzváni, by
se o ní vyslovili. Dle informace „Nár. Pol.“
je dosud — patrně v lůně vlády — sporna
otázka, má-li do její jazykové osnovy býti po-
jata soustava jazykových pásem, českého, ně-
meckého a smíšeného, nebo má-li její osnova
„býti pro celou oblast král. Českého jednot-
nou .
O celém projektovaném jednání doroz-
umívacím sdělil „Nár. Pol.“ čelný zástupce
českého tábora, že je nutno, aby i nyní bylo
zachováno původní bilancování dorozumíva-
cích souborů, a že, nebude-li dodržena rovno-
váha původně již rozpočtená, vznikne z toho
v táboře českém bez rozdílu stran nejostřejší
rozpor. Dle rovnováhy té jeden soubor tvoří
změna zřízení zemského a jazyková otázka,
soubor druhý pak otázka menšinová a roz-
hraničení okresů. Důvěrník „Nár. Pol.“ ohra-
dil se potom důrazně proti podnětu, aby otáz-
ka 17 menšinových škol — z nichž kn. Thun
po mnohém usilování vyřídil teprve dvě, jichž
povolení bylo 10 let oddalováno k vůli Něm-
cům a k vůli dorozumívací akci — byla či-
něna kompensačním objektem pro první etapu
dorozumívací akce; Češi musí žádati, aby byly
neprodleně české školy menšinové, o nichž
je instančně již právoplatně rozhodnuto, ote-
vřeny.
Jak patrno, informátor „Nár. Politiky“
sdělil tu veřejnosti překvapující, dosud nezná-
mou novinku.
#42
alto_textblock
#42
FEUILLETON.
#43
alto_textblock
#43
Moderní variété.
#44
alto_textblock
#44
Ve večerním výdání „Národních Listů“ ze 17.
července promluvil jsem o všelikých šarlatánských
„sensacích“, jimiž se pověst dobrých variétníc
podniků a zdatných artistů těžce poškozuje, a na-
značil jsem, že stále je poměrná hojnost cenných
novinek, které lze právem nazvati atrakcemi mo-
derního variété; o některých z nich pojednám v se-
rii článků, jimiž chci čtenářům zároveň umožniti
jasný pohled do soukromého života těch věčně stě-
hovavých lidí a zejména ukázati, že přípravy k va-
ričtní dráze nebývají hračkou. Dnes — jaksi úvo-
dem ke slíbeným črtám — napiši několik slovo
rozvoji moderního variété.
Je zcela pochopitelno, že v nervozním dvacá-
tém století těší se stoupajíci oblibě ony zábavné
podniky, jež ve svých, často střídaných progra-
mech podávají směsice krátkých čísel, vzájemně o
sebe úplně odlišných jak obsahem, tak i formou.
Celodenní prací unavený návštěvník nedovede svůj
zájem soustředit na dlouhé kusy a touží volnou
chvíli ztrávit co nejpestřejším způsobem, a tu va-
riété, kinematograf a kabaret vycházejí jeho přá-
ním hodně vstříc: každé číslo jejich bohatých pro-
gramů je z jiného odvětví, takže o rozmanitost
není zde nouze. Poněvadž pak konkurence zábav-
ních místností stává se čím dále větší, zvyšuje se
úroveň jednotlivých podniků měrou překvapující.
Variété dopracovala se v posledních patnácti
letech netušeného rozmachu. Dříve existovalo jen
několik málo vskutku velkých etablissementů to-
hoto druhu: většina variétních divadel neměla
vlastních budov a byla umístěna v dosti prostran-
ných sice, ale ne vždy způsobilých sálech s je-
vištěm staromodně zařízeným. Majitelem takového
variété byl zpravidla jednotlivec. Teprve na roz-
hraní 19. a 20. století nastaly změny. Neúprosná
modení doba, ženoucí všecko do ohromných roz-
měrů a vynucující na všem nový dokonalý tvar.
nemohla ani na tofo ovzduší zůstati bez vlivua
#45
alto_textblock
#45
tak se vytvořil typ variétních paláců, nebo obrá-
ceně vyjádřeno: palácových variétés se všemi po-
můckami novodobé techniky. Na takovou přeměnu
arciť síly jednotlivcovy nestačily, i zakládaly se za
tím účelem komanditní a pod. společnosti se znač-
ným kapitálem. Dnes každé velké město má aspoň
jeden takový podnik a rozumí se samo sebou, že
programy těchto divadel musí býti representační.
Zhýčkaný a zmlsaný moderní člověk volá bez u-
stání po novinkách a tak i variétés žijí v překot-
ném henu za novými a novými atrakcemi. To pak
zavádí je i na zcestí, jak ukazují ony četné, po-
chybné „sensace“. Je sice pravda, že varičté může
se zmocniti všeho, co vzbuzuje zájem veřejnosti.
ale nemá zapomínati hranic, jež určuje dobrý vkus.
Na jeviště variétního divadla patří jen to, co je
vpravdě hodno podívání, a tu je jisto, že ukazovat
zločince v tomto prostředí, tedy ozařovat je do-
konce zdáním démonického půvabu, jest zjev
svrchovaně nezdravý. Praha je na štěstí ušetřena
takových výstřelků, ale Paříž, Berlín, Vídeň ſo
amerických městech ani nemluvím) mají je na den-
ním pořádku. Případ státního sekretáře Bryana
není sice prost nechutnosti, ale ani z dáleka ne-
náleží k těm hnusným „sensacím“
Variété je místem pro dobrou artistiku a kro-
mě toho pro různé technické a pod. experimenty.
jež lze na jeho scéně se zdarém předvádět. Všimně-
me si, kolika odrůdami se chlubí svět dnešního
variěté! Kdo vystupuje na těchto jevištích? Akro-
bati, ekvilibristé, gymnastikové, pěstitelé ikar-
ských a olympíjských her. athleti, cyklisté, umělci
na drátěném laně, žongléři, dresséři, illusionisté —
kouzelníci, střelci, kejklíři, clowni, výstředníci, mi-
mikové, herci v proměnách, humoristé, parodisté.
instrumentalisté, modeláři, malíři, silhouetisté, u-
mělci v piskání, břichomluvci, tanečníci, předsta-
vitelé výpravných her, zpěváci a tak dále a tak
dále. Jedině tito lidé — neúnavně hledajícr
nové triky a usilující předstihovati soupeře i pře-
kvapovati obecenstvo — měli by býti příslušníky
variétních podniků. Při dnešní velké soutěží bří-
dilové brzy se vzdávají nadějí na hrozny, jež jsou
pro ně příliš vysoko, a tak (máme-li na mysli jen
#46
alto_textblock
#46
dobrá variétés) lze říci, že skoro už není špatných
artistů. Jsou arciť různé stupně jejich doveďnosti.
a „třída“ každého z ních jeví se též v uspořáďání
programů: na začátek večera se kladou věci po-
měrně nejslabší a pak se podávají čísla stále lepší
a lepší. Ale to není vždy měřítkem pro zdatnost
jednotlivých artistů, neboť i v pořadu představení
hrávají leckdy významnou roli tak zvané postranní
ohledy, takže někdy začne se večer artistou vý-
borným, zatím co nějaká uměle nafouklá atrakce
paraduje v příznivé posici druhého oddělení.
Soudobí variétní artisté nemají už nic společ-
ného s rozličnými potulnými komedianty — dobro-
druhy: jsou to většinou lidé tuhé kázně životní
pilní a slušní, nestarající se jen o dnešek, nýbrž
io budoucnost a o zaopatření ve stáří. — S ra-
dostí nutno uvítati, že se již modernisuje také for-
ma artistických výkonů: do nedávna mnohá čísla.
byť obsahově byla sebe pěknější, zarážela soudné
pozorovatele svou nevkusnou, křiklavou výpravou.
ohavnými kostýmy a bláznivě pomalovanými re-
kvisitami. I v tomto směru vidíme obrat: otázka
stylu vynutila si vstup i do variétního světa.
Jaroslav Horáček.
#47
alto_textblock
#47
Z revuí a časopisů.
#48
alto_textblock
#48
Ve „Volných Směrech“ (roč. XVII., čís
12.) v člšnku „Křik po náboženství“ zabývá
se K. Čapek poměrem moderního umění k ná-
boženství. Ve sludii své, která je spolu příspěvkem
k psvchologii nejmladších našich směrů uměle-
ckých, jejichž teoriím věnována i jinak značná část
čísla, konstatuje tvrzení — u nás vždy nově se vy-
skytující — že „výzram a novost moderního umění
záloží právě v tom, že přináší v sobě zavinuty reli-
giósní hodnoty.“ Proti tomu auter soudí: „JJe zcela
nepochybno, že deba má svou orientaci, ale tato
orientace není určena nějakým dalekým a vymyšle-
ným cílem v budoucnosti, nýbrž dílem, které se
děje v přílomnosti: a toto přítomné dílo je typicky
nenáboženské, jak ukazuje nám právě umění mo-
derní doby. Moderní umění není reakčí proti duchu
#49
alto_textblock
#49
nenáboženskému, nýbrž proti duchu naturalisti-
ckému, který se v umění vytvořil jako slitek zka-
lených tradicí; už impressionism dosadil na místo
imitace přírody nehmotnost a pohyb světla, součas-
né umění pak dovršuje toto osvobození od přírody.
které jest pravým a sociálním smyslem uměn
vůbec. Opouštějíc nápodobu hmoty a odvislost od
přírodního modelu, ocitá se před stěžejním úkolem
dobýti si svou autonomii, to je samostatnost a své
zákony, jež nejsou přírodní, nýbrž umělé a formální.
Četné -ismy dnes vznikající jsou pokusy o methodu
této soustavné umělosti; neboť životní podmínkou
moderního umění jest míti v sobě nevyčerpatelný
fond tvarových možností, bez něhož nemůže se
státi uměním v pravdě autonomním. Odtud je vy-
světliti jeho geometričnost, jeho strojové anorgani-
cké vzezření, jeho theorie prostoru, mnohorozměr-
nosti atd. Neboť to vše jsou zdroje tvarů opravdu
nových a neodvislých a formální důslednosti a či-
stoty dosud nebývalé. Proto také nynější postupy
moderního umění jsou experimentální, pokračujíc
ve zkouškách, nálezech a úmyslných novostech
Slovem, na rozdíl od umění někdejších je moderní
umění svým charakterem pokusné, technické a vy-
nalézavé, na venek výbojné a uvnitř se houževnaté
konstitvujíeí: je to umění pracovní a ve všech těch-
to charabterech zdá se spíše pokračováním a pro-
čištěním téhož ducha, který dal minulému stoleti
ráz tak činný a intensivný, než odporem a reake
proti němu.“ — V ostatním obsahu „Volných Smě-
rů“ je v textu: A. Matějček. Poznámky k benát-
skému illusionismu osmnáctého století. — Jean
Metzinger, Kubistická technika. — J. Čapek. Úkoly
uměleckého časopisu. — Poznámky. — Repro
dukčemi jsou zastoupeni: Guardi. Crespi. Longhí
Canaletto Ant., Canalettova škola. Canaletto (Ber
Belotto). Goya. F. Šimon, J. Vondrouš, B. Kubišta
a J. Čapek.
#50
alto_textblock
#50
V „České Kultuře“ (I., 23.) Z d. Záho
píše o „Somnabulní stránce díla Ota-
kara Březiny“. Vysvětluje — dovolávaje se
hlavně thesí Du Prelových — básnické dío Březi-
novo po mnohé stránce jasnovidstvím a sehopnost-
#51
alto_textblock
#51
mi, vlastními somnabulům. Za kladu, že člověk má
dvojí vědomí: émpirické s fysiologickou měrou
časovou a transcendentální s vlastní měrou, usuzuje,
že „leckterá z rozsáhlých vísí básníkových ode-
hrála se tudíž snad v jediném okamžiku“ a vysvě-
tluje to schopností somnabulů, spočívající z velké
části v překonání času a prostoru, tedy vlastně
v překonání tohoto světa. Obrazy podzemních vod
v básních Březinových docela vykládá — obdobou
schopností básníkových se schopnostmi hledače
vody. Tak pro výklad verše: „Prameny zapomenuté
vykřikly z nitra skal“ uvádí: „Od starověku do
dob nejnovějších známi jsou lidé, kteří jsou s to
vypátrati prameny, skryté pod zemí. Činí tak růz-
ným způsobem, pravidelně drží v rukou za oba
konce vidlicovitý prut, jenž nad dotyčným místem
začne se prudce chvěti. Barret ve své knize uvádí
četné případy a vykládá je jasnovidnou schopností
dotyčných osob. Snad není zcela vyloučeno, že
vjemy obdobné daly Březinovi podnět k obrazům
podzemních vod.“ Doklad básníkovy telepathie na-
lézá ve verších: „Údery tichem, jak znamení v noci,
když přítel umírá v dáli, a jeho přízrak se plížív
sírově ozářených snech.“ K nim poznamenává: „Lze
arci namítnouti, že zde užito telepathické vise jako
obrazu. Avšak u Březiny takováto srovnání bývají
z pravidla více než pouhými obrazy. Básník tak
vzácné hloubky a opravdovosti podává jen, co
prožil anebo — což u něho je totéž — co vskutku
viděl'. A myslím — co se tkne posledního citátu
— že sírově ozářený sen je obraz tak intensivně
pojatý, že jde pravděpodobně o osobní zkuše-
nost.“ A stejně pro Březinův verš, jistě pěkně
obrazný: „Žár bílý rozkoše mi v nervech nezasvítil“
předpokládá osobní básníkovou zkušenost. skuteč-
né zření, pro jehož možnost se dovolává J. Kerne-
rovy somnabuly, která viděla své nervy svítit . .
„Česká Kultura“ mimo to přináší: R. Švobodová.
Zahrada Irémská. — F. Skácelík, Básně. — Zd.
Nejedlý. Nietzschova tragedie. — B. Benešová.
Světlé vlny. — Rozhledy (Kultura. — Estetika. —
Literatura. — Historie.)