#1
alto_textblock
#1
Ročník XXXXVIII.
#3
alto_textblock
#3
V Praze, ve čtvrtek 5. listopadu 1908
#4
alto_textblock
#4
ažnnd
#5
alto_textblock
#5
Číslo 305.
#6
alto_textblock
#6
na měsí
#7
alto_textblock
#7
Na ranní a odpol. listy
předplácí se
v Praze v alalahstraei
a měsíe
na čtrrt leta . . . . 6 K —
s dvojí čenáškon
na t lta . . . . 7 K 50h
ve flislkách
sa měsíe . . . .. . 2 K 80 n
Poštost
na měsíe
.. . . ko
na čtort lsis ! . . . .
s drojí zisilkos
so
trts . : . K eo
#9
alto_textblock
#9
m ne
#11
alto_textblock
#11
V drobném proucjši
ranní číslo o sobě . . . za 6 h
odpol edui
. . . . sa 2
Ve slialkich na renkově
ranní čislo. . . . . . . . 10h
odpolední . . . . . . . . 4a
Iuserátv
platí se hotově nspřel.
Předplarení a inserty přijtmá sdmini-
strace v Mnrlanské ulici č. 3.
Tam nacháznjí se též redakee
tiskárna s eapadíce „Národnich Listá“
Rukopisy se nevracejl.
#12
alto_textblock
#12
Krise a její řešení.
Krátká lhůta pouhých deseti dnů zbývá
baronu Beckovi k rozřešení kabinetní i par-
lamentní krise, způsobené neslýchaným věro-
lomným rušením příměří od roku
a dne se strany Němců vůči ná-
rodu našemu a jeho dobrému
právu ve vlasti naší.
Revolta německých soudců proti plat-
ným zákonům státním, zaručujícím jazyku
našemu rovné právo u soudův a úřadů po-
litických v celém království; kruté pronásle-
dování našich pokojných rodáků a českých
úřadníků v městech převahou německých
okázalé buntování se zněmčených měst na
sjezdu libereckém za účelem roztržení Čech
a zřízení německé provincie »Deutschböhmen«
v nich; vlastizrádné ničení sněmu českého
sveřepou obstrukcí, vyzývající až i zahulá
káním prušácké válečné písně v síni sně
movní — a vůči všem těmto krajně nepřá-
telským skutkům ani jediné kárné za
křiknutí kazimírů se strany vlády
nad tož činná ochrana deptanému právua
zákonu, nýbrž naopak stálé couván
před terorem německých ob-
strukčníkův až do kapitulace
z 15. října, vyjádřené náhlým odročením
sněmu českého: to byly příčiny, které
učinily oběma našim ministrům Fiedlerovi a
Práškovi další pobyt v kabinetě Beckově se
cti nemožným. Koalice, do níž v dobré víře
a bohužel bez záruk před rokem byli
vstoupili s Němci, byla zpupnou zradoua
bezohledností těchto na dobro rozkotána.
»Princip součinnosti, na němž
byla vládní koalice zbudována.
jest německými ministry a po-
slanci prolomen«, konstatovali správně
odstupující ministři naši, vyslovujíce přesvěd-
čení, že nenajde se Čecha, který by bez pro
nikavé nápravy a obratu k lepšímu po nich
zasedl prostě v uprázdněná křesla. Všechna
veřejnost naše souhlasila s tímto krokem mi-
nistrů našich jako s nezbytným příkazem
uražené národní cti a neodpustila nepřátelsk
láji, která hleděla jej zlehčiti pošklebkem.
že prý to nemíníme se svou oposicí do
opravdy, ale brzy opět se rádi vrátíme ke
vládním jeslím Beckovým . . . Když pak ke
všemu ještě zpupní němečtí obstrukčníci do-
vršili svou králku schválnými provokačním
bumly svých velkoněmecky vybarvených
buršů na najčalnější t5idz paoalká. ka
došlo proto k velikému bouřnému pohor-
šení všeho českého obyvatelstva Prahy proti
němuž vláda Beckova vyslala celé regimenty
vojska, četnictva i policie, tu věru podobalo
se, že každěkoli obnovení koalice českých
poslanců s německými ve Vídni je za da-
ných poměrů čiro nemožno a že žádné
umění Beckovo více tu roztrištěnou nádobu
nesdratuje a neslepí, leda že by přes noc
stal se zázrak s Němci, jako prý kdysi se
Šavlem na cestě do Damasku. Než, na straně
německé nebylo a není o podobném zázraku
ovšem ani pohádky.
Panuje sice mezi nimi rozmíška potud.
že radikálové jejich, prohlašující
Becka za největšího škůdce Němcův, chtějí
#13
alto_textblock
#13
ho porazit oposicí, kdežto němečtí oportu-
nisté la Lecher, Chiari, znajíce lé pe
pravou jeho povahu, chtějí jej udržet
jako křesťanští sociálové. Avšak i tito ně-
meckoústaváčtí oportunisté ne-
chtějí se navrátit do koaliční většiny jen tak
zhola, nýbrž dělají drahotu, i chtějí s
dát návrat svůj do vládních slu-
žeb zaplatit — rozumí se, na naše
útraty! A sice vyjednávají dle »N. Fr.
Presse« o tento kompromis: Jsou prý ochotni
podporovat vládu v parlamentě a vysíat své
příslušníky do nového kabinetu Beckova,
pak-li se jim dají záruky, že
vláda vyplení vnitřní úřadne
češtinu ze soudův a ostatních
úřadův státních v celé oblasti
české do poslední hlásky —
že odstraní všecky české soudce
a úřadníky státní z německých
krajin do posledního; že rozdělí
poštovní a železniční správu dle
národních území tak, aby Němci do-
sáhli v Čechách pro své území vlastní po-
štovní a železniční ředitelstva německá aj.
Za tyto koncese, kteréž prý ostatně vláda
Beckova již v létě Němcům přislíbila, jsou
prý ochotni obsadit v kabinetě Beckově osm
křesel ministerských svými lidmi, vstoupit
v parlamentě do vládní většiny, odstavit
prozatím svůj požadavek po roz-
dělení Čech a pardonovat český
sněm od další německé obstrukce
Tak znějí německé podmínky
nového příměří koaličního a není pochyb
nosti, že baron Beck bude k nim hledě
sklonit vyjednavače české, o nichž
tvrdí německé listy, že prý své podmínky
obmezují toliko na upravení práva ja-
zyka českého v úřadech a soudech,
dále na uvolnění činnosti sněmu
českého a konečně na přidání nám
třetího ministra k dvěma posavadním
v kabinetě Beckově. I přibudou prý dne
do Prahy ministří Průšek a Fledler, aby jak
stranu agrární, tak i stranu mladočeskou
přiměli k »zachránění situace«, t. j. ku pod
niknutí nového příměří s Němci a další sou
činnosti s nimi ve vládní většině.
Nedovedeme si ani pomyslit, že by se
pp. Prášek a Fiedler po všem, co se událo,
propůjčili bar. Beckovi ku takým služ-
bám, nad tož že by se našlo české strany,
která by si troufala přijati příměří na zá-
e V .
k tomu, aby vnitřní úřadní češtiná byla
z našich soudů a úřadů proti všemu
právu a zákonu vymýtěna, dále aby ve-
škeří čeští úřadníci byli, přes
všechnu svou způsobilost, jen proto,
že jsou Čechy, vypuzování ze
zněmčených měst a tak statisíce našeho
lidu tamního bylo vydáno na milost a
nemilost úřadníkům německ-
nacionálním, zatím co by nám tu
v Praze na sta německých úřadníků zůstalo
pro radost Za takovou cenu si vykoupiti tu
trošku »příměří« na sněmu českém a na
Přikopě, to pěkně děkujeme. Či by opět, jako
před rokem, bar. Beck nalezl v lůně posel
stva českého hojně ctižádostivých p o še-
#14
alto_textblock
#14
tilců, kteří by se dali zlákati
palmami ministerského fraku,
či po všech zkušenostech krutých
vždy ještě mezi námi bylo bláhovců, kteří
věří, že za tohoto německo centralistického
systému lze našim ministrům v koaliční vládě
něčeho proti Němcům dokázati a pro náro
náš vymoci. Celý prošlý rok přece dokázal,
že všechna snaha ministrů českých nestačila
ani odvrátit od nás škody a po-
hromy nejbolestnější a svrchovaně nás
pokořující.
Jak může kdo rozumný tedy ještě
doufat, že by po nynějším vítězném roz-
machu Němců bylo nám lépe, i kdyby se
nám na krásně dostalo třetího českého
ministra proti 8 německým? Událostmi
dávno překonáno a odbyto je st
hledísko, na něž ještě 27. m. m. ve
veřejné schůzi na Žižkové postavil se jeden
z redaktorů »Dne«, an pravil: »Politiku
koaliční jsme však teprve zahájili; a ne-
má-li těch výsledků, jež bychom si přáli,
tedy prostě proto jich nemá,
že naše moc a síla ve vládě
zejména však v exekutivě neodpovída
počtu a významu našeho národa
ve státě. Snad by se tedy mělo
ještě pracovat k rozhojnění této
moci a síly. Záleží na poslancích, aby
rozhodli, zda li toto rozhojnění moci a síly
lze snáze a jistěji dosahnout politikou
koaliční či oposíění.« Jak pak chcete
»pracovat k rozhojnění moci a síly« národa
českého v podruží německé vlády
která není ochotna ani zakázat německým
buršům buml v Praze, ale raději celé Praze
brozí stavem výminečným
»Jisto jest, praví sám dnešní orgán mi
nistra Práška, že nejen naši ministři
ale i celý národ naš stojí v je dn
frontě proti dnešní mu systé mu
vládnímu. A tu se musí nejprvé při
kročiti k řešení principřální otázky
zda bude moci v budoucnu vůbec česká
delegace na říšské radě vstoupit do parla
mentní majority. « —
Za panování systému vlád
ního, který slučuje 230 německých poslan
cův v jednu bojovnou ligu proti dobrému
právu našeho národa, který nenchraňuje práva
a platných zákonův proti německé křivd
a zvůli, nedovoluje nám ani prospěch an
čest národa sloužiti ve vládní většiněl
#15
alto_textblock
#15
Politická stávka českého hor-
nictva v Mostě skončena.
#16
alto_textblock
#16
Z Mostu, 4. listopadu.
(Zvl. telegr. »Nár. Listů«.)
#17
alto_textblock
#17
Stávka českého hornictva
v Mostě byla včera skončena,
když se dostalo hornietvu zaru-
čení okresního hejtmanství (po
předchozí dohodě s mlstodrži-
telstvím), že učiněna budou na
Mostecku a Duchcovsku taková
rozsáhlá opatření bezpečnostní,
aby protičeské násilnosti ani
#18
alto_textblock
#18
v nejmenší míře nemohly se
opakovati,
Hornictvo, které zprávu tu přijalo n
ohromné schůzi své, navštívené 7000—10 000
osobami, rozhodlo se nastoupiti práci, ale
ihned ji opět zastaviti, jakmile by
slib nebyl dodržán a výtržnosti se
opakovaly.
Proslýchá se, že v případě opakování prot
českých demonstrací vyhlášen by byl neprodlen
na Mostecku výjimečný stav.
Horníctvo ve vzorném po-
řádku za zpěvu »Kde domov můj«a
»Hej Slované« prošlo v semknutých, impo-
santních řadách městem, načež v klidu se
rozešlo.
Čstnictvo, které sem bylo na rychlo sta
ženo, provázelo průvod; ale nepřihodilo se ni
čeho, neboť výtržníci němečtí z velikých ma
hornictva měli náležitý respekt.
Korespondenční kancelár vydala tuto zprávu
Z Mostu, 4. listopadu. (Odpoledne
K sedmi stávkujícím dolům ze včerejška při-
dalo se dnes dalších pět, ježto horníci odešl
na schůzi do Mostu. Pracuje se ke skon-
cování politické stávky, je žt
domněle (l) ohrožená bezpečn os
jest nyní zaručena rozsáhlými opa-
třeními. Po schůzi rozešli se účastnící do
provázeni čelníky. Nestalo se nic zvlášlního.
#19
alto_textblock
#19
Sensační projev Vilémův a útol
na Anglli.
#20
alto_textblock
#20
V aféře, jež rozrušila tak značně vlny svě-
tové veřejnosti, není dnes mnoho věcné h
nového a také hlasy tisku mají týž ráz, jako
včera, vyjímaje neobyčejně ostrý projev ru
ského »Nov. Vremene«. Ostatně také v Angli
jest znepokojení možno-li dnes ješte
větší, nežli včera. Anglický tisk soudí toliž.
že po nynějším důkladném odbytl císaře same
národem anglickým, padne-li Bülow, ná
stupce jeho zahájí ihned přímo politiku
protianglickou.
»Morning Post« předpovídá, že v Něm -
cku rozpoutá se teď hnutí pro oka-
mžitý útok Německa na Anglii. T k
troufalým nebude snad kromě v rečech svýc
aní Vilém Bojovný.
V Berlíně nyni se tvrdí, že původcem publi-
kace v »Daily Telegraphu« jest známý londýnsko
krom toho žádá Viléma, aby směl vydati bro
žurku »Anglie a německý eísař«, s výroky
sařem během let k různým osobnostem angli-
ckým učiněnými.
Zaznamenali jsme včera již odhaleni
»Matinu« o stycích Radolina s Del-
cassém. K tomu ale, že na notu Delcasséov
o sblížení s Německem nedostalo se vládě fran
couzské vůbec odpovědi, dodává »Matin« št
plavě sám: »Poučení z toho plynoucí budí zne
pokojení pokud se týče přištich sdělení, jež by
učiněna byla vládě německé, neboť zdá se, že
Bülow, kferýž posílá rukopisy čísařovy k posou
zení podřizeným úřadníkům, posílá nepochybně
vyslanecké noty k vyřízení výpomocným silám
svého kaneléřství . ..«
#21
alto_textblock
#21
Ruské »Novoje VremJat žádá pod
dojmem aféry přímý návrh k určitéa
jasné protiněmecké politice cara
Alexandra. I píše při tom o Vilému I.
zeela bez okolků: »Netoliko, že tvrzení cí-
saře jsou nepravdivá, zmínky jeho o bur-
ské válce musí právě Německu uškoditi. Ně-
mecký císař byl nejhorlivějším štvá-
čem pro krvavou srážku mezi Bury
i AnglIčany. I později ještě dovolil německým
důstojníkům vslupovati do burské armády. Zpráv
od nich obdržených používal ale potom k vy-
pracování plánu pro — rozdrceni Burův, jak
doznal teď sám v projevu svém. Ni če ne
a plenění farem burských, utvo-
ření pověstných koncentračních
táborů, do nichž Burové musili
vháněli rodiny svoje, všechny hrůzy,
prožité zajatci, to vše tedy bylo
dílem ducha císařova. Jaký div, že i nš-
mecký lisk všech směrů pobouřen jest obo-
jetností císařova jednání. Pro nás plyne
z toho jedno jen naučení: Cokoli německá
diplomacie někdy navrhne, ne:
smlme z toho za okolností žádných
věřiti ani slova. V Berlíně neostýchají se
zrazovati i návrhy nejdůvěrnější, při
čemž se ještě nestondně překrncují-
Loni sám dokázal, že každý spoje
necký i důvěrný poměr k Německu
jest zeel nemožný. Proto také Alexandr II
obrátil se od Německa ke Francii, ale v po-
slední době tato politika protinémecká narazila
na odpor vlivných kruhů ruské společnosti. Al
vyznání Viléma musí nyní i slepým oči otevříti.
Ruská společnost dovede ny n
oceniti moudrost politiky Alex-
androvy
Zabočí-li politika ruská skutečně v tento
výbojný směr protiněmecký, budou veškeří Slo-
vané Vilému II. za jeho povídavost někdy ješta
blahořečiti. Hlas »Nového Vremene«, eitovaný
ostatně také nekonfiskovanými listy berlinskými,
zdá se, uvážíme-li veliký vliv ruského listu toho,
obsahu tomu skutečně nasvědčovati
Jest přirozeno, že po těchto dojmech v ci-
zině i »Frankf. Zig« konstatuje, že Vílém uči-
nil Německo terčem posměchu všech jeho od-
půreův a »nejvyšší místa« fíše sám zkompro-
mitoval.
Také »Magdeburger Zeitung« při
tom volá: »Cheeme věděti příště vždy, jak se
vnější politika dělá a nechceme, aby byla ve-
dana iar n k. „ - 10-. „k . P-
muži důvěry naši.«
V říšskěm sněmu německém
dnes ještě o aféře rokováno nebude a Vilém
neujme prý se dnes v něm vůbec slova. Za to
bude kaneléř konferovat dnes s vůdci stran,
»aby se aféra vyřídila důstojně a bez dalších
nepříjemností.«
»K5ln. Volkszeitung«, orgán středu,
navrhuje adresu císaři, v níž by se vyjádřily
stesky a přání, vyvolané projevem jeho
V rlšském sněmu podali svobodomyslní
poslanci dotaz po aféře, v němž žádají z
ústavní záruku proti náhlým přemetům »chroni-
cké politiky německé-
#22
alto_textblock
#22
FEUILLETON.
#23
alto_textblock
#23
První četnické hlídky na pražskýcl
ulicích.
#24
alto_textblock
#24
(Časová vzpomínka.)
#25
alto_textblock
#25
Četnictvo jest dítkem absolutismu a mini
sterstvo Bachovo jest jeho otcem. Původně
pouze pro království lombardsko-benátské již
před r. 1848 zřízené bylo v letech 50tých mi-
nulého století rozšířeno na celé soustátí rakou-
ské a absolutistická vláda si od jeho organisace
mneho slibovala. Stálo nejen mimo policejní
ústrojí, ale stálo i nad ním — sám ředitel praž-
ské policie Sacher Masoch byl, aniž by o tom
měl ovšem tušení, od června r. 1852 až do
svého pádu r. 1854 pod četnickou dohlídkou,
která zpravovala věrně svého generálního dozor
ce, c. k. skutečného tajného radu, šéfa nejvyš-
pol. úřadu, polního podmaršálka, svob. pán
Ko mpena z Fichtenstanmu, přemocného muže
s obrovským vlivem, o každém politickém hnut
v království českém. Četnietvo bylo i nejspole-
hlivějším zpravodajem pro seznam politicky
kompromitovaných a nespolehlivých osob
(Grundbuch der politisch Compromittirten und
bedenklichen Personen), který sestavoval ve
Vídni vrchní komisař Lazzer, za pomoci dvor
koncipisty Bedřicha z Maltzu. „Důvěrnou“ ce
stou opatřony z každého pol. obvodu obšírn
zprávy o politickém smýšloní jednotliveů a za
slány do Prahy ke guberniu, kde z nich učiněny
výtahy pro úřadní katastr vídeňský, který s
dělil na 4 odděleni, při čemž Čechy zařazeny
do 4. departementu mezi „německé provincie“
Statistika tato měla překvapující výsledek: uká
zalo se, že v Čechách bylo spokojeno s vládou
pouze 131 (na Moravě pouze 40) ošob prot
1535 nespokjencům (pro r. 1853). Ostatne
n
stará zkušenost — v Rakousku.
Četnictvo hrálo při tomto šetření důležitou
úlohu a dopouštělo se různých přelimatů, no
které poukázal dr. Frant. Brauner, také takový
úřadně zjišténý nespokojenec, v sezení říšske
rady ve Vídni r. 1860. Mělo právo pod rouškou
nejmalichernějších záležitostí služebních vnikati
ve jménu zákona, bez rozkazu soudního, do sou-
kromých domů i příbytků a zatýkati nevinne
osoby, pouze na různá denuncinční udání. Před
četníky měl strach nejen skutečný zločinec, ale
i klidný občan, státní i soukrémý úřadník, dů-
stojník ve vojsku i farář na své faře, neboť d-
pojmu „střici veřejný pořádek“ se dalo vtěsnati
#26
alto_textblock
#26
a směstnati vše možné. Četníei neměli tehdy tak
náložitého vzdělání; byli vybíráni z pluků pě
ších i jízdních, zvláště a hlavně českomorav
ských, slovinských, německých a italských. De
seliletí 1850—1860 pohlíilo 100,000.000 zl. —
avšak zločinů neubylo. Před četníky šel pouze
stracb, který nikdy nevychovává ani dobré ob-
čany, ani dobré lidi. To poznala konečně i vláda
když v letech šedesátých zahájila nový směr
v organisaci četnictva, vhodnější a přiměřenějš
skutečným poměrům a stanovila jisté vzdělni
i pro tyto kruhy jako nezbytný požadavek pro
vývoj četnické organisace vůbec.
Četnictvo bylo ovšem jakožlo tvor absoluti
stické vlády Bachovy přisně německé, což k jeho
oblíbenosti v Čechách nijak nepřispívalo. Ale
také v jiných zemích nebylo velkého nadšení pro
novou instituci, která se r. 1854 skládala z 1í
pluků. K zničení předsudků složil tehidy R
Hirsch dokonee četnickou hymnu, kterou de če-
šliny přeložil Václ. Pok Poděbradský, bývaly
nadporučík ve slováckém freikoru a zaslal d
Vídně k uctivému uznání; avšak vláda si ne
přála překladu, Pokovi poděkovala a uložila vě
ad acfa, neboť četníci podle jejího úsudku česk
hymny nepotřebovali.
Hlavní úlobou četnictva bylo tehdy pozoro
vání úřadně zjištěných podezřelých osob a vy
hledávání takových. Voditkem bylo vždy cho
váni jednotlivců v r. 1848. Přitomnost neroz-
hedovala; nejlepší státní občan let padesátých
byl nespolehlivý, účastnil-li se nějak událost
r. 1848 a 1849. Kdo ta léta z Prahy na venko
jezdil a tam lid uvědomoval, v hostinci venkov-
ském politické časopisy lidu předčital, čtenářsko
spolky zakládal, proti Frankfurtu agitoval; kd
byl přítelem Havlíčkovým, Fastrovým, Braune-
rovým, Strobachovým a j.; kdo v Praze veřejno
vystupoval, do politických časopisů psal, třeb
ve smyslu uklidňujícím, deputací se účastnil.
poslancoval, v Kroměříži volněji mluvil, by
podezřelý. I kdo pouze český jazyk šířil, učil jej
milovat a ctit, české knihy vydával a o politiku
ani nézavadil, byl nespolohlivý, jako na př. dr.
Jos. Frant. Smetana, profosor fysiky německého
gymnasia v Plzni. A kdo si dovolil události roku
1848 schvalovati a v obětech svatodušních bouř
viděl mučedníky, byl již rebellant, jako na př
notář sušický Jos. Ambr. Gabriel, sekretář „Slo
vonské lípy“ a autor knihy „Jiřinka“, věnované
všem nevinným mučedníkům noblahých svate
dušních příběhů. Podozřelí nalézali se ve všech
vrstvách a stavech, mezi kaplany a zpovědníky
v trestnieich, jako na př. P. Václ. Wiesner, takže
#27
alto_textblock
#27
se v Praze u gubernia konaly dlouhé porady
aby světští duchovní byli z trestnic vůbec o
straněni a nahraženi mnichy; podezřelí nalézal
se i mezi šlechtou, která se připojovala k če-
skému praporu; podezřelí byli krátce všichiní
ještě někteří jiní.
Jak daleko strach vlády šel, je nejlépevi
děti z toho, že bylo v Praze nebezpečno zazpí
vati si v noci národn písničku. Tak si vyšla
v dubnu 1853 veselá společnost z hospody
„Špetinky“ u Strahovské brány a zpívalaz
vůdcovství sochaře Jos. H. různé národní po-
pěvky; špatně však pochodila. Policie zpěváky
zatkla, prohlédla a nalezla u jednoho z nich do
pis kněze odpadlce Jos. Kordiny; větřila ihned
tajnou společnost u předula jich pět vojenskénuu
soudu na Hradčanech. Ještě hůře pochodi
3 téchnici, ktěří v lednu 1853 ve veřejné vi
nárně „v lepší náladě“ připili u přítomnosti
dvou dělostřeleckých kaprálů velezrádei, madar-
skému Košutovi. Osud jejich byl dekonce zpe-
četěn, když nalezeny u jednoho revoluční pisn
a dopisy Ondřeje Krásného a Ant. Hlusáka
dvou internovaných kněží v Kufsteinu.
Do pojmu „revoluční spisy a revolučn
písně“ zahrnovaly se skoro všechny politick
brožurky r. 1848 a 1849 a řada politických
pisní i lidových popěvků té doby, jakož ii básn
mladých i starších básníků, v nichž se Hus
Žižka oslavoval a Němec jako cizí host v králov-
ství českém líčil. Proto sem zařadila vládat i mla-
dické výtvory sextána akademického gymnasin,
Vitůzslava Dolinského (psoud. Hálkův), které
„tiskl“ v tajném gymnas. časopisen „Varyto
lýra“, jenž nesl podle vládního postidků revo-
luční motto: Nohou na Slávy půdě — Duchen
stroj jí blaho nebes. Básně Hálkovys České va
ryto, Polibení, Slza za vlast, Klelba vlasti aj
byly považovány přímo za revoluční. Policie a čet
nictvo — toť duch svalý, který nad národdem če
ským bděl. s lsse
Bylo to v únoru r. 1853. Do Prahy stihi
19. února zvěst, že maďarský fanatik Libény
se dopustil ohavného atentátu na J. Vol. Dojen
byl veliký, zděšoní všeobecné. Radostné roze
chvění způsobila teprve zpráva, že atentát se
nepodařil a že pornnění panovníkovo není vážné
a nebezpečné. Ve všech farních kostelech
kaplích všech náboženských vyznání uspořádány
veřejné bohoslužby děkovné a lid se modlil
vřele za brzké uzdravění panovníkovo. Purkmistr
Wanka svolal městskou radu, která ještě 19
února zvolila blahopřejnou deputaci do Vídně
zároveň se usnesla, zříditi nadání cís. Františka
#28
alto_textblock
#28
Josefa cestou subskripění, z něhož by se udělo-
valy úroky vždy 18. února schulým měšťanům
s podmínkou, že se budou modliti za blaho J
Vel., a město upsalo ihned 1500 zl. a městšt
radové 1700 zl. Šlechta se strojila také k dep
taci, při čemž se však přihodila malá episodka
s deputaeí chtěl jeti také hr. Jindř. Ch., c. k
komoří, pán na Nov. Dvoru a Veltrusech, kter
prý podle důvěrných zpráv, do Vídně zaslaných
byl r. 1848 přívržencem a přítelem českého
nadšení, jednou dokonce pozval Havlíčka na bat
do svého paláce a který trpěl ve svém okoi
ultračpoha, učitele hudby K.; proto jej šlecht-
vyloučila a když odpověděl, že dobrovolně ustu
puje, není-li jeho psoba příjemná, oznámili m
členové vysoké šlechty, že ústup jeho není do
brovolný a že by jeho účast prostě nedovolili
hruběti to tlumočil jeho švagr, kn. I.
V Praze se hrála po ulicích, hostincích
putykách všade císařská hymna; plano, housle
i kolovrátek tlumočily výraz poddanosti a blaho-
přiní lidu, který veřejně po ulicíeh zpíval: Za
chovej nám. A bylo to jistě upřímné nadšení
když ani nejslídivější oko nemohlo nejvyš, pol
šéfovi zaslati než samou chválu o loyálním cho
vání pražského obecenstva. A tu se vočer. 20
dnora objevily četnické hlídky na pražských uli
cích, dávajíce jim nezvyklý vzhled. Občanstv
spatřilo poprvé tento úkaz „střežení veřejnéh
pořádku“ a tázalo se ustrašeně po příčině. Nuž
co se stalo? n
20. února r. 1853 měla se hráti v českem
divadle od 4. hodiny do 61/2 hod. „Vlastaa
Šárka“. Noviny psaly, že v titulní uloze Šárky
vystoupí deera známéhro hostinského Pet
Fastra. A to byl kámen úrazu. Mistodržitelstv
zapovědělo jí jeji první divadelní pokus a na
řídilo divadelní intendanci, aby úlohu jinak ob
sadilo. A důvod? Obě dcery Fastrovy hrály pr
v r. 1848 při všech příležitostech ve svých slo
vanských šafech výnikající úlohu a nastávajíe
hgrečka stála prý dokonce v šatu české amazon
ky na barikádách; proto prý by její objevenín
prknech mohlo vésti k veřejnému skandálu,
vzhledem k její minulosti, i vzhledem k úloze
ve hře. Fastr zakročil osobně u místodržitele
dra. Mecsorya ve prospěch své dcery, ale vše
bylo marné. Úlohu Šárky měla 20. února hrát
jiná herečka.
Odmítnutá dcera Fastrova přemýšlela o po
mstě. Přemluvila svého bratra Kašpara, aby ve
spolku se svými přáteli z techníky novou he
rečku vypískal. Měla to býti malá demonstraee
pouze proti herečce a nikoli proti zákazu samé-
#29
alto_textblock
#29
mu, jak ještě za tepla nějaký příteliček celou
věc vojenskému soudu na Hradčanech za dobré
uznání vyzradil. Sacher Masoch o chyslané
demonstraci také zvěděl, ale nepřičítal jí nija-
kého významu, znaje její čistě osobní pozadí.
Ustanovil pouze, aby policejní dohled v divadle
byl zostřen a dal příslušný rozkaz osvědčenému
pol. radoví Webrovi, aby osobně byl v divadle
přítomen a o pořádek pečoval.
Jinak usoudil velící generál armádního
sboru v Praze, hrabě Clam Gallas. Předvídal
v prozrazené demonstraci projev proti vládě
„hleděl proto zdeptati v rozrušené době každý
odpor, třeba olovem“. Učiněna rozsáhlá opatření
po poradách s generálním štábem: Generál bar.
Hcrvath vyslán do divadla, aby byl přítomen
celému představení a celou vojenskou operaei
řídit. Všechny východy z divadla byly vojensky
obsazeny a nikomu neměl býti východ povelen
dříve, dokud nebudou všichni demonstranti v ru-
kou vojska; k tomu účelu vysláno do divadla
i hojně „důvěrníků“, kteří měli demonstranty
bedlivě pozorovati a zaznamenati. Nejen kolem
divadla kroužily četnické hlídky, ale i po ulicích
se procházely odměřeným krokem a budily ne-
obyčejný zájem a postrach; celý pluk četnický
v Praze měl pohotovost, taktéž i policejní muž-
stvo se svým velitelem Prinz-Zieglerem a pra-
por vojska.
Divadlo bylo přeplněné. Před zahájením za-
hrána císařská hymna, která byla neobyčejně
vřele přijata s hlučným, dlouhotrvajícím po-
tleskem a jednohlasnou výzvou: Opakovat! Pak
sohrána „Vlasta a Šárka“ — v klidu a tichu
Demonstranti se do divadla buď vůbec nedosta-
vili, buď vycitili hrozící nebezpečí nebo konečně
byla celá myšlenka vypískání herečky v zárodku
potlačena či pouhým úmyslem, přáním nebo tuž-
bou, při čemž od skutku daleko. Proto si mnul
pol. ředitel Sacher-Masoch spokojeně ruce nad
zbytečnou horlivostí hradčanských orgánů, nalé-
zaje uspokojení v myšlence, že je lépe informo-
ván než velicí generál se svými četníky. A ne-
opomenul prý dokonce do Vídně na tuto upřílis-
něnou vyzývavost si stěžovati, poněvadž půso-
bila rušivě na radostnou náladu pražské ulice.
Dnes čelnické hlídky v Praze zdomácněly.
pohotovost vojenská bývá často na denním po-
řádku a i válečné plány se v generálním štábu
často osnují — přes to stojí však za pozname-
nání, pro jak malichernou příčinu se poprvé
četníci na pražské ulici objevili, která r. 1854
vítala s nadšením panovníka: Praha veliký dnes
hd
slaví svátek ..