Strana 2. Číslo7

KATOLICKÉ LISTY.

Dne 9. ledna 1900.

pochybujeme. Mínění německého lidu souhlasí na- prosto s Wolfem a kde Wolfové zuří, tam veta je po smíření

Zprávy politické.

V Praze, 8. ledna. K situaci. Nelze již pochybovati ani dost málo, že prozatímní ministerstvo Wittkovo rozloučí se již v nejbližších dnech se svými křesly, a že dosedne na ně ministerstvo definitivní. Dr. šl. Koerber nebyl sice dosud od císaře pověřen jeho sestavením, ale není takřka již nikoho, kdo by pochyboval o jeho příštím předsednictví. Praví se, že vyjednávání jeho s rozličnými osobnostmi o převzetí ministerstev jest již ukončeno a že má již až na ministerstvo orby ob- sazena všecka ministerstva. V listině té nalézají se kromě šl. dr. Koerbra, jenž převezme předsednictví a vnitro, nezmorný hr. Welsersheimb jako mi- nistr zeměbrany, dr. Wittek jako ministr železnic. prof. dr. Lamasch jako ministr spravedlnosti, od- borový náčelník Jorkasch jako ministr financí, odborový náčelník jeho dr. Hartel jako ministr vyučování a přímořský místodržitel baron Goess jako ministr obchodu. Dále jmenováni jsou býv. fi- nanční ministr dr. Biliňski jako ministr-krajan pro Halič, odborový náčelník v ministerstvu vyučo- vání dr. Rezek jako ministrkrajan pro Čechy. Mi- nistr-krajan pro Němce vyhlédnut dosud není, ale stane se jím nejspíše některý německý poslanec z Čech. Jméno jeho je dosud hádankou, ale zdá se, že silně aspiruje na toto místo věčný ministerský kan- didát hr. Stürgkh. Pokud se týče ministerstva orby, vyhlédnut jest pro ně hr. Bylandt-Rheidt, jenž je spravoval již za ministerstva Gautschova. Kdyby však nepřijal tohoto nabídnutí, myslí se, že byl by jmenován mi- nistrem orby některý německý konservativec, který stojí v čele sněmu některé alpské korunní země. Napotřebujeme snad ani dokládati, že všecko to jest jen pouhou, ovšem více než pravdě podobnou kombinací, takže za pravost jejího obsahu ručiti ne- můžeme. Veliký význam připisuje se také slyšení, jež měl dnes u císaře býv. ministr financí dr. Kaizl. Má se za to, že točila se kolem nového chystaného česko-německého smiřování, ve kterém prý připadne dru. Kaizlovi hlavní úkol. Každým řádem stojíme před důležitými a dalekosáhlými rozhodnutími a po- něvadž bude zapotřebí k nim důkladné průpravy, možná dost, že jmenování nového kabinetu mimo na- dání zdrží se přece jenom poněkud déle. Finanění výbor uherské delegace schválil bez dehaty rozpočet společného finančního minister- stva a společného nejvyššího účetního dvora. Deflnitivní rozpočet pro r. 1900. Jak- koliv společná vláda dala si povoliti od delegací in- demnitu pro čtyřměsíční rozpočtové provisorium, je- dnalo se při tom, jak známo, jen o zvláštní, pro všecky případy učiněné opatření. Dnes však možno považovati již za jisté, že již v příštím témdni vystří- dáno bude prozatímní prodloužení platnosti rozpočtu pro rok 1899 definitivním usnešením o rozpočtu pro rok 1900. Pečítá se totiž docela na jisto s tím, že delegace ukončí koncem příštího téhodne své zasedání.

Pravidelný průběh, kterýž mají práce delegací, ospra- vedlňuje toto očekávání. L 41. Z Poznaňska oznamují samy berlín- ské »Neueste Nachrichten«, že všem lékárníkům Po- lákům v pruské provincii poznaňské policejními úřady bylo zakázáno vyvěšovati na lékárny též nápisya štíty polské vedle německých; rovněž se jim přísně zakazuje na láhvičky s léky, na škatulky s prášky nalepovati etikety s nápisy dvoujazyčnými. Každá polská písmenka se polským lékárníkům v Pozuaňsku ihned zabavuje, ani láhvičky s jedovatinami nesmějí míti vedle německého »Gft« nápisu polského. Zají- mave jest, že zákaz tento neplatí pro poznaňské lé- karníky Němce, ti smějí všude vedle nápisův něme- ckých míti též nápisy polské, aby u nich Poláci spíše kupovali. — Jak vidno, chtějí Prusové zničiti Poláky jak mravně-nábožensky, tak i hmotně. Sám sociálně- demokratický »Vorwärts« horlí proti tomuto surovému jednání, a připomíná, že by se zprávě oné ani věřiti nemohlo, kdyby to nebylo v Prusku, kde je možna každá sebe horší nespravedlnost. — »Germani a« oznamuje z Poznaně, že tamní okresní školní dozorce zakázal všem učitelům dávati polským dětem polské domácí úlohy: německých ovšem uložiti jim mohou po libosti, čím více, tím lépe pro jich kariéru.- Také poznaňská společnost tramwayová odklizuje s vozů všecky nápisy polské a ponechává jenom ně- meckých. L 41. Sjezd německých katolíků konsný loni v Nise ve Slezsku vynesl pro katolickou věc mimo jiné i 3000 marek. U nás ovšem na něco po- dobného nelze ani pomysliti. O letošních Vánocích konaly se porady již pro příští sjezd katolický, jenž konati se má v Bonnu. Zároveň ujednáno bylo vy- praviti letos do Říma zvláštní železniční vlak něme- ckých poutníkův a vydati k tomu cíli provolání pro celé Německo. V katolickém komitétu bonnském jsou mezi jinými hrabě Droste-Vischering, justiční rada Custodis a říšský poslanec dr. Pieper. Rozmnožení německého loďstva. Z no vého plánu, sestaveného pro rozmnožení německého válečného loďstve nebyl znám počet malých křížníků a torpedových člunů, jehož má býti dosaženo až do r. 1916. Nyní vyšlo na jevo, že počet malých křiž- níků, kterýž má dle zákona o loďstvu z r. 1898 ob- nášeti 29, rozmnožen bude na 48. Počet torpedových člunů, jenž r. 1900 obnáší 84, má býti zvýšen na 114. Podle toho čítalo by r. 1916 německé válečné loďstvo 40 řadových lodí, 20 velikých křižníků, 48 malých křižníků a dělových člunů a 114 torpedo- vých člunů. Belgický král Leopold II. odkázal 1. tos všecko úřadní novoroční přijímání. Stalo se, jak nyní vychází na jevo, následkem sporu, jenž vypuknul mezi oběma parlamentními sbory. Má totiž dle usta- novení belgické ústavy sněmovna poslanecká přístup ku králi před senátem. Při úřadních obřadech zříkal se však až dosud předseda poslanecké sněmovny to- hoto svého ústavou zaručeného práva. Kníže de Ligne, baron de Sélys-Longchamps, hrabě de Mérode a bar. T'Kiut de Roodenbelle, kteří za sebou byli předsedy senátu, mohli tedy následkem ústupnosti předsedů po- slanecké sněmovny vykonávati právo, jež těmto pří- slušelo. Nyní jest předsedou senátu vévoda d'Ursel

a řadí se, pokud se týče věku, za předsedu posla- necké sněmovny, Baernaerta, dřívějšího předsedu mi- nisterstva. Baernaert osnámil již před více týdny kan- celářím obou parlamentárních sborů, že činí nároky na starě ústavní právo předsedy poslanecké sně- movny. Baernaert pozval následkem toho senát k společné schůzi s poslaneckou sněmovnou, aby sou- časně radily se jako tajný výbor. Senát však neupo- slechl tohoto pozvání, odvolávaje se na tradici, jež byla zachovávána od r. 1830. A poněvadž také Beernaert setrval na svém stanovisku, nařídil král, aby z letošního novoročuího příjímání sešlo.

Zprávy církovní.

Papežské vyznamenání. Apoštolským bre- vem z 18. prosince sv. Otec vyznamenal c. k. dvor- ního radu dra. Ludvíka Pastora v Innomostí, spisovatele papežských dějin v době renaissanční, komandérem Sylvestrovského řádu. Úmrtí. Dne 2. ledna zemřel dp. Štěpán Bensa. kanovník scholastik v Gorici. Byl ředitelem knížecí arcibiskupské pisárny a rytířem řádu Františka Jo- sefa. V sobotu před tím ještě byl v pisárně, influenc však úplně sklátila jeho život. Narodil se r. 1829, vysvěcen byl 1851. Tovaryšstvo Ježíšovo r. 1900. Tovaryš- stvo má v Německu, Italii, Francii, Španělskua Anglii v 25 provinciích 6427 kněží, 4590 schola- stiků a 3929 bratrů laiků, celkem 14.943 údů. Jsou roztroušeni po všech koncích světa, učí ve školách nebo pracují v missiích. Nynějším generálem jest P. Ludvík Martin, rodem Španěl, který řídí řád se 4 asistenty. — Rakousko uherská provincie má šest kolejí, buď gymnasijních nebo filosofických nebo boho- sloveckých, dále sedm residencí buď pro missionáře nebo pre gymnasijní konvikty, dvě bohoslovecká se- meniště, a to v Celovci a Sarajevu, a tři noviciáty, totiž na Velehradě, ve Sv. Ondřeji v Korutanecha v Trnavě v Uhrách. Kazatelskému oboru učí se scholastikové ve Sv. Oadřeji a v Trnavě, mudrosloví v Požunu v Uhrách, bohosloví pak v Innomostí, Celý řád čítá letos více údů nežli loni. (Pozn. red. Prosíme veledůst. správy ostatních řádů o schematis- mus, aby o nich podali zprávu, neboť je to v zájmu každého řádu.) L41. Protestanté touží po sv. zpovědi. V berlínském listě »Reichsbte« rozepsal se jakýs pastor o soukromé zpovědi, jakou mají katolíci, ve článku »Wiederbelebung der privaten Beichte«, v němž dí: Čeho třeba jest naší (protestantské) církvi jako denního chleba, jest obnovení soukromé zpovědi. Kdo prožil delší dobu ve správě duchovní, ví, že naše (protestantská) církev je plna lidí, kteří se zpo- vídati musí, a opět plna lidí, kteří po zpovědi touží. Neplatí jenom o každém vrahu a křivopřísež- níkovi, že nemá pokoje, dokud nesvěří se někomu, ale jsou i tisíce takových, kteří pronásledováni jsou svojí minulostí jako černým stínem. Slzami, ano vlastní keví rádi by smyli a vyčistili černé skvrny z knihy života svého; ale svědomí jejich stále zůstává bolavé, jejich duše churava — nedostáváť se jim slova odpuštění, a to slova Božího z úst lidských.- A jest i veliká třída těžce obtížených a zkoušených duší. Ony bojují proti hříchům; a konec boje? Po- rážka za porážkou. Kdo pase ovce tyto? Hledají sice pastýře, ale nemají síly, aby svěřily se mu s dušev- ním bolem svým a prosily ho za přímluvu. O kéž bychom měli dům, do něhož mohli by se uchýliti oni ubožáci, aby odolali pokušením, aby posílili se v životě duševním; a v domě tomto duchovního správce, jenž věděl by o duchovní bídě jejich, a po- máhal jim bojovati.« — Co to jiného, než-li žádost za duchovní cvičení nebo exercitie, spojené se zpo- vědí, jak se konají častěji v katolických klášteřích a kněžských seminářích? — Luther zpověď zavrhnul, liberálové se jí posmívají, a zde sami pravověrní pa- stoři protestantští po ní touží, jako po nejlepší útěše duchovní. A ti přece nejsou ani tmáři, ani zpátečníci, ani ultramontáni, nýbrž zástupci a hlasatelé svobod- ného zkoumání.

Nevím, jestli kdo lépe než Hauptmann načrtl sym- bolicky dokonaleji všechen ten tragický pád takého umělce s etherických výšin Ivolného umění na tvrdou hroudu zemskou. Katastrofa působí na vás silou elementární. Jindra opustil výšiny. »JJasoň zemřel.« Routička — poesie, opuštěná, vstupuje do studny. Mizí z světa. Stává se nevéstou zeleného vodníka. Ale Jindra-umělec nenalézá více klidu tam dole v údolí. Mezi lidmi prostými není mu volno. Vrací se znova k horským výšinám. Touží znovu po Routičce. Ježibaba splní poslední jeho prosbu, aby ještě jednou ji spatřil. Routička vy- stoupí a podává mu nápoj smrti. S radostným pozdravem k Sluuci — symbolu života — Jindra umírá. Že allegorické, pohádkové drama Hauptmannovo plno jest hlubokých myšlének, čtenáři snad již z těchto několika řádek bude patrno. »Mistr Jindra umírá jako oběť své nadlidské snahy.« Potopený zvon jest symbolické drama všeho lidského umění vůbec. »Syn země zůstane věčně malý a slabý, ať vůle jeho stvořiti a rozhoupati spasné zvony na nejvyších vrcholcích umění jest sebe větší. Ať odpoutá se ode všeho, co jej víže k hmotě, ať strhá všecky svazky s tím, co vázalo ho k tuhé prsti, z níž vyrostl, ten starý zvon, jeho příslušenství a jeho nedokonalosti, zazní mu vždycky, i tehdy, když nová zvonice, nový palác jeho snů zdá se str- měti hotov k uvítání osvobozeného lidstva.« Tolik praví překladatel dramatu, p. Procházka.

Či po našem názoru: Touhy po dosažení ideálů již na této půdě zemské vždycky se zlomí a skácejí. K premieře dramatu sešla se téměř celá literární obec pražská. I pokud zevnějšího dojmu se týče, palma úspěchu bez odporu náleží výborné režii p. Chvalovského. Svět kouzelných bytostí horských, skřetů a vil, vypravil na scénu velice do- vedně. Pí. Benoniová nastudovala Routičku s patrným nadšením a vší trpělivostí. Mékkéa naivní tony lesní žínky zněly vám mnohdy tak, že lépe nedovedli jste si je ani v pohádce představiti. Illuse zjevu byla velice pěkná. Výborným byl též p. Seifert jako zvonař Jindra. Hlavně v dalších jednáních, kde vyznával Credo moderních umělců, stál na známé výši svého deklamačního umění. Zlou Ježibabu, zpěvavé řeči a kymácivého chodu, trefně vystihla pí. Danzerová. Pan Sedláček jako Vodník ze své vodní kazatelny, se svým úvodním motivem: Brekekekekeks, kvak, kvak, kvak, případně charakterisoval jako žabák krále veškeré vodní havěti. Skřet p. Muškův hlásil se vždycky ne- obyčejným skřekem. A tak ve vypravování jeho, jak zvon s vozu do jezera shodil, postrádalo všeho dynamického vzestupupu. Pro faráře má již p. Řada svoje konvencionellní formy. I ostatní dlouhá řada menších úloh byla v spolehlivých rukou. Překlad dramatu již dříve literární kritika pro- hlásila za nejvýše šťastný a plynný. Pan Procházka osvědčil tu znovu svůj veliký talent básnický tuším, že práce tato vyž adovala větší námahy du- ševní, nežli dílo samotné. Neboť nepřihlížejíce ani k obtížím rythmu, p. překladatel celé drama v ná- rodí naši půdu dovedně v pravém slova smyslu přesadil. k.

Ze sboru obecních starších královského hlavního města Prahy. Prvá schůze v roce 1900 započala tím, čím kon- čila schůze poslední roku 1899: interpellací ohledně zvýšení příjmů. Pan Hašourek ujal se slova ve příčině zvý- šení příjmů a upravení platů obecním lékařům. Starosta pan dr. Podlipný odpovídal, že otázky ty byly již předloni uvažovány a služné lékařům značně zvýšeno, nicméně že není posud vše provedeno, což se však vykoná během času. Pan Březnovský stěžuje si na nedostatek úpravy Malé Štěpánské ulice. Pan dr. Scheiner zmiňuje se o brutálním zá- kazu českých tabulek ve Vídni tamním magistrátem. Městská rada vídeňská vnucuje Čechům dvoujazyčné