Strav a 2.

RODNÍ LISy

8. dnora 1909. Císlo 39.

Bosenští Němci. Němci jsou všude stejní: v Čechách jako v Rusku, v Rusku jako v Bosně. Všude vni- kaji do země jako cizorodý živel a chtějí jím ostati, obrazujíce se od ostatního obyvatelstva. V Bosně a Hercegovině do okupace Němeů nebylo, teprve okupace je tam uvedla a zřídila pro ně celé kolonie, z nichž Němci tvoří „uza- vřené územi“. Půdu dostali zdarma nebo ze babku, vláda jim na náklad národa vystavěla chrámy a školy. Bosenští a hercegovští Němci nyní zaslali říšské radě žádost, aby jejich privilegované po- ložení bylo zákonem utvrzeno. Žádost jejieh byla odkázána záborového výboru. Němei žádají nie víe a nic míň, než aby jim bylo zákonem dovoleno obraceti se na vše chny úřady zemské, nižší jako vyšší, pouze po německu. Dále žádají, aby ze zemských pastvin a lesů, které Rakousko-Uhersko od Tu- recka koupilo, byly jejich obeím darovány části. A konečně žádají, aby jim vyhrazeno bylo za- stoupení v přištím bosenske-hercegovském sně- mě. Protože jsou v ostatním obyvatelstvu ne- patrným procentem, sami by se nezmohli ani na jediný mandát; žádají tedy, aby jim ostatní skupiny obyvatelstva musily po dvou mandá- tech odstoupit, aby jich měli šest.

Proti zákonu Axmannovu.

Věsrejší veřejná schůze, uspoládaná na pednět spelku „Komenského“ komilátem ke zřízení česka střední škaly ve Vídní v sále Národního domu na Kra!. Vinchradech, vyzněla jako mohutný pretest proti zákenu, navrženěmu posl. Axnannem a přija- těmu dolasrakouským sněmem, jimž se stanovi vý- bradně němčina jako výučovací zazyk na veřejných školách v Delních Rakousícl. Dostavili se vvláště pp.: za národní stranu sv Bedomyslnou škol. rada Metelka, uěitel Ml oravec Merhaut, za siranu nár. sociální posl. Chov, za stranu agrární pazd. dr. Velich, za stranu p krckuvau posl dr. Drtina, za stranu státoprávně p krokovon dr Novolný, ze siranu sociálně demekratickeu posl. Je- hanis, za Nár. jednotu pošunavskou uč. Hubka, za městskou radu vinahradskou Bílek a Holeček, za měst. radu karlinskou Škoda, dvě- delegátky Ženského klubu, deputace z Poštorně a j. Omluvili se a pří- pisy zaslali Národní rada, náměsíkové starosty priž- ského Jitousek a dr. Štych, dále poslanci pp. Krejěl dr. Preiss, dr. Schuster a dr. Viškovský. Do předsed- nictva zvolení pp.: rektor čes. techniky Berůl, škol rada Metelka, Pesánek, Ilamerie a Kadeřábek. Pa zahajovacích slovech p. předseďy ujal se slova p učitel Klimeš z Poštorné, jenž pouká- zal na význam školy obecné pro život a vylíčil bo české monžiny vídeňské o školství. Rozhodnuti řiš ského seudu, že češlina jest v Dolních Rakousil řečí necbvyklou a Čechové kmenem neusedlým, ne- shoduje se s pravdou, neboť česká jest vítorazski župa, ryze českými jsou tii obce: Poštorná, Novž Ves a Hlchovec, kromě toho pak jest 36 obcí s č skou většinou nebo silnou menšinou. Ve Vídni sam mají Čechové 186 českých spolků, z nichž mnohe trvají 30—40 let, 2 denníky, někohk týdenníků a d ležité hospodliřské podniky, jako záložny a banky Kdežto Čechům dolnorakouským se večejné školy odpirají, dochází v Čechách k takovým zjevům, že se v Heřmenově Městci udržuje němnecká škola pro jedna dílě a německá škola ve Strážově již 3 lela úplně bez děti. Halič, kle Němci jsou skutečně jen přistěhovalec. živlem, byla donucena ziizovali veř německé školy a v jižním Tyrolsku a v Přímoří zli- zuji se pro Němce školy státní, plněné z valné část dětmi slovanskými. Scukromé škole české ve Vídn odplrá se právo veřejnosti, ačkoli toto právo přiznám i škole řecké, turecké a židovské. Dřivější ministi vyučování Marchet odůvodňoval odepření práva ve- řejnosti škole Kumenského tím, že prý se na ní dět nenaučí dokonale německy, ačkoli zákon takové pod mínky nestanoví a němnčině věnuje se až přílišná péče. 14 tisíc Kočeváků má zastovrpení na říšské ra dě, ale půl milionu dolnorakouských Čechů se ho n domohlo. Stejně nepřátelsky jako stát počíná si pret Čechům i církev. Vídeňský arcibiskup kardinál Gru scha řekl deputaci Cyrile melhodějské jednoty, že kde se chce ve Vídni modliti, má se napřed naučiti něme- cky! Mneho Čechů vídeňských proto přestoupilo k pravoslaví. Zajímavo jest, že na řecké škole vídeňske učí se pravoslavnémnu náboženství po česku, poně vadž čeští rodiče, kleři nemohou děti posílati do če- ské školy, posílají je raději do řecké než do něme eké. Inspekci na škole Komenského vykonává něme cký inspekter, který s sebou musí přivěsti tlumočník a musi podati nepříznivou zpsávu, aby se udržel Řečník Hčí pak srdcelomné výjevy, jaké se odehrí- vají při zápisech do školy Komenského, což v obe censtvu vzbudilo živé pohnutí. Na to zabývá se pa měry v ryze české obci Poštorné s 41/4 tisíci oby- vatelů, kde veřejná německá škola, plněná českými dětmi, vychovává analfabety, takže děli v 5. tříde neumějí se ani podepsat. Vyučování v nově zřizeno české škole Komenského zemská školní rada zakl- zala, ale školu zničiti se ji nepodaří. Tento hrozný stav má býti zákonem Axmannovým utvrzen navždy. ale sankce jeho byla by pobídkou k boji na živet a na smrt. Vyzývá všechny politické strany české. aby sankci zákona znemožnily, poněvadž v olázce této musí všichni Čechové postupovati svorně. Posl. Choc líčí práci poslanců radikálních pro českou menšinu v Dolních Rakousích a projevuje na- ději, že zákon Axmannův nebude sankcioneván, pe- něvadž by to v Čechách způsebilc ohremnou bouři. Za stranu stáloprávně pokrekovou promluvilr dr. Novotný, jenž pravil, že surové a nekullur útoky Němců musí vzbudili největší odpor v ná- redě. Za takových okolností nesmíme Němcům u nás povolovati, nýbrž domáhati se prvenství ve své zemi. jež nám bylo násilím odňato. Posl. prof. dr. Drtina vytknul ve své řeči, že Vídeň jeko hlavní město říše nemůže býti výhradně německou. Čeština byla také již nejvyšším soudem uznána za jazyk v Dolních Rakousích obvyklý, te- prve za Körbra rozhodnuto opačně. V Rakousku pře- stali jsme žíli jako ve státě právním od té doby, co vláda hájí t. zv. němockou državu, která znamená radpráví. Depulaci z Poštorně řekl referent zemské škcl. rady přímo, že české školství v Dol. Rakou- sích je otázkou moci. Vláda Bicnerthova je úplně ve vleku Němců, kteří v boji proti Čechům peslupuji svorně. Naproti německému souručenství je nutno postaviti souručenství neněmeckých poslanců a pev- nou sclidaritu všech poslanců českých. Vytrvalost rodičů českých podaří se konečně domoci se veřej ných skol v celé oblasti jazyka českého. Posl. prof. dr. Velich promluvil zvlášíě o pre kázkách, jež se činí české škole Komenského ve ll

okresu vídeňském prý ze zdravolních ohleďůí a l o době, kdy ve zněmčeném území v Čechách umiístuj se české školy ve stodolách. Klade rovněž důráz n nutnost společného postupu všech stran v kulfürníeh otázkách. Škcl. rada Metelka zmínil se o nutnosti, pe- čovati také o zřízení české sířední školy ve Vídní pí. Dvořáková projevila protest proti zákonu Axmannovu jménem Ženského klubu a výboru pr volební právo žen, na konec pak jednomyslně schvá- lena resoluce, profestující proti Axmannovu zákonu vyzývající vládu, aby ho nedoporučila E sankci, po- něvadz odporuje základním zákonům státním. Schůze měla velmi nadšený průběh, řečníci byl provázeni bouřlivým potleskem a po schůzi vyko- nána shírka ve prospěch Komenského.

Pohřeb ministra dra. Ant. Rezka. Ve hlavní lodi chrámu týnského naproti staro- městské radnici na skvostně vypraveném katafalku spočíval včera odpoledne kovový sarkofág, v němž uloženy byly tělesné oslatky dra. Ant. Rezka, býva lého ministra krajana, profesora českého vysokého učení Karlo-Ferdinandova a vynikajícího dějepisee. Katalalk, originálně zřízený, takže pozadím zakrýval celou šiři hlavní lodi chrámové, ozářen by! ladnými skupinami planoucích voskovic, obklopených svěži zelení exotických květin. Na sarkofágu zavěšen věne z vonných květin, od něhož splývaly bílé stuby s vě- nováním »Drahému dědečkovi — Liduška.« Pře kalafslkem na plyšovém podslavci vyslaveny řady zesnulého, zejména odznak hodnosti tajného rady řád železné koruny I. tř. a j. Kolkolem sarkolágu rozloženy nádherné věncea palmové kytice, které věnovali: Jindřichův Hradee (»Svému rodáku«), Bromovský, Schulz a Sohr, vrch stav. rada Sklenář, kancelář českého ministra kra- jana, dr. Bráf, sbor profesorský české vysoké školy technické v Praze, Frant. Nagelová, rodiny: Kostlivá, Krčmářova, Kličkova, Dreszlerova, Wiederspergova Wimmrova, Kukulova, Kepkova z Brna, Storchova. dr. Bedřich Pacák, ministr m. sl., manželé Fanlovi. Marie Musilová, Kamita Kaizlová, ministr dr. J Žáček, Slovanská beveda ve Vídní. Česká akademie pro vědy, slovesnost a umění, prol. dr. Emil Oit Výkonný výbor Národní strany svobodomyslné, re dakce Českého časopisu historického, Zdenka Kai- zlova, K. k. Minislerrat, sbor profesorský c. k. filoso fické fakulty v Praze, Rada král. hlav. města Prahy R. Svoboda s chotí, Boh. Beneš, K. k. Ministerinm lür Kultus u. Unterricht. Historický klub, Karel a A Markovi. Jos. R. Vilímek a j. Pohřeb zesuulého ministra dra. Ant. Rezka byl ustanoven na 1/24. hod. odpolední, ale už před ho- dinou třelí byl chrám přeplněn četnými hodnosty. V předních lavicích, smutečně dekorovaných, za sedla vdova paní Boh. Rezková se členy rodiny. přáteli a příbuznými. Pohřební obřady vykonal hlavní farář dr. Kno- bloch za asislence farářů dra. Víška z Podskalia P. Nepila z Holešovic, dále farního duchovenstvaa alumnů. Pohřebních obřadů zúčastnili se ministr krajan dr. Žáček, jenž přijel z Vídně se sekčním radou drem. Greifem, dále ministří m. s. dr. J. Fořl, dr. Fiedler, dr. A. ryt. Randa, v zastoupení mini- steria vyučování sekéní rada dr. Tobiseh. Dále nejvyšší zemský maršálek princ F. Lob- kovic, přísedicí zemského výboru dr. V. Škarda, po- slanci zemští a říššti J. Anýž, L. J. Čech. dr. Kol- dinský, dr. K. Kramář, P. F. Krejčí, Krejčík, dr. Podlipný. vrch. inž. Neumann, dr. Schauer, dr. Úllrich, proí. dr. Velich, prol. dr. Drtina, dr. Sleidl, vicepresident poslanecké sněmovny Zázvorka, Špaček, V. Němec. Rychtera, Švejk, Dvořak, Švehla, prof. inž. Smrček z Brna, člen panské sněmovny J. Wohanka. České vysoké školy byly zastoupeny rek tory pp. reklorem českého vysokého učení Karlo- Ferdinandova prof. drem. Hevrovským, rektorem české vysoké školy technické prol. Bertlem, rektorem české vysoké školy technické v Brně prof. Ličkou, dále pří- tomni byli dvor. rada prof. dr. Kalousek, prorektor dvorní rada prol. dr. Goll, prof. dr. Pastrnek, prol. dr. Chodounský, prof. dr. Niederle, prof. dr. Tobolka, prol. dr. Zubatý, dv. r. prof. dr. Reinsberg, dv. rada prof. dr. Hlava, prof. dr. Kukula, president lékařské komory prof. dr. Heveroch, prol. dr. Haškovec, prol. de Scherer, prof. dr. Kadlec, dvor. rada proť. dr. Strouhal, prof. dr. Vřešťal, prof. dr. Pekař, prof. d Kraus, prof. dr. Henner, dvor. rada prof. dr. Vrba za Král. českou společnost nánk, generální tajemnik České akademie prol. dr. Raýmann, prof. dr. Kri- štůfek, prof. dr. Krčmář, dvor. rada prof. dr. Ot prol. dr. Sedláček, prof. dr. Gruber, prof. dr. Pečfrka, prof. Máchal. Z representace král. hlav. města Prahy doprovo- dili tělesné ostatky zvěčnělého na poslední cestě primátor p. posl. dr. K. Groš, náměstek p. dr. Štych. městští radní a obecní starší pp. dr. Plk, cís, rad Schrötfer, Traka, Císler. Slavík, dr. Prachenský, adj- Krouský, dr. Baštýř. Portik, Skrčený, Matinš, Na- hlovský a Siřiště, presidiální rada p. O. Borůvka. V zastoupení města Jindřichova Hrade zúčastnili se konduktu starosta p. posl. K. Mert, ná- městek p. Kopidlanský, dr. Huhna a říš. posl, pan Zemlička. Za zemské museum v Brně p. Pudr. Jar baron Helfest. Za okresní zastupitelstvo v Ně m. Brodě pp. starosta dr. Richard Halik a Jos. Pyniík, zároveň za městskou radu v Něm. Brudě, kťerá paní Bobuslavě Rezkové zaslala vřelý soustrastný projev. Dále se zúčastnili pohřebních obřadů a průvodu ředitel nalezince dvor. rada dr. Dvořák, vrchní ře- ditel Hypoteční banky dvor. rada dr. G. Blažek, vrchní ředitel Zemské banky dr. K. Mallnš, dále pp. dvor. rada dr. Pavliček, vi. rada dr. Brejeha, velmistr tádu Křížovníků P. Maraf, školní rada a spisovalel Al is Jirásek, ředitel a spisovatel Karel V. Rais, spisovatel prol. dr. Thomayer, předseda Uměleck besedy spisovatel Fr. Herites, spisovatelé A. H. Mu- žík, Jaromír Hrubý, A. Sova, prof. Hynais. Ze stálních funkeionářů zúčastnili se konduktu mlstodržilet br. Coudenhove, vicepresident Vojaček, pratsid ální chef baron Braun, místodrž. okr. hejt- man Ardelt, president vrcbního sondu dr. rytít Wessely, vicepresident Rinesch, policejní ředitel dvor. rada Křikava, president zem. finančního ředitelství Tersch. Dále byli přítomni hr. Jan Lažanský, dr. Bedřich kníže Schwarzenberg, hr. A. Richelburg: školní rada dr. Melelka, školní rada Škoda, ředitei staroměstské reálky Schiller, za Ústřední spolek českých profesorů pp. Vykoukal a Stiehl, vládní rzda ředitel Bíiý, vl. rada Štarý, ředitel školy Dolenský, vl. rada Slibral, kanovník a ředitel ústavu učitelského dr. Blanda, zemský školní inspektor Kastner, ředitel holešovické reálky Paulus, zemský školní inspektor Kaňka, školní rada Škoda za karlínskou reálku, členové profesorského sboru učitelského ústavu, ředitel gymnasia Štěpánek, školní inspeklor Libický. Dale pánové ředitel JUC. Sedlák, člen městské rady vinohradské František Zavřel, prozatímní presi- dent obchodní komory L. G. Bondy, kom. rada Fischer, president advokátní komory dr. Koerner ředilel Pražské úvěrní banky Veselý, býv. poslane Josef Sokol, ředitelka školy slč. Sokolova, arciděkan dr. Mrštik z Chrudimi, ředitel dr. Trakal. řed. Köpl, dr. Pospíšil, ředitel F. A. Šubrt, přednosta berní správy Husák, škol. rada dr. Kovář, ředitel uměl.- prům. školy vl. rada Černý, okresní hejíman Smutný. els. r. Goller, dr. Houdek, vrchní intendant Spengler býv. posl. Teklý, ředítel Zemské pokladny J. Černý kanovník dr. Marek, průmysiník Bromovský, dámy J. E. šl. pl. Randová, pl. A. Podlipná, rada vrch. z. soudu Rypáček, rada vrch. z. soudu Vyšín, rada z.s. Machačka, rada z. s. Schindelka, dvor. rada Novotný restauratěr K. Brejška, dr. Pulkrábek, advokát dr Ullrich, prof. F. Táborský, doc. dr. Fáček, dr. Wolí doc. dr. Mencl, dr. Navrálil z Brna, dr. Plocar za »Hlávkovy studentské koleje« a j. v. Po obřadech pohřebních byl sargofág s těles nými ostatky zesnnlého snesen do zlalého šestispřež ního vozu pobřebního a průvod hnul se ku předu. Zaájen byl dvěma vozy věncovými, za nimiž ná- sledovali duchovní. Za rakví ubírali se přibuzní přátelé, dále pět pedelů české university, rektoři če- ských vysokých škol a dékanové fakult s odznaky svých důstojností, následovali ostatní zástupcovév

deckého světa, dále zástupcové města Prahy, stát- ních orgánů Wvzdělávacích ústavů štd. Nekonečný průvod pohřební ubíral se z Velkého náměstí ulicí Železnou a Rytířskou do ulice Ha- vířské a po Příkopě na Václavské náměstí, kde všude zářily obloukové lampy elektrické. Ve všech těchto ulicích bylo shromážděno veliké množství obecen- stva, které ostatkům zesnulého vzdávalo poctu. U musea byl vykonán obřad výkropu, načež ze snulý ministr dr. Rezek odvezen k věčnému a za- slouženému klidnému odpočinku na olšauské hřbi- tovy do rodinné hrobky. Než byla rakev s těles- nými jeho ostatky spuštěna do lůna země, proslovi vřelou posmrtnou vzpomínku zesnulému na rozlou- čenou prorektor české university Karlo-Ferdinandovy p. dvorní rada prof. dr. J. Goli jménem české uni- versity a obou českých technik, pražské i brněnské. Pravil mimo jiné: »Loučíme se s Ant. Rezkem po druhé, neb dva- kráte jsme ho ztratili, my jeho kolegové a přátelé ve vědecké práci, na poli české historie. Odešel nám z university před více než 10 lety, odcházel v plné síle životní, v letech, kdy velká a často pro práci nejlepší část života leží ještě před námi. Rezek ji naplňoval plány pro budoucnosť; chtěl pokračovat v tom, co byl započal, hledal a ukládal si úkoly nové. A tenkráte jsme si stáli s Rezkem nejblíže- tenkráte to bylo, že jsme si podali ruku k společné práci na tom místě, kde činnosť učiteiská bývá nej- intensivnější, a v semináři historickém a že jsmesi pro tuto společnon práci, svou i jiných, namnoz našich společných žáko, utvořili sa svůj zvlástní organ. Jestiže Rezek odcházel v té chvíli od ná-. neměli jsme to poeiťovati jako ztrátu, ztrátu pro nás pro universílu? Než předešlá učitelská práce ná všech, kdo jsme ze sturé university přešli na nasi universitu českou, starších i lehdy ještě mladších. byla trvala již dosti dlouho, takže se již přihlnáo vala vrstva pracovníků nejmladších. A tak mohil a směl Rezek odejit od nás, opustit pote své dosavadnl činnosti. Odešel a tehdy jsme ho přece ještě neztratili Odešel na místo, kde mohl zůstali naš, kde mohl a chtěl se starati o nás. A staral se o nás, jak to pokládal za svou povinnost. Právě proto odešel o nás, aby byl konečně na tom místě, odkud tak často přichází slovo pro nás rozhodné, někdo, kdo nás zná, kdo nás miluje, kdo nepokládá českou universitu za nějaké nutné zlo.... A byla to nej- lepší léta, tato první. Vídeňská léta Rezkova pro nás i pro něho byla nejěťastnější jeho života. Jeho péče, jeho starost, jeho vliv neomezoval se jen na naší vysokou školu a jestliže jsme tenkrát obdrželi svou třetí vysokou škou a jestliže jsme ji obdrželi v Brně, obdrželi jsme ji hlavně a především jeho zásluhou, jeho přičiněním, jeho vlivem na rxekutivu, které v cestě nestál parlament, jako stují dnes v cestě, jež by vedla k naší universitě na Moravě Proto, když Rezek opouštěl toto své místo v ministerstvu vyučování, neměli jsme se obávati, že jej teprve tím ztrácíme? Ve druhé polovici svých vídeňských let Rezek stál na vysokém místě a — nebezpečném. Není pro syna českého národa místa nebezpečnějšího, není úkolu nevděčnějšího nad ten, klerý připadl jemu. Komu připadl, ten ví, že odejde s trpkosti v duší. Když odešel z tohoto místa, potom teprve jsme Rezka ztratili opravdu. Rezek kladl na to důraz a zakládal si na tom. že byl selí-made-man. A byl jím. On chtěl se dostati a dostal ko předu, on chtěl přivésti a přivedl ku platnosti svou osobnost. A co jeho osobnost vy- značovalo, byla energická vůle a energický skutek. Rezek nebýval spokojen s tím, co vídal kolem sebe. Ale jeho nespokojenost a krilika nevedla k žádné resignaci, k žádnému quielismu. Rezek nedal si nikdy pokoj, sobě ani jiným. Čeho se chopil, při tom byl pině, s temperamenlem časlo překypujícím. Tate energie vůle a činu uvedla jej konečně do té dílny. kde se dějiny dělají, naša dějiny přítomnosti a bu- doucnosti. Naž tato léla, kdy stál nejvýše, vyčerpala tu velkou zásobu živolní síly, s kterou odcházel od nás... Rezek věděl, že na tom místé nezůstane; on chtěl se vráhti mozi nás, mezi pracovníky na poli české historis. Jako historik prošel staletími, Jeho první práce a jeho pivní plány platily stolelí XYI. Kde přestal Palacký, tam by byl chtěl pokračovati. Než potom se dostával dále do století XVII. a XVIII a poslední jeho plány platily době ještě bližšl. V Rezkovi se vracel historik, on sbíral látku, ne- boť se mu otviraly prameny, jiným nepřístupné, pro dobu, jež leží za námi jen půlstoletí, odkud vychází prond udalosti, který nás unáší a proti kterému tak často zápasíme. Ten proud, který vynesl Rezka, ale nám již nevrátil... Tato oběť byla uložena osudem jemu, tato ztráta nám. Historik padl za oběť politi- kovi. A přece musíme říci: Rezek stál a padl ve službě svého národa. A máme také říci, že to usmiřuje sosudem? Nikoli — byl to osud krutý a nespravedlivý k němu i k nám. Rezek se již mezi nás nevrálil, se vrátit chtěl a my ho čekali. Dnes již nezbývá. než rozloučiti se naposledy s ním, jehož jsme byli ztratili již tehdy, když se vracel do své rodné země. ale ne již k nám a mezi nás. Jměnem university, které jsi náležel jako žák a jako učitel, jménem vědeckých organisací, jichž byl jsi členem, jménem naší staroslavně společnosti náuk i jménem Akademic, jměnem tvých kolegů a přátel Antoníne Rezku, volám za tebou i jménem našich tří vysokých škol pozdrav poslední: »Sit libi terra levis !« Za mocného pohnutí přečetných smutečních hosto byla rakev spuštěna do hrobky .

Po povodni v Praze.

Mohutná konstrukce pilotového mostu přes ostro Štvanici odolala nárazům přívalu vody. Obávane sřicení mostu nenastalo a poněvadž voda značně opadla, možno předvídati, že katastrofa úplně jest odvrácena. Hladina Vitavy klesla o celý melr a další klesání potrvá neboť nastal tuhý mráz.- Dnes ráno bylo 6 stupňů ped nulou. Včera po celý den pu tovalu mnoho obecenstva do Vltavské ulice v Bob- nech a prohlíželo pilotový most, uprostřed značn prehnutý. Most mezi Vitavskou ulicí a Štvanicí má čtyry návodní piliře, z nichž jeden jest značněji podemlet a poškozen, takže se mostní konstrukce prohnula. Včera byli zákopníci po celý den zaměstnání odstřelováním velkých spoust ledu u ostrova Štva- nice. Při tom stala se vážná nehoda zřízenci telegrafního oddělení Fr. Pospišilovi z Karlíns. Tyž ubíral se na revisi drátu telegrafního a když přišel na Štvanici, zasažen byl kusem odstřeleného ledu do hlavy a vážně poranén. Lékař pan dr. Janeček ze záchranné stanice poskyt! mu první pomoci. Poněvadž voda opadla a nebezpečí povodně mi nulo, byla včera dopoledne permanentní služba na radníci zrušena. Také závada v přívodním kanále v elektrické cenírále byla v neci na neděli odstraněna, takže vozba na tratích elekrických drah mohla být včera ráno zahájena, ovšem v menším rozsahu. Z Prahy odjelo do Neratovic 20 zákopníků s důstojníkem, aby odstřelováním ledu u Mlikojed uvelnili odtok Labe. Z Táhora, 7. února. Planá nad Lužnicí je v nej větším nebezbečí, že hude zachvácena povodní. Na- sedkem zcela mimořádné povětrnosti zimní zatara- sily hromady ker ledových celou část řečiště od jezu plánského, až ke mlýnu »Soukenníka« tak, že Plané hrozí nebezpečí zátopy, nebude-li říční tok uvolněn. Na telegrafickou žádost obecního úřadu v Plané byl tam vyslán inženýr táborského hejtmanství p. Kozlik. Přijev ihned do Tábora, vyšetřil p. inženýr Kozlík stav vody v Lužníci, prošed za tím účelem podél ře- čiště od Plané až do Tábora. Pan inž. Kozlík uznal stav ten velice kritickým a vyslovil se v ten rozum. že zátopa Plané je neodvratna, nebude li řečiště Luž- nice uvolněno od Plané až k Táboru, kde řeka je již ledu prosta. Po tomto odborném nálezu byla okres. hejtmanstvím táborským poslána neprodleně zpráva do Prahy místodržitelství; bylo žádáno o vyslání zá- kopnického oddělení do Plané nejbližším vlakem, aby zabráněno bylo katastrofě v Plané a zničení regulač- ních prací dosud nákladem 60.000 K loni na Lužnici provedených. Z Budyně n. Ohří. (Pův. zpr.) V noci s pátku na sobotu rozvodnila se Ohře a zaplavila celé daleké okoli. Krajina od Radovenic ke Kostelci, Budynia Pistům jest jediným jezerem. Voda zdržována jes ledem, který této doby ještě z řeky neodplul. Siln

jeho vrstvy, jež utvořily se zaklínováním ker ledo- vých při tání a opětném zamrznůli řeky před fřemi týdny, dosud náválu voďy mocně vzdorují a vytla- čují proudý vod mimo řečiště. Část města Budyně jest zatopena, obyvatelstvo v . ohrožených částec města musilo se v noci vystěhovati. Podobné stoup- nutí vody nebylo od roku 1882. Železničhí násep vedený ve zdejší inundaci, prodělává první velkou zkoušku. Propustěmi, jež ukázaly se býti nedostatev nými, hrnou se silné proudy vod a vymílají v po- zemcích hluboké propasti. Škoda na zaplavených po- zemeích jest veliká Z Cervené n. VIt. (Pův. zpr.) Odchodem lesn v Praze a zátopou v Modřanech není ještě odvrá- ceno nebezpečí jinde se vyskytnuvší. V Soběslavi se ledy hnuly a zůstaly stát v Táboře, strhnuvše dříve most v Plané! Vltava odešla od Vltavotýna a Luž nice od Bechyně současně. Vltava od Budějovic ne- může se dosud hnouti pro nízký stav vody. Stojí od Vltavotýna až nahoru: čeká sesilení vody. Vltava od Vltavotýna odešla beze vši nehody. Zdejší mlýny pracují od 5. února t. r. od 1 hodiny odpol., kdy ještě ledy z Lužnice se trousily. Nastane-li déšť tání a zvýší-li se voda na Lužnici, může to míti ještě vážné následky pro Tábor a Planou, po přl- padě Veseli a Soběslav. Zmrznou-li, bude ještě hůře. Z Brna, 7. února. (K. k.) Stav vodní na Svitavě, která na některých mistech vystoupla o 3—-4 metry nad normál, počíná kle ali. Z Moravské Třabové, 7. února. (K. k.) Celé okolí jest pod vodou. Guntramovická tiskárna musila za- stavili práci. Z Lilovle, 7. února. (K. k.) V rozvodněné Me ravě zahynuto zde 5 osob. Z Blánska, 7. února. (K. k.) V silně rozvodněne Svitavě utonuli 2 dělníci. Z Olomouce, 6. února. (K. k.) Morava zaplavuje okolní obce. Musilo býti na pomoc vysláno vojsko které pracovalo do 3 hod. ranní na odklízení ker jež se nahromadily před městem. Z Lince, 7. února. (K. k.) Včera v noci pro lomil prudký větrný náraz led na Mondsee. Kry byly neseny do Achy-

Povodně v Německu. Z Mnichova, 7. února. (K. k.) V úřadní zprávě o povodni se praví: V obvodu Mohanu byl ve Würzburgu nejvyšší stav vody. Z obvodu dunaj ského dochází z Rezna již zpráva o 16cm. poklesu V Pasové očekává se nejvyšší stav zítra v poledne.

Denní zprávy.

— Dr. Eppinger o situaci. Vůdce strany německo-pokrokové dr. Eppinger vyložil včera v »Pr. Tagblattu« své mlnění o nynější situaci. Dlužno prý litovati, že říšská rada byla uza- vřena, protože se zdálo, že o předloze jazykové dosáhne se kompromisu, řekl dr. Eppinger doznal tím, jak dychtivě sáhli Němci po Bie- nerthových předlohách; proto je licoměrnosti jeho tvrzení, že osnovy ty jsou v nynějším znění Němcům nepříjatelny. Možná proto, že baron Bienerth bers Litoměřicům krajský soud. pro který tam vystavěli novou budovu — pro- test litoměřických vyšel již tiskem — ale pro nějakou zásadu jistě Němeům nepřijatelny ne- jsou! Dr. Eppinger prozradil pak věc velice důležitou, kterou z bezpečného pramene zaslechl; baron Bienerth má prý již o panovníka zmocnění, by jazykov a ostatní osnovy uplatnil článkem 14. s t. z. zák. o zastup telstvu říšském, čili aby je oktrojoval, ale baron Bienerth pr toho beze vší pochyby neučiní; do- ložil-li dr. Eppinger tato slova s určitostí tak nepochybnou, s jakou je skutečně odevzdal ve- řejnosti, je zajisté o záměrech vlády patrně velmi dobře zpraven. Ale i kdyby vydány byly člán- kem 14., doufá dr. Eppinger — vyslovně to řekl — že budou změněny ve pro- spěch Němců. — Dr. Eppinger vyslovil se též o uzavření sněmu království českého. Při- znal, že se jím Němci nejlehčeji dostali ven ze slepé uličky své sněmovní obstrukce, ale nyní naprosto nechce, by vláda sněm svolala; snad prý není tak zaslepena, aby situaci tal špatně znala! Ovšem: onehdy pravil dr. Ep- pinger, že Němci nynl mají situaci velice při- znivou, je tedy na snadě, že se všemi silamí namáhají, aby z ní vyssáli, co jen bude možno. — Projev okrosního výboru vinohradskéh o Bienerthových přodlohách pro království če- ské. I. Osnova zákona o užívání ja- zyků u úřadů státních. 1. Není potřebi žádného nového zákona, upravujícího užíváni jazyků u úřadů státních, neboť rovné práve ja- zyka českého s jazykem německým v králov- ství českém zavedeno bylo Obnoveným zřízenlm zemským z roku 1627, jímž teprve dostala se rovnoprávnosti jazyku němeukému s jazykem českým, druhdy výhradným jzykem státním v království českém, dále kabinetním listem cl- saře a krále Ferdinanda I. ze dne 8. dubna 1848 a § 19. zákl. zák. státních o všeobecných právech občanů státníeh. 2. Mají-li však býti vy- dána podrobná ustanovení o užívání jazyko u úřadů státních, tu trvá národ český bezped- mínečně na tom, aby mu bylo přiznáno totěž právo jako národu německému. Čo Němci žádají pro sebe anebo již fakticky užívají. budiž dáno také Čechům. Okolnost, že třeba jest určitého jazyka pro úřady centrální, ne- budiž vykládána ve prospěch jazyka a národda německého; je-li jazyka takového potřebí, ne- budiž jim žádný jazyk národů, obývajících ze- mě na říšské radě zastoupené, nýbrž budiž pro potřebu tu zaveden jazyk jiný, na kterém by všichini národové nebo většina jich shodla. Každé jiné řešení jazykové otázky, jež by pone- chávalo jednomu jazyku privilegia jazyka panu- jícího, bylo by nespravedlivé a pro ostatní ná rody říše pokořující. 3. V předložené osnově vy- hražují se jazyku německému jistá privilegie jazyka státního (styk s úřady vojenskými, poli cejními, s centrálami, úřady podřízené mini sterstvu železnic); tato privilegia zde mají býti poprvé zákonem za souhlasu českých zá stupců utvrzena, což nelze připustiti. 4. Přijetím vládní osnovy nastala by různost v upravení ja- zykových poměrů v Čechách, na Moravě a ve Slezsku; nastal by pokořující stav, že české úřady v Čechách dopisovaly by si s úřady v če- ských krajínách Moravy a Slezska německy. Če- ský národ musí trvati na tom, aby jazyk jeho nabyl rovného práva s jazykem německým ve všech zemích koruny české; mají-li se upravo- vati jazykové poměry pouze v království českém, pak ku projednání dotyčné osnovy jest přísluš- ným pouze sněm království českého. 5. V před- ložené osnově jazykové ustanovují se jednotlivé okresy za jednojazyčné nebo smíšené dle počtu obyvatelstva té které národnosti na základé po- sledního sčítání lidu; tu však se zapomíná, že při posledním sčítání lídu nebyla zjištěna ná- rodnost obyvatelstva, nýbrž pouze jeho obro- vací jazyk. Při sčítání tom celé stotisíce Čechů připočteny byly k národu německému; bere-l

se nyní výsledek sčntání toho za základ pro roz- lišování okresů jednojazyčných a smíšenych, jest základ ten nepravý a pro Čechy nespra- vedlivý. 6. Připuštění uchazečů k úřadům stát- ním dle poměru obou národností odporuje § 3. zákl. zák. stát. o všeob. právech občanů stát- ních, dle něhož jsou veřejné úřady všem stát- ním občanům stejně přistupny. Při přijímání státních občanů do státní služby má rozho do- vati jejich skutečná způsobilost a nikoli jejich národnost, jež se ostatně nikde nezjišťuje. Čí- selný poměr obou národností v královslví če- ském na základě posledního sčítání lidu ustane- vený není správný z důvodů pod č. 5. uvede- ných. Kdyby však číselný poměr obou národ- nosti měl určovati nárok jednotlivých národů n místa ve službě státní, pak nochť se rozdélení míst těch provede všude dle tohoto poměru, správně zjištěného (v ministerstvech a nejvvš- ších úřadech, ve vojsku, v diplomatické službě, atd.). II. Osnova zákona o zříze ní krajských vlád v království če- ském. 1. Okresy soudní nebudte tvořeny pou- ze se zřetelem na rozdělení národnostní za úče- lem utvoření územt převahou německého, nýbrž se zřetelem ke všem jiným poměrům, zejmén komunikačním. 2. Změna v obvodech okresů soudních nechť se neděje bez slyšení sněmu králevství českého. Připustí-li se rozdělení soud- ních okresů na jednojazyčné a smíšené, nechit se provádí rozdělení to po každém sčítání lidu, při němž by byla zjištěna národnost obyvatel- stva, znova. 3. Mají-li se zřídití krajské vlády, nechť jsou zřízeny také na Moravě a ve Slez- sku; místodržitelstva nechť však jsou poslední instanci odvolací. Pro země koruny české budiž zřízen nejvyšší správní soud se sídlem v Praze. Bez splnění těchto podmínek znamená fveření krejských vlád dekomponování korunních zemí na departementy, jež svého času po odstranění místodežitelstev budou podléhati přímo ústřední vládě, čímž dosavadní historické útvary teritori- ální (království české) by zmizely. — Nová rána proti českému úřadnictvu chystá se, jak se nám sděluje z bezpečného pra- mene vídeňského, při nejbližším obsazování urázdněných míst soudcovských v královstvi če- ském. Byli totiž vyzváni — kým? to vědí nej- lépe německá národní rada v Třebenicích a jeji filiálka v ústředních úřadech ve Vídní — ně- mečtí úřadníci s o udeovští na Moravě, aby ve svých žádostech o místa na Moravé uprázd- něná zároveň ucházeli se eventuálně o místa soudců v německých místech Čech. Žádost ta- ková naprosto neobvyklá — vždyť každý obvod vrchního soudu zemského má svůj samostatný uzavřený status úřadníků soudcovských — ne- narazila pikde; patrno tedy, že německým soud- cům moravským musil býti dán pokyn, nazna- čujíel, že eventuální žádosti jejich může býti vyhověm, jinak by nikomu ani nenapadlo, že mo- hou býti soudní úřadníci bráni hromadně ze statusu jině země korunné. Tim má býti vyhověno žádosti Němců, aby čeští úřadníci soudní byli rázem vyhoštěni z „uzavíraného“ územi a při- pravena úplně půda pro nový útvar, zamýšlený vládní předlohou o rozhraničení Čech. Jaké hrozné následky bude míti takové hrumadné jmenování úřadníků z jiného statusu pro české soudce beztoho již těžce poškozené posledními jmenováními, jest patrno. Poměry úřadnictra soudního v Čecháeh — bezteho poměrně nej- borší — mají býti u českých soudců ještě více zheršeny tímte prostředkem, jenž by jisté v oboru tomto od éry konstituční neměl příkladu podobného. České úřadnictvo soudní jistě vzeh pí se k sebeobraně nejráznější a jest věcí po- slanectva českého a ministra krajana, aby nej- krajnějšími prostředky hledělí zmařiti tento nový úklad německý. — Svaz sociálně-demokratických poslan u ve sněmovně poslanscké vydal včera ve všech svých orgánech ostrý protest proti uzavření říšské rady a vyhlásil v něm boj za právn parlamentu, proti samovládě byrokracie, za ná- rodnostní mír, proti nacionálnímu šivaní a za sociální pojišťování a sociální reformy, prot škůdeům parlamentu. — Osobní. Nejvyšší zemský maršálek prine Lobkovic odjel z Prahy do Vídně. — Tamtéž se vrátil ministr dr. Žáček, který se zúčastnil v Praze pohřbu ministra dra. A. Rezka. Rodinné zprávy. Pan Václav Hněvkov- ský (paplrnický závod na Václavském nám.), slavi dne 10. t. m. se svou chotí Angustou roz. Součkovou stříbrnou svadbu. — Úmrli. V pátek dne 5. února t. r. zemřel v Hořovicích u své dcery, zasloužilé učitelky slečny Anežky Erbenové, v požebnaném věku 85 let pan Konstantin Erben, jehož jménu náleží čestná vzpo- mínka v politické historii našeho národa. V nejhor- ších dobách politické persekuce let šedesálýcha sedmdesálých byl Konstantin Erben dozorcem v trest- nici svatováclavské, kde tehdáž pro rozmanité pol- lické delikly uvězněni byli vynikající žurnalisté národovci čeští Jos. Barák, Bedř. Pacák, J. M. Černý. K. Tůma, V. Janda. Tolman a j., kterým Konstantin Erben prokuzoval rozmanitě služby přátelské, za něž vděk jejich si zii kal. Budiž čest jeho památce. Po- chován byl dnes dopol. na hřbitově hořovickém. — V Podbáji u Modřie na Turnovsku zemřelá 4. února paní Alžběta Svobodová roz. Škrétova, vdova po zasloužilém řídícím učiteli, matka akad. maliře p. Karla Svobody, prabab čka atd. ve věku 72 let. Ct- hodnou stařenku navšlěvoval každoročně o Vánocích syn její z dálné ciziny, kde ve Španělsku v Madridě a nyní v Pařiži umělecky působí, odkuď přijel ku pohřbu, jenž konal se dne 8. t. m. z domu smulk na hřbitov všeňský za hojně účasti přátel a ob- censtva z okolí. — Pan Vilém Mendel, býv. ma- jitel firmy Plohn spol., zemřel v Praze ve věku 70 let. Pohřeb koná se v úterý 9. února o 3. hod. odpol. z isr. hřbitova ve Strašnicích. — Pohřeb. Za převelikého účastenství zástupc kruhů řeznických, uzenářských, obchodníků a občan- stva všech tříd byl včer odpoledne pochován pan Josef Raban, bývalý člen sboru obecních starších a předseda společenstva malostranských řezníků. Po- hřeb kenal se z kostela u sv. Mikuláše na Malé stra- ně, kdo rakev s tělesnými ostatky zesnulého spočívala na katafalku, obklopeném čelnými věnci a palmo- vými kylicemi. Pohřehních obřadů zůčastnili se ze- jména zástupcové král. hlav. města Prahy pp. ná- městek Jirousek, F. Hubáček, cís. r. Červený, Em Fatka, V. Štěpánek, Vondřich, M. Kozel, řed. Hansl, dr. Jeřábek, Kreutzer, Vaníček, Ondřich, Cetlevský. rada Šraml, Brož, Náhlovský, dále pp. správce ústr jatek Vacata, lékárník Fragner, Branžovský z Bran- dýsa n. L., M. Novák, řed. Zeman, za společenstv uzenářů pp. Jeřábek a Pelikán, velkouzenář V. Je- linek, voskář Bauer, cís. r. Zadák, dále pp. Kříž. Cirkl, Karl, Kračmera, za novoměstské společenstv řezníků p. Plaček, za Jednotu řezníků a uzenářů po Červený, Macháček a Thüringer, za vinohradské spo- lečenstve p. Suchomel, dále členové všech pražských i předměstských společenslev řezníků a uzenářů, malostranského „Sokola“, Měšťanské beseďy a j. v. Po ohladech pohřebních řeznici snesli rakev s kata- falku do 6spřežního pohřebního vozu, kolem něhož řezníci tvořili pohyblivý špalir. Průvod pohřební, ne- konečný, zahájen byl hromadou pomoeníků řezni- ckých a korporacemi odbornými a ubíral se k nové- mu moslu, odkudž po opětných obřadech byl zesnule k věčnému odpočinku odvezen na olšanský hřhito