#1
alto_textblock
#1
Číslo 34.
#2
alto_textblock
#2
V Praze, dne 5. února 1900.
#3
alto_textblock
#3
Ročník IV.
#4
alto_textblock
#4
Redakce, administracea
expedice
Praha. Pštrossova ulice,
číslo 200—I
Nefrankované dopisy se
nepřijímají, rukopisy se
nevracejí
Nozapečetěnéreklamace
jsou porta prosty.
Inserty účtujeme levně
a při častější inserci po-
skytujeme výhody.
Vycházejí denně o šesté
hodině ranní.
V pondělí a po svátku
vždy po dvanácté ho-
dině polední.
Jednotlivé číslo za 8
Telefon redakce č. 1126.
#5
alto_textblock
#5
KAIUILKE LI
#6
alto_textblock
#6
Předplatné pro
Prahu
s donáškou do
domu:
měsíčně . . . ..
K 2.80
čtvrtletně . ..
8.40
celoročně . . ..
K 33.60
Pro tuzemsko
poštou:
3.—
měsíčně . . . ..
čtvrtletně ... K 9.—
celoročně.. .. K 36.—
Předplatné do cizozem-
ska: Německa a Srbska:
12.—
čtvrtletně . ..
celoročně.... K 48.—
Do Ameriky, Francie,
Švýcarska, Italie, Bel-
le, Anglie a Ruska:
čtvrtletně ... K 13.20
Telefon redakce č. 1126.
#7
alto_textblock
#7
7 hodin 30 minut ráno.
Slunce vychází
Slunce zapadá ve 4 hodiny 59 minut večer.
#9
alto_textblock
#9
Pondělí:
Sv. Agatha, panna a mučenice.
#10
alto_textblock
#10
Čtyřicetihodinná pobožnost
v chrámu P'áně
u sv. Ducha na Starém městě od 5.—9. února.
#11
alto_textblock
#11
Registr hříchů moderních států a národů
#12
alto_textblock
#12
L + 8. Moderní národové a státy se uchýlily
od zákona Božího a postavily se na samostatné,
neodvislé stanovisko, na stanovisko státního a ná-
rodnostního absolutismu. Ve jménu tohoto absolu-
tismu si devatenáctý věk dovolil činy, jež přímo
anebo nepřímo odporují přirozeným a křesťanským
zákonům.
Zpytujme vzhledem k těmto zákonům moderní
Evropě hříchy obtížené svědomí. Není skoro Bo-
žího zákona, proti kterému by se nebyla prohřešila
moderní a národní politika.
Prvé přikázání Boží nám velí míti jednoho
samého Boha a Jemu samému sloužiti. Moderní
stát však se úplně odloučil od Boha a jeho církve,
poslední pásku, jež stát ještě spojovala s církví,
totiž konkordát, skoro již všude přetrhali a stát
postavili na mezináboženský t. j. nevěrecký základ.
Pomni, abys den sváteční světil! Moderní stát
jej znesvěcuje veřejnými pracemi, které dovoluje
v dny Bohu posvěcené. Národnost ospravedlňuje
vše; dovoleny jsou zábavy a veselí třeba by sebe
více znesvěcovaly dny Páně. Nedej Bůh, aby se
něco řeklo proti sokolským výletům a plesům!
Cti otce svého i matku svou! Otce celého
křesťanství moderní politika opustila a vydalo jeho
největším nepřátelům. Biskupy a sluhy Kristovy,
duchovní otce křesťanského lidu, veřejně pomlou-
vají a hanobí — ve jménu národnosti. A kdy se
stane, aby státní návladní vzal v ochranu biskupa
anebo kněze oproti štvaní židů a radikálů?! Ve
jménu národnosti se papež hanobí, hanobí se bi-
skupové jako zrádcové svého lidu, znečisťují se jim
paláce, hrozí se jim rozkolem.
Nezabiješ! Kdo se stará o toto Boží při-
kázání! Jen když toho vyžaduje »prospěch« anebo
»čest« státu, anebo sláva národa — a milionové
se ženou do boje prolévati bratrské krve, t. zabíjet
bližního.
Nesosmilníš! K smíchu! Co se podává ve
formě národního jazyka, jest svatým, nedotknutel-
ným, třeba by to bylo sebe hanebnější a umaza-
nější. Národní umění — krásné umění, ná-
rodní divadlo — národní svaty ně.
Nepokradeš! To prý neplatí o státech! Zlo-
dějem jest ten, kdo ukradne jeden zlatý anebo ná-
ruč suchého dříví; vladař nebo národ, jenž odnímá
slabšímu sousedu kraj za krajem, je slavným vla-
dařem, jest národem hrdinským. Italové, kteří ve
jménu »vůle národa« převrátili stolce zákonitým
vladařům, proslavili se před celou Evropou; do
Afriky nešli olupovat, nýbrž jen zachránit si »ná-
rodní cti«
Sv. Augustin napsal znamenitou větu: »Krá-
lovství bez práv jsou velikou krádeží.« Když jednou
Alexandr Veliký chytil mořského loupežníka, od-
pověděl mu tento: »Poněvadž já to dělám s ma-
lou lodí, nazývají mne loupežníkem, tebe však, po-
něvadž totéž děláš s velikým loďstvem, nazývají
králem.«
Moderní politika jest účastnou též cizích hříchů.
Kdyby přišly na světlo všechny tajné spletky na-
šich diplomatů a politiků, viděli bychom, kolik
špatných rad se dalo k nespravedlivým válkám
jak se mlčky schvalovaly nejnespravedlivější pod-
niky, jak se tajně štvalo k povstání, jak se
chválil a schvaloval každý čin, ačkoliv se jím urá-
žela všecka Boží a lidská práva. Ke kterému ná-
silnému činu, byť byl sebe barbarštějším, netleskala
evropská diplomacie?
Bulharský kníže deset let u evropských mocí
žebral o přízeň a uznání, avšak marně. Jakmile
však vydal syna rozkolnické církvi, ve dvou tý-
pnech došel, čeho marně hledal celých deset let
evropské vlády — v čele rakouská — takřka zá-
vodily e to, aby co nejdříve tento proradný čin
ověnčily svým uznáním! Jaké pohoršení!
Kolik veřejných, do nebe volajících křivd
Evropa přehlédla, ke kolika mlčela !
Než také nesčíslná rouhání mají evropské
státy na svědomí. Známým bezbožcům a nepřáte-
lům církve Kristovy postaveny pomníky na nej-
#13
alto_textblock
#13
lepších místech světových měst; kostely, ve kte-
rých se kdysi ctil Bůh, se proměňují v pantheony
aby se tam oslavovali revolucionáři a zednáři.
Ještě jest v živé paměti, jak se před lety oslavo-
valo ve Francii a jinde stoleté jubileum Voltai-
rovy smrti; jak se v Římě slavnostně odhalil
pomník kněžskému odpadlíku a pantheistovi Gior-
danu Brunovi. Červení revolucionáři, kteří nohama
deptali vše, co jest svaté a spravedlivé, jako Ga-
ribaldi, Cavour, Mazzini, se oslavují jako nejšle-
chetnější národní hrdinové.
Největší hřích, který spáchala Evropa, jest
oloupení sv. církve a římského papeže. — Italie
ve jménu národnosti oloupila papeže, oloupeného
uvrhla do zajetí. To jest nejnespravedlivější, nej-
více do nebe volající čin, jenž se v Evropě vy-
konal v 19. stol. A není skoro evropského státu,
jenž by se nebyl tohoto zločinu nesúčastnil. Anglie
dlouho podněcovala, Francie na oko sice papeže
bránila, ale ve skutečnosti tento zločin podporo-
vala a docela krev prolévala za proticírkevní usne-
sení; protestantské Německo se ovšem tomu smálo.
»Katolické« Rakousko si pospíšilo hrab. Beustem
ujistiti piemontskou vládu, že v případě, kdyby se
Říma zmocnila, Rakousko zůstane vzhledem k tomu
lhostejným. Ostatní vlády k tomu mlčely; všechny
konečně čin vykonaný schválily a evropští náro-
dové k vykonanému činu tleskali !
A co máme říci o evropské diplomacii v zá-
ležitosti arménské? Veliký vrah na Bosporu za-
vraždil přes 200.000 Arménů a ani jeden evropský
stát neujal se hrozně ztýraného národa Za to pro
jednoho žida Dreyfusa byla celá Evropa duševně
rozechvěna.
#14
alto_textblock
#14
Zprávy politické.
#15
alto_textblock
#15
V Praze, dne 5. února.
#16
alto_textblock
#16
K situaci. Dnešní den zapsán bude nejenom
v letopisech našeho národa, nýbrž také v letopisech
celé říše písmem nesmazatelným, sejdou se totiž
dnes ve Vídni po dlouhých desíti letech ostrého
národního sporu nové česko-německé kon-
ference, aby pokusily se o jeho rozřešení a ukli-
zení. Předseda ministerstva šl. Körber pozval
k těmto konferencím všecky ony delegáty, kteří
byli od svých klubů takořka v poslední chvíli
jmenováni a písemnou cestou tudíž pozváni býti
nemohli, cestou telegrafickou. Kromě obou radi-
kálních křídel — českého a německého — súčastní
se, jak známo, konference zástupci všech českých
a německých politických stran. V dnešní konfe-
renci zahájí předseda ministerstva sám, načež zá-
stupci jednotlivých stran učiní rozličná případná
prohlášení, ve kterých bude vyznačeno jejich sta-
novisko.
Většina německých účastníků konference do-
stavila se do Vídně již včera a konala ihned
zvláštní poradu. Na denním jejím pořádku nalézala
se otázka, mají-li Němci podati na počátku kon-
ferencí prohlášení, že pevně stojíce na zásadách
položených ve svatodušním programu, ochotni jsou
přičiniti se o vzájemné dorozumění. Protože více
řečníků vyslovilo se proti tomu, nebylo včera ještě
učiněno žádné usnesení. Odloženo bylo na dnešek
a sice hlavně z té příčiny, by hlasování mohli se
súčastniti také ti němečtí delegáti, kteří do Vídně
dosud nepřijeli. Očekává se, ž všichni již súčastní
se schůze, jež bude konána dnes dopoledne.
Pokud se týče vyhlídek konference, tvrdí ně-
mecko-liberální listy, že jak v německých, tak če-
ských parlamentárních kruzích převládá názor, že
sotva se podaří dosíci tentokráte plného doroz-
umění. Považujeme sice za možné, že by bylo lze
dohodnouti se o jednotlivých otázkách, které se
vztahují na poměry v Čechách, ale většina dele-
gátů domnívá se naproti tomu, že zvláště veliké
obtíže vyskytnou se ohledně upravení poměrů na
Moravě. Na přemožení a odstranění těchto obtíží
nelze prý ani pomysliti.
Vyrovnávací konference budou zasedati denně
a potrvají prý nejdéle 14 dní. Potom, a sice bez
ohledu na jakýkoliv jejich výsledek svolána bude
#17
alto_textblock
#17
říšská rada. — Ministr krajan dr. Rezek měl
včera rozmluvu s delegáty, vyslanými od českého
konservativního velkostatkářstva z Čech na kon-
ferenci.
Předseda uherské poslanecké sně-
movny Perczel, hodlá vzdáti se této své hod-
nosti. V parlamentárních kruzích se proslýchá, že
nástupcem jeho bude Desidér Szilagyi a že
vláda s ním za tou příčinou již vyjednává.
Bulharské sobrání schválilo jednohlasně
prodloužení obchodní smlouvy s Rumunskem na-
jeden rok. Na to bylo sobrání uzavřeno. Ale kníže
Ferdinand k tomu se nedostavil a sice následkem
dvorního smutku. Sobrání uzavřel na jeho místě
předseda ministerstva.
Banket na počest francouzských mi-
nistrů. V Saint Maudé uspořádaly včera fran-
couzské dělnické komory na počest před-
sedy ministerstva Waldeck- Rousseaua a
ministra obchodu Milleranda banket. Před-
seda ministerstva promluvil při té příležitosti řeč,
v níž chvalně se vyslovil o činnosti dělnických
komor a poukazoval na solidaritu, jež trvá mezi
vývojem této instituce a dílem republiky. Řečník
doložil důraz na to, že nynější vláda převzala moc
za těžkých poměrů; musila brániti republiku proti
jejím stálým a věčným nepřátelům. Bude nám —
pravil předseda ministerstva — přestáti ještě jiné
zkoušky, kde na místo násilnosti vstoupí lesť. Mů-
žeme každému beze strachu se dívati do svědomí,
poněvadž republika, třeba že jest hojně a ostře
kritisována, nebyla neplodnou a demokracie, pořá-
dajíc inventuru docílených úspěchů, nedá si vy-
rvati ceny svých snah. Nebojíme se budoucnosti,
protože víme, že budoucnost patří republice. Pří-
tomní přijali řeč předsedy ministerstva se živým
souhlasem.
Anarchisté a světová výstava v Pařížl.
Pařížský časopis »Temps« přináší z Nancy násle-
dující zprávu: Anarchista Bernard, jenž byl zatčen
pro krádež, svěřil vyšetřujícímu soudci, že anarchi-
sté se rozhodli, že za návštěvy cizozemských moc-
nářů vyhodí do povětří více pavillonů světové vý-
stavy v Paříži. Ačkoliv udání Bernardovo jest
patrně pouhou smyšlénkou, byly včera zahraniční
policejní úřady o tom uvědoměny.
Odsouzení filosemité. Porotní soud se-
kvanského departementu odsoudil vydavatele časo-
pisu »Aurore« a spisovatele článku, uveřejněného
v tomto časopisu, v němž poddůstojnik u jízdy
Desolanges byl obviněn, že následkem špatného
zacházení s jistým židovským vojákem přivodil
jeho smrt, každého k pokutě po 500 franků a
k uveřejnění rozsudku v pěti číslech »Aurore« a
ještě v desíti jiných pařížských časopisech.
#18
alto_textblock
#18
Zprávy církevní.
#19
alto_textblock
#19
Osobní věstník duchovenský z diecése
budějovické. Bisk. vikářem traktu Hornoplánského
(Oberplan) jmenován dp. Bedřich Tischler, tajem. vikar.
a osob. děkan v Andreasbergu. Tajemníkem vikariátu
Hornoplánského jmenován dp. Matouš Höfferl, děkan
v Horní Plané. Ustanoveni byli vpp.: Jan Thir, kaplan
v Chrášťanech za superiora arcib. domu v Klatovech,
Karel Šolle, kaplan za admin. v Polné, Fr. Balík,
neomysta za kooper. v Neugebau. Zemřel dp. Šebastian
Feyrer, bisk. vikař a farář v Polné 30. ledna 1900
Tím uprázdněna fara Polná (do 12. března).
Drobné zprávy. Vdp. Karel Landstei-
ner, probošt kolegiátní kapitoly sv. Václava v Mi-
kulově, jmenován byl od sv. Otce Lva XIII. papež-
ským domácím prelátem. — Člen francouzské aka-
demie Brunnetiére měl 31. ledna v Římě přednášku
o Bossuetovi. 1. ledna přijat byl sv. Otcem Lvem XIII.,
jenž si dal krátký obsah přednášky opakovati a udělil
Brunnetiérovi velkokříž řádu sv. Řehoře. Sv. Otec
chtěl býti osobně přítomen přednášce Brunnetierově,
která se konala ve Vatikáně, avšak dr. Lapponi ze
zdravotních příčin přiměl sv. Otce, že od úmyslu
svého upustil. Přítomno bylo několik kardinálů a bi-
skupů, diplomatičtí zástupci ve Vatikánu i Kvirinálu,
četní italští politikové.